Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 A 13/2013 - 48Rozsudek KSCB ze dne 27.11.2013

Prejudikatura

7 Afs 212/2006 - 74


přidejte vlastní popisek

10A 13/2013 - 48

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce Zoologická zahrada Tábor - Větrovy, IČ 276 09 898, sídlem Praha – Horní Měcholupy, Nad Přehradou 408, zastoupeného JUDr. Josefem Tuškem, advokátem v Táboře, tř. 9 května 1282, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihočeského kraje, České Budějovice, U Zimního stadionu 1952/2, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 14.1.2013, č.j. KUJCK 556/2013/OREG, takto:

Rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje, se sídlem České Budějovice ze dne 14.1.2013, č.j. KUJCK 556/2013/OREG se zrušuje pro vady řízení a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 11.228,- Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet právního zástupce žalobce.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále též krajský soud) dne 7.2.2013 se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 14.1.2013, č.j. KUJCK 556/2013/OREG, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Městského Pokračování
- 2 -
10A 13/2013

úřadu Tábor ze dne 8.10.2012 č.j. METAB 45613/2012/SÚ/Vav, jímž byla zamítnuta žádost žalobce o vydání rozhodnutí o dodatečném povolení stavby: ohrazení, 2 ×kotec pro hospodářská zvířata, zpevněná plocha pro hospodářská zvířata, zpevněná plocha pro stanový hangár, zpevněná plocha pro WC na pozemcích parc. č. 978/30, 978/29, 978/10, 1067/13, 978/8 v katastrálním území Horky u Tábora, obec Tábor.

Žalobce předně uvádí, že napadené rozhodnutí je v rozporu se smyslem zák. č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále též zákon o územním plánování a stavebním řádu), a to nejen v jeho současném znění, ale i ve znění platném do 31.12.2012. V této souvislosti poukazuje na aktuální znění ust. § 18 odst. 5 zákona o územním plánování a stavebním řádu, dle kterého lze nezastavěné území v souladu s jeho charakterem umisťovat mimo jiné i taková technická opatření a stavby, které zlepší podmínky jeho využití pro účely rekreace a cestovního ruchu. Uvedené stavby, zařízení a jiná opatření včetně staveb, které bezprostředně souvisejí včetně oplocení, lze v nezastavěném území umisťovat v případech, pokud je územně plánovací dokumentace výslovně nevylučuje. Žalovaný se tímto ustanovením jakož i celým zákonem měly řídit a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zrušit. Žalovaný se tímto ovšem nezabýval a pouze konstatoval, že celý areál ZOO je v nesouladu s platnou územně plánovací dokumentací a že je tedy vyloučeno, aby byly dílčí stavby shledány v souladu se všemi limity a kritérii.

Žalovaný se nijak nezabýval ani tím, že areál zoologické zahrady má být podřazen pod plochy občanské vybavenosti. Na podporu tohoto tvrzení žalobce dále poukázal na funkční zařazení jiných zoologických areálů v České republice.

Žalobce se dále zabývá pojmem hospodářská zvěř, a to v souvislosti s výzvou správního orgánu prvního stupně směřující k tomu, aby byly dotčené pozemky žalobcem využívány k chovu hospodářských zvířat. Dle názoru žalobce jsou zvířata v zoologické zahradě chovaná pro hospodářské, zejména pak pro podnikatelské účely a zoologická zahrada na svých pozemcích hospodaří. Lze tedy konstatovat, že areál zoologické zahrady lze označit v územním plánu každého města či obce různě, jak tomu i fakticky je. Rozhodující je, aby tento areál splňoval podmínky oddílu o označení plochy, kde je umístěn. V daném případě jde o plochy bydlení nízkopodlažního a plochy zemědělské a z toho, jak jsou tyto plochy v Územním plánu města Tábor specifikovány, jasně vyplývá, že tomuto stavby v areálu celé zoologické zahrady Tábor-Větrovy plně vyhovují.

Žalobce dále uvádí, že správními orgány poukazované rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 23.11.2011, č.j. 3As 18/2011-117 je pro danou věc zcela nepřípadné, neboť se vztahuje na zcela jinou problematiku. Žádost žalobce byla zamítnuta pouze s odůvodněním, že se jedná v podstatě o části celku, který by jako jeden celek nebylo možno podle současného ÚPD povolit a odkazují se na zmiňované rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Uvedené rozhodnutí však na danou věc nelze aplikovat, neboť žádné povolení na jednu stavbu celého areálu nebylo vydáno a fakticky by to ani nebylo realizovatelné.

Závěrem žalobce navrhuje napadené rozhodnutí zrušit pro nezákonnost a faktickou nepřezkoumatelnost, neboť z něj není patrné, v čem je vlastně rozpor s územním plánem spatřován.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Ke shora uvedeným námitkám žalobce odkázal na ust. § 18 odst. 5 zákona o územním plánování a stavebním řádu, ve znění účinném do 31.12.2012, dle kterého v nezastavěném území lze v souladu s jeho charakterem umisťovat Pokračování
- 3 -
10A 13/2013

stavby, zařízení, a jiná opatření pouze pro zemědělství, lesnictví, vodní hospodářství, těžbu nerostů, pro ochranu přírody a krajiny, pro veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu, pro snižování nebezpečí ekologických a přírodních katastrof a pro odstraňování jejich důsledků, a dále taková technická opatření a stavby, které zlepší podmínky jeho využití pro účely rekreace a cestovního ruchu, například cyklistické stezky, hygienická zařízení, ekologická a informační centra. Žalovaný uvádí, že uvedené ustanovení zákona sice neobsahovalo větu „uvedené stavby, zařízení a jiná opatření včetně staveb, které s nimi bezprostředně souvisejí včetně oplocení, lze v nezastavěném území umisťovat v případech, pokud je územně plánovací dokumentace výslovně nevylučuje“, žalovanému však je z úřední činnosti známo, že stavební úřady dle této věty takto postupovaly ve své rozhodovací praxi již před 1.1.2013, aniž by toto bylo definováno v zákoně. Uvedené ustanovení stavebního zákona však nebylo možné na řízení o žádosti žalobce podané dne 22.12.2011 o dodatečné povolení stavby použít, poněvadž možnost „zastavění“ území dotčeného areálem zoologické zahrady je upravena Územním plánem Tábor, který byl vydán na základě usnesení zastupitelstva města Tábor č. 103/3/11 ze dne 31.1.2011, s nabytím účinnosti dne 17.2.2011.

Stavba ohrazení, 2 × kotec pro hospodářská zvířata, zpevněná plocha pro stanový hangár, zpevněná plocha pro WC, na pozemích parc. č. 978/30, 978/29, 978/10, 1067/13, 978/8 v k.ú. Horky u Tábora, se podle Územního plánu Tábor nachází v ploše určené pro využití bydlení nízkopodlažní izolované, přičemž výstavba na poz. parc. č. 978/30, 978/29 a 978/10 je podmíněna územní studií, která pro určenou plochu nebyla zpracována, a plochy zemědělská – orná půda.

Žalovaný dále setrvává na případnosti rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 23.11.2011 č.j. 3As 18/2011-117, jehož závěry dopadají i na projednávanou věc. Jiný postup, než posuzování jednotlivých staveb, resp. staveb uvedených v jednotlivých žádostech o dodatečné povolení právě v kontextu všech nepovolených staveb, tvořících ucelený areál s účelem využití a v rozsahu zoologické zahrady, by žalovaný považoval za účelové obcházení zákona a tudíž za nezákonný.

Žalovaný ověřoval zjištěný skutkový stav a dospěl k závěru, že předmětné stavby zoologické zahrady nebylo možno posoudit tak, že by její umístění bylo v souladu s hlavním využitím, s využitím přípustným či podmínečně přípustným pro funkční plochy označené jako bydlení nízkopodlažní izolované, plochy zemědělské-orná půda, a plochy zemědělské-trvalý travní porost. Žalovaný se ztotožnil s názory stavebního úřadu o nesouladu stavby s územně plánovací dokumentací. Navíc žádost o dodatečné povolení stavby byla podána bez potřebných příloh, a ani přes výzvu stavebního úřadu žalobce žádost nedoplnil. Žalovaný k tomuto dále dodal, že stavební úřad je odpovědný za zajištění souladu stavby s platnou územně plánovací dokumentací.

Žalovaný ve svém vyjádření dále zdůraznil, že předmětem přezkumu odvolacího řízení nebyly a nemohly být skutečnosti týkající se pořizování Územního plánu Tábor, ani souvislosti týkající se samotného chovu zvířat v areálu zoologické zahrady. S ohledem na to, že nebyla splněna jedna z podmínek pro dodatečné povolení stavby, jsou žalobkyní citovaná rozhodnutí příslušných orgánů hájících veřejný zájem podle zvláštních právních předpisů pro dodatečné povolení stavby bez významu.

K tvrzení žalobce o předchozích dodatečných povoleních ke stavbám v roce 2012 žalovaný uvedl, že tato nebyla předmětem odvolacího řízení a v té době mohlo dojít k jejich povolení pro účely hospodářského a zemědělského využití, pakliže bylo shledáno, že dotčené Pokračování
- 4 -
10A 13/2013

stavby nejsou v rozporu s regulacemi a podmínkami stanovenými pro dané území platnou územně plánovací dokumentací.

Ze správního spisu vyplynuly následující podstatné skutečnosti.

Dne 8.8.2011 a dne 10.8.2011 byly u Městského úřadu v Táboře učiněn podněty k zahájení kontrolní prohlídky areálu Zoologické zahrady Tábor – Větrovy, a to z důvodu podezření výstavby nepovolených staveb, jejichž vlastníkem byl v té době Ranč Větrovy, a.s.

Na základě kontrolního zjištění, které proběhlo dne 10.8.2011, bylo opatřením ze dne 8.9.2011, č.j. METAB 41174/2011/SÚ/Vav zahájeno řízení o odstranění nepovolených staveb.

Dne 12.8.2011 byla společnost Ranč Větrovy, a.s. vyzvána ke zjednání nápravy, a to zastavením prací, neužívání dokončených staveb a k neužívání pozemků k jiným účelům, než je určeno územním plánem, tedy k chovu hospodářských zvířat.

Dne 20.2.2012 byla žalobcem u Městského úřadu v Táboře podána žádost o dodatečné povolení stavby dle ustanovení § 129 odstavec 2 a 3 zákona o územním plánování a stavebním řádu. Stavby, které měly být v důsledku žádosti dodatečně povoleny, byly žalobcem označeny jako ohrazení (ploty), zpevněná plocha, 2 × kotec pro zvířata, zpevněná plocha (hangár). Uvedené stavby jsou umístěny v obci Tábor – Větrovy, katastrální území Horky u Tábora parcelní č. 978/30 – orná půda, 978/29-orná půda, 978/10 – orná půda, 1067/13 – ostatní plocha a 978/8 – ostatní plocha.

Dne 27.2.2012 byla Městským úřadem v Táboře vydána výzva k doplnění žádosti o dodatečné povolení shora uvedených staveb, a to o projektovou dokumentaci, vyjádření nebo závazná stanoviska dotčených orgánů, stanoviska vlastníků dopravní a technické infrastruktury, doklad o jednání s účastníky řízení a správní poplatek.

Dne 2.4.2012 bylo řízení o odstranění staveb usnesením přerušeno do doby vydání pravomocného rozhodnutí ve věci žádostí o dodatečné povolení staveb.

Dne 8.10.2012 bylo Městským úřadem v Táboře vydáno pod č.j. METAB 45613/2012/SÚ/Vav, sp. zn. S-META 8628/2012/Va, rozhodnutí o zamítnutí žádosti žalobce o dodatečné povolení staveb. Obsahem tohoto rozhodnutí bylo nejprve shrnutí historického vývoje fungování zoologické zahrady Tábor – Větrovy. Prvostupňový správní orgán dále odkázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 3As 18/2011, z něhož v případě projednání žádosti žalobce vycházel, a dospěl k závěru, že v daném případě je nutno zohlednit, zda jsou předmětné stavby užívané jako celek a zda podané žádosti o dodatečné povolení staveb splňují zákonné požadavky pro dodatečné povolení jednotlivých staveb, a to i s ohledem na komplex staveb jako celek, v tomto případě ke stavbě areálu zoologické zahrady. Je zcela zřejmé, že bez předmětných staveb, které jsou povolovány jednotlivě, by areál ZOO nebyl provozuschopný. V této souvislosti správní orgán prvního stupně dále zmínil Územní plán sídelního útvaru aglomerace Tábor, Sezimovo Ústí, Planá nad Lužnicí, platný od 1.6.1994 do 17.2.2011, v němž byly pozemky, nyní oplocené ZOO, součástí nezastavěného území. Od roku 2006 do února roku 2011 byl městem Tábor pořizován nový územní plán, přičemž dne 10.9.2008 uplatnil současný předseda představenstva ZOO požadavek na změnu funkčního využití pozemků parcelní č. 996/2, 989 a 986/2 k.ú. Horky u Tábora pro činnost umožňující výstavbu letního stanového tábora, tomuto požadavku bylo vyhověno. V lednu Pokračování
- 5 -
10A 13/2013

roku 2011 byl dále podán požadavek na úpravu, příp. na změnu pořizovaného územního plánu Tábor na zmenšení navrhované zastavitelné plochy pro bydlení lokalita Ho 26 a vymezení nové plochy pro ZOO. Uvedený požadavek byl zařazen do změny č. 1 Územního plánu, neboť uplynula lhůta pro podání námitek a připomínek k návrhu územního plánu. Dne 7.7.2011 bylo Městským úřadem Tábor vydáno kladné vyjádření k projektu vegetačních úprav v místě budoucí ZOO. Uvedené vegetační úpravy lze chápat jako doprovodnou vegetační a izolační zeleň, která je v zemědělské ploše přípustná. V červnu roku 2011 byla předložena na odbor územního rozvoje územní studie ZOO, která byla následně rozeslána zastupitelům města spolu se zadáním změny č. 1 územního plánu, přičemž jedna z lokalit se týkala vymezení nové plochy ZOO. V současné době probíhá zpracování konceptu změny č. 1 Územního plánu Tábor, nabytí účinnosti této změny nelze odhadnout, předpoklad je zhruba 1,5 roku.

Konkrétní stavby, o nichž je v tomto řízení rozhodováno jsou: ohrazení, 2 × kotec pro hospodářská zvířata, zpevněná plocha pro stanový hangár, zpevněná plocha pro WC, hrací prvky a altán, které jsou umístěny na pozemcích parcelní č. 978/30, 978/29, 978/10, 1067/13, 978/8, přičemž tyto pozemky se v Územním plánu Tábor nacházejí na ploše určené pro využití (1) Bydlení nízkopodlažní izolované (Ho26 Bni), přičemž výstavba na pozemcích parcelní č. 978/30, 978/29 a 978/10 je podmíněna územní studií, která zpracována v určené ploše žadateli nebyla a dále (2) plochy zemědělské – orná půda (Zo).

V případě shora uvedených staveb žalobce se jedná o podstatné stavby, které spoluvytváří v kontextu celého komplexu staveb areál zoologické zahrady, jejichž správné funkční využití lze podřadit podle ustanovení § 6 vyhl. č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využití území, pod plochy občanské vybavenosti. Jak vyplývá z výše uvedeného využití, jsou předmětné stavby umístěny v plochách, které nejsou dle Územního plánu Tábor určeny pro využití zoologické zahrady a jsou tedy s tímto dokumentem v rozporu.

Nelze pominout faktický skutkový stav, že se jedná o komplex dílčích staveb, které ve svém důsledku vytvářejí areál ZOO a posuzovat v řízení vymezeném žádostí o dodatečné povolení stavby pouze jednu stavbu. Je nutné vzít v úvahu, že žádost o dodatečné povolení stavby je determinována tím, ohledně jakých staveb bylo stavebním úřadem z úřední povinnosti zahájeno řízení o odstranění stavby. Nelze odhlédnout od skutečnosti, že půjde o řízení svou povahou doplňující řízení o odstranění stavby a nelze pouštět ze zřetele, že stále probíhá toto hlavní řízení, je celý původně nepovolený komplex staveb ZOO. Povolení dílčí stavby komplexu, byť vedeno samostatně, by bez faktických existujících návazností na komplex staveb jako takových, bylo v souladu s územně plánovací dokumentací, nikoliv však podle reálně zjištěného skutkového stavu. Dodatečné povolení dílčí stavby je podle názoru správních orgánů nedodržováním stavebního zákona, zejména veřejných zájmů představujících zde nesouladem s platnou územně plánovací dokumentací. Pokud bude podmínkám vyhovovat celý komplex ZOO, bude vyhovovat i dílčí stavba, o jejíž dodatečné povolení je stavebníkem žádáno.

V tomto případě se jedná o nesoulad celého areálu ZOO s platnou územně plánovací dokumentací a je tedy vyloučeno, aby byly současně všechny dílčí stavby v postupných krocích shledány v souladu s předmětnými limity a stanovenými kritérii.

Závěrem prvostupňový správní orgán shledal, že předmětná dodatečně povolovaná stavba, jakožto dílčí stavba celého areálu ZOO nevyhovuje podmínkám územně plánovací Pokračování
- 6 -
10A 13/2013

dokumentace. Z tohoto důvodu a dále z faktického nedoložení všech potřebných podkladů žalobcovu žádost o dodatečné povolení stavby zamítl.

Dne 25.10.2012 bylo žalovanému podáno odvolání žalobce proti shora uvedenému rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, o kterém bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 14.1.2013 č.j. KUJCK 556/2013/OREG tak, že prvostupňové rozhodnutí bylo potvrzeno. Obsahem odůvodnění tohoto rozhodnutí je předně konstatování žalovaného, dle kterého je rozhodnutí správního orgán prvního stupně i samotný postup tohoto orgánu v souladu s právními předpisy a z věcného hlediska správné. Odvolací orgán nezjistil pochybení, která by měla vliv na zákonnost a věcnou správnost uvedeného rozhodnutí, či na řízení, jež jeho vydání předcházelo. Odvolací orgán ověřil, že v dané věci se skutečně jedná o komplex několika staveb, které vytvářejí areál zoologické zahrady, nelze tudíž v řízení zahájeném žádostí o dodatečné povolení staveb posuzovat pouze dílčí stavbu. Povolení dílčí stavby areálu, jakkoliv v řízení vedeném samostatně, de facto bez existujících návazností na celkový areál zoologické zahrady, představuje rozpor s vydanou územně plánovací dokumentací. S tím a priori souvisí, že pokud by všem požadavkům odpovídal celý areál zoologické zahrady, bude jim vyhovovat i jednotlivá stavba, o jejíž dodatečné povolení bylo stavebníkem požádáno samostatně. Žalovaný na tomto místě souhlasí i s použitím rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 23.11.2011 č.j. 3As 18/2011-117. Z uvedeného je zřejmé, že stavební úřad fakticky shledal skutečnost, rozpor s územním plánem, která znemožňuje vyhovět předmětné žádosti. Na uvedené přitom nemá vliv, že nedošlo k doplnění žádosti ze dne 22.12.2011. Ustanovením § 51 odstavec 3 správního řádu je umožněno správním orgánům neprovádět dokazování v situaci, kdy se to vzhledem k jiné v řízení zjištěné skutečnosti jeví jako překonané, nepoužitelné, neboť žádosti nemůže být vyhověno.

K názoru odvolatele, že k provedení určitých staveb dle ustanovení § 103 stavebního zákona není potřeba stavební povolení ani ohlášení, odvolací orgán poznamenal, že ve smyslu ustanovení § 96 odstavec 2 písmena a) stavebního zákona, je u staveb, jejich změn a zařízení, která nevyžadují stavební povolení ani ohlášení podle ustanovení § 103 odstavec 1 a 2 stavebního zákona, nezbytný územní souhlas. V daném případě bylo stavebním úřadem zjištěno, že pro shora uvedené stavby žádný územní souhlas vydán nebyl, stejně jako žádné rozhodnutí. S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti odvolací orgán rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle ustanovení § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

Předmětem řízení v projednávané věci je zamítnutí žádosti žalobce o vydání rozhodnutí o dodatečném povolení stavby - ohrazení, 2 × kotec pro hospodářská zvířata, zpevněná plocha pro stanový hangár, zpevněná plocha pro WC, které jsou umístěny na pozemcích parcelní č. 978/30, 978/29, 978/10, 1067/13, 978/8 v k. ú. Horky u Tábora, obec Tábor. Důvodem zamítnutí žalobcovy žádosti o dodatečné povolení uvedených staveb je skutečnost, že tyto byly umístěny v plochách, které nejsou dle platného územního plánu města Tábor určeny pro využití zoologické zahrady a jsou tedy s územním plánem města Tábor v rozporu, a to i z hlediska komplexu těchto staveb jako celku.

Dle ust. § 129 odst. 2 písm. a) stavebního zákona stavbu uvedenou v odstavci 1 písm. b) lze dodatečně povolit, pokud stavebník nebo její vlastník prokáže, že není umístěna v Pokračování
- 7 -
10A 13/2013

rozporu se záměry územního plánování, zejména s územně plánovací dokumentací a s územním opatřením o stavební uzávěře nebo s územním opatřením o asanaci území.

Z obsahu správního spisu bylo zjištěno, že dne 8.9.2011 bylo správním orgánem prvního stupně zahájeno řízení o odstranění nepovolených staveb – rozestavěné stavby: medvědárium se zatrubněním strouhy a pod stavbou a základová deska pro WC a odpad a dokončené stavby: části ohražení pastvin, kontejner pro medvěda, bouda pro opice, přístřešek pro koně, hrací prvky, altán, voliery pro ptáky a lišku, kotec pro pumu a lvice, voliery volné, seník pro kozy, voliera pro papoušky a vstupní poutač. Uvedené stavby se nachází na pozemcích parcel. č. KN 970, 972, 973, 977, 978/1, 981, 982, 986/2, 988, 990, 991, 996/1, 996/2, 1002, 1066, 1067 v kat. území Horky u Tábora, jejichž vlastníkem byl ke dni vydání rozhodnutí RANČ VĚTROVY, a.s.

Z výpisu z obchodního rejstříku žalobce bylo zjištěno, že dne 21.7.2011 došlo ke změně firmy žalobce s tím, že tato nově zní Zoologická zahrada Tábor – Větrovy, a.s. Nelze tudíž souhlasit s tvrzením správních orgánů, dle nichž je Zoologická zahrada Tábor – Větrovy právním nástupcem RANČ VĚTROVY, a.s., z rejstříkového spisu je zřejmé, že došlo pouze ke změně firmy žalobce, nikoliv k jeho zániku bez likvidace.

Shora uvedené rozhodnutí o zahájení řízení o odstranění nepovolených staveb obsahuje označení pozemků parc. č. KN 970, 972, 973, 977, 978/1, 981, 982, 986/2, 988, 990, 991, 996/1, 996/2, 1002, 1066, 1067 v kat. území Horky u Tábora. K tomuto správní orgán prvního stupně a stejně tak i žalovaný uvádějí, že v katastrálním území Horky u Tábora byla v mezidobí, kdy byl šetřen stav věci a kdy probíhalo řízení o odstranění stavby, provedena digitalizace území, v jejímž rámci došlo k přečíslování označených území, z tohoto důvodu se čísla pozemků v oznámení o zahájení řízení o odstranění stavby a ve vydaných výzvách liší od čísel pozemků uvedených v prvostupňovém rozhodnutí a rovněž v rozhodnutí napadeném žalobou.

Ke shora uvedenému nesouladu označení předmětných pozemků krajský soud uvádí, že nařízení odstranění stavby je velmi intenzivním zásahem do vlastnického práva vlastníka stavby, neboť realizace tohoto rozhodnutí vede k právnímu i faktickému zániku nemovitosti. Proto jde zpravidla o poslední možnost řešení rozporu právního a faktického stavu, ke které se stavební úřad může uchýlit až v případě, že selhaly jiné možnosti odstranění tohoto nesouladu (zásada proporcionality). S ohledem na charakter řízení o odstranění stavby a de facto i řízení o dodatečném povolení stavby, která jsou spolu těsně provázána, je třeba náležitě označit pozemky, na nichž se nacházejí nepovolené stavby, které by měly být odstraněny. Odstranění stavby představuje intenzivní zásah do majetkové sféry vlastníka stavby, takový zásah by měl být proveden, pokud je dán zákonný důvod a mělo by dojít k přesnému a nezaměnitelnému označení staveb, kterých se odstranění týká.

Krajský soud dospěl k závěru, že v projednávané věci se jedná o zásadní rozpor právě v označení pozemků, na nichž se nacházejí nepovolené stavby žalobce, které by měly být odstraněny. Uvedený rozpor shledaly i samotné správní orgány, které v odůvodnění svých rozhodnutí poukazují na tento rozpor v souvislosti s digitalizací katastrálních map. Takový rozpor však nelze v řízení o odstranění stavby a na něm navazujícím řízení o dodatečném povolení stavby tolerovat, jedná se o zásadní procesní pochybení, které v daném případě způsobuje zmatečnost řízení a nepřezkoumatelnost správních rozhodnutí, a to za situace, kdy v rozhodnutí o zahájení řízení o odstranění stavby ze dne 8.9.2011 jsou označeny jiné Pokračování
- 8 -
10A 13/2013

pozemky, než v řízení o dodatečném povolení stavby. Z těchto rozhodnutí nelze jednoznačně určit, na kterých pozemcích se nacházejí nepovolené stavby, které by měly být odstraněny, a na kterých pozemcích se nacházejí stavby, o jejichž dodatečné povolení žalobce žádá, případně, zda se jedná o totožné pozemky.

Shora uvedené vady způsobují neurčitost a zmatečnost v jednotlivých řízeních, která jsou vzájemně provázána, neboť vyplývají z téže situace. Veškeré pozemky označené v řízení o odstranění stavby a pozemky v řízení o dodatečném povolení stavby by měly být správními orgány ztotožněny tak, aby bylo dostatečně zřejmé, na kterých pozemcích se nacházejí nepovolené stavby, které mají být odstraněny, a na kterých pozemcích se nacházejí stavby, které žalobce navrhuje dodatečně povolit. Z tohoto důvodu považuje krajský soud napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné.

Žalovaný napadené rozhodnutí zdůvodnil především odkazem na skutečnost, že nepovolené stavby, jež jsou předmětem tohoto řízení, se nacházejí na plochách, které dle platného Územního plánu města Tábor nejsou určeny k využití pro areál zoologické zahrady. Z tohoto důvodu nelze žádosti žalobce o vydání rozhodnutí o dodatečné povolení předmětných staveb vyhovět.

Žalovaný svou argumentaci dále opírá o rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 23.11.2011 č.j. 3As 18/2011-117 s tím, že v daném případě se jedná o komplex několika staveb vytvářející areál zoologické zahrady, v řízení vyvolaném žádostí o dodatečném povolení konkrétní stavby nelze posuzovat pouze tuto dílčí stavbu, ale je třeba ji posuzovat jako navazující celkový areál zoologické zahrady, který jako takový představuje rozpor s vydanou územně plánovací dokumentací.

Nejvyšší správní soud ve shora uvedeném rozhodnutí konstatuje, že okolnosti projednávané věci, tedy skutečnost, že původní pravomocné stavební povolení bylo správními soudy následně zrušeno, svědčí závěru, že za stavbu je pro řízení o odstranění stavby, nutno považovat celý komplex řadových rodinných domů a bytových domů povolený stavebním úřadem. Předmět posuzování v řízení o dodatečném povolení stavby bude vymezen žádostí stavebníka a nelze tedy vyloučit, aby v rámci řízení o odstranění stavby jako celku bylo dále rozhodováno o žádostech o dodatečné povolení jednotlivých jejích částí v podobě konkrétních domů. Při rozhodování o každé jednotlivé žádosti o dodatečné povolení je třeba posoudit soulad s územně plánovací dokumentací, s obecnými požadavky na výstavbu, resp. s veřejným zájmem chráněným zvláštním právním předpisem primárně u celého komplexu staveb.

Dle shora citované části odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího správního soudu je zřejmé, že argumentace žalovaného tímto rozhodnutím je v dané věci zcela nepřípadná, neboť Nejvyšší správní soud v citovaném rozhodnutí řešil situaci, kdy stavební povolení k výstavbě komplexu rodinných domů a bytových domů bylo stavebníkovi udělováno vůči celému tomuto komplexu, nikoliv na každou jednotlivou stavbu, jak tomu je v projednávané věci.

Žalobce od počátku své existence nefungoval jako zoologická zahrada, z obsahu správního spisu vyplývá, že až v lednu roku 2011 byl žalobcem podán požadavek na úpravu či změnu pořizovaného územního plánu města Tábor, a to v souvislosti s vymezením nové plochy pro ZOO, na kterou byla žalobci udělena licence. Do této doby žalobce existoval pod firmou RANČ VĚTROVY, a.s., přičemž v průběhu let 1999 až 2010 byla žalobci vydávána jednotlivá stavební povolení v daném území, a to v roce 1999: seník, sedlárna, stáj pro koně a Pokračování
- 9 -
10A 13/2013

hnojiště, v roce 2005: kotce pro psy, lišku, a sovu, boxy pro koně, v roce 2006: ohrazení pro hospodářská zvířata a farmový chov daňků, v roce 2010: kotec pro pumu.

Z tohoto důvodu je zřejmé, že žalobci byla v průběhu let 1999 až 2010 vydávána jednotlivá stavební povolení na různé stavby s tím, že až v roce 2011, kdy žalobce získal licenci k provozování ZOO a podal v této souvislosti návrh na změnu či úpravu územního plánu, začal fakticky provozovat areál současné zoologické zahrady. Stavební povolení tudíž nikdy nebylo žalobci vydáváno za účelem výstavby zoologické zahrady jako celku.

Správní orgány v tomto případě mají určitý prostor pro zohlednění individuálních okolností jednotlivých konkrétních případů. V projednávané věci měla být zohledněna právě ta skutečnost, že celý komplex staveb, jichž je žalobce vlastníkem, nebyl od počátku budován se záměrem provozovat zoologickou zahradu, z tohoto důvodu nelze ani po roce 2011, kdy žalobce získal licenci k provozu ZOO, hodnotit jednotlivé stavby jako celý komplex, naopak je třeba posuzovat jednotlivé konkrétní stavby v závislosti na žádosti o jejich dodatečné povolení, jak uvádí i Nejvyšší správní soud v předmětném rozhodnutí. Ostatně ani řízení o odstranění staveb žalobce se netýká celého komplexu zoologické zahrady. Správní orgány v odůvodnění svých rozhodnutí odkazují na zmiňované rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a tvrdí, že jednotlivé stavby v řízení o jejich dodatečné povolení by měly být posuzovány jako komplex v návaznosti na celou zoologickou zahradu, přitom samotné řízení o odstranění staveb žalobce, které je s řízením o dodatečném povolení staveb těsně provázané, se týká pouze určitých staveb, jak je patrné z rozhodnutí o zahájení řízení o odstranění staveb ze dne 8.9.2011.

S ohledem na shora uvedené nemůže krajský soud souhlasit se závěry žalovaného, dle kterých se v daném případě jedná o komplex několika staveb vytvářející areál zoologické zahrady, tudíž v řízení vyvolaném žádostí o dodatečné povolení konkrétní stavby nelze posuzovat pouze tuto dílčí stavbu. Krajský soud nesdílí ani ten závěr žalovaného, dle něhož povolení dílčí stavby areálu, jakkoliv v řízení vedeném samostatně, de facto bez existujících návazností na celkový areál zoologické zahrady, představuje rozpor s vydanou územně plánovací dokumentací. Jak již bylo krajským soudem uvedeno shora, s ohledem na to, že žalobce začal provozovat zoologickou zahradu až v roce 2011, přičemž do této doby byly jednotlivé stavby žalobce v jednotlivých konkrétních případech povolovány, a vzhledem k tomu, že i samotná řízení o odstranění stavby a dodatečném povolení stavby se týkají pouze konkrétních staveb, které nejsou posuzovány jako celý komplex zoologické zahrady, je třeba v tomto případě zvážit možnost, že některé dílčí stavby budou splňovat zákonná kritéria, a v zásadě tedy nebude jejich dodatečnému povolení nic bránit. Závěr žalovaného, dle něhož jednotlivé stavby žalobce nemohou být povoleny, neboť jsou součástí areálu zoologické zahrady jako celku, který je v rozporu s územním plánem, nelze považovat za správný.

Žalovaný shora uvedenou argumentací založenou toliko na poukazovaném rozhodnutí Nejvyššího správního soudu vytváří pouze podmínky pro použití ust. § 51 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále též správní řád), aniž by k tomuto postupu podal

náležité odůvodnění. Z napadeného rozhodnutí se podává, že v projednávané věci je namístě postup dle ust. § 51 odst. 3 správního řádu, avšak naplnění podmínek stanovených v tomto ustanovení napadené rozhodnutí nikterak nedokládá.

K samotnému rozporu předmětných staveb žalobce s územním plánem města Tábor žalovaný uvedl, že tyto stavby se nacházejí na ploše určené pro využití dle textové části jako bydlení nízkopodlažní izolované (Ho26 Bni) a plochy zemědělské – orná půda (Zo). Z obsahu Pokračování
- 10 -
10A 13/2013

územního plánu města Tábor z ledna roku 2011 bylo zjištěno, že plochy zemědělské – trvalý travní porost je přípustné využít mimo jiné též k ohrazení pastvin, plochy lesní lze využít též pro volnočasové aktivity, mezi které územní plán zařazuje zookoutek. S ohledem na takto vymezené využití zemědělské plochy nemůže krajský soud souhlasit s kategorickým závěrem žalovaného, dle něhož jsou předmětné stavby jako součást areálu zoologické zahrady v rozporu s Územním plánem města Tábor. Tento závěr nebyl žalovaným ani správním orgánem prvního stupně nikterak konkrétně zdůvodněn, když z obsahu samotného územního plánu je zřejmé, že např. ohrazení pastvin ani zmiňovaný zookoutek nevylučuje takové využití právě pro provoz zoologické zahrady. Žalovaný tudíž v napadeném rozhodnutí zcela rezignoval na konkrétní zdůvodnění rozpornosti staveb žalobce s územním plánem, který takovéto využití staveb zjevně nevylučuje. Z napadeného rozhodnutí navíc není zřejmé, které konkrétní stavby se nacházejí na plochách pro bydlení nízkopodlažní izolované, a které konkrétní stavby se nacházejí na zemědělských plochách určených pro ornou půdu.

Z průběhu správního řízení dále vyplynulo, že žalobce po celou dobu systematicky shromažďoval zákonem stanovená povolení a stanoviska správních orgánů. Lze zmínit především Předběžnou informaci Městského úřadu Tábor ze dne 3.1.2012 k záměru Zookoutek – ohrazení a ubikace pro medvědy na pozemcích parc. č. 972, 973/2, 981/1, 981/2, 981/3, 981/4, 981/7, 982/9 v k.ú. Horky u Tábora, Závazné stanovisko Odboru životního prostředí zemědělství a lesnictví ze dne 25.1.2012, kterým krajský úřad udělil souhlas k trvalému odnětí zemědělské půdy ze zemědělského půdního fondu pro stavbu areálu zoologické zahrady Tábor Větrovy, dále Závazné stanovisko Městského úřadu Tábor ze dne 11.1.2012, kterým byl městským úřadem udělen souhlas k trvalému odnětí zemědělské půdy ze zemědělského půdního fondu pro stavbu zpevněné plochy pro parkování a rozhodnutí Městského úřadu Tábor ze dne 26.3.2012, kterým bylo povoleno trvalé odnětí pozemků plnění funkcí lesa pro stavbu areálu zoologické zahrady.

Z obsahu předběžné informace poskytnuté žalobci dne 3.1.2012 bylo zjištěno, že městský úřad žalobci doporučil dotčené lesní pozemky trvale vyjmout z pozemků určených k plnění funkcí lesa, čímž dojde k tomu, že na ně nebude pohlíženo jako na významný krajinný prvek. Žalobci bylo doporučeno získat závazné stanovisko o udělení souhlasu k odnětí zemědělské půdy ze zemědělského půdního fondu. Dále bylo žalobci sděleno, že k vydání dodatečného stavebního povolení pro stavbu je nezbytný souhlas orgánu státní správy lesů, který je vydáván formou závazného stanoviska. Vodoprávní úřad k záměru žalobce uvedl, že by v daném případě bylo vhodné vyžádat návrh a posouzení projektanta pro vodohospodářské stavby a dále žalobce musí vyžádat souhlas správního orgánu ve vodoprávním řízení.

Dle ust. § 139 odst. 1 správního řádu, stanoví-li tak zvláštní zákon, může každý požadovat od správního orgánu, který je příslušný vydat rozhodnutí nebo podmiňující úkon, aby mu v písemné formě poskytl předběžnou informaci o tom, (a) zda lze určitý záměr uskutečnit jen za předpokladu vydání rozhodnutí nebo podmiňujícího úkonu a (b) podle jakých hledisek bude posuzovat žádost o vydání rozhodnutí nebo podmiňujícího úkonu, popřípadě za jakých předpokladů lze žádosti vyhovět.

Dle ust. § 21 odst. 1 stavebního zákona krajský úřad, úřad územního plánování, obecní úřad pověřený pro výkon činnosti pořizovatele a stavební úřad poskytují v rámci své působnosti jako předběžné informace územně plánovací informace o (a) podmínkách využívání území a změn jeho využití, zejména na základě územně plánovacích podkladů a územně plánovací dokumentace, (b) podmínkách vydání regulačního plánu, územního rozhodnutí, včetně seznamu dotčených orgánů, (c) podmínkách vydání územního souhlasu v Pokračování
- 11 -
10A 13/2013

případech, kdy je možno jím nahradit územní rozhodnutí, včetně seznamu dotčených orgánů.

Předběžnou informací je informace správního orgánu o tom, zda určitý záměr lze uskutečnit pouze za předpokladu vydání rozhodnutí nebo podmiňujícího úkonu a podle jakých hledisek bude správní orgán posuzovat žádost o vydání rozhodnutí nebo podmiňujícího úkonu, popřípadě za jakých předpokladů lze takové žádosti vyhovět. Smyslem předběžné informace je nepochybně to, aby dotčené osoby dostaly kvalifikovanou informaci, zda svůj záměr mohou realizovat. Předběžná informace nenahrazuje rozhodnutí a nikterak nezasahuje do práv a povinností, avšak bez změny skutkových či právních podmínek je do určité míry závazná.

Ze všech shora zmíněných podkladů vyplývá, že žalobce byl prostřednictvím předběžné informace ze dne 3.1.2012 vyrozuměn o všech podmínkách, které předcházejí realizaci jeho záměrům, které následně naplňoval, jak dokládají závazná stanoviska i rozhodnutí správních orgánů vydaných v průběhu stavebního řízení. Žalovaný se však s těmito svými dřívějšími kladnými stanovisky vedoucími k realizaci zoologické zahrady nikterak nevypořádal, z napadeného rozhodnutí není zřejmé, z jakého důvodu došlo ke změně postoje žalovaného, který až v napadeném rozhodnutí shrnuje, že celý areál zoologické zahrady je v rozporu s územním plánem, navzdory tomu, že v průběhu správního řízení jak žalovaný tak správní orgán prvního stupně vydávaly závazná stanoviska, kterými odnímaly jednotlivé pozemky ze zemědělského půdního fondu či z plnění funkcí lesa, a to pro stavbu areálu zoologické zahrady.

Závěrem krajský soud konstatuje, že napadené rozhodnutí je, z důvodů rozpornosti parcelních čísel pozemků uvedených v řízení o odstranění stavby a v řízení o dodatečném povolení stavby, nepřezkoumatelné. Soud proto ve smyslu § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. rozhodnutí žalovaného zrušil pro nepřezkoumatelnost bez jednání a věc žalovanému vrátil k dalšímu řízení.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které úspěšně vynaložil proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl v daném případě úspěšný, a proto mu soud na náhradě nákladů řízení přiznal částku 11.228,- Kč představující zaplacený soudní poplatek ve výši 3.000,- Kč, náklady zastoupení advokátem za dva úkony právní pomoci po 3.100,- Kč (§ 9 odst. 4 písm. d), § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), tedy 6.200,- Kč a 2x režijní paušál po 300,- Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky) 600,- Kč, 21 % DPH ve výši 1.428,- Kč, náklady celkem 11.228,- Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty Pokračování
- 12 -
10A 13/2013

nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 27. listopadu 2013

Předsedkyně senátu:

JUDr. Věra Balejová v.r.

Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru