Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 A 23/2012 - 63Rozsudek KSCB ze dne 31.05.2012

Prejudikatura

9 As 66/2009 - 46


přidejte vlastní popisek

10A 23/2012-63

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce Ing. P. J., bytem P., T. X, zast. Jiřím Hřídelem, advokátem v Písku, Fráni Šrámka 136, proti žalovanému Krajskému úřadu – Jihočeského kraje České Budějovice, U Zimního stadionu 1952/2, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 30.12.2011 č.j. OREG 42546/2011/sikyr, takto:

Rozhodnutí Krajského úřadu – Jihočeského kraje České Budějovice ze dne 30.12.2011 č.j. OREG 42546/2011/sikyr a rozhodnutí Městského úřadu Písek ze dne 25.7.2011 č.j. výst/180919180/0/2011/Dě-5/DODA/Zast se zrušují pro vady řízení a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 8 760,- Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet zástupce žalobce. Pokračování
- 2 -
10A 23/2012

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou došlou Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 9.3.2012 domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Písek ze dne 25.7.2011, kterým byl zamítnut jeho návrh o dodatečné povolení stavby.

Žalobce v žalobě stručně shrnul skutkový stav. Žalobci bylo vydáno stavební povolení, jehož součástí byly i podmínky pro provádění stavby převzaté ze závazného stanoviska orgánu památkové péče ze dne 28.7.2010. Správní orgán zahájil řízení o odstranění stavby, neboť práce provedené na stavbě odporovaly vydanému stavebnímu povolení a podmínkám v něm přejatých ze závazného stanoviska orgánu památkové péče. Dle stanoviska dotčeného orgánu státní správy na úseku památkové péče stavební úpravy na nemovitosti žalobce spočívající ve zvýšení nadezdívky 3. nadzemního podlaží, zvětšení okenních otvorů 3. nadzemního podlaží, změně korunní římsy a zbudování vikýřů v podkroví není možné. Prvostupňový správní orgán proto žádost o dodatečné povolení stavby zamítl s odůvodněním, že se neztotožňuje se závazným stanoviskem ze dne 13.7.2011. Ze stavebního hlediska je změna stavby provedena citlivě a do okolní zástavby přirozeně zapadá. Pokud by stavba nebyla v památkové zóně, stavební úřad by změnu stavby dodatečně povolil, ale vzhledem k zápornému závaznému stanovisku nezbývá než žádost zamítnout. Žalobce má za to, že na základě tohoto konstatování je řízení zatíženo procesní vadou, neboť pokud se stavební úřad neztotožnil se závazným stanoviskem, měl dle § 136 odst. 6 správního řádu a § 133 odst. 2 správního řádu vyvolat dohodovací řízení. Prvostupňový stavební úřad tedy neměl žádost zamítnout, ale měl se snažit dosáhnout dohody.

Žalobce se proti prvostupňovému rozhodnutí odvolal, po postoupení spisu žalovaný vyžádal dle § 149 odst. 4 správního řádu potvrzení či změnu závazného stanoviska od nařízeného orgánu. Přípisem ze dne 11.11.2011 bylo závazné stanovisko ze dne 13.7.2011 potvrzeno. Toto potvrzující stanovisko považuje žalobce za nepřezkoumatelné a nezákonné v důsledku zneužití správního uvážení a porušení zásady legitimního očekávání. Jednání žalobce není destruktivním směrem k hodnotám památkové péče, ale výsledkem dlouholeté snahy o kompromis mezi požadavky památkové péče a technicky a finančně únosnými úpravami objektu. Dle žalobce dům vypadá po rekonstrukci lépe a nejedná se o škodlivý zásah do sféry chráněné památkovým zákonem. Žalobce sice podmínky závazného stanoviska nedodržel, nicméně výsledkem je citlivá rekonstrukce objektu. Žalobce nesouhlasí s odborným stanoviskem Národního památkového úřadu v Českých Budějovicích ze dne 1.7.2011, neboť ve vyjádření je pouze popis toho, k čemu se žalobce zavázal, co porušil, co pokazil či zkreslil projektant. Dle žalobce toto vyjádření není způsobilé sloužit jako podklad pro odborné zhodnocení úprav samotného domu ani vazeb na domy sousední či blízké. V tomto vyjádření není jediný konkrétní parametr nové stavby, který by byl posouzen ve vazbě na proporce původní stavby. Dle žalobce proto podklady pro rozhodnutí mají nulovou vypovídací hodnotu, neboť neobsahují základní odborné výstupy, které by popsaly stav domu č.p. 40 před a po rekonstrukci, v konkrétních údajích nespecifikují, které konkrétní hodnoty byly poškozeny. Žalobce proto navrhuje doplnění dokazování o znalecký posudek Ing. arch. J. M., znalce z oboru stavebnictví, specializace kulturní památky, který by se vyjádřil k odborné otázce, zda a jak zasáhla rekonstrukce domu do jeho hodnoty. Žalobce před podáním žádosti o stavební povolení nechal zpracovat několik studií rekonstrukce a tyto Pokračování
- 3 -
10A 23/2012

projednával s orgánem památkové péče. Orgán památkové péče ovšem vždy k nim zaujal negativní stanovisko a orgán územního plánování, konkrétně městský architekt, stanovisko kladné. Žalobce proto jako důkaz navrhuje vyjádření městského architekta Ing. J.Z., kterého požádal o stanovisko ke studii, kterou v roce 2009 předložil k posouzení. Městský architekt souhlasil s realizací dokonce tří vikýřů směrem do uliční strany a orgán památkové péče je opakovaně odmítl. V souvislosti s tím žalobce odkazuje na § 2 odst. 4 správního řádu zakládající právo na legitimní očekávání a určitou kontinuitu v rozhodovací činnosti. Ze strany žalovaného nebylo odůvodnění rozhodnutí řádně odůvodněno. Restrikce stanovená závazným stanoviskem památkové péče nesmí být výsledkem nedůvodného protěžování veřejného zájmu na poněkud neuchopitelných hodnotách památkové péče oproti zájmu vlastníka na řádné využití objektu. Žalobce má za to, že došlo ke zneužití správního uvážení, namítá nesprávnost a nezákonnost posouzení přípustnosti jeho stavby z hlediska památkové péče. Nesprávně bylo žalovaným v napadeném rozhodnutí uvedeno, že řízení o dodatečném povolení má do jisté míry sankční charakter. Za splnění stanovených podmínek je na dodatečné povolení stavby právní nárok, stejně jako na vydání stavebního povolení. Vydání stavebního povolení není věcí správního uvážení. Žalobce proto navrhuje, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc vrácena žalovanému k dalšímu řízení.

Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby.

Žalovaný nesdílí názor žalobce, že došlo k rozporu mezi správním orgánem, který vede řízení a dotčeným orgánem, že stavební úřad pochybil pokud nepostupoval dle § 136 odst. 6 správního řádu. Takový postup nebyl v daném případě možný. Vydání závazného stanoviska je nezbytnou podmínkou vydání rozhodnutí. Dle žalovaného se postup dle § 136 odst. 6 správního řádu nevztahuje na případy, kdy dotčený orgán má vydat takové stanovisko, bez něhož nelze vydat následující rozhodnutí správního orgánu, a jestliže se jedná o tzv. negativní stanovisko žalovaný připouští, že postup dle § 136 odst. 6 správního řádu je možno akceptovat pouze v případě vydání pozitivního závazného stanoviska, které by stanovilo takové podmínky závazné pro výrokovou část rozhodnutí stavebního úřadu, které by nebyly v rozporu s veřejným zájmem. Stavební úřad není kompetentním orgánem státní památkové péče a jeho názor na dopad provedených prací na památkové hodnoty je zcela irelevantní. Stavební úřad tedy prezentoval svůj názor ze stavebního hlediska. Vliv provedených změn stavby z hlediska ochrany zájmů státní památkové péče posuzuje výlučně orgán státní památkové péče. Posouzení bylo vydáno zákonným způsobem, je obsahově srozumitelné a přezkoumatelné. Národní památkový úřad ve vyjádření dopad provedené nástavby na hodnoty městské památkové zóny podrobně odůvodnil. Toto písemné vyjádření NPÚ v Českých Budějovicích je obligatorním podkladem pro vydání rozhodnutí, přičemž správní orgán není vázán závěry, které odborná organizace státní památkové péče vysloví, což vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů. Žalovaný nesouhlasí s tím, že nekonkretizoval blíže stav nový a původní, neboť v odůvodnění napadeného rozhodnutí je popis původního a nového stavu obsažen. Provedenou nástavbou došlo k zásadní změně charakteru a architektonického výrazu předmětného objektu a celkové uliční fronty původně jednopatrové výškově sestupné bez vikýřů, čímž došlo k setření původních informací o hmotovém utváření dané části lokality objektu dotvářející charakter městské památkové zóny. Dle žalovaného měl žalobce znalecký posudek Ing. arch. M. předložit již v předcházejícím správním řízení za účelem vydání závazného stanoviska ke změně stavby. V případě, že orgán státní památkové péče vyhodnotí, že provedená změna stavby je v rozporu se zájmy na ochraně státní památkové péče, nelze v tomto spatřovat restrikci jako výsledek nedůvodného protěžování veřejného zájmu na poněkud neuchopitelných hodnotách památkové péče oproti zájmu vlastníka na řádné využití objektu.

Pokračování
- 4 -
10A 23/2012

Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti:

Žalobce podal dne 3.6.2011 žádost o vydání dodatečného povolení stavby. Tato žádost spolu s přílohami neposkytovala dostatečný podklad pro rozhodnutí, proto bylo řízení přerušeno.

Žalobce předložil závazné stanovisko Městského úřadu Písek, odboru výstavby a územního plánování a státní památkové péče ze dne 13.7.2011, dle něhož práce v rámci rekonstrukce domu č.p. X, které spočívají ve zvýšení nadezdívky 3. nadzemního podlaží, zvětšení okenních otvorů 3. nadzemního podlaží, změně korunní římsy a zbudování vikýřů v podkroví nejsou možné. Další práce v rámci rekonstrukce spočívající ve změně dispozičního řešení v suterénu odstraněním jedné z nenosných zdí bez přímé vazby na vnější vzhled objektu jsou možné. Vzhledem k tomu, že toto závazné stanovisko nebylo v plném rozsahu kladné, bylo nutno, aby žalobce projektovou dokumentaci rozdělil, žádost upravil a ponechal v ní pouze tu část, kterou lze povolit nebo podal novou žádost pouze o povolení úprav suterénu. Původní žádost o dodatečné povolení stavby by stavební úřad s ohledem na § 149 odst. 3 správního řádu zamítl. Následovalo zamítavé rozhodnutí o dodatečném povolení stavby ze dne 25.7.2011, neboť závazné stanovisko Městského úřadu v Písku ze dne 13.7.2011 bylo negativní. Žalobce se proti tomuto rozhodnutí odvolal.

Dne 13.12.2010 bylo vydáno stavební povolení pro stavbu - stavební úpravy a nástavba domu č.p. X v Písku. Při místním šetření dne 22.4.2011 zjistil Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Českých Budějovicích, že stavba probíhá v rozporu se závazným stanoviskem orgánu památkové péče, proto byl žalobce vyzván k bezodkladnému zastavení stavebních prací a bylo provedeno dne 5.5.2011 místní šetření. Žalobce však pokračoval ve výstavbě, proto dne 17.5.2011 bylo zahájeno správní řízení o odstranění stavby. Žalobce dne 3.6.2011 podal žádost o dodatečné povolení stavby, proto bylo řízení o odstranění stavby přerušeno do doby pravomocného rozhodnutí ve stavebním řízení. Návrh o dodatečné povolení stavby byl zamítnut, vzhledem k zápornému závaznému stanovisku dotčeného orgánu státní památkové péče ze dne 13.7.2011. Žalobce se proti tomuto rozhodnutí odvolal, přičemž jeho odvolání směřovalo i proti obsahu uvedeného stanoviska, proto žalovaný požádal nadřízený správní orgán ve smyslu ustanovení § 149 odst. 4 správního řádu o potvrzení nebo změnu závazného stanoviska.

Žalovaný dne 14.11.2011 obdržel sdělení oddělení památkové péče odboru kultury a památkové péče žalovaného ze dne 11.11.2011, kterým bylo závazné stanovisko Městského úřadu Písek ze dne 13.7.2011 potvrzeno. Toto rozhodnutí je odůvodněno tím, že provedením předmětné nástavby došlo k setření informací o hmotovém utváření dané části lokality, provedená nástavba změnila charakter a architektonický výraz předmětného objektu a uliční původně jednopatrové výškově sestupné fronty bez vikýřů. Zároveň byly osazeny neckovité vikýře do střešní roviny, které nemají historické opodstatnění. Předmětná nástavba byla provedena v rozporu se závazným stanoviskem ze dne 28.7.2010 vydaným prvoinstančním orgánem dle projektové dokumentace pro stavební povolení a částečně také bez závazného stanoviska orgánu státní památkové péče v souvislosti s osazením vikýřů. Dodatečné povolení stavby by bylo v rozporu s veřejným zájmem chráněným zvláštním právním předpisem – zákonem o státní památkové péči, proto bylo závazné stanovisko ze dne 13.7.2011 potvrzeno.

Pokračování
- 5 -
10A 23/2012

Žalovaný dne 30.12.2011 rozhodl o odvolání žalobce tak, že napadené rozhodnutí bylo potvrzeno a odvolání žalobce bylo jako nedůvodné zamítnuto, neboť provedenou rekonstrukcí byl porušen památkový zákon. Závazné stanovisko dotčeného orgánu památkové péče ze dne 13.7.2011 bylo negativní. Toto stanovisko bylo v rámci odvolání ve smyslu ustanovení § 149 odst. 4 předloženo nadřízenému orgánu, přičemž toto závazné stanovisko bylo potvrzeno, a to přípisem ze dne 11.11.2011. Žalobce neprokázal splnění podmínek § 129 odst. 2 stavebního zákona, že stavba není v rozporu s veřejným zájmem chráněným zvláštním právním předpisem, tj. zákonem o památkové péči, což je nutnou zákonnou podmínkou pro dodatečné povolení změn staveb. V průběhu řízení o návrhu na dodatečné povolení změn stavby bylo vydáno závazné stanovisko, které znemožňovalo žádosti vyhovět, a proto byla žádost zamítnuta.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí dle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

Podle § 129 odst. 3 stavebního zákona u stavby prováděné či provedené bez rozhodnutí nebo opatření stavebního úřadu vyžadovaného tímto zákonem a nebo v rozporu s ním, stavební úřad zahájí řízení o jejím odstranění. Pokud půjde o stavbu uvedenou v odstavci 2, stavebník nebo vlastník požádá o její dodatečné povolení a předloží podklady ve stejném rozsahu jako k žádosti o stavební povolení, stavební úřad přeruší řízení o odstranění stavby a vede řízení o podané žádosti; v tomto řízení postupuje podle § 111 - § 115. Bude-li stavba dodatečně povolena, řízení o odstranění stavby zastaví. Z uvedeného ustanovení vyplývá, že nezákonně realizované stavby mohou být za splnění určitých podmínek dodatečně povoleny. Tyto podmínky jsou vymezeny v § 129 odst. 2 stavebního zákona. Pro případ, že je předmětem dodatečného povolení stavba již dokončená, zákon předpokládá, že stavební úřad může vyjádřit souhlas s jejím užíváním a u dokončené stavby, kterou lze užívat jen na základě kolaudačního souhlasu, že stavební úřad vyzve stavebníka k podání žádosti o jeho vydání. Stavebníka, který žádá o dodatečné povolení stavby, stíhá důkazní břemeno, je tedy na něm, aby prokázal, že skutečně došlo ke splnění podmínek vymezených v § 129 odst. 2 stavebního zákona.

Předmětem řízení je rozhodnutí o zamítnutí žádosti žalobce o dodatečné povolení stavby. Podle § 129 odst. 2 stavebního zákona lze stavbu uvedenou v odstavci 1 písm. b) § 129 dodatečně povolit pokud stavebník prokáže, že a) není umístěna v rozporu se záměry územního plánování, zejména s územněplánovací dokumentací a s územním opatřením o stavební uzávěře, b) není prováděna či provedena na pozemku, kde to zvláštní právní předpis zakazuje, c) není v rozporu s obecnými požadavky na výstavbu nebo s veřejným zájmem chráněným zvláštním právním předpisem. Podle § 129 odst. 3 stavebního zákona zahájí stavební úřad u stavby uvedené v odst. 1 písm. b) řízení o jejím odstranění. Pokud pak půjde o stavbu uvedenou v odst. 2, stavebník nebo vlastník požádá o její dodatečné povolení a předloží podklady ve stejném rozsahu jako k žádosti o stavební povolení, stavební úřad přeruší řízení o odstranění stavby a vede řízení o podané žádosti; v tomto řízení postupuje podle § 111 - § 115.

V daném případě dne 28.7.2010 bylo vydáno závazné stanovisko obsahující devět podmínek, za kterých lze stavbu realizovat. Ve spise je založena fotodokumentace dokládající stavební stav rekonstruovaného domu před a po stavebních úpravách, je zachycen i stav celé ulice Leoše Janáčka v Písku, domy nacházející se v blízkosti této ulice i kostela, fotodokumentace pohledu na střechy domů z kostela na dům žalobce, jeho okolí i domy a okolí kostela.

Pokračování
- 6 -
10A 23/2012

Národní památkový ústav podal dne 1.7.2011 odborné zhodnocení dopadů doposud provedených prací při rekonstrukci žalobcova domu, uvedl, že 22.4.2011 se se stavebními pracemi obeznámil. Nerespektování stanoviska Národního památkového ústavu nahlíží jako bezprecedentní, hodnotí postup stavebníka při realizování stavebních prací, umístění vikýřů považuje za neuvěřitelnou aroganci, přepatrování domu degraduje jako novotvar sousední fasády. Kromě absurdních vikýřů na území městské památkové zóny se jeví problematická uliční strana jako vyvážená jen při úplném vytržení z fyzického okolí a při vytržení z kontextu dosavadních jednání. Závažným aspektem je morální stránka celé záležitosti, ignorance zákonných postupů a morálnost vůči ostatním obyvatelům města. Dále se hodnotí pochybení při dozoru na stavbě, největšího pochybení se dopustil autorizovaný architekt, počínání projektanta při vypracování dokumentace k zamýšlenému dodatečnému povolení stavby je hodnoceno jako nepochopitelné.

Žalobce předložil stanovisko architekta Města Písek z 3.6.2009 ke studii přestavby domu, závazné stanovisko Městského úřadu v Písku z 13.7.2011 o tom, že konkretizované stavební úpravy možné nejsou, zatímco úpravy uvedené v druhém odstavci výroku stanoviska možné jsou.

Soudu byl dále doložen znalecký posudek ing. arch. J.M., znalce v oboru ekonomika – ceny a odhady nemovitostí a nemovitostí památkového charakteru, stavebnictví – stavební odvětví různá. Znalec v závěru posudku označil stanoviska orgánu státní památkové péče za neobjektivní, odborně nevyvážená, z hlediska památkové péče nekonstruktivní, obecně odůvodněná, postrádající konkrétnější specifikace. Stavební úpravy hodnotí jako přiměřené, v daném místě obvyklé, nástavba nenarušila celistvost vzhledu objektu. Nedošlo k narušení hmotné ani památkové podstaty ve vazbě na blízké i širší okolí. Hmota je svou velikostí adekvátní danému prostředí. Není předimenzovaná. Z hlediska památkové péče jsou úpravy hodnoceny jako jednoznačně akceptovatelné, nenarušující urbanistické a architektonické hodnoty městské památkové zóny. I k posudku je připojena fotodokumentace, výpis z katastru nemovitostí obsahuje údaje o zápisu zástavního práva pro specifikované pohledávky.

Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů se opírají o stanovisko Národního památkového ústavu. Se zřetelem k obsahu a formulaci tohoto stanoviska však mohou vyvstat pochybnosti o jeho objektivitě, hodnotí-li se morální přístupy nejen žalobce, ale též projektanta, případně osoby vykonávající stavební dozor. Účelem takového vyjádření je zhodnocení dopadů realizované rekonstrukce domu ve vztahu k městské památkové zóně a nikoli posuzování morálních kvalit osob ve vyjádření vyjmenovaných. Kromě toho neodpovídá skutečnému stavu věci úsudek o absurdních vikýřích na území Městské památkové zóny v Písku, jestliže z fotodokumentace je zjevné, že v městské památkové zóně se vikýře využívají, přičemž nemusí být vyloučeno, že se tak děje i na domech památkově chráněných, běžně jsou užívána střešní okna, tvary vikýřů jsou rovněž různé. Na druhé straně totéž vyjádření ve stejné větě uliční frontu hodnotí jako vyváženou, vztah k okolí je doložen rovněž fotodokumentací a zakomponování rekonstruovaného domu do jeho okolí je nepochybně ovlivněno subjektivním náhledem hodnotitele, je-li soudu k dispozici znalecký posudek z oboru hodnocení nemovitostí památkového charakteru a stavebnictví, ve kterém je zásah hodnocen jako přiměřený, přirozeně citlivý, v daném místě obvyklý, nenarušující celistvost vzhledu objektu, narušení hmotné ani památkové podstaty ve vazbě na blízké i širší okolí. Hmotou je adekvátní danému prostředí, prosvětlovací otvory respektují hodnoty památkové zóny. Urbanistické ani architektonické hodnoty Městské památkové zóny v Písku podle znalce narušeny nejsou.

Pokračování
- 7 -
10A 23/2012

Z uvedeného je zřejmo, že uvedené stanovisko Národního památkového ústavu je v odborných částech v rozporu s fotodokumentací založenou ve spise, protichůdné stanovisko zastává i znalec zabývající se nemovitostmi památkového charakteru.

Ze správního spisu vyplývá, že žalobce měl vydáno stavební povolení ze dne 13.12.2010, jehož součástí byly i podmínky pro provádění stavby dle závazného stanoviska orgánu památkové péče ze dne 28.7.2010, kde byly podmínky, za kterých lze stavbu realizovat. Tyto podmínky žalobce nerespektoval. Stavební úřad zahájil řízení o odstranění stavby, proto žalobce podal žádost o dodatečné povolení, jehož součástí bylo stanovisko ze dne 13.7.2011. V tomto stanovisku bylo konstatováno, že stavební úpravy na nemovitosti žalobce spočívající ve zvýšení nadezdívky 3. nadzemního podlaží, zvětšení okenních otvorů 3. nadzemního podlaží, změně korunní římsy a zbudování vikýřů v podkroví dle předložené dokumentace zpracované Ing. arch. V. z května 2011 nejsou přípustné. S ohledem na závěr tohoto stanoviska prvostupňový správní orgán žádost žalobce o dodatečné povolení stavby zamítl, přičemž v odůvodnění m.j. uvedl, že se neztotožňuje se závazným stanoviskem ze dne 13.7.2011. Ze stavebního hlediska je změna stavby provedena citlivě a do okolní zástavby naprosto přirozeně zapadá. Pokud by stavba nebyla v památkové zóně, stavební úřad by ji dodatečně povolil, ale vzhledem k zápornému závazného stanovisku dotčeného orgánu nezbývá než žádost zamítnout.

Žalobce má s ohledem na shora uvedené odůvodnění za to, že řízení je stiženo procesní vadou, neboť pokud se stavební úřad neztotožnil se závazným stanoviskem dotčeného orgánu měl dle § 136 odst. 6 správního řádu a § 133 odst. 2 správního řádu vyvolat dohodovací řízení, resp. dát tento spor rozhodnout nejblíže společně nadřízeným správním orgánem. Dle žalobce nebylo možné bez dalšího žádost zamítnout, ale řešit spor mezi státními orgány. Uvedená výhrada žalobce není důvodná, a to z následujících důvodů:

Ustanovení § 136 odst. 6 správního řádu upravuje řešení sporů, které v průběhu správního řízení mohou vzniknout a to jednak sporů mezi správním orgánem, který je příslušný k vydání rozhodnutí a dotčeným orgánem či více dotčenými orgány a jednak sporů mezi jednotlivými dotčenými správními orgány. Podle § 149 odst. 1 je obsah závazného stanoviska závazný pro výrokovou část rozhodnutí, tzn. že na závazná stanoviska, která jsou podkladem pro rozhodnutí se nevztahuje zásada uvedená v § 50 odst. 4, tedy že správní orgán hodnotí podklady pro rozhodnutí podle své úvahy. Z ustanovení § 149 odst. 3 správního řádu vyplývá, že jestliže bylo v průběhu řízení o žádosti vydáno závazné stanovisko, které znemožňuje žádosti vyhovět, neprovádí správní orgán další dokazování a žádost zamítne. S ohledem na toto ustanovení se postup dle § 136 odst. 6 správního řádu nevztahuje na případy, kdy je vydáno takové stanovisko, bez něhož nelze vydat rozhodnutí správního orgánu a jestliže se jedná o tzv. negativní stanovisko. Postup dle § 136 odst. 6 správního řádu by bylo možno akceptovat pouze v případě vydání pozitivního závazného stanoviska, které by stanovilo takové podmínky závazné pro výrokovou část rozhodnutí stavebního úřadu, které by byly v rozporu s veřejným zájmem chráněným stavebním zákonem či veřejnými zájmy chráněnými dotčenými orgány. Řešení rozporů podle § 136 odst. 6 se tedy může týkat jen závazných podkladů pro vydání rozhodnutí, případně jiných úkonů správních orgánů, tzn. opatření obecné povahy (např. podle § 4 odst. 7 stavebního zákona orgány územního plánování a stavební úřady projednávají protichůdná stanoviska nebo protichůdná závazná stanoviska dotčených orgánů, dojde-li k rozporu mezi příslušnými orgány podle tohoto zákona a dotčenými orgány, jakož i mezi dotčenými orgány navzájem, postupuje se podle správního řádu).

Pokračování
- 8 -
10A 23/2012

Soud má za to, že nesprávně v odůvodnění je uvedena formulace, že se stavební úřad neztotožňuje se závazným stanoviskem orgánu státní památkové péče, neboť mu nepřísluší hodnotit dopad provedených prací na památkové hodnoty. Ze strany žalovaného nedošlo k pochybení v případě, že předmětné závazné stanovisko ze dne 13.7.2011 bylo podrobeno řízení dle § 149 odst. 4 za situace, že odvolání směřovalo proti obsahu závazného stanoviska, proto žalovaný správně vyžádal potvrzení nebo změnu závazného stanoviska od nadřízeného správního orgánu.

Žalobce namítá nepřezkoumatelnost a nezákonnost závazného stanoviska ze dne 13.7.2011 vydaného Městským úřadem v Písku pod č.j. MÚPI/2011/19185/3 i rozhodnutí žalovaného ze dne 11.11.2011 č.j. KUJCK/41465/2011 OKPP/1, kterým bylo závazné stanovisko ze dne 13.7.2011 potvrzeno.

Z odůvodnění závazného stanoviska ze dne 13.7.2011 vyplývá, že prvostupňový správní orgán si vyžádal od Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Českých Budějovicích odborné stanovisko, které vzbuzuje pochybnosti o jeho objektivitě a to se zřetelem k obsahu a formulaci tohoto stanoviska, ve kterém se pouze hodnotí morální přístupy žalobce. Soud poznamenává, že účelem odborného vyjádření je zhodnocení dopadů realizované rekonstrukce domu ve vztahu k městské památkové zóně a nikoliv posuzování morálních kvalit osob ve vyjádření vyjmenovaných. Dle soudu neodpovídá skutečnému stavu věci úsudek o absurdních vikýřích na území městské památkové zóny v Písku, jestliže z fotodokumentace je zjevné, že v městské památkové zóně se vikýře využívají a děje se tak i na domech památkově chráněných, běžně jsou užívána střešní okna a i tvary vikýřů jsou různorodé. Ve vyjádření se ve stejné větě uliční fronta hodnotí jako vyvážená, vztah k okolí je doložen rovněž fotodokumentací a zakomponování rekonstruovaného domu do jeho okolí je nepochybně ovlivněno subjektivním náhledem hodnotitele, je-li soudu k dispozici znalecký posudek z oboru hodnocení nemovitostí památkového charakteru a stavebnictví, ve kterém je zásah hodnocen jako přiměřený, v daném místě obvyklý, který nenarušuje celistvost vzhledu objektu. Hmotou je adekvátní danému prostředí. Urbanistické ani architektonistické hodnoty městské památkové zóny v Písku podle znalce nejsou narušeny. Soud proto uzavřel, že prvostupňový správní orgán nesprávně vycházel z vyjádření Národního památkového ústavu, které ohledně důsledků mající dopad na městskou památkovou zónu není jako důkazní prostředek dostatečně spolehlivý, na základě kterého by bylo možno vydat závazné stanovisko. Jestliže prvostupňový správní orgán z tohoto odborného stanoviska vycházel, zatížil své rozhodnutí vadou, neboť odborné vyjádření je nekonkrétní a neurčité, což způsobuje i nepřezkoumatelnost závazného stanoviska.

Lze přisvědčit žalobci, že jako rozporná se jeví věta „kromě zcela absurdních vikýřů na území MPZ Písek se jeví problematická uliční strana jako vyvážená, ovšem jen při úplném vytržení z fyzického okolí a při vytržení z kontextu všech dosavadních jednání a řízení“. Odborné vyjádření proto není řádným podkladem pro zhodnocení úprav předmětného domu pro vydání závazného stanoviska, jestliže v něm nejsou uvedeny konkrétní údaje ohledně nové stavby a to v souvislosti s posouzením proporcí stavby původní. Předmětné odborné stanovisko je nutno hodnotit v kontextu se stanoviskem architekta města Písek ze dne 3.6.2009 ke studii přestavby domu i v souvislosti se znaleckým posudkem Ing. arch. M., znalce v oboru ekonomika, ceny a odhady nemovitostí a nemovitostí památkového charakteru, který označil stanovisko orgánu státní památkové péče za neobjektivní, odborně nevyvážené, z hlediska památkové péče nekonstruktivní, obecně odůvodněné, postrádající konkrétnější specifikaci. S ohledem na tento důkaz, kdy jak prvostupňové rozhodnutí Pokračování
- 9 -
10A 23/2012

správního orgánu tak i z rozhodnutí žalovaného, který ve vyjádření ze dne 11.11.2011 vycházel z odborného vyjádření Národního památkového ústavu, které není s ohledem na údaje uvedené shora spolehlivým podkladem, je proto i toto rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Soud proto přisvědčil žalobci, že podklady pro rozhodnutí žalovaného neobsahují základní odborné výstupy ohledně popisu stavu domu před a po rekonstrukci a konkrétně ani nespecifikují, které konkrétní hodnoty byly v městské památkové zóně poškozeny. Z odůvodnění nevyplývá ani jak byla uliční fronta narušena, proč její hledisko její ochrany je tak zásadní za situace, že v předmětné ulici jsou domy s rozdílnou výškou.

Soud proto uzavřel, že na základě písemností obsažených ve spise nelze učinit závěr, zda je z hlediska památkového zákona stavba přípustná či nikoliv.

Legitimním očekáváním nelze v dané věci argumentovat, jestliže v době stavební činnosti žalobci bylo známo závazné stanovisko orgánu státní památkové péče o podmínkách, za nichž lze danou stavbu změnit. Legitimní očekávání v dané záležitosti mělo místo právě v době vydávání závazného stanoviska, jestliže je argumentováno úpravami staveb v městské památkové zóně. Soud poznamenává, že žalobce jako vlastník objektu v lokalitě chráněné památkovým zájmem byl povinen se řídit závazným stanoviskem památkové péče, které bylo pro účely vydání stavebního povolení vydáno.

Nedůvodná je námitka žalobce, že meze správního uvážení v daném případě byly překročeny, jestliže žalovaný vzal jako podklad pro konečné rozhodnutí závazné stanovisko vydané památkovým orgánem. Soud poznamenává, že správní uvážení připadá v úvahu tehdy, když s existencí určitého skutkového stavu není v příslušné právní normě jednoznačně spojen jediný nutný právní následek a zákonodárce dává správnímu orgánu možnost zvolit po zvážení daných okolností jedno z více řešení předvídaných právní normou. O takový případ se však nejedná. V daném případě zákon správnímu orgánu diskreční oprávnění nedává, proto námitka žalobce ohledně překročení mezí správního uvážení je nedůvodná.

Lze přisvědčit žalobci, že nesprávně bylo formulováno v odůvodnění napadeného rozhodnutí, že stavební úřad musí v řízení o dodatečném povolení brát v úvahu do jisté míry sankční charakter řízení, neboť z ustanovení § 129 a násl. to nevyplývá, je-li stavba vždy dodatečně povolena při splnění stanovených podmínek.

Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 1 s.ř.s. napadené rozhodnutí zrušil pro vady řízení a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Podle § 78 odst. 3 s.ř.s. zrušil současně rozhodnutí prvostupňové, které je stiženo stejnými vadami.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že žalobce měl v řízení úspěch. Proto mu na náhradě nákladů řízení byla přiznána částka 8 760,- Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 000,- Kč, odměny advokáta za dva úkony právní služby po 2 100,- Kč, dvou režijních paušálů po 300,- Kč a 960,- Kč na dani z přidané hodnoty, které je zástupce žalobce plátcem.

Soud rozhodl o žalobě podle § 76 odst. 1 písm. c) s.ř.s. bez jednání, protože napadené rozhodnutí je zrušováno pro vady procesní povahy mající dopad do zákonnosti napadeného rozhodnutí.

Pokračování
- 10 -
10A 23/2012

Poučení :

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 31. května 2012

Předsedkyně senátu:

JUDr. Věra Balejová v.r.

Za správnost vyhotovení: Šárka Vondřejcová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru