Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 A 207/2015 - 51Rozsudek KSCB ze dne 15.06.2016


přidejte vlastní popisek

10A 207/2015 - 51

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Trnkové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobců a) Mgr. J. P., bytem J.H., J 345 b) Mgr. M.V , bytem J.H. J 345, oba zast. Mgr. Andrejem Lokajíčkem, advokátem v Praze 2, Jugoslávská 620/29, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihočeského kraje, sídlem v Českých Budějovicích, U Zimního stadionu 1952/2, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 3. 9. 2015 č.j. KUJCK 65289/2015/OREG, takto :

Rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje České Budějovice ze dne 3. 9. 2015 č.j. KUJCK 65289/2015/OREG a rozhodnutí Městského úřadu v Jindřichově Hradci ze dne 6. 5. 2015 č.j. VÚP/23047/15/Ze se zrušují pro nezákonnost a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

Žalobcům se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou dne 12. 11. 2015 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobci domáhali přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 9. 2015 č.j. KUJCK 65289/2015/OREG, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobců proti rozhodnutí stavebního úřadu v Jindřichově Hradci o nařízení odstranění stavby oplocení pozemku č. 1473/3 mezi pozemky 1473/3 a 1473/4 na pozemku č. 1473/3 v kat. úz. Jindřichův Hradec a toto prvostupňové rozhodnutí potvrzeno.

V žalobě se podává přehled řízení předcházejících vydání napadeného rozhodnutí, stavba oplocení se datuje do přelomu let 2008 a 2009 a dokončena byla v roce 2010. Zůstala Pokračování
- 2 -
10A 207/2015

nevypořádána námitka, že v době provedení oplocení nebylo zapotřebí opětovně zajišťovat územní souhlas ani stavbu ohlašovat. Od zahájení řízení do doby vydání rozhodnutí bylo pro správní orgány rozhodné, že oplocení bylo provedeno v souladu s územním rozhodnutím. Svou roli sehrála zpráva ombudsmana z 9. 2. 2015, podle které územní rozhodnutí právo realizovat oplocení založit nemohlo. Svůj vliv může mít skutečnost, že žalobci měli výhrady k umístění garáže na sousedním pozemku. Rozhodnutí stavebního úřadu bylo opakovaně zrušeno v odvolacím řízení, kdy z rozhodnutí z roku 2013 plyne, že nebyl řádně zjištěn skutečný stav věci, kdy stavební úřad vycházel ze zjištění, že oplocení bylo provedeno v rozporu s územním rozhodnutím. V dalším zrušovacím rozhodnutí z roku 2014 bylo uvedeno, že stavební úřad se neřídil právním názorem odvolací instance a rozhodnutí založil na tom, že nebyla podána žádost o dodatečné povolení stavby. Jde-li o stavbu provedenou v rozporu s územním rozhodnutím, tak by přicházelo v úvahu odstranit pouze tu část stavby, která rozhodnutí odporuje. V novém řízení stavební úřad vyšel z názoru, že stavba nebyla nikdy povolena. Žalovaný pak své rozhodnutí založil na nesprávném zhodnocení územního rozhodnutí, vyšel ze zprávy ombudsmana a postupoval v rozporu s předchozími závaznými právními názory.

V pasáži žaloby označené jako žalobní body se uvádí, že nebyly vypořádány námitky žalobců. Proto je rozhodnutí nepřezkoumatelné. Nesprávně byla zhodnocena otázka legitimního očekávání žalobců, nebylo vypořádáno, že oplocení je provedeno při mezujících pozemcích v celé lokalitě v souladu s územním rozhodnutím, nebyl zhodnocen vliv umístění stavby garáže vlastníka na sousedním pozemku. Zůstal nevypořádán veřejný zájem na požadovaném odstranění stavby. Rozhodnutí je nepřezkoumatelné, protože nebyly vypořádány námitky žalobců vznesené v odvolání, nebyly vyvráceny argumenty žalobců, že oplocení bylo provedeno v souladu s územním rozhodnutím a je v rozporu s předchozími závěry žalovaného. Požadavek na vydání nového územního souhlasu způsobil nezákonnost napadeného rozhodnutí. Umístění stavby oplocení bylo řešeno v územním rozhodnutí a není správný názor žalovaného, že pro provedení stavby bylo zapotřebí ohlášení. Za nesprávný je označován názor opatřit ke stavbě územní souhlas. Se zřetelem k dřívějšímu rozhodování žalovaného došlo k porušení zásady legitimního očekávání žalobců. Na odstranění oplocení není dán veřejný zájem.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Zdůraznil, že právo stavět vzniká na základě veřejnoprávního oprávnění a je-li stavba provedena v rozporu s takovým oprávněním či bez jeho vydání, je naplněn předpoklad pro odstranění stavby. Zásadní námitky žalobců a nosné důvody posouzení neoprávněnosti stavby oplocení byly vypořádány dostatečně a okolnost, že správní orgány nesdílí názor žalobců, nepřestavuje nezákonnost rozhodnutí. Oprávnění zřídit stavbu oplocení nevzniklo na základě územního rozhodnutí vydaného v roce 1999 a za účinnosti stavebního zákona v té době platného nebylo vydáno žádné opatření opravňující provést stavbu oplocení. Stavba byla zhotovena za účinnosti stavebního zákona a k jejímu provedení bylo zapotřebí disponovat územním souhlasem. Ten vydán nebyl. O dodatečné povolení stavby žalobci nepožádali. Z předchozích zrušovacích rozhodnutí vydaných žalovaným nelze dovozovat porušení zásady legitimního očekávání. Ke zrušení předchozích rozhodnutí došlo pro nedostatečně zjištěný skutkový stav věci. Jestliže se žalovaný ztotožnil s právním názorem veřejného ochránce práv, neznamená to, že postupoval vadně. Okolnost, že se žalovaný nezabýval dalšími oploceními pozemků v dané lokalitě, neznamená, že byla porušena zásada podle § 2 odst. 4 správ. řádu. V řízení podle § 129 stav. zák. není namístě nalézat veřejný zájem. Není-li stavba dodatečně povolena, rozhoduje se o jejím odstranění.

Pokračování
- 3 -
10A 207/2015

Ze spisů správních orgánů vyplynuly následující podstatné skutečnosti.

Stavební úřad v v Jindřichově Hradci oznámil dne 22. 11. 2011 zahájení řízení o odstranění stavby oplocení části pozemku č. 1743/3 sousedícího s pozemkem 1473/4 na pozemku č. 1473/3 v kat. úz. Jindřichův Hradec. V oznámení se popisuje stavebně technické provedení oplocení. Dne 9. 1. 2012 bylo vydáno rozhodnutí o nařízení odstranění stavby, které se opíralo o zjištění, že nebyla podána žádost o dodatečné povolení stavby, daná stavba nebyla povolena stavebním povolením pro rodinný dům z roku 2003 a výkres předložený žalobci byl zhodnocen jako doklad složený z více různých dokladů, na němž neodpovídá schvalovací razítko umístěné na situačním výkresu k vydanému stavebnímu povolení, neodpovídá tabulce zpracovatele projektové dokumentace, stavební povolení bylo vydáno dne 27. 5. 2003, a tudíž situace se zakresleným oplocením vypracovaná v červenci 2003 nemohla být součástí stavebního řízení ani vydání stavebního povolení. Toto rozhodnutí bylo žalovaným dne 27. 4. 2012 zrušeno, protože nebyl řádně zjištěn skutečný stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, kdy stavební úřad se nezabýval skutečností, že oplocení bylo řešeno územním rozhodnutím a bylo zapotřebí prověřit, zda stavba byla provedena v rozporu s územním rozhodnutím, protože s o hledem na výšku stavby oplocení neodpovídá požadavkům územního rozhodnutí. Poukazuje se na to, že oplocení nebylo povoleno rozhodnutím z roku 2003, protože v žádosti o stavební povolení je oplocení přeškrtnuto a ve stavebním povolení se neuvádí. V zájmu ověření výšky plotu se požaduje provést místní šetření.

V zájmu splnění požadavku tohoto rozhodnutí řízení doplnit místním šetřením bylo opakovaně nařizováno místní šetření, kterému se žalobci vyhýbali, ať již sdělením, že kontrolní prohlídka je pro ně nepřijatelná, či jsou jinak v termínu místního šetření zaneprázdněni. Protože žalobci neumožnili dne 10. 7. 2012 provést místní šetření, byly výškové hodnoty oplocení zjišťovány ze sousedního pozemku.

Stavební úřad oznámil dne 12. 9. 2012 nové projednání věci, ke kterému podal vyjádření soused žalobců a uvedl, že se stavbou v rozsahu, jak byla realizována, nesouhlasí a trvá na jejím odstranění či úpravě na výšku uvedenou v územním rozhodnutí, stejnou jako v celé řadě rodinných domů. Oplocení, jak bylo realizováno, znehodnocuje nemovitosti souseda. Ten projevil snahu se žalobcem se dohodnout, avšak taková dohoda ze strany žalobce nebyla možná.

Další rozhodnutí o nařízení odstranění stavby je datováno 25. 10. 2012 a je odůvodněno tím, že stavba byla realizována vzhledem ke své výšce v rozporu s územním rozhodnutím z roku 1999. Rozhodnutím bylo vyhověno námitkám sousedů, zatímco námitkám žalobců vyhověno nebylo s odůvodněním, že oplocení bylo zřízeno v rozporu s územním rozhodnutím a jiné povolení ke stavbě tu není.

Toto rozhodnutí žalovaný zrušil dne 8. 3. 2013 pro jeho nepřezkoumatelnost spočívající v tom, že nebylo zhodnoceno měření výšky oplocení a stavební úřad se spokojil s výškou oplocení zjištěnou ze sousedního pozemku. Bylo nařízeno odstranění celé stavby oplocení, přestože jedná se o stavbu provedenou v rozporu s územním rozhodnutím z roku 1999. Proto bylo nesprávně nařízeno odstranění celé stavby oplocení. Podají-li vlastníci stavby žádost o dodatečné povolení, bude postupováno jako v řízení stavebním a řízení o odstranění stavby se přeruší.

Pokračování
- 4 -
10A 207/2015

Následovala další výzva k účasti na kontrolní prohlídce, ze které se žalobci omluvili. Při této prohlídce nemohlo být provedeno měření oplocení, protože pracovníci stavebního úřadu nebyli vpuštěni na pozemek žalobců. Žalobci se omluvili z dalšího místního šetření nařízeného na 26. 6. 2013, dostalo se jim výzvy ke sdělení pro ně přijatého termínu kontrolní prohlídky, upozornění na povinnost uhradit správní poplatek a možnost uložení sankce za znemožnění provedení kontrolní prohlídky. Na tuto výzvu žalobci reagovali žádostí o přesný popis oplocení, kterého se má kontrolní prohlídka týkat a sdělení, jak bude měření prováděno. V návaznosti na tuto žádost bude sdělen žalobci termín kontrolní prohlídky.

Dne 18. 7. 2013 byl určen termín kontrolní prohlídky na 2. 8. 2013, přičemž bylo sděleno, že rozsah a způsob měření bude upřesněn na místě samém. Kontrolní prohlídku z tohoto data dokládá protokol, ve kterém se uvádí, že míry oplocení byly zaneseny do zákresu, žalobci byli poučeni o tom, že mohou požádat o dodatečné povolení stavby. Současně byla pořízena fotodokumentace. Dne 2. 8. 2013 stavební úřad žalobcům sdělil, že mohou podat žádost o dodatečné povolení stavby konkrétního oplocení. Pro ten účel byla stanovena lhůta.

Na tuto výzvu žalobci reagovali písemností z 6. 2. 2014, kterou uvedli, že v textu sdělení se vyskytuje několik nesrovnalostí bránících výzvě vyhovět.

Na tento dopis žalobců stavební úřad reagoval 21. 2. 2014, ve kterém opětovně sdělil, že mají-li žalobci zájem o dodatečné povolení stavby, je tak zapotřebí učinit do 31. 3. 2014. Na to žalobci reagovali podáním z 5. 3. 2014, označeném jako upomínka II. k předání podkladů. Obsáhlé podání se uzavírá s výzvou, aby se správní orgán zdržel svého konání vůči žalobcům.

Dne 2. 4. 2014 bylo vydáno další rozhodnutí o nařízení odstranění stavby daného oplocení, které se opírá především o zjištění, že z naměřených hodnot jednoznačně vyplynulo, že oplocení bylo provedeno v rozporu s územním rozhodnutím. I toto rozhodnutí žalovaný dne 7. 8. 2014 zrušil a věc vrátil stavebnímu úřadu k novému projednání, protože v prvostupňovém rozhodnutí nebylo specifikováno územní rozhodnutí, s nímž je stavba v rozporu, nebyla zhodnocena naměřená výška oplocení. Vyšel-li stavební úřad ze zjištění, že stavba je v rozporu s územním rozhodnutím, pak nesprávně nařídil odstranění stavby celé, ačkoliv bylo zapotřebí nařídit odstranit pouze tu část oplocení zřízenou v rozporu s územním rozhodnutím.

Ve spise je založena zpráva o šetření veřejné ochránkyně práv z 9. 2. 2015, která se mimo jiné žalobkyní předestřené záležitosti vztahovala též k projednávanému oplocení. V této zprávě se uvádí, že zahájení řízení o odstranění stavby se nejeví neodůvodněné se zřetelem k návrhu na vydání rozhodnutí o umístění stavby, v němž není oplocení zmíněno, je zaneseno ve výkresu č. 1 na bočních stranách pozemků a v části před domem směrem do lokality „Na palici“. Stavební zákon účinný v době vydání územního rozhodnutí předpokládal realizaci oplocení na základě ohlášení. Proto územní rozhodnutí nemohlo založit právo provést stavbu, ale stanovilo podmínky pro navazující povolovací procesy. Podmínky stanovené územním rozhodnutím by následně musely být respektovány při podání ohlášení či jiné žádosti na stavbu oplocení. Samotné územní rozhodnutí právo realizovat oplocení založit nemohlo, protože stavební zákon nepočítal s oplocením jako se stavbou, která by mohla být realizována pouze na jeho základě. Bylo uzavřeno, že se jedná o stavbu nepovolenou. Z opatrnosti se doporučuje podat žádost o dodatečné povolení stavby. Pokračování
- 5 -
10A 207/2015

Stavební úřad dne 6. 3. 2015 opětovně žalobcům sdělil, že mají-li zájem o dodatečné povolení stavby, je tak zapotřebí učinit do 8. 4. 2015.

Žalobci dne 29. 4. 2015 navrhli, aby řízení o odstranění stavby bylo zastaveno.

Následovalo rozhodnutí stavebního úřadu z 6. 5. 2015, jímž bylo dané oplocení nařízeno odstranit, protože žalobci ignorovali sdělení stavebního úřadu o možnost podat žádost o dodatečné povolení stavby. Bylo vycházeno z předchozího zrušovacího rozhodnutí krajského úřadu. Stavební úřad se seznámil se zprávou veřejné ochránkyně práv, vyšel z názoru tohoto orgánu a uzavřel, že územní rozhodnutí nemohlo být správním aktem, kterým by bylo založeno právo stavbu provést.

Žalobci v podaném odvolání poukázali na to, že správní orgány ztratily historickou paměť, kterou by si měly jako orgány veřejné moci oživit a současně uvedli, že ve lhůtě 30 dnů odvolání doplní. To se stalo k výzvě stavebního úřadu, ve které byla učiněna analýza pochybení správního orgánu, vyjádření k odůvodnění, zahájení řízení z moci úřední, pochybení správního orgánu opakováním v pochybení učiněných jinými subjekty se provádí analýza obsahu územního rozhodnutí areálu rodinných domů, způsob pracování projektové dokumentace, poukazuje se na obsah výroku územního rozhodnutí a navrhuje se prvostupňové rozhodnutí zrušit.

Podkladem pro vydání napadeného rozhodnutí bylo územní rozhodnutí ze dne 3. 3. 1999, jímž byla umístěna stavba označená jako místně soustředěná výstavba rodinných domů včetně příslušných řadových garáží. Uvádí se stručný popis stavby, pozemky, na nichž jsou domy situovány a vlastník pozemku. Pro umístění a projektovou přípravu stavby byly stanoveny podmínky. Těch je celkem 18 a pod bodem 6 se uvádí oplocení: dle pohledové části studie na hranicích pozemků, výška 150 cm, další varianta je bez oplocení předzahrádek. Řešení v celé řadě rodinných domů musí být stejné.

Studie řadových rodinných domů obsahuje průvodní zprávu, ve které se k oplocení uvádí, že v každé řadě je v pohledu návrh oplocení. Platí zásada, že branka je proti vstupu, brána proti vjezdu do garáže či vjezd na parcelu na místo stání před domem. Maximální výška plotu 150 cm vychází z výše elektrických rozvaděčů u jednotlivých domků. V zásadě je možné plot i snížit, závisí na dohodě vlastníků, možná a vítaná je i varianta bez plotu v případě, že tak učiní všichni v řadě.

Žalobci podali dne 7. 5. 2003 žádost o vydání stavebního povolení ke stavbě rodinného domu, v rubrice o vybavení stavby se z vedlejších staveb uvádí pouze terasa, oplocení přední a oplocení zahrady je přeškrtnuto. Žádost je oběma žalobci podepsána.

Stavební povolení bylo vydáno dne 2. 6. 2003, povoluje se jím novostavba rodinného domu o velikosti bytové jednotky 4+1, dále stavba obsahuje přípojky na inženýrské sítě, zpevněné plochy, terasu a terénní úpravy. Oplocení ve stavebním povolení uvedeno není. Není uvedeno ani v technické zprávě k projektové dokumentaci na tuto stavbu. Takto byla stavba kolaudována rozhodnutím ze dne 20. 12. 2010.

Žalovaný při svém rozhodování vyšel ze závěru, že územní rozhodnutí stanovilo pouze podmínky pro navazující povolovací procesy, které musely být dodrženy při ohlášení či jiné žádosti pro stavbu oplocení. Žádné rozhodnutí či jiné opatření po datu územního rozhodnutí vydáno nebylo. Nebylo povoleno stavebním povolením ke stavbě rodinného Pokračování
- 6 -
10A 207/2015

domu. Stavba oplocení byla provedena bez rozhodnutí nebo opatření stavebního úřadu. K námitkám uplatněnými žalobci v odvolání se poukazuje na to, že občanský zákoník, jímž je argumentováno, je soukromoprávním předpisem a za situace, kdy nebylo požádáno o dodatečné povolení stavby, nebylo možno rozhodnout jinak, než jak bylo učiněno. Povinností stavebního úřadu je pak zahájit z úřední moci řízení, jestliže zjistí, že stavba naplňuje znaky podle § 129 odst. 1 písm. b) stav zák. Z konstatování stavebního úřadu, že ten tu není pouze k ochraně práv vlastníka stavby, ale též pozemků stavbou dotčených se uvádí, že se zřetelem k tvrzení žalobců o organizovaném spolčení s vlastníkem sousedního pozemku za účelem společného páchání protiprávní činnosti vyznačující se hrubým nátlakem a šikanou, nelze dovodit, že stavební úřad upřednostňuje práva vlastníka sousedního pozemku. Stavba garáže na sousedním pozemku pak předmětem řízení nebyla. Územní rozhodnutí z roku 1999 nelze v době vydání napadeného rozhodnutí přezkoumat. Stavba oplocení není závislá na rodinném domě. K argumentaci současně platnou právní úpravou se uvádí, že územní rozhodnutí vydané podle dříve platného stavebního zákona nemohlo založit právo provést oplocení, ohledně vyškrtnutí oplocení z žádosti o stavební povolení se odkazuje na uplynutí lhůt pro případné zahájení přezkumného řízení.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

Předmětem řízení bylo učiněno rozhodnutí o nařízení odstranění nepovolené stavby oplocení. Pro posouzení této věci je klíčové, zda jedná se o stavbu nepovolenou.

Oplocení bylo žalobci realizováno u rodinného domu, pro který (a další domy) bylo vydáno územní rozhodnutí, které v podmínkách pro umístění a projektovou přípravu stavby mimo jiné pod bodem 6 stanoví podmínky pro oplocení. Odkazuje se na pohledovou studii, předpokládá se zřízení oplocení na hranicích pozemků s výškou 150 cm, další alternativou je, že předzahrádky zůstanou bez oplocení. Tato podmínka odpovídá průvodní zprávě ke studii řadových rodinných domků, kterou objednal investor, Městský úřad Jindřichův Hradec. Toto územní rozhodnutí bylo vydáno v roce 1999, tedy za platnosti stavebního zákona publikovaného pod č. 50/1976 Sb. Územní rozhodnutí bylo vydáno v době, kdy ve smyslu § 55 odst. 2 písm. a) stav. zák. postačovalo u drobných staveb jejich ohlášení. Takovou drobnou stavbou je i oplocení. Po dobu účinnosti prve uvedeného stavebního zákona oplocení nebylo podle tvrzení žalobců realizováno a tomuto tvrzení v podstatě odpovídá spisová dokumentace dokládající stavební řízení o povolení stavby rodinného domu. V době zřízení oplocení byl účinný zák. č. 183/2006 Sb., který v době realizace stavby ve svém ustanovení § 103 odst. 1 písm. d) bod 6 stanovil, že stavební povolení ani ohlášení nevyžadují stavby oplocení. U těchto staveb postačoval podle § 96 odst. 2 písm. a) územní souhlas.

Územní rozhodování upravuje díl čtvrtý, hlava druhá stavebního zákona, kdy navržený stavební záměr lze schválit za zákonem stanovených podmínek územním rozhodnutím nebo územním souhlasem. Jak podle právní úpravy platné v době vydání územního rozhodnutí v roce 1999, tak podle stavebního zákona účinného v době realizace stavby, bylo účelem územního rozhodnutí stanovit podmínky pro uskutečnění stavebního záměru. Stavební zákon publikovaný pod č. 183/2006 Sb. předpokládá dva typy přivolení pro umístění stavebního záměru. Jednak územní rozhodnutí, jednak územní souhlas. Je-li tu některé z těchto výstupů stavebního úřadu, není zapotřebí ke stavbě oplocení povolení ani ohlášení stavebního úřadu. Lze totiž připustit, že záměr zřídit oplocení může být obsažen též v územním rozhodnutí.

Pokračování
- 7 -
10A 207/2015

Územní rozhodnutí vydané podle dříve platného zákona i podle zákona jej nahrazujícího sleduje stejný účel, schválit navržený stavební záměr a stanovit pro něj podmínky. Pro souzeno věc to pak znamená, že tu je územní rozhodnutí, které ve svých podmínkách stanoví požadavky pro případné zřízení oplocení. Podmínky územního rozhodnutí tvoří přitom součást jeho výroku a jsou tudíž schopné právní moci a vykonatelnosti. Takto stanovené podmínky odpovídají průvodní zprávě studie řadových rodinných domků, která představovala jeden z podkladů pro vydání územního rozhodnutí.

V době po vydání územního rozhodnutí došlo k nahrazení dříve platného stavebního zákona zákonem novým, který ve svém ustanovení § 103 odst. 1 písm. d) bod 6 nepředpokládá, že oplocení bude realizováno na základě stavebního povolení či ohlášení stavebnímu úřadu. Umístění stavby oplocení však předpokládá nejméně územní souhlas nebo územní rozhodnutí. Je-li tu územní rozhodnutí vydané v roce 1999, pak v době realizace oplocení nebylo třeba žádného z opatření stavebního úřadu, pak oním veřejnoprávním přivolením ke stavbě plotu je právě územní rozhodnutí z roku 1999. Žalobci byli tudíž oprávněni oplocení zřídit, avšak při dodržení podmínek stanovených pod bodem 6 výroku územního rozhodnutí.

Nejde tu proto o nepovolenou stavbu, ale o stavbu zřízenou v rozporu s územním rozhodnutím. Skutečnost, že tu takový rozpor je, zcela jednoznačně prokazují výsledky kontrolní prohlídky dokládající výšku oplocení, která smí podle územního rozhodnutí činit 150 cm. Takto stanovenou výšku opocení realizované žalobci překračuje. Nerespektování podmínky územního rozhodnutí nelze nahradit dodatečným povolením stavby, ale přichází v úvahu jedině rozhodnutí o odstranění té části stavby, která odporuje podmínkám stanoveným územním rozhodnutím.

Z toho, co bylo řečeno, vyplývá, že tu oprávnění ke zřízení stavby oplocení je, avšak stavba byla realizována v rozporu s tímto oprávněním, jímž je právě územní rozhodnutí.

Za dané situace bylo proto zcela na místě zahájit z úřední povinnosti řízení o odstranění stavby ve smyslu § 129 odst. 1 písm. b) stav. zák. K argumentaci opakovaným rušením rozhodnutí stavebního úřadu soud poznamenává, že tak bylo činěno v zájmu řádného zjištění stavu věci a objasnění, jde-li o stavbu zřízenou bez přivolení stavebního úřadu či v rozporu s takovým oprávněním. Zjistí-li stavební úřad důvody pro nařízení odstranění stavby podle § 129 odst. 1 písm. b) zákona, musí tak učinit vždy a není na něm zkoumat veřejný zájem či dotčení nebo omezení vlastnických práv jiných osob. Veřejný zájem chráněný zvláštním předpisem stavební úřad zkoumá tehdy, povoluje-li dočasně takovou stavbu, což vyplývá z ustanovení § 129 odst. 2 písm. c) zákona. Územní rozhodnutí opravňuje žalobce zřídit pouze takové oplocení, které odpovídá podmínkám stanoveným v tomto aktu. Správními orgány proto nebyly opomenuty žádné základní principy pro vedení řízení nařízení odstranění stavby, na které se v žalobě odkazuje.

Z napadeného rozhodnutí a řízení, které mu předcházelo, nelze seznat, že by stavební úřad sledoval při rozhodování této věci vyšší veřejný zájem, než je zájem stavebníka. Z projednávání věci je zjevné, že šlo o to rozlišit, jde-li o stavbu nepovolenou či stavbu realizovanou v rozporu s rozhodnutím či opatřením stavebního úřadu. Právě za účelem tohoto zjištění došlo ke zrušení předchozích rozhodnutí stavebního úřadu. Není vyloučeno, že ke korekci právního názoru správních orgánů obou instancí došlo v návaznosti na právní hodnocení věci vyjádřené veřejnou ochránkyní práv na základě podnětu učiněného žalobkyní, Pokračování
- 8 -
10A 207/2015

kdy původně bylo vycházeno z toho, že se jedná o stavbu realizovanou v rozporu s vydaným rozhodnutím, kdežto v poslední fázi rozhodování bylo přistoupeno na názor projevující se v uvedené písemnosti veřejné ochránkyně práv, že se jedná o stavbu nepovolenou. Ze spisu pak není zřejmé, na základě jakých opatření byla zřízena oplocení dalších pozemků v téže lokalitě. Ze spisu pouze vyplývá, že tyto pozemky oploceny jsou, žalobci však mohou legitimně očekávat pouze to, že i jejich oplocení bude odpovídat podmínkám vymezeným v územním rozhodnutí. Nemohou legitimně očekávat, že lze povolit jakékoli oplocení bez ohledu na podmínky stanovené územním rozhodnutím. Soud nesdílí názor, že právní zjištění žalovaného a stavebního úřadu je nepřezkoumatelné, avšak jak již bylo uvedeno, nepovažuje soud výklad předpisů, na základě kterých lze zřídit oplocení, za správný. Pro posouzení věci je rozhodné pouze to, že stavba svým stavebně technickým uspořádáním neodpovídá požadavkům územního rozhodnutí a zcela bez vlivu zůstávají jiná řízení zmiňovaná v žalobě, například stavba garáže souseda žalobce. Význam má jedině to, zda jsou oploceny další předzahrádky v téže lokalitě, protože jedinou alternativou k oplocení ve výšce 150 cm je pozemky neoplocovat, přičemž tento stav se předpokládá shodný v celé řadě rodinných domů. Žalovaný na námitky uplatněné žalobci reagoval na straně 9 a 10 napadeného rozhodnutí a nelze proto zcela přisvědčit žalobě, že tyto námitky vypořádány nebyly.

Jak již bylo uvedeno, soud nesdílí názor, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nevypořádání námitek žalobců, které nadto nejsou nikterak v žalobě specifikovány. Úkolem soudu není tvrzené nevypořádané námitky za žalobce vyhledávat. Tvrzené skutkové vady pak nespočívají v nevypořádání námitek. Zjištěním výšky plotu bylo naopak shledáno, že ta neodpovídá požadavkům územního rozhodnutí a již z toho důvodu jedná se o stavbu zřízenou v rozporu s rozhodnutím stavebního úřadu. Argumentace legitimním očekáváním nemůže obstát, dovolávají-li se žalobci územního rozhodnutí, se kterým je zřízené oplocení ve své výšce v rozporu. Proto bylo řízení o odstranění stavby zahájeno zcela důvodně a žádný vliv nemá okolnost, zda žalobci brojí proti stavbě garáže svého souseda. Žalobci v souladu s územním rozhodnutím nepostupovali, a proto nemohou argumentovat jakýmkoli veřejným zájmem na zachování stavby v té podobě, která v souladu s územním rozhodnutím není.

V části nadepsané jako právní důvody žaloby je argumentováno závažným poškozením žalobců vydaným rozhodnutím. K této argumentaci soud především poukazuje na to, že tu je územní rozhodnutí, které zcela jednoznačně stanoví výšku oplocení a je na každém, aby územní rozhodnutí respektoval. Pokud tak nečiní, pak mu samozřejmě může vzniknout škoda, ale ta musí jít na vrub toho subjektu, který rozhodnutí stavebního úřadu nedodržel.

Nezbývá než zopakovat, že napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné není, vychází však z nesprávného právního zjištění o tom, jde-li o stavbu nepovolenou či zřízenou v rozporu s přivolením správního úřadu. Jak již bylo řečeno, stavba zcela prokazatelně odporuje územnímu rozhodnutí, a proto bylo postupováno zcela v souladu s § 129 odst. 3 stav. zák., jestliže bylo zahájeno řízení o odstranění dané stavby.

Soud nesdílí názor, že územní rozhodnutí ohledně podmínek pro stavbu oplocení trpí nedostatky, naopak zcela jednoznačně stanoví, kde oplocení bude umístěno, v jaké výšce a současně stanoví alternativu pozemky neoplocovat, přičemž pro obojí platí, že řešení musí být v celé řadě domů stejné.

Pokračování
- 9 -
10A 207/2015

Jestliže stavební zákon přikazuje odstranit nepovolenou stavbu či stavbu realizovanou v rozporu s rozhodnutím či opatřením stavebního úřadu, je tu územní rozhodnutí, které jednoznačně stanovilo podmínky pro stavbu plotu, pak požadavek na respektování územního rozhodnutí je zcela souladný s veřejným zájmem.

Jak již bylo uvedeno, při současně platné právní úpravě nepožaduje se stavební povolení či ohlášení stavby oplocení stavebnímu úřadu, je-li tu územní rozhodnutí. Účelem přijetí nového stavebního zákona bylo zjednodušit procesní postupy při rozhodování stavebního úřadu, a proto soud nesdílí názor žalovaného, že za situace, kdy tu je územní rozhodnutí upravující podmínky pro stavbu plotu, byť vydané za předchozí právní úpravy, je zapotřebí k realizaci této stavby vyžadovat vydání opatření stavebního úřadu. Za účinnosti nové právní úpravy pak je zcela vyloučeno vyžadovat postupy podle dříve platného stavebního zákona.

Jak již bylo uvedeno, v územním řízení jsou vydávány dva typy rozhodnutí, jednak územní rozhodnutí, jednak územní souhlas. Tato opatření jsou postavena na roveň. Je-li tu územní rozhodnutí vydané podle dříve platného předpisu upravujícího podmínky pro stavbu oplocení, není zapotřebí k této stavbě vyžadovat územní souhlas podle současně platného právního předpisu. Územní rozhodnutí vydané v roce 1999 zavazuje účastníky řízení bez ohledu na to, že stavební zákon, podle kterého bylo toto rozhodnutí vydáno, byl nahrazen zákonem jiným. Jestliže se však žalobci zcela prokazatelně odchýlili od územně technických požadavků na stavbu oplocení podle územního rozhodnutí, pak je zapotřebí takto vadně realizovanou stavbu projednat v řízení o odstranění této stavby či její části ve smyslu § 129 odst. 1 písm. b) stav. zák. a v žádném případě nepřichází v úvahu zastavení řízení. Oplocení je stavbou, což je zcela jednoznačně patrné již z ustanovení § 103 odst. 1 písm. d) bod 6 stav. zák., kdy nadpis tohoto předpisu je výslovně označen jako stavby, terénní úpravy, zařízení a udržovací práce nevyžadující stavební povolení ani ohlášení. Výškové limity dané stavby, čili územně technické požadavky na tuto stavbu výslovně stanoví rozhodnutí, na jehož základě lze stavbu realizovat, jímž je územní rozhodnutí.

Správní orgány se neodchýlily od právního zjištění o tom, že tu jsou podmínky pro rozhodování podle § 129 odst. 1 písm. b) zákona. Rozdíl spočívá výlučně v tom, jde-li o stavbu nepovolenou či stavbu postavenou v rozporu s rozhodnutím nebo opatřením stavebního úřadu. Takový rozpor tu se zřetelem k výsledkům kontrolní prohlídky zcela prokazatelně existuje. To se ve svém důsledku projeví v tom, že nebude přicházet v úvahu odstranění stavby jako celku, ale pouze té části, která odporuje územnímu rozhodnutí. Nebyla proto porušena zásada legitimního očekávání žalobců, ti v každém případě mohli předpokládat pro sebe nepříznivý důsledek tohoto řízení právě proto, že územní rozhodnutí jimi dodrženo nebylo. Do jejich dobré víry nemohlo být napadeným rozhodnutím zasaženo, protože nepřichází v úvahu za daného stavu řízení jeho zastavení, jak bylo namítáno v předchozí části žaloby. Není tu ani rozdíl mezi věcí souzenou a podobnými případy, protože za stavu, kdy stavba neodpovídá rozhodnutí nebo opatření stavebního úřadu, nelze postupovat jinak, než rozhodnout o odstranění té části stavby, která nebyla zřízena v souladu s územním rozhodnutím. V zájmu splnění bodů 6 podmínek územního rozhodnutí bude v dalším řízení na stavebním úřadu zjistit a zadokumentovat do spisu, zda předzahrádky v celé řadě rodinných domů A jsou oploceny či nikoli, je-li tu předpoklad, že řešení v celé řadě rodinných domů musí být stejné.

Jak již bylo uvedeno, podle názoru soudu je oprávněním, na základě kterého bylo možno stavbu oplocení zřídit, územní rozhodnutí. To však musí každý respektovat včetně Pokračování
- 10 -
10A 207/2015

žalobců. Z výsledků kontrolního měření je zjevné, že stavebně technické požadavky na oplocení stanovené v územním rozhodnutí dodrženy nebyly. Ve veřejném zájmu jistě není, aby stavby byly realizovány v rozporu s rozhodnutími, která zakládají oprávnění k jejich zřízení, jestliže veřejným zájmem při nerespektování oprávnění k realizaci stavby přichází v úvahu odstranit ty části stavby, které jsou v rozporu s územním rozhodnutím. Veřejný zájem se zkoumá tehdy, rozhoduje-li se o dodatečném povolení stavby. Takovým rozhodnutím však napadené rozhodnutí není, a proto není důvod zkoumat veřejný zájem ve smyslu § 129 odst. 2 písm. c) stav. zák. Dovolávají- li se žalobci souladu řešení s veřejným zájmem podle § 2 odst. 4 správ. řádu, pak za situace, kdy tu sice rozhodnutí zakládající právo stavbu realizovat je, ale nebylo dodrženo, což znamená, že bylo postupováno v rozporu se zákonem. Ve veřejném zájmu není legalizace staveb, které byly provedeny v rozporu s veřejnoprávním rozhodnutím.

Oprávnění zřídit stavbu bylo založeno územním rozhodnutím, které v podmínce č. 6 stanoví podmínky pro umístění stavby a její výšku. Není proto pravda, co se tvrdí v bodu 43 žaloby, že výška oplocení limitována není. Jestliže výška plotu překračuje 150 cm, jak územně technické požadavky na tuto stavbu v územním rozhodnutí stanoví, pak je tu nepochybně důvod pro to, aby části stavby překračující maximálně přípustnou výšku byly odstraněny. Se zřetelem k tomu, co bylo prve uvedeno o hodnocení veřejného zájmu, proto nelze takovým zájmem brojit proti úsudku zaujatému v průběhu řízení o tom, že přichází v úvahu odstranění části oplocení realizovaného v rozporu s územním rozhodnutím.

Z toho, co bylo uvedeno, vyplývá, že napadené rozhodnutí není nepřezkoumatelné, ale trpí jinou vadou spočívající v tom, že bylo nesprávně zjištěno, že tu není žádné rozhodnutí či opatření stavebního úřadu umožňujícího realizaci této stavby. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí není založena nevypořádáním odvolacích námitek, protože na ty reagováno bylo a v žalobě se neuvádí se, která konkrétně vypořádána nebyla. Na soudu není, aby takto nevypořádané odvolací námitky za žalobce vyhledával.

Jak již bylo uvedeno, správní orgány učinily nesprávné právní zjištění o tom, že územní rozhodnutí nezakládá oprávnění pro žalobce stavbu zřídit. Současně se poznamenává, že toto územní rozhodnutí jsou žalobci povinni respektovat. Z rozhodnutí nelze dovodit, že úřady obou instancí nahlížely územní rozhodnutí jako správní akt nižší právní síly, než je územní souhlas. Právo realizovat stavbu oplocení založilo územní rozhodnutí, které musí být všemi stavebníky respektováno. K porušení zásady legitimního očekávání žalobců nemohlo dojít, jestliže žalobci oplocení realizovali v rozporu s územním rozhodnutím, a proto nemohli očekávat ukončení řízení jeho zastavením, jak se vyjadřuje na jiném místě žaloby.

K porušení ustanovení § 2 odst. 4 správ. řádu nemohlo dojít z důvodů argumentace uvedené pod bodem 5 písm. f) žaloby, protože výška stavby byla limitována územním rozhodnutím, územní rozhodnutí vydaná podle dříve platné úpravy stavebního práva jsou závazná i za účinnosti nově přijatých právních předpisů. Odůvodnění napadeného rozhodnutí je zcela v souladu s požadavky § 68 odst. 3 správ. řádu a jedinou závadou tohoto rozhodnutí je nesprávné právní zjištění o tom, že územní rozhodnutí z roku 1999 nezaložilo pro žalobce oprávnění stavbu zřídit. Toto oprávnění však jsou žalobci povinni respektovat.

Soud proto uzavřel, že napadené rozhodnutí trpí jedinou vadou, a sice nesprávným úsudkem o povaze územního rozhodnutí, které bylo vydáno za účinnosti dříve platného Pokračování
- 11 -
10A 207/2015

stavebního zákona, podle kterého pro realizaci drobné stavby ve formě oplocení bylo zapotřebí ohlášení, kdežto podle současné právní úpravy ohlášení ani rozhodnutí zapotřebí není a vyžaduje se pro oprávnění stavbu zřídit přivolení stavebního úřadu ve formě územního rozhodnutí nebo územního souhlasu. Pro nesprávný náhled na územní rozhodnutí z roku 1999 nemůže napadené rozhodnutí obstát. Podmínky pro vedení řízení podle § 129 odst. 1 písm. b) stav. zák. však stále trvají a v dalším řízení se bude stavební úřad a následně žalovaný zabývat tím, zda stavebně technické požadavky na oplocení stanovené pod bodem 6 výroku územního rozhodnutí jsou respektovány, přičemž zjistí a ve svém rozhodnutí vyjádří, jaké je řešení oplocení v celé řadě domů, jestliže je tu předpoklad, že buď budou všechny pozemky oploceny, nebo nebude oplocen žádný z nich.

Vzhledem k těmto důvodům podle § 78 odst. 1 s.ř.s. napadené rozhodnutí zrušil pro nezákonnost a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

Protože stejnou vadou je stiženo rozhodnutí prvostupňové, zrušil soud postupem podle § 78 odst. 3 s.ř.s. též rozhodnutí stavebního úřadu.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., kdy účastníci uspěli pouze v jediném žalobním bodu. Takto nízká částečná úspěšnost se proto promítla do výroku o náhradě nákladů řízení, kterou soud žalobcům nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 15. června 2016

Pokračování
- 12 -
10A 207/2015

předsedkyně senátu:

JUDr. Věra Balejová v.r.

za správnost vyhotovení: Zdeňka Soukupová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru