Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 A 128/2013 - 37Rozsudek KSCB ze dne 12.03.2014

Prejudikatura

7 As 29/2013 - 24

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
10 As 80/2014 (zastaveno)

přidejte vlastní popisek

10A 128/2013 - 37

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Balejovou v právní věci žalobce M.Č., bytem X, zast. Mgr. Danielem Kuklou, advokátem v Českých Budějovicích, Husova 5, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihočeského kraje, se sídlem v Českých Budějovicích, U Zimního stadionu 1952/2, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 4. 9. 2013, čj. X, takto:

Žaloba sezamítá.

Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou dne 15. 10. 2013 se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 9. 2013, čj. X , jímž bylo změněno rozhodnutí Městského úřadu v Týně nad Vltavou v přestupkové věci žalobce.

V žalobě se popisuje průběh správního řízení a vyjadřuje se nesouhlas s tím, že žalobcem navržené důkazní návrhy byly odmítnuty, což odporuje právním předpisům. Odmítnutím výslechu navržených svědků bylo porušeno žalobcovo právo na spravedlivý proces a byla tím omezena žalobcova obhajoba, jak dovozováno z rozsudku Nejvyššího správního soudu o rozsahu důkazních návrhů. Využil-li žalobce svého práva podle § 73 odst. 2 zákona o přestupcích, bylo povinností správního orgánu tyto důkazy provést, zhodnotit je. Podmínkou přezkoumatelnosti rozhodnutí je řádné odůvodnění.

Pokračování
- 2 -
10A 128/2013

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Prvostupňové rozhodnutí je ohledně odmítnutí provést výslech navržených svědků dostatečně odůvodněno. Správní orgán není povinen provést všechny důkazy účastníkem navržené, avšak je povinen zjistit všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i neprospěch přestupce. Má také povinnost přezkoumatelně objasnit, proč odmítl důkazy navržené účastníkem provést. To se v dané věci stalo, protože byly zjištěny všechny rozhodně okolnosti svědčící ve prospěch a i neprospěch žalobce. Podmínkami vzniku stavu krajní nouze jsou reálnost a bezprostřednost hrozby nebezpečí a vyžaduje se dodržení principu subsidiarity a proporcionality. Žalovaný nezpochybňuje, že Dagmar Příhodová trpěla akutními zdravotními problémy, na ty však žalobce při silniční kontrole neupozorňoval. Poprvé byla tato námitka uplatněna při ústním jednání. Jako logické jeví se, že žalobce měl informovat policejní hlídku o zdravotních potížích spolucestující, svým postupem fakticky popřel požadavek na co nejrychlejší odborné ošetření, protože absolvování silniční kontroly nemohlo znamenat nic jiného než zdržení. Odvrátit nebezpečí šlo i jiným způsobem, přivoláním záchranné zdravotnické služby. Ze spisu nevyplývá, že žalobce se pokoušel nebezpečí odvrátit jiným způsobem. Zvolil jediný způsob převozu jmenované do zdravotnického zařízení, který je v rozporu s právními předpisy.

Ze spisů správních orgánů vyplynuly následující podstatné skutečnosti.

Dne 17. 10. 2012 bylo Městskému úřadu v Týně nad Vltavou předáno oznámení podezření ze spáchání přestupku, kterého se žalobce měl dopustit dne 6. 10. 2012 ve 21,18 hod. tím, že řídil konkretizované vozidlo bez přední registrační značky. V úředním záznamu se uvádí, že členové autohlídky v prve označený čas spatřili žalobce projíždějícího křižovatkou Orlická a Havlíčkova v Týně nad Vltavou ve směru do centra bez přední registrační značky. Vozidlo odbočilo k čerpací stanici. Žalobce byl strážníkem P. vyzván k předložení dokladů. Žalobci byl sdělen důvod výzvy k prokázání totožnosti a předložení dokladů k řízení motorového vozidla, kterým byla chybějící přední registrační značka na vozidle. Žalobce uvedl, že přední registrační značku má v kufru vozidla, protože před dvěma dny srazil srnu. Strážník si povšiml, že přední levý blatník je poškozen jako po srážce a má ostré hrany. Žalobce uvedl, že právě jede s vozidlem do opravny, o tom strážník zapochyboval se zřetelem na čas prováděné kontroly. Strážník M. uvedl, že žalobce viděl před několika dny, jak řídí kontrolované vozidlo, na němž chyběla přední registrační značka. Žalobce byl shledán podezřelým z porušení § 5 odst. 1 písm. a) zák. č. 361/2000 Sb., čímž naplňuje skutkovou podstatu přestupku podle § 125c odst. 1 písm. a) bod 1 a bod 3 zákona. Žalobce se písemně odmítl vyjádřit. Ve vozidle byla přítomna D. P.. Úřední záznam odpovídá oznámení přestupku. K oznámení je připojena fotodokumentace.

Dne 20. 11. 2012 je datováno oznámení o zahájení řízení o přestupku.

Dne 13. 12. 2012 se uskutečnilo ústní jednání, při kterém žalobce uvedl, že si není vědom toho, že porušil zákon o silničním provozu, vezl D.P na pohotovost na polikliniku a nevěděl, že vozidlo není označeno přední registrační značkou. Dne 6. 10. 2012 okolo 21,15 hod. se D. P. udělalo špatně a požádala žalobce, aby ji odvezl na pohotovost v Týně nad Vltavou. Po ujetí 300 m byl zastaven hlídkou městské policie a bylo mu sděleno, že vozidlo nemá přední registrační značku. Jeden ze strážníků hovořil se žalobcem, druhý s D.P. Strážníci požádali žalobce o otevření zavazadlového prostoru, kde měla být přední registrační značka, což jim sdělila D. P.. Kopii o oznámení přestupku neobdržel. Nebyl si vědom toho, že vozidlo je havarované bez přední registrační značky do doby, než byl zastaven hlídkou městské policie. D.P., které vozidlo patří, žalobce před jízdou na tuto vadu neupozornila. Pokračování
- 3 -
10A 128/2013

Žalobce doložil lékařskou zprávu o ošetření D.P. na pohotovosti. Požadoval vyslechnout jako svědky D.P. a V.Ž. Uvádí se kontaktní údaje těchto svědků.

Žalobce předložil doklad o tom, že D.P. byla ošetřena na poliklinice dne 6. 10. 2012 ve 21,30 hod. a dne 7. 10. 2012 v 17,16 hod.

Městská poliklinika v Týně nad Vltavou správnímu orgánu k jeho dotazu sdělila, že dne 6. 10. 2012 ve 21,30 hod. fungovala rychlá záchranná služba, která má nepřetržitý provoz.

K.M., člen hlídky, která kontrolovala žalobce, uvedl, že si všiml vozidla řízeného žalobcem, které nebylo označeno přední registrační značkou. Žalobce kontrolovali na benzínové stanici. V tu chvíli se žalobce nacházel uvnitř čerpací stanice, D.P. byla uvnitř vozidla na sedadle spolujezdce. S kolegou vystoupili ze služebního vozidla, kolega se zeptal D.P., kde se nachází řidič, ta uvedla, že je uvnitř čerpací stanice. Po příchodu z čerpací stanice žalobce uvedl, že ví o tom, že nemá přední registrační značku na vozidle, že ji má v zavazadlovém prostoru. Jako důvod uvedl srážku se srnou, asi dva dny zpět. Dále uvedl, že vozidlo veze do opravny, což se strážníkům vzhledem k času zdálo divné. Žalobce nepospíchal, což sdělil k dotazu, zda chvátal odvést D.P. k lékaři. Asi v polovině sepisování protokolu se zmínil o tom, že D.P. veze na pohotovost. Svědek doplnil, že před projednáváním přestupku několikrát viděl žalobce s konkrétním vozidlem bez přední registrační značky, to bylo v době, kdy svědek nebyl ve službě.

J.P., druhý ze strážníků provádějících kontrolu žalobce, uvedl, že při jízdě služebním vozidlem spatřili, že vozidlo řízené žalobcem nemá registrační značku. Žalobce byl kontrolován v čerpací stanici. D.P. seděla ve vozidle na místě spolujezdce a žalobce byl mimo vozidlo. Žalobce věděl o tom, že nemá připevněnou přední registrační značku na vozidle, sám uvedl, že srazil srnu a ukázal přední registrační značku bez vyzvání s tím, že ji má v zavazadlovém prostoru. Na dotaz, proč řídí vozidlo bez registrační značky, uvedl, že právě jede do opravny. Uvedl, že před dvěma dny srazil srnu, proto nemá registrační značku a ostré hrany na vozidle. Nehovořil o tom, že jede s D.P. k lékaři.

Dne 21. 6. 2013 bylo vydáno rozhodnutí, jímž byl žalobce uznán vinným tím, že dne 16. 10. 2012 okolo 21,18 hod. řídil konkrétní motorové vozidlo, na kterém nebyla připevněna přední registrační značka a přední levá část vozidla byla po havárii ve špatném technickém stavu, čímž žalobce porušil ust. § 4 písm. b), § 5 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu a § 38 odst. 1 písm. a) a § 38 odst. 1 písm. c) zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a tím spáchal přestupky podle § 125c odst. 1 písm. a) bod 1 a § 125c odst. 1 písm. a) bod 3 zákona o silničním provozu a za tyto přestupky mu byla uložena pokuta ve výši 8.000 Kč, zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel po dobu 8 měsíců a povinnost k náhradě nákladů řízení. Rozhodnutí je odůvodněno tím, že povinností řidiče je užít vozidlo, které splňuje technické podmínky stanovené zvláštním právním předpisem. Návrh na výslech svědků V.Ž. a D.P. byl zhodnocen jako nadbytečný a účelový, protože by pro věc rozhodování o přestupku tyto výpovědi neměly jakoukoli vypovídací hodnotu. K odvozu D.P. se zdravotními problémy nebylo nezbytné použít nezpůsobilé vozidlo, protože bylo možno zavolat záchrannou službu první pomoci. To vyplývá z vyjádření Městské polikliniky Týn nad Vltavou, že tu nepřetržitě rychlá záchranná služba první pomoci funguje. Obrana krajní nouzí je neadekvátní, protože zdravotní problémy řešené ambulantním ošetřením tak posoudit nelze. Tomu nasvědčuje též Pokračování
- 4 -
10A 128/2013

okolnost, že o krajní nouzi se nemohlo jednat, jestliže řidič zastavoval u čerpací stanice a nesledoval urychleně odjet při kontrole strážníky městské policie.

V odvolání proti tomuto rozhodnutí žalobce namítl, že trvá na výslechy svědků V. Ž. a D.P.. Odmítnutí těchto důkazů nebylo řádně odůvodněno a nebyl úplně a přesně zjištěn skutkový stav věci, což má význam pro posouzení věci a výši uložené sankce.

Odvolání bylo projednáno napadeným rozhodnutím, kterým bylo prvostupňové rozhodnutí změněno v tom smyslu, že žalobce byl uznán vinným přestupkem podle § 125c odst. 1 písm. a) bod 1 zákona za přestupek spočívající v tom, že řídil konkrétní vozidlo, na kterém nebyla připevněna přední registrační značka. Řízení o přestupku spočívající v řízení vozidla po havárii ve špatném technickém stavu bylo zastaveno. Rozhodnutí je odůvodněno tím, že podmínky § 2 odst. 2 zákona o přestupcích o krajní nouzi nejsou splněny. Nejednalo se o stav, kdy nebezpečí zájmu chráněného zákonem hrozilo přímo, bezprostředně. Okolnost, že D.P. trpěla akutními zdravotními problémy, nebyla nikterak zpochybňována, počínáním žalobce v průběhu kontroly, která představovala zdržení, je fakticky popřen požadavek na co nejrychlejší odborné ošetření. Situaci bylo možno řešit jinak přivoláním záchranné zdravotnické služby, čímž by se D.P. dostalo včasné a kvalifikované lékařské pomoci. Žalobce se nepokoušel nebezpečí odvrátit jinak, zvolil převoz D.P. do zdravotnického zařízení, avšak způsobem odporujícím právním předpisům. K návrhu na doplnění řízení výslechem svědků se uvádí, že správní orgán není povinen provést důkazy navržené účastníkem řízení, ale má povinnost zjistit rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch toho komu má být povinnost uložena, a to i bez návrhu. Okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch žalobce byly zjištěny, byli vyslechnuti strážníci městské policie a opatřeno vyjádřením Městské polikliniky v Týně nad Vltavou.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Napadenému rozhodnutí a řízení, které mu předcházelo je vytýkáno, že navržené důkazy byly odmítnuty v rozporu s právními předpisy, čímž bylo porušeno žalobcovo právo na spravedlivý proces. Těmito důkazními prostředky byl návrh na výslech svědků D.P. a V. Ž.. Z výpovědi žalobce učiněné ve správním řízení plyne, že V. Ž. měl pouze se žalobcem doprovodit D.P. do vozidla za účelem převozu na pohotovost do Městské polikliniky v Týně nad Vltavou. Svědkyně D. P. pak měla být osobou dopravovanou na pohotovost za účelem lékařského ošetření. Zdravotní problémy D.P. však nikterak zpochybňovány nejsou. Okolnost, že podstoupila dne 6. 10. 2012 v 21,30 hod. ošetření na pohotovosti v Týně nad Vltavou, není nikterak zpochybňována. Rozhodnutí obou správních instancí vychází z toho, že žalobce skutečně dovezl D. P. do městské polikliniky za účelem zdravotního ošetření. Účel jízdy vozidlem bez registrační značky je tudíž ze spisu zcela zřejmý, a proto nebylo zapotřebí řízení doplňovat o výpovědi žalobcem navržených svědků a neprovedením svědeckých výpovědí nebylo nikterak zkráceno žalobcovo právo na obhajobu, jestliže účel jízdy, dopravit D.P. do městské polikliniky, není ničím zpochybněn. O skutkovém stavu nejsou žádné pochybnosti, protože výsledky dokazování je zjištěno, že žalobce vozidlem bez přední registrační značky vezl D.P. na polikliniku a v průběhu této cesty odbočil do čerpací stanice (ve 21.18 hod. byl kontrolován hlídkou, ve 21,30 hod. je evidován údaj o ošetření D.P. v poliklinice).

K výhradě vztahující se k odůvodnění odmítnutí návrhu na doplnění řízení soud především uvádí, že rozhodnutí obou instancí je nezbytné nahlížet jako jeden celek. Pokračování
- 5 -
10A 128/2013

V rozhodnutí vydaném v I. stupni se k návrhu na doplnění řízení uvádí, že takové doplnění řízení je nadbytečné a účelové, protože nebylo nutné k odvozu D.P. se zdravotními problémy na pohotovost použít nezpůsobilé vozidlo, ale bylo možno zavolat rychlou záchrannou službu první pomoci. Odmítá se, že nejednalo se o krajní nouzi, protože situaci bylo k odvrácení nebezpeční možno řešit jinak. Bylo prokázáno, že využitím vozidla bez přední registrační značky nebylo odvráceno hrozící nebezpečí v krajní nouzi. Kdyby tomu tak bylo, nebylo by zapotřebí zastavovat u čerpací stanice. Neprovedením navržených důkazů se zabýval též žalovaný, který odůvodnění tohoto postupu první instancí nahlédl jako řádné a poukázal na to, že je na správním orgánu zjistit všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i neprospěch toho, komu má být povinnost uložena, a to i bez návrhu. To se právě v projednávané věci stalo.

Z toho je patrné, že rozhodnutí Městského úřadu v Týně nad Vltavou i rozhodnutí žalovaného ohledně odmítnutí důkazních návrhů žalobce je odůvodněno zcela dostatečně, je-li z tohoto odůvodnění zřejmé, co k takovému postupu vedlo, přičemž bylo vycházeno z toho, že žalobce odvážel D.P. na pohotovost v městské poliklinice. Jestliže tato skutečnost není nikterak zpochybňována, při rozhodování bylo vycházeno z toho, že D.P. byla žalobcem odvezena na pohotovost, nebylo zapotřebí oba uvedené svědky vyslýchat.

Odkaz na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 1. 2006, čj. 4As 20/2005 - 62 není přiléhavý, protože ve věci v projednávané Nejvyšším správním soudem skutkový děj tvrzený žalobcem neodpovídal tomu, co vyplývalo z oznámení policie. Stály tu proto proti sobě dvě verze, přičemž ta žalobcova zůstala osamocena. Taková situace však v souzené věci nenastala, protože pochybnosti o tom, že žalobce dopravoval D.P. do polikliniky ke zdravotnímu ošetření, nejsou. Správní orgány se zabývaly tím, zda počínání žalobce, který použil vozidlo bez registrační značky, je za dané situace podřaditelné krajní nouzi. To je zjevné z rozhodnutí obou instancí.

Obviněný z přestupku má podle § 73 odst. 2 zákona o přestupcích právo navrhovat důkazy na svou obhajobu, avšak to neznamená, že povinností správních orgánů je veškeré účastníkem navržené důkazy provést. Jaké důkazy v řízení o přestupku budou provedeny, je na úvaze správního orgánu, což je zjevné z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, kterého se žalobce dovolává. Jestliže tu nejsou pochyby o účelu cesty žalobce vozidlem bez registrační značky, není odmítnutí doplnění řízení výslechem svědků na překážku při uplatnění práva žalobce na jeho obhajobu. Při hodnocení důkazů bylo vycházeno ze skutečnosti, že žalobce dopravoval D. P. na polikliniku za účelem ošetření. Vlastním zjištěním o nepřetržitém provozu rychlé záchranné služby v místě bylo vyvráceno, že žalobce si počínal v krajní nouzi. Výpověď strážníků byla hodnocena v tomto kontextu, přičemž svědek M. uvedl, že D.P. v průběhu silniční kontroly uvedla, že ji žalobce veze na pohotovost.

Jak již bylo uvedeno, o skutkovém stavu nejsou v projednávané věci žádné pochybnosti. Jestliže takovým způsobem bylo v řízení postupováno, pak nebylo zapotřebí řízení doplňovat o výslech svědků D.P. a V.Ž.. Povinnost správních orgánů vyslechnout každého navrženého svědka nevyplývá ani z dalších rozsudků Nejvyššího správního soudu příkladmo vyjmenovaných v žalobě. Pro rozsah dokazování je významné, je-li zjištěn skutkový stav tak, aby o něm nebyly pochybnosti, což se v projednávané věci stalo.

Rozhodnutí o přestupku vydaná v řízení správním orgánem I. stupně i rozhodnutí žalovaného jsou odůvodněna způsobem předpokládaným § 68 odst. 3 správ. řádu, Pokračování
- 6 -
10A 128/2013

z rozhodnutí je zřejmé, jakého přestupku se žalobce dopustil a jaká se mu ukládá sankce, jaké byly k dispozici důkazy, způsob hodnocení důkazů, úsudek o právním zjištění a bylo vyloženo, co brání podřazení počínání žalobce krajní nouzi. Z takto odůvodněného rozhodnutí nelze dovodit, že by se jednalo o libovůli, nadto má rozhodnutí oporu ve spise.

Soud proto uzavřel, že napadené rozhodnutí není pro důvody uvedené v žalobě vadné.

Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšnému žalovanému nevznikly v řízení žádné náklady přesahující rámec jeho obvyklé administrativní činnosti.

Podle § 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž

směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Krajský soud v Českých Budějovicích

Pokračování
- 7 -
10A 128/2013

dne 12. března 2014

Samosoudkyně:

JUDr. Věra Balejová v. r.

Za správnost vyhotovení: Prázdná Jaroslava

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru