Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 A 17/2014 - 66Rozsudek KSCB ze dne 17.09.2014

Prejudikatura
3 Ads 79/2011 - 62

přidejte vlastní popisek


10A 17/2014 - 66

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Krybusové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce Bc. R.A., bytem X, právně zastoupeného Mgr. Václavem Strouhalem, advokátem se sídlem Písek, Přátelství 1960, proti žalované Policii ČR - Policejnímu prezidiu se sídlem v Praze 7, Strojnická 27, o žalobě proti rozhodnutí policejního prezidenta ve věcech služebního poměru ze dne 10.12.2013 čj. X, takto :

Rozhodnutí Policejního prezidenta ve věcech služebního poměru ze dne 10.12.2013 čj. X se pro vady řízení zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 14.283 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku na účet právního zástupce žalobce.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1) Žalobou doručenou dne 13.02.2014 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného správního orgánu, kterým bylo změněno rozhodnutí ředitele Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje ve věcech služebního poměru ze dne 05.09.2013, č. ŘKŘ-2929/2013, kterým byl žalobce zproštěn podle § 40 Pokračování
- 2 -
10A 17/2014

zákona o služebním poměru výkonu služby dnem doručení rozhodnutí byla mu stanovena podle odst. 3 dosažitelnost v konkrétním rozsahu a bylo mu sděleno ve smyslu § 126 odst. 6 zákona o služebním poměru, že mu náleží po dobu zproštění výkonu služby služební příjem ve výši 50 % průměrného služebního příjmu. Současně mu byla přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 1/3 vzniklých nákladů, tj. 1.049 Kč.

2) Žalobce žalobou napadl všechny výroky žalobou napadeného rozhodnutí. Namítl, že rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť se bezezbytku nevypořádalo s veškerou argumentací a návrhy, které žalobce uvedl ve svém odvolání. Rozhodnutí je rovněž založeno na nesprávném právním názoru. Byly porušeny procesní postupy a tato porušení měla vliv na zákonnost rozhodnutí.

3) V další části žaloby žalobce zrekapituloval skutkový stav věci. Důrazně poukázal na procesní pochybení, kdy žalobci nebyla umožněna konzumace práva uvedeného v § 174 zákona o služebním poměru, čímž došlo k porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Žalobci nebyla poskytnuta minimální pětidenní lhůta na přípravu v souvislosti se zahájením správního řízení ve věci vydání rozhodnutí o zproštění výkonu služby podle § 40 služebního zákona. Žalobce byl informován o jednání cca 1,5 dne dopředu. Žalobce neměl možnost zajistit právní pomoc a shromáždit dostatek podkladů. Poukázal na odůvodnění prvostupňového rozhodnutí, kde služební funkcionář uvedl, že není vázán právy účastníka, neboť se jedná o možnost účastníka s určitým způsobem chovat a nikoliv povinnost. Žalobce poukázal na to, že jeho právům odpovídá povinnost služebního funkcionáře umožnit realizaci těchto práv, což v jeho případě bylo jednoznačně porušeno.

4) Tuto vadu neodstranil ani odvolací orgán v rámci odvolacího řízení, kdy žalobce jednak požádal o zaslání vnitřních předpisů upravujících jednání senátu poradní komise, požádal o osobní účast při jednání senátu poradní komise a navrhl rozšíření senátu poradní komise o člena odborové organizace. Žalovaná realizaci těchto práv rovněž neumožnila. Těchto práv se žalobce domáhal opakovaně. Na jeho žádosti bylo reagováno teprve přípisem z 05.12.2013, kde byl informován, že jednání senátu poradní komise již bylo uskutečněno 16.11.2013. Žalobce vyslovil přesvědčení, že i odvolací orgán žalobce úmyslně zkrátil na jeho právech, neboť mu upřel právo účastnit se jednání senátu poradní komise, a tudíž vyjádřit se k podkladům pro rozhodnutí.

5) Nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalobce spatřuje v tom, že se žalovaná nevypořádala s důkazními návrhy žalobce, ani s jeho argumentací uvedenou v odvolání. Nebyl proveden ani výklad pojmů. Nebyl zjištěn úplně skutkový stav věci. Žalobce vyslovil přesvědčení, že ustanovení § 40 stanovuje služebnímu funkcionáři povinnost přihlížet i k osobním poměrům příslušníka. Toto dovozuje z poslední věty odst. 1 citovaného ustanovení. Právě osobnostní poměry a charakter služby mohou být rozhodující pro posouzení, zda může být ponechán ve výkonu služby. Tyto souvislosti a dopady na službu nebyly žalovanou, ani ředitelem zjišťovány. Žalobce vykonával práci, která spočívala v kancelářském výkonu bez možnosti přijít do kontaktu s dalšími osobami. Proto dle přesvědčení žalobce obvinění z trestného činu nebezpečného pronásledování nemohlo mít vliv na kvalitní a včasné plnění výkonu služby. Jednalo se o vykonstruované obvinění, které nemělo vztah k plnění výkonu služby žalobce. Současně bylo potřeba vypořádat se i doposud s kladným hodnocením žalobce a rozhodnutím o odměnách, kdy žalobce byl žalovaným v práci kladně hodnocen. Pokračování
- 3 -
10A 17/2014

6) Současně bylo nesprávně posouzeno naplnění podmínek uvedených v § 40 odst. 1 zákona o služebním poměru, neboť pro rozhodnutí o zproštění výkonu služby nepostačuje pouhé obvinění pro trestný čin, přestupek či jiné jednání, vždy musí k tomu přistoupit taková objektivní skutečnost, která bude spočívat ve faktickém výkonu služby a bude tento výkon ovlivňovat. V případě obvinění žalobce z trestného činu vůbec nesouvisí s výkonem služby v bezpečnostním sboru. Podstata obvinění spočívá v tom, že žalobce měl v době, kdy byl propuštěn ze služebního poměru a vykonával činnost řidiče taxislužby vyhledávat kontakt s manželkou, a to zejména v termínech a časech, kdy si měl od manželky vyzvedávat nezletilou dceru. Žalovaná i ředitel dovozovali naplnění podmínek ustanovení § 40 pouze z toho, že bylo proti žalobci vzneseno obvinění. Takové blíže neurčité a nepodložené vyjádření žalobce vnímá jako spekulaci služebního funkcionáře. Pokud jsou dány důvody, které vedou ke zproštění příslušníka výkonu služby, musí dle žalobce v odůvodnění rozhodnutí být uvedeno, jaké důvody k takovému závěru vedou, aby byly konkrétní a nezaměnitelné. Žalobce navrhl zrušení rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu řízení. Nad rámec poznamenal, že žalovaná i ředitel ignorují zákonné povinnosti ohledně doručování. Žalobci byl totiž doručen do datové schránky právního zástupce prostý sken rozhodnutí. Takové rozhodnutí nemá veškeré zákonné náležitosti.

II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu

7) Žalovaný správní orgán navrhl zamítnutí žaloby. Citoval dikci ustanovení § 40 odst. 1 služebního zákona. Uvedl, že skutkové a právní okolnosti případu jsou zřejmé z obsahu spisu. Bylo uvedeno, že výkon služby policisty obžalovaného z úmyslného trestného činu, je vždy způsobilý ohrozit kvalitní plnění úkolu bezpečnostního sboru. Za těchto okolností je namístě důvodná obava služebních funkcionářů, že by ponechání žalobce ve výkonu služby mělo nepříznivý vliv na chování ostatních policistů a narušovalo by jejich kázeň, což by mělo vliv na kvalitní plnění úkolů bezpečnostního sboru. K namítanému porušení žalobcových procesních práv v řízení ve věcech služebního poměru bylo uvedeno, že žalobce převzal sdělení o zahájení řízení ve věci vydání rozhodnutí o zproštění výkonu služby dne 03.09.2013 a měl se dostavit na Krajské ředitelství police Jihočeského kraje dne 05.09.2013. Bylo vycházeno z názoru, že řízení ve věcech služebního poměru se řídí ustanoveními zákona, který je ve vztahu ke správnímu řádu zákonem speciálním. Pro služebního funkcionáře proto není důvod postupovat podle správního řádu. Služební poměr žalobce trval a rozhodujícím v daném případě byl vztah nadřízenosti a podřízenosti. Žalobce, ani jeho zmocněnec nejsou v pozici, ve kterém by posuzovali zákonnost postupu služebních funkcionářů, k tomu následně přizpůsobovali svůj postup. Žalobce nevyužil svého práva účastnit se jednání. Služební funkcionář sledoval úmysl a účel zproštění, který spočívá v ochraně zájmů, bezpečnostního sboru, ale i občanů.

8) Žalobce v odvolání požádal o zaslání vnitřních předpisů a v souladu s těmito předpisy požádal o osobní účast při jednání senátu poradní komise a navrhl rozšíření senátu o člena odborové organizace. Dne 09.10.2013 byl žalobce informován o složení senátu poradní komise a bylo mu sděleno, že nejpozději dne 23.11.2013 bude ukončeno shromažďování podkladů. Žalovaný vysvětlil, že odkazoval-li žalobce na dokument z 15.10.2013 jednalo se o přípis k jinému sporu, přičemž žalobcův zmocněnec reagoval až 03.12.2013, a proto na jeho požadavky nemohlo být reagováno, neboť návrh napadeného rozhodnutí se již nacházel ve schvalovacím procesu. Proto nedošlo k porušení žalobcových procesních práv, ani způsobem doručování prvostupňového rozhodnutí a žalobce nebyl poškozen na svých právech, neboť žalobcův zmocněnec znal obsah prvostupňového rozhodnutí a podal proti němu odvolání. Pokračování
- 4 -
10A 17/2014

III. Obsah správních spisů

9) Ze správních spisů, které si soud vyžádal, vyplynuly následující rozhodné skutečnosti:

10) Ředitel Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje obdržel dne 14.03.2013 usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce od rady GIBS. V té době žalobce nevykonával službu z důvodu překážek na straně zaměstnavatele, neboť byl platný závěr psychologa o pozbytí osobnostní způsobilosti k výkonu služby a z toho důvodu nemohl být zařazen do přímého výkonu služby. Tento stav byl ukončen rozhodnutím služebního funkcionáře o zastavení řízení ze dne 29.08.2013 čj. ŘKŘ-2842/2013, neboť odpadl důvod řízení s ohledem na závěr vedoucího psychologa ze dne 23.08.2013 čj. PPR-18630-1/ČJ-2013-990762, že žalobce je dle zákona osobnostně způsobilý k výkonu služby v Policii ČR.

11) Dne 30.08.2013 bylo pod čj. KRPC-117835-1/ČJ-2013-0200OP zahájeno řízení ve věci služebního poměru žalobce podle § 178 zákona o služebním poměru, kdy bylo žalobci sděleno zahájení řízení ve věci vydání rozhodnutí o zproštění výkonu služby podle § 40 zákona o služebním poměru s odkazem na existenci důvodného podezření ze spáchání přečinu nebezpečného pronásledování. Žalobci bylo dáno poučení o jeho právech a povinnostech ve smyslu § 172 a § 174 zákona o služebním poměru a byl vyzván, aby se dne 05.09.2013 dostavil na pracoviště Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje. Sdělení žalobce převzal dne 03.09.2013. Dne 05.09.2013 bylo Policií ČR doručeno oznámení žalobce o jeho právním zastoupení a součastně žádost právního zástupce žalobce o změnu termínu k vyjádření účastníka, neboť nebyla dodržena minimální pětidenní lhůta, která je zákonem stanovena pro předvolání k jednání a žalobce nesouhlasil se zkrácením této lhůty. Bylo uvedeno, že žalobce nemohl v krátké lhůtě 1,5 dne, která mu byla poskytnuta zajistit řádně právní zastoupení, ani své vyjádření k věci. Žalobce zdůraznil, že trvá na osobní účasti a účasti právního zástupce. Současně poukázal na to, že tímto postupem nehodlá ztěžovat řízení, ani jej nikterak protahovat, pouze trvá na tom, aby mu byl poskytnut prostor pro uplatnění jeho práv, a to způsobem, které stanoví zákon. Poukázal na tom, že má právo na spravedlivý proces.

12) Dne 05.09.2013 vydal služební funkcionář pod čj. ŘKŘ-2929/2013 rozhodnutí, kterým žalobce zprostil výkonu služby a stanovil mu dosažitelnost, současně uvedl, že po dobu zproštění výkonu služby mu náleží služební příjem ve výši 50 % průměrného příjmu. V odůvodnění rozhodnutí je uvedeno, že je důvodná obava, že ponechání žalobce ve výkonu služby by mělo nepříznivý vliv na chování ostatních policistů a narušovalo by jejich kázeň. K vyjádření účastníka řízení zastoupeného zmocněncem je v rozhodnutí uvedeno, že řízení ve věcech služebního poměru je upraveno zákonem, který je zcela speciální vůči správnímu řádu a služební orgán není správní orgán. Žalovaný vysvětlil, že dodržel požadavky § 174 a § 178 služebního zákona. Pokud se účastník řízení nedostavil na předvolání z toho důvodu, že zastává názor, že nebyla dodržena zákonná pětidenní lhůta, pak podle názoru žalovaného ustanovení § 59 správního řádu nenařizuje povinnost 5 dnů lhůty k dostavení se k předvolání, ale je uváděno nejméně s pětidenním předstihem, z čehož je zřejmé, že správní řád umožňuje i kratší lhůty. K tomu bylo odkázáno na ustanovení § 4 správního řádu. Zákon byl dodržen i tím, že žalobci bylo oznámeno zahájení řízení a byl poučen o svých právech. Dostavení se v určitý den představuje právo, nikoliv povinnost. Požadavek žalobce na odložení jednání nebyl akceptován, neboť žalobce existenci překážky nedoložil. Ponechání žalobce ve výkonu služby by ohrožovalo důležitý zájem služby, neboť zproštění výkonu služby představuje Pokračování
- 5 -
10A 17/2014

institut, který slouží k ochraně zájmů bezpečnostního sboru na včasném a kvalitním plnění úkolů bezpečnostního sboru a v zájmu občanů v případě, že je policista podezřelý ze spáchání protiprávního jednání.

13) Žalobce podal proti prvostupňovému rozhodnutí včasné odvolání. Poukázal na diskriminační postup služebního funkcionáře. Bylo poukázáno na to, že služební funkcionář věděl o probíhajícím trestním řízení od 14.03.2013 a ničeho neučinil. Teprve poté, když došlo k zastavení řízení o propuštění, inicioval další řízení. Žalobce vnímá tento postup jako snahu služebního funkcionáře jej systematicky zničit. Z toho důvodu byla namítnuta podjatost ředitele Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje. V řízení o propuštění příslušník důsledně hájil svá práva a došlo k ostré konfrontaci s ředitelem. Při této konfrontaci příslušník usvědčil ředitele z uvádění nepravdivých zavádějících a lživých informací. Tyto skutečnosti vzbuzují v žalobci pochybnosti o nepodjatosti ředitele krajského ředitelství. Současně bylo poukázáno na to, že ačkoliv v jiných věcech jsou ignorovány lhůty a služební funkcionář je nečinný, v konkrétním případě bylo vydáno rozhodnutí v tentýž den, kdy se měl účastník řízení dostavit. Služební funkcionář nechtěl žalobci poskytnout prostor pro uplatnění jeho práv. Současně bylo poukázáno na procesní pochybení, spočívající v nemožnosti realizovat práva zaručená zákonem. Jednalo se o nedodržení minimální pětidenní lhůty k přípravě jednání, na které byl žalobce předvolán. Současně byla namítnuta nepřezkoumatelnost rozhodnutí. Ta spočívá v odkazech na spisový materiál bez podrobné specifikace a dále bylo poukázáno na neurčitost a nevykonatelnost výroku rozhodnutí. Žalobce současně požádal v odvolání o doručení vnitřních předpisů upravujících jednání senátů poradní komise a požádal o přizvání k jednání senátu, aby mohl uplatnit svá práva.

15) Po opakovaných žádostech žalobce o rozšíření v senátu poradní komise a umožnění zúčastnit se jednání této poradní komise, které zůstaly bez odezvy bylo dne 10.12.2013 pod čj. PPR-26517-4/ČJ-2013-990131 rozhodnuto o odvolání žalobce tak, že bylo prvostupňové rozhodnutí změněno, byl nově formulován bod 2 prvostupňového rozhodnutí týkající se dosažitelnosti žalobce v místě bydliště. Rozhodnutí bylo odůvodněno tím, že závěr služebního funkcionáře byl oprávněný. Zproštění výkonu služby má preventivní význam. Rozhodnutí bylo řádně doručeno. Nebyla shledána diskriminace žalobce, neboť tvrzení žalobce, že jsou mu upírána práva, představují pouze jeho domněnku, zakládající se na uplatnění práv podle jiného právního předpisu správního řádu než zákona o služebním poměru, dle kterého se řízení ve věcech služebního poměru vede. Rozhodnutí I. stupně nepovažoval odvolací orgán za nepřezkoumatelné. Je z něho zřejmé, z jakých důvodů bylo vydáno. Zproštění výkonu služby není ukončením služebního poměru, ale jedná se o institut chránící zájmy služebního sboru. Služební funkcionář nemohl konat dříve, neboť nebylo v té době, kdy již disponoval informací o trestním stíhání žalobce ukončeno předchozí řízení o propuštění žalobce ze služebního poměru.

IV. Právní názor soudu

16) Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního v platném znění (dále jen s. ř. s.), v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba byla důvodná.

17) Žalobce namítal nepřezkoumatelnost rozhodnutí, neboť se beze zbytku nevypořádalo s jeho veškerou argumentací a návrhy. Žalovaná nezjistila veškeré skutečnosti Pokračování
- 6 -
10A 17/2014

potřebné pro rozhodnutí ve věci, navíc rozhodnutí žalované bylo založeno na nesprávném právním názoru a žalovaná porušila procesní předpisy, které měly vliv na zákonnost rozhodnutí žalované.

18) S ohledem na žalobcem vznesené námitky se soud v prvé řadě zabýval otázkou posouzení důvodnosti námitky ohledně závažných procesních pochybení, které měly za následek nezákonnost rozhodnutí ve věci samé a ohledně nepřezkoumatelnosti rozhodnutí. Soud z odůvodnění prvostupňového rozhodnutí zjistil, že služební funkcionář vycházel z faktu, že řízení ve věcech služebního poměru je upraveno zákonem, který je zcela speciální vůči správnímu řádu a služební orgán není správní orgán. Na základě této úvahy pak dovodil, že vytýkané nedodržení pětidenní lhůty pro předvolání žalobce představuje pouze domnělou nezákonnost ze strany služebního funkcionáře a vyjádření se k podkladům pro rozhodnutí je právem účastníka řízení nikoli povinností. Z těchto důvodů také služební funkcionář neakceptoval včasný požadavek žalobce na odložení jednání. Tento postup potvrdil odvolací orgán. Svůj závěr odůvodnil tím, že řízení ve věcech služebního poměru se řídí ustanoveními zákona o služebním poměru, který je ve vztahu k správnímu řádu speciálním předpisem. Navíc žalovaný zastává názor, že žalobce ani jeho zmocněnec nejsou v pozici, ve které by posuzovali zákonnost postupu služebních funkcionářů a tomu následně přizpůsobovali svůj postup. Podle názoru žalovaného, tvrzení žalobce o překážce v účasti na jednání dne 05.09.2013 spočívající v domnělém protiprávním jednání služebního orgánu, není způsobilé zabránit k projednání věci a vydání rozhodnutí. Tento právní názor jak prvostupňového, tak odvolacího orgánu není správný a hrubě odporuje ustálené judikatuře soudu ve správním soudnictví, tak i judikatuře Nejvyššího správního soudu. K tomu je třeba odkázal na právní názor Nejvyššího správního soudu vyjádřený kupříkladu v jeho rozsudku 3Ads 79/2011 „………správní řízení je postup správního orgánu, jehož cílem je vydat správní akt schopný založit, změnit nebo zrušit práva a povinnosti osob, nebo je autoritativně stvrdit. Správní řízení je upraveno jednak obecným právním předpisem, kterým je zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), a jednak zvláštními, složkovými, právními předpisy, které obsahují zvláštní pravidla správního řízení a modifikují, tak obecnou úpravu správního řízení. Za správní řízení je třeba považovat jak řízení podle správního řádu, tak i řízení podle zvláštních zákonů. V tomto směru je totiž zcela nerozhodné, zda příslušný postup správního orgánu je upraven obecným předpisem (správním řádem) nebo zvláštním (speciálním předpisem)……… v této souvislosti je zároveň nezbytné připomenout, že mezi obecnou úpravou správního řízení (správním řádem) a mezi zvláštními, speciálními právními předpisy je vztah subsidiarity, v jehož důsledku se obecný předpis (správní řád) použije jen tehdy, pokud není ve zvláštním předpise stanoveno jinak (§1 odst. 2 správního řádu). Správní řád se tak podpůrně (subsidiárně) použije mimo jiné i v případě, že zvláštní právní předpis na správní řád výslovně neodkazuje. Je-li přitom ve zvláštním předpise obsažena příslušná právní úprava, avšak některý procesní institut v něm není náležitě upraven, použije se správní řád podpůrně (subsidiárně) v rozsahu neupraveného institutu. Zákon o služebním poměru neobsahuje ustanovení, které by odkazovalo na podpůrné využití správního řádu či obecných předpisů o správním řízení, avšak na druhé straně neobsahuje ani ustanovení vylučující použití správního řádu. Podle § 170 tohoto zákona se v řízení ve věcech služebního poměru „ rozhoduje o právech nebo povinnostech účastníků“, přičemž služební funkcionář v něm vystupuje v pozici správního orgánu ve smyslu ustanovení § 4 odst.1 písm. a) s.ř.s. Ačkoliv zákon o služebním poměru obsahuje v části XII. poměrně autonomní úpravu řízení ve věcech služebního poměru, není tato úprava ani zdaleka komplexní. Nelze zde proto vyloučit podpůrné použití správního řádu na základě ustanovení § 1 odst. 2, které zakládá subsidiaritu správního řádu v těch správních procesech, kde zvláštní zákon nestanoví jiný postup“. Pokračování
- 7 -
10A 17/2014

19) Z toho co bylo citováno je zcela nepochybné, že služební funkcionář učinil nesprávnou úvahu, kterou vyjádřil jak v prvostupňovém, tak druhostupňovém rozhodnutí, kdy zastával názor, že služební orgán není správním orgánem a žalobci svým postupem neumožnil konzumovat práva mu nepochybně náležela ve smyslu poskytnutí mu lhůty na zajištění svého právního zastoupení a přípravy k jednání, neboť předvolán na konkrétní den pouze s předstihem 1,5 dne, přičemž zákon konkrétně § 59 správního řádu mu jednoznačně zaručuje, že předvolání musí být doručeno zpravidla nejméně s pětidenním předstihem. Pokud se předvolaná osoba ze závažných důvodů nemůže dostavit je povinna se omluvit, což žalobce v dané věci právě s ohledem na nedodržení žalovaným lhůty učinil. Správní řád nestanoví, jakou formou se má předvolaný správnímu orgánu omluvit, a tudíž je tedy v zásadě možný jakýkoliv způsob. Omluva učiněná žalobcem, která obsahovala požadavek na dodržení zákonem stanovené lhůty, nevykazuje znaky svévole, či bezdůvodného prodlužování řízení. Žalobce dále ve svém odvolání výslovně požadoval, aby mu byly doručeny vnitřní předpisy upravující jednání senátu poradní komise, požadoval, aby byl přizván k jednání této komise, a aby mu bylo umožněno uplatnit jeho procesní práva. Ani na tento opakovaný požadavek žalobce nebylo kladně reagováno. Žalobci nebyly poskytnuty vnitřní předpisy a nebyl přizván jednání komise a současně mu nebylo umožněno uplatnit jeho procesní práva, ačkoliv tak opakovaně v dalších podáních žádal. Akceptovat nelze, ani následně poskytnuté vyjádření žalovaného, že na jeho požadavky nemohlo být reagováno, neboť návrh napadeného rozhodnutí se v době jeho žádosti nacházel ve schvalovacím procesu. Toto tvrzení neodpovídá skutečnosti, neboť soud ověřil a postavil najisto, že bylo setrvalým požadavkem žalobce, jak v prvostupňovém, tak v odvolacím řízení vyjádřit se k podkladům pro rozhodnutí a v plném rozsahu konzumovat práva, která jsou mu zaručena zákonem i Listinou základních práv a svobod. Žalobce měl dle statutu poradní komise právo být přizván k jednání senátu komise. V konkrétní souvislosti nelze postavit najisto, zda porušení procesních práv žalobce nemohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé, neboť žalobci nebylo umožněno v plném rozsahu vyjádřit se k podkladům pro rozhodnutí.

20) Důvodnou považoval soud námitku žalobce, že se žalované rozhodnutí nevypořádalo se všemi odvolacími námitkami a s veškerou argumentací žalobce jakož i s návrhy žalobce. Na základě této žalobní námitky soud ověřil, že žalobce v odvolání kromě svého požadavku na poskytnutí vnitřních předpisů upravujících jednání senátu poradní komise a požadavek na přizvání k jednání tohoto senátu, vznesl námitku podjatosti služebního funkcionáře. V této souvislosti je také vysloven názor žalobce, že vnímá diskriminaci pro své důsledné uplat ňování práv ve sboru. Rovněž uvedl, že o podjatosti služebního funkcionáře svědčí i rychlost v jeho rozhodování, kdy v jiných věcech a ve věcech jiných příslušníků, jsou ignorovány lhůty a je patrná nečinnost, avšak v případě žalobce bylo vydáno rozhodnutí v tentýž den, kdy se měl žalobce dostavit ke služebnímu funkcionáři, přestože požádal o dodržení zákonem stanovené lhůty a z jednání se pro nemožnost zajištění svého právního zastoupení a nemožnost přípravy nedostavil.

21) Žalovaný správní orgán pouze k námitce diskriminace uvedl, že tuto námitku neshledal důvodnou, kdy pouze odkázal na platnou právní úpravu, s námitkou podjatosti služebního funkcionáře, se žalované rozhodnutí vůbec nezabývalo. Tato skutečnost má za následek nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nevypořádání této odvolací námitky. Zákon o služebním poměru sice neupravuje vyloučení služebního funkcionáře z projednání a rozhodnutí ve věci pro podjatost, nicméně s odkazem na výše připomenuté podpůrné použití správního řádu, konkrétně § 14 tohoto zákona, bylo zapotřebí tuto námitku vypořádat. Toto ustanovení je totiž naplněním požadavku zachování co nejvyšší míry objektivity dodržení Pokračování
- 8 -
10A 17/2014

zásady materiální pravdy a zásady rovnosti účastníků, tedy naplnění ústavní zásady práva na spravedlivý proces, který je garantován čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Tato námitka měla být vypořádána, neboť v daném směru neexistenci právní úpravy institutu podjatosti v zákoně o služebním poměru, nelze chápat jako nějaký projev specifičnosti řízení ve věcech služebního poměru. Služební funkcionář v řízení podle služebního zákona vystupuje v pozici správního orgánu, a to ve smyslu § 1 odst. 1 správního řádu a § 2 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb. ve znění pozdějších předpisů, byť odpovědnost za výkon rozhodnutí nese podle § 1 odst. 3 téhož zákona příslušný bezpečnostní sbor. Zajištění zásady nestrannosti rozhodování služebního funkcionáře patří nepochybně k zásadním principům fungování veřejné správy. Tuto zásadu je třeba naplnit vždy při výkonu veřejné správy, tedy i ve správním řízení vedeném podle zvláštního zákona. K tomu lze odkázat na usnesení Ústavního soudu ze dne 02.04.2013 Pl. ÚS 30/2009, v nichž se Ústavní soud vyjádřil k otázce nestrannosti správního orgánu. Uvedl, že i když čl. 36 odst. 1 listiny výslovně nevyžaduje, aby i „jiný orgán“ vykazoval atributy nezávislosti a nestrannosti, tak jako soud z jeho účelu, jímž je vymezení základních principů spravedlivého řízení, vyplývá nutnost širší interpretace. To se ostatně „ na úrovni podústavního práva“ projevuje i v zakotvení institutu vyloučení z projednávání a rozhodování věci pro podjatost do jednotlivých předpisů upravujících takovou proceduru. Nestranností je třeba vždy rozumět objektivní předem nezaujatý přístup pověřených osob k posuzování, řešení a zejména rozhodování právních věcí a ten je nutno vyžadovat i v případě všech státních orgánů. Jiný výklad by ve svém důsledku založil procesní nerovnost a otřásl by tak důvěrou v právní stát, jehož posláním je i mimo jiné zajistit neutrální objektivní rozhodování jeho orgány. Námitka podjatosti úředníka rozhodujícího ve správním řízení, byť nejde o instituci soudního typu, tedy může mít ústavně právní rozměr. Na naplnění požadavku nestrannosti služebního funkcionáře, proto nelze rezignovat s tím, že zákon o služebním poměru neupravuje postup odpovídající § 14 odst. 4 správního řádu, tedy určení jiného služebního funkcionáře k projednání a rozhodnutí věci. Soud s ohledem na nevypořádání této odvolací námitky poskytl správním orgánům připomenutí základních principů při posuzování otázky podjatosti, případně nestrannosti služebního funkcionáře, aby předešel chybnému postupu z hlediska vnímání povinnosti žalovaného vypořádat i tuto vznesenou námitku, neboť není zřejmé, zda žalovaný tuto námitku nevypořádal s pouhým opomenutím, či s úmyslem tuto námitku nevypořádat z toho důvodu, že nemá vypořádání této námitky ve vztahu k zákonu o služebním poměru své opodstatnění.

22) Nepřezkoumatelnost žalobou napadeného rozhodnutí soud shledal i ve skutečnosti, že se žalované rozhodnutí nevypořádalo s námitkou žalobce vytýkající prvostupňovému rozhodnutí nevysvětlení objektivní skutečnosti, která musí přistoupit vždy v případě vydání rozhodnutí o zproštění výkonu služby, neboť nepostačuje argumentace existence obvinění pro trestný čin, ale musí být vysvětleno, v čem spočívá objektivní skutečnost, která bude výkon služby ovlivňovat. Žalovaný vysvětlil s odkazem na prvostupňové rozhodnutí, že existuje důvodná obava, že by ponechání žalobce ve výkonu služby mělo nepříznivý vliv na chování ostatních policistů. V žádném směru však není specifikováno, jak by se tento nepříznivý vliv projevoval a v jakých skutečnostech je konkrétně spatřován. Není uvedeno ani jakým způsobem a z jakých skutečností by došlo k ohrožení důvěry občanů v bezpečnostní sbor.

23) Za účelem posouzení důvodnosti námitky žalobce ohledně nevypořádání jeho odvolacích námitek, což mělo za následek nepřezkoumatelnost rozhodnutí, soud odkazuje i na ustanovení § 89 odst. 2 zákona č. 500/2004Sb., správní řád ve znění pozdějších předpisů, které stanoví v jakém rozsahu odvolací orgán, vždy přezkoumává odvoláním napadené rozhodnutí, respektive řízení, které předcházelo jeho vydání. Podle tohoto ustanovení je povinností odvolacího orgánu přezkoumávat soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které Pokračování
- 9 -
10A 17/2014

jeho vydání předcházelo s právními předpisy v plném rozsahu. Správnost rozhodnutí přezkoumává v rozsahu námitek uvedených v odvolání, neboť pokud to vyžaduje veřejný zájem. Při přezkoumávání zákonnosti v průběhu řízení, které předcházelo vydání odvoláním napadeného rozhodnutí, nepřihlíží odvolací orgán pouze k takovým vadám řízení, které nemohou mít vliv na soulad napadeného rozhodnutí správními předpisy nebo na jeho věcnou správnost. Z toho vyplývá, že v plném rozsahu se odvolací orgán vypořádává souladem napadeného rozhodnutí s právními předpisy ve vztahu k hledisku správnosti rozhodnutí, pak rozsahem námitek, které jsou uvedeny v odvolání. Povinností odvolacího orgánu je vždy vypořádat se se všemi odvolacími námitkami a uvést jakými úvahami a jakými právními předpisy se při rozhodování řídil. Pokud některé odvolací námitky nejsou po souzení základních otázek v řízení rozhodující nelze je bez dalšího v rozhodnutí pominout. Takové námitky je potřeba označit a uvést k nim z jakých důvodů nejsou pro věc podstatné. Vždy je nutné, aby účastníku řízení bylo srozumitelné, z jakých důvodů se s takovými námitkami správní orgán v odvolacím řízení nezabýval. Námitky nelze bez jakéhokoli povšimnutí, či vysvětlení v rozhodnutí, kterým je posuzována důvodnost odvolání zcela pominout. Pokud totiž správní orgán námitky nevypořádá přesvědčivým způsobem nebo dokonce pomine některé námitky vypořádat vůbec, má to za následek nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů.

24) V dané záležitosti žalobou napadené rozhodnutí těmto požadavkům, jak je výše podrobně vysvětleno nevyhovělo. Soud proto uzavřel, že rozhodnutí bylo nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů spočívající v nevypořádání všech odvolacích námitek a na základě vad řízení, u nichž nelze vyloučit, že měly za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé.

VI. Závěr, náklady řízení

25) Soud proto v dané věci žalobou napadené rozhodnutí podle § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. zrušil pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, zároveň podle písm. c) pro podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé. Věc byla z těchto důvodů vrácena žalovanému k dalšímu řízení.

26) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které úspěšně vynaložil proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané záležitosti byl žalobce úspěšný. Z toho důvodu mu byla přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 14.283 Kč představující zaplacený soudní poplatek ve výši 3.000 Kč, 3 úkony právní pomoci po 3.100 Kč (§ 9 odst. 4 písm. d), § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), převzetí věci, žaloba a účast na jednání, tedy 9.300 Kč, 3 x režijní paušál po 300 Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky) 900 Kč, cestovné advokáta ve výši 583 Kč a náhrada za promeškaný čas cestou z Písku do Českých Budějovic a zpět 4 x 1/2 hodiny (§ 14 odst. 1 písm. a) téže vyhl.) ve výši 400 Kč, náklady řízení celkem 14.283 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního Pokračování
- 10 -
10A 17/2014

soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Krajský soud v Českých Budějovicích
dne 17. září 2014

Předsedkyně senátu:

JUDr. Marie K r y b u s o v á , v. r.

Za správnost vyhotovení : Prázdná Jaroslava

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru