Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 A 25/2011 - 69Rozsudek KSCB ze dne 06.04.2011

Prejudikatura

11 Ca 309/2008 - 29

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
1 As 82/2011 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek

10A 25/2011-69

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Krybusové a soudců JUDr. Milana Tripese a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce: A. A., státní příslušnost Ruská federace /Čečensko/, t.č. bytem ZZC Poštorná, Hraniční 1301, Břeclav – Poštorná, zastoupeného obecnou zmocněnkyní Hanou Demeterovou, Praha 2, Horská 2107/2c, proti žalované Policii ČR, Krajskému ředitelství policie Jihočeského kraje, Pražská tř. 558, České Budějovice, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25.2.2011, č.j. KRPC-6052/ČJ-2011-020022-CB, takto:

Žaloba se zamítá.

Žalovaný n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou domáhá přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 25.2.2011 č.j. KRPC-6052/ČJ-2011-020022-CB, kterým byl zajištěn za účelem správního vyhoštění podle § 124 odst. 1 písm. e/ zákona č. 3261999 Sb . o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, neboť má zato, že nebyly splněny zákonné podmínky pro zajištění cizince stanovené v § 124 odst. 1 písm. e/ uvedeného zákona.

Žalobce považuje napadené rozhodnutí za nezákonné. Po zajištění požádal o mezinárodní ochranu a jako žadatel o udělení mezinárodní ochrany nemůže být z České republiky deportován a opustit území. Žalobci bude vystaven průkaz žadatele o udělení mezinárodní ochrany a vízum, proto nehrozí obava, že bude pobývat v ČR bez dokladů a víza. Pokračování
- 2 -
10A 25/2011

Skutečnost, že žalobce byl na území ČR nedobrovolně dopraven orgány cizího státu na základě Dublinského nařízení, nelze žalobci klást k tíži a dovozovat z toho nebezpečí, že žalobce bude závažným způsobem narušovat veřejný pořádek dle § 124 odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Žalovaný řádně nepřezkoumal důvody pro zajištění, což má pro žalobce závažné důsledky, proto je žalobcem navrhováno zrušení napadeného rozhodnutí.

Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby, neboť lustrací v policejní databázi Schengenského informačního systému /SIS/ bylo ohledně žalobce zjištěno zamítnutí vstupu do schengenského prostoru s pokyny osobu vyslechnout a dopravit na příslušné úřady za účelem jejího vyhoštění ze schengenského prostoru. Do uvedené databáze SIS byl žalobce zadán Rakouskou a následně i Českou republikou. U žalobce jsou proto splněny podmínky pro zajištění dle § 124 odst. 1 písm. e/ zákona č. 326/1999 Sb. a žalobce byl umístěn v zařízení pro zajištění cizinců v Poštorné. Žalobce byl již ve třech případech vrácen z Rakouska do České republiky v rámci Nařízení Rady /ES/ č. 343/2003, neskýtá žádnou záruku, že vycestuje samostatně a dobrovolně do domovského státu. Žalobce nevlastní žádný cestovní doklad opravňující ho k vycestování a tento si nezajistil na zastupitelském úřadu Ruské federace ani při dalším pobytu v Rakousku či České republice. Žalobce je veden do 21.6.2011 jako cizinec v evidenci nežádoucích osob a nemůže vycestovat do žádné jiné země schengenského prostoru.

Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti:

Dle úředního záznamu o zajištění osoby ze dne 25.1.2011 byl žalobce předán na území ČR rakouskou policií.

Žalobce dle protokolu z 25.1.2011 vypověděl, že dne 25.1.2011 byl předán rakouskými orgány do České republiky. Do ČR přicestoval vlakem v listopadu 2005 na základě jednorázového víza s úmyslem, že nelegálně vycestuje do Rakouska. Po jednodenním pobytu v Praze vycestoval do Gmündu, kde byl kontrolován a následně zadržen rakouskou policií. V Rakousku požádal o udělení víza a byl převezen do uprchlického tábora, kde pobýval po dobu dvou měsíců a následně byl eskortován do České republiky. Za nedovolené

překročení hranice z ČR do Rakouska bylo vydáno v České republice rozhodnutí o správním vyhoštění s dobou platnosti na 5 let. V záchytném středisku Vyšné Lhoty požádal o azyl na začátku roku 2006. Z azylového zařízení po měsíci utekl do Rakouska, předtím, než bylo o jeho žádosti o azyl rozhodnuto. V Rakousku pobýval po dobu několika měsíců, kde rovněž požádal o azyl z důvodu, že v Rakousku má rodinné vazby. V Rakousku se mohl volně pohybovat po celém území, této skutečnosti využil a opustil uprchlický tábor. V Rakousku pobytové povolení neobdržel, neboť byl obviněn z nelegálního výkonu zaměstnání. V Rakousku pobýval od roku 2006 do roku 2010, kdy byl podruhé vrácen zpět na území České republiky. Žalobce nemá platný cestovní pas s vízem, naposledy jej měl u sebe na podzim roku 2005, kdy poprvé nelegálně vycestoval do Rakouska. Cestovní pas s vízem má zřejmě uložen v uprchlickém táboře v Rakousku, který nelegálně opustil, a proto neměl možnost si ho vyzvednout. Od této doby je bez cestovního dokladu. Dne 8.2.2010 byl opětovně vrácen z Rakouska do České republiky a byl mu vydán výjezdní příkaz s platností do 12.2.2010. Žalobce následně v ČR o azyl nepožádal, uvedl, že vycestoval do Moskvy a následně do místa trvalého bydliště v Dagestánu, kde pobýval do listopadu 2010. Poté odjel nelegálně bez cestovních dokladů do Rakouska do Vídně, přičemž od prosince 2010 pobýval v zařízení pro cizince a dne 25. ledna 2011 byl předán na území České republiky.

Pokračování
- 3 -
10A 25/2011

Referátem Cizinecké a pohraniční policie Hatě č.j. SCPP-5/BR-5-SV-2006 bylo dne 12.1.2006 vydáno rozhodnutí o správním vyhoštění platné od 21.6.2006 do 21.6.2011.

Ve správním spise jsou doloženy záznamy z evidence Policie ČR ohledně lustrace žalobce, ze kterých vyplývá, že žalobce v ČR v roce 2006 požádal o mezinárodní ochranu, je evidován v Informačním systému smluvních států, a to v Rakousku a v ČR. Z Schengenského informačního systému vyplývá, že u žalobce je uvedeno zamítnutí vstupu do schengenského prostoru s tím, že na území státu v souladu s příslušnými zákony má být vyslechnut a následně dopraven na příslušné úřady za účelem jeho vyhoštění ze schengenského prostoru a má být následně kontaktována národní centrála SIRÉNE. Do uvedené databáze byl žalobce zanesen Rakouskem i následně Českou republikou.

Žalovaný dne 25.1.2011 vydal rozhodnutí dle § 124 odst. 1 písm. e/ zákona č. 326/1999 Sb., na základě kterého byl žalobce zajištěn za účelem správního vyhoštění, s tím, že doba trvání zajištění byla stanovena na 180 dnů. Lustrací bylo zjištěno, že Rakouská republika zamítla vstup do schengenského prostoru a tím je dán důvodu k zajištění žalobce za účelem správního vyhoštění.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí dle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba důvodná není.

V daném případě byl žalobce zajištěn dle § 124 odst. 1 písm. e/ zákona č. 326/1999 Sb., v platném znění, dle něhož je policie oprávněna zajistit cizince, jemuž bylo doručeno oznámení o zahájení řízení o správním vyhoštění a nebo o jehož správním vyhoštění již bylo pravomocně rozhodnuto, nebo mu byl uložen jiným členským státem Evropské unie zákaz vstupu platný pro území členských států Evropské unie a nepostačuje uložení zvláštního opatření za účelem vycestování, pokud je cizinec evidován v informačním systému smluvních států.

O správním vyhoštění žalobce bylo pravomocně rozhodnuto rozhodnutím Oblastního ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie v Brně dne 12.1.2006 a žalobci bylo uloženo správní vyhoštění z území České republiky s tím, že doba, po kterou nelze žalobci umožnit vstup na území České republiky, byla stanovena na pět roků od nabytí právní moci rozhodnutí, rozhodnutí nabylo právní moci dne 18.1.2006. Toto rozhodnutí je platné od 21.6.2006 do 21.6.2011.

Žalobce je evidován v Schengenském informačním systému (SIS). Rakouská republika a následně i Česká republika rozhodly o zamítnutí vstupu žalobce do schengenského prostoru. Doba vyhoštění je uvedena i v záznamu v evidenci nežádoucích osob /ENO/, kde je doba vyhoštění uvedena od 21.6.2006 do 21.6.2011. Uvedený záznam SIS je „právně závazným“ záznamem, proto na základě záznamu vloženého cizím státem je nutno postupovat jako dle záznamu v národní databázi.

Z uvedeného vyplývá, že u žalobce jsou splněny zákonné důvody pro jeho zajištění za účelem správního vyhoštění, neboť lustrací bylo zjištěno, že žalobce je evidován jako nežádoucí osoba v informačním systému smluvních států, a to jak v Rakousku tak v České Pokračování
- 4 -
10A 25/2011

republice z důvodu zamítnutí vstupu do schengenského prostoru. Žalobce do protokolu uvedl, že ve třech případech již nelegálně vycestoval do Rakouska a vždy byl vrácen do České republiky, u žalobce je tedy předpoklad, že se opětovně dopustí uvedeného jednání a není záruka, že by se dobrovolně vrátil zpět do domovského státu. Žalobce ani v současné době nemá platný cestovní doklad, který by ho opravňoval k legálnímu vycestování. Totožnost žalobce nemohla být žalovaným ani řádně ověřena, neboť žalobce nemá žádný platný průkaz totožnosti (pouze řidičský průkaz). Žalovaný proto požádal o ověření jeho totožnosti a vydání náhradního cestovního dokladu za účelem realizace správního vyhoštění. Žalobce je veden do dne 21.6.2011 v evidenci nežádoucích osob v zemích schengenského prostoru se zákazem vstupu do schengenského prostoru. Za tohoto skutkového stavu jsou tedy naplněny zákonné podmínky pro jeho zajištění ve smyslu ustanovení § 124 odst. 1 písm. e/ zákona č. 326/1999 Sb. o pobytu cizinců.

Institut zajištění podle zákona o pobytu cizinců je koncipován jako mimořádné opatření mající zabránit recidivě v porušování povinností cizince na území ČR. Žalobce mohl být v dané věci úspěšný pouze se žalobními body směřujícími do merita věci, kterými byl vyvrácen závěr správního orgánu, že shledal naplnění podmínek stanovených v § 124 odst. 1 písm. e) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců.

Zcela nerozhodná za této situace je skutečnost, že žalobce požádal o mezinárodní ochranu, což nevylučuje vydání napadeného rozhodnutí. Do současné doby nebyl žalobci vystaven průkaz žadatele o udělení mezinárodní ochrany ani víza a nadále existuje obava, že by žalobce pobýval na území ČR bez platných dokladů, neboť do současné doby nebyla jeho totožnost řádně osvědčena. Rozhodnutím ze dne 4.4.2011 žalobci nebyla udělena mezinárodní ochrana na území ČR. Toto rozhodnutí žalobce napadl odvoláním. Tato skutečnost není pro posouzení zákonnosti rozhodnutí podstatná.

V daném případě byl žalobce zajištěn dle § 124 odst. 1 písm. e/ zákona č. 326/1999 Sb. v platném znění s odůvodněním, že je evidován v informačním systému smluvních států. Tento závěr správních orgánů žalobce svými argumenty ani předloženými důkazy nevyvrátil. Správní orgány neargumentovaly narušením veřejného pořádku, což je důvod zajištění dle § 124 odst. 1 písm. a/ uvedeného zákona. Proto je zcela nedůvodná výhrada žalobce, že nebude narušovat veřejný pořádek, neboť pro tento důvod žalobce zajištěn nebyl.

Žalobce podáním došlým soudu dne 24.3.2011, k poštovní přepravě předané dne 22.3.2011 žalobu doplnil. V tomto doplnění namítá, že jeho převoz z Rakouska do ČR na základě Dublinského nařízení byl neoprávněný, dle článku 16 odst. 3 Nařízení Rady (ES) č. 343/2003 je státem odpovědným za posouzení jeho žádosti Rakousko, neboť se v období od 14.2.2010 do 26.11.2010 nenacházel na území EU, pobýval v Ruské federaci, což dokládá listinnými důkazy. Soud se proto musel zabývat otázkou včasnosti doplnění žalobních bodů, neboť žalobními body, které byly uplatněny po lhůtě stanovené v § 72 odst. 1 s.ř.s. se soud

zabývat nemůže.

Rozšiřovat žalobu o nové žalobní body je možno pouze v rámci lhůty pro podání žaloby (§ 172 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb. ve spojení s § 71 odst. 2 s.ř.s.). Žalobci bylo napadené rozhodnutí doručeno dne 25.1.2011, lhůta pro podání žaloby činí 30 dnů ode dne doručení žalobou napadeného rozhodnutí, z čehož vyplývá, že rozšíření žaloby dne 24.3.2011 nebylo uplatněno včas. Soud proto námitky v tomto doplnění žaloby pro opožděnost odmítl. Pokračování
- 5 -
10A 25/2011

Žalobce jako důkaz o jeho pobytu v Rusku předložil jízdenky z Moskvy do Dagestánu a předvolání do armády. Tyto důkazy nemohly ovlivnit závěr soudu, neboť skutečnost, zda žalobce pobýval po dobu více než 3 měsíců v Rusku je rozhodná pro azylové řízení dle Nařízení Rady ES (343/2003), nikoliv pro řízení o zajištění za účelem vyhoštění, které bylo předmětem soudního přezkumu.

V rámci řízení o přezkumu rozhodnutí o zajištění se soud nemohl zabývat ani správností postupu rakouských státních orgánů ohledně předání žalobce do ČR. Předmětem řízení je pouze přezkoumání důvodů zajištění žalobce orgány policie ČR. Námitky ohledně nesprávnosti deportace uvedené žalobcem v doplnění žaloby jsou použitelné v rámci řízení o azyl.

Žalobce předložil rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 8A 94/2010-26), odkaz na tento rozsudek je nepřípadný, neboť se nevztahuje na případ žalobce, nepojednává se o zajištění osoby dle § 124 odst. 1 písm. e/ zákona č. 326/1999 Sb. v platném znění.

Soud proto uzavřel, že důvody zajištění žalobce dle § 124 odst. 1 písm. e/ zákona č. 326/1999 Sb. v platném znění byly ze strany žalovaného řádně vyhodnoceny a shledány soudem důvodnými. Soud proto žalobu dle § 78 odst. 7 s.ř.s jako nedůvodnou zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., kdy žalovaný, který měl ve věci úspěch, náhradu nákladů řízení nepožadoval a ani soudem nebylo zjištěno, že by mu v souvislosti s tímto řízení nějaké náklady řízení vznikly.

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně prostřednictvím soudu podepsaného ve dvou stejnopisech, z důvodů stanovených v § 103 odst. 1 s.ř.s. Podání kasační stížnosti nemá odkladný účinek. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen podle § 105 odst. 2 s.ř.s. advokátem.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 6. dubna 2011

Předsedkyně senátu:

JUDr. Marie Krybusová v.r.

Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru