Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 A 125/2012 - 26Rozsudek KSCB ze dne 26.03.2013

Prejudikatura
1 As 28/2010 - 86
Oprav. prostředek / ústav. stíž.
4 As 77/2013 (odmítnuto)

přidejte vlastní popisek


10A 125/2012 - 26

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce P.P., zast. JUDr. Milošem Tuháčkem, advokátem Advokátní kanceláře Korbel, Tuháček, Šíp, Kadlec s. r. o. , se sídlem v Táboře, Převrátilská 330, proti žalovanému Krajskému úřadu – Jihočeského kraje České Budějovice, U Zimního stadionu 1952/2, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 15.11.2012, č. j. KUJCK/27908/2012/OLVV/3, takto:

I. Rozhodnutí Krajského úřadu – Jihočeského kraje České Budějovice ze dne 15.11.2012, č. j. KUJCK/27908/2012/OLVV/3, a rozhodnutí Města Sezimovo Ústí ze dne 15.10.2012, č. j. Inf./2/2012/S-6, se zrušují.

II. Město Sezimovo Ústí je povinno do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku poskytnout žalobci informace požadované v jeho žádosti ze dne 25. 6. 2012.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 7.800,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. Miloše Tuháčka, advokáta. Pokračování
- 2 -
10A 125/2012

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 10. 12. 2012 domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno napadené rozhodnutí Města Sezimovo Ústí ze dne 15. 10. 2012, č.j. Inf./2/2012/S-6, kterým byla odmítnuta část žádosti o poskytnutí informací podané dne 25. 6. 2012 žalobcem, a to v části žádosti o poskytnutí kompletní kopie výsledku zadání obsaženého ve Smlouvě o poskytování právních služeb uzavřené mezi Městem Sezimovo Ústí a advokátní kanceláří Havel, Holásek & Partners, s.r.o.

Žalobce v podané žalobě namítá, že byl postupem povinného subjektu i žalovaného zkrácen na svých právech, zejména práva na svobodný přístup k informacím garantovaném v článku 17 Listiny základních práv a svobod a na právu na spravedlivý proces a rovnost účastníků řízení garantovaném v článku 36 a článku 37 Listiny a v mezinárodních smlouvách o základních lidských právech a svobodách, jimiž je Česká republika vázána. Dle žalobce ochrana obchodního tajemství nemůže být platným důvodem neposkytnutí vyžádaných informací, neboť Město Sezimovo Ústí jakožto veřejnoprávní korporace není podnikatelem a předmět úpravy ochrany obchodního tajemství v obchodním zákoníku na něj proto nedopadá. Nejsou proto naplněny znaky zákonné definice obchodního tajemství. Z důvodu nenaplnění všech definičních znaků obchodního tajemství kumulativně se nemůže o obchodní tajemství jednat, jak vyplývá i z ustálené judikatury. Na žalobcem požadovaný právní rozbor dopadá výjimka z ochrany obchodního tajemství uvedená v § 9 odst. 2 obchodního zákoníku. Právní rozbor existujících vztahů v tepelném hospodářství a návrh jejich budoucího řešení byl hrazen z veřejných prostředků a žalobce jakožto občan města je oprávněn posoudit, zda veřejné prostředky, tedy finance z rozpočtu města alokované na tvorbu právního rozboru, byly využity efektivně a k tomu potřebuje znát obsah předmětného právního rozboru. Součástí veřejných prostředků ve smyslu § 9 odst. 2 zákona o svobodném přístupu k informacím jsou i práva nájemní, vlastnická k tepelnému hospodářství Města Sezimovo Ústí. Právě o ty se v právním rozboru jedná. Pokud by část právního rozboru byla obchodním tajemstvím a na dané informace či jejich část by nedopadalo ust. § 9 odst. 2 zákona o svobodném přístupu k informacím, bylo by i tak povinností povinného subjektu zbylé části právního rozboru poskytnout dle § 12 zákona o svobodném přístupu k informacím. Povinný subjekt by se měl zabývat každým údajem v předmětném rozboru obsaženým a u každého individuálně posoudit, zda splňuje znaky obchodního tajemství.

Povinný subjekt svými účelovými obstrukcemi při vyřizování žádosti o informace zasáhl do práv žalobce na informace a na spravedlivý proces. K této obstrukci použil absurdní tvrzení, že požadovaný právní rozbor je předmětem autorskoprávní ochrany advokátní kanceláře. O tom, že o autorskoprávní ochranu právního rozboru nelze neposkytnutí informací opírat, není mezi žalovaným a žalobcem sporu. V důsledku této domněnky povinného subjektu prvního stupně byl však na svých právech žalobce hrubě poškozen. V konkrétní rovině se jedná zejména o to, že při údajném čekání povinného subjektu na souhlas advokátní kanceláře, za jejíž autorské dílo byl právní rozbor údajně považován, k použití tohoto ,,autorského díla“, uplynula neúměrně a nezákonně dlouhá doba. V důsledku této úřední svévole mohla i tato správní žaloba být podána až po téměř půl roce od podání žádosti o informace. To je v rozporu se základní zásadou správního řízení stanovenou v § 6 Pokračování
- 3 -
10A 125/2012

odst. 1 věta první správního řádu. Žalobce proto navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí a rovněž tak i prvostupňového rozhodnutí Města Sezimovo Ústí.

Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Město Sezimovo Ústí jako územní samosprávný celek je bezesporu veřejnoprávní korporací, ale rovněž právnickou osobou a subjektem obchodně právních vztahů, přičemž v daném případě se jedná o zabezpečení záležitostí veřejného zájmu. Povinný subjekt ve smluvních závazkových vztazích se společností ENERGOINVEST a.s. vystupuje dle žalovaného v postavení subjektu práva soukromého, tedy jako jakákoliv jiná právnická osoba a jako taková může podle jeho názoru disponovat obchodním tajemstvím. Pokud lze dospět k závěru, že obchodním tajemstvím může disponovat i územně samosprávný celek, pak lze konstatovat, že rozhoduje rovněž o tom, zda se o obchodní tajemství jedná či nikoliv, neboť rozhodnutí o tom, zda bude informace označovat za obchodní tajemství je subjektivním znakem obchodního tajemství, tak jak ho předvídá § 17 obchodního zákoníku. Závěr o tom, zda se jedná o obchodní tajemství, byl verifikován v rozhodnutí žalovaného, který opětovně podmínky naplnění znaků obchodního tajemství znovu přezkoumal a dospěl k závěru, že podmínky pro podřazení informací pod obchodní tajemství jsou naplněny.

Žalovaný v daném případě postupoval podle § 9 odst. 2 zákona o svobodném přístupu k informacím, když vyslovil souhlas s názorem žalobce, že je možné z požadovaného dokumentu vyjmout údaje, které jsou zákonem o svobodném přístupu k informacím či z vůle povinného subjektu chráněny. V daném případě však právní rozbor tvoří ucelený dokument, který obsahuje údaje, jež jsou vzájemně provázané, a proto již poskytnutím jakéhokoliv jednotlivého údaje by mohlo dojít k porušení ochrany obchodního tajemství. Dle žalovaného je ochrana, která je právnímu rozboru zákonem o svobodném přístupu k informacím poskytnuta v jeho § 9, ochranou dočasnou. Žalovaný nezpochybňuje, že v případě, kdy by se jednalo o věc, která by byla ukončena a vztahy k systému vytápění by byly vyřešeny, respektive narovnány, byla by požadovaná informace v podobě právního rozporu bez dalšího poskytnutelná, tedy obdobně jako v případě § 11 odst. 1 písm. b) zákona o svobodném přístupu k informacím. Žalovaný má tedy za to, že nelze po povinném subjektu požadovat, aby poskytl veřejnosti dokument, který je určující pro jeho další postoj a kroky v soukromoprávních vztazích. V daném případě by měl převážit dočasný zájem na ochraně těchto údajů, neboť v případě, že by byla v možném soudním řízení známa žalobci dopředu strategie Města Sezimovo Ústí, mohlo by mít poskytnutí požadovaných informací negativní důsledky pro majetek povinného subjektu.

Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti:

Žalobce požádal dne 25. 6. 2012 o poskytnutí informací týkajících se ,,Smlouvy o poskytování právních služeb“ uzavřené mezi Městem Sezimovo Ústí a Advokátní kanceláří Havel, Holásek & Partners, s.r.o. ve věci právního posouzení smluvních vztahů mezi subjekty zajišťujícími tepelné hospodářství Města Sezimovo Ústí a dále informace o výsledku tohoto zadání.

Město Sezimovo Ústí poskytlo žalobci dne 9. 7. 2012 kopii Smlouvy o poskytování právních služeb ze dne 2. 11. 2011.

Rozhodnutím o částečném odmítnutí žádosti ze dne 9.7.2012 č.j. Inf./2/2012/S-2 byla odmítnuta část žádosti žalobce o poskytnutí informací, a to v části žádosti o poskytnutí kompletní kopie výsledku zadání obsaženého ve Smlouvě o poskytování právních služeb Pokračování
- 4 -
10A 125/2012

uzavřené mezi Městem Sezimovo Ústí a Advokátní kanceláří Havel, Holásek & Partners, s.r.o. Toto rozhodnutí povinný subjekt odůvodnil tím, že předmětná písemnost je obchodním tajemstvím a zároveň je chráněna právem autorským, proto bylo poskytnutí této informace ve smyslu § 9 odst. 1 a § 11 odst. 2 písm. c) zákona o svobodném přístupu k informacím odmítnuto. Žalobci se dostalo poučení, že práva k obchodnímu tajemství i práva k předmětu ochrany práva autorského vykonává uvedená advokátní kancelář.

Žalobce se proti tomuto rozhodnutí v zákonné lhůtě odvolal, vyslovil nesouhlas se zdůvodněním neposkytnout požadovanou informaci pro ochranu obchodního tajemství dle § 17 obchodního zákoníku a ochrany práva autorského. Vzhledem k tomu, že se věc týká právního posouzení existující nájemní smlouvy a vzhledem k tomu, že posouzení bylo hrazeno z veřejných prostředků, žalobce nepovažoval uvedené důvody za objektivní a měl za to, že ani smlouva mezi městem a advokátní kanceláří podobná ustanovení pro omezení neobsahuje.

K odvolání žalobce bylo rozhodnutí povinného subjektu ze dne 9. 7. 2012 žalovaným zrušeno dne 14. 8. 2012 a věc byla vrácena k novému projednání z důvodu nepřezkoumatelnosti.

Žalobce podal dne 10. 10. 2012 stížnost na postup při vyřizování žádosti o poskytnutí informace, neboť ke dni podání stížnosti žádnou novou informaci ani jiné rozhodnutí na základě výše uvedeného rozhodnutí odvolacího orgánu neobdržel.

Město Sezimovo Ústí vydalo následně dne 15. 10. 2012 rozhodnutí o částečném odmítnutí žádosti, ve kterém odmítlo požadované informace – právní rozbor vypracovaný Advokátní kanceláří Havel, Holásek & Partners s. r. o. poskytnout. Toto rozhodnutí napadl žalobce odvoláním, v němž nesouhlasil s důvody ohledně neposkytnutí požadované informace. Za zcela nepřípadné označil tvrzení, že pokud by mu byl právní rozbor poskytnut, dostal by se do rukou společnosti ENERGOINVEST, a. s. S touto společností žalobce přitom ukončil pracovní vztah již v roce 2002.

Žalobou napadeným rozhodnutím bylo odvolání žalobce zamítnuto a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno. Žalovaný přisvědčil povinnému subjektu v tom, že poskytnutí požadované informace by mu mohlo způsobit v současné době škody v případě, že by takový právní rozbor byl zpřístupněn veřejnosti či druhé smluvní straně, neboť by mohla být významně narušena argumentační schopnost povinného subjektu při jednání s protistranou. V daném případě je právní rozbor jedním ze základních bodů pro další kroky povinného subjektu při rozhodování ve věci smlouvy se společností ENERGOINVEST a.s. Právní rozbor je jedním z důležitých dokumentů pro vedení případného sporu, proto není dle žalovaného objektivně možné právní rozbor v současné době poskytnout. Po případném vyřešení sporu odpadnou i některé znaky obchodního tajemství a pomine tak ochrana, která je k těmto informacím poskytnuta podle § 9 zákona o svobodném přístupu k informacím. Ochrana, která je tedy v současné době poskytována, je pouze dočasná, mezníkem pro odpadnutí této ochrany je rozhodnutí o předmětné záležitosti. Jakmile bude o záležitosti rozhodnuto, lze oprávněně požadovat, aby povinný subjekt informace získané v rámci právního poradenství a hrazené z veřejných prostředků bez dalšího vydal, neboť pak zájem na svobodném přístupu k informacím zcela jistě převáží nad zájmem na ochranu právního rozboru z důvodu v rozhodnutí povinným subjektem uvedených, na což navazuje i § 19 obchodního zákoníku, který upravuje, že ochrana je obchodním tajemstvím poskytnuta do té doby, dokud trvají skutečnosti uvedené v § 17 obchodního zákoníku. Žalovaný se neztotožnil Pokračování
- 5 -
10A 125/2012

s některými důvody uvedenými povinným subjektem v napadeném rozhodnutí, tyto skutečnosti nicméně nemají vliv na samotné rozhodnutí v meritu věci za současného stavu. V případě změny poměrů bude nutno tuto změnu poměrů v rozhodovací činnosti správních orgánů reflektovat.

Krajský soud v Českých Budějovicích přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení před správním úřadem z hlediska žalobních námitek, uplatněných v podané žalobě. Při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí (ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů – dále jen s. ř. s.). Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

Soud věc právně posoudil takto:

Povinnost povinných subjektů poskytovat informace je zakotvena v ustanovení § 2 a ustanovení § 4 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 106/1999 Sb.“). Důvody, pro které povinný subjekt může omezit či odepřít poskytnutí informace, upravují ustanovení § 6 a násl. zákona č. 106/1999 Sb.

Pro posouzení předmětné věci je rozhodná interpretace a aplikace ustanovení § 9 zákona č. 106/1999 Sb. Dle odstavce 1 tohoto ustanovení je povinný subjekt oprávněn informaci neposkytnout, pokud je tato obchodním tajemstvím. Tato výjimka se nevztahuje na informace, které se týkají používání veřejných prostředků, a to konkrétně na informace o rozsahu používání veřejných prostředků a na informace o příjemci takových prostředků (§ 9 odst. 2 zákona č. 106/1999 Sb.). Soud se tedy musel především vypořádat s otázkou, zda příslušná informace, pokud byla povinným subjektem za obchodní tajemství označena, skutečně naplňuje znaky obchodního tajemství, příp. zda nespadá pod výjimku dle § 9 odst. 2 zákona.

Obchodní tajemství je pojmově vymezeno v § 17 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obchodní zákoník“). Toto vymezení je relevantní i pro interpretaci ustanovení § 9 zákona č. 106/1999 Sb. Aby se jednalo o obchodní tajemství, je nutno, aby byly naplněny všechny znaky zákonem stanovené, tj. musí se jednat o skutečnosti, které:

a) jsou obchodní, výrobní či technické povahy související s podnikem, b) mají skutečnou nebo alespoň potenciální materiální či nemateriální hodnotu, c) nejsou v příslušných obchodních kruzích běžně dostupné, Pokračování
- 6 -
10A 125/2012

d) mají být podle vůle podnikatele utajeny a podnikatel utajení odpovídajícím způsobem zajišťuje.

Má-li se jednat o obchodní tajemství, musí nést všechny uvedené pojmové znaky, přičemž první tři lze charakterizovat jako objektivní znaky a posledně uvedený znak jako znak subjektivní. Povinnost neposkytnout příslušnou informaci se tedy vztahuje jen na informace, které skutečně splňují všechny znaky obchodního tajemství. Nevykazuje-li určitá skutečnost znaky obchodního tajemství, je správní orgán povinen informaci poskytnout, a to i když je jako obchodní tajemství označena. Označení příslušné informace za obchodní tajemství by přitom mělo být chápáno jako zdůraznění toho, že povinnému subjektu musí být skutečnost, že jde o obchodní tajemství, známa, tj. že byla vůči němu projevena vůle podnikatele určitou skutečnost jako obchodní tajemství utajovat. Nejvyšší správní soud v dané souvislosti ve svém rozhodnutí č. j. 7 A 118/2002-37 konstatoval, že z hlediska § 9 odst. 1 zákona musí být určitá skutečnost za obchodní tajemství výslovně označena již před doručením žádosti o poskytnutí informace.

Podstatou sporu je posouzení, zda informace, které nebyly žalobci na jeho žádost povinným subjektem poskytnuty, splňují všechny znaky dané v ustanovení § 17 obchodního zákoníku a jsou tedy obchodním tajemstvím, které podléhá výluce ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb.

Soud považuje za vhodné se nejprve zabývat otázkou identifikace podniku, jenž by mohl být nepřímo předmětem ochrany obchodního tajemství v daném případě, jak na ni pamatuje § 9 odst. 1 zákona č. 106/1999 a ustanovení § 17 obchodního zákoníku.

Ustanovení § 5 odst. 1 obchodního zákoníku definuje podnik jako „soubor hmotných, jakož i osobních a nehmotných složek podnikání. K podniku náleží věci, práva a jiné majetkové hodnoty, které patří podnikateli a slouží k provozování podniku nebo vzhledem ke své povaze mají k tomuto účelu sloužit.“ Pojmovým znakem podniku je tedy mimo jiné skutečnost, že náleží podnikateli.

Které subjekty se považují za podnikatele, je vymezeno v ustanovení § 2 obchodního zákoníku. Podnikatelem je dle uvedeného ustanovení ten, kdo provádí soustavnou činnost samostatně, vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku za předpokladu, že se jedná současně o osobu zapsanou v obchodním rejstříku, osobu podnikající na základě živnostenského podnikání nebo na základě zvláštního předpisu anebo o osobu, provozující zemědělskou výrobu, jež je zapsána do evidence podle zvláštního předpisu. Pokračování
- 7 -
10A 125/2012

Město Sezimovo Ústí nelze podřadit ani pod jednu z výše uvedených kategorií, neboť je základní územní samosprávnou jednotkou a současně veřejnoprávní korporací, jež hospodaří s majetkem obce dle § 38 a násl. zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů. Skutečnost, že se závazkové vztahy mezi samosprávnou územní jednotkou a podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, jestliže se týkají zabezpečování veřejných potřeb, řídí dle ustanovení § 261 odst. 2 obchodního zákoníku obchodním zákoníkem, nemá vliv na ryze nepodnikatelský status Města Sezimovo Ústí. Jelikož Město Sezimovo Ústí nemá postavení podnikatele, nemůže mu ani patřit podnik, neboť podnik může náležet pouze subjektu se statusem podnikatele. Nemůže-li Městu Sezimovo Ústí patřit podnik, nemůže se ho týkat ani ochrana obchodního tajemství, jež je pojmově vázáno na podnik.

Společnost ENERGOINVEST, a. s., jež je jedním ze subjektů, jichž se právní rozbor týká, je naopak bezpochyby podnikatelem, neboť provádí soustavnou činnost samostatně, vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku a jedná se současně o právnickou osobu zapsanou v obchodním rejstříku vedeném u Městského soudu v Praze.

Advokátní kancelář Havel, Holásek & Partners s. r. o. je sice podnikatelem dle obchodního zákoníku, avšak informace obsažené v požadovaném právním rozboru se jí přímo netýkají. Uvedená advokátní kancelář se nachází pouze v postavení subjektu, jenž právní rozbor zpracoval a nefiguruje jako subjekt právních vztahů, jež jsou předmětem posouzení právního rozboru. Právní rozbor tak neobsahuje žádné údaje, jež by se týkaly této advokátní kanceláře, tím spíše ne informace obchodně zneužitelné v případě jejich zveřejnění.

Vzhledem k tomu, že jediným možným podnikatelem, jehož se předmětný právní rozbor týká, je společnost ENERGOINVEST, a. s., je nutné posoudit naplnění všech znaků obchodního tajemství v předmětné věci právě ve vztahu k uvedené společnosti a nikoliv ve vztahu k Městu Sezimovo Ústí či Advokátní kanceláři Havel, Holásek & Partners, s. r. o., jak nesprávně uvažovaly správní orgány v rámci správního řízení. V případě Města Sezimovo Ústí je překážkou jeho ryze nepodnikatelský statut, v případě příslušné advokátní kanceláře zde chybí jakákoliv souvislost mezi ní a informacemi obsaženými v předmětném právním rozboru.

Soud se zabýval jednotlivými námitkami žalobce. Žalobce v žalobě především namítal, že ochrana obchodního tajemství nemůže být důvodem neposkytnutí požadovaných informací, neboť povinný subjekt, Město Sezimovo Ústí, jako veřejnoprávní korporace není podnikatelem. Předmět úpravy ochrany obchodního tajemství v obchodním zákoníku se tak na něj nemůže vztahovat. Soud tuto námitku žalobce považuje s ohledem na výše uvedené jako důvodnou.

Žalobce dále namítal, že nejsou kumulativně naplněny všechny definiční znaky obchodního tajemství, a proto se nemůže o obchodní tajemství v případě předmětného Pokračování
- 8 -
10A 125/2012

právního rozboru jednat. Dle žalobce se informace obsažené v právním rozboru nevztahují k podniku, absentuje vůle podnikatele k jejich utajení a absentuje i zajišťování tohoto utajení ze strany podnikatele. I v této námitce soud argumentaci žalobce přisvědčil.

Co se týče prvního znaku obchodního tajemství (viz bod a) shora), k tomuto soud na základě prostudování žalobcem požadovaného právního rozboru uvádí, že tento pojmový znak není v předmětné věci naplněn. Lze konstatovat, že předmětný právní rozbor obsahuje skutečnosti ryze právního charakteru, týkající se posouzení nájemních vztahů mezi Městem Sezimovo Ústí a ENERGOINVEST, a. s. vzniklých v souvislosti se zajištěním tepelného hospodářství. Nejedná se tak o informace obchodního, technického či výrobního rázu související s podnikem ENERGOINVEST, a. s.

Dle názoru soudu není v případě předmětného právního rozboru ve vztahu ke společnosti ENERGOINVEST, a. s. naplněn ani bod b) shora, a sice že informace v něm obsažené mají z hlediska podnikatele „skutečnou nebo alespoň potenciální materiální či nemateriální hodnotu.“ Obchodní tajemství bude mít určitou hodnotu tehdy, je-li jeho vyzrazení způsobilé se dotknout současného nebo budoucího hospodářského výsledku podnikatele (Ivana Štenglová, Stanislav Plíva, Miloš Tomsa: Obchodní zákoník, 13. vydání, 2010, s. 55) Při posouzení, zda má určitá informace skutečnou nebo potencionální materiální či nemateriální hodnotu, je třeba vyjít z okolností každého jednotlivého případu, zejména s ohledem na charakter dané informace a její souvislost s podnikem.

Žalobcem požadovaný dokument obsahuje ve vztahu ke společnosti ENERGOINVEST, a. s. popis a rozbor jejích právních vztahů s Městem Sezimovo Ústí, vzniklých na základě smlouvy o nájmu souboru movitých a nemovitých věcí uzavřené mezi Městem Sezimovo Ústí a společností ENERGOINVEST, a.s. dne 29. 3. 2000, ve znění Dodatku č. 1 ze dne 12. 4. 2001, Dodatku č. 2 ze dne 1. 1. 2004, Dodatku č. 3 ze dne 26. 11. 2004, Dodatku č. 4 ze dne 29. 7. 2010, dále posouzení případných smluvních a mimosmluvních nároků či odpovědnosti Města Sezimovo Ústí v souvislosti s vypořádáním vlastnických vztahů k systému vytápění, návrh jednotlivých alternativ dalšího postupu Města Sezimovo Ústí a konečně doporučení přijetí řešení, které by bylo pro Město Sezimovo Ústí nejvýhodnější.

Soud připomíná, že v předmětné věci je řešen střet práva na informace, jak je upraveno v čl. 17 Listiny základních práv a svobod, a ochrany obchodního tajemství, jak je upravena v ustanovení § 17 obchodního zákoníku. V souvislosti s tím je třeba posoudit materiální či nemateriální hodnotu žalobcem požadovaných informací především na základě zhodnocení možných negativních důsledků pro hospodářskou sféru společnosti ENERGOINVEST, a. s., jež by mohly potenciálně nastat na základě realizace práva na informace, resp. na základě vyzrazení požadovaných informací. Soud dospěl k závěru, že rozbor právních vztahů mezi společností ENERGOINVEST, a. s. a Městem Sezimovo Ústí nemá hodnotu v uvedeném smyslu, neboť vyzrazení ryze právního posouzení nájemních vztahů s Městem Sezimovo Ústí komukoliv se nemůže prakticky nijak negativně projevit Pokračování
- 9 -
10A 125/2012

v hospodářských výsledcích společnosti ENERGOINVEST, a. s. Předmětné informace mají význam jen pro subjekty posuzovaných právních vztahů a nemají jakoukoliv objektivně využitelnou hodnotu pro třetí subjekty. Neexistuje zde tedy v tomto směru zájem na jejich utajení s odkazem na ochranu obchodního tajemství. Naplnění pojmového znaku obchodního tajemství dle bodu b) shora tedy nebylo soudem shledáno.

Soud se zabýval i posouzením toho, zda je naplněn znak obchodního tajemství spočívající v tom, že požadované informace představují skutečnosti, jež nejsou v příslušných kruzích běžně dostupné (ad c) shora). Soud po prostudování soudního spisu, včetně právního rozboru požadovaného žalobcem, konstatuje, že skutečnosti uvedené v tomto dokumentu, týkající se podniku společnosti ENERGOINVEST, a. s., nemají jedinečný charakter, jenž by odůvodňoval obchodní zájem na jejich utajení. Soud znovu připomíná, že ve vztahu ke společnosti ENERGOINVEST, a. s. se jedná o prostou analýzu nájemních vztahů s Městem Sezimovo Ústí. Nejedná se tedy rozhodně o informace, jejichž vyzrazení by mohlo, byť potenciálně, poškodit zájmy podnikatele ve prospěch jeho potenciálních konkurentů z důvodu jejich jedinečnosti. Požadované informace nejsou objektivně zneužitelné ve prospěch třetích osob.

Z obsahu spisového materiálu, tak jak byl předložen žalovaným na vyžádání soudu, nevyplývá ani naplnění znaku, že by požadované informace měly být dle vůle podnikatele, společnosti ENERGOINVEST, a. s., utajeny či že by utajení požadovaných informací jakkoliv zajišťoval. Spisový materiál neobsahuje žádné podklady pro tento závěr. K tomu soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 2. 2004, č. j. 6 A 136/2002-35, ve kterém soud konstatoval, že pokud je negativní rozhodnutí správního orgánu o žádosti o poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb. opřeno o ochranu obchodního tajemství dle § 9 odst. 1 tohoto zákona, avšak soud ze správního spisu zjistí, že v době rozhodování správního orgánu ve spise nebylo nic svědčící o tom, že by podnikatel požadovanou informaci označil za obchodní tajemství ve smyslu § 17 obchodního zákoníku, pak soud takové správní rozhodnutí zruší podle § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s.

Žalobce dále uplatnil námitku, že na žalobcem požadovaný právní rozbor dopadá výjimka z ochrany obchodního tajemství dle ustanovení § 9 odst. 2 zákona, neboť právní rozbor byl hrazen z veřejných prostředků, konkrétně z rozpočtu Města Sezimovo Ústí. Žalobce se domnívá, že jako občan města Sezimovo Ústí je oprávněn posoudit, zda finance z rozpočtu města byly využity efektivně a k tomu potřebuje znát obsah předmětného právního rozboru. Za součást veřejných prostředků dle § 9 odst. 2 zákona považuje žalobce i práva (nájemní, vlastnická) k tepelnému hospodářství, jichž se právě předmětný právní rozbor týká.

Uvedené žalobcově námitce soud přisvědčil pouze částečně. Soud odkazuje na ustanovení § 9 odst. 2 zákona č. 106/1999 Sb., dle něhož nelze z důvodu ochrany obchodního tajemství odepřít poskytnutí informace o ceně, která bude hrazena z veřejných prostředků. Smyslem tohoto ustanovení je umožnit veřejnou kontrolu hospodaření s veřejnými prostředky. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 9. 12. 2004, č. j. 7 A 118/2002 – 37, konstatoval, že jelikož samotná informace o ceně nevypovídá o způsobu hospodaření, je nutné Pokračování
- 10 -
10A 125/2012

společně s ní vždy poskytnout alespoň rámcovou informaci o předmětu plnění, za něž se cena poskytuje, a to v rozsahu nezbytném pro posouzení hospodárnosti využití veřejných prostředků. Soud má za to, že v případě, že by v dané věci jediným účelem žádosti o poskytnutí požadovaného právního rozboru byla žalobcova snaha získat povědomí o hospodaření Města Sezimovo Ústí s veřejnými prostředky, pak by mu měla postačovat informace o ceně právního rozboru (uvedená informace však v právním rozboru poskytnuta není) a dále rámcové vymezení předmětu právního posouzení v něm obsaženého. Poskytnutí jakékoliv další informace by se z hlediska sledovaného účelu jevilo jako nadbytečné. Bylo by pak na povinném subjektu, aby provedl selekci informací, jež lze poskytnout na základě aplikace výjimky dle ustanovení § 9 odst. 2 zákona č. 106/1999 Sb.

S uvedeným souvisí další námitka žalobce, když tento ve své žalobě zpochybnil postup povinného subjektu i v tom směru, že tento měl povinnost se zabývat každým jednotlivým údajem obsaženým v požadovaném právním rozboru a u každého individuálně posoudit, zda splňuje znaky obchodního tajemství. Poskytnutí informace by tak bylo vyloučeno jen u těch částí právního rozboru, v jejichž případě by k tomu byl zákonný důvod. Soud považuje tuto námitku za důvodnou. Princip selekce zdůrazňuje i důvodová zpráva k zákonu č. 106/1999 Sb., když uvádí, že „povinný subjekt vyloučí z informace, kterou má na žádost poskytnout, ty její části, které nelze poskytnout nebo k jejichž neposkytnutí je oprávněn, např. jejich výmazem z textu, a zbývající části pak poskytne.“

Soud nemůže v dané souvislosti souhlasit s odůvodněním obsaženém v žalobou napadeném rozhodnutí, a sice že právní rozbor tvoří ucelený dokument, obsahující vzájemně provázané údaje, a proto nelze selekci informací provést. Touto argumentací povinný subjekt de facto rezignoval na takový způsob aplikace zákona č. 106/1999 Sb., jež by v souladu s principem proporcionality vedl k omezení zásahu do ústavního práva na informace pouze na nezbytné a přiměřené minimum. Avšak vzhledem k tomu, že soud neshledal žádnou z informací, jež jsou obsaženy v požadovaném právním rozboru, skutečností, kterou by bylo lze podřadit pod pojem obchodního tajemství, jeví se úvahy o tom, zda povinný subjekt pochybil, když neprovedl selekci těch informací, u nichž není dán důvod pro ochranu obchodního tajemství, jako nadbytečné a bezpředmětné.

Na základě všech shora uvedených důvodů soud uzavírá, že žalovaný postupoval v rozporu se zákonem, když žalobci požadovaný dokument neposkytl. Skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, nemá oporu ve spisech. Soud proto žalobou napadené rozhodnutí zrušil podle ustanovení § 78 odst. 1 s. ř. s. pro vady řízení a pro nezákonnost. Vzhledem ke zvláštní právní úpravě výroku rozhodnutí soudu ve věcech žalob proti rozhodnutí o neposkytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb. soud nevyslovil, že se věc vrací k dalšímu řízení žalovanému (ustanovení § 78 odst. 4 s. ř. s.). S ohledem na znění ustanovení § 16 odst. 4 zákona č. 106/1999 Sb. soud poté, co přezkoumal, zda jsou dány důvody pro odmítnutí žádosti, shledal, že nejsou žádné důvody pro odmítnutí žádosti, zrušil rozhodnutí o odvolání a rozhodnutí povinného subjektu o částečném odmítnutí žádosti a povinnému subjektu nařídil požadované informace poskytnout, k čemuž povinnému subjektu určil přiměřenou lhůtu. Správní orgány jsou právním názorem, vysloveným soudem ve zrušujícím rozsudku v dalším řízení vázány (ustanovení § 78 odst. 5 s. ř. s.).

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 1 s. ř. s., kdy žalobce, který měl v řízení úspěch má právo na náhradu nákladů řízení, jež představují dva úkony právní pomoci po 3.100,- Kč, 2 x 300,- Kč režijní paušál a zaplacený soudní poplatek ve výši 3.000,- Kč. Náklady řízení tedy představují částku 7.800,- Kč. Pokračování
- 11 -
10A 125/2012

Soud rozhodl rozsudkem bez jednání podle § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Krajský soud v Českých Budějovicích
dne 26. března 2013

Předsedkyně senátu:

JUDr. Věra B a l e j o v á , v.r.

Za správnost vyhotovení: Jaroslava Prázdná

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru