Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 A 3/2014 - 39Rozsudek KSCB ze dne 10.06.2014

Prejudikatura

6 As 50/2003


přidejte vlastní popisek

10A 3/2014 - 39

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Balejovou v právní věci žalobkyně Ing. J.V., bytem X, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihočeského kraje, sídlem České Budějovice, U Zimního stadionu 1952/2, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 02.01.2014, č.j. KUJCK 76/2014/ODSH,

takto:

Žaloba se zamítá.

Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále též krajský soud) dne 13.01.2014, ve znění jejího doplňku doručeného soudu dne 29.01.2014, se žalobkyně domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 02.01.2014, č.j. KUJCK 76/2014/ODSH, kterým bylo zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice, správního odboru, ze dne 08.10.2013 č.j. D 336/13-I Lo, kterým byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání přestupku podle ust. § 125c odst. 1 písm. f) bodu 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve

znění účinném ke dni spáchání přestupku (dále též zákon o silničním provozu), kterého se žalobkyně dopustila dne 16.01.2013.

Pokračování
- 2 -
10A 3/2014

Žalobkyně prostřednictvím včasné správní žaloby namítá nesprávný postup správních orgánů, kterým bylo porušeno její právo jako účastníka řízení vyjádřit se před vydáním rozhodnutí k jeho podkladům ve smyslu ust. § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále též správní řád). Žalobkyně poukázala na rozhodnutí žalovaného ze dne 23.08.2013 č.j. KUJCK 45763/2013/ODSH, kterým bylo zrušeno rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ze dne 09.05.2013 č.j. D 336/13-I-Lo. Správní orgán prvního stupně se neřídil závazným názorem žalovaného obsaženým ve zrušovacím rozhodnutí a nedostál své povinnosti stanovené v § 36 odst. 3 správního řádu, když žalobkyni neoznámil, že má nashromážděny všechny podklady pro vydání rozhodnutí a je připraven vydat rozhodnutí.

Správní orgán prvního stupně poskytl žalobkyni k seznámení s podklady před vydáním rozhodnutí pouze jeden termín (04.10.2013), nebo termín dřívější po předchozí telefonické domluvě. Žalobkyně se dne 04.10.2013 k provedení úkonu seznámení s podklady před vydáním rozhodnutí nedostavila z důvodu pracovní neschopnosti stanovené od 04.10.2013. Správnímu orgánu byla žalobkyní dne 01.10.2013 zaslána omluva, jejíž přílohou bylo rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti. Správní orgán tuto omluvu neakceptoval, nestanovil nový termín k seznámení s podklady rozhodnutí a tímto žalobkyni neumožnil využít práva účastníka řízení podle ust. § 36 odst. 3 správního řádu.

Žalobkyně rozporuje rovněž způsob stanovení termínu pro seznámení s podklady před vydáním rozhodnutí, když správní orgán nestanovil časový termín, nýbrž časové rozpětí. Takto určený termín není řádně stanoveným termínem pro provedení úředního úkonu ve smyslu ust. § 59 správního řádu. Termín úkonu nelze podmiňovat aktivitou předvolaného, který by se měl snažit domluvit si termín úkonu s oprávněnou úřední osobou. Žalobkyně rovněž nesouhlasí s názorem žalovaného, dle něhož měla možnost zajistit si provedení daného úkonu prostřednictvím zástupce. Volba zástupce v řízení je výsostným právem účastníka řízení, nikoliv jeho povinností. Požadavek správního orgánu na realizaci práva stanoveného v § 36 odst. 3 správního řádu prostřednictvím zástupce je nepřípustný a upírá žalobkyni právo

realizovat svá účastnická práva osobně.

Nesouhlas vyjádřila žalobkyně rovněž s názorem žalovaného, dle něhož mohla k seznámení s podklady před vydáním rozhodnutí využít dobu povolených vycházek. Žalobkyně v době pracovní neschopnosti trpěla zdravotními obtížemi, v jejichž důsledku se nemohla ke správnímu orgánu dostavit. Doba stanovených vycházek by rovněž nemohla být dodržena z důvodu délky trvání samotné cesty z Prahy do Českých Budějovic.

Žalobkyně byla procesním pochybením správního orgánu zkrácena na svých subjektivních procesních právech, když jí nebylo umožněno využít právo účasti na řízení a právo vyjádřit se ke skutečnostem, které jsou jí kladeny za vinu. Postupem správního orgánu byla žalobkyně zkrácena na svém právu na obhajobu a bylo porušeno její právo na spravedlivý proces zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Uvedený postup správního orgánu vedl k nesprávnému zjištění skutkového stavu věci a k vydání nezákonného rozhodnutí. Z tohoto důvodu navrhuje žalobkyně rozhodnutí prvostupňového správního orgánu a žalobou napadené rozhodnutí zrušit a věc žalovanému vrátit k dalšímu řízení.

Žalovaný navrhl zamítnutí projednávané žaloby. Ve svém vyjádření ze dne 19.02.2014 uvedl, že prvostupňový správní orgán plně dostál své povinnosti stanovené v § 36 odst. 3 správního řádu, tedy dal žalobkyni možnost vyjádřit se před vydáním rozhodnutí Pokračování
- 3 -
10A 3/2014

k podkladům rozhodnutí, ačkoliv koncipovat lhůtu pro uplatnění tohoto práva lze i jiným způsobem. Žalobkyní odkazované ust. § 59 správního řádu lze na danou věc vztahovat pouze stěží, když správní orgán žalobkyni nepředvolával k jakémukoliv úkonu v řízení, ale pouze jí dával možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí před vydáním rozhodnutí ve věci. V okamžiku, kdy je žalobkyni dávána možnost, aby realizovala své právo stanovené § 36 odst. 3 správního řádu, je pouze na její vůli, zda tohoto práva využije, respektive kdy tak učiní. K možnosti žalobkyně zvolit si zástupce pro provedení úkonu dle ust. § 36 odst. 3 správního řádu žalovaný uvedl, že žalobkyni byla správním orgánem nabídnuta pouze možnost realizace práva tímto způsobem a bylo pouze na vůli žalobkyně, zda toto využije. Na základě uvedeného se tudíž žalovaný neztotožňuje s názorem žalobkyně, že jí správní orgán neumožnil využít práva účastníka řízení podle ust. § 36 odst. 3 správního řádu.

Z obsahu správního spisu, který si soud vyžádal, vyplynuly následující rozhodné skutečnosti.

Dne 16.01.2013 bylo Policií ČR, Krajským ředitelstvím policie Jihočeského kraje pod č.j. KRPC-7737-1/PŘ-2013-020007 vydáno oznámení o přestupku, z jehož obsahu vyplývá, že žalobkyně dne 16.01.2013 řídila motorové vozidlo na úseku ve směru od obce Dynín k obci Neplachov rychlostí 90/150/145 km/hod. Žalobkyně překročila stanovenou rychlost mimo obec o více než 50 km/hod. Oznámení o přestupku bylo žalobkyní vlastnoručně podepsáno.

Z úředního záznamu Policie ČR, Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje ze dne 16.01.2013 č.j. KRPC-7737-2/PŘ-2013-020007 vyplývá, že žalobkyně výše uvedeným jednáním porušila ust. § 18 odst. 3 zákona o silničním provozu a tím je podezřelá ze spáchání přestupku podle ust. § 125c odst. 1 písm. f) bod 2 zákona o silničním provozu.

Součástí správního spisu je dále doklad proškolení zasahujících policistů pprap. R.F. k používání měřiče rychlosti Ramer 10 a J.K. a k používání měřičů rychlosti RAMER 7, AD9, POLCAM PC2006 a RAMRE 10. Obsahem je dále ověřovací list autorizovaného metrologického střediska k silničnímu radarovému rychloměru RAMER 10C v.č. 12/0021.

Oznámením o zahájení řízení ze dne 06.02.2013 byla žalobkyně současně předvolána k ústnímu jednání v její přestupkové věci, a to na 28.02.2013 ve 12:30 hod. do budovy Magistrátu města České Budějovice.

Dne 27.02.2013 obdržel správní orgán prvního stupně omluvu žalobkyně z jednání, která se z důvodu úrazového onemocnění nemohla k tomuto jednání dostavit. Součástí omluvy je připojená lékařská zpráva ze dne 25.02.2013.

Předvoláním ze dne 27.02.2013 byl žalobkyni stanoven další termín ústního jednání, a to ke dni 20.03.2013 v 15:00 hod. v budově Magistrátu města České Budějovice.

Dne 19.03.2013 byla správnímu orgánu prvního stupně doručena omluva žalobkyně z jednání nařízeného na 20.03.2013. Žalobkyně v omluvě dále poukazuje na obsah příloh, dle něhož není schopna běžného pohybu. Poukazovaná příloha nebyla žalobkyní komluvě připojena.

Dne 20.03.2013 byl prvostupňovým správním orgánem pod sp. zn. Spr.ř. D 336/13 Lo vyhotoven protokol o ústním jednání konaném podle ust. § 74 zákona č. 200/1990 Sb., o Pokračování
- 4 -
10A 3/2014

přestupcích v souvislosti s řízením o přestupku vedeného u Magistrátu města České Budějovice. Z obsahu protokolu vyplývá, že se žalobkyně k ústnímu jednání nedostavila a stejně tak nebyl zvolen zástupce pro toto jednání. Důvodem jednání v nepřítomnosti žalobkyně je skutečnost, že žalobkyně ačkoliv dne 19.03.2013 zaslala správnímu orgánu omluvu ze zdravotních důvodů, které jí znemožňují účast na jednání, k omluvě nepřipojila avizovanou přílohu dokládající její zdravotní omezení. Správní orgán ve snaze odstranit tento nedostatek před zahájením ústního jednání dne 19.03.2013 celkem dvakrát a dne 20.03.2013 jedenkrát projevil snahu kontaktovat žalobkyni telefonicky, avšak bezvýsledně. Správní orgán konstatoval, že nebyly splněny podmínky k tomu, aby ústní jednání nebylo zahájeno v nepřítomnosti žalobkyně ve smyslu ust. § 74 odst. 1 zákona o přestupcích.

Dne 20.03.2013 bylo správním orgánem prvního stupně vydáno předvolání žalobkyně k pokračování ústního jednání v její přestupkové věci a k seznámení s podklady pro vydání rozhodnutí a výzva k doplnění podání. Z obsahu předvolání se podává, že žalobkyni byla poskytnuta možnost doplnění její omluvy na jednání konaném dne 19.03.2013 o přílohu odůvodňující její nepřítomnost na tomto jednání. Žalobkyně byla předvolána k ústnímu jednání ve smyslu ust. § 49 odst. 1 správního řádu ve spojení s ust. § 74 odst. 1 zákona o přestupcích, a to na termín 10.04.2013.

Dne 10.04.2013 byla správnímu orgánu prvního stupně doručena omluva žalobkyně z jednání, jež bylo nařízeno na 10.04.2013, a to z důvodu dočasné pracovní neschopnosti, která byla žalobkyni vystavena dne 08.04.2013. Součástí této omluvy nebyly žádné přílohy žalobkyně.

Dne 10.04.2013 byl prvostupňovým správním orgánem vydán protokol o pokračování v ústním jednání ze dne 20.03.2013 o přestupku žalobkyně, která se k ústnímu jednání nedostavila s tím, že zaslala omluvu, v níž uvádí, že je od 08.04.2013 v pracovní neschopnosti. Své vyjádření žádným způsobem doložila, přičemž pracovní neschopnost automaticky neznamená závažný důvod, pro který by se účastník řízení nemohl zúčastnit ústního jednání u správního orgánu. Zaslaná omluva neobsahuje závažný důvod pro neúčast na tomto jednání. V ústním jednání bylo pokračováno v nepřítomnosti žalobkyně a po shrnutí dílčích závěrů, zhodnocení jednotlivých důkazů a správním uvážením byla žalobkyně shledána vinnou z přestupku, který je jí dáván za vinu.

Dne 09.05.2013 bylo správním orgánem prvního stupně pod sp. zn. D 336/13 Lo vydáno rozhodnutí o přestupku, kterým byla žalobkyně uznána vinnou z přestupku podle ust. § 125c odst. 1 písm. f) bod 2 zákona o silničním provozu, kterého se fyzická osoba

dopustí tím, že při řízení vozidla překročí nejvyšší dovolenou rychlost v obci o 40 km/hod. a více a mimo obec o 50 km/hod. a více. Žalobkyně se tohoto přestupku dopustila porušením ust. § 18 odst. 3 zákona o silničním provozu, když dne 16.01.2013 v k.ú. obce Dynín ve směru jízdy od Veselí nad Lužnicí na České Budějovice řídila osobní automobil, kterým jela v 9:19 hod. rychlostí 145 km/hod., a to v úseku, kde je povolena rychlost nejvýše 90 km/hod., a tedy jako řidič jela mimo obec rychlostí vyšší než 90 km/hod. a při řízení překročila nejvyšší dovolenou rychlost o 55 km/hod. Za toto jednání byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 5.000 Kč, zákaz činnosti na dobu šesti měsíců a povinnost nahradit náklady řízení v částce 1.000 Kč.

Z obsahu odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že správní orgán provedl ústní jednání dne 20.03.2013 a jeho pokračování dne 10.04.2013 v nepřítomnosti žalobkyně, neboť tato správnímu orgánu nepředložila řádnou omluvu obsahující důkazy o její zdravotní Pokračování
- 5 -
10A 3/2014

nezpůsobilosti k účasti na jednání. Vina obžalované byla prokázána spolehlivými důkazy, a to radarovým rychloměrem Ramer 10C, kterým byla změřena rychlost vozidla žalobkyně během jejího předjíždění policejního vozidla, která byla naměřena v hodnotě 150 km/hod. v úseku s limitem pro osobní vozidla 90 km/hod. Uvedený měřič byl osvědčen ověřovacím listem č. 53/12. Přestupek byl žalobkyni řádně vysvětlen a žalobkyně s přestupkem souhlasila, když

na místě podepsala tiskopis ohledně tohoto přestupku. V části určené pro vyjádření žalobkyně neuvedla žádné skutečnosti a proti uvedeným skutečnostem tudíž neměla na místě žádné námitky. Provedené hodnocení důkazních prostředků považuje správní orgán za dostatečné k tomu, aby spáchání přestupku bylo postaveno právně na jisto. Správní orgán dospěl k závěru, že ze strany žalobkyně byly nepochybně naplněny všechny zákonné znaky přestupku dle ust. § 125c odst. 1 písm. f) bodu 2 zákona o silničním provozu, a proto byla žalobkyně uznána vinnou. Nebezpečnost jednání žalobkyně pro společnost je správním orgánem spatřována v nerespektování zákonem stanovené hranice pro rychlost jízdy s vozidlem mimo obec, která byla žalobkyní překročena. Při stanovení sankce správní orgán přihlédl zejména k závažnosti spáchaného přestupku a k jeho společenské nebezpečnosti, kdy došlo k překročení nejvyšší povolené rychlosti. V případě tohoto přestupku nebylo zjištěno, že by se jej žalobkyně dopustila úmyslně, nicméně k odpovědnosti za přestupek postačuje zavinění i z nedbalosti vědomé či nevědomé. Správní orgán zohlednil též skutečnost, že při spáchání přestupku nedošlo k bezprostřednímu ohrožení jiného účastníka provozu či ke kolizní situaci. Rovněž bylo přihlédnuto ke skutečnosti, že k přestupku žalobkyně došlo v zimním období, kdy z provedeného snímku je zřejmé, že na krajnici komunikace se nacházely zbytky sněhu po chemickém ošetření komunikace a sníh se nacházel i na přilehlých plochách komunikace. Správní orgán přihlédl též ke zkušenosti žalobkyně, která je držitelkou řidičského oprávnění již deset let a nemá záznam v evidenční kartě řidiče. Uložená sankce je správním orgánem považována za dostatečnou a měla by mít na obžalovanou dostatečný výchovný i represivní účinek.

Proti uvedenému rozhodnutí bylo žalobkyní dne 05.06.2013 podáno odvolání, o němž bylo žalovaným rozhodnuto dne 23.08.2013 pod č.j. KUJCK 45763/2013/ODSH tak, že napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla správnímu orgánu vrácena k novému projednání. Žalovaný se v odůvodnění rozhodnutí plně ztotožnil se závěry prvostupňového správního orgánu, na jejichž základě proběhla ústní jednání o přestupku v nepřítomnosti žalobkyně, a to za situace, kdy žalobkyně nepředložila správnímu orgánu řádnou omluvu k těmto ústním jednáním. Žalobkyně byla nositelkou důkazního břemene, její povinností tudíž bylo dostatečně prokázat důvod, pro který se nemohla k ústním jednáním dostavit. Žalovaný se však ztotožnil s námitkou žalobkyně, dle které byla porušena její práva obsažená v ust. § 36 správního řádu. Žalobkyni bylo odepřeno právo, aby se ve fázi před vydáním rozhodnutí,

tedy po ukončení shromažďování podkladů rozhodnutí, mohla uplatnit své výhrady, respektive učinit své procesní návrhy tak, aby rozhodnutí skutečně vycházelo z dostatečně zjištěného stavu věci. V tomto postupu prvostupňového správního orgánu shledal žalovaný procesní pochybení.

Žalobkyně následně byla písemností ze dne 12.09.2013 vyrozuměna o pokračování řízení o přestupku a dále byla vyzvána k seznámení s podklady pro vydání rozhodnutí. Své právo vyjádřit se k podkladům rozhodnutí mohla žalobkyně uplatnit dne 04.10.2013 v době od 8:00 do 14:00 hodin.

Dne 02.10.2013 byla správnímu orgánu prvního stupně doručena omluva z jednání zdůvodněná pracovní neschopností žalobkyně, jejíž součástí byla kopie rozhodnutí o dočasné Pokračování
- 6 -
10A 3/2014

pracovní neschopnosti, z níž vyplývá, že žalobkyně je v dočasné pracovní neschopnosti od 01.10.2013.

Dne 08.10.2013 bylo správním orgánem prvního stupně pod sp. zn. D 336/13-I Lo vydáno rozhodnutí o přestupku, kterým byla žalobkyně uznána vinnou z přestupku podle ust. § 125c odst. 1 písm. f) bod 2 zákona o silničním provozu, kterého se fyzická osoba dopustí tím, že při řízení vozidla překročí nejvyšší dovolenou rychlost v obci o 40 km/hod. a více a mimo obec o 50 km/hod. a více. Žalobkyně se tohoto přestupku dopustila porušením ust. § 18 odst. 3 zákona o silničním provozu, když dne 16.01.2013 v k.ú. obce Dynín ve

směru jízdy od Veselí nad Lužnicí na České Budějovice řídila osobní automobil, kterým jela v 9:19 hod. rychlostí 145 km/hod., a to v úseku, kde je povolena rychlost nejvýše 90 km/hod., a tedy jako řidič jela mimo obec rychlostí vyšší než 90 km/hod. a při řízení překročila nejvyšší dovolenou rychlost o 55 km/hod. Za toto jednání byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 5.000 Kč, zákaz činnosti na dobu šesti měsíců a povinnost nahradit náklady řízení v částce 1.000 Kč.

Z obsahu odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že správní orgán provedl ústní jednání dne 20.03.2013 a jeho pokračování dne 10.04.2013 v nepřítomnosti žalobkyně, neboť tato správnímu orgánu nepředložila řádnou omluvu obsahující důkazy o její zdravotní nezpůsobilosti k účasti na jednání. V intencích rozhodnutí odvolacího správního orgánu ze dne 23.08.2013 vyrozuměl správní orgán žalobkyni o pokračování řízení a vyzval ji k seznámení s podklady pro vydání rozhodnutí. Na tuto výzvu žalobkyně reagovala podáním ze dne 01.10.2013, kterým se omluvila s tím, že se k projednání svého přestupku dne 04.10.2013 nemůže dostavit z důvodu pracovní neschopnosti, kterou doplnila rozhodnutím o této neschopnosti. Správní orgán tuto omluvu posoudil jako nedůvodnou, neboť dostavit se k seznámení s podklady pro vydání rozhodnutí nebylo její povinností, ale správní orgán takto postupoval z důvodu naplnění jejích práv. Navíc pro toto seznámení nebyl stanoven pevný termín, ale časové rozpětí a uplatnit své právo žalobkyně mohla i prostřednictvím zmocněné osoby. Z doloženého rozhodnutí o pracovní neschopnosti navíc vyplývá, že žalobkyně měla povolené vycházky, tudíž mohla k uplatnění svého procesního práva využít těchto vycházek. Vina obžalované byla prokázána spolehlivými důkazy, a to radarovým rychloměrem Ramer 10C, kterým byla změřena rychlost vozidla žalobkyně během jejího předjíždění policejního vozidla, která byla naměřena v hodnotě 150 km/hod. v úseku s limitem pro osobní vozidla 90 km/hod. Uvedený měřič byl osvědčen ověřovacím listem č. 53/12. Přestupek byl žalobkyni

řádně vysvětlen a žalobkyně s přestupkem souhlasila, když na místě podepsala tiskopis ohledně tohoto přestupku. V části určené pro vyjádření žalobkyně neuvedla žádné skutečnosti a proti uvedeným skutečnostem tudíž neměla na místě žádné námitky. Provedené hodnocení důkazních prostředků považuje správní orgán za dostatečné k tomu, aby spáchání přestupku bylo postaveno právně na jisto. Správní orgán dospěl k závěru, že ze strany žalobkyně byly nepochybně naplněny všechny zákonné znaky přestupku dle ust. § 125c odst. 1 písm. f) bodu 2 zákona o silničním provozu, a proto byla žalobkyně uznána vinnou. Nebezpečnost

jednání žalobkyně pro společnost je správním orgánem spatřována v nerespektování zákonem stanovené hranice pro rychlost jízdy s vozidlem mimo obec, která byla žalobkyní překročena. Při stanovení sankce správní orgán přihlédl zejména k závažnosti spáchaného přestupku a k jeho společenské nebezpečnosti, kdy došlo k překročení nejvyšší povolené rychlosti. V případě tohoto přestupku nebylo zjištěno, že by se jej žalobkyně dopustila úmyslně, nicméně k odpovědnosti za přestupek postačuje zavinění i z nedbalosti, a to vědomé i nevědomé. Správní orgán zohlednil též skutečnost, že při spáchání přestupku nedošlo k bezprostřednímu ohrožení jiného účastníka provozu či ke kolizní situaci. Rovněž bylo přihlédnuto ke skutečnosti, že k přestupku žalobkyně došlo v zimním období, kdy Pokračování
- 7 -
10A 3/2014

z provedeného snímku je zřejmé, že na krajnici komunikace se nacházely zbytky sněhu po chemickém ošetření komunikace a sníh se nacházel i na přilehlých plochách komunikace. Správní orgán přihlédl též ke zkušenosti žalobkyně, která je držitelkou řidičského oprávnění již deset let a nemá záznam v evidenční kartě řidiče. Uložená sankce je správním orgánem považována za dostatečnou a měla by mít na obžalovanou dostatečný výchovný i represivní účinek.

Proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně bylo žalobkyní podáno odvolání, o němž bylo rozhodnuto prostřednictvím žalobou napadeného rozhodnutí ze dne 02.01.2014, č.j. KUJCK 76/2014/ODSH, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice, správního odboru, ze dne 08.10.2013 č.j. D 336/13-I Lo, kterým byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání přestupku podle ust. § 125c odst. 1 písm. f) bodu 2 zákona o silničním provozu, kterého se žalobkyně dopustila dne 16.01.2013.

Z obsahu odůvodnění se podává, že se žalovaný plně ztotožnil se závěry prvostupňového správního orgánu, který dostál své povinnosti stanovené v § 36 odst. 3 správního řádu, tedy že dal žalobkyni před vydáním rozhodnutí možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Správní orgán totiž žalobkyni nepředvolával k jakémukoliv úkonu v řízení, ale pouze jí dával možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí před jeho vydáním. S přihlédnutím ke skutečnosti, že žalobkyně nebyla předvolávána k úkonu v řízení, jeví se i posuzování jakékoliv omluvy jako nadbytečné. V okamžiku, kdy je žalobkyni dávána možnost, aby realizovala své právo stanovené v § 36 odst. 3 správního řádu, je pouze na její

vůli, zda tohoto práva využije, respektive kdy tak učiní. Správní orgán žalobkyni nenutil, aby si zvolila zástupce pro tento úkon, nýbrž jí tuto možnost nabídl jako alternativu realizace svého procesního práva.

Správným byl shledán rovněž postup prvostupňového správního orgánu, který provedl ústní jednání v nepřítomnosti žalobkyně. V projednávané věci byly naplněny podmínky ust. § 74 odst. 1 zákona o přestupcích, a to za situace, kdy správní orgán nepovažoval za nutné

doplnit dokazování. Žalobkyně nepředložila správnímu orgánu řádnou omluvu k těmto ústním jednáním, ačkoliv byla nositelkou důkazního břemene, její povinností tudíž bylo dostatečně prokázat důvod, pro který se nemohla k ústním jednáním dostavit. Žalobkyně se v omluvě omezila toliko na konstatování ohledně své pracovní neschopnosti, kterou nikterak nedoložila. Z textu omluvy není zřejmé, že by žalobkyně na nějaký doklad prokazující tvrzené skutečnosti odkazovala, stejně tak není uvedeno, že by součástí omluvy byly nějaké přílohy. Dočasná pracovní neschopnost automaticky neznamená nemožnost účasti na ústním jednání před správním orgánem.

Žalovaný se neztotožnil s odvolací námitkou žalobkyně, dle které by v důsledku zrušovacího rozhodnutí mělo být provedeno řízení před správním orgánem prvního stupně znovu i spolu s ústním projednáním přestupku. Podstatný je důvod zrušení prvostupňového rozhodnutí, kterým v daném případě bylo nedodržení povinnosti obsažené v ust. § 36 odst. 3 správního řádu, kdy žalobkyni před vydáním rozhodnutí nebyla dána možnost seznámit se s podklady rozhodnutí a vyjádřit se k nim. Opakování ústního jednání je z tohoto důvodu nadbytečné.

Zcela absurdní byla shledána odvolací námitka žalobkyně, dle které správní orgán prvního stupně pochybil, když nezdůvodnil, proč bylo v rozhodnutí upuštěno od uložení povinnosti nahradit náklady řízení. Takové zdůvodnění by bylo namístě pouze tehdy, pokud by správní orgán o této skutečnosti rozhodoval.

Pokračování
- 8 -
10A 3/2014

Žalovaný se neztotožnil s tvrzením žalobkyně o vnitřní rozpornosti prvostupňového rozhodnutí, které obsahuje rozpor mezi výrokem a odůvodněním tohoto rozhodnutí. Z výroku je patrné, že se žalobkyně dopustila přestupku překročením povolené rychlosti, když jí byla naměřena rychlost 145 km/hod., z obsahu odůvodnění rozhodnutí je zřejmé, že policisté v rámci měření zohlednili toleranční odchylku měřícího zařízení, která se projevila v rozdílu naměřené hodnoty (150 km/hod.) při zvážení toleranční odchylky měřícího zařízení ve výši -3 %.

Ohledně námitek žalobkyně týkajících se postupu zasahujících policistů byla žalobkyně odkázána na Krajské ředitelství policie Jihočeského kraje. Jednotlivá tvrzení žalobkyně byla žalovaným shledána jako nepravdivá a vzájemně rozporná, což ve svém důsledku způsobuje jejich nevěrohodnost. Jednání žalobkyně nelze posoudit jako krajní nouzi za situace, kdy zahájila předjížděcí manévr, aniž by byly splněny podmínky, za nichž je předjíždění povoleno. Rovněž tvrzení žalobkyně, dle něhož nepřekročila rychlost 100 km/hod. není pravdivé, když se záznamu o přestupku se jasně podává, že žalobkyně jela rychlostí 145 km/hod. Nepravdivé je i tvrzení žalobkyně ohledně platnosti ověření měřiče rychlosti, když součástí spisového materiálu je platný ověřovací list č. 53/12 ze dne 27.02.2012, jehož platnost skončila dne 26.02.2013. Spisový materiál obsahuje též osvědčení vydané zasahujícímu policistovi k ovládání předmětného silničního rychloměru.

K námitce týkající se nenaplnění materiálního znaku přestupku žalovaný uvedl, že tento bezpochyby naplněn byl, a to jednáním žalobkyně, která porušila nebo ohrozila veřejný zájem, kterým je v daném případě bezpečnost provozu na pozemních komunikacích mimo obec. Žalobkyně si musela být vědoma toho, že je jako řidička povinna dodržovat limit nejvyšší povolené rychlosti, ale přesto jej překročila.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle ustanovení § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Žalobkyně v prvé řadě brojí proti postupu správního orgánu, kterým bylo porušeno její právo jako účastníka řízení vyjádřit se před vydáním rozhodnutí k jeho podkladům ve smyslu ust. § 36 odst. 3 správního řádu. Správní orgán prvního stupně se neřídil závazným názorem žalovaného obsaženým ve zrušovacím rozhodnutí a nedostál své povinnosti stanovené v § 36 odst. 3 správního řádu, když žalobkyni neoznámil, že má nashromážděny všechny podklady pro vydání rozhodnutí a je připraven vydat rozhodnutí. Žalobkyně se dne 04.10.2013 k provedení úkonu seznámení s podklady před vydáním rozhodnutí nedostavila z důvodu pracovní neschopnosti stanovené od 04.10.2013. Správnímu orgánu byla žalobkyní dne 01.10.2013 zaslána omluva, jejíž přílohou bylo rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti. Správní orgán tuto omluvu neakceptoval, nestanovil nový termín k seznámení s podklady rozhodnutí a tímto žalobkyni neumožnil využít práva účastníka řízení podle ust. § 36 odst. 3 správního řádu.

Z obsahu správního spisu vyplývá, že žalobkyně byla správním orgánem prvního stupně opakovaně vyzývána k účasti na ústním projednání přestupku, kterého se měla dopustit porušením ust. § 18 odst. 3 zákona o silničním provozu, když dne 16.01.2013 v k.ú. obce Dynín ve směru jízdy od Veselí nad Lužnicí na České Budějovice řídila osobní automobil, kterým jela v 9:19 hod. rychlostí 145 km/hod., a to v úseku, kde je povolena rychlost nejvýše Pokračování
- 9 -
10A 3/2014

90 km/hod., a tedy jako řidič jela mimo obec rychlostí vyšší než 90 km/hod. a při řízení překročila nejvyšší dovolenou rychlost o 55 km/hod.

Žalobkyně byla dne 06.02.2013 vyrozuměna o termínu konání ústního jednání o přestupku stanoveného na 28.02.2013. Z tohoto jednání se žalobkyně omluvila dne 27.02.2013, důvodem této omluvy byla fyzická nemožnost účasti na tomto jednání doložená kopií lékařské zprávy.

Dne 27.02.2013 byla žalobkyně opětovně vyrozuměna o termínu konání ústního jednání o přestupku stanoveného na 20.03.2013. Žalobkyně se z tohoto jednání opět omluvila, a to dne 19.03.2013, přičemž tato omluva nebyla žádným způsobem doložena.

Dne 20.03.2013 proběhlo ústní jednání o přestupku v nepřítomnosti žalobkyně, kdy správní orgán shledal nedostatečnost omluvy žalobkyně z nařízeného ústního jednání.

Dne 20.03.2013 vyrozuměl správní orgán žalobkyni o dalším termínu pokračování ústního jednání konaného dne 10.04.2013. Dne 10.04.2013 byla správnímu orgánu doručena omluva žalobkyně z tohoto pokračujícího ústního jednání, která nebyla žádným způsobem doložena.

Dne 10.04.2013 správní orgán prvního stupně pokračoval v ústním jednání bez přítomnosti žalobkyně, přičemž závěrem shledal žalobkyni vinnou z přestupku, jenž jí je kladen za vinu.

Dne 09.05.2014 bylo správním orgánem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které bylo žalovaným dne 23.08.2013 zrušeno s tím, že správní orgán pochybil, když žalobkyni ve smyslu ust. § 36 odst. 3 správního řádu neumožnil seznámit se s podklady rozhodnutí.

Dne 12.09.2013 vyzval správní orgán prvního stupně k seznámení se s podklady rozhodnutí, a to dne 4.10.2013 od 8:00 do 14:00 hod. Dne 02.10.2013 byla správnímu orgánu prvního stupně doručena omluva žalobkyně, a to z důvodu dočasné pracovní neschopnosti, která byla doložena kopií rozhodnutí o této neschopnosti.

Dne 08.10.2013 vydal správní orgán rozhodnutí, kterým byla žalobkyně uznána vinnou z přestupku, který je jí kladen za vinu. Toto rozhodnutí bylo žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 02.01.2014 potvrzeno.

Dle ust. § 74 odst. 1 zákona o přestupcích o přestupku koná správní orgán v prvním stupni ústní jednání. V nepřítomnosti obviněného z přestupku lze věc projednat jen tehdy, jestliže odmítne, ač byl řádně předvolán, se k projednání dostavit nebo se nedostaví bez náležité omluvy nebo důležitého důvodu.

Z dikce ust. § 74 odst. 1 zákona o přestupcích je zřejmé, že nestačí tedy jakákoliv omluva, ale podle zákona se musí jednat o náležitou a tedy důvodnou omluvu, např. vážné rodinné či pracovní důvody (svatba, pohřeb, pracovní neschopnost apod.).

V projednávané věci byla žalobkyně správním orgánem vyrozuměna o termínu ústního jednání stanoveného na 28.02.2013, z něhož se řádně omluvila, když přílohou této omluvy byla lékařská zpráva dokládající nemožnost účasti na ústním jednání o přestupku. Žalobkyně se opětovně omluvila i z ústního jednání nařízeného na 20.03.2013. Omluva ze dne Pokračování
- 10 -
10A 3/2014

19.03.2013 však svým obsahem neodpovídá náležité omluvě ve smyslu ust. § 74 odst. 1 přestupkového zákona, neboť důvod nepřítomnosti na ústním jednání nebyl žalobkyní nikterak doložen, ačkoliv je to právě ona, která v tomto případě nese důkazní břemeno, z něhož jí plyne povinnost osvědčit důvod neúčasti na jednání. S ohledem na nedostatečnost této omluvy bylo správním orgánem prvního stupně dne 20.03.2013 konáno ústní jednání v nepřítomnosti žalobkyně, která se i z následného pokračování ústního jednání dne 10.04.2013 omluvila a ani tato omluva nebyla žalobkyní žádným způsobem doložena. Správní orgán z tohoto důvodu pokračoval v ústním jednání v nepřítomnosti žalobkyně a uznal žalobkyni vinnou z přestupku, který jí byl kladen za vinu.

K tomuto krajský soud uvádí, že za vadu řízení by bylo třeba považovat stav, pokud by věc byla projednána v nepřítomnosti obviněného z přestupku, který se sice nedostavil bez náležité omluvy, ale byla by zde existence důležitého důvodu. Z hlediska povinnosti součinnosti obviněného z přestupku však musí správní orgán i při existenci důležitého důvodu vyhodnotit též závažnost skutečnosti, pro kterou mu obviněný z přestupku nedoručil náležitou omluvu. Na druhou stranu náležitá omluva vždy předpokládá existenci důležitého důvodu. Hodnocení toho, zda se v konkrétním případě jedná o náležitou omluvu, resp. důležitý důvod, provádí správní orgán i s ohledem na dosavadní průběh řízení. Proto i důvod, který může být dostatečný pro přeložení prvního ústního jednání, již nemusí být dostatečný i pro jeho další přeložení. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22.11.2004 č.j. 6 As 50/2003-41)

V projednávané věci krajský soud shledal, že důvod pro přeložení již druhého nařízeného ústního jednání za situace, kdy žalobkyně nedoložila nemožnost účasti na ústním jednání lékařskou zprávou či rozhodnutím o pracovní neschopnosti, nebyl dán a správní orgán postupoval správně, když konal ústní jednání v nepřítomnosti žalobkyně, která neunesla důkazní břemeno a řádně neprokázala důvod nemožnosti účasti na ústním jednání. Správní orgán postupoval správně rovněž v případě pokračování ústního jednání, neboť žalobkyně ani na tento termín nedoručila správnímu orgánu řádnou omluvu.

Z obsahu správního spisu není patrno, že by správní orgán prvního stupně hodlal v průběhu ústního jednání provést výslech žalobkyně, respektive, že by účast žalobkyně byla nezbytná pro správné a úplné zjištění skutkového stavu. Jak totiž plyne ze správního spisu, správní orgán měl k dispozici řadu důkazů, které spáchání přestupku žalobkyní dostatečně prokazovaly.

Nedůvodnou byla shledána rovněž žalobní námitka, dle které se správní orgán neřídil závazným názorem žalovaného ve zrušovacím rozhodnutí a nedostál své povinnosti stanovené v § 36 odst. 3 správního řádu, když žalobkyni neoznámil, že má nashromážděny všechny podklady pro vydání rozhodnutí a je připraven vydat rozhodnutí.

Podle ust. § 36 odst. 3 správního řádu, nestanoví-li zákon jinak, musí být účastníkům před vydáním rozhodnutí ve věci dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí; to se netýká žadatele, pokud se jeho žádosti v plném rozsahu vyhovuje, a účastníka, který se práva vyjádřit se k podkladům rozhodnutí vzdal.

Z obsahu správního spisu vyplývá, že prvostupňový správní orgán, v intencích zrušovacího rozhodnutí žalovaného ze dne 23.08.2013, žalobkyni, prostřednictvím vyrozumění ze dne 12.09.2013, vyzval k seznámení se s podklady rozhodnutí, a to dne 04.10.2013 od 8:00 do 14:00 hod., případně kdykoliv před tímto termínem po předchozí Pokračování
- 11 -
10A 3/2014

telefonické domluvě. Žalobkyně se však i z tohoto jednání dne 02.10.2013 omluvila, a to z důvodu dočasné pracovní neschopnosti, která byla doložena kopií rozhodnutí o této neschopnosti.

Ustanovení § 36 odst. 3 správního řádu promítá do správního řádu procesní právo zakotvené i v Listině základních práv a svobod, konkrétně v čl. 38 odst. 2, který mimo jiné stanoví, že každý má právo, aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Podle § 36 odst. 3 správního řádu, nestanoví-li zákon jinak, musí správní orgán před vydáním

rozhodnutí ve věci dát účastníkům možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Správní orgán tak učiní tím, že účastníky vyzve, aby se k podkladům rozhodnutí vyjádřili, a stanoví jim k tomu přiměřenou lhůtu.

Účelem seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí je právě možnost účastníka seznámit se s obsahem správního spisu v době bezprostředně předcházející vydání rozhodnutí tj. v době, kdy mezi seznámením se s podklady a vydáním rozhodnutí již není správní spis o

další důkazní prostředky doplňován.

Ze správního spisu vyplývá, že žalobkyně byla dne 12.09.2013 vyrozuměna o možnosti seznámit se s podklady rozhodnutí o přestupku, a to dne 04.10.2013 v době od 08:00 do 14:00 hod., případně kdykoliv před tímto termínem po telefonické domluvě se správním orgánem. Procesní právo žalobkyně na to být seznámena s podklady rozhodnutí před jeho vydáním proto nebylo ve věci porušeno. Žalobkyni byl jednoznačně stanoven termín, kdy se mohla s obsahem správního spisu a s podklady pro vydání rozhodnutí seznámit, přičemž je třeba vzít v úvahu rovněž skutečnost, že tuto možnost mohla využít kdykoliv před tímto termínem, a to na základě telefonické domluvy s příslušným pracovníkem Magistrátu města České Budějovice. Nelze tudíž akceptovat závěr žalobkyně, dle něhož jí nebyl stanoven řádný termín k seznámení se s podklady rozhodnutí.

Procesní právo účastníka správního řízení obsažené v ust. § 36 odst. 3 správního řádu nelze žádným způsobem obcházet či zkracovat, na druhou stranu však nelze připustit obstrukční jednání účastníků a jejich snahu o maximalizaci délky vedení správního řízení i s ohledem na promlčecí lhůty v jednotlivých případech. Z průběhu celého řízení o přestupku žalobkyně je zřejmé, že tato byla po celou dobu pasivní, bez nejmenší snahy dostavit se k ústním jednáním o přestupku, či sjednat jiný termín těchto jednání. Toto jednání žalobkyně se následně promítlo i do dalšího řízení, kdy byla žalobkyni dána možnost seznámit se s podklady pro rozhodnutí. Žalobkyně této možnosti nevyužila, když se z tohoto úkonu opět omluvila. Na tomto místě je třeba zdůraznit charakter institutu obsaženého v ust. § 36 odst. 3 správního řádu, který zakládá možnost účastníka realizovat své právo seznámit se s podklady rozhodnutí a je pouze na tomto účastníkovi, zda svého práva využije či nikoliv.

Žalobkyní poukazované porušení ust. § 59 správního řádu na projednávanou věc nelze aplikovat, neboť již ze samotného znění tohoto ustanovení se podává, že předvolání má zajistit účast při úkonu v řízení, která je k provedení tohoto úkonu nutná. Jak již bylo krajským soudem uvedeno shora, procesní právo účastníka řízení stanovené v § 36 odst. 3 správního řádu dává účastníku toliko možnost seznámit se s podklady rozhodnutí. Nejedná se

tudíž o úkon v řízení, u něhož je přítomnost účastníka nutná.

Krajský soud dále poukazuje na celý průběh správního řízení, ze kterého je patrné, že žalobkyně byla v průběhu celého řízení pasivní a její opakované omluvy z jednání se mohou jevit spíše jako obstrukční jednání. K tomuto je třeba poukázat též na skutečnost, že se Pokračování
- 12 -
10A 3/2014

žalobkyně v průběhu celého řízení nepokusila sjednat se správním orgánem jiný termín ústního jednání či jiný termín pro možnost seznámení se s podklady rozhodnutí. Pokud se o to žalobkyně ani nepokusila, lze považovat její námitky vůči vymezení termínu seznámení se s podklady rozhodnutí či provedení ústního jednání o přestupku v její nepřítomnosti jako účelové. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 6 As 50/2003)

K otázce týkající se možnosti žalobkyně zvolit si zástupce pro účast na ústním jednání či účast na úkonu spočívajícím v seznámení s podklady rozhodnutí je nutné konstatovat, že správní orgán tuto variantu nabídl žalobkyni toliko jako jednu z možných alternativ zajištění tohoto jejího procesního práva. Nelze dospět k závěru, že by se jednalo o povinnost, která by byla správním orgánem žalobkyni ukládána. Tato námitka se krajskému soudu jeví opět spíše jako účelová, a to i s ohledem na maximálně vstřícný postoj správního orgánu, který se snažil zajistit účast žalobkyně na ústním jednání i telefonicky.

Krajský soud proto uzavírá, že žalobkyni byla dána možnost seznámit se s podklady rozhodnutí, když z výzvy správního orgánu ze dne 12.09.2013 je řádně a určitě vymezen termín, kdy takto žalobkyně mohla učinit, k porušení práv stanovených v § 36 odst. 3 správního řádu tudíž v projednávané věci nedošlo.

S ohledem na veškeré shromážděné podklady, má krajský soud za to, že správní orgán prvního stupně a stejně tak i žalovaný postupovaly zcela v souladu s platnou právní úpravou. Důvody ústních jednání o přestupku žalobkyně, která proběhla v její nepřítomnosti, krajský soud shledal zcela průkaznými a dostatečnými a stejně tak správným shledal krajský soud též postup správního orgánu prvního stupně v případě stanovení termínu k seznámení se s podklady rozhodnutí.

Soud v dané věci uzavřel, že žalobkyní uvedené žalobní námitky nebyly důvodné, a proto žalobu dle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

Současně v souladu s ust. § 60 odst. 1 věty první s.ř.s. ve výroku ad II. rozsudku nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně neměla ve věci úspěch a žalovanému náklady řízení nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly a ani je nepožadoval.

Podle ust. § 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Pokračování
- 13 -
10A 3/2014

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat
. na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz

V Českých Budějovicích

dne 10. června 2014

JUDr. Věra Balejová v. r.

Samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Prázdná Jaroslava

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru