Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 A 158/2014 - 49Rozsudek KSCB ze dne 23.03.2016

Prejudikatura

3 Ads 89/2013 - 27


přidejte vlastní popisek

10A 158/2014 - 49

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň Mgr. Kateřiny Kulískové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce Bc. R.K., bytem v X, zast. JUDr. Jaroslavou Krybusovou, advokátkou se sídlem v Českých Budějovicích, nám. Přemysla Otakara II. 58/16, proti žalované Policii ČR, Policejnímu prezidiu, sídlem v Praze 7, Strojnická 27, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 1. 10. 2012, č.j. PPR-15930-6/ČJ-2012-990131,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) byla usnesením Městského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2014 č.j. 3Ad 13/2012 – 19 postoupena shora uvedená žaloba směřující proti rozhodnutí Policejního prezidenta ve věci služebního poměru ze dne 1. 10. 2012 č.j. PPR-15930-6/ČJ-2012-990131, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí ředitele Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje ve věci služebního poměru ze dne 25. 6. 2012 č.j. ŘKŘ-714/2012, kterým byl žalobce na základě ust. § 42 odst. 1 písm. d) zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků Pokračování
- 2 -
10A 158/2014

bezpečnostních sborů (dále je „zákon o služebním poměru“) propuštěn ze služebního poměru s tím, že tento služební poměr skončí dnem doručení tohoto rozhodnutí.

Žalobce vyjádřil se závěry žalovaného učiněnými v rozhodnutí nesouhlas. Byť je pravdou, že proti němu byla podána obžaloba, došlo v rámci daného trestního stíhání k jeho propuštění z vazby. V průběhu trestního řízení pak nebylo prokázáno, že by o prošetřované záležitosti věděl. Žalobce v této souvislosti rovněž poukázal na nevěrohodnost poškozených, z jejich výpovědí nelze dovodit, že by byl projednávané trestné činnosti jakkoliv účasten. Toto dosud v rámci daného trestního řízení prokázáno nebylo a žalobce je přesvědčen, že v předmětné věci neexistují zákonné podklady, které by jej ze spáchaného skutku usvědčovaly. Z těchto důvodů navrhuje žalobou napadené rozhodnutí zrušit.

Žalovaný navrhl projednávanou žalobu zamítnout. V průběhu daného správního řízení byly zjištěny konkrétní skutkové okolnosti, z nich vyplývají žalobcova pochybení. Prvoinstanční orgán měl pro tato zjištění k dispozici rozhodnutí Generální inspekce bezpečnostních sborů i vazební rozhodnutí Okresního soudu v Českých Budějovicích. Služební orgán pak vycházel rovněž z výpovědí poškozených i ze záznamů elektronického systému policie, ze kterého se podává, že žalobce do tohoto systému opakovaně nahlížel. Správní orgán prvního stupně v souladu s ust. § 42 odst. 1 písm. d) zákona o služebním poměru správně posoudil podmínky pro propuštění žalobce ze služebního poměru. Žalobce svým jednáním porušil služební slib a toto jeho jednání bylo vyhodnoceno jako zavrženíhodné, a to i s ohledem na skutečnost, že společnost velmi citlivě vnímá každé nezákonné počítání policistů.

Z obsahu správního spisu, který si soud vyžádal, byly zjištěny následující rozhodné skutečnosti.

Usnesením Generální inspekce bezpečnostních sborů ze dne 22. 6. 2012 č.j. GI-TC-520/2012 bylo dle ust. § 160 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu zahájeno trestní stíhání žalobce jako obviněného ze spáchání pokračujícího zločinu vydírání spáchaného dílem dle ust. § 175 odst. 1, 2 písm. b), d) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku formou spolupachatelství podle ust. § 23 trestního zákoníku a dílem podle ust. § 175 odst. 1, 2 písm. b), d) trestního zákoníku v jednočinném souběhu se zločinem

zneužívání pravomoci úřední osoby podle ust. § 329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. f) trestního zákoníku. Této trestné činnosti se žalobce měl dopustit tím, že (1) v obci Dasný v přesněji nezjištěné době od 24. 9. 2011 do konce roku 2011 opakovaně v souvislosti s řízením ve věci jednak dopravní nehody ze dne 23. 9. 2011, jež byla řešena jako přestupek neznámého pachatele, která byla z důvodu nezjištění pachatele následně odložena, a kterou měl zavinit J.T. (X), a jednak v souvislosti s trestní věcí, kde bylo vedeno trestní řízení proti obviněnému Lukáši Sekyrovi, kde jako svědek vystupoval J.T.(nar. X), který od obviněného zakoupil vozidlo Škoda Octavia na náhradní díly. Informacemi o těchto řízeních disponoval žalobce, který po předchozí společné dohodě s dalším spoluobviněným, vědomě vymáhal po poškozených J.T. ml. (nar. X) aj.T. st. (X) částku ve výši 300.000 Kč, kdy s žádostí o tuto částku je navštívil podezřelý Z.B., který jim sdělil, že pokud tuto částku žalobci neuhradí, pak tento zařídí trestní stíhání J.T.., a to jednak za ublížení na zdraví v případě uvedené dopravní nehody a jednak za krádež vozidla Škoda Octavia. Požadovanou částku za to, aby nebyl syn trestně stíhán pak na podzim roku 2011 předal J.T. st. prostřednictvím Z.B. žalobci, který tímto svým jednáním porušil ust. § 11 písm. a) a ust. § 115 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii ČR (dále jen „zákon o policii“) a ust. § 45 odst. 1 písm. b), c) a ust. § 46 odst. 1 zákona o služebním poměru a rovněž rozkaz policejního prezidenta č. 154 ze dne 26. 7. 2011 o Pokračování
- 3 -
10A 158/2014

profesní etice Policie ČR; (2) v obci Dasný v době od 12. 6. 2012 do 22. 6. 2012 po předchozí společné domluvě s ostatními spoluobviněnými, prostřednictvím obviněného A., pod pohrůžkou zahájení trestního řízení proti J.T. mladšímu i staršímu ve věcech blíže nespecifikovaných daňových úniků a krádeží motorových vozidel a následném provedení domovních prohlídek s tím, že žalobce proti nim má shromážděny důkazy, neoprávněně vědomě vymáhal po poškozených T. částku ve výši 500.000 Kč za to, že proti nim trestní řízení v těchto věcech nezahájí. Žalobce tímto jednáním porušil ust. § 11 písm. a) zákona o policii a ust. § 45 odst. 1 písm. b), c) a ust. § 46 odst. 1 zákona o služebním poměru a rovněž rozkaz policejního prezidenta č. 154 ze dne 26. 7. 2011 o profesní etice Policie ČR.

Tímto jednáním tak žalobce (ad 1) jiného pohrůžkou jiné těžké újmy nutil, aby něco konal, způsobil takovým činem značnou škodu a čin spáchal spolu s dalším obviněným úmyslným společným jednáním. Žalobce pak jako úřední osoba v úmyslu opatřit sobě a jinému neoprávněný prospěch vykonával svou pravomoc způsobem odporujícím jinému právnímu předpisu a způsobil takovým činem značnou škodu. (ad 2) Pohrůžkou jiné těžké újmy nutil jiného, aby něco konal, přičemž tento čin spáchal žalobce se dvěma dalšími osobami a způsobil tímto činem značnou škodu. Žalobce pak jako úřední osoba v úmyslu opatřit sobě a jinému neoprávněný prospěch vykonával svou pravomoc způsobem odporujícím jinému právnímu předpisu a způsobil takovým činem značnou škodu.

Z obsahu odůvodnění tohoto rozhodnutí se podává, že v rámci tohoto řízení byly provedeny důkazy, jež jsou zastoupeny: výpovědí poškozených T. kteří shodně uvedli, že k rukám žalobce byla prostřednictvím B.předána částka ve výši 300.000 Kč, která měla zajistit, že J.T.. nebude trestně stíhán za nehodu, kterou měl způsobit a poté z místa spáchání ujet a za krádež, které se měl dopustit v případě vozidla Škoda Octavia, která byla dle B. evidována jako kradená, a kterou měl J.T. ml. koupit na náhradní díly. Žalobce pak po obou poškozených měl dále požadovat částku 500.000 Kč za nezahájení jejich trestního stíhání v souvislosti s daňovými úniky a krádežemi motorových vozidel; dále byl proveden důkaz přestupkovým spisem týkajícím se dopravní nehody, přestupek byl následně odložen z důvodu nezjištění pachatele, a přestupkovým spisem ve věci pojistného podvodu týkajícího se vozu Škoda Octavia, kde měl J.T.. vystupovat pouze coby svědek; z policejní evidence bylo dále zjištěno, že do ní žalobce nahlížel v souvislosti se zmiňovanou dopravní nehodou a rovněž ve vztahu k trestnímu řízení o zmiňovaném pojistném podvodu, kdy na tomto případu se žalobce částečně přímo podílel, přičemž v rámci domovní prohlídky u žalobce byly nalezeny písemnosti vytištěné z příslušné evidence týkající se předmětné dopravní nehody; důkaz byl proveden rovněž předstíraným převodem částky 500.000 Kč, během jejíhož předání byl zadržen R.A., spoluobviněný žalobce; ze svědecké výpovědi podezřelého A.vyplývá, že od T. ml. měl převzít částku 520.000 Kč, představující jeho dluh vůči B. přičemž v případě prvého setkání k předání nedošlo, neboť Tůma požadoval potvrzení od B. a žalobce o úhradě částky s tím, že „již bude klid“, toho se mu však nedostalo a k faktickému předání došlo až následně, a to bez jakéhokoliv potvrzení, v rámci tohoto předání pak byl A. zadržen policií; z výpovědi žalobce se podává, že od T. nikdy žádné peníze nedostal, kdy těmto spíše pomáhal, nezná ani podezřelého A. a neví, z jakého důvodu jej obviňují; z výpovědi podezřelého B. se pak dále podává, že tento již půl roku není se žalobcem v kontaktu a vylučuje, že by žalobce byl v jakémkoliv kontaktu s T. Z takto provedeného dokazování pak bylo založeno důvodné podezření, že žalobce veškerou trestnou činnost, která je mu kladena za vinu, spáchal a z tohoto důvodu bylo zahájení trestního stíhání plně odůvodněno.

Usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 6. 2012
sp. zn. 31Nt 3/2012 byl žalobce dle ust. § 68 odst. 1 trestního řádu z důvodů dle Pokračování
- 4 -
10A 158/2014

ust. § 67 písm. b) a c) trestního řádu vzat dne 22. 6. 2012 do vazby. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že trestní stíhání bylo proti žalobci vedeno důvodně, což dokládají především opatřené důkazy v podobě záznamů o uskutečněném telekomunikačním provozu. Tyto záznamy jsou zastoupeny především hovorem, z něhož bylo patrné, že dne 13. 6. 2012 proběhla schůzka T. s. A., kde bylo hovořeno o penězích, které již žalobci a B.

zaplatili, dalším záznamem je pak hovor A. s. B., v jehož rámci si tito sdělují, že žalobce shromáždil důkazy proti T. ve věci jejich daňových úniků, kdy za zastavení tohoto trestního stíhání požaduje částku 500.000 Kč.

Rozhodnutím správního orgánu prvního stupně ze dne 25. 6. 2012 č. ŘKŘ-714/2012 byl žalobce dle ust. § 42 odst. 1 písm. d) zákona o služebním poměru propuštěn ze služebního poměru s tím, že tento poměr končí dnem doručení rozhodnutí. Správní orgán v odůvodnění tohoto rozhodnutí vycházel ze závěrů učiněných v rozhodnutí Generální inspekce bezpečnostních sborů ze dne 22. 6. 2012 a rovněž z vazebního usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 6. 2012. Žalobce se tak prokazatelně dopustil zavrženíhodného jednání, které má znaky trestného činu a je způsobilé ohrozit dobrou pověst bezpečnostního sboru, tímto jednáním žalobce rovněž porušil služební přísahu, kterou dne 8. 9. 1986 podepsal. Policista je povinen závazek daný tímto slibem dodržovat i v době svého

volna. Jednání žalobce je v příkrém rozporu s obecnou morálkou z mravního i ze společenského hlediska. Žalobce se tak dopustil skutku, který je neslučitelný s výkonem funkce policisty a diskredituje Policii ČR jako garanta bezpečnosti.

Proti tomuto rozhodnutí bylo žalobcem dne 27. 6. 2012 podáno odvolání, ve kterém namítá především jeho předčasnost, kdy řízení v dané věci je pouze v začátcích a jednotlivá šetření nebyla dosud precizována. Žalobce současně popírá, že by se dopustil jednání, které je mu kladeno za vinu a pochybnosti vyjádřil rovněž ve vztahu k osobě poškozeného, který již v minulosti měl s policií problémy.

O tomto odvolání bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 1. 10. 2012, č.j. PPR-15930-6/ČJ-2012-990131 tak, že bylo zamítnuto a napadené rozhodnutí potvrzeno. K žalobcem uplatněným odvolacím námitkám bylo žalovaným odkázáno na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 9. 2003 č.j. 5A 56/2002 – 3, dle kterého nemůže být rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru, vydaným před ukončením trestního stíhání, porušením zásady presumpce neviny dle čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Dále bylo zmíněno rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 9. 2007 č.j. 4As 58/2006 – 94, dle něhož byť správní orgán nemusí vyčkat konečného rozhodnutí ve věci trestního stíhání, musí však nepochybně zjistit skutkový stav věci a pouze na základě takto zjištěného stavu věci pak může policistu ze služebního poměru propustit. V takovém případě pak není podstatné, jakým způsobem bude později v rámci trestního řízení rozhodnuto. V nyní projednávané věci dospěl žalovaný k závěru, že se žalobce vytýkaného jednání dopustil, přičemž toto jednání bylo vyhodnoceno jako zavrženíhodné, porušující žalobcem složenou služební přísahu. Tento závěr byl žalovaným učiněn na základě důkazů, které byly provedeny v rámci šetření Generální inspekce bezpečnostních sborů. Jednání žalobce tak naplnilo veškeré předpoklady založené ust. § 42 odst. 1 písm. d) zákona o služebním poměru. K umocnění způsobeného následku pak došlo rovněž s ohledem na skutečnost, že žalobce byl jako příslušník Policie ČR nejen povinen chránit občany před škodlivými následky takového jednání, ale současně byl povinen z pozice represivního orgánu tyto činy stíhat. Žalobce však svým jednáním poškozuje dobrou pověst bezpečnostního sboru. Pokračování
- 5 -
10A 158/2014

Dne 20. 7. 2015 si krajský soud vyžádal rozhodnutí Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 1. 2014 č.j. 6T 152/2012 – 169 vydaného v trestním řízení vedeném proti žalobci a dalším spoluobžalovaným. Tímto rozhodnutím byl žalobce dle ust. § 226 písm. a) trestního zákoníku zproštěn obžaloby. Toto rozhodnutí bylo následně k odvolání státního zástupce zrušeno rozhodnutím Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 7. 2015 č.j. 3To 563/2014 – 1226 a věc byla okresnímu soudu vrácena k dalšímu řízení.

Krajský soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí podle ust. § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), v mezích daných žalobními body, a dospěl k závěru, že žaloba důvodná není.

V nyní projednávané věci proti sobě stojí dvě skutková tvrzení, a sice tvrzení žalobce, dle něhož se jednání, pro které byl propuštěn ze služebního poměru, nedopustil a toto nebylo ani prokázáno, a tvrzení žalovaného, dle něhož v řízení byl skutkový stav, svědčící o naplnění podmínek pro propuštění žalobce ze služebního poměru, zjištěn bez důvodných pochybností.

Předně je třeba konstatovat, že správní orgán v řízení o propuštění příslušníka ze služebního poměru není oprávněn činit úsudek o tom, zda byl spáchán trestný čin a kdo za něj odpovídá. Služební funkcionář je oprávněn pouze posoudit, zda naříkaným jednáním příslušníka byly naplněny podmínky pro jeho propuštění [zde podmínky stanovené v § 42 odst. 1 písm. d) zákona o služebním poměru], kdy jednou z těchto podmínek je posouzení, zda - li předmětné jednání příslušníka naplňuje znaky trestného činu.

Dle ust. § 42 odst. 1 písm. d) zákona o služebním poměru musí být příslušník policie propuštěn, pokud vytýkané jednání, jehož se dotyčný příslušník (zde žalobce) dopustil, naplňuje všechny čtyři podmínky stanovené zákonem: 1) zda je porušením služebního slibu, 2) zda je zavrženíhodné, 3) zda má znaky trestného činu a 4) zda je způsobilé ohrozit dobrou pověst bezpečnostního sboru. Rozhodnout o propuštění příslušníka ze služebního poměru podle § 42 odst. 1 písm. d) zákona o služebním poměru lze pouze tehdy, jsou-li všechny tyto čtyři kumulativní podmínky splněny.

Proti žalobci bylo zahájeno trestní stíhání pro trestný čin vydírání dle
ust. § 175 odst. 1, 2 písm. b) a d) trestního zákoníku, kterého se dopustil v jednočinném souběhu s trestným činem zneužití pravomoci úřední osoby dle ust. § 329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. f) trestního zákoníku.

Trestného činu vydírání se dle ust. § 175 odst. 1, 2 písm. b), d) trestního zákoníku dopustí ten, kdo jiného násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy nutí, aby něco konal, opominul nebo trpěl, bude potrestán odnětím svobody na dva roky až osm let, pokud tento čin spáchá nejméně se dvěma osobami a způsobí-li takovým činem značnou škodu.

Trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby dle ust. § 329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. f) trestního zákoníku se dopustí úřední osoba, která v úmyslu způsobit jinému škodu nebo jinou závažnou újmu anebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch vykonává svou pravomoc způsobem odporujícím jinému právnímu předpisu. Za tuto činnost bude na tři roky až deset let potrestán pachatel, který tímto svým jednáním způsobí značnou škodu.

Pokračování
- 6 -
10A 158/2014

Této trestné činnosti se žalobce měl dopustit tím, že (1) v obci Dasný v přesněji nezjištěné době od 24. 9. 2011 do konce roku 2011 opakovaně v souvislosti s řízením ve věci jednak dopravní nehody ze dne 23. 9. 2011, jež byla řešena jako přestupek neznámého pachatele, která byla z důvodu nezjištění pachatele následně odložena, a kterou měl zavinit J.T.), a jednak v souvislosti s trestní věcí, kde bylo vedeno trestní řízení proti obviněnému L.S., kde jako svědek vystupoval J.T.,, který od obviněného zakoupil vozidlo Škoda Octavia na náhradní díly. Informacemi o těchto řízeních disponoval žalobce, který po předchozí společné dohodě s dalším spoluobviněným, vědomě vymáhali po poškozených J.T. aj.T. částku ve výši 300.000 Kč, kdy s žádostí o tuto částku je navštívil podezřelý Z.B., který jim sdělil, že pokud tuto částku žalobci neuhradí, pak tento zařídí trestní stíhání J.T.., a to jednak za ublížení na zdraví v případě uvedené dopravní nehody a jednak za krádež vozidla Škoda Octavia. Požadovanou částku za to, aby nebyl syn trestně stíhán pak na podzim roku 2011 předal J.T.. prostřednictvím Z.B. žalobci. (2) A dále v obci Dasný v době od 12. 6. 2012 do 22. 6. 2012 po předchozí společné domluvě s ostatními spoluobviněnými, prostřednictvím obviněného A. pod pohrůžkou zahájení trestního řízení proti J.T. mladšímu i staršímu ve věcech blíže nespecifikovaných daňových úniků a krádeží motorových vozidel a následném provedení domovních prohlídek s tím, že žalobce proti nim má shromážděny důkazy, neoprávněně, vědomě vymáhal po poškozených T. částku ve výši 500.000 Kč za to, že proti nim trestní řízení v těchto věcech nezahájí.

V rovině služebních předpisů pak tímto jednáním žalobce měl porušit ust. § 11 písm. a) a ust. § 115 odst. 1 zákona o policii a ust. § 45 odst. 1 písm. b), c) a ust. § 46 odst. 1 zákona o služebním poměru a rovněž rozkaz policejního prezidenta č. 154

ze dne 26. 7. 2011 o profesní etice Policie ČR.

Dle ust. § 11 písm. a) zákona o policii jsou policisté povinni dbát, aby žádné osobě v důsledku jejich postupu nevznikla bezdůvodná újma. Dle ust. § 115 odst. 1 téhož zákona jsou policista nebo zaměstnanec policie povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, se kterými se seznámili při plnění úkolů policie nebo v souvislosti s nimi, a které v zájmu zabezpečení úkolů policie nebo v zájmu jiných osob vyžadují, aby zůstaly utajeny před nepovolanými osobami. Tato povinnost trvá i po skončení služebního nebo pracovního poměru.

Dle ust. § 45 odst. 1 písm. (b) zákona o služebním poměru je příslušník povinen zdržet se jednání, které může vést ke střetu zájmu služby se zájmy osobními a ohrozit důvěru v nestranný výkon služby, zejména nezneužívat ve prospěch vlastní nebo v prospěch jiných osob informace nabyté v souvislosti s výkonem služby a v souvislosti s výkonem služby nepřijímat dary nebo jiné výhody a (c) zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o nichž se dozvěděl při výkonu služby; to neplatí, jestliže byl příslušník této povinnosti zproštěn služebním funkcionářem, nestanoví-li zvláštní právní předpisjinak. Dle ust. § 46 odst. 1 téhož zákona spočívá služební kázeň v nestranném, řádném a svědomitém plnění služebních povinností příslušníka, které pro něj vyplývají z právních předpisů, služebních předpisů a rozkazů.

Z rozkazu policejního prezidenta č. 154 ze dne 26. 7. 2011 o profesní etice Policie ČR – příloha 3 Etický kodex policie odst. 3 písm. g), h), i) vyplývá závazek policie zachovávat mlčenlivost o informacích zjištěných při služební činnosti (g), zásadně odmítat jakékoliv korupční jednání, netolerovat tuto protizákonnou činnost u jiných příslušníků Policie České republiky, odmítat dary nebo jiné výhody, jejichž přijetím by mohlo dojít k ovlivnění výkonu služby (h) a zásadně se vyhýbat jakémukoliv jednání, které by mohlo být střetem zájmů (i).

Pokračování
- 7 -
10A 158/2014

Z rozhodnutí správního orgánu prvního stupně vyplývá, že tento vycházel z rozhodnutí Generální inspekce bezpečnostních sborů č.j. GI-TC-520/2012, z rozhodnutí Okresního soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 31Nt 3/2012 a z příslušných ustanovení zákona o policii a o služebním poměru.

Žalovaná pak v napadeném rozhodnutí vycházela přímo z důkazů provedených Generální inspekcí bezpečnostních sborů ve věci vedené pod č.j. GI-TC-520/2012, kdy obsah těchto důkazů výslovně uvedl v odůvodnění odvolacího rozhodnutí. Tyto důkazy jsou zastoupeny výpovědí poškozených T., ze kterých bylo zjištěno, že žalobce po těchto požadoval částku v prvém případě ve výši 300.000 Kč za to, že nebude zahájeno trestní stíhání J.T.. ve věci jím způsobené dopravní nehody a ve věci krádeže, které se měl dopustit v souvislosti se zakoupenou Škodou Octavií, která byla ve skutečnosti již dříve odcizena. Ve druhém případě pak žalobce měl po obou poškozených požadovat částku ve výši 500.000 Kč, a to za daňové úniky a krádeže vozidel, kterých se měli oba poškození dopouštět. Žalovaná pak vycházela rovněž z přestupkového spisu ve věci dopravní nehody, kterou měl způsobit poškozený J.T. přičemž z tohoto bylo zjištěno, že daná věc byla odložena z důvodu nezjištění pachatele a dále ze spisu pojistného podvodu týkajícího se vozidla Škoda Octavia, které měl J.T. zakoupit, přičemž k této věci bylo uvedeno, že jediným obviněným je L.S. aj.T. je zde veden toliko jako svědek. Z policejní evidence pak žalovaná zjistila, že ve vztahu k oběma poškozeným není vedeno žádné řízení či prošetřování trestné činnosti. Vycházeno bylo rovněž z operativně pátracího prostředku, a to předstíraným převodem, kdy byla částka 500.000 Kč předána J.T. R.A., který byl bezprostředně po jejím převzatí zadržen. Žalovaná pak v napadeném rozhodnutí zohlednila též výpověď žalobce i spoluobviněného A.

Na základě zhodnocení všech výše uvedených důkazů pak žalovaná dospěla k závěru o správnosti rozhodnutí služebního funkcionáře o propuštění žalobce ze služebního poměru, a to pro naplnění všech podmínek ust. § 42 odst. 1 písm. d) zákona o služebním poměru.

Zákon o služebním poměru (ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí) v ust. § 184 odst. 2 připouští (oproti předchozímu zákonu č. 186/1992 Sb.), aby rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru bylo prvním úkonem v řízení o propuštění ze služebního poměru, jestliže služební funkcionář zjistil takový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí. Zákon tak ponechává na úvaze služebního funkcionáře, zda má pro posouzení věci a rozhodnutí důkazy v takovém rozsahu, který umožní jejich předběžná právní hodnocení. Toto ustanovení pak obsahově navazuje na § 183 téhož zákona, dle něhož se na řízení o propuštění příslušníka dle § 42 odst. 1 písm. d)

zákona o služebním poměru nevztahuje § 174 odst. 1 písm. b) tohoto zákona, dle kterého je účastník řízení oprávněn vyjádřit se před vydáním rozhodnutí k jeho podkladům, ke způsobu jejich zjištění, případně navrhovat jejich doplnění.

V nyní projednávané věci dospěl krajský soud k závěru, že skutkový stav byl ze strany správních orgánů zjištěn bez důvodných pochybností v rozsahu nezbytném pro vydání rozhodnutí o propuštění žalobce ze služebního poměru. Přestože prvoinstanční orgán v odůvodnění rozhodnutí toliko poukázal na závěry rozhodnutí Generální inspekce bezpečnostních sborů č.j. GI-TC-520/2012 a závěry rozhodnutí Okresního soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 31Nt 3/2012, je třeba zohlednit především odůvodnění žalovaného rozhodnutí, které již vychází z konkrétních důkazů, a to v podobě svědeckých výpovědí učiněných během řízení vedeného Generální inspekcí bezpečnostních sborů. Žalovaná pak neopomněla ani záznam z přístupů žalobce do evidence policie, ze které tento zjišťoval Pokračování
- 8 -
10A 158/2014

konkrétní podrobnosti jednotlivých trestních kauz, v nichž měli poškození figurovat, a kterými je měl žalobce následně vydírat. Opomenut nebyl ani důkaz operativně pátracími

prostředky v podobě předstíraného převodu, v jehož rámci byl zadržen spoluobviněný žalobce.

Přestože ve vztahu k odůvodnění rozhodnutí služebního funkcionáře, jako správního orgánu prvního stupně, lze mít co do učiněných skutkových zjištění jisté pochybnosti, je nutné konstatovat, že z hlediska soudního přezkumu tvoří rozhodnutí správních orgánů

prvního a druhého stupně jeden celek (srov. k tomu např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 7. 2009, č. j. 7 Afs 43/2009 - 75, všechna zmiňovaná rozhodnutí jsou dostupná na www.nssoud.cz).

Ve vztahu k výše nastíněnému dokazování a podkladům, které žalované sloužily k objasnění skutkového stavu věci, krajský soud poukazuje na ust. § 180 odst. 2 zákona o služebním poměru, dle něhož je důkazem vše, co může přispět k zjištění skutkového stavu

věci, zejména výpovědi a vyjádření účastníka, svědků a jiných osob, doklady a jiné písemnosti nebo záznamy, odborná vyjádření, znalecké posudky, potvrzení, listiny, protokoly o ohledání a pořízená dokumentace skutkového děje. Žalovaná shledala skutkový stav dostatečně zjištěným na základě důkazů, jež předestřela v odůvodnění svého rozhodnutí, a které následně dle vlastní úvahy zhodnotila v souladu s ust. § 180 odst. 4 zákona o služebním poměru. Skutečnost, že se jedná o důkazy, které byly pořízeny v řízení vedeném Generální inspekcí bezpečnostních sborů, v jehož rámci bylo dle ust. § 160 odst. 1 trestního řádu zahájeno trestní stíhání žalobce, nemá na relevanci těchto důkazů žádný vliv. Krajský soud neshledal důvod, pro který by tyto důkazy měly být prováděny duplicitně v rámci řízení o propuštění žalobce ze služebního poměru. Účelem takto provedeného dokazování je zjistit, zda jednání žalobce naplňuje podmínky ust. § 42 odst. 1 písm. d) zákona o služebním poměru. Žalovaná tak na základě takto provedeného dokazování dospěla k závěru, že v případě žalobce došlo k porušení jím složeného služebního slibu, jednalo se o jednání zavrženíhodné, které má znaky trestného činu a je způsobilé ohrozit dobrou pověst bezpečnostního sboru.

K otázce dokazování v řízení o propuštění příslušníka bezpečnostních sborů lze poukázat na rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2014 č.j. 9Ad 25/2011 – 53, v němž tento soud k rozsahu dokazování v řízení o propuštění služebního funkcionáře uvedl: “Na tomto místě soud pouze na okraj uvádí, že nesdílí blíže nezdůvodněný názor žalobkyně o nepoužitelnosti důkazů, které byly provedeny v rámci trestního řízení, v řízení o propuštění příslušníka podle § 42 odst. 1 písm. d) zákona o služebním poměru. Jestliže se jedná o důkazy pořízené v souladu s trestním řádem, které mohou přispět k zjištění skutkového stavu věci, je služební funkcionář v souladu s § 180 odst. 2 zákona o služebním poměru oprávněn čerpat relevantní skutková zjištění i z těchto důkazů. Podmínkou toho ovšem je, že se s nimi sám seznámí (provede je) a následně je ve svém rozhodnutí náležitě posoudí v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů, což se v projednávané věci nestalo.“

Krajský soud neopomněl skutečnost, že žalobce byl rozhodnutím Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 1. 2014 č.j. 6T 152/2012 – 169 na základě ust. § 226 písm. a) trestního zákoníku zproštěn obžaloby. Toto rozhodnutí však bylo následně k odvolání státního zástupce zrušeno rozhodnutím Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 7. 2015 č.j. 3To 563/2014 – 1226 a věc byla okresnímu soudu vrácena k dalšímu řízení. Ve věci tak dosud není vydáno pravomocné rozhodnutí v linii trestního řízení, které je proti žalobci vedeno. K tomuto krajský soud odkazuje na závěry Nejvyššího správního soudu učiněné v rozhodnutí ze dne 22. 10. 2014 č.j. 3Ads 89/2013 - 30, které bylo vydáno ve věci Pokračování
- 9 -
10A 158/2014

propuštění příslušníka ze služebního poměru dle ust. § 106 odst. 1 písm. d) zákona č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie ČR, účinného do 28. 2. 2006: „Nejvyšší správní soud předně zaujal názor, že závěr o tom, že byla naplněna jedna z podmínek propuštění policisty ze služebního poměru podle § 106 odst. 1 písm. d) zákona č. 186/1992 Sb., tedy že jednání policisty mělo znaky trestného činu, lze učinit bez toho, že by byla v trestním řízení zjištěna vina policisty trestným činem. Pokud by totiž zákonodárce zamýšlel, aby mohl být policista propuštěn pouze v případě, kdy se nepochybně dopustil trestného činu, stanovil by jako podmínku propuštění jeho pravomocné odsouzení za trestný čin. Tímto způsobem je ostatně formulován i důvod propuštění podle § 106 odst. 1 písm. e) zákona č. 186/1992 Sb. Uvedený závěr vyplývá i z důvodové zprávy novely zákona č. 186/1992 Sb. (provedenou zákonem č. 21/2006 Sb., o ověřování shody opisu nebo kopie s listinou a o ověřování pravosti podpisu a o změně některých zákonů), kterou bylo mimo jiné změněno ustanovení § 106 odst. 1 písm. d) služebního zákona tak, že policista mohl být propuštěn ze služebního poměru, jestliže porušil služební přísahu tím, že se dopustil zavrženíhodného jednání, které má znaky trestného činu a je způsobilé ohrozit dobrou pověst policie. Změna ustanovení zde byla zdůvodněna potřebou skončit služební poměr ještě před tím, než bude příslušník za takové jednání pravomocně odsouzen (viz sněmovní tisk č. 876/4 a stenozáznam z 51. schůze ze dne 20. 12. 2005, IV. volební období Poslanecké sněmovny, www.psp.cz).“

Správní orgány v nyní projednávané věci tak nebyly povinny vyčkat pravomocného rozhodnutí ve věci trestního stíhání žalobce. Odhlédnout nelze ani od relativně krátké lhůty stanovené pro vydání rozhodnutí o propuštění příslušníka (§ 42 odst. 4 zákona o služebním poměru).

Jiná situace by nastala v případě, kdy by v době rozhodování služebního orgánu bylo v rámci trestního řízení vedeného proti příslušníkovi bezpečnostního sboru vydáno pravomocné rozhodnutí o zproštění obžaloby. V takovém případě by byl služební funkcionář tímto rozhodnutím vázán, neboť přestože se jedná o dvě rozdílná řízení, nelze odhlédnout od jejich vzájemné provázanosti, a to vzhledem k posouzení charakteru jednání, pro které k propuštění ze služebního poměru má dojít. Pokud by k vydání pravomocného zprošťujícího rozhodnutí v trestním řízení došlo až poté, co by bylo ve správním řízení rozhodnuto o propuštění příslušníka, vedla by tato skutečnost k nezákonnosti rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru. (srov. rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 2. 2013 č.j. 30Ad 7/2011-60)

Opravným prostředkem, který umožňuje odstranit tento rozpor mezi rozhodnutím o propuštění policisty ze služebního poměru a rozhodnutím v trestním řízení, je obnova řízení podle § 192 odst. 1 písm. b) zákona o služebním poměru. Pokud orgán činný v trestním řízení uzavře, že jednání policisty není trestným činem, resp. že znaky trestného činu nenaplňuje, zodpoví tak otázku, na níž závisí rozhodnutí o propuštění policisty ze služebního poměru. Toto rozhodnutí orgánu činného v trestním řízení tak má povahu jiného rozhodnutí příslušného orgánu o předběžné otázce. (viz rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 10. 2014 č.j. 3 Ads 89/2013 - 31)

Krajský soud tak dospěl k závěru, že správní orgány ve svých rozhodnutích zjistily stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí o propuštění příslušníka ze služebního poměru dle ust. § 42 odst. 1 písm. d) zákona o služebním poměru.

Pokračování
- 10 -
10A 158/2014

Žalobní námitky tak nebyly krajským soudem shledány jako opodstatněné a z tohoto důvodu byla projednávaná žaloba na základě ust. § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítnuta.

V souladu s ust. § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. ve výroku ad II. rozsudku krajský soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce neměl ve věci úspěch a žalované náklady řízení nad rámec její úřední činnosti nevznikly a navíc je ani nepožadovala.

Poučení o opravnémprostředku

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 23. března 2016

Předsedkyně senátu

JUDr. Věra Balejová v. r.

Za správnost vyhotovení : Prázdná Jaroslava

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru