Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 A 26/2011 - 28Rozsudek KSCB ze dne 29.06.2011

Prejudikatura

4 As 15/2010 - 60


přidejte vlastní popisek

10A 26/2011 – 28

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Krybusovou v právní věci žalobkyně E. S., právně zastoupené JUDr. Robertem Lososem, advokátem AK Nám. Republiky 3, Plzeň, proti žalovanému Krajskému úřadu – Jihočeského kraje České Budějovice, odboru dopravy a silničního hospodářství, U Zimního stadionu 1952/2, o žalobě žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18.2.2011, č.j. KUJCK 5266/2011/ODSH/as, takto:

Žaloba se zamítá.

Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci.

1/ Žalobou doručenou dne 22.3.2011 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 18.2.2011, č.j. KUJCK 5266/2011/ODSH/as, kterým bylo zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Tábor č.j. P 787/2010-Kal ze dne 22.11.2010, jímž byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle § 22 odst. 1 písm. f/ bod 3 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů a toto rozhodnutí potvrzeno.

Pokračování
- 2 -
10A 26/2011

2/ Žalobkyně v žalobě namítala, že prvostupňový orgán nedostatečně a nesprávně zhodnotil skutkový stav a žalovaný toto rozhodnutí potvrdil, čímž zatížil rozhodnutí vadou spočívající v nepřezkoumatelosti rozhodnutí /A/. To vyplývá jednak z výroku rozhodnutí, v němž je nedostatečně určeno, v jaké části komunikace došlo k překročení nejvyšší povolené rychlosti, nepostačuje odkaz na Vodňanského ulici v Táboře, která je dlouhá. Odůvodnění rozhodnutí je vytýkáno, že bylo vycházeno z verze předložené svědkem M. F., policistou obsluhujícím měřící zařízení, nebylo uvěřeno argumentaci žalobkyně, že využila těsného zákrytu za jedoucí dodávkou a při krajnici vozidlo zastavila, kde došlo k výměně řidičů s následným zastavením řidičky při silniční kontrole. Z předložené fotografie nelze poznat, kdo vozidlo v okamžik překročení rychlosti řídil. Nelze tudíž vyvrátit obranu žalobkyně, že to nebyla ona, ale osoba jí blízká. Další svědek, policista M. V. údajně vozidlo pozoroval na vzdálenost 50 – 75 m, avšak nemusel nutně okamžik zastavení a přesednutí žalobkyně ve vozidle registrovat. Žalovaný dospěl k závěru o vině žalobkyně na základě výpovědi svědka M. F., která se liší od výpovědi svědka V. jednak v odhadu vzdálenosti, na kterou bylo měření prováděno a pak i ve způsobu komunikace na místě. Podle zásady materielní pravdy je však třeba zjistit vždy stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. To v dané věci splněno nebylo. Žalobkyně odmítla hodnocení otázek položených žalovaným. Odmítla i závěr žalovaného o nestrannosti veřejného činitele, který je vždy vázán právními předpisy. Odmítla i názor žalovaného, že výpočty provedené správním orgánem prvého stupně nejsou propočty odborného charakteru, tedy znaleckého. Poukázala na pochybnosti o záměně skutkového děje a pohybu vozidla po změření a před zastavením v paměti policistů, na základě nichž nelze vyslovit závěr k tíži žalobkyně /B/. Popis skutku, kterého se žalobkyně měla dopustit, trpí vadou, neboť není uvedeno přesně místo překročení rychlosti. Rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné. Bylo navrženo zrušení rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení.

3/ Žalobkyně k výzvě soudu sdělila, že souhlasí s tím, aby soud o věci samé rozhodl bez nařízeného jednání ve smyslu § 51 odst. 1 s.ř.s.

II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného.

4/ Žalovaný správní orgán navrhl zamítnutí žaloby. Sdělil, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 51 odst. 1 s.ř.s. Námitkám žalobkyně žalovaný nepřisvědčil. Výrok odvoláním napadeného rozhodnutí vyhovuje požadavkům zákona o přestupcích i správního řádu, obsahuje všechny náležitosti a není nepřezkoumatelný. Popis skutku i místa jeho spáchání uvedený v prvoinstančním rozhodnutí je nezaměnitelným. Žalovaný se přiklonil k verzi policisty M. F., který uvedl, že vozidlo pozoroval od doby jeho změření až do jeho zastavení právě s ohledem na to, aby nedošlo k záměně. Výpověď svědka byla učiněna po necelých dvou měsících od události a jednalo se o běžný logický postup, kdy policista po změření rychlosti vozidla, které tuto rychlost překročilo, pozoroval vozidlo a neztrácel s ním vizuelní kontakt až do doby jeho zastavení. Verzi předkládanou žalobkyní žalovaný odmítl, neboť přes žalobkyní zmiňovanou překážku v podobě dodávkového automobilu by nemohla být pořízena fotografie a v takovém případě by policista F. nemohl vozidlo pozorovat až do jeho zastavení. Verze o výměně řidičů v době mezi změřením a zastavením vozidla je proto dle názoru žalovaného vyloučena. Zmínka o nestrannosti policisty jako veřejného činitele není irelevantní. K tomu je odkázáno na judikáty NSS č.j. 1 As 64/2008-42. Prvostupňovým orgánem provedené výpočty nepředstavují posouzení odborné otázky a nevyžadují odborných znalostí, lze je zvládnout ve střední škole. Sugestivní otázky svědku F. správním orgánem položeny nebyly. Svědek sám vypověděl spontánně ohledně Pokračování
- 3 -
10A 26/2011

všech zásadních skutečností. Otázky byly položeny jako otevřené a bylo možné k nim podat obsáhlou odpověď. Důkazy byly zajištěny dostatečně a vyplynulo z nich, že žalobkyně byla řidičkou nejen v době silniční kontroly, ale i v době změření rychlosti jí řízeného vozidla. Žalobkyní předkládanou verzi o osobě, která měla údajně vystoupit v době, kdy policisté vozidlo neviděli, žalovaný odmítl jako účelovou.

III. Obsah správních spisů.

5/ Ze správního spisu, který si soud vyžádal, vyplynuly následující rozhodné skutečnosti:

6/ Dne 28.5.2010 prováděli policisté Krajského ředitelství Policie ČR Jihočeského kraje, dopravního inspektorátu Tábor na pozemní komunikaci ul. Vodňanského v Táboře v úseku, kde je zvláštním právním předpisem stanovena nejvyšší povolená rychlost na 50 km/h dohled nad bezpečností a plynulostí na pozemních komunikacích spočívající v měření rychlosti vozidel projíždějících ve směru z města k ulici Vožická. V 11.02 hod. bylo pomocí laserového rychloměru MicroDigiCam LTI zjištěno u motorového vozidla Opel Astra reg. zn. 2C1 2228 jedoucího daným směrem, rychlost 76 km/h., která po odečtení odchylky v měření stanovené výrobcem činí + - 3 km/hod., činí 73 km/h. Vozidlo bylo bezprostředně po měření rychlosti zastaveno a jako řidič tohoto vozidla byla identifikována žalobkyně. Bylo sepsáno oznámení přestupku, ve kterém žalobkyně uvedla, že s přestupkem nesouhlasí.

7/ Dne 6.9.2010 byl vydán příkaz, kterým byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle § 22 odst. 1 písm. f/ bod 3 zákona o přestupcích a byla jí uložena pokuta ve výši 3.000 Kč. Příkaz byl žalobkyni doručen dne 9.9.2010. Proti příkazu byl včas podán odpor, kterým došlo ke zrušení příkazu a správní orgán pokračoval ve správním řízení. Bylo nařízeno ústní jednání na den 20.10.2010, při kterém byla zaznamenána výpověď zmocněnce v zastoupení žalobkyně, která se k jednání nedostavila. Byl vyslechnut policista Nstržm. M. F., který uvedl, že žalobkyně byla jako řidička zastavena hlídkou, jejímž byl členem spolu s kolegou M. V.. Radar obsluhoval M. F., který vozidlo nahlásil kolegovi V., který je poté zastavil a provedl silniční kontrolu. Svědek F. pozoroval od změření rychlosti vozidla až do jeho zastavení předmětné vozidlo, které řídila žalobkyně /vozidlo Opel Astra reg. zn. 2C1 2228/, aby nedošlo k záměně. Vozidlo, které pozoroval, nekličkovalo, jelo normálně, v průběhu jízdy nezastavilo, zastavilo až na výzvu policisty V.. Svědek V. k tomu vypověděl, že svědek policista F. prováděl měření, byli od sebe vzdálení asi cca 15 m a domlouvali se bez použití vysílačky. Svědek F. uvedl překročení rychlosti osobního vozidla Opel Astra, které policista V. zastavil a zkontroloval. Řidička nesouhlasila s vyřízením věci na místě, bylo s ní sepsáno oznámení o přestupku. Jednalo se o jediné odmítnutí vyřešit věc blokovou pokutou. Svědek V. uvedl, že řidičku viděl jet ve vozidle na vzdálenost cca 50-70 m od místa zastavení.

8/ Dne 22.11.2010 rozhodl Městský úřad Tábor tak, že žalobkyně se uznává vinnou z přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle § 22 odst. 1 písm. f/ bod 3 přestupkového zákona, kterého se dopustila tím, že dne 28.5.2010 v 11.02 hodin na místní komunikaci ulice Vodňanského v Táboře jako řidička motorového vozidla tov. zn. Opel Astra reg. zn. 2C1 2288 v rozporu s ustanovením § 18 odst. 4 zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích překročila nejvyšší povolenou rychlost jízdy v obci – 50 km/hod., při odečtení možné dané tolerance měřícího zařízení MicroDigiCam 3 km/hod. naměřená rychlost 73 km/hod. Tedy při řízení vozidla překročila nejvyšší povolenou rychlost stanovenou zvláštním právním předpisem v obci o 20 km/h. a Pokračování
- 4 -
10A 26/2011

více a byla jí uložena pokuta podle § 22 odst. 8 přestupkového zákona ve výši 3.000 Kč. Zároveň jí byla uložena povinnost nahradit náklady spojené s projednáváním přestupku ve výši 1.000 Kč podle § 79 odst. 1 přestupkového zákona a § 1 odst. 1 vyhlášky č. 231/1996 Sb. v platném znění. Proti rozhodnutí podala žalobkyně odvolání. O odvolání rozhodl žalovaný správní orgán dne 18.2.2001 č.j. KUJCK 5266/2011/ODSH/as tak, že odvolání žalobkyně zamítl a rozhodnutí Městského úřadu Tábor č.j. P787/2010-Kal ze dne 22.11.2010 potvrdil. Stalo se tak s odůvodněním, že argumentace odvolatelky byla účelová a nelogická, měřící přístroj měl žalobkyni přímo na dohled, vozidlo Opel nemohlo být v závěsu dodávky, neboť přístroj by jej nemohl označit ani vyfotografovat. Z toho důvodu byla verze policisty akceptována, naopak verze žalobkyně byla odmítnuta. Policista vyloučil, že by odvolatelka jela ve vozidle Opel v zákrytu jiného před ní jedoucího vozidla a z toho důvodu odvolací orgán zpochybnění posouzení skutkového stavu jako irelevantní odmítl. Výsledky propočtu, které byly uvedeny v prvostupňovém rozhodnutí, odvolací orgán označil za bezvýznamné, neboť skutkový stav je jednoznačný.

IV. Právní názor soudu.

9/ Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle ustanovení § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního /dále jen s.ř.s./, v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla.

10/ Žalobkyně v prvé řadě v žalobě namítala nesprávně hodnocený skutkový stav, neboť v rozhodnutí není přesně uvedeno místo překročení povolené rychlosti, místní komunikace je dlouhá, řidička neřídila osobní vozidlo, z fotografie nelze poznat, kdo vozidlo řídil, a proto nelze vyvrátit obranu žalobkyně /A/. Dále je namítáno, že nebyl doložen výrok žalovaného o vině žalobkyně, a proto je rozhodnutí nepřezkoumatelné. Žalovaný postavil svou konstrukci na výpovědi svědka M. F., ta se však liší s výpovědí svědka V.. Výpověď dvou policistů je rozporná a nepostačuje k vyslovení závěru o vině žalobkyně /B/.

A. Nesprávně hodnocený skutkový stav.

11/ V oblasti správního trestání je zapotřebí přesně zjistit skutkový stav a uvést, v čem spočívalo naplnění znaků skutkové podstaty přestupku. V rozhodnutí žalovaného správního orgánu jsou tyto požadavky splněny. Jako důkaz jsou označeny záznam o přestupku s fotem z radarového zařízení MicroDigiCam a CD nosiče fotografie vozidla žalobkyně s fotem žalobkyně, včetně ověřovacího listu radarového zařízení MicroDigiCam č. 8012 – OL-7113-09. Při projednání přestupku žalobkyně na místě bylo sepsáno oznámení o přestupku, které žalobkyně podepsala a sdělila, že s přestupkem nesouhlasí. Na místě samém neuvedla, že vozidlo neřídila. K dispozici byly dále svědecké výpovědi policistů M. V. a M. F., který obsluhoval měřící zařízení na měření rychlosti. M. F. také jednoznačně popsal postup poté, kdy měřením zjistil překročení rychlosti. Vozidlo po celou dobu jízdy od změření do zastavení pozoroval, aby nedošlo k záměně s jiným vozidlem. Poté kontroloval, zda registrační značka souhlasí s fotkou a registrační značkou na měřícím zařízení. Z toho správní orgán dospěl k závěru, že žalobkyně se přestupku nepochybně dopustila. K odvolací námitce, že vozidlo neřídila, správní orgán uvedl, že tomuto tvrzení neuvěřil. Na podporu tohoto závěru také do rozhodnutí doplnil výpočet času měření a kontroly vozidla, který odpovídal rychlosti vozidla a vzdálenosti policisty, který vozidlo zastavoval a z výpočtu podpůrně vysvětlil, že nebylo možné, aby došlo k zastavení vozidla a vystoupení řidiče a přestoupení žalobkyně na pozici řidičky. Tvrzení žalobkyně správní orgán označil za účelové. Pokračování
- 5 -
10A 26/2011

V prvostupňovém i žalovaném rozhodnutí jsou uvedeny důkazy, které měly správní orgány k dispozici, je popsáno, jaké důkazy správní orgán provedl a je uvedeno, jak tyto důkazy hodnotil a jaký závěr z nich vyvodil. Skutkový stav je v rozhodnutích popsán přehledně a srozumitelně a je i správně zhodnocen. Rozhodnutí je srozumitelné a je v něm jednoznačně uvedeno, v čem správní orgán shledal naplnění znaků přestupků, jak tyto znaky hodnotil a je vysvětleno, z jakých důvodů byl vysloven závěr o tom, že se žalobkyně nepochybně přestupku dopustila. Správní orgány vysvětlily i z jakých důvodů neuvěřily verzi, kterou žalobkyně předložila. Z toho důvodu dospěl soud k závěru, že námitka ohledně nesprávně hodnoceného skutkového stavu není důvodná. Skutkový stav tak, jak byl zjištěn správními orgány, nevyžaduje doplnění a byl zhodnocen správně. Důvodná není ani výhrada žalobkyně ohledně nepřesného výroku, neboť ve výroku prvostupňového rozhodnutí je přesně uvedeno, že přestupku se žalobkyně dopustila při překročení povolené rychlosti na místní komunikaci ulice Vodňanského v Táboře. Místo, kde k přestupku došlo, je tudíž definováno přesně a nemůže dojít k záměně, a to bez ohledu na délku ulice, ve které se žalobkyně přestupku dopustila. Uvedením názvu ulice je místo, kde k přestupku došlo definováno správně. Soud neshledal důvodnou námitku žalobkyně, že ve výroku rozhodnutí není dostatečně definováno místo, kde ke skutku mělo dojít, neboť místo přestupku definované místní komunikací, po které se vozidlo, které žalobkyně řídila, pohybovalo, nemůže být zaměněno s místem jiným. Místo změření bylo popsáno dostatečně určitě a srozumitelně.

12/ Žalobkyně v žalobě konstatuje, že napadené rozhodnutí vychází z verze podložené výpovědí svědka M. F. a argumentace žalobkyně je odmítnuta. Jedná se o její tvrzení, kdy vozidlo měla řídit osoba blízká žalobkyni a řidička řídící vozidlo využila těsného zákrytu za jedoucí dodávkou při krajnici, došlo k výměně řidičů a teprve poté byla žalobkyně kontrolujícím policistou zastavena. Žalobkyně ve správním řízení vyslechnuta nebyla. K tomu soud uvádí, že žalobkyně se ke správnímu řízení nedostavila, ačkoli byla řádně předvolána, mohla tedy využít svého oprávnění se k věci osobně vyjádřit, avšak využila možnosti být v řízení zastoupena advokátem, který žalobkyni ve správním řízení při ústním jednání zastupoval. K věci se také její právní zástupce za žalobkyni vyjádřil. V rozhodnutí je uvedeno, že žalobkyně se k ústnímu jednání nedostavila s ohledem na zdravotní stav a následnou péči o novorozeně. Verzi předloženou žalobkyní správní orgán odmítl a hodnotil jako účelovou obhajobu. S ohledem na důkazy, které byly ve věci k dispozici, především fotografie vozidla včetně údajů o naměřené rychlosti, výpovědi policistů provádějící měření a následnou kontrolu vozidla byl závěr správních orgánů odůvodněný a přesvědčivý. Naopak verze žalobkyně, která nebyla podložena žádnými důkazy, byla správně odmítnuta. Výpovědi policistů, ze kterých správní orgán podpůrně vycházel, nebyly v logickém rozporu. Naopak verze předkládaná žalobkyní, která poukazovala na rozpory v tvrzení policistů, vycházela z účelového vytrhávání vět z kontextu a z toho důvodu nemůže obstát, neboť výpovědi policistů nevykazovaly znaky nelogičnosti a soud žádné rozpory ve výpovědích policistů neshledal. Fotografie, která je k dispozici, jednoznačně označuje místo, kde došlo ke změření konkrétního vozidla a z fotografie lze rozpoznat, že před vozidlem nejelo žádné vozidlo, které by bránilo v pořízení fotografie vozidla žalobkyně v okamžiku, kdy došlo ke změření rychlosti. To je právě skutečnost, která obranu žalobkyně vyvrací. Obrana žalobkyně, že v okamžiku překročení nejvyšší dovolené rychlosti to nebyla ona, která vozidlo řídila, ale osoba jí blízká, byla s ohledem na tuto skutečnost vyvrácena. Vina žalobkyně byla správními orgány vyslovena na základě provedených důkazů. Z toho důvodu nelze přisvědčit žalobkyni, že žalovaný postavil konstrukci o vině žalobkyně na výpovědi svědka M. F., která se liší s výpovědí svědka V.. Jiný odhad vzdálenosti uváděný policisty nepředstavuje rozpor ve výpovědích policistů, kteří shodně popsali celou situaci. Prováděli běžnou silniční kontrolu měření rychlosti projíždějících vozidel. Bylo prováděno u přechodu pro chodce, což Pokračování
- 6 -
10A 26/2011

nezpochybnila ani žalobkyně, z čehož vyplývá, že toto místo měl policista přímo na dohled. S ohledem na tyto důkazy, jak výpověď policistů, tak fotografie místa měření dokládají, že vozidlo žalobkyně nebylo v zákrytu jiného vozidla a verze předkládaná žalobkyní nastat nemohla. Soud proto uzavřel, že správní orgány respektovaly zásadu materielní pravdy, neboť zjistily skutečný stav věci tak, že o něm nejsou důvodné pochybnosti, a proto nedošlo k porušení § 3 správního řádu.

B. Nepřezkoumatelný výrok žalovaného o vině žalobkyně.

13/ Žalobkyně uvedla, že k závěru správních orgánů o její vině nepostačuje rozporná výpověď dvou policistů, kteří připustili s odstupem času, že si vše nepamatují. Zpochybnila i závěr žalovaného o nestrannosti veřejného činitele. Pokud veřejný činitel sám připustí, že si všechno přesně nepamatuje, nelze vyloučit případnou záměnu. Zároveň neakceptovala závěr žalovaného, že výpočty provedené správním orgánem nejsou propočtem odborného charakteru. Rozhodnutí jako nepřezkoumatelné by podle žalobkyně mělo být zrušeno.

14/ Soud rozpory ve výpovědích policistů, které by nevylučovaly žalobkyní namítanou záměnu ve skutkovém ději, neshledal. Naopak výpovědi policistů byly konzistentní, věrohodné a vzájemně korespondovaly. Soud proto nemá důvod pochybovat o věrohodnosti tvrzení policistů, neboť neměli na konkrétní záležitosti žádný zájem, neboť vykonávali běžnou silniční kontrolu v souladu se svými služebními povinnostmi. V dané věci bylo oznámení sepsané policisty podkladem, na základě kterého bylo vedeno řízení o přestupku žalobkyně, přičemž jednalo se o podklad od policie jako orgánu veřejné moci. Policisté, kteří sepsali oznámení o přestupku, se stali i svědky v konkrétní záležitosti. Oznámení o přestupku nebylo jediným důkazem. V dané věci vycházel správní orgán i z důkazů dalších, jak bylo výše citováno, a to fotografie z místa přestupku, kde došlo ke změření vozidla žalobkyně a ze svědeckých výpovědí policistů. Výrok správního orgánu byl doložen, neboť vina žalobkyně byla prokázána. Rozhodnutí není z toho důvodu nepřezkoumatelné. To, že žalobkyně nesouhlasí s hodnocením odvolacích námitek, neznamená nepřezkoumatelnost rozhodnutí.

V. Závěr, náklady řízení.

15/ Soud proto uzavřel, že postupem žalovaného správního orgánu nedošlo ke zkrácení žalobkyně na jejích právech. Soud proto uzavřel z důvodů výše uvedených, že žalobkyní uvedené žalobní námitky neshledal důvodné, a proto žalobu podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

16/ Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšné žalovanému právo na náhradu nákladů řízení přiznáno nebylo, neboť nevynaložil žádné náklady nad rámec své běžné činnosti.

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně prostřednictvím soudu podepsaného ve dvou stejnopisech, z důvodů stanovených v § 103 odst. 1 s.ř.s. Podání kasační stížnosti nemá odkladný účinek. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen podle § 105 odst. 2 s.ř.s. advokátem.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 29. června 2011

Pokračování
- 7 -
10A 26/2011

Samosoudkyně:

JUDr. Marie Krybusová v.r.

Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru