Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 A 16/2013 - 56Rozsudek KSCB ze dne 01.07.2013

Prejudikatura

2 As 86/2010 - 76

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
6 As 120/2013 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek

10A 16/2013 - 56

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudců JUDr. Marie Krybusové a JUDr. Ing. Zdeňka Strnada, Ph.D., v právní věci žalobkyně H. Š., proti žalovanému Krajskému úřadu – Jihočeského kraje, se sídlem v Českých Budějovicích, U Zimního stadionu 1952/2, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 10.12.2012 č.j. OREG 30444/2012/jacai, za účasti Obce Dobrá Voda u Českých Budějovic se sídlem v Dobré Vodě u Českých Budějovic, U Domova důchodců 33, MUDr. L. Z., a MUDr. J. Z., takto:

Žaloba se zamítá.

Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Osoby na řízení zúčastněné nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou dne 8.2.2013 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 10.12.2012 č.j. OREG 30444/2012/jacai, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně proti usnesení Stavebního úřadu v Českých Budějovicích, jímž byl zrušen souhlas s provedením ohlášené stavby ze dne 28.2.2011 a toto prvostupňové rozhodnutí potvrzeno.

Pokračování
- 2 -
10A 16/2013

Napadenému rozhodnutí je vytýkáno, že jím byl zrušen souhlas s ohlášením stavby, který má povahu individuálního správního aktu zakládajícího práva a povinnosti pro stavebníka a dotýká se právní sféry dalších osob. Potom i zrušení takového rozhodnutí má povahu správního rozhodnutí, jestliže jím byla zrušena založená práva a povinnosti. Na tomto názoru je setrváváno vzdor stanovisku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu o povaze ohlášení stavby.

Žalobkyně se dále dovolává dobré víry, jestliže pro ni byl vydán souhlas s ohlášenou stavbou, kterou následně začala realizovat. Poukazuje na druhý souhlas v pořadí, kdy bylo uvažováno s propojením obou staveb. Povinností správního orgánu při zrušení rozhodnutí je zvážit, zda ochrana práv založených rozhodnutím, při jehož vydání byl porušen zákon, může být odstraněna i jinak. Žalobkyně vynaložila na stavbu nemalé prostředky s vírou, že postupuje v souladu se správným a zákonným rozhodnutím stavebního úřadu. Jestliže tu byly pochybnosti o správnosti postupu žalobkyně, mohly být řešeny při druhém ohlášení stavby stavebních úprav a přístavby stávajícího objektu. Skutečnosti, jimiž je argumentováno v napadeném rozhodnutí bylo možno při druhém ohlášení stavby zjistit. Žalobkyně při ohlášení splnila všechny podmínky požadované stavebním zákonem.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Odkázal na stanovisko rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu o povaze souhlasu s ohlášenou stavbou, podle kterého pro nedostatek předepsané formy se nemůže jednat o rozhodnutí podle § 65 s.ř.s. vzdor tomu, že takové úkony mohou zakládat, měnit, rušit nebo závazně určovat práva a povinnosti. Za tohoto stavu zrušení nezákonného souhlasu lze dosáhnout postupem podle části čtvrté správního řádu, což znamená, že stavební úřad postupoval v souladu se zákonem a rozhodnutí v tomto ohledu vadné není. Úvaha provedená stavebním úřadem při poměřování dobré víry stavebníka a zjevného nepoměru k újmě, která vznikla jinému stavebníkovi nebo veřejnému zájmu je správná, zcela dostačující a přezkoumatelná.

Jako osoba na řízení zúčastněná se přihlásila Obec Dobrá Voda u Českých Budějovic.

MUDr. L. Z. a MUDr. J. Z. učinili oznámení zúčastněných osob na řízení a současně podali k žalobě písemné vyjádření. Poukázali na povahu souhlasu k ohlášené stavbě podle právního názoru rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu, který je zcela aplikovatelný na souzenou věc. Pro tento výklad ostatně svědčí ustanovení § 106 stavebního zákona ve znění účinném od 1.1.2013. Ve světle judikatury Nejvyššího správního soudu nelze na napadené rozhodnutí nahlížet jako na nepřezkoumatelné, protože z rozhodnutí vyplývá, jakými úvahami se správní orgán řídil, jaké je skutkové zjištění a jak byl učiněn závěr o upřednostnění zásady legality a ochrany práv osob na řízení zúčastněných před zásadou ochrany práv žalobce nabytých v dobré víře. Ke správnímu uvážení a dobré víře žalobkyně je poukazováno na vědomost žalobkyně o protiprávnosti a nezákonnosti vydaného souhlasu. V podstatě je namítána nezákonnost správního uvážení při upřednostnění zásady legality před zásadou dobré víry. V dané věci meze správního uvážení překročeny nebyly ani správní úvaha nebyla zneužita. Dobrá víra neznamená automatický postup podle § 94 odst. 4 správního řádu. Práva nabytá v dobré víře jsou vyvažována legitimním očekáváním osob na řízení zúčastněných, aby byly dodržovány zákonné postupy a jejich zákonná práva nebyla krácena. Dále je toto právo vyvažováno veřejným zájmem na dodržování právních předpisů. Na uvážení správního orgánu je, aby v každém jednotlivém případě upřednostnil tu kterou zásadu. V konkrétní věci správní orgán jasně a srozumitelně zdůvodnil, proč újma žalobkyně není ve zjevném nepoměru k újmě osob na řízení zúčastněných jako vlastníků sousedních nemovitostí a též ve veřejném zájmu. Ohlášení stavby neobsahovalo všechny povinné Pokračování
- 3 -
10A 16/2013

náležitosti, finanční újma je formulována neurčitě. V rozhodnutí se uvádí, z jakých skutečností se dovozuje upřednostnění zásady legality a ochrany práv osob na řízení zúčastněných před dobrou vírou žalobkyně. Jde tu o zájem stavebníka obejít stavební zákon a provést jednu stavbu, kterou by nebylo možno, vzhledem k její zastavěné ploše, realizovat na základě ohlášení. Tento záměr byl potvrzen postupem stavebníka, který zcela odstranil stávající sklad a započal následně s novostavbou rodinného domu. Činil tak v rozporu s protiprávně vydaným souhlasem. Účelově se tak snažil obejít zákon a protiprávně porušil souhlas. Osoby na řízení zúčastněné byly účelovým postupem stavebníka zbaveny možnosti hájit svá práva. Takový postup nemůže znamenat dobrou víru stavebníka. Nevědomost pak dobrou víru nepředstavuje. Pro tyto důvody MUDr. L. Z. a MUDr. J. Z. jako osoby na řízení zúčastněné navrhly žalobu zamítnout.

Ze správních spisů vyplynuly se zřetelem k uplatněným žalobním bodům následující podstatné skutečnosti:

Stavební úřad udělil dne 28.2.2011 souhlas s provedením ohlášené stavby novostavba rodinného domu se dvěma byty na konkrétních pozemkových parcelách v k.ú. Dobrá Voda u Českých Budějovic. Uvádí se umístění stavby, zastavěná plocha činí 141,77 m, napojení na inženýrské sítě, mezi stanovisky dotčených orgánů se uvádí stanovisko orgánu ochrany životního prostředí a krajské hygienické stanice. Souhlas byl udělen na základě žádosti stavebníka, projektová dokumentace je připojena.

Další souhlas byl udělen dne 11.5.2011 s provedením ohlášené stavby, stavební úpravy a přístavba stávajícího objektu na specifikované parcele v k.ú. a obci Dobrá Voda u Českých Budějovic. Na základě tohoto souhlasu mělo dojít k ubourání části existující stavby, její přístavbě a rozšíření, zastavěná plocha objektu měla činit 108,66 m.

Ve sdělení stavebního úřadu z 2.8.2011 se odkazuje na výsledky místního šetření z 30.6.2011, kdy stavební úřad shledal, že stavba je prováděna podle obou souhlasů současně. Nebylo zjištěno, že by tak bylo činěno v rozporu s ověřenou projektovou dokumentací. Poukazuje se na zjištění statika o nezbytnosti zbourat existující objekt, pro nový objekt zřídit nové základy. V den konání státního dozoru a kontrolní prohlídky byly u obou staveb provedeny základové pásy a opěrná zeď podél hranice s parcelou č. X. Únosnost opěrné zdi nebyl stavební úřad schopen posoudit. Odkázal na zpracovatele projektové dokumentace, jímž je autorizovaný architekt.

Krajský úřad vyzval dne 8.9.2011 stavební úřad ke zjednání nápravy. Krajský úřad uvedl, že porovnáním projektových dokumentací k oběma ohlášením shledal, že záměrem stavebníka bylo provést jednu stavbu rodinného domu s tím, že ta byla rozdělena na dvě části, jejichž realizace měla být provedena na základě dvou souhlasů s ohlášením. Tento postup je v rozporu s právními předpisy. Se zřetelem ke stavebně technickému uspořádání navržené stavby se spíše jednalo o přístavbu rodinného domu ke stávajícímu objektu, přičemž pro rozsah zastavěné plochy nemohla taková přístavba podléhat režimu ohlášení, ale bylo zapotřebí stavební povolení včetně územního projednání. Proto nepostačoval souhlas s ohlášením. Dále se poukazuje na možnost provedení staveb podle obou ohlášení podle projektové dokumentace. Podle obou dokumentací stávající stavba skladu zasahovala částí obvodového zdiva do novostavby rodinného domu se dvěma byty. Z toho plyne, že zakreslení stávajícího stavu existujícího skladu neodpovídalo skutečnosti, novostavba rodinného domu proto fakticky nemohla být provedena podle projektové dokumentace, když ta neodpovídala skutečnému stavu. K požadavku na provedení zabezpečovacích prací svahu bylo shledáno, že Pokračování
- 4 -
10A 16/2013

stavebník bez stavebního povolení zhotovil opěrnou zeď vyžadující vydání územního rozhodnutí a stavebního povolení. Stavba opěrné zdi nebyla předmětem žádného ohlášení. Pro tyto důvody krajský úřad stavební úřad vyzval, aby oba udělené souhlasy ke konkrétním stavbám zrušil. To bylo také 19.9.2011 učiněno, výzvou z 21.9.2011 byl stavebník vyzván k bezodkladnému zastavení prací na stavbě rodinného domu se dvěma byty.

Podle sdělení stavebního úřadu z 3.10.2011 byl na místě stavby vykonán státní dozor a kontrolní prohlídka. Uvádí se, že byla zřízena opěrná zeď dosahující tří metrů. Výstavba obou staveb probíhá v rozporu s ověřenou dokumentací, ve skutečnosti jedná se o stavbu jednu. V rozporu s ověřenou dokumentací stavby je výška štítových zdí. Stavba podle ověřené projektové dokumentace nemohla být provedena, protože neodpovídala skutečnému stavu. Zbourání stávajícího skladu je v rozporu s projektovou dokumentací.

Usnesení o zrušení souhlasu s provedením ohlášené stavby bylo dne 20.1.2012 v odvolacím řízením zrušeno a věc vrácena stavebnímu úřadu k dalšímu řízení pro vady a nedostatky odůvodnění tohoto rozhodnutí.

Prvostupňové rozhodnutí o zrušení písemného opatření souhlasu s provedením ohlášené stavby bylo vydáno dne 18.4.2012. Poukazuje se na zjištěný stav, obsah projektové dokumentace a uzavírá se, že podle projektové dokumentace neodpovídají skutečnosti, nebylo možno souhlas s provedením ohlášené stavby vydat. Souhlas je proto v rozporu s právními předpisy a to vedlo stavební úřad k jeho zrušení. Byly porovnány obě projektové dokumentace doložené k ohlášení stavby rodinného domu a k ohlášení stavebních úprav a přístavby rodinného domu, které svědčí o účelovém obcházení zákona, protože danou stavbu bylo možno projednat pouze v režimu stavebního povolení, v případě přístavby s územním rozhodnutím či územním souhlasem. K povinnosti šetřit práva nabytá v dobré víře se odkazuje na zahájení prací po získání souhlasů, kdy stavba byla provedena jako jeden funkční celek, což nelze podřadit právům nabytým v dobré víře. Stavebník nabyl práva realizovat stavbu, která však bez vydání dalšího ohlášení nebyla fakticky proveditelná. Při vážení práv stavebníka a zkrácení vlastníků sousedních nemovitostí na jejich právech a hodnocení ochrany veřejného zájmu bylo učiněno zjištění, že tu převažuje míra zásahu do práv osob na řízení zúčastněných i do ochrany veřejného zájmu. Došlo tu k účelovému obcházení stavebního zákona, kdy namísto stavebního povolení byly vydány dva souhlasy s provedením ohlášené stavby, která však není stavbou jednoduchou, čímž byly zásadně zkráceni na svých právech vlastníci sousedních nemovitostí, chybějí vyjádření dotčených orgánů.

Odvolání žalobkyně bylo napadeným rozhodnutím zamítnuto a prvostupňové rozhodnutí potvrzeno s odůvodněním, že z porovnání projektových dokumentací plyne, že záměrem stavebníka bylo provést jednu stavbu rodinného domu s tím, že ta byla účelově rozdělena na dvě části, jejichž realizace měla být provedena na základě dvou souhlasů s ohlášením. To se také stalo, když stavebník zcela odstranil stávající objekt skladu a započal s realizací novostavby rodinného domu, která by vzhledem k zastavěné ploše nemohla být projednána v ohlašovacím režimu. Při vydání souhlasu nevycházel stavební úřad ze zjištěného stavu věci. Vzhledem k vzájemnému propojení obou staveb v půdním prostoru se jednalo spíše o přístavbu rodinného domu ke stávajícímu objektu skladu. Otázkou zůstává i proveditelnost staveb podle přiložených projektových dokumentací. Zakreslení objektu skladu neodpovídalo skutečnosti, protože se jednalo o objekt s úpravami, které byly předmětem druhého souhlasu s provedením ohlášené stavby. Novostavba rodinného domu nemohla být podle přiložené projektové dokumentace provedena. Záměr realizovat jednu stavbu rodinného domu je patrný i z manipulace se stávajícím stavem objektu skladu, který je v projektové Pokračování
- 5 -
10A 16/2013

dokumentaci novostavby rodinného domu zakreslen nikoliv v tehdejším faktickém stavu, ale ve stavu po provedení stavebních úprav a přístavby, přičemž tato stavba měla být projednána v územním a stavebním řízení. Souhlas k realizaci novostavby rodinného domu proto nepostačoval. Napravit takový stav je proto možné jedině zrušením opatření postupem podle § 156 odst. 2 správního řádu. Tento postup odpovídá právnímu názoru rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu o povaze souhlasu s ohlášením stavby. K dobré víře se uvádí, že tu nelze spatřovat ve faktu, kdy smyslem obou ohlášení bylo realizovat stavbu rodinného domu, která vzhledem ke své zastavěné ploše nemohla být v ohlašovacím režimu nikdy projednána. Stavebnímu řízení mělo předcházet ještě územní řízení a zřejmě i řízení o povolení výjimky z obecných požadavků na výstavbu. Účastníci těchto řízení byli pak zcela zkráceni na svých právech.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Předmětem řízení bylo učiněno rozhodnutí, jímž byl zrušen souhlas stavebního úřadu ze dne 28.2.2011 s provedením ohlášené stavby novostavba rodinného domu se dvěma byty na pozemcích č. X a X v k.ú. Dobrá Voda u Českých Budějovic.

Souhlas s ohlášenou stavbou vydal ve smyslu § 106 stavebního zákona stavební úřad na základě ohlášení jednoduché stavby žalobkyní podle § 104 stavebního zákona. Povahou souhlasu podle § 106 stavebního zákona se zabýval rozšířený senát Nejvyššího správního soudu ve věci vedené pod sp.zn. 2As 86/2010, kdy v usnesení ze dne 18.9.2012 zaujal názor, že souhlas není rozhodnutím ve smyslu § 65 s.ř.s., což má důsledky pro využití obrany před soudem podle soudního řádu správního.

Nápravu nezákonně vydaného souhlasu lze provést podle § 156 správního řádu. Protože daný souhlas byl vydán v rozporu s právními předpisy, což žalobou napadenému rozhodnutí vytýkáno není, nabízí se postup podle § 156 odst. 2 správního řádu. Podle tohoto předpisu vyjádření, osvědčení nebo sdělení správního orgánu, které je v rozporu s právními předpisy a které nelze opravit podle odstavce 1, zruší usnesením správní orgán, který je vydal nebo učinil, a to s účinky ode dne, kdy bylo zrušované vyjádření nebo osvědčení vydáno nebo sdělení učiněno, nestanoví-li zákon jiný postup; takové usnesení lze vydat po dobu, po kterou trvají účinky vyjádření, osvědčení nebo sdělení.

Oprava souhlasu stavebního úřadu s ohlášenou stavbou podle § 156 odst. 1 správního řádu nepřichází v úvahu, protože tu nejsou vady, které by bylo možno způsobem předpokládaným v uvedeném ustanovení opravit. Souhlas je v rozporu s právními předpisy, protože byl udělen k realizaci stavby, která měla být projednána ve stavebním řízení. Účinky souhlasu rovněž trvají, protože stavba není dokončena a kolaudována.

Je-li daný souhlas úkonem podle čtvrté části správního řádu, které svou povahou není rozhodnutím podřaditelným § 65 s.ř.s., pak prostředkem k nápravě nezákonně vydaného souhlasu je právě instrument založený § 156 odst. 2 správního řádu.

Protože tu byl rozpor v právních názorech na povahu souhlasu v rozhodovací praxi různých senátů Nejvyššího správního soudu, postupoval Nejvyšší správní soud podle § 17 odst. 1 s.ř.s. a vyložil, jakou povahu souhlas podle stavebního práva má a odůvodnil, že pro nedostatek předepsané formy, nemůže představovat rozhodnutí po smyslu § 65 s.ř.s., ač zakládá práva a povinnosti účastníků řízení. Jestliže podle § 12 odst. 1 s.ř.s. Nejvyšší správní Pokračování
- 6 -
10A 16/2013

soud svým rozhodováním o kasačních stížnostech a v dalších případech stanovených zákonem zajišťuje jednotu a zákonnost rozhodování, pak je na krajském soudu, aby se v projednávané věci názorem Nejvyššího správního soudu na povahu souhlasu k ohlášené novostavbě rodinného domu řídil. Žalobní bod o vadném postupu, jestliže bylo využito ustanovení § 156 odst. 2 správního řádu, nemá opodstatnění.

V dalším žalobním bodu se namítá nesprávná úvaha správních orgánů o dobré víře žalobkyně o právech získaných uděleným souhlasem a povinnosti správního orgánu takto nabytá práva šetřit.

Při aplikaci § 156 odst. 2 správního řádu se přiměřeně použijí ustanovení hlavy IX části druhé správního řádu o přezkumném řízení. To znamená, že je zapotřebí, aby v tomto řízení byla zkoumána dobrá víra stavebníka ve smyslu § 94 odst. 4 správního řádu. To se také v souzené věci stalo a hodnocením, zda žalobkyně počínala si při realizaci stavby na základě uděleného souhlasu v dobré víře, hodnotily správní úřady obou stupňů.

Podle § 94 odst. 4 správního řádu, jestliže po zahájení přezkumného řízení správní orgán dojde k závěru, že ačkoliv rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s právním předpisem, byla by újma, která by jeho zrušením nebo změnou vznikla některému účastníkovi, který nabyl práva z rozhodnutí v dobré víře, ve zjevném nepoměru k újmě, která vznikla jinému účastníkovi nebo veřejnému zájmu, řízení zastaví.

Z toho je zřejmé, že citovaná právní norma upravuje podmínky, při jejichž splnění dojde k odstranění nezákonného rozhodnutí, v souzené věci nezákonného souhlasu k realizaci ohlášené stavby.

V souzené věci je zjištěno, že žalobkyně ohlásila stavbu označenou jako novostavba rodinného domu na konkrétních stavebních parcelách, přičemž tato stavba měla navazovat na stavbu existující představující sklad. S odstupem necelých tří měsíců byl vydán k ohlášení žalobkyně další souhlas, který se vztahoval právě k existující stavbě skladu, která měla být podrobena stavebním úpravám. Zastavěná plocha obou staveb přesahovala 250 m a při výkonu státního dozoru bylo zjištěno, že stavba skladu byla zcela odstraněna (nerozhodno z jakého důvodu) a realizována je stavba jediná nerespektující projektovou dokumentaci připojenou k ohlášení. Ze spisové dokumentace je tudíž patrné, že žalobkyně nezapočala s realizací stavby, tak jak byla předmětem ohlášení. Souhlas stavebního úřadu nebyl udělen k provedení jakékoliv stavby, ale výlučně k provedení stavby uvedené v ohlášení a navržené v projektové dokumentaci. Jestliže rozestavěná stavba se od ohlášených staveb odlišuje, pak nelze tvrdit, že žalobkyně postupovala v dobré víře, protože souhlas zrušený napadeným rozhodnutím nerespektovala a nerespektovala ani souhlas vydaný na základě druhého ohlášení.

Úsudek o účelovém postupu žalobkyně svědčící o snaze obejít předpisy stavebního práva dokládají dvě po sobě uplatněná ohlášení staveb, kdy oproti obsahu ohlášení a souhlasu staví se stavba jediná přesahující 250 m zastavěné plochy, která by měla být projednána ve stavebním řízení. I proto lze jen stěží uvažovat o tom, že žalobkyně počínala si v dobré víře a postupovala v souladu se zákonným opatřením stavebního úřadu.

Je tu zcela nepochybně předpoklad, že výkon státní správy se děje s předpokladem legality a správnosti, avšak za předpokladu, že podmínky pro takový souhlas byly dodrženy a adresátem souhlasu nebylo sledováno zřízení zcela jiné stavby odlišné od stavby ohlášené. Je-Pokračování
- 7 -
10A 16/2013

li dodatečně shledána nezákonnost souhlasu a jsou-li pro ten postup dodrženy zákonné podmínky, je naopak povinností orgánu státní správy vadné opatření odstranit. Nelze připustit situaci, kdy na základě rozhodnutí či opatření stavebního úřadu stavebník zřídí jakoukoliv stavbu bez ohledu na obsah vydaného správního aktu.

Žalobnímu tvrzení o tom, že stavební úřad měl v okamžiku vydání souhlasu, který byl zrušen napadeným rozhodnutím, všechny potřebné informace, ze kterých vycházel při zrušení souhlasu, nemá opodstatnění. Daný souhlas byl vydán dne 28.2.2011, kdežto o stavebních úpravách a přístavbě stávajícího objektu skladu bylo rozhodováno až na základě dalšího ohlášení, kdy souhlas byl vydán dne 11.5.2011. Propojení novostavby rodinného domu, k jehož stavbě byl udělen souhlas dne 28.2.2011, se stavbou stavebních úprav a přístavby skladu obsaženou v dalším ohlášení, nemohlo být v okamžiku udělení souhlasu s první stavbou 28.2.2011 známo, jestliže takový návrh byl obsahem dalšího ohlášení ještě u stavebního úřadu neuplatněného. Proto tu nelze argumentovat zákonností a předvídatelností rozhodnutí správních orgánů. Při rozhodování o zrušení souhlasu bylo vycházeno ze skutečného stavu realizované stavby zcela nerespektující udělené souhlasy. Poznamenává se, že stavební úřad zjistil, že žalobkyně zřizuje zcela jinou stavbu odlišnou od původně ohlášených staveb na základě oznámení vlastníků sousedního domu nacházejícího ve svahu nad stavbou žalobkyně, kdy ta část svahu odstranila, ačkoliv tu žádné povolení k jakýmkoliv terénním úpravám není. Chybí rovněž povolení k výstavbě téměř třímetrové opěrné zdi, která byla ve svahu vystavěna.

Rozdílnost právního názoru stavebního úřadu při udělení souhlasu a následně při jeho zrušení má své opodstatnění, jestliže bylo shledáno, že žalobkyně účelově ohlásila dvě stavby, při výkonu státního dozoru pak bylo zjištěno, že zřizuje stavbu jedinou a činí tak v rozporu s příslušným přivolením stavebního úřadu, jímž byly udělené souhlasy. Nerespektování souhlasů a účelové počínání sledující obejít stavební zákon, jestliže tu přicházelo v úvahu řízení o povolení stavby, je naopak důvodem pro zrušení vydaného souhlasu. Investice do stavby není dobré víře podřaditelné, jestliže žalobkyně již od počátku svých stavebních aktivit žádný z udělených souhlasů nerespektovala a již z vadné projektové dokumentace bylo zřejmé, že ani respektovat nemíní. Dovolává-li se nezbytnosti odstranit existující stavbu na základě statického posouzení, pak přeci žalobkyni nic nebránilo v tom, aby podala žádost o vydání stavebního povolení na skutečně zamýšlenou stavbu a žádost o stavební povolení dala předepsaným procesním postupem projednat.

Ochranu práv nabytých v dobré víře upravuje prve citovaný § 94 odst. 4 správního řádu. V souzené věci především žalobkyně nenabyla práva založená souhlasem v dobré víře, jestliže si počínala odlišně od oprávnění ke stavbě založeného souhlasem a realizovala stavbu zcela odlišnou, o které mohlo být rozhodnuto pouze ve stavebním řízení. Uplatňování zásady proporcionality má místo tam, kde přichází v úvahu vážení ochrany různých zájmů. Jestliže žalobkyně nemohla nabýt v dobré víře práva a stavět zcela odlišnou stavbu od staveb, k jejichž realizaci dal stavební úřad souhlas, nepřichází poměřování práv žalobkyně stavět s požadavkem na zákonnost v úvahu. Naopak ve veřejném zájmu je, aby stavební právo bylo dodržováno a prostřednictvím k tomu stanoveným instrumentům měli možnost využít svá účastenská práva též sousedi stavebníka, tím spíše za situace, kdy dům osob na řízení zúčastněných nachází se ve svahu nad prostorem, kde žalobkyně realizuje svou stavbu a činí tak způsobem, kdy vedle stavby, která je v rozporu s udělenými souhlasy provádí terénní úpravy spočívající v odstranění části svahu pod domem osob na řízení zúčastněných. Jestliže se žalobkyně od samého počátku realizace stavby odchýlila od obou udělených souhlasů, pak Pokračování
- 8 -
10A 16/2013

jen stěží může tvrdit, že vynaložila na stavbu nemalé prostředky s vírou, že činí tak zákonným postupem souladným s uděleným souhlasem stavebního úřadu.

Argumentace protokolem o místním šetření ze dne 30.6.2011 a sdělením stavebního úřadu z 2.8.2011 není přiléhavá, jestliže krajský úřad při výkonu státního dozoru ve věcech územního plánování a stavebního řádu shledal, že udělené souhlasy jsou vadné a postupem podle § 171 odst. 3 stavebního zákona vyzval stavební úřad ke zjednání nápravy. Znamená to, že krajský úřad při výkonu státního dozoru shledal zjištění stavebního úřadu z 30.6.2011 a sdělení z 2.8.2011 nesprávnými, což se také projevilo v následujícím postupu stavebního úřadu, který svým opatřením stavbu zastavil. Jak již bylo uvedeno, žalobkyně ze souhlasu se stavbou novostavby rodinného domu nevycházela, ale realizovala stavbu zcela odlišnou a proto nemůže souhlasem ke stavbě argumentovat. Zjištění stavebního úřadu je pak zcela nesprávné a nemá oporu ve skutkovém stavu. I krajský úřad v rámci výkonu státního dozoru provedl místní šetření se zcela odlišným zjištěním než jaké zaznamenal stavební úřad. Na věci nic nemění statický posudek, protože žalobkyni nic nebránilo v tom, aby využila prostředků stavebního práva v zájmu opatření takového rozhodnutí, které by jí opravňovalo ke zřízení právě takové stavby, jakou v rozporu s udělenými souhlasy od samotného počátku realizuje.

Nezbývá než zopakovat, že v okamžiku vydání souhlasu, který byl napadeným rozhodnutím zrušen, nebyly tu u stavebního úřadu žádné písemnosti, na základě nichž byl vydán v pořadí druhý souhlas. Proto při vydání prvního ze souhlasů mohly pochybnosti vzniknout jen obtížně. Argumentace označeným rozsudkem Nejvyššího správního soudu přiléhavá není, protože při dodržení podmínek podle stavebního práva a v souladu se stanovisky dotčených orgánů ke stavbě rodinného domu o větší zastavěné ploše než 250 m s největší pravděpodobností nic nebránilo. Vydání stavebního povolení by však záviselo právě od dodržení označených požadavků.

Skutečnost, že při ohlášení druhé stavby v pořadí stavební úřad nezjistil, že souhlas zrušený napadeným rozhodnutím je vadný, neznamená, že daný souhlas nelze zrušit, jestliže je nezákonný. Na nezákonnosti souhlasu nemění nic ani nesprávná zjištění stavebního úřadu učiněná při místním šetření, protože žalobkyně nebyla prokazatelně v dobré víře, když udělené souhlasy ke stavbě nerespektovala. Práva stavět zcela odlišný dům na základě udělených souhlasů nenabyla v dobré víře a proto nelze argumentovat rozsahem vynaložených prostředků na danou stavbu. Z prvostupňového rozhodnutí i z rozhodnutí druhé instance je zcela zřejmé, že nabytí práv stavět žalobkyně v dobré víře nenabyla, není tu proto rozpor s § 94 odst. 4 a 5 správního řádu a rozhodnutí je přezkoumatelné. Je totiž zřejmé, z jakých skutkových zjištění bylo vycházeno. Tato zjištění byla zcela správně zhodnocena a vyjádřena v odůvodnění napadeného rozhodnutí.

Okolnost, že žalobkyně ohlásila stavbu s předepsanými přílohami nezakládá dobrou víru v práva souhlasem udělená, jestliže souhlas respektován nebyl a byla realizována zcela jiná stavba. Jak již soud uvedl, souhlas nebyl udělen k jakékoliv stavbě, ale výlučně ke stavbě ohlášené a navržené v projektové dokumentaci.

Soud proto shrnuje, že napadené rozhodnutí není v rozporu s předpisy o šetření práv nabytých v dobré víře, protože tu dobrá víra žalobkyně stavět jí realizovanou stavbu není, ve veřejném zájmu je zájem na dodržování stavebního práva a tím též na ochraně dalších účastníků řízení. Rozhodnutí nejsou v rozporu s předpisy označenými v žalobě a jsou přezkoumatelná, protože mají oporu ve spise.

Pokračování
- 9 -
10A 16/2013

Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že žalovanému nevznikly v řízení žádné náklady přesahují rámec jeho obvyklé administrativní činnosti.

O náhradě nákladů řízení osob na řízení zúčastněných bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 5 s.ř.s. Podle tohoto předpisu mají osoby na řízení zúčastněné právo na náhradu nákladů jen těch nákladů, které vznikly v souvislosti s plněním povinností uložených soudem. Jestliže soud osobám na řízení zúčastněným žádnou povinnost neuložil, nemají osoby na řízení zúčastněné právo na náhradu nákladů řízení.

Podle § 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává v pěti vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 1. července 2013

Předsedkyně senátu:

JUDr. Věra Balejová v.r.

Pokračování
- 10 -
10A 16/2013

Za správnost vyhotovení:

Šárka Vondřejcová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru