Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 A 31/2015 - 38Rozsudek KSCB ze dne 19.08.2015Pobyt cizinců: zrušení povolení k trvalému pobytu

Publikováno3299/2016 Sb. NSS

přidejte vlastní popisek

10A 31/2015 - 38

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Trnkové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce nezl. N.T. P., nar. X, zastoupeného zákonnou zástupkyní H. T. N. T., oba bytem O. n. V., S. S. 99, zastoupeného Mgr. Markem Čechovským, advokátem se sídlem Praha 1, Opletalova 25, proti žalované Komisi pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem Praha 4, nám. Hrdinů 1634/3, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 23. 1. 2015, č. j. MV-65496-3/SO-2014,

takto:

I. Rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne 23. 1. 2015, č. j. MV-65496-3/SO-2014, a rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 26. 3. 2014, č. j. OAM-1951-27/ZR-2013, se zrušují a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 11228 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce Mgr. Marka Čechovského.

Odůvodnění:

Rozhodnutím ze dne 23. 1. 2015, č. j. MV-65496-3/SO-2014 (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalovaná podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítla odvolání žalobce a tím potvrdila rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále jen „správní orgán prvého stupně“) ze dne 26. 3. 2014, č. j. OAM-1951-27/ZR-2013, kterým byla žalobci zrušena platnost povolení k trvalému pobytu na území České republiky podle § 77 odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších Pokračování
- 2 -
10A 31/2015

předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Podle § 77 odst. 3 zákona o pobytu cizinců byla žalobci stanovena lhůta pro vycestování v délce 30 dnů od právní moci rozhodnutí.

Proti rozhodnutí žalované podal žalobce dne 17. 2. 2015 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích.

Žalobce v žalobě namítá, že napadené rozhodnutí nesplňuje požadavky podle § 68 odst. 3 správního řádu a je v rozporu s požadavky na postup odvolacího orgánu; zejména v rozporu s § 89 odst. 2 správního řádu. Žalovaná opomněla zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (§ 3 správního řádu). Obě správní rozhodnutí jsou v rozporu s § 174a zákona o pobytu cizinců a byla též porušen § 2 odst. 3 a 4 správního řádu.

Žalobce nikterak nezpochybňuje to, že se nacházel mimo území ČR souvisle déle než dvanáct měsíců. Žalobce je však toho názoru, že bylo správními orgány nesprávně posouzeno, zda jeho nepřítomnost na území ČR byla odůvodněna závažnými důvody. Mezi závažné důvody podle § 77 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců patří i vážné onemocnění. Žalobce přitom doložil, že v době, kdy se nacházel ve Vietnamu, onemocněl tuberkulózou, že musel být hospitalizován a že následně podstoupil ambulantní léčbu, která trvala dva roky. Správní orgán však toto onemocnění odmítl jako závažný důvod nepřítomnosti, když konstatoval, že po propuštění z nemocnice žalobci nic nebránilo v návratu do ČR. S takovým výkladem však nelze souhlasit. Zákon o pobytu cizinců v předmětném ustanovení umožňuje cizinci pobyt mimo území ČR více než na dvanáct měsíců, jsou-li k tomu závažné důvody. Léčbu tuberkulózy jako celek je nutno podle žalobce považovat za dostatečně závažný důvod jeho nepřítomnosti. Správní orgány podle žalobce při dané úvaze vybočily ze zákonných mezí správního uvážení, neboť i přes to, že důvodem žalobcovy nepřítomnosti v ČR bylo závažné onemocnění jakožto zákonný liberační důvod (což bylo prokázáno), tak došlo ke zrušení platnosti povolení žalobce k trvalému pobytu.

Žalobce dále podrobně vysvětluje, co je to tuberkulóza, jak se projevuje a jak se léčí. Žalobce cituje zdroj na www.wikipedia.org. Žalobce zdůraznil, že toto onemocnění se šíří vzduchem. Infekční dávka tohoto onemocnění je velmi malá a infekci může způsobit i vdechnutí méně než deseti bakterií. Míra infekčnosti u lidí s dlouhodobým, častým a intenzivním kontaktem s tuberkulózou činí zhruba 22%. Léčba tuberkulózy spočívá v podávání antibiotik; léčba je ovšem obtížná. Na rozdíl od většiny ostatních bakteriálních infekcí vyžaduje tuberkulóza mnohem delší léčbu (mezi 6 a 24 měsíci). Léčebný režim je obvykle rozdělen na dvě fáze: iniciační (běžně dva měsíce a za hospitalizace) a pokračovací (většinou ambulantní). K léčbě latentní tuberkulózy většinou postačí používat jeden typ antibiotik. Léčba nakažených latentní tuberkulózou probíhá kvůli prevenci přechodu do aktivního stádia.

Žalobce je toho názoru, že i naprostému laikovi musí být zřejmé, že tuberkulóza je velmi závažné onemocnění, k jehož vyléčení nepostačí dva měsíce poležet v nemocnici, ale je nezbytné dlouhodobé léčení. Konstatování správního orgánu, že po propuštění z nemocnice u žalobce pominuly závažné důvody a mohl se tedy vrátit do ČR, považuje žalobce za absurdní. Postup správních orgánů je nepochopitelný. Správní orgány měly spíše ocenit, že žalobce bez ohledu na možné komplikace zvolil cestu ochrany veřejného zdraví českých občanů i všech osob, které mohl cestou z Vietnamu potkat a nakazit tímto onemocněním, setrval v domácím léčení a zabránil tak šíření nemoci. Žalobci připadá postup správních orgánů jako projev libovůle. Správní orgány vykládají právní termíny zcela libovolně a v rozporu se zájmy žalobce a především v jeho neprospěch.

Pokračování
- 3 -
10A 31/2015

Žalobce je toho názoru, že žalovaná nesprávně vypořádala jeho námitku stran nutnosti vážit přiměřenost správního rozhodnutí. Ačkoliv § 77 odst. 1 zákona o pobytu cizinců tuto povinnost výslovně nezmiňuje, vyplývá z § 2 odst. 3 správního řádu. Podle žalobce je třeba dbát principu proporcionality. I kdyby neexistovaly prokazatelné zákonné důvody pro zachování pobytového oprávnění žalobce, již sama zásada proporcionality by správním orgánům při znalosti okolností případu velela rozhodnout ve prospěch účastníka řízení. Smysl dané právní úpravy směřuje k tomu, aby bylo odebráno pobytové oprávnění cizinci, který na území ČR evidentně nepobývá a ani nechce pobývat a může zde být obava, že svého pobytového oprávnění zneužije. Žalobce se však ptá, jaký má smysl rušit pobytové oprávnění dítěti, které se mimo území ČR léčilo z velice vážné choroby a setrvalo mimo území i z toho důvodu, aby nebylo zdrojem nákazy pro občany ČR.

Konečně žalobce namítl, že správní orgány nakládaly zcela protiprávně s důkazy. V řízení se uplatňovala zásada podle § 50 odst. 3 správního řádu, tj. správní orgán byl povinen i bez návrhu zjistit všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch žalobce. Žalobce předložil správnímu orgánu doklady o léčení mimo území ČR. Správní orgán místo toho, aby tvrzené skutečnosti ověřil, kladl žalobci k tíži, že lékařská knížka nebyla přeložena. S ohledem na citovanou zásadu byl správní orgán povinen sám zajistit překlad lékařské knihy a zjistit náležitě okolnosti pobytu žalobce ve vlasti. Správní orgán naproti tomu přenesl důkazní břemeno na bedra účastníka řízení, což je postup rozporný se zákonem.

Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že žaloba je nedůvodná. Žalovaná uvedla, že má za prokázané, že žalobce byl ve Vietnamu léčen pro tuberkulózu a byl hospitalizován od 13. 6. 2011 do 10. 7. 2011 a že poté docházel k lékaři na kontrolu jednou za tři měsíce. Pobyt žalobce ve Vietnamu od 28. 2. 2012, tj. od doby, kdy mu uplynula zákonem tolerovaná doba dvanácti měsíců pobytu mimo státy EU, není odůvodněn závažnými důvody, a to právě s ohledem na jeho propuštění z nemocnice již dne 10. 7. 2011 a na to, že jeho zdravotní stav od té doby nebylo lze hodnotit jako závažný. Závažnost zdravotního stavu žalobce nevyplývá podle žalované ani z propustky z nemocnice, v níž se uvádí, že šlo o tuberkulózu ve formě primárního komplexu, způsob léčení s použitím bylinek, kontrola jednou za tři měsíce. Žalobce zpět na území ČR přicestoval až poté, co s ním bylo zahájeno správní řízení o zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu.

Ze správního spisu vyplynuly pro nyní projednávanou věc následující podstatné skutečnosti: Oznámením ze dne 27. 8. 2013, č. j. OAM-1951-3/ZR-2013, zahájil správní orgán prvého stupně řízení se žalobcem ve věci zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu podle § 77 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců. Oznámení bylo doručeno zákonné zástupkyni žalobce dne 10. 9. 2013. Ve spise je založena výpověď matky žalobce ze dne 9. 8. 2013, kterou učinila v řízení o vlastní žádosti o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu na území ČR. Dne 28. 11. 2013 byl proveden výslech matky žalobce. Výzvou ze dne 4. 12. 2013, č. j. OAM-1951-18/ZR-2013, byl žalobce vyzván k doložení lékařských zpráv, které prokážou, že onemocněl tuberkulózou a nemohl se z toho důvodu vrátit do ČR, a dále předložení lékařské zprávy od lékaře specialisty v ČR o tom, že žalobce skutečně prodělal toto závažné onemocnění a že již nehrozí další šíření. Dne 8. 1. 2014 předložil žalobce do spisu kopii šesti listů lékařských záznamů ve vietnamském jazyce. Dne 20. 1. 2014 doložil žalobce do spisu originál propustky z nemocnice a její český překlad. Dále je ve spise založena odpověď Krajské hygienické stanice Libereckého kraje ze dne 26. 2. 2014, ze které se podává, že se u žalobce na základě vyšetření aktuálně nezjišťují Pokračování
- 4 -
10A 31/2015

projevy nemoci a že žádná protiepidemická opatření nebyla nařizována. Dne 12. 3. 2014 došlo k seznámení žalobce s podklady pro vydání rozhodnutí prostřednictvím jeho zmocněnce.

Dne 26. 3. 2014 vydal správní orgán prvého stupně rozhodnutí, kterým žalobci podle § 77 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců zrušil platnost povolení k trvalému pobytu a uložil mu povinnost vycestovat z území ČR ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Žalobci bylo dne 12. 8. 2010 uděleno povolení k trvalému pobytu jako občanu třetího státu. Z výslechu matky žalobce dne 9. 8. 2013 v rámci její žádosti o prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu bylo zjištěno, že se žalobce od konce roku 2011 zdržuje ve Vietnamu u prarodičů. Na základě tohoto podnětu bylo z moci úřední dne 10. 9. 2013 zahájeno správní řízení se žalobcem. Při výslechu dne 28. 11. 2013 matka žalobce uvedla, že se žalobcem odcestovala do Vietnamu dne 28. 2. 2011. Tam jej nechala, aby se naučil vietnamsky. Poprvé za ním přijela v březnu 2012, aby ho odvezla zpět. Jelikož měl v té době tuberkulózu, musela tam žalobce nechat. Žalobce přivezla do ČR kamarádka jeho matky dne 19. 9. 2013. Matka žalobce doložila propustku z nemocnice ve Vietnamu. Lékařskou zprávu od lékaře specialisty v ČR matka nepředložila. Na základě podnětu správního orgánu prvého stupně byl žalobce vyšetřen krajskou hygienickou stanicí s výsledkem, že nebyly zjištěny žádné specifické projevy nemoci. Správní orgán prvého stupně zhodnotil, že důvody nepřetržitého pobytu mimo území států EU po dobu delší než 12 měsíce nelze zohlednit, neboť matka sama uvedla, že pro žalobce přijela až v březnu 2012, tj. po více než dvanácti měsících od jeho vycestování. V tu dobu matka nevěděla, že by mohl existovat nějaký důvod, pro který nebude moci žalobce odcestovat, takže jej tam ponechala více než dvanáct měsíců bezdůvodně. Vzhledem k tomu, že šlo pouze o mírné překročení zákonné doby, hodnotil správní orgán prvého stupně uváděné důvody nepřítomnosti žalobce. Přitom konstatoval, že matka žalobce nepředložila, ač k tomu byla vyzvána, žádné lékařské zprávy, ze kterých by bylo možno dovodit, že účastník onemocněl tuberkulózou a bylo nezbytné jej dále ponechat ve Vietnamu. Předložila pouze nějaké zprávy ve vietnamštině a v překladu předložila pouze propustku z nemocnice, která podle správního orgánu prvého stupně závažné důvody neprokazuje. Správní orgán prvého stupně dále uvedl, že ze sdělení krajské hygienické stanice má za prokázané, že nebyly zjištěny žádné specifické projevy nemoci a tvrzení matky je tedy účelové a neodpovídá skutečnosti. Správní orgán prvého stupně tak považoval za prokázané, že žalobce pobýval nepřetržitě mimo území států EU více jak dvanáct měsíců, a to od 28. 2. 2011 do 19. 9. 2013 a neodůvodnil tento pobyt závažnými důvody. Hledisko přiměřenosti dopadu rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce se neposuzuje. Podle správního orgánu prvého stupně nedojde rozhodnutím k porušení Úmluvy o právech dítěte. Správní orgán dbal též o to, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a aby odpovídalo okolnostem daného případu.

K odvolání žalobce vydala žalovaná napadené rozhodnutí, kterým odvolání zamítla a rozhodnutí správního orgánu prvého stupně potvrdila. Žalovaná uvedla, že pro účely zákona o pobytu cizinců lze za vážné onemocnění považovat především nemoci, které by mohly ohrozit veřejné zdraví, a nemoci a postižení, které by mohly závažným způsobem ohrozit veřejný pořádek podle vyhlášky č. 274/2004 Sb. ve spojení s § 182a zákona o pobytu cizinců. V průběhu správního řízení bylo zjištěno, že žalobce pobýval nepřetržitě ve Vietnamu od 28. 2. 2011 do 19. 9. 2013. Matka uvedla, že již v březnu 2012 chtěla žalobce přivést, ale v té době měl tuberkulózu. Matka předložila originál propustky z nemocnice X ze dne 10. 7. 2011 a překlad této listiny. Z dokladu vyplývá, že žalobce onemocněl tuberkulózou ve formě primárního komplexu a dne 13. 6. 2011 nastoupil do nemocnice, ze které byl dne 10. 7. 2011 propuštěn. Pravidelná kontrola byla stanovena jednou za tři měsíce, vyšetření Pokračování
- 5 -
10A 31/2015

v případě abnormálu. Tento doklad byl podepsán vedoucím oddělení i ředitelem nemocnice a opatřen úředním razítkem. Dále byla doložena špatně čitelná kopie dokumentu ve vietnamštině (dle žalobce knížka vyšetření), který dle vyjádření žalobce dokládá jeho onemocnění, způsob léčby a poslední datum kontroly dne 23. 7. 2013. Žalovaná vyhodnotila, že doklad o propuštění z nemocnice považuje za hodnověrný; je jím prokázáno onemocnění žalobce, doba hospitalizace i následné kontroly u lékaře. Z toho důvodu již nebylo nutné opatřovat překlady dalších dokumentů prokazující totéž. Žalovaná konstatovala, že nezpochybňuje, že žalobce byl ve Vietnamu léčen z důvodu tuberkulózy a ani to, že dne 23. 7. 2013 tam byl na kontrole u lékaře. Žalovaná vyhodnotila, že v době od 13. 6. 2011 do 10. 7. 2011 byl žalobce hospitalizován, a proto se skutečně nemohl vrátit zpět na území ČR. K hospitalizaci žalobce došlo v době, kdy mu ještě neuplynula zákonem tolerovaná doba 12 měsíců; ta uplynula až dne 28. 2. 2012. Žalovaná proto posuzovala, zda žalobce v době od 28. 2. 2012 pobýval ve Vietnamu ze závažných důvodů, přičemž dospěla k závěru, že nikoliv. V době od 28. 2. 2012 byl již žalobce v péči svých prarodičů a následné kontroly byly stanoveny jednou za tři měsíce, tj. bez nutnosti další léčby v nemocnici. Pobyt žalobce mimo území států EU po dni 28. 2. 2012 tak nebyl odůvodněn závažnými důvody a objektivně žalobci nic nebránilo v tom, aby se na území ČR vrátil do dvanácti měsíců po svém odjezdu. Jakožto cizinec s povoleným trvalým pobytem mohl žalobce lékařské prohlídky absolvovat v ČR. V propustce z nemocnice nejsou uvedena žádná omezení či doporučení (např. zákaz cestovat, klidový režim apod.). Námitkami žalobce ve vztahu k přiměřenosti rozhodnutí se žalovaná nezabývala, neboť nemohou mít vliv na konečné rozhodnutí ve věci.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“).

Žaloba je důvodná.

Nejprve k obecně uplatněné námitce nesplnění požadavků § 68 odst. 3 správního řádu krajský soud konstatuje, že ji neshledává důvodnou. Žalobce neuvedl, v čem konkrétně spatřuje nedostatky odůvodnění napadeného rozhodnutí a krajský soud přitom žádné pochybení žalované v tomto směru nezjistil.

Podle § 77 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců platí, že ministerstvo zruší platnost povolení k trvalému pobytu, jestliže cizinec pobýval mimo území států Evropské unie nepřetržitě po dobu delší než 12 měsíců, pokud nebyla odůvodněna závažnými důvody, zejména těhotenstvím a narozením dítěte, závažným onemocněním, studiem nebo odborným školením anebo pracovním vysláním do zahraničí.

Z obsahu správního spisu bylo nepochybně zjištěno, že žalobce se nacházel mimo území států EU od 28. 2. 2011 do 19. 9. 2013. Tuto skutečnost žalobce nerozporuje ani v žalobě. Žalobce však tvrdí, že správní orgány nesprávně posoudily existenci závažných důvodů v podobě závažného onemocnění, které mu znemožnilo se vrátit na území států EU. Z obsahu napadeného rozhodnutí se podává, že žalovaná nikterak nezpochybnila skutečnost, že žalobce tuberkulózou onemocněl, že byl hospitalizován (viz překlad propustky z nemocnice) a že docházel na kontroly k lékaři, přičemž poslední kontrola se uskutečnila dne 23. 7. 2013. To vše měla žalovaná za prokázané i na základě předložené špatně čitelné kopie lékařské knížky ve vietnamštině; žalovaná konstatovala, že je nadbytečné opatřoval Pokračování
- 6 -
10A 31/2015

překlad této listiny. Těmito závěry žalovaná odmítla přístup správního orgánu prvého stupně, který považoval tvrzení matky žalobce za účelová.

Zjištěné skutkové okolnosti případu žalovaná podřadila pod danou právní úpravu a konstatovala, že hospitalizace žalobce proběhla v období od 13. 6. 2011 do 10. 7. 2011, tj. v době, kdy ještě neuplynula zákonem tolerovaná doba dvanácti měsíců možného pobytu mimo území států EU. Doba dvanácti měsíců měla podle žalované žalobci uplynout dne 28. 2. 2012; přitom podle žalované pobyt žalobce po tomto datu mimo území států EU nebyl odůvodněn žádným závažným důvodem a objektivně žalobci nic nebránilo v tom se do ČR vrátit.

Krajský soud s popsaným náhledem na věc nesouhlasí. Ze zjištěných skutkových okolností případu je krajský soud jednoznačně přesvědčen o tom, že onemocnění tuberkulózou a s tím související hospitalizace a následná ambulantní léčba představovaly pro žalobce závažný důvod, který mu znemožňoval navrácení se na území států EU. Ovšem správní orgány neprovedly dostatečné dokazování v tom směru, aby jednoznačně postavily najisto, jak dlouho závažné onemocnění žalobce trvalo jako překážka jeho návratu a zároveň jako závažný důvod podle shora citovaného ustanovení, po dobu kterého daná dvanáctiměsíční neběží a nemůže tedy uplynout (viz níže). Správní orgány závažný důvod spojovaly pouze s dobou hospitalizace. Krajský soud má však za to, že závažné onemocnění žalobce mohlo trvat delší dobu, neboť žalobce podle propustky z nemocnice zjevně následně užíval léky podle receptů a docházel na pravidelné prohlídky po třech měsících. Tvrzení žalované, že na propustce z nemocnice se neuvádí, že by byl žalobce nějak omezen, např. klidovým režimem či zákazem cestovat, nelze v této souvislosti vůbec považovat za případné. Je totiž možné, že dané skutečnosti o určeném léčebném režimu žalobce vyplývají z předložené lékařské knížky. Za účelem řádného zjištění skutkového stavu věci bude nutno opatřit překlady těchto listin předložených žalobcem. K objasnění obsahu lékařské knížky či dalších skutečností bude možné též provést důkaz opakovaným výslechem matky žalobce.

V daných souvislostech nelze přehlédnout též žalobní tvrzení žalobce, že setrval ve Vietnamu i z toho důvodu, aby se řádně doléčil a nemohl představovat ohrožení veřejného zdraví. Tuberkulóza dýchacího ústrojí v aktivním stadiu nebo s tendencí rozvinutí je přitom onemocněním, které podle vyhlášky č. 274/2004 Sb. představuje nemoc, která by mohla ohrozit veřejné zdraví (§ 182a zákona o pobytu cizinců). Ač se z propustky z nemocnice podává, že žalobce trpěl tuberkulózou v latentním stádiu (forma primárního komplexu), nelze bez odborného lékařského závěru vyloučit, že by při zanedbání léčby nebo při vystavení žalobce určitým situacím, nemohlo dojít ke zhoršení stavu či k rozvinutí aktivního stádia nemoci. S ohledem na uvedené je krajský soud přesvědčen, že bude třeba do spisu doplnit odborné stanovisko či znalecký posudek lékaře specialisty, který se vyjádří k tomu, jak probíhá tuberkulóza, jak může dojít k přechodu nemoci z latentní fáze do fáze aktivní, jak probíhá ambulantní léčba tuberkulózy, jak dlouho trvá, jaká jsou doporučení pro pacienty a jaká je míra nakažlivosti a přenosu daného onemocnění, a to i s přihlédnutím k věku žalobce a ke vhodnosti jeho cestování letadlem na vzdálenost Vietnam – Česká republika. Bude dále na správních orgánech, jaké další důkazy si opatří, aby řádně zjistily skutkový stav věci. Teprve jakmile správní orgány řádně zjistí skutkový stav věci, budou moci stanovit období, od kterého u žalobce trval závažný důvod, který mu objektivně znemožnil návrat na území států EU, a kdy trvání tohoto důvodu pominulo. Tento časový úsek je třeba stanovit zcela přesně, a to z následujících důvodů.

Pokračování
- 7 -
10A 31/2015

Krajský soud se totiž nemůže ztotožnit se závěrem žalovaného, že zákonem tolerovaná doba dvanácti měsíců pobytu mimo území států EU žalobci uplynula dne 28. 2. 2012 a poté u něj neexistoval žádný závažný důvod bránící mu v návratu na území. Jestliže totiž závažný důvod bránící žalobci v návratu na území vznikl v průběhu zákonem tolerované dvanáctiměsíční doby, musela mít tato skutečnost nějaký vliv na její běh. Správní orgány však tento aspekt věci zcela pominuly a vůbec se jím nezabývaly. Dopady vzniku závažného důvodu v průběhu zákonem tolerované dvanáctiměsíční doby musí mít na její běh minimálně ten vliv, že daná doba neběží a nemůže uplynout po dobu trvání závažného důvodu v podobě závažného onemocnění. Tento výklad považuje krajský soud za jediný logicky možný, tak aby nedocházelo k zásahu do právního postavení a právní jistoty cizinců. Lze si totiž např. představit situaci, kdy by cizinec závažně onemocněl na několik měsíců, přičemž k pominutí tohoto závažného důvodu by došlo několik dnů před uplynutím doby dvanácti měsíců. Bylo by zjevně neoprávněným požadavek, aby se cizinec byl povinen okamžitě vrátit na území států EU, aby nepřišel o povolení k trvalému pobytu. Závažné onemocnění je třeba považovat za skutečnost, která má vliv na běh dvanáctiměsíční doby. Po dobu trvání závažného onemocnění proto daná doba neběží, nemůže uplynout a o dobu trvání závažného onemocnění se dvanáctiměsíční doba prodlužuje.

Až bude přesně stanoveno období, po které u žalobce trval závažný důvod bránící mu v návratu, tak bude moci být konstatováno, že po tuto dobu mu dvanáctiměsíční doba neplynula a nemohla tudíž skončit; o tuto dobu se zákonem tolerovaná dvanáctiměsíční doba podle § 77 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců prodloužila.

Krajský soud se ztotožnil i s námitkou žalobce, že se správní orgány měly řídit zásadou proporcionality podle § 2 odst. 3 správního řádu. Podle tohoto ustanovení platí, že správní orgán šetří práva nabytá v dobré víře, jakož i oprávněné zájmy osob, jichž se činnost správního orgánu v jednotlivém případě dotýká, a může zasahovat do těchto práv jen za podmínek stanovených zákonem a v nezbytném rozsahu. Správní orgány totiž měly v této souvislosti přihlížet k okolnostem celého případu, k věku žalobce, k jeho oprávněnému zájmu na řádné doléčení a nevystavování jej v jeho věku a zdravotnímu stavu náročnosti mnohahodinové cesty přes dva kontinenty a dále k veřejnému zájmu na ochraně před zavlečením nemocí, které by mohly ohrozit veřejné zdraví.

S ohledem na uvedené nelze než konstatovat, že závěr žalované o tom, že žalobci dvanáctiměsíční doba uplynula dne 28. 2. 2012 a poté neexistoval žádný závažný důvod, který by mu objektivně bránil v návratu na území států EU, neobstojí. Jak bylo uvedeno shora, skutkový stav věci v tomto ohledu vyžaduje rozsáhlé a zásadní doplnění.

Žalobce rovněž namítal procesní vadu spočívající v porušení § 50 odst. 3 správního řádu, a sice že místo toho, aby správní orgán prvého stupně ověřil žalobcem tvrzené skutečnosti, kladl mu k tíži, že lékařská knížka nebyla předložena v překladu. S ohledem na výsledek soudního řízení není nutné se danou námitkou již podrobně zabývat. Krajský soud proto pouze obecně konstatuje, že ač se z rozhodnutí správního orgánu prvého stupně může podávat, že správní orgán kladl žalobci k tíži, že nepředložil překlad lékařské knížky, pak tato skutečnost vycházela především z toho, že zástupce žalobce sám správnímu orgánu sdělil ve svém podání ze dne 7. 1. 2014, že překlad listin zajistí, což nakonec učinil pouze ve vztahu k propustce z nemocnice; ostatní listiny zástupce žalobce v překladu nepředložil. V daných souvislostech je ovšem rozhodné, jak s daným důkazem naložila žalovaná. Ta totiž konstatovala, že jako překlad postačuje propustka z nemocnice a že nikterak nerozporuje tvrzení žalobce o tom, že poté docházel na ambulantní léčbu jednou za tři měsíce Pokračování
- 8 -
10A 31/2015

a že poslední kontrola byla dne 23. 7. 2013. Tento přístup je v souladu s názorem Nejvyššího správního soudu vysloveném v usnesení rozšířeného senátu ze dne 14. 4. 2015, č. j. 9 As 12/2014 – 60 (dostupném z www.nssoud.cz), že „provedení důkazu cizojazyčnou listinou, aniž by byl proveden její překlad do českého jazyka, je ve správním řízení přípustné, není-li o jejím obsahu v řízení sporu.“ Daný závěr krajského soudu však nic nemění na tom, že v dalším řízení bude nutno překlad lékařské knížky opatřit, a to za účelem zjištění lékaři stanoveného léčebného režimu žalobce.

S ohledem na to, že nedostatečně zjištěný skutkový stav věci se dotýká obou správních rozhodnutí, zrušil krajský soud napadené rozhodnutí i rozhodnutí správního orgánu prvého stupně bez jednání podle § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Žalovaná je v dalším řízení vázána závazným právním názorem krajského soudu podle § 78 odst. 5 s. ř. s. tak, jak byl vysloven shora.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 60 odst. 1, věty první s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalovaná, která neměla v soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalobce, v jeho případě jsou náklady řízení představovány zaplaceným soudním poplatkem a odměnou advokáta. Na soudní poplatky žalobce vynaložil částku 4000 Kč (3000 Kč za žalobu a 1000 Kč za návrh na přiznání odkladného účinku žalobě). Krajský soud však do nákladů řízení, které by měly být žalobci žalovanou nahrazeny, nezahrnul soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku žalobě ve výši 1000 Kč, neboť žalobce s tímto návrhem nebyl u soudu úspěšný, a proto si tyto náklady ponese sám (srov. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 9. 2013, č. j. 22 A 21/2012 – 38). Krajský soud tak vycházel z částky 3000 Kč, kterou žalobce účelně a důvodně vynaložil na soudní poplatek.

K nákladům řízení žalobce dále náleží odměna advokáta za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba) celkem v částce 6200 Kč [§ 7, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů] a v náhradě hotových výdajů za dva úkony právní služby v částce 600 Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky); celkem tedy 6800 Kč. Vzhledem k tomu, že advokát je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se jeho nárok o částku odpovídající dani, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Částka daně činí 1428 Kč. Celkovou částku náhrady nákladů řízení ve výši 11228 Kč je žalovaná povinna zaplatit žalobci do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Pokračování
- 9 -
10A 31/2015

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 19. srpna 2015

JUDr. Věra Balejová v. r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení : Prázdná Jaroslava

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru