Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 A 19/2011 - 61Rozsudek KSCB ze dne 30.05.2011

Prejudikatura

2 As 8/2008 - 39

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
1 As 29/2012 (zrušeno a vráceno)

přidejte vlastní popisek

10A 19/2011 – 61

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové vprávní věci žalobce Občanské sdružení Vulpes Polar, se sídlem Malá Skála č.p. 382, proti žalovanému Krajskému úřadu - Jihočeského kraje, České Budějovice, U Zimního stadionu 1952/2, za účasti SOLAR PROJEKT LIBNÍČ s.r.o., zastoupeného JUDr. Ing. Martinem Florou Dr., advokátem se sídlem Lidická 57, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19.1.2011 č.j. OREG 1623/2011/luka, takto:

Žaloba se zamítá.

Žalovaný n e m á právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Zúčastněné osobě se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou došlou Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 9.3.2011 domáhá přezkoumání rozhodnutí žalovaného, jímž bylo rozhodnuto o jeho odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Rudolfov ze dne 29.1.2010 o povolení stavby „FVE – fotovoltaická elektrárna velikosti 3,0 MWp, dva objekty trafostanice a oplocení“ na pozemku parc.č. 473/39, 473/41 a 473/1 v k.ú. Libníč tak, že odvolání žalobce bylo zamítnuto a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno.

Žalobce namítá nesprávný postup žalovaného, který je v rozporu s § 28 odst. 1 správního řádu, jestliže žalovaný nevydal usnesení o tom, že žalobce je účastníkem řízení, ani o tom nevyrozuměl ostatní účastníky. Žalovaný žalobce za účastníka označuje pouze Pokračování
- 2 -
10A 19/2011

formálně, nezhojil vadu předcházejícího řízení, kdy prvoinstanční správní orgán nereagoval na přihlášku žalobce do územního a stavebního řízení. Žalobce namítá porušení § 84 odst. 3 správního řádu a § 2 odst. 4 správ. řádu, nesouhlasí s tím, že by stavebník stavěl v dobré víře, byl si vědom, že staví navzdory nezákonnému stavebnímu povolení a v této činnosti pokračoval i po datu 24.9.2010, kdy byl vydán rozsudek sp.zn. 10 A 47/2010. Stavebník jednal s cílem dokončit stavbu do konce roku 2010 za účelem získání státní dotace. Žalobce uplatnil námitku podjatosti proti pracovníkům žalovaného M. V., Ing. V. T. a Ing. Bc. L. Z., námitky byly bez dokazování zamítnuty. Žalobce se proti usnesení zamítajícímu námitky podjatosti odvolal a podáním ze dne 30.11.2010 navrhl změnu příslušnosti, neboť vzhledem k podjatosti nebyl žalovaný způsobilý věc projednat a nestranně rozhodnout. O tomto návrhu žalovaný ani Ministerstvo pro místní rozvoj nerozhodlo a bylo pokračováno v řízení včetně vydání napadeného rozhodnutí, což způsobuje nezákonnost rozhodnutí. Dle žalobce na povolení stavby nebyl a není veřejný zájem. Fotovoltaická elektrárna je ekologicky příznivou stavbou, bohužel státní politika v této oblasti selhala a ekologické aspekty využívání sluneční energie zastínila dotační politika státu dotovaná z veřejných rozpočtů. Žalobce poukazuje na skutečnost, že dne 3.3.2010 mu bylo doručeno sdělení stavebního úřadu z 19.2.2010 o tom, že stavební povolení bylo vydáno 29.1.2010 a v protikladu s tímto tvrzením bylo přiloženo stavební povolení datované 23.2.2010. Proto namítal, že existují dvě verze správního rozhodnutí a nesouhlasí s odůvodněním žalovaného, že k chybnému uvedení data na písemnosti došlo při pořizování stejnopisu rozhodnutí s tím, že určující je datum vyznačené na originálu rozhodnutí. Žalovaný opomenul postupovat dle § 149 správního řádu a přezkoumat závazné stanovisko HZS Jihočeského kraje ze dne 9.12.2009, nezákonně nevyžádal potvrzení nebo změnu závazného stanoviska od správního orgánu nadřízeného správnímu orgánu příslušnému k vydání závazného stanoviska. Žalovaný není oprávněn činit si sám závěr o správnosti nebo platnosti napadeného závazného stanoviska, ale je povinen v souladu s § 149 odst. 4 správ. řádu postoupit je příslušnému orgánu. Stavba je v rozporu s vydaným stanoviskem Státní energetické inspekce ze dne 25.11.2009, neboť nesouhlasí počet panelů a jejich výkon 180 W, proto žalobce požadoval aktuální stanovisko Státní energetické inspekce. Žalovaný tento nesoulad přiznal, ale bez dalšího uvedl, že nelze dovodit zásadní nesoulad, z čehož žalobce dovozuje, že odvolací důvod nebyl vyvrácen, ani hodnověrně zpochybněn, což způsobuje nesrozumitelnost, nepřezkoumatelnost a nepřesvědčivost napadeného rozhodnutí. Žalobce rovněž shledal rozpor stavby s ochranným pásmem. Namítal, že stavba porušuje ochranné pásmo, vedení VN 22 kV, které prochází stavbou. Žalovaný se nesprávně s touto výhradou vypořádal odkazem na situační výkres, podle kterého má být ochranné pásmo zachováno. Žalobce namítá, že úvaha žalovaného se nemůže spoléhat na podklady ve spisu předložené stavebníkem, ale je povinen zjistit skutečný stav věci. Pouhý odkaz na dokument ve spisu nepředstavuje přezkoumatelné vypořádání s námitkou žalobce. Ze strany žalovaného rovněž došlo k porušení § 90 odst. 1 písm. b/ správního řádu a rovněž došlo k pochybení tím, že žalobci řádně nedoručil prvoinstanční rozhodnutí ze dne 28.1.2010 a neumožnil mu podat znovu řádné odvolání. Žalobce v řízení hájil zájmy přírody a krajiny k ochraně přírody životního prostředí. Dohlížel, zda-li jsou respektována předcházející rozhodnutí.

Žalobce podal žádost o přiznání odkladného účinku žaloby. Soud o uvedené žádosti nerozhodoval, neboť bezprostředně poté, co bylo soudu doručeno vyjádření žalovaného k žalobě a předložen správní spis, přistoupil k rozhodnutí ve věci samé.

Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Postup, jímž v odvolacím řízení žalobci přiznal účastenství, je postupem, kterým lze zhojit procesní vadu, která byla učiněna stavebním úřadem. Přibrat účastníka řízení v rámci odvolacího řízení je možné, neboť odvolací řízení Pokračování
- 3 -
10A 19/2011

tvoří s prvostupňovým řízením jeden celek. Tento postup umožňuje § 93 odst. 1 správního řádu. Pochybení stavebního úřadu, který žalobci neumožnil účast ve stavebním řízení, nebylo možno zpětně napravit, aniž by tím nedošlo ke zpochybnění zásady legitimního očekávání, popření institutu stavebního povolení a s přihlédnutím k tomu, že stavba byla realizována po právní moci stavebního povolení, přiznal žalovaný žalobci postavení účastníka stavebního řízení, aniž by nutně musel rozhodovat o účastenství dle § 28 odst. 1 správního řádu. Stavebník prováděl stavbu v době, kdy bylo stavební povolení v právní moci a měl dobrou víru v právní moc a správnost rozhodnutí pozbýt. Námitky podjatosti nebyly důvodné, jelikož nebyl shledán takový zájem na výsledku řízení, pro něž lze pochybovat o nepodjatosti úředních osob. K námitce žalobce, že žalovaný ani Ministerstvo pro místní rozvoj nerozhodli o návrhu na změnu příslušnosti, žalovaný odkázal na sdělení Ministerstva pro místní rozvoj ze dne 14.2.2011 č.j. 2640/2011-83/220.

Žalovaný odmítl tvrzení, že při posuzování zájmů, které požívají právní ochrany, přiznal absolutní převahu soukromému zájmu rakouského investora nad právy žalobce. Schválením změny č. 3 územního plánu sídelního útvaru Libníč bylo předmětné území vymezeno jako zastavitelná plocha pro výrobu a skladování. Tvrzení žalobce, že bylo možné i jiné využití území, je irelevantní. Rozhodné je datum vyznačené na originálu rozhodnutí založeném ve správním spise stavebního úřadu, k chybě v uvedení data vyhotovení rozhodnutí na písemnosti zaslané žalobci došlo při pořizování stejnopisu rozhodnutí. Podmínkou postupu dle § 149 odst. 4 správního řádu je skutečnost, že odvolání směřuje proti obsahu závazného stanoviska. Pro stanovení postupu ve věci je tedypods tatné posoudit, zda odvolání skutečně směřuje proti obsahu závazného stanoviska a není rozhodné, kdo je jeho adresátem. Jelikož nenastaly skutečnosti uvedené v § 4 odst. 3 stav. zákona, nebylo třeba uplatňovat navazující závazné stanovisko. Stanovisko Státní energetické inspekce bylo zpracováno k solární elektrárně o celkovém výkonu 3,0 MWp, rozdíl v počtu modulů, v obou případech s výkonem 180 W pro každý tedy není podstatný a tuto skutečnost není nutno vyhodnotit jako rozpor stavby s vydaným stanoviskem. Situační výkres se zakreslením ochranného pásma lze považovat za dostačující, není bez významu, že provozovatel udělil stavebníkovi souhlas s činností v ochranném pásmu zařízení distribuční soustavy. Žalovaný uplatnil v řízení námitky, které se netýkají ochrany přírody a krajiny podle zákona o ochraně přírody a krajiny, přesto se žalovaný se všemi uplatněnými námitkami v napadeném rozhodnutí vypořádal, tedy i s námitkami směřujícími proti vadám rozhodnutí a rovněž s námitkami, které se ochrany přírody a krajiny netýkají. Žalobci byla dána možnost uplatnit veškerá procesní práva, která mu přísluší. Žalobci bylo přiznáno účastenství ve stavebním řízení, byl seznámen s obsahem stavebního povolení a s podklady pro vydání stavebního povolení. Odvolání žalobce bylo posouzeno jako odvolání včasné a žalovaný se zabýval obsahem doplnění odvolání ze dne 9.12.2010.

Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti:

Dne 29.12.2009 byla Městskému úřadu v Rudolfově doručena žádost žalobce o informování o vybraných správních řízeních podle ustanovení § 70 odst. 2 zák. č. 114/1992 Sb. a žádost o informaci podle zák.č. 106/1999 Sb., která je datována 26.12.2009. V žádosti je požadováno informování o zásazích do přírody a zahájených správních řízeních, kterými jsou v rámci územního nebo stavebního řízení umisťovány, povolovány nebo odstraňovány stavby skládek nebo spaloven odpadů, větrných elektráren, fotovoltaických elektráren nebo jiných obnovitelných zdrojů energie, stavby pro výrobu a skladování o zastavěné ploše více než 150 m, staveb pro obchod o zastavěné ploše více než 200 m, dálničních liniových staveb a liniových staveb souvisejících s výše uvedenými stavbami. Pokračování
- 4 -
10A 19/2011

Podle zák.č. 106/1999 Sb. je žalobcem požadováno podat informaci o tom, jaká řízení ke stavbám shora uvedeným vede stavební úřad ke dni podání žádosti, a v jaké fázi jsou tato řízení. K žádosti byly přiloženy stanovy žalobce jako občanského sdružení, včetně uvedení čísla registrace ministerstvem vnitra.

Žádost o stavební povolení podala společnost SOLAR PROJEKT LIBNÍČ s.r.o. na Městském úřadu v Rudolfově dne 11.1.2010. Dne 14.1.2010 Městský úřad Rudolfov, odbor výstavby a správy majetku oznámil zahájení stavebního řízení fotovoltaické elektrárny velikosti 3,0 MWp, dva objekty trafostanice a oplocení na pozemku p.č. 473/39, 473/41 a 473/1 v k.ú. Libníč. Bylo upuštěno od ohledání na místě a ústního jednání. V oznámení není uvedeno datum, do jakého mohou dotčené orgány či účastníci řízení uplatňovat své námitky nebo stanoviska. Stavební povolení k předmětné stavbě vydal Městský úřad Rudolfov, odbor výstavby a správy majetku dne 29.1.2010 pod sp.zn. MěÚ/OV/0121/2010/Do, toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 1.2.2010. V odůvodnění rozhodnutí je uvedeno, že stavební úřad přezkoumal žádost z hledisek stanovených stavebním zákonem a projednal ji s účastníky řízení i s dotčenými orgány a zjistil, že uskutečněním stavby či užíváním nejsou ohroženy zájmy chráněné stavebním zákonem nebo předpisy vydanými k jeho provedení.

Ve spise je stanovisko Státní energetické inspekce z 25.11.2009, která souhlasí se zjednodušeným územním řízením za podmínky stanovené v § 46 zák.č. 458/2000 Sb. Závazné stanovisko vyjadřující souhlas s předmětným záměrem vydal Hasičský záchranný sbor dne 9.12.2009. Magistrát města České Budějovice, odboru ochrany životního prostředí, oddělení vodního hospodářství stanovilo zabezpečit odvádění srážkových vod tak, aby nedocházelo k ovlivňování okolních pozemků, přednostně nasakováním na vlastním pozemku. Bez připomínek bylo vyjádření oddělení ochrany přírody a krajiny. Oddělení ochrany lesa a zemědělského půdního fondu uvedlo, že výstavbou jsou dotčeny pozemky náležející do zemědělského půdního fondu, a tudíž je nutný souhlas k odnětí půdy ze ZPF, které probíhá ve správním řízení. Z hlediska lesního hospodářství byl souhlas podmíněn nutností podat žádost o souhlas k vydání rozhodnutí o umístění stavby podle § 14 odst. 2 lesního zákona, neboť stavba se nachází ve vzdálenosti 50 metrů od okraje lesa. Z hlediska odpadového hospodářství bylo uvedeno, že žádost neobsahovala popis nakládání s odpady, které vzniknou stavební činností ani kategorizace odpadů, popis způsobu a postupu odstranění odpadů, případně jejich další využití, nakládaní s výkopovou zeminou, a proto bylo požádáno o doplnění žádosti. Souhlas se zjednodušeným územním řízením by byl dán za dodržení podmínek stanovenými jednotlivými odděleními odboru ochrany životního prostředí. Souhlas se stavbou vyslovila dne 25.11.2009 hygienická stanice. Vodovody a kanalizace Jižní Čechy dne 7.12.2009 podmínily souhlas podmínkami pod body 1 – 7 (kupříkladu uzavření dohody o věcném břemeni s vlastníkem vodovodního řádu, dodržení minimální vzdálenosti dle ČSN a ochranných pásem, provedení vytýčení vodovodu a kanalizace . . .). Krajský úřad, odbor životního prostředí, zemědělství a lesnictví vydal dne 28.4.2010 vyjádření, že projekt stavby fotovoltaické elektrárny nepodléhá posuzování vlivů na životní prostředí a veřejné zdraví. Krajský úřad Jihočeského kraje, odbor životního prostředí, zemědělství a lesnictví vydal dne 21.12.2009 pod č.j. KUJCK/36361/2009/OZZL/2/St souhlas s dočasným odnětím půdy ze zemědělského půdního fondu za účelem výstavby fotovoltaické elektrárny v k.ú. Libníč. Souhlas byl vydán na základě žádosti SOLAR PROJEKT LIBNÍČ s.r.o. na třicet let pro výstavbu fotovoltaické elektrárny. Stanovisko bylo vydáno za dodržení konkrétně stanovených podmínek pod body 1 – 5. Magistrát města České Budějovice, odbor ochrany životního prostředí vydal dne 21.1.2010 závazné stanovisko, kterým udělil podle § 14 odst. 2 lesního zákona souhlas k umístění stavby fotovoltaické elektrárny. Souhlas byl vydán za předpokladu dodržení podmínek pod body 1 – 6. Povolení ke zřízení vjezdu na p.p.č. 473/1 Pokračování
- 5 -
10A 19/2011

v k.ú. Libníč z účelové komunikace p.p.č. 473/30 bylo vydáno Obcí Libníč dne 18.12.2009. Národní památkový ústav vydal souhlas s umístěním stavby ve zjednodušeném řízení dne 24.11.2009 s poučením, že vyjádření nenahrazuje závazné stanovisko výkonného orgánu státní památkové péče. Námitky nevznesla ve vyjádření ke stavbě Zemědělská vodohospodářská správa, oblast Povodí Vltavy dne 27.11.2009.

Dne 8.2.2010 byla Městskému úřadu v Rudolfově doručena přihláška žalobce do řízení o vydání umístění a povolení stavby fotovoltaické elektrárny stavebníka SOLAR PROJEKT LIBNÍČ s.r.o. Žalobce své postavení účastníka řízení dovozoval ze zák.č. 114/1992 Sb., poukazoval na ustanovení stavebního zákona a legislativu Evropské unie. Současně podal žádost o informaci podle zák.č. 106/1999 Sb., kdy žádal o zaslání kopií vyjádření dotčených orgánů, která byla vydána v rámci územního a stavebního řízení, kopie návrhů na vydání územního rozhodnutí a stavebního povolení v řízení o umístění stavby a povolení stavby elektrárny. Městský úřad v Rudolfově dne 19.2.2010 k žádosti žalobce o poskytnutí informace sdělil název stavby, datum vydání územního rozhodnutí a číslo jednací, pod kterým bylo ve zjednodušeném řízení vydáno a datum jeho zveřejnění na úřední desce, včetně data sejmutí, stavebního povolení a jeho číslo jednací.

Žalobce podal dne 12.3.2010 u Městského úřadu v Rudolfově podnět k přezkumu rozhodnutí o umístění stavby fotovoltaické elektrárny ze dne 21.12.2009, které bylo vydáno odborem výstavby a správy majetku Městského úřadu Rudolfov pod č.j. MěÚ/OV/2397/2009/Do. Podnět byl postoupen Krajskému úřadu Jihočeského kraje, odboru regionálního rozvoje, územního plánování, stavebního řádu a investic, oddělení stavebního řádu, ten učinil závěr, že neshledal důvod k zahájení přezkumného řízení.

Proti rozhodnutí Městského úřadu Rudolfov ze dne 29.1.2010 č.j. MěÚ/0329/2010/Do se žalobce odvolal. O odvolání rozhodl Krajský úřad Jihočeského kraje, odbor regionálního rozvoje, územního plánování, stavebního řádu a investic, oddělení stavebního řádu dne 1.7.2010 č.j. OREG 20942/2010/nabob tak, že odvolání žalobce jako nepřípustné podle § 92 odst. 1 zák.č. 500/2004 Sb. zamítl s odůvodněním, že žalobce nemohl být s odkazem na ustanovení § 109 odst. 1 zák.č. 183/2006 Sb. i ve vztahu k § 70 zák.č. 114/1992 Sb. účastníkem stavebního řízení. Uvedené stavební řízení se nedotýkalo zájmů chráněných zákonem č. 114/1992 Sb., o čemž svědčí vyjádření odboru ochrany životního prostředí Magistrátu města ze dne 14.12.2009.

Žalobce se odvolal proti rozhodnutí o povolení stavby ze dne 29.1.2010, odvolání žalovaný rozhodnutím ze dne 1.7.2010 č.j. OREG 20942/2010/Mavop jako nepřípustné zamítl. Toto rozhodnutí žalovaného napadl žalobce žalobou na základě které krajský soud rozhodnutí žalovaného rozsudkem ze dne 24.9.2010 č.j. 10 A 47/2010-59 zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Žalovanému bylo uloženo postupovat tak, aby žalobci bylo umožněno oznámit svou účast ve správním řízení a poté posoudit jeho námitky s přihlédnutím k zájmům, které žalobce ve správním řízení hájí.

Žalovaný dne 3.12.2010 obdržel podání žalobce, ve kterém namítal podjatost Ing. Bc. L. Z., vedoucího odboru regionálního rozvoje. Dále žalobce uplatnil námitku podjatosti proti Ing. V. T., vedoucímu oddělení stavebního řádu a M. V., pracovnici oddělení stavebního řádu. O námitce podjatosti Ing. Bc. Z. rozhodl ředitel žalovaného usnesením ze dne 10.12.2010, o podjatosti Ing. T. rozhodl vedoucí odboru Ing. Bc. Z. usnesením ze dne 14.12.2010 a o podjatosti M. V. usnesením ze dne 16.12.2010 Ing. T., vedoucí oddělení stavebního řádu. Námitky podjatosti žalobce proti uvedeným osobám nebyly shledány důvodnými, úřední Pokračování
- 6 -
10A 19/2011

osoby nebyly vyloučeny z projednávané věci. Žalobce dne 31.12.2010 podal odvolání proti usnesením o námitkách podjatosti uvedených úředních osob. S ohledem na personální změny byla úřední osobou pověřenou k provádění úkonů v předmětné věci ustanovena L. K., proti které žalobce rovněž uplatnil námitku podjatosti. O této námitce rozhodl usnesením ze dne 4.1.2011 Ing. T., námitka nebyla rovněž shledána důvodnou.

Žalobce dne 14.12.2010 podal doplnění odvolání proti prvoinstančnímu rozhodnutí, ve kterém odkazoval na § 81 a 84 odst. 1 správního řádu. Žalobce v původním odvolání uváděl, že dne 3.3.2010 obdržel přípis Stavebního úřadu v Rudolfově, jehož přílohou bylo stavební povolení fotovoltaické elektrárny v Libníči.

Napadeným rozhodnutím bylo odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Rudolfov ze dne 29.1.2010 potvrzeno a odvolání žalobce zamítnuto.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body dle § 75 odst. 2 s.ř.s. a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Podle § 70 odst. 1 až 3 zákona o ochraně přírody a krajiny se ochrana přírody podle tohoto zákona uskutečňuje za přímé účasti občanů prostřednictvím jejich občanských sdružení a dobrovolných sborů či aktivů. Občanské sdružení, jehož hlavním posláním podle stanov je ochrana přírody a krajiny je oprávněno, pokud má právní subjektivitu, požadovat u orgánů státní správy, aby bylo předem informováno o všech zamýšlených zásazích a zahajovaných správních řízeních, při nichž mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny chráněné podle tohoto zákona. Tato žádost je platná jeden rok od jejího podání, lze podávat opakovaně. Musí být věcně a místně specifikována. Občanské sdružení je oprávněno za podmínek a v případech podle odstavce 2 účastnit se správního řízení, pokud oznámí svou účast do osmi dnů od zahájení řízení orgánu státní správy, který řízení zahájil. V tomto případě má postavení účastníka řízení.

Z citovaných ustanovení vyplývá, že občanské sdružení založené za účelem ochrany přírody a krajiny, je za splnění podmínek uvedených v § 70 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny účastníkem stavebního řízení. Zákon mu tedy ve srovnání s jinými subjekty s odlišným posláním přiznává privilegované postavení. Ve správních řízení je úkolem těchto občanských sdružení hájit veřejný zájem na ochraně přírody a krajiny. Tento zájem však zároveň determinuje obsah námitek a také rozsah v jakém se správní orgány jejich námitkami musí věcně zabývat. Námitky ekologického občanského sdružení je vždy nutno posuzovat s přihlédnutím k zájmům, které toto sdružení ve správním řízení hájí. Je-li sdružení, jehož hlavním posláním podle stanov je ochrana přírody a krajiny, oprávněno být účastníkem správního řízení, nelze dovodit, že má možnost hájit v tomto řízení i zájmy jiné s ochranou přírody a krajiny nesouvisející. Uplatňuje-li občanské sdružení, které postavení účastníka správního řízení odvozuje z § 70 zákona o ochraně přírody a krajiny, námitky nesouvisející s ochranou přírody a krajiny tak, jak je vymezena citovaným zákonem, je zcela postačující, uvede-li správní orgán, proč se takové námitky netýkají zájmů, které má občanské sdružení ve správním řízení hájit.

S námitkami občanského sdružení, které své postavení účastníka správního řízení odvozuje z § 70 odst. 3 zákona o ochraně přírody a krajiny, je státní orgán povinen se věcně vypořádat pouze v případě, že se týkají zájmů, které občanské sdružení ve správním řízení hájí, to je pokud souvisejí s ochranou přírody a krajiny tak, jak je vymezena citovaným Pokračování
- 7 -
10A 19/2011

zákonem /srov. § 1 – 3 citovaného zákona/. V opačném případě postačí, pokud správní orgán přezkoumatelný způsob zdůvodní, proč se námitky uplatněné občanským sdružením těchto zájmů netýkají. Takto bylo judikováno v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4.2.2010 č.j. 7 As 2/2009-80.

Úprava účastníků řízení ve stavebním zákoně představuje lex specialis k obecné úpravě účastenství obsažené ve správním řádu. Z tohoto důvodu se pro samotné stanovení okruhu účastníků stavebního řízení § 27 správního řádu nepoužije, a to ani zčásti. Správní řád své použití však nalezne v případě, kdy mezi určitou osobou a správním orgánem vznikne spor o účastenství, a to tehdy, pokud se tato osoba považuje za některého z účastníků řízení, tak jak jsou vymezeni v § 109 stavebního zákona, zatímco stavební úřad tento názor nesdílí. V daném případě žalobce měl zato, že ve stavebním řízení v předmětné stavbě byl účastníkem řízení. Požadoval, aby s ním správní orgán tomu odpovídajícím způsobem jednal.

Podle § 28 odst. 1 správního řádu za účastníka bude v pochybnostech považován i ten, kdo tvrdí, že je účastníkem, dokud se neprokáže opak. O tom, zda osoba je či není účastníkem, vydá správní orgán usnesení, jež se oznamuje pouze tomu, o jehož účasti v řízení bylo rozhodováno a ostatní účastníci se o něm vyrozumí.

Z uvedeného je zřejmo, že usnesení o tom, zda osoba tvrdící své účastenství účastníkem řízení je, či nikoli, není správní orgán povinen vydávat v případech, kdy není třeba provádět jakékoli právní hodnocení věci nad rámec prosté aplikace normy, o takový případ se jedná v situaci, kdy je toto účastenství expresis verbis řešeno přímo v zákoně. Stejně může postupovat i v případě, kdy pro posouzení této otázky není třeba provést skutkové šetření. V ostatních případech je nutno vycházet z existence „pochybností“ a musí být o tvrzeném účastenství vydáno usnesení. Tak tomu bylo v daném případě, kdy ze strany správního orgánu nebyly jakékoliv pochybnosti, že žalobce jakožto občanské sdružení, jehož cílem je ochrana přírody a krajiny a jeho účastenství vychází ze zákona o ochraně přírody a krajiny. Proto nebylo nutno v daném případě unesení o tom, zda žalobce je či není účastníkem řízení, vydávat. Postup, kdy o tvrzeném účastenství nebude vydáno usnesení, se omezuje na nesporné situace, pouze v hraničních případech je nutno vydat usnesení ve smyslu § 28 odst. 1 věty druhé správního řádu podrobeného instanční kontrole. Takto bylo i judikováno v rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 2 As8/2008-39. Žalobce je totiž občanským sdružením, jehož posláním podle stanov je ochrana přírody a krajiny a přihlásil se o své

účastenství v předmětném řízení. Správní orgán v rozporu s oznámením žalobce o tom, že hodlá vstupovat do řízení, která mohou představovat zásah do ochrany přírody a krajiny, však neinformoval, přesto žalobce podal proti rozhodnutí prvostupňového správního orgánu odvolání, které bylo jím dodatečně i doplněno.

Soud proto uzavřel, že námitka žalobce, že bylo povinností žalovaného vydat ve smyslu § 28 odst. 1 správního řádu usnesení o tom, zda žalobce je či není účastníkem řízení, je s ohledem na judikaturu uvedenou shora nedůvodná. Rovněž z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. 10 A 47/2010-59 nevyplývá, že v případě, že žalovaný uzavře, zda mohly být dotčeny zájmy přírody a krajiny, případně že tato podmínka naplněna nebyla, bude namístě žádost žalobce o přiznání postavení účastníka řízení zamítnout. Tedy pouze ve sporném případě, je nutno vydat usnesení. O takový případ se však nejedná.

Žalovaný v rámci odvolacího řízení mohl žalobce přibrat za účastníka řízení, neboť dle tohoto ustanovení se v rámci odvolacího řízení použijí ustanovení hlav I – IV, VI a VIII. V hlavě III. správního řádu je obsažena úprava účastenství v řízení, včetně postupu při jejich Pokračování
- 8 -
10A 19/2011

případném přibrání. V daném případě byl tedy žalobce účastníkem řízení dle § 27 odst. 3 správního řádu, dle něhož účastníky jsou rovněž osoby, o kterých to stanoví zvláštní zákon.

V daném případě má žalobce postavení účastníka tzv. vedlejšího, neboť rozhodnutí stavebního úřadu nemůže nikterak založit, změnit nebo zrušit právo či povinnost, ani prohlásit, že právo nebo povinnost má nebo nemá a ani zákon o ochraně přírody a krajiny mu postavení tzv. hlavního účastníka řízení výslovně nepřiznává. Z uvedeného je zřejmo, že žalovaný svou povinnost vycházet z právního názoru krajského soudu vysloveného v předcházejícím rozsudku relevantním způsobem neporušil.

Skutečnost, že nebylo vydáno usnesení o tom, že žalobce je účastníkem řízení neznamená, že by tato skutečnost mohla mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí ve smyslu § 76 odst. 1 s.ř.s., neboť takovýmto postupem žalobce nebyl krácen na svých právech v případě, že bylo s ním jako s účastníkem řízení jednáno a k jeho odvolání bylo prvostupňové správní rozhodnutí přezkoumáno. Správní orgán tedy přiznal žalobci postavení účastníka řízení. Takový postup byl i v souladu s principem procesní ekonomie a byl rovněž i nepochybně naplněním práva žalobce na spravedlivý proces. V projednávané věci je proto postup žalovaného akceptovatelný, neboť pochybení stavebního úřadu, který žalobci neumožnil přihlásit se k účasti na stavebním řízení, nebylo možno v odvolacím řízení jinak napravit, aniž by tím nedošlo ke zpochybnění zásady legitimního očekávání, popření institutu stavebního povolení a s přihlédnutí k tomu, že stavba byla realizována po právní moci stavebního povolení.

Stavební úřad vydal dne 29.1.2010 stavební povolení, na kterém je vyznačena doložka právní moci ke dni 1.2.2010. Žalobce podal odvolání dne 10.3.2010, tedy v době, kdy stavební povolení bylo již v právní moci a bylo závazné jak pro účastníky, tak i pro správní orgány. Stavebník měl tedy dobrou víru v právní moc uvedeného rozhodnutí a v souladu s tím realizoval i stavbu. Skutečnost, že žalobce dopisem ze dne 2.8.2010 upozornil společníka stavebníka, rakouskou společnost Kapsch na porušení zákona, v důsledku čehož soud přezkoumává postup stavebního úřadu, je nevýznamná. Tvrzení žalobce, že stavebník pokračoval ve stavbě i poté, co rozsudek krajského soudu ze dne 24.9.2010 č.j. 10 A 47/2010 nabyl právní moci dne 25.10.2010, nebylo žádným důkazem ze strany žalobce prokázáno.

Neopodstatněná je námitka žalobce ohledně podjatosti v případě, že námitky o podjatosti nebyly důvodné, neboť nebyl shledán zájem na výsledku řízení pro nějž by bylo možno pochybovat o nepodjatosti úředních osob M. V., Ing. V. T. a Ing. Bc. L. Z. Odvolání proti usnesením, kterými žalovaný rozhodl o podjatosti, byla postoupena nadřízenému správnímu orgánu a vzhledem k tomu, že odvolání nemá odkladný účinek, žalovaný pokračoval v odvolacím řízení. Žalobce v rámci námitek o podjatosti navrhoval předložit dodavatelské smlouvy a dohody mezi žalovaným a firmou Kapsch. Dle sdělení žalovaného ovšem nebyly mezi žalovaným a uvedenou firmou žádné smlouvy uzavřeny, proto je výhrada žalobce neopodstatněná. Zcela nedůvodná je i výhrada žalobce, že v řízení rozhodovaly osoby, které čelily dosud nepravomocně rozhodnuté námitce podjatosti. Tvrzení žalobce, že po uplatněné námitce podjatosti byla věc odejmuta M. V. a přidělena L. K. pro personální změny je nedůvodné, neboť důvodem změny v úřední osobě byla pracovní neschopnost a následně odchod M. V. do starobního důchodu. K námitce, že žalovaný ani Ministerstvo pro místní rozvoj nerozhodli o návrhu žalobce na změnu příslušnosti dle § 131 správního řádu je soudem odkazováno na vyrozumění Ministerstva pro místní rozvoj ze dne 14.2.2011, dle něhož ministerstvo neshledalo důvody ke změně příslušnosti správního orgánu k provedení odvolacího řízení, které vede žalovaný na podkladě odvolání žalobce proti rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 29.1.2010. Změna příslušnosti proto v daném případě není důvodná. Pokračování
- 9 -
10A 19/2011

Soud poznamenává, že rozhodnutím Ministerstva pro místní rozvoj ze dne 3.3.2011 č.j. 5791/2011-83/416 bylo rozhodnuto o odvolání žalobce tak, že námitka žalobce podjatosti pracovnice krajského úřadu L. K. byla shledána nedůvodnou. Odvolání proti rozhodnutí žalovaného, že není vyloučena z projednávání a rozhodování v řízení o odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Rudolfov ze dne 29.1.2010 bylo zamítnuto. Rovněž další odvolání žalobce proti rozhodnutím žalovaného o námitce podjatosti proti úředním osobám byla rozhodnutím Ministerstva pro místní rozvoj zamítnuta a napadená rozhodnutí byla potvrzena.

Žalobce namítá existenci dvou verzí napadeného rozhodnutí, jestliže mu bylo doručeno 3.3.2010 sdělení stavebního úřadu z 19.2.2010 o tom, že stavební povolení bylo vydáno již 29.1.2010 a v protikladu s tímto tvrzením bylo přiloženo stavební povolení datované dnem 23.2.2010. Z uvedeného je zřejmé, že došlo k chybě při uvedení data na písemnosti zaslané žalobci, proto je správný závěr žalovaného, že rozhodné je datum vyznačené na originálu rozhodnutí, kde je uvedeno datum 29.1.2010. Nesprávnost při vyhotovení stejnopisu napadeného rozhodnutí nemá vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí a nezpůsobuje jeho nesrozumitelnost, nepřezkoumatelnost a nepřesvědčivost. Tímto pochybením ze strany správního orgánu rovněž nebyl žalobce zkrácen na svých právech v případě, že k jeho odvolání bylo napadené rozhodnutí věcně přezkoumáno.

Nesprávně je zcela žalovaným odkazováno na § 27 odst. 2 správního řádu, dle něhož jsou účastníky správního řízení další osoby, pokud mohou být rozhodnutím přímo dotčeny ve svých právech nebo povinnostech, neboť dle § 192 stav. zákona se na řízení použijí ustanovení správního řádu jen pokud nestanoví stavební zákon jinak. Jsou-li tedy účastníci stavebního řízení vymezeni v § 109 stavebního zákona, nelze účastenství ve stavebním řízení dovozovat ze správního řádu. Správní orgán proto mohl přiznat postavení účastníka řízení jen osobám uvedeným v § 109 stavebního zákona.

Žalobce dle zákona o ochraně přírody a krajiny vystupuje na ochranu zájmů uvedených v tomto zákoně. Proto je zcela irelevantní jeho výhrada, že na výstavbě stavby nebyl a není veřejný zájem, neboť má chránit jen přírodu a krajinu.

Správní orgán se zcela nadbytečně zabýval existencí veřejného zájmu na stavbě dle stavebního zákona. Stavební úřad je povinen přezkoumat žádost o vydání stavebního povolení a připojené podklady z hledisek uvedených v § 111 stav. zákona, přičemž zkoumání veřejného zájmu v rámci vydání stavebního povolení mu nepřísluší posoudit. Soud poznamenává, že schválením změny č. 3 územního plánu sídelního útvaru Libníč bylo předmětné území vymezeno jako nová zastavitelná plocha pro výrobu a skladování, přičemž v textové části je uvedena i pro fotovoltaickou elektrárnu a v souladu s tímto územním plánem byla uvedená stavba povolena. Dle zákona o ochraně přírody a krajiny žalobci nepřísluší vystupovat na ochranu veřejného zájmu. Žalobce v daném případě odůvodněním veřejného zájmu v napadeném rozhodnutí rovněž nebyl krácen na svých právech v případě, že žalobce byl považován za účastníka předmětného stavebního řízení. K jeho odvolání bylo věcně přezkoumáno napadené rozhodnutí, přičemž v předmětném stavebním řízení zájmy ochrany přírody a krajiny dotčeny ani nebyly, co vyplývá ze zprávy odboru životního prostředí. V rámci předmětného řízení o vydání stavebního povolení nebylo zjištěno, že by správní orgán vystupoval jen v zájmu stavebníka. Nezákonný postup v rámci tohoto řízení s ohledem na obsah spisu zjištěn soudem nebyl.

Pokračování
- 10 -
10A 19/2011

Žalobce namítá, že žalovaný opomenul postupovat dle § 149 správního řádu, přezkoumat závazné stanovisko HZS Jihočeského kraje ze dne 9.12.2009, neboť nevyžádal potvrzení nebo změnu závazného stanoviska od správního orgánu nadřízenému správnímu orgánu příslušnému k vydání závazného stanoviska. Dle § 149 odst. 4 s.ř.s. byl povinen vyžádat potvrzení nebo změnu závazného stanoviska od nadřízeného správního orgánu.

Žalobce v odvolání ze dne 10.3.2010 uvedl, že jako podkladové stanovisko stavební úřad uvádí závazné stanovisko HZS Jihočeského kraje ze dne 9.12.2009, které je vydáno pro jiného žadatele SOLAR PROJEKT s.r.o. na základě podkladů pro vydání územního rozhodnutí. Není tedy vydáno ke stavebnímu řízení, a proto požadoval jeho přezkoumání dle § 149 správního řádu.

Ze závazného stanoviska dotčeného orgánu na úseku požární ochrany ze dne 9.12.2009 vyplývá, že bylo vydáno k žádosti SOLAR PROJEKT s.r.o. České Budějovice pro vydání územního rozhodnutí, přičemž k předmětné dokumentaci bylo vydáno souhlasné stanovisko a hasičský záchranný sbor souhlasil se zjednodušeným územním řízením. Z ustanovení § 149 odst. 4 správního řádu vyplývá, že podmínkou postupu dle uvedeného ustanovení je skutečnost, že odvolání směřuje proti obsahu závazného stanoviska. Z odvolání žalobce vyplývá, že jím uvedená námitka nesměřuje proti obsahu závazného stanoviska. Žalobce pouze namítal, že uvedené závazné stanovisko bylo vydáno pro jiného žadatele -SOLAR PROJEKT s.r.o. nenamítal jeho nesprávný obsah, ani nepožadoval jeho přezkoumání. Soud uvádí, že není rozhodné, k jaké žádosti bylo stanovisko vydáno, kdo je jeho žadatelem, závazný je jeho obsah a pro jakou stavbu bylo uvedené stanovisko vydáno. V daném případě je stavebníkem – investorem SOLAR PROJEKT s.r.o. a k jeho žádosti bylo i závazné stanovisko vydáno. V daném případě nenastaly skutečnosti uvedené v § 47 odst. 3 stavebního zákona, proto nebylo potřeba uplatňovat navazující závazné stanovisko. Navazující závazná stanoviska mohou dotčené orgány v téže věci uplatňovat pouze na základě nově zjištěných a doložených skutečností, nové skutečnosti ovšem vdaném případě nenastaly. Nebyl proto ze strany žalovaného shledán důvod pro postup dle § 149 odst. 4 správního řádu.

Zcela nedůvodná je námitka žalobce, že stavba je v rozporu s vydaným stanoviskem Státní energetické inspekce ze dne 25.11.2009 č.j. 1340/09/31.103/Ka, neboť nesouhlasí počet panelů a jejich výkon 180 W pro každý z panelů a požadoval proto aktuální stanovisko Státní energetické inspekce. Z podkladů vyplývá, že stanovisko Státní energetické inspekce bylo zpracováno k solární elektrárně o celkovém instalovaném výkonu 3,0 MWp, rozdíl v počtu modulů, v obou případech s výkonem 180 W pro každý není podstatný, a proto nelze tuto skutečnost vyhodnotit jako rozpor stavby s vydaným stanoviskem. Soud poznamenává, že ze strany žalobce je uvedená výhrada zcela nepřípadná, neboť námitka nesměřuje do ochrany přírody a krajiny ve smyslu zákona č. 114/1992 Sb.

Nedůvodně je žalobcem namítáno, že stavba porušuje ochranné pásmo vedení VN 22 kW, které prochází jihovýchodním cípem stavby. Žalovaný správně považoval za dostačující situační výkres se zakreslením ochranného pásma. Správně vycházel z podkladů založených ve spise předložených stavebníkem a z obsahu těchto písemností vycházel. Dle situačního výkresu je ochranné pásmo, které činí od krajního vodiče vedení na obě strany u napětí nad 1 kW do 35 kW včetně pro vodiče bez izolace 7 m, zachováno. Ze spisu rovněž vyplývá, že provozovatel zařízení distribuční soustavy udělil stavebníkovi souhlas s činností v ochranném Pokračování
- 11 -
10A 19/2011

pásmu zařízení distribuční soustavy. Proto námitka žalobce důvodná není, uvedenou stavbou není porušeno ochranné pásmo vedení.

Zcela nedůvodně žalobce namítá, že do okruhu účastníků stavebního řízení nebyli zahrnuti vlastníci pozemku parc. č. 473/39, neboť žalobce tímto postupem nebyl krácen na svých právech, není vlastníkem uvedeného pozemku, proto nemůže hájit práva třetích osob. Soud poznamenává, že toto pochybení stavebního úřadu bylo zhojeno, opomenutí účastníci prohlásili, že se s obsahem prvoinstančního rozhodnutí seznámili, neuplatnili žádný opravný prostředek.

V daném případě bylo žalobci přiznáno účastenství ve stavebním řízení. Odvolání žalobce proti rozhodnutí žalovaného bylo věcně přezkoumáno, žalovaný se zabýval všemi uplatněnými námitkami v napadeném rozhodnutí, přestože žalobce uplatnil v řízení vesměs námitky, které se nedotýkají jeho působnosti, to je ochrany přírody a krajiny podle zákona o ochraně přírody a krajiny. Žalobci tak bylo umožněno uplatnit veškerá procesní práva. Jestliže žalovaný neshledal, že by prvoinstanční rozhodnutí bylo v rozporu s právními předpisy, správně postupoval dle § 90 odst. 5 správního řádu a odvolání jako nedůvodné zamítl a napadené prvoinstanční rozhodnutí potvrdil. Z postupu žalovaného nevyplývá, že by žalovaný upřednostňoval soukromé zájmy stavebníka na bezproblémové realizaci komerčního záměru zahraničního investora Kapsch. V jeho postupu nedošlo k „zatlačení do pozadí veřejného zájmu na dodržování zákonů a zákonných práv žalobce“, v případě že správní orgán postupoval v souladu se stavebním zákonem i právním řádem.

Žalobce namítá, že ve stavebním řízení hájil zájem ochrany přírody a krajiny mimo jiné tak, že dohlížel, zda jsou respektována předcházející rozhodnutí a dohlížel nad tím, zda rozsah stavby a podmínky jejího provedení odpovídají tomu, že stavba neprošla procesem posuzování vlivů na životní prostředí. Z hlediska zaměření a zákona o ochraně přírody a krajiny to považuje žalobce za zcela legitimní důvod účasti v řízení. Z obsahu správního spisu vyplývá, že žalobce ohledně ochrany přírody a krajiny žádné námitky neuplatnil, nehájil zájmy přírody, pouze vytýkal vady rozhodnutí, jak vyplývá z obsahu odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí stavebního úřadu a jeho doplnění, tedy měl námitky nesouvisející s ochranou přírody a krajiny.

Soud z důvodů shora uvedených neshledal žalobu důvodnou, a proto ji podle § 78 odst. 7 s.ř.s. jako nedůvodnou zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., kdy žalovaný, který měl v řízení úspěch, se práva na náhradu nákladů řízení vzdal.

Zúčastněným osobám nebylo právo na náhradu nákladů řízení přiznáno v souladu s § 60 odst. 5 s.ř.s., neboť soudem nebyla zúčastněným osobám uložena žádná povinnost.

Soud rozhodl rozsudkem bez jednání dle § 51 odst. 1 s.ř.s., neboť účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas. Pokračování
- 12 -
10A 19/2011

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů

od doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně prostřednictvím soudu podepsaného ve dvou stejnopisech, z důvodů stanovených v § 103 odst. 1 s.ř.s. Podání kasační stížnosti nemá odkladný účinek. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen podle § 105 odst. 2 s.ř.s. advokátem.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 30. května 2011

Předsedkyně senátu :

JUDr. Věra Balejová v.r.

Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru