Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 A 19/2012 - 49Rozsudek KSCB ze dne 24.05.2012

Prejudikatura

7 As 61/2010 - 89


přidejte vlastní popisek

10A 19/2012 - 49

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou v právní věci žalobce P. Š., bytem K. X, Č. K., právně zast. JUDr. Milenou Novákovou, advokátkou v Českém Krumlově, Rooseveltova 37, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihočeského kraje České Budějovice, U Zimního stadionu 1952/2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20.12.2011, č.j. KUJCK/21971/2011/OKPP/3,

takto:

Rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje v Českých Budějovicích ze dne 20.12.2011 č.j. KUJCK/21971/2011/OKPP/3 se zrušuje pro vady řízení a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 8 760,- Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet právní zástupkyně žalobce.

Odůvodnění:

Pokračování
- 2 -
10A 19/2012

Žalobce se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného, jímž bylo rozhodnuto o jeho odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu v Českém Krumlově ve věci: „Nátěr fasády v rozporu se závazným stanoviskem Městského úřadu Český Krumlov a dále provedení falešné plastické tektoniky bez závazného stanoviska na objektu K. čp. X v Českém Krumlově“, kterým byla žalobci uložena pokuta ve výši 40 000,- Kč, neboť tímto jednáním se žalobce dopustil porušení ustanovení § 14 odst. 2 památkového zákona a naplnil tak skutkovou podstatu přestupku ve smyslu ustanovení § 39 odst. 1 písm. g) památkového zákona.

Žalobce v žalobě uvedl, že dne 11.11.2010 provedl ohlášení stavby, oznámil opravu jižní fasády, tepelné omítky, sjednocení povrchu a současně dne 16.11.2010 podal žádost o vydání závazného stanoviska k zamýšlené obnově objektu v památkové zóně. Dne 18.11.2010 provedl Městský úřad v Českém Krumlově, odbor územního plánování a památkové péče místní šetření, o čemž sepsal zápis. Dne 20.12.2010 bylo vydáno závazné stanovisko, ve kterém bylo nařízeno zachování tektoniky fasády a provedení nové barevnosti fasády, v kombinaci červené a okrové bylo shledáno jako nepřípustné. Žalobce závazné stanovisko dle žalovaného nerespektoval, a proto mu byla uložena pokuta ve výši 40 000,- Kč. Žalobce se proti tomuto rozhodnutí odvolal. Žalovaný svým rozhodnutím ze dne 20.12.2011 změnil k odvolání žalobce napadené rozhodnutí tak, že provedl nápravu obsahových chyb v petitu prvostupňového rozhodnutí, výše pokuty byla ponechána beze změny. Rozhodnutí žalovaného ze dne 20.12.2011 nabylo právní moci dne 1.1.2012. Žalobce namítá vydání rozhodnutí po prekluzivní lhůtě, neboť správní orgán zjistil přestupek dne 18.11.2010 a tímto dnem začala běžet roční subjektivní lhůta pro uložení pokuty. Žalobce poukázal na ustanovení § 37 odst. 2 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, dle něhož pokutu lze uložit jen do jednoho roku ode dne, kdy se o porušení povinnosti dozvěděl orgán státní památkové péče, který je příslušný pokutu uložit. Správní orgán se dozvěděl o přestupku dne 18.11.2010, kdy vyhotovil první zápis o přestupku. Pravomocně o přestupku bylo rozhodnuto až dne 1.1.2012, proto došlo k prekluzi tohoto přestupku. Dále žalobce namítá porušení zákonnosti v přestupkovém řízení. Procesní pochybení žalobce spatřuje ve skutečnosti, kdy prvostupňový správní orgán od 18.11.2010 pouze sepisoval záznamy o přestupku a dokumentoval stav stavby, přičemž neučinil žádné opatření, kterým by zabránil vzniku přestupku. Protiprávní jednání bylo odhaleno v listopadu 2010, ovšem správní orgán nevyužil svých kompetencí, aby zabránil škodám vzniku přestupku a teprve poté, kdy byla fasáda dokončena zahájil správní řízení. Žalobce namítá, že svým jednáním nenaplnil skutkovou podstatu přestupku. V souvislosti s tím zpochybňuje vydané závazné stanovisko, které není rozhodnutím správního orgánu. Žalobce rovněž vznesl námitky k věcné stránce závazného stanoviska, namítá nedostatečné zjištění skutkového stavu pro vydání závazného stanoviska s tím, že bylo vydáno rozhodnutí o pokutě pouze na základě tohoto stanoviska, aniž by bylo vedeno správní řízení, ve kterém by bylo žalobci rozhodnutím uloženo respektovat závazné stanovisko a žalobce by se mohl ve správním řízení ke stanovisku vyjádřit a uplatnit v něm důkazy. Proto je žalobcem navrhováno zrušení napadeného rozhodnutí.

Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Žalovaný považuje námitku vydání rozhodnutí po prekluzivní lhůtě za nedůvodnou, neboť předmětný přestupek byl spáchán, tedy dokonán v březnu 2011, od této doby byl považován skutek za spáchaný a počala běžet jednoroční lhůta k projednání přestupku. Jednoroční prekluzivní lhůta začíná běžet od spáchání skutku, tedy jeho dokonáním, nikoliv datem zjištění přestupku správním orgánem, jak je namítáno v žalobě. Správní orgán neprováděl místní šetření, pouze shromažďoval fotodokumentaci prováděných prací, jakožto podkladů pro řízení o přestupku, které zahájil po dokonání přestupku. Žalobce byl seznámen s podklady pro rozhodnutí při jednání dne 4.6.2011. Pokračování
- 3 -
10A 19/2012

Žalobce začal provádět opravu fasády bez závazného stanoviska, o jehož vydání dne 16.11.2010 požádal. Prvoinstanční orgán zjistil dne 18.11.2010, že práce na fasádě již byly zahájeny, a proto probíhající práce průběžně dokumentoval. Žalobce tedy postupoval v rozporu se zákonem, když obdržel závazné stanovisko, že provádění prací na fasádě není v souladu se zájmy, které hájí státní památková péče. V případě, že žalobce nesouhlasil s obsahem závazného stanoviska, měl využít mimořádného opravného prostředku a podat podnět na přezkoumání závazného stanoviska dle § 149 odst. 5 v návaznosti na § 94 a násl. správního řádu. Skutková podstata přestupku ve smyslu ustanovení § 39 odst. 1 písm. g) zákona o státní památkové péči byla v řízení o přestupku žalobci dostatečně prokázána.

Ze správního spisu byly zjištěny následující rozhodné skutečnosti:

Žalobce podal dne 16.11.2010 u Městského úřadu v Českém Krumlově, odboru územního plánování a památkové péče žádost o vydání závazného stanoviska k obnově objektu č.p. X v K. ulici v Českém Krumlově.

V zápisu o zjištění přestupku ze dne 18.11.2010 je uvedeno, že byla provedena prohlídka shora uvedeného objektu a bylo zjištěno, že je prováděna oprava fasády. Součástí zápisu o zjištění přestupku je fotodokumentace ze dne 18.11.2010.

Ze zápisu o zjištění přestupku ze dne 23.11.2010 vyplývá, že opětovně byla provedena prohlídka předmětného objektu, při které bylo zjištěno, že je prováděna oprava fasády, hotova je zadní fasáda a pracuje se na boční fasádě. Součástí zápisu je fotodokumentace ze dne 23.11.2010.

V zápisu o zjištění přestupku ze dne 22.3.2011 je uvedeno, že při prohlídce objektu bylo zjištěno, že byla provedena oprava fasády, včetně barevného řešení ze třech stran.

Ze zápisu o zjištění přestupku ze dne 29.3.2011 vyplývá, že byla provedena prohlídka předmětného objektu a bylo zjištěno, že byla provedena (dokončena) oprava fasády, včetně barevného řešení. Součástí tohoto zápisu je rovněž fotodokumentace.

Dne 31.3.2011 Městský úřad v Českém Krumlově, odbor územního plánování a památkové péče zahájil správní řízení pro podezření ze spáchání přestupku dle § 39 odst. 1 písm. g) památkového zákona, kterého se měl žalobce dopustit tím, že jako vlastník nemovitosti provedl nátěr fasády v rozporu se závazným stanoviskem ze dne 20.12.2010 a provedení falešné plastické tektoniky bez závazného stanoviska Městského úřadu Český Krumlov na předmětném objektu. Současně s tím žalobci byl oznámen termín jednání na den 13.4.2011.

Žalobce dne 13.4.2011 požádal o přeložení termínu projednání přestupku ze zdravotních důvodů. Opětovně byl proto žalobce předvolán k jednání na den 4.5.2011. Z protokolu z ústního jednání ze dne 4.5.2011 vyplývá, že žalobce nebyl schopen specifikovat, kdy byly práce provedeny. Při jednání předložil písemné vyjádření datované dnem 4.5.2011.

Městský úřad v Českém Krumlově, odbor územního plánování a památkové péče dne 20.12.2010 vydal závazné stanovisko ve věci opravy výměny oken a opravy fasády domu č.p. X v K. ulici, dle něhož stavební práce jsou přípustné za podmínky, že zůstane zachována tektonika fasády. Stavební práce, které budou spočívat v provedení nové barevnosti fasády Pokračování
- 4 -
10A 19/2012

v kombinaci červené a okrové na objektu jsou dle § 14 odst. 3 památkového zákona jsou nepřípustné. V závazném stanovisku, resp. v jeho odůvodnění se m.j. uvádí, že oprava fasády se začala realizovat ihned po podání žádosti o vydání závazného stanoviska. Žalobce stihl do doby vyjádření odborné organizace provést na části fasády jak opravu, tak i nové barevné provedení. Nové barevné provedení je na části fasády v červené barvě a kolem oken jsou iluzivně provedeny okrové šambrány. Nová červeno-okrová barevnost fasády je z hlediska památkové péče naprosto nevhodná. Původní barva fasády je výrazně odlišná od navržené červené a dvoubarevná kombinace je neopodstatněná.

Prvostupňový správní orgán dne 6.5.2011 vydal rozhodnutí, kterým žalobci jako vlastníkovi objektu uložil pokutu ve výši 40.000,- Kč, neboť žalobce byl shledán vinným z porušení zákona na úseku státní památkové péče, jehož se dopustil tím, že bez závazného stanoviska dle § 14 odst.2 památkového zákona od listopadu 2010 až do března 2011 prováděl nátěr fasády v rozporu se závazným stanoviskem Městského úřadu Český Krumlov a dále prováděl falešnou plastickou tektoniku bez závazného stanoviska.

Žalobce se proti tomuto rozhodnutí odvolal. O odvolání žalobce bylo rozhodnuto napadeným rozhodnutím tak, že prvostupňové rozhodnutí Městského úřadu Český Krumlov bylo změněno a žalobci byla uložena pokuta ve výši 40.000,- Kč, neboť byl shledán vinným ze spáchání přestupku na úseku státní památkové péče tím, že v období od listopadu 2010 do března 2011 na domě č.p. X v K. ulici v Českém Krumlově provedl nátěr fasády v kombinaci červené a okrové barvy, čímž nedodržel podmínku uvedenou v závazném stanovisku vydaným Městským úřadem v Českém Krumlově dne 20.12.2010 a dále tím, že provedl falešnou tektoniku fasády bez závazného stanoviska Městského úřadu Český Krumlov a tímto jednáním se dopustil porušení ustanovení § 14 odst. 2 památkového zákona a naplnění skutkové podstaty přestupku ve smyslu § 39 odst. 1 písm. g) památkového zákona.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

Žalobce namítá, že rozhodnutí bylo vydáno po prekluzivní lhůtě.

Krajský soud zjistil ze správního spisu pro posouzení uvedené námitky tyto skutečnosti:

Ze zápisu o zjištění přestupku ze dne 18.11.2010 vyplývá, že správní orgán zjistil, že práce na fasádě již byly zahájeny, což rovněž vyplývá i ze zápisu o zjištění přestupku ze dne 23.11.2010, kdy byla provedena prohlídka stavby a bylo zjištěno, že je prováděna oprava fasády, že je hotova zadní fasáda a pracuje se na boční fasádě. Rovněž ze závazného stanoviska, jež bylo vydáno odborem územního plánování a památkové péče dne 20.12.2010 vyplývá, že prvostupňový správní orgán měl vědomost o tom, že žalobce započal s opravou fasády po podání žádosti o vydání závazného stanoviska, že je provedena oprava na části fasády, tak je i provedeno nové barevné provedení, a to v červené barvě a kolem oken jsou iluzivně provedeny okrové šambrány. V závazném stanovisku je konstatováno, že nová červeno-okrová barevnost fasády je z hlediska památkové péče naprosto nevhodná.

Správní orgán I. stupně vydal rozhodnutí o uložení pokuty dne 6.5.2011. Proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně podal žalobce odvolání. Žalovaný o tomto odvolání rozhodl dne 20.12.2011 a právní moc je vyznačena dnem 1.1.2012.

Pokračování
- 5 -
10A 19/2012

Na danou věc dopadá ustanovení § 20 odst. 1 část věty před středníkem zákona o přestupcích. Podle tohoto ustanovení nelze přestupek projednat, uplynul-li od jeho spáchání jeden rok. Lhůta stanovená k projednání přestupku je prekluzivní. Nepřichází proto v úvahu její přerušení nebo zastavení s těmi právními následky, že by se o dobu, po kterou nebylo možné z důvodů správním orgánem nezaviněných v řízení pokračovat, tato lhůta prodlužovala. Ve lhůtě jednoho roku od spáchání přestupku musí rozhodnutí o přestupku nabýt právní moci. Správní orgán musí k prekluzi přihlížet z úřední povinnosti a není proto třeba, aby ji pachatel namítal.

Dle § 14 odst. 2 zákona č. 20/1987 Sb., v platném znění, žalobce jako vlastník nemovitosti, která je v památkové rezervaci byl povinen k zamýšlené stavbě, změně stavby si předem vyžádat závazné stanovisko obecního úřadu obce. Žalobce tuto povinnost nesplnil, neboť jak vyplývá ze zápisu o zjištění přestupku ze dne 18.11.2010, byly jím započaty již práce na fasádě a žalobce teprve následně dne 16.11.2010 podal žádost o vydání závazného stanoviska k zamýšlené obnově objektu. Tímto jednáním se dle žalovaného dopustil přestupku ve smyslu § 39 odst. 1 písm. g) památkového zákona, neboť provedl stavbu změnu stavby bez závazného stanoviska, přičemž dle uvedeného ustanovení se dopustí přestupku fyzická osoba i tím, když nedodrží podmínky uvedené v závazném stanovisku. Za přestupek dle § 39 zákona o památkové péči může být uložena fyzické osobě pokuta až do výše 2 mil. Kč.

Procesním důsledkem zániku odpovědnosti ve smyslu § 20 odst. 1 zákona o přestupcích je, že správní orgán nemůže řízení o přestupku zahájit a v řízení již zahájeném pokračovat, a to bez ohledu na to, zda okolnost, která je důvodem zániku odpovědnosti nastala v řízení prvostupňovém nebo v řízení odvolacím.

V projednávané věci lhůta jednoho roku od spáchání přestupku uplynula dnem 19.11.2011, žalovaný však pokračoval po uplynutí této lhůty v meritorním projednávání přestupku a dne 20.12.2011 o odvolání žalobce vydal meritorní rozhodnutí. Žalovaný měl však vydat jediné možné rozhodnutí, jímž by řízení o přestupku zastavil. Pokud tak nerozhodl porušil hrubě zákon. Soud poznamenává, že k zániku odpovědnosti za přestupek se přihlíží z úřední povinnosti.

Soud proto uzavřel, že předmětný přestupek z důvodu prekluze projednat nelze. Ustanovení § 20 odst. 1 zákona o přestupcích stanoví, že přestupek nelze projednat uplynul-li od jeho spáchání jeden rok. Nejvyšší správní soud v rozsudku č.j. 3 As 57/2004-39 ze dne 15.12.2005 interpretoval toto ustanovení tak, že rozhodnutí o přestupku musí ve lhůtě jednoho roku od spáchání přestupku nabýt právní moci. Ustanovení § 20 odst. 1 zákona o přestupcích je proto třeba vyložit tak, že přestupek musí být v zákonné lhůtě projednán pravomocně. Pokud totiž právo správního orgánu přestupek po uplynutí prekluzivní lhůty zaniká, je nutné, aby do této doby bylo rozhodnutí o přestupku perfektní, tedy splňovalo všechny znaky zásadně nezměnitelného individuálního správního aktu. Nelze tedy, aby rozhodnutí o přestupku nabylo právní až po uplynutí prekluzivní lhůty (srovnej. rozsudek NSS ze dne 31.5.2006, č.j. 5Afs 42/2004-61). Námitka žalobce ohledně prekluze je proto důvodná, neboť protiprávního jednání, které správní orgán kvalifikoval jako přestupek spáchaný účastníkem řízení, se žalobce dopustil před 18.11.2010, a proto prekluzivní lhůta podle § 20 odst. 1 zákona o přestupcích uplynula dne 18.11.2011, přičemž účastníkovi řízení bylo napadené rozhodnutí odvolacího orgánu doručeno až dne 31.12.2011 a nabylo tedy právní moci dne 1.1.2012. Správní orgán měl vědomost o opravě fasády dne 18.11.2010, což vyplývá ze zápisu o zjištění přestupku.

Pokračování
- 6 -
10A 19/2012

Soud proto postupoval dle § 76 odst. 1 písm. c) s.ř.s. podle něhož soud zruší napadené rozhodnutí pro vady řízení bez jednání rozsudkem pro podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, mohlo-li mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé. V daném případě žalobce namítl vady řízení, jež jsou uvedeny v § 76 odst. 1 písm. c) s.ř.s., které jsou takového charakteru a takové míry závažnosti, že brání přezkoumání napadeného rozhodnutí v mezích uplatněných žalobních bodů.

Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru, že rozhodnutí bylo vydáno po uplynutí prekluzivní lhůty, odpovědnost žalobce tedy zanikla a z důvodu hospodárnosti se již nezabýval ostatními námitkami žalobce.

Soud poznamenává, že nedůvodně je žalobcem odkazováno na ustanovení § 37 odst. 2 zákona o státní památkové péči, dle něhož lze uložit pokutu jen do jednoho roku ode dne, kdy se o porušení povinnosti dozvěděl orgán státní památkové péče, neboť uvedené ustanovení nedopadá na fyzické osoby, které se dopustí přestupku dle zákona o státní památkové péči, ale dopadá na správní delikty na úseku státní památkové péče v případě, kdy dojde k porušení zákona právnickou osobou nebo fyzickou osobou, která podniká.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 věta prvá s.ř.s., dle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl v řízení úspěšný, proto má právo na náhradu nákladů řízení. Náklady spočívají v odměně za dva úkony právní služby po 2 100,- Kč, 2x 300,- Kč za režijní paušál. Protože advokátka žalobce je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se její odměna o částku odpovídající této dani, tj. o 960,- Kč. Soud proto rozhodl, že žalovaný je povinen nahradit žalobci náhradu nákladů řízení v celkové výši 8.760,- Kč, neboť žalobce rovněž uhradil i soudní poplatek ve výši 3.000,- Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, Pokračování
- 7 -
10A 19/2012

vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 24. května 2012

Samosoudkyně:

Mgr. Helena Nutilová v.r.

Za správnost vyhotovení: Šárka Vondřejcová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru