Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 A 22/2012 - 53Rozsudek KSCB ze dne 02.05.2012

Prejudikatura

9 As 66/2009 - 46


přidejte vlastní popisek

10A 22/2012 - 53

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Balejovou v právní věci žalobce Ing. P. J., zast. Jiřím Hřídelem, advokátem v Písku, Fráni Šrámka 136, proti žalovanému Krajskému úřadu – Jihočeského kraje v Českých Budějovicích, U Zimního stadionu 1952/2, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 5.1.2012 č.j. KUJCK 37724/2011/OKPP/9, takto:

Rozhodnutí Krajského úřadu – Jihočeského kraje v Českých Budějovicích ze dne 5.1.2012 č.j. KUJCK 37724/2011/OKPP/9 a rozhodnutí Městského úřadu v Písku ze dne 2.8.2011 č.j. MUPI/2011/18150/5 se zrušují pro vady řízení a věc se v rací žalovanému k dalšímu řízení.

Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 8 760,- Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet právního zástupce žalobce.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou dne 6.3.2012 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 5.1.2012 č.j. KUJCK 37724/2011/OKPP/9, jímž bylo částečně změněno rozhodnutí Městského úřadu v Písku o uložení pokuty za přestupek za porušení předpisů zákona o památkové péči a ve zbytku bylo toto prvostupňové rozhodnutí potvrzeno.

Pokračování
- 2 -
10A 22/2012

Napadenému rozhodnutí a řízení, které mu předcházelo je vytýkáno, že v řízení před správním orgánem prvního stupně nebylo konáno řádné ústní jednání, jak požaduje zákon o přestupcích. Při nařízeném jednání byl žalobce zastoupen zmocněncem, který podal pouze vysvětlení formou úředního záznamu. Není zřejmé, zda zmocněnec vystupoval jako svědek, či činil tak jako zmocněnec, přičemž v takovém případě měl být pořízen protokol o ústním jednání se zmocněncem obviněného z přestupku. Úřední záznam pak nelze použít jako důkaz. V důsledku vadného postupu byla porušena práva obviněného na obhajobu v řízení o přestupku a zásada ústnosti jednání.

Z hlediska materiálního je pak poukazováno na závazné stanovisko orgánu státní památkové péče ze dne 13.7.2011, ve kterém se vyjadřuje dílem k přípustnosti, dílem k nepřípustnosti stavebních činností. Proto nelze argumentovat tím, že žalobce si počínal svévolně a nepožádal o nové závazné stanovisko. Popis skutku v napadeném rozhodnutí je tudíž nepřesný.

Další žalobní výhrady směřují k výši uložené sankce, poukazuje se na zásady, jimiž se ukládání sankcí řídí a rozhodnutí je nepřezkoumatelné, jestliže z něj neplyne, že jsou dodrženy formální i materiální znaky přestupku. Žalobce poukazuje na současný stavební stav domu v porovnání se stavem původním, jak je doložen ve spise a dovozuje, že z materiálního hlediska nedošlo ke škodlivému zásahu do sféry chráněné památkovým zákonem. Nároky kladené na odůvodnění nedodržel ani odvolací orgán a nikterak neobjektivizoval subjektivní závěr, zda došlo k porušení hodnot Městské památkové zóny v Písku. Národní památkový ústav věnoval pozornost něčemu zcela jinému, než zhodnocení dopadů provedených stavebních prací na rekonstrukci domu na Městskou památkovou zónu. Vyjádření proto není způsobilé pro posouzení vazeb na domy sousední či blízké. K rekonstrukci domu se vyjadřoval městský architekt a ten souhlasil s realizací tří vikýřů do uliční strany, s čímž nesouhlasil orgán památkové péče, podle názoru městského architekta stavba uliční parter nenarušuje, opačného názoru je orgán památkové péče. Přitom byla aplikována stejná vyhláška krajského úřadu, hodnocena otázka urbanistického začlenění stavby do městské památkové zóny, ochrana kulturních hodnot. To dokládá, že každý hodnotitel se pohybuje v rovině subjektivních pocitů a dojmů, přitom společenskou škodlivost by bylo vhodné posuzovat jako následek žalobcova protiprávního jednání. Samotné porušení právní normy je nepochybně aktem společensky škodlivým, je však zapotřebí hodnotit škodlivost následku a vyhodnotit jeho intenzitu. V tomto ohledu je napadené rozhodnutí nedostatečně odůvodněno. Trest za přestupek je v dané věci nepřiměřeně přísný, přičemž výše trestu není řádně odůvodněna a z rozhodnutí žalovaného je patrná snaha o exemplární potrestání. Nebylo přihlédnuto k aktuální majetkové situaci žalobce.

Žalobce argumentoval příklady povolené stavby vikýřů a možností zvýšit stavbu o jedno patro. Přitom ustanovení § 2 odst. 4 správního řádu zakládá právo subjektů na legitimní očekávání a určitou kontinuitu v rozhodovací činnosti právních orgánů. Odkazuje se na judikaturu Nejvyššího správního soudu v tom ohledu, že restrikce daná závazným stanoviskem památkové péče nesmí být výsledkem nedůvodného protěžování veřejného zájmu na neuchopitelných hodnotách památkové péče oproti zájmu vlastníka na řádném využití objektu. Takový střet nastává u korunní římsy domu, výše okenních otvorů. Při uložení pokuty bylo správní uvážení zneužito.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. O vyjádření zástupce žalobce byl sepsán zápis o podání vysvětlení, žalobce byl s obsahem zápisu seznámen, stejně jako s dalšími podklady pro rozhodování. Jedná se o formální chybu bez vlivu na zákonnost napadeného rozhodnutí. Pokračování
- 3 -
10A 22/2012

Snaha legalizovat provedenou stavbu bez závazného stanoviska orgánu státní památkové péče a v rozporu se závazným stanoviskem vydaným v rámci dodatečného povolení stavby nemá na podstatu věci z hlediska kvalifikace přestupku vliv. Výše pokuty byla stanovena tak, aby byla citelným zásahem do majetkové sféry pachatele s přihlédnutím ke všem okolnostem dané věci. S námitkami žalobce se odvolací instance vypořádala a nic nebrání stanovit splátkový kalendář.

Ze spisů správních orgánů vyplynuly následující podstatné skutečnosti.

Žalobci bylo adresováno oznámení o zahájení správního řízení v záležitosti provádění stavebních úprav objektu č. 40 v Písku, ulice Leoše Janáčka v městské památkové zóně v rozporu s podmínkami závazného stanoviska orgánu státní památkové péče a částečně bez závazného stanoviska tohoto orgánu. Žalobce byl předvolán na 15.6.2011 a dostalo se mu poučení o právech obviněného z přestupku.

Označeného dne se dostavil J. J., otec žalobce, který předložil plnou moc k tomu, aby žalobce zastupoval ve všech řízeních týkajících se rekonstrukce žalobcova domu. Zmocněnci žalobce se dostalo poučení o právech svědka. Zmocněnec se vyjádřil k instalaci oken a vytvoření střešních vikýřů. Poukázal na to, že vikýře mají v Písku i domy chráněné památkovým zájmem.

Národní památkový ústav podal dne 1.7.2011 odborné zhodnocení dopadů doposud provedených prací při rekonstrukci žalobcova domu, uvedl, že 22.4.2011 se se stavebními pracemi obeznámil. Nerespektování stanoviska Národního památkového ústavu hodnotí jako bezprecedentní, hodnotí postup stavebníka při realizování stavebních prací, umístění vikýřů hodnotí jako neuvěřitelnou aroganci, přepatrování domu degraduje jako novotvar sousední fasády. Kromě absurdních vikýřů na území městské památkové zóny se jeví problematická uliční strana jako vyvážená jen při úplném vytržení z fyzického okolí a při vytržení z kontextu dosavadních jednání. Závažným aspektem je morální stránka celé záležitosti, ignorance zákonných postupů a morálnost vůči ostatním obyvatelům města. Dále se hodnotí pochybení při dozoru na stavbě, největšího pochybení se dopustil autorizovaný architekt, počínání projektanta při vypracování dokumentace k zamýšlenému dodatečnému povolení stavby je hodnoceno jako nepochopitelné.

Součástí spisu je výpis z katastru nemovitostí, závazné stanovisko odboru kultury a cestovního ruchu Městského úřadu v Písku z 23.4.2010, jímž byla rekonstrukce domu označena jako přípustná při dodržení 5 podmínek ve výroku závazného stanoviska.

Dne 28.7.2010 bylo vydáno další závazné stanovisko obsahující 9 podmínek, za kterých lze stavbu realizovat. Ve spise je založena fotodokumentace dokládající stavební stav rekonstruovaného domu před a po stavebních úpravách, je zachycen stav ulice Leoše Janáčka v Písku, domy nacházející se v blízkosti této ulice a kostela, fotodokumentace dokládající pohled na střechy domů z kostela, na dům žalobce, jeho okolí i domy a okolí kostela.

Žalobce se s obsahem spisu seznámil k obsahu spisu, podal námitky a připomínky, které směřují především ke sdělení Národního památkového ústavu a využívá se argumentace stavebním stavem domů v konkrétních lokalitách v Písku a vysvětluje žalobcem zvolený postup při stavební činnosti.

Pokračování
- 4 -
10A 22/2012

Rozhodnutím Městského úřadu v Písku ze dne 2.8.2011 byl žalobce uznán vinným pro přestupek podle § 39 odst. 1 písm. g) památkového zákona, kterého se dopustil tím, že od dubna do července 2011 prováděl stavební úpravy konkrétního domu v rozporu s podmínkami závazného stanoviska orgánu státní památkové péče a částečně bez takového závazného stanoviska a za toto jednání byla žalobci uložena pokuta 200 000,- Kč. Rozhodnutí je odůvodněno tím, že daný dům není kulturní památkou, avšak nachází se v městské památkové zóně. Pro stavební úpravy jsou proto stanoveny podmínky se zřetelem k takové skutečnosti. V odůvodnění rozhodnutí je deskribováno stanovisko Národního památkového ústavu, vyjádření žalobce k podkladům rozhodnutí. Tím, že žalobce dal provádět stavbu v rozporu se závazným stanoviskem památkové péče, se dopustil přestupku vědomě, nerespektoval podmínky a omezení daná závaznými stanovisky. Žalobce nerespektoval platné zákony, postupoval svévolně, sledoval ekonomickou návratnost. Argumentace žalobce nemohou mít žádný vliv na to, že postupoval nezákonně. Při stanovení výše pokuty bylo vycházeno z toho, že žalobce postupoval vědomě v rozporu se zákonem, jednalo se o nezanedbatelné práce, výše pokuty musí odpovídat zavinění a následkům na zájmech chráněných památkovým zákonem, musí mít jasný výchovný aspekt a být signálem do budoucna pro ty, kteří by se domnívali, že památkový zákon lze obejít nerespektováním závazného stanoviska provedením stavebních úprav podle svých představ.

Odvolání uplatněné v podstatě z důvodů shodných s důvody žalobními projednal žalovaný napadeným rozhodnutím, poté co řízení doplnil daňovým přiznáním žalobce za zdaňovací období 2010 a prvostupňové rozhodnutí částečně změnil a ve zbytku potvrdil. Žalovaný odkázal na ustanovení § 14 odst. 2 zákona o státní památkové péči, které ukládá vyžádat pro každý stavební záměr závazné stanovisko orgánu památkové péče. Takové stanovisko tu však není. Prvostupňový orgán se osobními a majetkovými poměry žalobce pro uložení pokuty nezabýval, její výši však považoval za odpovídající míře porušení zákona a škodám na hodnotách městské památkové zóny. Žalovaný postup městského úřadu nepovažuje za pochybení. Odkazuje na výši průměrné hrubé měsíční mzdy ve třetím čtvrtletí roku 2011, kdy žalobce dosahuje mzdy nadprůměrné, má příjem z pronájmu, podle zákoníku práce náhrada škody způsobené z nedbalosti nesmí překročit 4,5 násobku průměrného měsíčního výdělku zaměstnance. Z tohoto pohledu není uložená pokuta likvidační, ale představuje citelný zásah do majetkové sféry žalobce. Postih za protiprávní čin by neměl být příliš přísný, ani příliš mírný. Pokuta by měla mít dostatečně odrazující účinek jak z hlediska recidivy pachatele přestupku, tak z hlediska ostatních subjektů. Pokuta byla žalobci uložena v souladu s hledisky podle § 12 odst. 1 zákona o přestupcích, bylo vzato na zřetel, že došlo k záměrnému spáchání přestupku, žalobce věděl, že svým jednáním může ohrozit zájem chráněný zákonem o památkové péči. Byly zhodnoceny následky počínání žalobce, nesmí být zbudován pro ostatní vlastníky nemovitostí dojem, že závazná stanoviska orgánů státní památkové péče nemusí být respektována a případný postih bude pouze symbolický. Stavební práce byly provedeny v rozporu se závazným stanoviskem z 28.7.2010, objekt se nachází v pohledově exponovaném místě.

Žalobce předložil stanovisko architekta Města Písek z 3.6.2009 ve studii přestavby domu, závazné stanovisko Městského úřadu v Písku z 13.7.2011 o tom, že konkretizované stavební úpravy možné nejsou, zatímco úpravy uvedené v druhém odstavci výroku stanoviska možné jsou.

Soudu byl dále doložen znalecký posudek ing. arch. J. M. znalce v oboru ekonomika – ceny a odhady nemovitostí a nemovitostí památkového charakteru, stavebnictví – stavební Pokračování
- 5 -
10A 22/2012

odvětví různá. Znalec v závěru posudku označil stanoviska orgánu státní památkové péče za neobjektivní, odborně nevyvážená, z hlediska památkové péče nekonstruktivní, obecně odůvodněná, postrádající konkrétnější specifikace. Stavební úpravy hodnotí jako přiměřené, v daném místě obvyklé, nástavba nenarušila celistvost vzhledu objektu. Nedošlo k narušení hmotné ani památkové podstaty ve vazbě na blízké i širší okolí. Hmota je svou velikostí adekvátní danému prostředí. Není předimenzovaná. Z hlediska památkové péče jsou úpravy hodnoceny jako jednoznačně akceptovatelné, nenarušující urbanistické a architektonické hodnoty městské památkové zóny. I k posudku je připojena fotodokumentace, výpis z katastru nemovitostí obsahuje údaje o zápisu zástavního práva pro specifikované pohledávky.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

Žalobci je třeba přisvědčit, že ustanovení § 74 odst. 1 zákona o přestupcích o ústních jednáních nebylo dodrženo. Žalobce byl řádně předvolán a k jednání se nedostavil. Při ústním jednání byl přítomen otec žalobce, který doložil plnou moc a k věci se vyjádřil. V zápisu o podání vysvětlení ze dne 15.6.2011 se však neuvádí, že žalobce se omlouvá, či je-li tu důvod bránící jeho účasti při jednání. Plná moc předložená zmocněncem žalobce se však netýká řízení o přestupku žalobce, ale vztahuje se k úkonům, které souvisejí s rekonstrukcí daného domu. Mezi řízeními podle stavebních předpisů a řízením o přestupku je zapotřebí rozlišovat. Plnou moc předloženou J. J. ze dne 1.1.2009 nelze proto chápat jako plnou moc k zastoupení žalobce v řízení o přestupku.

Kromě toho Městský úřad v Písku jednal s J. J. jako se svědkem, dostalo se mu poučení o právech svědka a jako svědek vyložil postup při rekonstrukci domu. Účast J. J. při ústním jednání nelze proto chápat jako jednání zmocněnce za žalobce.

Se zřetelem k obsahu protokolu o výpovědi svědka J. J., ve kterém není zachyceno, že žalobce omlouvá svou neúčast při ústním jednání, při jeho účasti brání důležitý důvod, případně se odmítá dostavit, přitom je zjevné, že svědek mínil žalobce zastupovat, nelze spolehlivě dovodit, že podmínky pro konání ústního jednání bez přítomnosti žalobce ve smyslu § 74 odst. 1 zákona o přestupcích byly dodrženy.

Nedodržení závazného stanoviska orgánu státní památkové péče podle zákona o památkové péči je přestupkem podřaditelným § 39 odst. 1 písm. g) zákona č. 20/1987 Sb. v novelizovaném znění. O tom, že rekonstrukce domu byla provedena v rozporu se závazným stanoviskem z 28.7.2010 sporu není. Stavební práce byly ukončeny v červenci 2011 a dne 13.7.2011 bylo vydáno nové závazné stanovisko orgánu památkové péče, které dílem hodnotí výslednou činnost při rekonstrukci jako přípustnou, dílem jako nepřípustnou. Formální znaky skutkové podstaty přestupku jsou proto dodrženy a nerespektování závazného stanoviska orgánu památkové péče ohrožuje zájem společnosti na ochraně památek. O přestupku rozhodují správní orgány podle skutkového stavu, který tu je v době vydání rozhodnutí. Přitom ve výroku ani odůvodnění rozhodnutí se nikterak neprojevila skutečnost, že ještě před dokončením rekonstrukce bylo vydáno další závazné stanovisko, které částečně provedené úpravy akceptuje, částečně je hodnotí jako nepřípustné. To má vliv na hodnocení intenzity zásahu žalobce do zájmů chráněných zákonem o památkové péči.

Pokračování
- 6 -
10A 22/2012

Je samozřejmě žádoucí, aby závazná stanoviska k tomu povolaných správních orgánů byla dodržována a je zcela nepochybné, že žalobce závazné stanovisko vydané orgánem státní památkové péče nerespektoval, avšak v řízení o přestupku je nezbytné hodnotit skutečnost, že závazné stanovisko bylo částečně změněno.

Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů se opírají o stanovisko Národního památkového ústavu, které v podstatě do odůvodnění svých rozhodnutí deskribují. Se zřetelem k obsahu a formulaci tohoto stanoviska však mohou vyvstat pochybnosti o jeho objektivitě, hodnotí-li se morální přístupy nejen žalobce, ale též projektanta, případně osoby vykonávající stavební dozor. Účelem takového vyjádření je zhodnocení dopadů realizované rekonstrukce domu ve vztahu k městské památkové zóně a nikoli posuzování morálních kvalit osob ve vyjádření vyjmenovaných. Kromě toho neodpovídá skutečnému stavu věci úsudek o absurdních vikýřích na území Městské památkové zóny v Písku, jestliže z fotodokumentace je zjevné, že v městské památkové zóně se vikýře využívají, přičemž nemusí být vyloučeno, že se tak děje i na domech památkově chráněných, běžně jsou užívána střešní okna, tvary vikýřů jsou rovněž různé. Na druhé straně totéž vyjádření ve stejné větě uliční frontu hodnotí jako vyváženou, vztah k okolí je doložen rovněž fotodokumentací a zakomponování rekonstruovaného domu do jeho okolí je nepochybně ovlivněno subjektivním náhledem hodnotitele, je-li soudu k dispozici znalecký posudek z oboru hodnocení nemovitostí památkového charakteru a stavebnictví, ve kterém je zásah hodnocen jako přiměřený, přirozeně citlivý, v daném místě obvyklý, nenarušující celistvost vzhledu objektu, narušení hmotné ani památkové podstaty ve vazbě na blízké i širší okolí. Hmotou je adekvátní danému prostředí, prosvětlovací otvory respektují hodnoty památkové zóny. Urbanistické ani architektonické hodnoty Městské památkové zóny v Písku podle znalce narušeny nejsou.

Nedodržení závazného stanoviska orgánu státní památkové péče je přestupkem podle § 39 odst. 1 písm. g) památkového zákona, avšak pro úsudek o trestu za takový přestupek je nezbytné řádně zjistit rozsah porušení zájmů chráněných památkovým zákonem. V řízení jako důkaz sloužilo původní závazné stanovisko z roku 2010, které dodrženo nebylo, toto závazné stanovisko bylo dílem změněno závazným stanoviskem z 13.7.2011 a jako důkazní prostředek dále sloužilo zmíněné vyjádření Národního památkového ústavu, které ohledně důsledků mající dopad na městskou památkovou zónu není spolehlivé.

Soud proto shrnuje, že nerespektováním závazného stanoviska jsou naplněny pojmové znaky konkrétního přestupku ve smyslu § 2 odst. 1 přestupkového zákona. Pro uložení trestu je pak zapotřebí vycházet z kritérií daných § 12 odst. 1 zákona. Za dané důkazní situace nelze učinit spolehlivý úsudek o závažnosti daného přestupku, a již z toho důvodu je napadené rozhodnutí vadné. Je zřejmé, že po subjektivní stránce jedná se o úmyslně spáchaný přestupek, avšak dopad počínání žalobce se zřetelem k umístění domu v městské památkové zóně zřetelný není, jak již bylo uvedeno, stanovisko Národního památkového ústavu je v odborných částech v rozporu s fotodokumentací založenou ve spise, protichůdné stanovisko zastává znalec zabývající se nemovitostmi památkového charakteru. Postihem za přestupek je sledována individuální i generální prevence, avšak vždy je zapotřebí přihlížet k osobě pachatele. I to je zřejmé z ustanovení § 12 odst. 1 zákona. Žalovaný sice v rámci odvolacího řízení opatřil daňové přiznání o příjmech žalobce za rok 2010, nicméně nevzal zřetel ke změně jeho majetkových poměrů, jestliže žalobci vznikla vyživovací povinnost k nově narozenému dítěti. Úsudek o majetkových poměrech žalobce o příjmu z pronájmu neodpovídá daňovému přiznání, z něhož je zřejmé, že příjem z nájmu nebytových prostor v domě činí 92 000,- Kč ročně. Další příjmy plynou ze zaměstnání v závislé činnosti. K argumentaci žalovaného vlastnictvím rekonstruovaného domu je zapotřebí poznamenat, že v listu Pokračování
- 7 -
10A 22/2012

vlastnictví je uvedeno zástavní právo na částku ve výši několika milionů, což má za následek značné snížení obvyklé ceny rekonstruované nemovitosti. Podklady shromážděné pro stanovení výše pokuty byly proto zcela nesprávně vyhodnoceny a správní uvážení o výši pokuty jde mimo meze stanovené kritérii podle § 12 odst. 1 zákona o přestupcích.

K úsudku žalovaného o výši pokuty jako dostatečném trestu a odstrašení soud doplňuje, že generální prevenci při ukládání pokut za přestupky nelze spatřovat v odstrašení.

Legitimním očekáváním nelze v souzené věci argumentovat, jestliže v době stavební činnosti bylo žalobci známo závazné stanovisko orgánu státní památkové péče o podmínkách, za nichž lze danou stavbu změnit. Legitimní očekávání v dané záležitosti mělo místo právě v době vydávání závazného stanoviska, jestliže je argumentováno úpravami staveb v městské památkové zóně, nadto doložené fotodokumentací.

Soud proto shrnuje, že žalobce svým počínáním naplnil skutkovou podstatu daného přestupku, avšak na podkladě písemností obsažených ve spise nelze spolehlivě usoudit o kritériích podle § 12 odst. 1 zákona o přestupcích pro uložení trestu za daný přestupek. Napadené rozhodnutí bylo proto vydáno v rozporu s § 12 odst. 1 zákona č. přestupcích.

Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 1 s.ř.s. napadené rozhodnutí zrušil pro vady řízení a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

Podle § 78 odst. 3 s.ř.s. soud zrušil současně rozhodnutí prvostupňové, které je stiženo stejnými vadami.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že žalobce měl v řízení úspěch. Proto mu na náhradě nákladů řízení byla přiznána částka 8 760,- Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 000,- Kč, odměny advokáta za dva úkony právní služby po 2 100,- Kč, dvou režijních paušálů po 300,- Kč a 960,- Kč na dani z přidané hodnoty, které je zástupce žalobce plátcem.

Soud rozhodl o žalobě podle § 76 odst. 1 písm. c) s.ř.s. bez jednání, protože napadené rozhodnutí je zrušováno pro vady procesní povahy mající dopad do zákonnosti napadeného rozhodnutí.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Pokračování
- 8 -
10A 22/2012

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 2. května 2012

Samosoudkyně:

JUDr. Věra Balejová v.r.

Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru