Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 A 123/2012 - 26Rozsudek KSCB ze dne 18.09.2013

Prejudikatura

3 As 57/2004

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
9 As 125/2013 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek

10A 123/2012 - 26

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou v právní věci žalobce V. B., , zast. advokátem, proti žalovanému Městskému úřadu Vimperk, Steinbrenerova 6, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25.09.2012, č.j. VV 19396/12-LUK, takto:

Žaloba se zamítá.

Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále též krajský soud) dne 06.12.2012 se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí Městského úřadu Vimperk ze dne 25.09.2012, sp. zn. 2891/2012, kterým bylo zastaveno přestupkové řízení vedené proti žalobci, který se měl dopustit přestupku proti občanskému soužití podle ustanovení § 49 odst. 1 písm. c) přestupkového zákona tím, že úmyslně narušil občanské soužití hrubým jednáním a to tak, že v blíže neurčený den měsíce září roku 2011 na autobusovém nádraží ve Vimperku obtěžoval intimními otázkami A. H., bytem L. X, ačkoliv mu jmenovaný naznačoval, že je mu to nepříjemné. Předmětné řízení bylo zastaveno dle ustanovení § 76 odst. 1 písm. f) přestupkového zákona, neboť odpovědnost za přestupek zanikla.

Pokračování
- 2 -
10A 123/2012

Žalobce prostřednictvím včasné správní žaloby namítá nesprávnost a nezákonnost napadeného rozhodnutí, a to zejména z toho důvodu, že žalobce žádný přestupek, o němž bylo řízení vedeno, nespáchal a proto, že se přestupek, o němž se řízení vede, nestal. Žalobce byl napadeným rozhodnutím výrazně zkrácen na svých právech a byla jím rovněž poškozena žalobcova bezúhonnost.

Žalobce dále poukazuje na znění ustanovení § 76 zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích (dále též zákon o přestupcích), dle kterého měl žalovaný v řízení postupovat. Žalovaný měl v řízení postupně zkoumat všechna ustanovení nacházející se v § 76 přestupkového zákona. V této souvislosti žalobce dále odkazuje na rozhodnutí Úřadu pro ochranu osobních údajů ze dne 31.01.2011 zn. SRP-5893/10-66, kterým došlo k zastavení přestupkového řízení hned z několika důvodů, a to z důvodu uvedeného v ustanovení § 76 odst. 1 písm. a) přestupkového zákona a rovněž z důvodu uvedeného v ustanovení § 76 odst. 1 písm. f) tohoto zákona. Ze stejných důvodů mělo být dle žalobce zastaveno řízení i v tomto případě, což žalovaný neučinil.

Žalovaný řádně nepřezkoumal, zda existují či neexistují skutečnosti uvedené v ustanovení § 76 odst. 1 přestupkového zákona, tedy skutečnosti, při jejichž splnění musí řízení zastavit. Žalovaný si z neznámých důvodů pro zastavení řízení vybral pouze skutečnost uvedenou v ustanovení § 76 odst. 1 písm. f) přestupkového zákona. Takové rozhodnutí by bylo nepochybně správné, avšak pouze za předpokladu, že by v řízení správní orgán zjistil, že se skutek, který je předmětem řízení, opravdu stal a je přestupkem, přičemž je mimo vší pochybnost spáchal obviněný, který nemá výsadu imunity, který v době spáchání přestupku dovršil věku patnácti let a který tehdy netrpěl žádnou duševní poruchou. Tyto otázky žalovaný příliš nezkoumal a náležitě je nezodpověděl. Žalovaný i přes tyto pochybnosti učinil závěr, že se předmětný skutek stal, uvedený závěr však ničím nepodložil. Z těchto důvodů je rozhodnutí nesprávné a nezákonné.

Správní orgán svým nesprávným rozhodnutím, jímž řízení zastavil jen z důvodu, že odpovědnost za údajný přestupek, o němž se řízení vedlo, zanikla, totiž založil zcela nesprávnou, nepravdivou a ničím nepodloženou skutečnost výrazně zkracující žalobce na jeho právech, očerňující jeho dosavadní bezúhonnost a vážně poškozující jeho vážnost mezi spoluobčany.

Napadené rozhodnutí neobsahuje důvody, na jejichž základě žalovaný dospěl k závěrům, že se skutek, který je předmětem řízení, opravdu stal, že je tento skutek přestupkem, že jej mimo vší pochybnost spáchal žalobce, který neměl v době přestupku výsadu imunity a který tehdy netrpěl duševní poruchou. Rozhodnutí žalovaného neobsahuje podklady, na jejichž základě dospěl žalovaný k závěrům, že se skutek, který je předmětem řízení, stal. Napadené rozhodnutí neobsahuje úvahy, kterými se žalovaný řídil při hodnocení podkladů, na jejichž základě žalovaný dospěl k závěrům, že se skutek, který je předmětem řízení, stal.

Z napadeného rozhodnutí dále nelze seznat informace o tom, jak se žalovaný vypořádal s návrhy a námitkami žalobce uvedenými v jeho vyjádření ze dne 14.09.2013, které se nachází ve spisu. Správní orgán jednal v rozporu s ustanovením § 68 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále též správní řád), jestliže se s návrhy a námitkami žalobce v rozhodnutí vůbec nevypořádal. Rozhodnutí je proto nezákonné. V této souvislosti žalobce dále uvedl, že při projednání přestupku dne 30.08.2013 správní orgán po vznesení námitky žalobce, že se změnilo obvinění, kterého se měl údajně dopustit vůči A. H., tedy, že správní Pokračování
- 3 -
10A 123/2012

orgán nedůvodně a bez vysvětlení změnil v průběhu řízení předmět řízení, přislíbil, že otázka změny předmětu řízení bude vyřešena v konečném rozhodnutí. To se však nestalo.

Žalobce dále uvádí, že žalovaný v rozhodnutí uvádí nepravdivá tvrzení, když z listiny Policie ČR, obvodního oddělení Vimperk ze dne 24.05.2012 č.j. KRPC-75685-4/PŘ-2012-020615 označené jako Oznámení přestupku vyplývá, že Policie ČR žalovanému oznámila toliko přestupek, kterého se měl žalobce dopustit vůči M. P., přičemž přestupek, kterého se měl žalobce dopustit vůči A. H., Policie ČR v uvedené listině ani jiným způsobem žalovanému neoznámila.

Závěrem žalobce namítá, že před vydáním rozhodnutí žalovaný nedal žalobci možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí, čímž žalovaný porušil ustanovení § 36 odst. 3 správního řádu.

Na základě všech shora uvedených důvodů navrhuje žalobce napadené rozhodnutí pro nezákonnost zrušit a věc žalovanému vrátit k dalšímu řízení. Současně žalobce navrhuje uložit žalovanému povinnost k náhradě nákladů tohoto řízení.

Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 04.02.2013 sdělil, že se nelze ztotožnit s právní argumentací žalobce, neboť správní orgán je po celou dobu řízení povinen zkoumat existenci jakéhokoliv důvodu jeho případného zastavení. V případě, kdy takový důvod shledá, je povinen takové řízení neprodleně zastavit. Výčet popsaný v ustanovení § 76 odst. 1 zákona o přestupcích, nestanoví pořadí zkoumání, všechny důvody zastavení řízení tam uvedené je třeba prověřovat po celou dobu řízení a mají stejnou právní sílu. Uvedený závěr i správnost postupu žalovaného lze dovodit rovněž z ustanovení § 20 přestupkového zákona, který stanoví bližší podmínky zániku odpovědnosti za přestupek. Dle ustanovení § 20 odst. 1 přestupkového zákona nelze přestupek projednat, uplynul-li od jeho spáchání jeden rok. Žalovaný dále poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 3As 57/2004, z něhož je zřejmé, že okamžikem, kdy správní orgán zjistí, že došlo k naplnění předpokladu uvedeného v ustanovení § 20 odst. 1 přestupkového zákona, tedy zániku odpovědnosti za přestupek, nelze v přestupkovém řízení dále pokračovat a toto musí být ve smyslu ustanovení § 76 odst. 1 písm. f) zastaveno. Toto zákonné ustanovení je tak procesním odrazem hmotněprávní skutečnosti, která brání nejen v uznání podezřelého ze spáchání přestupku vinným ze spáchání přestupku, ale i v projednání dané věci a v dalším trvání přestupkového řízení o ní. Žalovaný je přesvědčen, že postupoval zcela v souladu s ustanovením § 20 odst. 1 přestupkového zákona, když řízení ve smyslu ustanovení § 76 odst. 1 písm. f) zastavil, v dalším projednání takového přestupku mu bránila dikce ustanovení § 20 odst. 1 přestupkového zákona.

Pro rozhodnutí o případném zastavení řízení podle ustanovení § 76 odst. 1 písm. a) přestupkového zákona, kterého se žalobce domáhá, by bylo zapotřebí přestupek projednat a vydat rozhodnutí o vině či nevině žalobce, tedy řízení o přestupku v celé jeho šíři dokončit až po vydání konečného rozhodnutí ve věci, kterým nepochybně rozhodnutí podle ustanovení § 76 odst. 1 písm. a) přestupkového zákona je, neboť je rozhodnutím o vině podezřelého.

Takovému postupu však brání dikce ustanovení § 20 odst. 1 přestupkového zákona, která dává přednost rychlosti a efektivitě řízení před absolutním zájmem na zjištění objektivního skutkového stavu věci.

Závěrem žalovaný navrhuje žalobu ve smyslu ustanovení § 78 odst. 7 s.ř.s. jako nedůvodnou zamítnout. Pokračování
- 4 -
10A 123/2012

Z obsahu správního spisu, který si soud vyžádal, vyplynuly následující rozhodné skutečnosti.

Dne 24.05.2012 bylo na Policii ČR, Krajské ředitelství policie Jihočeského kraje, Obvodní oddělení Vimperk učiněno oznámení o přestupku, na jehož základě se stal žalobce podezřelým ze spáchání přestupku proti občanskému soužití ve smyslu ustanovení § 49 odst. 1 písm. c) tím, že se dne 11.05.2012 v době od 16:00 do 16:05 hodin ve Vimperku dopustil hrubého jednání, když obtěžoval M. P. Obsahem protokolu o trestním oznámení je dále sdělení poškozeného M. P., který uvedl, že se dozvěděl, že žalobce obtěžoval rovněž jeho kamaráda A. H. Z úředního záznamu o podání vysvětlení A. H. ze dne 22.05.2012 bylo dále zjištěno, že uvedl, že byl žalobcem v září roku 2011 slovně obtěžován, když jím byl tázán na sexuální život s přítelkyní. V důsledku uvedeného oznámení o přestupku došlo následně k předvolání účastníků projednávané věci, a to za účelem podání vysvětlení.

Dne 25.09.2012 bylo Městským úřadem ve Vimperku, Odborem vnitřních věcí vydáno rozhodnutí o zastavení řízení, a to z důvodu zániku odpovědnosti za přestupek. Správní orgán prvního stupně v odůvodnění uvedl, že přestupkové řízení bylo se žalobcem zahájeno dne 21.06.2012, přičemž při ústním jednání ze dne 30.08.2012 žalobce uvedl, že rozhovor na autobusovém nádraží s A. H. proběhl již v září roku 2010, nikoli v září roku 2011. Tuto skutečnost následně potvrdil i svědek A. H. S ohledem na tyto shodné výpovědi svědčící o tom, že rozhovor proběhl v září roku 2010, není pochyb o tom, že rozhovor proběhl skutečně v tomto období. S ohledem na tyto skutečnosti správní orgán prvního stupně řízení ve smyslu ustanovení § 76 odst. 1 písm. f) přestupkového zákona zastavil, a to v rozsahu uvedeném ve výroku tohoto rozhodnutí, a to z důvodu uplynutí roční prekluzivní lhůty. O druhém projednávaném skutku řízení nadále pokračuje.

Dne 18.10.2012 bylo Městským úřadem Vimperk, Odborem vnitřních věcí pod sp. zn 2891/2012, č.j. VV 21027/12-LUK vydáno rozhodnutí o zastavení řízení vedeného proti žalobci, který se měl podle ust. § 49 odst. 1 písm. c) přestupkového zákona dopustit přestupku vůči občanskému soužití tím, že úmyslně narušil občanské soužití hrubým jednáním, a to tak, že dne 11.05.2012 okolo 16:00 hodin v parku ve Vimperku obtěžoval M. P. velice intimními otázkami, následně jmenovanému nabídl orální sex v jeho osobním vozidle a sáhl mu na přirození. Předmětné řízení bylo zastaveno dle ustanovení § 76 odst. 1 písm. c) přestupkového zákona, neboť spáchání skutku, o němž se vedlo řízení, nebylo žalobci prokázáno.

Dne 05.11.2012 bylo proti rozhodnutí prvostupňového správního orgánu ze dne 18.10.2012 sp. zn 2891/2012, č.j. VV 21027/12-LUK podáno žalobcem odvolání.

Dne 08.11.2012 bylo Městským úřadem Vimperk pod sp. zn. 2891/2011 č.j. VV 22502/12-LUK vydáno rozhodnutí, kterým byly správním orgánem prvního stupně opraveny zřejmé nesprávnosti v rozhodnutí ze dne 18.10.2012 č.j. VV 21027/12-LUK.

Dne 03.12.2012 bylo žalobcem podáno další odvolání, a to proti rozhodnutí Městského úřadu Vimperk, Odboru vnitřních věcí ze dne 08.11.2012 sp. zn. 2891/2012, kterým došlo k opravě zřejmých nesprávností v rozhodnutí ze dne 18.10.2012 č.j. VV 21027/12-LUK.

Dne 23.01.2013 č.j. KUJCK/2628/2012/OLVV/3/P1126 bylo Krajským úřadem Jihočeského kraje, Odborem legislativy a vnitřních věcí rozhodnuto o odvolání žalobce proti Pokračování
- 5 -
10A 123/2012

rozhodnutí žalovaného ze dne 18.10.2012 č.j. VV 21027/12-LUK tak, že napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla žalovanému vrácena k novému projednání. Z odůvodnění zrušovacího rozhodnutí vyplývá, že odvolací správní orgán shledal, že správní orgán prvního stupně nepostupoval v souladu s právními předpisy, správním řádem a přestupkovým zákonem. Správní orgán především procesně pochybil, když řádně neoznačil účastníky řízení ve smyslu ustanovení § 27 odst. 1 správního řádu. Odvolací správní orgán dále zjistil, že se správní orgán dopustil pochybení, když nerozhodl o celém předmětu řízení. Správní orgán se dále dopustil pochybení, když v napadeném rozhodnutí uváděl skutečnosti, které věcně do tohoto řízení o přestupku nepatří. Správní orgán navíc rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 68 odst. 3 správního řádu dostatečně neodůvodnil, nezabýval se výpovědí žalobce a nehodnotil ji samostatně ani v souvislosti s výpovědí svědka M. P. Prvostupňový správní orgán navíc pochybil též v procesním postupu, když v odůvodnění rozhodnutí odkazuje na důkazy, které nebyly provedeny procesně řádným postupem. V odůvodnění napadeného rozhodnutí navíc chybí hodnocení námitek žalobce obsažených v podání ze dne 19.09.2012.

Dne 12.04.2013 bylo Městským úřadem Vimperk, Odborem vnitřních věcí vydáno pod sp. zn. 2891/2012 č.j. VV 7394/13-LUK rozhodnutí, kterým bylo řízení vedené proti žalobci ve věci přestupku proti občanskému soužití podle ust. § 49 odst. 1 písm. c) přestupkového zákona, kterého se měl dne 11.05.2012 dopustit hrubým jednáním – obtěžováním M. P., zastaveno. Předmětným rozhodnutím bylo rovněž zastaveno řízení vedené proti žalobci ve věci přestupku proti občanskému soužití podle ustanovení § 49 odst. 1 písm. c) přestupkového zákona, kterého se měl dopustit v září roku 2011 hrubým jednáním – obtěžováním A. H., zastaveno. Z odůvodnění rozhodnutí bylo zjištěno, že správní orgán prvního stupně ve věci přestupku, kterého se měl žalobce dopustit vůči M. P., dospěl k závěru, že v důsledku rozpornosti svědeckých výpovědí zúčastněných, které jsou jediným důkazem tohoto řízení, nelze učinit jednoznačný závěr, zda se přestupek skutečně stal, současně však nelze postavit najisto, že se přestupek nestal, k tomu správní orgán nemá dostatečné důkazy. Vzhledem k tomu, že v dané věci nebyli přítomni další svědci, správní orgán nemá k dispozici jiný důkaz, neměl správní orgán jinou možnost, než řízení dle ustanovení § 76 odst. 1 písm. c) přestupkového zákona zastavit, jelikož spáchání skutku nebylo žalobci prokázáno. Ve věci přestupku, kterého se měl žalobce dopustit vůči A. H., ze svědeckých výpovědí žalobce a A. H. jednoznačně vyplývá, že se uvedený skutek nestal, jak shodně vypověděli. Vzhledem k tomu, že správní orgán nedisponuje ani bližším časovým údajem, kdy mělo k tomuto skutku dojít, přičemž v předmětu řízení je uvedeno od září 2011 a svědek vypovídal před správním orgánem dne 30.08.2012, neměl správní orgán jinou možnost, než řízení podle ustanovení § 76 odst. 1 písm. a) přestupkového zákona zastavit, jelikož se skutek, o němž se vede řízení, nestal.

Proti rozhodnutí Městského úřadu Vimperk, Odboru vnitřních věcí ze dne 12.04.2013 sp. zn. 2891/2012 č.j. VV 7394/13-LUK bylo žalobcem dne 13.05.2013 podáno odvolání, o němž bylo Krajským úřadem Jihočeského kraje, Odborem legislativy a vnitřních věcí rozhodnuto dne 28.06.2013 č.j. KUJCK/34708/2013/OLVV/2/P53 tak, že napadené rozhodnutí bylo zrušeno a řízení bylo zastaveno.

Odvolací orgán po přezkoumání spisového materiálu zjistil, že předmětné odvolání žalobce do napadeného rozhodnutí nelze projednat, neboť jeho projednání brání skutečnost, která je důvodem zániku odpovědnosti za přestupky, když tato skutečnost vyplývá ze spisového materiálu. Dle ustanovení § 20 odst. 1 přestupkového zákona nelze přestupek projednat, jestliže uplynul jeden rok od jeho spáchání, to znamená, že v této lhůtě musí rozhodnutí o přestupku nabýt právní moci a pokud není v jednoroční lhůtě o přestupku Pokračování
- 6 -
10A 123/2012

pravomocně rozhodnuto, dochází k zániku odpovědnosti za tento přestupek. Odvolací orgán zjistil, že k přestupkovému jednání, jehož se měl žalobce dopustit vůči M. P. mělo dojít dne 11.05.2012 a že odvolacímu orgánu bylo odvoláním napadené rozhodnutí doručeno dne 28.05.2013, tedy po uplynutí jednoroční lhůty stanovené k projednání přestupku. K rozhodování o uplatňovaném odvolání tak dochází již po zániku odpovědnosti za tento přestupek. Procesním důsledkem zániku odpovědnosti je, že odvolací orgán již nemůže v zahájeném řízení o přestupku pokračovat a nezbývá mu, než napadené prvostupňové rozhodnutí ve výroku I zrušit a řízení zastavit. Stejně tak i v případě přestupkového jednání, kterého se měl žalobce dopustit vůči A. H. od měsíce září roku 2011 opakovaně při náhodných setkáních, již zanikla odpovědnost za toto jednání, neboť uplynula jednoroční lhůta stanovená k jeho projednání. Odvolací správní orgán v této souvislosti dále poukázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 3As 57/2004, dle kterého správní orgán je povinen zastavit řízení o přestupku, pokud odpovědnost za přestupek zanikla, neboť jinak se jedná o podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které má za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé. Podle odvolacího orgánu je nepochybné, že ustanovení § 20 přestupkového zákona dopadá na řízení, v němž bylo rozhodnuto o jeho zastavení, ať již

z důvodu, že skutek nebyl obviněnému prokázán nebo proto, že se nestal. V případě, že v zákonné lhůtě není pravomocně ve věci rozhodnuto, nemůže se správní orgán po uplynutí této lhůty více věcným projednáním skutků, pro které bylo řízení zahájeno, již zabývat a může jen rozhodnutí zrušit a řízení zastavit. Dle odvolacího orgánu tak na skutky, o nichž bylo rozhodnuto ve výroku I. a II. napadeného rozhodnutí, ustanovení § 20 přestupkového zákona dopadá a to znamená, že po uplynutí jednoroční lhůty je meritorní přezkoumání věci porušením zákona a pokud o shora popsaných skutcích žalobce nebylo v zákonné lhůtě pravomocně rozhodnuto, nezbývá odvolacímu orgánu než zahájené řízení zastavit.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle ustanovení § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Žalobce předně namítá nesprávnost a nezákonnost napadeného rozhodnutí, a to především z toho důvodu, že žalobce žádný přestupek nespáchal a přestupek, o němž je vedeno řízení, se nestal. Žalobce v této souvislosti dále namítá, že žalovaný v řízení nezjistil, zda se skutek, pro nějž je řízení vedeno, opravdu stal. Žalovaný bez dalšího dokazování ihned řízení zastavil na základě ustanovení § 76 odst. 1 písm. f) přestupkového zákona, aniž by řádně zkoumal, zda existují skutečnosti uvedené v ust. 76 odst. 1 přestupkového zákona. Rozhodnutí je proto dle žalobce nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

Z obsahu správního spisu bylo zjištěno, že k přestupku, jehož se měl žalobce dopustit, došlo v blíže neurčený den měsíce září roku 2010, jak shodně vypověděl žalobce spolu s A. H., vůči němuž se měl žalobce přestupku dopustit. Řízení o přestupku, jehož se měl žalobce dopustit vůči A. H., bylo správním orgánem zahájeno dne 21.06.2012.

Dle ustanovení § 20 odst. 1 zákona o přestupcích přestupek nelze projednat, uplynul-li od jeho spáchání jeden rok; nelze jej též projednat, popřípadě uloženou sankci nebo její zbytek vykonat, vztahuje-li se na přestupek amnestie. Dle odst. 2 se do běhu lhůty podle odstavce 1 nezapočítává doba, po kterou se pro tentýž skutek vedlo trestní řízení podle zvláštního právního předpisu.

Dle ustanovení § 76 odst. 1 písm. f) zákona o přestupcích správní orgán řízení o přestupku zastaví, jestliže se v něm zjistí, že odpovědnost za přestupek zanikla. Pokračování
- 7 -
10A 123/2012

Odpovědnost za přestupek zaniká uplynutím doby stanovené zákonem, dojde-li k zániku odpovědnosti za přestupek, nelze pachateli uložit žádnou sankci. Uvedená roční lhůta je lhůtou prekluzivní a počíná běžet od spáchání přestupku. Prekluzivní lhůta nemůže být přerušena ani prodloužena rozhodnutím správního orgánu. Správní orgán musí k prekluzivní lhůtě přihlížet z úřední povinnosti.

Trestnost přestupku tedy zaniká, jestliže přestupek nebyl ve stanovené lhůtě projednán, tedy nebylo rozhodnuto ani o vině, ani o sankci

Z obsahu správního spisu je zřejmé, že na projednávanou věc jednoznačně dopadá znění ustanovení § 20 odst. 1 zákona o přestupcích.

Ke spáchání přestupku došlo v měsíci září roku 2010. Uvedené časové období, kdy měl být předmětný přestupek spáchán, považuje krajský soud za prokázané, neboť o něm shodně vypověděli žalobce i A. H., vůči němuž se měl žalobce přestupku dopustit, a to v protokolu o projednání přestupku ze dne 30.08.2012 č.j. VV 17478/12-LUK. Jestliže správní řízení o tomto přestupku bylo zahájeno dne 21.06.2012, stalo se tak téměř dva roky poté, co měl být předmětný přestupek spáchán.

Žalovaný tudíž nepochybil, pokud řízení ihned poté, co z výše uvedeného protokolu zjistil, že projednávaný přestupek měl být spáchán před více než jedním rokem, napadeným rozhodnutím, z důvodu uplynutí zákonné prekluzivní jednoroční lhůty, zastavil.

Krajský soud v této souvislosti poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15.12.2005 č.j. 3As 57/2004-39. Nejvyšší správní soud uvádí, že jestliže správní orgán nezastaví řízení o přestupku přesto, že odpovědnost za přestupek zanikla, jedná se o podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které má za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé, k němuž soud přihlédne z úřední povinnosti.

Lhůta stanovená k projednání přestupku je prekluzivní, z tohoto důvodu nepřichází v úvahu její přerušení nebo stavení s těmi právními následky, že by se o dobu, po kterou nebylo možné z důvodů správním orgánem nezaviněných v řízení pokračovat, tato lhůta prodlužovala.

Ve lhůtě jednoho roku od spáchání přestupku musí rozhodnutí o přestupku nabýt právní moci. Správní orgán musí k prekluzi přihlížet z úřední povinnosti, a to po celou dobu řízení.

Procesním důsledkem zániku odpovědnosti ve smyslu ustanovení § 20 odst. 1 zákona o přestupcích je, že správní orgán nemůže řízení o přestupku zahájit a v řízení již zahájeném pokračovat, a to bez ohledu na to, zda okolnost, která je důvodem zániku odpovědnosti, nastala v řízení prvostupňovém nebo v řízení odvolacím.

V projednávané věci nebyl z protokolů o projednání přestupku ze dne 30.08.2012 zjištěn přesný den, kdy mělo ke spáchání předmětného přestupku dojít, z výpovědi obou vyslýchaných však lze považovat za prokázané, že se jednalo o měsíc září roku 2010. Datum, kdy měl být přestupek spáchán, žádný z účastníků řízení o tomto přestupku nerozporuje. V projednávané věci tudíž lhůta jednoho roku od spáchání přestupku uplynula v září roku 2011. Pakliže řízení o spáchání přestupku bylo zahájeno dne 21.06.2012, stalo se tak Pokračování
- 8 -
10A 123/2012

jednoznačně po uplynutí zákonem stanovené prekluzivní lhůty pro projednání přestupku.

Žalovaný tudíž mohl vydat jediné možné rozhodnutí, jímž řízení o přestupku ve smyslu ustanovení § 76 odst. 1 písm. f) přestupkového zákona zastavil. V případě, že by žalovaný, i přes zjištění, že došlo k uplynutí prekluzivní lhůty pro projednání přestupku, v řízení pokračoval, jak se domáhá žalobce, dopustil by se hrubého porušení zákona. Žalovaný z těchto důvodů nemohl o vině či nevině žalobce meritorně rozhodnout, neboť jeho povinností bylo řízení, z důvodu neodstranitelné překážky v podobě uplynutí prekluzivní lhůty pro projednání přestupku, zastavit. Žalovaný nemohl řízení zastavit ani z dalších důvodů, jak navrhuje žalobce, neboť v takovém případě by v řízení musel pokračovat a provádět příslušné důkazy, na jejichž základě by následně mohl vyslovit vinu či nevinu žalobce. Takový postup v projednávané věci však nebyl, z důvodu naplnění podmínek stanovených v ustanovení § 20 odst. 1 zákona o přestupcích, možný a správní orgán by takovým postupem hrubě porušil zákon. Rozhodnutí proto není nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, jestliže bylo řízení zastaveno z důvodu prekluze.

Ze shora uvedeného důvodu jsou nepřípadné i další námitky žalobce, dle kterých žalovaný v řízení nezjistil, zda se skutek, pro nějž se řízení vedlo, skutečně stal. Stejně tak nelze přisvědčit tvrzení žalobce, dle kterého žalovaný pochybil, když v napadeném rozhodnutí neuvedl úvahy, kterými se řídil při hodnocení právních předpisů, na jejichž základě dospěl žalovaný k závěrům, že se skutek, který byl předmětem řízení, opravdu stal, že tento skutek je přestupkem, a že jej mimo vší pochybnost spáchal žalobce. S těmito tvrzeními žalobce se krajský soud zásadně neztotožňuje, neboť z obsahu napadeného rozhodnutí jednoznačně vyplývá, z jakého důvodu bylo řízení zastaveno, tímto důvodem je uplynutí jednoleté prekluzivní lhůty stanovené zákonem pro projednání přestupku, přičemž v rámci této lhůty musí být o přestupku vydáno pravomocné rozhodnutí. Tvrzení žalobce, dle kterého z napadeného rozhodnutí vyplývá, že žalobce spáchal předmětný přestupek, se nezakládá na pravdě a žalovaný správní orgán žádným způsobem v rozhodnutí nehodnotí důkazy a též nečiní žádné závěry, z nichž by vyplývalo, že žalobce přestupek spáchal. Z důvodu uplynutí zákonné prekluzivní lhůty žalovaný v napadeném rozhodnutí ani nemohl zakládat jakékoliv úvahy o žalobcově vině či nevině, jeho jedinou povinností bylo vydat rozhodnutí, jež by zohledňovalo uplynutí zákonem stanovené prekluzivní lhůty pro projednání přestupku, tedy rozhodnutí o zastavení řízení dle ustanovení § 76 odst. 1 písm. f) zákona o přestupcích, a to z důvodu zániku odpovědnosti za přestupek, ke kterému došlo v důsledku skutečností založených ustanovení § 20 odst. 1 tohoto zákona. Jestliže řízení bylo zastaveno z důvodu zániku odpovědnosti za přestupek, nebyl důvod zkoumat, zda se žalobce přestupku dopustil či nikoliv.

Skutečnost, že žalovaný nedal žalobci před vydáním napadeného rozhodnutí možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí, v daném případě nezakládá vadnost tohoto rozhodnutí, neboť jakékoliv vyjádření žalobce v této věci by na výrok napadeného rozhodnutí nemohlo mít vliv, a to za situace, kdy toto řízení jednoznačně muselo být, z důvodu zániku odpovědnosti dle ustanovení § 76 odst. 1 písm. f) přestupkového zákona, zastaveno. Z obsahu správního spisu navíc vyplývá, že žalobce v průběhu celého řízení podával písemná vyjádření k tomuto řízení, o čemž svědčí např. jeho vyjádření ze dne 14.09.2012.

Závěrem krajskému soudu nezbývá než konstatovat, že žalovaný správní orgán postupoval plně v souladu s ust. § 20 odst. 1 přestupkového zákona, když řízení ve smyslu ustanovení § 76 odst. 1 písm. f) tohoto zákona zastavil. Krajský soud tedy neshledal v postupu žalovaného nesprávnost ani nezákonnost. Z tohoto důvodu shora uvedenou žalobu v souladu Pokračování
- 9 -
10A 123/2012

s ustanovením § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

Současně v souladu s ustanovením § 60 odst. 1 věty první s.ř.s. ve výroku ad II. rozsudku nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce neměl ve věci úspěch a žalovanému náklady řízení nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly a ani je nepožadoval.

Podle ustanovení § 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 18. září 2013

Samosoudkyně:

Mgr. Helena Nutilová v.r.

Za správnost vyhotovení: Šárka Vondřejcová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru