Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 A 14/2011 - 33Rozsudek KSCB ze dne 23.03.2011

Prejudikatura

11 Ca 109/2009 - 26

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
8 As 39/2011 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek

10 A 14/2011-33

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce A. S., zastoupeného JUDr. Jaromírem Bláhou, advokátem se sídlem Praze 8-Karlín, Prvního pluku 206/7, proti žalovanému Krajskému úřadu – Jihočeského kraje, se sídlem České Budějovice, U Zimního stadionu 1952/2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27.1.2011, č.j. KUJCK 1451/2011/OLVV, za účasti Mgr. H. V., takto:

Žaloba se zamítá.

Žalovaný n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Zúčastněná osoba n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 27.1.2011, č.j. KUJCK 1451/2011/OLVV, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Hluboká nad Vltavou ze dne 15.12.2010 č.j. 5191/010/OPVV/Bá-ZrTP 22/010 o zrušení údaje o místě trvalého pobytu žalobce na adrese H. nad V., ulice B. č. 981. Rozhodnutím žalovaného ze dne 10.3.2011 byl výrok napadeného rozhodnutí opraven tak, že rozhodnutí MÚ Hluboká nad Vltavou uvedené shora se potvrzuje.

Žalobce namítá, že napadené rozhodnutí je v rozporu se zákonem č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel, neboť nebyly splněny zákonné podmínky pro zrušení údaje o místě trvalého pobytu. Napadené rozhodnutí tak i prvostupňové rozhodnutí není v souladu se správním řádem, neboť odůvodnění není v souladu s požadavky na obsah a rozsah odůvodnění uvedeným v § 68 odst. 3 správního řádu. Žalovaný neuvádí, z jakého důvodu je pro zápis údaje o trvalém pobytu nutný právní důvod bydlení a jak dospěl k závěru, že právo žalobce zaniklo. Dle žalobce každý uživatel nemovitosti může disponovat s užívacím právem Pokračování
- 2 -
10A 14/2011

v rozsahu, který je mu poskytnut. V průběhu celého řízení však nebylo prokázáno, že matka žalobce nebyla oprávněna mu poskytnout titul k užívání předmětné nemovitosti, tedy že žalobce uvedený titul nemá. Navrhovatelka Mgr. H. V. byla povinna prokázat, že její matka nebyla oprávněna poskytnout svému synovi – žalobci užívací titul a správní úřad byl povinen tuto skutečnost přezkoumat, což se nestalo, neboť oba právní orgány se spokojily jen se skutečností, že navrhovatelka výpisem z katastru nemovitostí doložila, že je vlastníkem předmětné nemovitosti. Žalovaný rovněž řádně neodůvodnil, proč žalobcem uvedený způsob a rozsah užívání části nemovitosti nepovažuje za dostačující pro prokázání, že není splněna podmínka, že žalobce objekt neužívá.

Dle žalobce je napadené rozhodnutí rovněž tak i prvostupňové rozhodnutí nepřezkoumatelné, neboť nejsou uvedeny úvahy, kterými se správní orgány řídily při hodnocení podkladů, neuvedly, jak dospěly ke zjištění, že navrhovatelka prokázala, že žalobci nesvědčí užívací právo a že žalobce vlastně část nemovitosti fakticky neužívá. Pokud vlastník nemovitosti či z věcného břemene oprávněná uživatelka s užíváním nemovitosti žalobcem nesouhlasili, měli učinit úkon směřující jednoznačně k ukončení uvedeného způsobu užívání, což však nebylo navrhovatelkou tvrzeno ani prokázáno. Rovněž není v napadeném rozhodnutí uvedena úvaha, kterou se žalovaný řídil při výkladu právních předpisů, proč uvedený způsob

užívání nemovitosti nenaplňuje /nelze podřadit pod užívání části nemovitosti uvedené v § 12 odst. 1 písm. c/ zákona o evidenci obyvatel/. Žalobce své právo k užívání nemovitosti neodvozuje od existence zápisu údaje o místě jeho trvalého pobytu v evidenci obyvatel, ale naopak oprávněnost trvání zápisu tohoto údaje odvozuje od svého práva část nemovitosti užívat a také skutečného užívání části této nemovitosti, jak vyžaduje zákon o evidenci obyvatel. Zcela nesprávně prvostupňový správní orgán dovozoval povinnost žalobce provést změnu údaje o místně trvalého pobytu, pokud měl právo nájemní k jiné nemovitosti a nesplnění této povinnosti žalobci kladl k jeho tíži. Zákon o evidenci obyvatel žádnou takovou povinnost neukládá, občan má právo si zvolit adresu pro údaj o místě trvalého pobytu. Pokud si žalobce zvolil jako svou adresu místo, kde bydlí jeho matka, není povinen si při „rozšíření počtu míst“, která by mohla být místem jeho trvalého pobytu pro účely evidence údaje o místu trvalého pobytu, změnit tento údaj. Napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů rozhodnutí dle § 76 odst. 1 písm. a/ s.ř.s., a proto je žalobcem navrhováno jeho zrušení.

Žalobce požadoval přiznání odkladného účinku žaloby, neboť zrušením údaje o místě trvalého pobytu dojde k nenahraditelné újmě na jeho straně, zejména v podobě jeho osobu značně stresující skutečnost zápisu a následných problémů s doručováním na v evidenci zapsanou adresu Městského úřadu v Hluboké nad Vltavou. Soud o tomto návrhu žalobce nerozhodoval, neboť bezprostředně poté, co byl žalovaným předložen správní spis s vyjádřením k žalobě, soud přistoupil k rozhodnutí ve věci samé.

Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Ve vyjádření k žalobě po citaci ustanovení § 10 a § 12 zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel uvedl, že právo žalobce na bydlení v předmětném bytě bylo odvozeno od souhlasu jeho matky, v roce 2004 získal do nájmu byt a bylo proto povinností žalobce se na této adrese trvale přihlásit, což jím nebylo učiněno. Dle

dohody žalobce s jeho bývalou manželkou H. S. ze dne 19.6.2007 se bývalí manželé dohodli, že právo k nájmu bytu č. 1 ve druhém podlaží v objektu na M. ulici č.p. 1 H. nad V. se zrušuje s tím, že výlučnou nájemkyní se stala H. S., se kterou následně Město Hluboká nad Vltavou uzavřelo nájemní smlouvu dne 13.8.2007. Z uvedeného je zřejmo, že žalobce měl právo nájmu k užívání bytu na základě nájemní smlouvy ze dne 27.4.2004 k bytu č. 1 ve druhém podlaží v domě v ulici M. č.p. 1, že proto je splněna podmínka ustanovení § 12 odst. 1 písm. Pokračování
- 3 -
10A 14/2011

c/, tedy že došlo k zániku užívacího práva žalobce k bytu a rovněž má za spolehlivě prokázané, že žalobce byt neužívá. Z okolnosti že žalobce má v předmětném bytě uskladněno 50 kusů knih a svršky oblečení nelze učinit závěr. Pro posouzení otázky, zda žalobce předmětný byt užívá či nikoliv měl správní orgán tvrzení žalobce i navrhovatelky a rovněž tak i svědectví jeho matky M. S., která tuto skutečnost potvrdila. Okolnost že žalobce se v bytě své matky setkává se svými dětmi neznamená, že žalobce předmětný byt užívá.

Ze spisů správních orgánů vyplynuly následující podstatné skutečnosti.

Dne 20.10.2010 Mgr. H. V. podala žádost o zrušení údaje o místu trvalého pobytu žalobce. Dne 8.11.2010 se konalo ústní jednání, při kterém navrhovatelka předložila výpis z katastru nemovitostí, dle něhož je vlastnicí domu, ve kterém se žalobce na základě souhlasu své matky v roce 1997 přihlásil k trvalému pobytu.

Žalobce předložil prohlášení datované dnem 8.11.2010 podepsané jím a jeho matkou M. S., ve kterém je konstatováno, že žalobce má trvalé bydliště v B. ulici v domě č.p. 981, kde platí popelnice, vyzvedává poštu, setkává se zde se svými dětmi, má zde uloženy své osobní věci, a to v bytě matky.

Svědkyně M. S. dne 26.11.2010 vypověděla, že žalobce ji navštěvuje na adrese B. 981, stýká se zde se svými dětmi, přebírá zde poštu, avšak dlouhodobě se zde nezdržuje. Velikost bytu 1+kk na předmětné adrese ani pobyt další osoby neumožňuje. Žalobce je v rámci svého zaměstnání stále na cestách, pobývá údajně vProtivíně na blíže neznámé adrese. Z osobních věci uložených v bytě na adrese trvalého pobytu se jedná o knihy a věci na převlečení, ostatní věci si žalobce odstěhoval z důvodu rekonstrukce nemovitosti.

Prvostupňový správní orgán dne 29.11.2010 současně s kopií svědecké výpovědi odeslal účastníkům správního řízení výzvu k uplatnění práva vyjádřit se k podkladům rozhodnutí do sedmi dnů od doručení.

Žalobce dne 6.12.2010 doručil písemné vyjádření, kde uváděl, že nejsou splněny podmínky pro zrušení údaje o místu jeho trvalého pobytu, zrušení trvalého pobytu by bylo v rozporu s dobrými mravy a rovněž by došlo k zásahu do pokojného stavu, který má správní orgán chránit.

Dne 6.12.2010 se dostavila ke správnímu orgánu navrhovatelka H. V. a sdělila, že na návrhu na zrušení trvalého pobytu žalobci trvá, neboť není důvod k evidenci trvalého pobytu žalobce na předmětné adrese.

Dne 15.12.2010 Městský úřad Hluboká nad Vltavou vydal rozhodnutí o zrušení trvalého pobytu žalobce na adrese H. nad V., B 981, neboť žalobci zaniklo užívací právo a objekt neužívá. Žalobce se proti tomuto rozhodnutí odvolal. Napadeným rozhodnutím bylo odvolání žalobce jako nedůvodné zamítnuto, neboť byly splněny zákonné podmínky pro zrušení údaje o místu trvalého pobytu ve smyslu § 12 a § 10 zákona o evidenci obyvatel č. 133/2000 Sb.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení z hlediska žalobních námitek uplatněných v žalobě dle § 75 odst. 2 s.ř.s. a vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí.

Pokračování
- 4 -
10A 14/2011

Žalobce se podanou žalobou domáhá přezkoumání a zrušení rozhodnutí, jímž bylo pravomocně žalovaným rozhodnuto o zrušení trvalého pobytu žalobce na adrese B. č. 981, H. nad V.

Podle § 12 odst. 1 písm. c/ zákona č. 133/2000 Sb. o evidenci obyvatel rozhodne ohlašovna o zrušení údaje o místu trvalého pobytu, zaniklo-li užívací právo k objektu nebo vymezené části objektu, jehož adresa je v evidenci obyvatel uvedena jako místo trvalého pobytu občana a neužívá-li občan tento objekt nebo jeho vymezenou část.

Podle odstavce 2 téhož ustanovení ohlašovna rozhodne o zrušení údaje o místu trvalého pobytu podle odst. 1 písm. c/ jen na návrh vlastníka objektu nebo jeho vymezené části nebo na návrh oprávněné osoby uvedené v § 10 odst. 6 písm. c/. Navrhovatel je v takovém případě povinen existenci důvodů uvedených v odstavci 1 písm. c/ v ohlašovně prokázat.

Žalobce v podané žalobě nezpochybnil skutečnost, že Mgr. H. V. je osobou oprávněnou podat návrh na zrušení údaje o místu trvalého pobytu žalobce, ani nevznesl námitky proti závěru žalovaného vyjádřenému v odůvodnění napadeného rozhodnutí, že Mgr. H. V. je vlastníkem nemovitosti – domu č. 981 v B. v H. nad V. na základě darovací smlouvy s právními účinky vkladu do katastru nemovitostí dne 2.5.2003.

Soud poznamenává, že údaj o místu trvalého pobytu je především údaj evidenční, který sám o sobě nezakládá a nikdy ani nezakládal žádná práva soukromá např. podle občanského zákoníku. Jako evidenční údaj slouží zejména pro identifikaci účastníka v různých správních řízeních. Smyslem ustanovení § 12 odst. 1 písm. c/ a odst. 2 zákona o evidenci obyvatel je poskytnout oprávněnému subjektu, který má právo k určité nemovitosti či bytu ochranu v tom smyslu, aby v takovém případě nebyla přihlášena osoba, která k tomuto bytu či nemovitosti žádné právo nemá. Jedná se tedy o ochranu vlastnického či jiného užívacího práva vlastníka či uživatele bytu v tom smyslu, aby s ohledem na údaj o trvalém pobytu někoho, kdo k bytu nemá žádné právo, nebyl nadmíru zatěžován např. zasíláním různých obsílek, při výkonu exekuce, při výkonu volebního práva. Zákon o evidenci obyvatel tuto skutečnost upravil proto tak, že pokud je provedeno zrušení údaje o místu trvalého pobytu a občan jiné místo trvalého pobytu nesdělí či neprokáže, je tímto místem adresa ohlašovny.

Ve správním řízení správní úřad nemůže nahrazovat svým rozhodnutím soudy a upravovat tak práva a povinnosti mezi jednotlivými účastníky, neboť to mu ze zákona nepřísluší. Správní úřad proto pouze zkoumá, zda žádost podala oprávněná osoba a pokud ano, tak zda zaniklo příslušné užívací právo k bytu a byt není užíván. Skutečnost zda byt je či není užíván po právu však už úřadu hodnotit nepřísluší, případné rozpory musí účastníci řešit u občanskoprávního soudu. Lze tedy uzavřít, že pokud jsou shora uvedené skutečnosti zjištěny, úřad musí žádosti vyhovět a údaj o místu trvalého pobytu zrušit. Jedná se tedy o evidenční údaj, na jehož základě nejsou vzájemná práva a povinnosti mezi účastníky nijak upraveny, takové rozhodnutí náleží pouze soudu v občanskoprávním řízení. Soud poukazuje na to, že pokud by soud práva a povinnosti mezi účastníky upravil odlišně od skutkového stavu, který tu byl v době, kdy úřad o zrušení trvalého pobytu rozhodoval, pak na návrh příslušného účastníka by byla provedena změna v údajích o trvalém pobytu. Tyto skutečnosti podtrhují charakter institutu trvalého pobytu jako evidenčního údaje.

Pokračování
- 5 -
10A 14/2011

V dané věci z odůvodnění napadeného rozhodnutí a obsahu správního spisu vyplývá, že zákonné podmínky pro vydání rozhodnutí splněny byly. V souvislosti s tím soud poukazuje na přesvědčivé odůvodnění napadeného rozhodnutí, s jehož právním názorem se plně ztotožňuje. Žalobce v žalobě uvádí, že jeho právo užívat nemovitost nezaniklo, neboť se souhlasem vlastníka – navrhovatelky, jeho sestry Mgr. H. V., má zde uloženo 50 kusů knih, nějaké oblečení a setkává se zde se svými dětmi, proto žalobce trvá na tom, aby mu údaj o místu trvalého pobytu na uvedené adresy nebyl zrušen, neboť jeho sestra mu nebrání mít zde uložené knihy a oblečení. Tato námitka žalobce je zcela nedůvodná, a to s odkazem na

ustanovení § 10 odst.s 2 zákona č. 133/2000 Sb., dle něhož otázka trvalého pobytu je pouze evidenčního charakteru a přihlášením k trvalého pobytu žalobci nevyplývají žádná další práva k bytu. Žalobce měl právo užívat byt na základě souhlasu jeho matky, která v té době byla vlastníkem předmětné nemovitosti. Na základě darovací smlouvy byla nemovitost převedena na jeho sestru Mgr. H. V., proto právními účinky vkladu do katastru nemovitostí dne 2.5.2003 toto jeho právo odvozené od jeho rodičů zaniklo.

Mgr. H. V. jako vlastník nemovitosti zřídila smlouvou věcného břemene užívání bytu 1+kk pro své rodiče M. S. a A. S. Toto právo pokud však nestanoví zvláštní zákon, nepřísluší dalším osobám /§ 150 o.z./.

Z výpovědi navrhovatelky Mgr. H. V. i ze svědecké výpovědi svědkyně M. S. vyplývá, že žalobce nežije ve společné domácnosti se svou matkou, pouze ji navštěvuje a setkává se v jejím bytě se svými dětmi. V předmětném bytě matky má uloženy pouze knihy a šatstvo, z čehož plyne, že žalobce předmětnou nemovitost neužívá.

Z listinných podkladů založených ve správním spise vyplývá, že žalobce uzavřel nájemní smlouvu na byt první kategorie o velikosti 4+1 v M. ulici v domě č.p. 1 v H. nad V. od 27.4.2004. Tímto dnem mu tedy zaniklo jeho odvozené užívací právo k bytu jeho rodičů. Žalobce byl nájemcem bytu a měl možnost se zde k trvalému pobytu přihlásit. Občan, jemuž zaniklo užívací právo, má možnost se přihlásit k trvalému pobytu, ohlásit tak změnu místa trvalého pobytu za podmínek uvedených v § 10 odst. 6 zákona o evidenci obyvatel a uplatnit tak svá práva dle § 10 uvedeného zákona. Z přihlášení občana k trvalému pobytu nevyplývají žádná práva k objektu ani k vlastníkovi nemovitosti.

V souzené věci je proto nesporné, že se žalobce v předmětném bytě nezdržuje, nebydlí v něm. Dokladem je především jeho vyjádření učiněné v rámci správního řízení a dále tvrzení osoby zúčastněné na řízení Mgr. H. V. – navrhovatelky zrušení údaje o místu trvalého pobytu a výpověď svědkyně M. T. Zánik užívacího práva žalobce k bytu byl rovněž prokázán, a to výpisem z katastru nemovitostí a rovněž tak i nájemní smlouvou o bytu v M. ulici č.p. 1. Soud dospěl k závěru, že byla splněna i druhá podmínka § 12 odst. 1 písm. c/ zákona o evidenci obyvatel. Slovo neužívá-li po zániku užívacího práva k bytu je třeba vyložit ve smyslu faktické realizace práva na bydlení. Jestliže žalobce dlouhodobě v bytě nebydlí, má zde pouze uskladněné movité věci, pak byt neužívá. Zákon o evidenci obyvatel akceptuje faktický stav bez ohledu na to, proč občan právo na bydlení nerealizuje a nevyužívá.

Zcela nedůvodná je námitka žalobce, že nebylo uvedeno, z jakého důvodu je pro zápis údaje o trvalém pobytu nutný právní důvod bydlení a jak žalovaný dospěl k závěru o tom, že právo žalobce zaniklo. Soud odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí, které je soudem považováno za správné v případě, že byl učiněn závěr, že právní důvod bydlení žalobci zanikl v době, kdy jeho matka převedla na základě darovací smlouvy nemovitost, ve které se její byt nachází. Matka žalobce M. S. užívá byt na základě věcného břemene. Podle Pokračování
- 6 -
10A 14/2011

§ 151 o.z. smlouvou může zřídit věcné břemeno pouze vlastník nemovitosti, pokud zvláštní zákon nedává toto právo i dalším osobám. Právo odpovídající věcnému břemenu patří pouze určité osobě. Navrhovatelka Mgr. H. V. proto s odkazem na uvedená ustanovení neměla povinnost prokázat, že její matka nebyla oprávněna poskytnout žalobci užívací titul. Důkaz v podobě výpisu z katastru nemovitostí ohledně vlastnictví navrhovatelky, ze kterého vyplývá i věcné břemeno M. S. na základě smlouvy ze dne 2.5.2003 se jeví jako dostačující. V řízení před správním orgánem nebylo zjištěno, že by žalobce žil ve společné domácnosti se svou matkou. Zcela irelevantní je pak okolnost, zda žalobce má v bytě své matky uskladněny nějaké osobní věci v případě, že je nesporné, že byt neužívá.

Napadené rozhodnutí je přezkoumatelné, protože je z něj zřejmé, jakými úvahami se správní orgán řídil při hodnocení podkladů a při výkladu právních předpisů a uvedl důvod rozhodnutí. Rovněž se žalovaný vypořádal s veškerými námitkami žalobce uvedenými v odvolání. Ze strany žalovaného bylo reagováno na veškeré jeho námitky uvedené v odvolání, přičemž nebyl důvod vypořádat se s okolností ohledně oprávněnosti žalobce užívat část nemovitosti za situace, že bylo zjištěno, že žalobce žádnou část nemovitosti neužívá. Pouze má zde se souhlasem své matky uskladněno 50 kusů knih a svršky. V tomto směru nelze hovořit o užívání části nemovitosti ale o uskladnění uvedených věcí.

Soud proto uzavřel, že správní orgány rozhodly na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu, kdy byly provedeny řádné důkazy k objasnění, zda žalobce byt skutečně užívá i za účelem zjištění, zda a kdy zaniklo užívací právo žalobce k předmětnému bytu.

Ze všech shora uvedených důvodů dospěl krajský soud k závěru, že napadené rozhodnutí je věcně správné, bylo vydáno v souladu se zákonem č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel. Proto soud žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., kdy žalovaný, který měl v řízení úspěch, se práva na náhradu nákladů řízení vzdal.

O nákladech řízení osoby zúčastněné soud rozhodl dle § 60 odst. 5 s.ř.s. Soudem nebyla Mgr. H. V. uložena žádná povinnost, proto jí nebyla náhrada nákladů řízení přiznána.

Soud rozhodl rozsudkem bez jednání dle § 51 odst. 1 s.ř.s., neboť účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně z důvodů podle § 103 s.ř.s. prostřednictvím soudu podepsaného ve dvou stejnopisech. Stěžovatel musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 23. března 2011

Předsedkyně senátu:

JUDr. Věra Balejová v.r.

Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru