Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 A 118/2013 - 39Rozsudek KSCB ze dne 02.07.2014

Prejudikatura

6 Ads 11/2012 - 36


přidejte vlastní popisek

10A 118/2013 – 39

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Krybusové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové prvávní věci žalobce J. P., bytem X, právně zastoupeného Mgr. Václavem Strouhalem, advokátem, se sídlem Písek, Přátelství 1960, proti žalované Policii ČR - Policejnímu prezidiu se sídlem v Praze 7, Strojnická 27, o žalobě proti rozhodnutí policejního prezidenta ve věcech služebního poměru ze dne 30. 7. 2013 čj. PPR-14738-6/ČJ-2013-990131, takto:

Žaloba se zamítá.

Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

(1) Žalobou doručenou dne 27. 9. 2013 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 30. 7. 2013 čj. PPR-14738-6/ČJ-2013-990131, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí ředitele Krajského ředitelství Policie Jihočeského kraje ve věcech služebního poměru ze dne 12. 4. 2013 č. ŘKŘ-546/2013, kterým byla podle ustanovení § 192 odst. 1 písm. c) zákona o služebním poměru zamítnuta Pokračování
- 2 -
10A 118/2013

žádost žalobce o obnovu řízení, neboť nebyly shledány důvody pro obnovení řízení o zamítnuté žádosti o proplacení 150 hodin nařízeného výkonu služby přesčas v kalendářním roce 2008, 2009 a 2010, realizované rozhodnutím tehdy ředitele pro řízení lidských zdrojů Krajského ředitelství Policie Jihočeského kraje ze dne 27. 1. 2011 čj. KRPC-80643-2/ČJ-2010-0200 OP.

(2) Žalobce v žalobě shrnul skutkový stav věci a namítl nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, které spočívá na nesprávném právním názoru žalované. Žalovaná, ani služební funkcionář v prvním stupni nezjistili správně skutkový stav a porušili procesní předpisy, což má za následek nezákonnost rozhodnutí žalované.

(3) Nepřezkoumatelnost rozhodnutí a porušení procesních předpisů žalobce spatřuje v nevypořádání se s jeho argumentací. Žalobce namítal neúplnost spisu, nebyly v něm založeny dokumenty – vnitřní předpisy – týkající se pravomoci a příslušnosti orgánu I. stupně, na které je odkazováno. Dokumenty nejsou ani publikovány ve sbírce zákonů a žalobce nemá možnost se s nimi seznámit. Dokumenty navíc podléhají povinnosti dokazování. Z toho důvodu nemá rozhodnutí správního orgánu I. stupně ani oporu ve spise, neboť tyto dokumenty ve spise založeny nejsou. Žalovaná se nevypořádala s námitkou nepřezkoumatelnosti prvostupňového rozhodnutí. Zároveň nebyly vypořádány ani jeho návrhy na dokazování. Rozhodnutí policejního prezidenta přitom spočívá na nepravdivých skutečnostech. Žalobce se odvolával na nedostatečné personální obsazení a toto doložil. Není pravdou, že neuvedl novou skutečnost.

(4) Současně bylo porušeno ustanovení § 174 odst. 1 písm. a) a b) a § 194 služebního zákona, žalobci nebylo umožněno vyjádřit se k podkladům rozhodnutí a nebylo mu umožněno účastnit se jednání senátu poradní komise, což je právem žalobce realizovaným prostřednictvím § 194 služebního zákona. Žalobce totiž požádal o účast na jednání senátu poradní komise, což mu žalovaná neumožnila a o jednání senátu jej neinformovala. Tím bylo znemožněno žalobci vyjádřit se k argumentům služebního funkcionáře. Současně žalobce požádal o rozšíření senátu o dva členy z řad odborové organizace. Senát byl rozšířen pouze o jednoho člena, aniž bylo vysvětleno, z jakého důvodu nebylo vyhověno návrhu žalobce, zároveň nebyl tento člen informován o jednání senátu poradní komise. Věc rozhodoval senát v původním složení.

(5) Žalobce požádal o zaslání dokumentů, které se týkaly pravidel jednání senátu poradní komise. Dokumenty žalobci nebyly doručeny a návrh byl formálně odmítnut s tím, že požadavku nemohlo být vyhověno, neboť předpisy obsahují osobní údaje. Odepření práva seznámit se s vnitřními předpisy policie, považuje žalobce za nesmyslné a postrádající zákonnou oporu. Poukaz na § 8a zákona č. 106/1999 Sb. je nepřiléhavý a zavádějící. Dále došlo k porušení § 192 odst. 3 a § 181 odst. 2 písm. a), b) a c) služebního zákona.

(6) Žalobce dále uvedl, že po doručení žádosti na obnovu řízení služební funkcionář ani žalovaná neprováděli zjišťování skutkového stavu tak, jak jim ukládá § 181 odst. 1 služebního zákona. Tím dospěli k absurdní argumentaci, že dokazování by znamenalo prakticky již vedení obnoveného řízení. Žalobce má za to, že služební funkcionáři se snažili zamítnout žádost o obnovu řízení, avšak ani jeden z těchto funkcionářů nevyzval žalobce k odstranění vad žádosti. Zamítnutí žádosti bylo postaveno tak, že nebylo potřeba vady žádosti odstraňovat, neboť byla žádost určitá, přitom oba funkcionáři pominuli význam a smysl výzvy k doplnění žádosti. Žádost však vyložili podle svého a nepřihlédli k úmyslu žalobce, kdy se domáhal obnovy řízení z toho důvodu, že předchozí argumentace služebního Pokračování
- 3 -
10A 118/2013

funkcionáře byla nesprávná. Žalobce použil judikaturu soudů jako odůvodnění své žádosti. Nově nabyté informace odůvodňoval odkazem na judikaturu správních soudů. Přitom v prvotním řízení nebylo vůbec prováděno shromažďování materiálů a nedošlo k dokazování, ani posuzování zjištěných skutečností. Za této situace vyslovil žalobce přesvědčení, že jakýkoliv získaný důkaz o nesprávnosti tvrzení služebního funkcionáře je způsobilý s úspěchem iniciovat obnovu řízení. Jedná se o informace vyplývající z tabulky, operační odbor – přesčasy, které dokazují, že na operačním středisku v Táboře byl personální podstav a tím vyvracejí i tvrzení služebního funkcionáře, že služba přesčas byla nařízena v souladu se zákonem. Podle judikatury, totiž služba přesčas, sloužená z důvodu personálního podstavu, není v souladu se zákonem. Žalobce tyto informace nemohl v původním řízení uplatnit, neboť s nimi nedisponoval. S přihlédnutím k judikatuře správních soudů má tato informace podstatný vliv na obsah původního rozhodnutí. Podmínky pro obnovu řízení uvedené v § 192 odst. 1 písm. a) a c) služebního zákona byly dle žalobce naplněny. Proto bylo navrženo zrušení rozhodnutí žalované a vrácení věci k dalšímu řízení.

II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu

(7) Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. V řízení o povolení obnovy řízení zkoumá služební funkcionář pouze to, zda jsou splněny zákonné podmínky stanovené v § 192 odst. 1 služebního zákona. Obnova řízení je mimořádným opravným prostředkem. Lze ji povolit pouze na základě naplnění zákonných důvodů. Z prvostupňového rozhodnutí jednoznačně vyplývá, že změnu judikatury soudů nelze považovat za skutečnost či důkaz, ze kterého by bylo možné dovodit splnění zákonného důvodu.

(8) Žalovaná zdůraznila, že nevyhovění žalobcově žádosti sdělením ředitele pro řízení lidských zdrojů Krajského ředitelství Policie Jihočeského kraje ze dne 27. 1. 2011 bylo rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. a žalobce měl možnost podat proti němu opravný prostředek. Žalobce této možnosti nevyužil a při posuzování splnění podmínek pro povolení obnovy řízení podle § 192 odst. 1 písm. c) služebního zákona bylo uzavřeno, že takový důvod naplněn nebyl. Rozhodnutí jsou přezkoumatelná. Ohledně příslušnosti prvostupňového služebního funkcionáře využil policejní prezident zmocnění uvedené v § 2 odst. 1 služebního zákona a tímto funkcionářem byl ředitel Krajského ředitelství Policie Jihočeského kraje. Služební předpis není podkladem rozhodnutí a nemusí být součástí spisu. Žalobce měl možnost uplatnit svá procesní práva. Zástupce žalobce byl informován o složení senátu poradní komise i o ukončení shromažďování podkladů a možnosti doplnit senát poradní komise o člena odborové organizace. Žalobcově požadavku na poskytnutí předpisu upravujícího jednání senátu poradní komise nebylo vyhověno, neboť tento předpis obsahuje osobní údaje.

(9) Výsledkem činnosti senátu poradní komise je pouze doporučení rozhodnutí a návrh poradní komise nelze chápat ani jako podklad pro rozhodnutí, s nímž by měl odvolatel právo se seznámit. Rozšířením senátu poradní komise o pprap. Mgr. D. Š. bylo naplněno právo odborové organizace na účast v poradních orgánech služebního funkcionáře vyplývající z § 198 zákona. Postupem žalované nebylo zasaženo do žalobcových práv.

III. Replika žalobce

(10) Žalobce v replice k vyjádření žalované zopakoval své argumenty, které blíže rozvedl. Odmítl tvrzení žalované, že měl v původním řízení možnost podat odvolání. Původní Pokračování
- 4 -
10A 118/2013

rozhodnutí neobsahovalo formální náležitosti, jako je kupříkladu poučení o podání odvolání. Žalobce současně vyjádřil názor, že žalovaná se snaží uplatňování práv žalobci všemožně komplikovat a bránit. Právě tímto způsobem vnímá žalobce neochotu žalované poskytnout požadované vnitřní předpisy. Dle žalobce služební funkcionář rozhoduje na základě návrhu senátu poradní komise. Z toho pak vyplývá, že pokud se služební funkcionář hodlá od návrhu komise odchýlit, musí svůj odklon zdůvodnit pro vyloučení především libovůle. Navíc zákon nestanoví, že by účastníkovi měl zůstat návrh senátu poradní komise utajen, naopak účastníku řízení má být umožněno seznámit se s podklady pro rozhodnutí, což vyplývá z § 174 odst. 1 písm. b) služebního zákona. Výklad žalované je dle žalobce v rozporu s Listinou základních práv a svobod a žalobce omezuje na jeho právech. Žalobce má i právo, aby mu bylo rozhodnutí doručeno v takovém formátu, v jakém má být dle zákona doručováno. K tomu v dané věci nedošlo. Chování žalované označil žalobce jako protiprávní se záměrem zmást žalobce. Právě v této souvislosti vnímá žalobce jako úmysl žalované zmást žalobce, když bylo vydáno rozhodnutí pouze neformálním dopisem při nerespektování zákonných předpisů ohledně doručování. Žalobce setrval na svém návrhu, aby soud rozhodnutí žalované ze dne 30. 7. 2013 čj. PPR-14738-6/ČJ-2013-990131 zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.

IV. Obsah správních spisů

(11) Ze správního spisu, který si soud vyžádal, vyplynuly následující rozhodné skutečnosti:

(12) Žalobce podal dne 21. 12. 2010 žádost o proplacení přesčasových hodit za roky 2007 – 2010. Sdělením ze dne 27. 1. 2011 pod čj. KRPC-80643-2/ČJ-2010-0200 OP bylo žalobci oznámeno, že jeho žádost je považována za reakci na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích, který nabyl právní moci dne 27. 8. 2010. Žalovaná ve sdělení uvedla, že zastává názor, že předmětná služba přesčas byla nařízena v souladu se zákonem č. 361/2003 Sb. o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, a proto žádosti žalobce vyhověno nebylo. Sdělení bylo žalobci zasláno a převzal je dne 4. 2. 2011, o čemž svědčí doklad o doručení. Dne 18. 12. 2012 žalobce zaslal žalované opětovnou výzvu k proplacení přesčasových hodin s následným přepočtem výluhového příspěvku a odchodného. V této opětovné výzvě je uvedeno, že žalobci bylo zasláno již k prvé žádosti o proplacení odpracovaných přesčasových hodin zamítavé stanovisko ze dne 27. 1. 2011. Žalobce uvedl, že v mezidobí došlo k zásadním změnám v posuzování tohoto nároku, z hlediska výkladu důležitého zájmu služby, kdy se podle názoru žalobce jednalo o nahrazování nedostatečného počtu policistů. Žádost o proplacení přesčasových hodin žalobce považoval za oprávněnou. K této opětovné žádosti žalobce sdělila žalovaná dne 9. 1. 2013 pod čj. KRPC-188205-1/ČJ-2012-0200 OP, že již předchozí žádost žalobce byla vyřízena byť neformálním přípisem, který je nutno ve smyslu judikatury Nejvyššího správního soudu považovat za rozhodnutí, které bylo žalobci doručeno dne 4. 2. 2011 a je v právní moci. Toto rozhodnutí lze napadnout pouze mimořádným opravným prostředkem ve smyslu § 192 či § 193 zákona.

(13) Žalobce podal dne 13. 2. 2013 žádost o obnovu řízení. Uvedl, že podal žádost o proplacení přesčasových hodin, neboť zastává názor, že práce přesčas mu byla nařízena v rozporu s platnými právními předpisy. Ze strany žalované mu bylo zasláno zamítavé stanovisko ze dne 27. 1. 2011. Žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu, 6 Ads 151/2011-126, kde Nejvyšší správní soud jasně vyložil pojmy důležitý zájem služby a předpoklad výjimečnosti služby přesčas, odůvodnění opatření nařízení služby přesčas a Pokračování
- 5 -
10A 118/2013

maximální rozsah 150 hodin v kalendářním roce § 54 odst. služebního zákona. Z výkladu těchto pojmů provedeného Nejvyšším správním soudem je zřejmé, že porovnáním s výkladem zastávaným žalovanou se obsah pojmů zásadně liší. Výklad provdeený žalovanou je nepravdivý, upravený tak, aby odůvodňoval zamítnutí žádosti žalobce o zaplacení dosud neproplacených hodin nařízené práce přesčas. Proto žalobce podal podle § 192 odst. 1 písm. c) služebního zákona žádost o obnovu řízení.

(14) Prvostupňový orgán zahájil dne 18. 3. 2013 řízení ve věci služebního poměru. Poučil žalobce, že má právo vyjádřit se před vydáním rozhodnutí k jeho podkladům, ke způsobu jejich zjištění, případně navrhnout jejich doplnění. Tuto možnost mohl využít dne 27. 3. 2013. Žalobce této možnosti nevyužil.

(15) Dne 12. 4. 2013 bylo vydáno podle § 181 služebního zákona a § 192 odst. 1 písm. c) téhož zákona rozhodnutí pod č. ŘKŘ-546/2013, kterým služební funkcionář zamítl žádost žalobce o obnovu řízení podle § 192 odst. 1 písm. c) služebního zákona, neboť nebyly shledány zákonné důvody pro obnovu řízení realizovaného rozhodnutím ze dne 27. 1. 2011. Z odůvodnění prvostupňového rozhodnutí je zřejmé, že žalobci bylo poskytnuto poučení o tom, jak má účastník řízení postupovat, pokud považuje vydané rozhodnutí za nezákonné. Dále byl poučen o tom, jaké jsou možnosti obrany proti pravomocnému nezákonnému rozhodnutí. Byly vysvětleny podmínky pro vedení řízení o mimořádných opravných prostředcích, a to obnovy řízení i přezkumného řízení. Byly zdůrazněny rozdíly, kdy pro obnovu řízení je nutné doložit skutková nóva, zatímco přezkumné řízení slouží k nápravě právních omylů a vad. Žalobce předložil dne 28. 4. 2013 plnou moc pro právního zástupce. Záznam o seznámení žalobce s obsahem spisu je ze dne 29. 4. 2013. Odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí bylo podáno dne 3. 5. 2013.

(16) Ve spise jsou založeny rozsudky Nejvyššího správního soudu v Brně čj. 6Ads 151/2011-126 a Krajského soudu v Českých Budějovicích čj. 10A 34/2010-28. Žalobce byl dne 28. 5. 2013 informován o složení senátu poradní komise policejního prezidenta, byl vyrozuměn o tom, že dne 16. 7. 2013 bude ukončeno shromažďování podkladů a byl informován, že může požádat o doplnění člena senátu poradní komise o člena odborové organizace. Žalobce možnosti využil, dne 19. 6. 2013 doručil žalované žádost o doplnění senátu poradní komise policejního prezidenta o dva zástupce odborové organizace, současně uvedl, že mu nebyl doručen vnitřní předpis, který by upravoval jednání senátu poradní komise a na zaslání předpisu trval. Dále požádal o přizvání k jednání senátu za účelem uplatnění jeho procesních práv. Dne 19. 6. 2013 bylo žalobci oznámeno složení senátu poradní komise, do které byl na základě žádosti žalobce doplněn další člen – členka odborové organizace pprap. Mgr. D. Š. Doporučení senátu poradní komise bylo dne 24. 7. 2013 doručeno služebnímu funkcionáři. Bylo uvedeno, že nebyl shledán zákonný důvod pro obnovu řízení ve smyslu § 192 odst. 1 písm. c) služebního zákona. Nebyl shledán žádný z taxativně stanovených důvodů. Žádost o obnovu řízení se opírala o rozsudek Nejvyššího správního soudu, který takový taxativně stanovený důvod nenaplňuje. Judikatura Nejvyššího správního soudu představuje právní posouzení věci, nikoliv novou skutečnost nebo důkaz.

(17) Policejní prezident vydal dne 30. 7. 2013 pod čj. PPR-14738-6/ČJ-2013-990131 rozhodnutí ve věcech služebního poměru, kterým odvolání žalobce zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. Stalo se tak s odůvodněním, že důvod obnovy řízení shledán nebyl. Bylo vysvětleno, jaké jsou zákonné důvody pro povolení obnovy řízení a ve vztahu k žádosti žalobce uvedeno, že tyto důvody shledány nebyly. Ve věci rozhodoval příslušný služební Pokračování
- 6 -
10A 118/2013

funkcionář. Žalobce nemusel být vyzýván k doplnění žádosti o povolení obnovy řízení, neboť žádost byla srozumitelná, avšak důvody uvedené žalobcem nenaplňovaly požadavek stanovený v § 192 odst. 1 písm. c) služebního zákona. Žalobcem zmiňovaný rozsudek byl služebnímu funkcionáři znám a nejednalo se o důkaz, o němž by se zjistilo, že je nepravdivý. Požadavku žalobce o doručení vnitřních předpisů vyhověno nebylo, neboť předpis mimo jiné obsahoval osobní údaje, k čemuž byl činěn odkaz k zákonu o poskytování informací. K jednání senátu nebyl žalobce přizván, neboť v rámci odvolacího řízení nebyl spis doplňován, ani spisový materiál rozšířen. Se spisem byl zástupce žalobce seznámen dne 29. 4. 2013.

V. Právní názor soudu

(18) Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle ustanovení § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s. ř. s.), v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla.

(19) Pro posouzení věci je stěžejní otázkou, zda byly v dané věci splněny podmínky pro obnovu řízení, o které žalobce požádal. Obnova řízení je procesním prostředkem, pomocí něhož lze dosáhnout nápravy pravomocného rozhodnutí. Řízení před správním orgánem, které bylo ukončeno pravomocným rozhodnutím ve věci, lze v zákonem stanovených případech obnovit, a to buď na základě žádosti účastníka řízení, nebo z moci úřední. Obnova řízení je určena k nápravě skutkových nesprávností. K nápravě právních vad je určen jiný mimořádný opravný prostředek, kterým je přezkumné řízení.

(20) Přezkoumávání rozhodnutí podle zákona č. 361/2003 Sb. v platném znění může proběhnout podle § 190 citovaného zákona cestou podaného řádného opravného prostředku, kterým je odvolání. Podle odstavce druhého citovaného ustanovení, jestliže účastník v důsledku chybějícího neúplného nebo nesprávného poučení podal odvolání po uplynutí stanovené lhůty nebo u nepříslušného služebního funkcionáře, má se za to, že je podal včas a u příslušného služebního funkcionáře, učinil-li tak nejpozději do 90 dnů ode dne, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. Podle ustanovení § 191 služebního zákona lze podat rozklad, a to proti rozhodnutí ministra nebo vládou určeného člena vlády. Podle ustanovení § 192 se postupuje v případě obnovy řízení. Podle odstavce prvého tohoto ustanovení, řízení které je ukončeno rozhodnutím, jež nabylo právní moci, se na žádost účastníka obnoví, jestliže a) vyšla najevo nová skutečnost, která existovala v době původního řízení a kterou nemohl účastník, jemuž je ku prospěchu bez svého zavinění v tomto řízení uplatnit, b) rozhodnutí záviselo na posouzení předběžné otázky, o níž bylo příslušným orgánem rozhodnuto jinak, nebo za c) rozhodnutí se opírá o důkaz, o němž se zjistilo, že je nepravdivý, a tato skutečnost muže mít podstatný vliv na obsah rozhodnutí. Podle odstavce druhého, účastník může podat žádost o obnovu řízení do 90 dnů ode dne, kdy se o některém důvodu uvedeném v odstavci jedna dozvěděl, nejpozději do čtyř let ode dne nabytí právní moci rozhodnutí. Podle odstavce třetího, nové řízení ve věci provede služební funkcionář, který rozhodnutí vydal. Podle odstavce čtvrtého novým rozhodnutím ve věci se původní rozhodnutí ruší. Podle odstavce pátého proti novému rozhodnutí ve věci je možné podat odvolání (rozklad). V ustanovení § 193 je řešen druhý mimořádný opravný prostředek, a to přezkumné řízení. Přezkumné řízení přichází v úvahu tehdy, jestliže se účastník řízení nebo služební funkcionář domnívá, že pravomocné rozhodnutí je v rozporu s právními předpisy. Přezkumné řízení lze zahájit nejdéle do čtyř let ode dne nabytí právní moci přezkoumávaného rozhodnutí a rozhodnutí lze vydat do pěti let ode dne nabytí právní moci přezkoumávaného rozhodnutí. Pokračování
- 7 -
10A 118/2013

(21) Z obsahu správního spisu bylo zjištěno, že žalobce podal žádost o proplacení přesčasových hodin za roky 2007 – 2010, které nebylo prvostupňovým orgánem vyhověno, což bylo žalobci sděleno dne 27. 1. 2011 s odůvodněním, že správním orgánem je zastáván názor, že předmětná služba přesčas byla nařízena v souladu se zákonem o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Z písemnosti nelze zjistit provádění jakéhokoli dokazování a sdělení, které bylo žalobci zasláno, z hlediska formy nesplňovalo požadavky rozhodnutí, tak jak jsou stanoveny v § 181 služebního zákona. Žalobce se proti zamítavému sdělení nikterak neohradil, prakticky na sdělení ze dne 27. 1. 2011 nereagoval. Teprve dne 18. 12. 2012 zaslal opětovnou výzvu k proplacení odpracovaných přesčasových hodin s následným přepočtem výsluhového příspěvku a odchodného, kde potvrdil, že mu bylo zasláno zamítavé stanovisko s odkazem na názor žalované, že služba přesčas byla nařízena v souladu se zákonem č. 361/2003 Sb. Žalobce vyjádřil názor, že v mezidobí došlo k zásadním změnám v posuzování nároku, k čemuž odkázal na názor Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu v obdobném případě jako je žalobcův. Žalobce vyslovil přesvědčení, že jeho žádost o proplacení přesčasových hodin je oprávněná. K tomu obdržel žalobce odpověď ze dne 9. 1. 2013, z níž vyplývá názor prvostupňového orgánu, že sdělení ze dne 27. 1. 2011 představovalo rozhodnutí, které bylo žalobci doručeno dne 4. 2. 2011 a je v právní moci, proto jej lze napadnout mimořádným opravným prostředkem ve smyslu § 192 či § 193 služebního zákona, byť byla žádost žalobce řízena pouze neformálním přípisem. K tomu bylo odkázáno na judikaturu Nejvyššího správního soudu. Žalobce z toho důvodu podal dne 14. 2. 2013 žádost o obnovu řízení. Potvrdil, že obdržel zamítavé stanovisko ze dne 27. 1. 2011 s odůvodněním, že předmětná služba byla nařízena v souladu se služebním zákonem. Odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu vynesený v září 2012 čj. 6Ads 151/2011-126, kde Nejvyšší správní soud vyložil důležitý zájem služby a vyplývající předpoklady výjimečnosti pro nařizování služby přesčas. Podle názoru žalobce je výklad, který použil prvostupňový orgán odlišný od výkladu Nejvyššího správního soudu. Z toho žalobce dovozoval oprávněnost své žádosti o proplacení přesčasů. Současně s odkazem na § 192 odst. 1 písm. c) služebního zákona podal žádost o obnovu řízení ve věci neproplacení přesčasových hodin.

(22) Z citovaných písemností vyplývá postoj prvostupňového správního orgánu, který věc žádosti žalobce o proplacení přesčasových hodin vyřídil formálním přípisem, aniž proběhlo jakékoliv správní řízení a žalobce měl možnost konzumovat svá práva účastníka řízení. Je však zřejmé, že zamítavým stanoviskem došlo autoritativně k zásahu do právní sféry žalobce, neboť nebylo vyhověno jeho žádosti o proplacení přesčasových hodin. Vzhledem k tomu, že žalobce se proti tomuto zamítavému stanovisku ve lhůtě předvídané v ust. v § 190 odst. 2 služebního zákona nikterak neohradil, ani nebránil, žalovaný správní orgán dovodil, že toto zamítavé sdělení nabylo právní moci. Proto také poučil žalobce, že je zapotřebí brojit proti obsahu tohoto sdělení pouze formou mimořádného opravného prostředku, což žalobce akceptoval a cestou obnovy řízení požadoval nápravy. Žalobce zvolil důvod obnovy řízení, který je uveden v § 192 odst. 1 písm. c) služebního zákona, kde je uvedeno, že řízení, které je ukončeno rozhodnutím, jež nabylo právní moci, se na žádost účastníka obnoví, jestliže rozhodnutí se opírá o důkaz, o němž se zjistilo, že je nepravdivý a tato skutečnost může mít podstatný vliv na obsah rozhodnutí. K tomu odkázal na právní názor Nejvyššího správního soudu, který vyjádřil v rozsudku sp. zn. 6Ads 151/2011 ohledně výkladu pojmu důležitého zájmu služby a z toho vyplývajícího předpokladu výjimečnosti služby přesčas. Žalovaný správní orgán v zamítavém rozhodnutí vysvětlil, že důvodem pro obnovu řízení nemůže být právní názor služebního orgánu, byť se ukázal ve světle judikatury jako chybný, neboť toto pochybení zakládá případnou nezákonnost rozhodnutí, proti které se účastník může bránit cestou odvolání nebo přezkumného řízení. Žalovaný správní orgán v I. stupni vysvětlil, že při Pokračování
- 8 -
10A 118/2013

uplatnění návrhu na obnovu řízení je nutné označit skutečnosti a důkazy, které existovaly v době původního správního řízení, avšak byly správním orgánům neznámé a vedly k takovému zjištění stavu věci, které vzbudilo pochybnost o správnosti pravomocného rozhodnutí. Právní názor Nejvyššího správního soudu však lze považovat za právní posouzení věci nikoliv za skutečnost nebo důkaz, z něhož by bylo možné dovodit konkrétní skutkové zjištění podstatné pro objasnění skutkové stránky případu. Toto posouzení považuje soud za správné a odpovídající zákonu. Nutno současně připomenout, že soud nepřezkoumává sdělení žalované ze dne 27. 1. 2011 (označené jako rozhodnutí), ale zamítané rozhodnutí o zamítnutí žádosti o obnovu řízení.

(23) Žalobce v prvé řadě v žalobě namítal nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalovaného správního orgánu. Podle judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu je přitom povinnost řádného odůvodnění rozhodnutí jedním z požadavků na plnění práva na spravedlivý proces (článek 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), zabraňujících libovůli správních orgánů při rozhodování. Z odůvodnění rozhodnutí musí být zřejmý vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při jejich hodnocení. Není-li z odůvodnění rozhodnutí zřejmý důvod neuznání argumentace účastníka řízení či není vysvětleno, z jakých důvodů správní orgán považoval námitky účastníka řízení za liché, mylné či vyvrácené je rozhodnutí třeba hodnotit jako nepřezkoumatelné. Navíc zásada řádného odůvodnění rozhodnutí je v řízení o služebním poměru případně o nárocích z tohoto služebního poměru stanovena v § 181 zákona o služebním poměru či v § 190 odst. 7 téhož zákona, kde je vymezen rozsah přezkumné povinnosti odvolacího orgánu. Žalobce v této souvislosti poukázal na nevypořádání se s jeho argumentací a zároveň poukazoval na neúplnost spisu, neboť do spisu nebyly založeny vnitřní předpisy, na které správní orgány odkazovaly. Tyto dokumenty nejsou publikovány ve sbírce zákonů a žalobce neměl možnost se s nimi seznámit. Navíc tyto dokumenty podléhají povinnosti dokazování. Z toho důvodu má žalobce za to, že odůvodnění rozhodnutí nemá oporu ve spise. Rozhodnutí mohlo být vydáno i osobou k tomu nepříslušnou, neboť rozhodoval náměstek ředitele krajského ředitelství. Žalovaný správní orgán se nevypořádal s námitkou nepřezkoumatelnosti prvostupňového rozhodnutí. Nevypořádal se ani s jeho důkazními návrhy k neprokázání pravdivosti tvrzení služebního funkcionáře, že služba přesčas byla nařízena v souladu se zákonem.

(24) Soud nesdílí názor žalobce o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí. Z kontextu celého žalovaného rozhodnutí vyplývá závěr, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně je přezkoumatelné a odpovídající zákonu, byť v něm není výslovně uvedeno, že prvostupňové správní rozhodnutí nepřezkoumatelností netrpí. Nadto je zřejmé, jak z prvostupňového, tak druhostupňového rozhodnutí, že důvod, pro který žalobce požádal o povolení obnovy řízení, byl posouzen a jednalo se o posouzení existence důvodu obnovy řízení v první fázi obnovy řízení, což znamená zodpovězení otázky naplnění některého z taxativně stanovených důvodů obnovy řízení tak, jak jsou stanoveny v § 192 služebního zákona. Z toho důvodu nebylo na místě vypořádávat se s důkazními návrhy, které navíc nebyly v žalobě dále specifikovány ohledně prokázání nepravdivosti tvrzení funkcionáře, že služba přesčas byla nařízena v souladu se zákonem, jak mělo vyplývat z dopisu ze dne 27. 1. 2011, neboť jednak v tomto sdělení nejsou uváděny žádné konkrétní závěry ohledně nařizování služby přesčas kromě obecného závěru, že nařizování služby přesčas proběhlo v souladu se zákonem a z toho důvodu bylo zcela irelevantní navrhovat dokazování k prokázání existence důvodů obnovy řízení. Je totiž zcela zřejmé, že nevyhovění žádosti žalobce o proplacení přesčasů nepředcházelo žádné správní řízení a neproběhlo žádné dokazování, u kterého by mohlo být prokazováno nepravdivé tvrzení služebního funkcionáře. Tento závěr správních orgánů o tom, že žádosti žalobce o proplacení přesčasových hodin se nevyhovuje, který byl žalovaným Pokračování
- 9 -
10A 118/2013

správním orgánem prohlášen za rozhodnutí a žalobcem akceptován, nebyl vysloven za podmínek a na základě důkazů, které by bylo lze zkoumat a případně vyvracet právě pro absenci jakéhokoliv řízení a dokazování. Tento závěr byl vysloven na základě vad řízení, a proto lze nápravy dosáhnout mimořádným prostředkem, který je pro tento druh vad zákonem o služebním poměru určen. Jedná se o přezkumné řízení, které je sice řazeno mezi dozorčí prostředky práva, což však nevylučuje iniciování této náprav přímo účastníkem řízení. O tom byl ostatně žalobce správními orgány v žalobou napadených rozhodnutích poučen. Soud proto uzavřel, že neshledal nevypořádání se s argumentací žalobce, která by měla za následek nepřezkoumatelnost rozhodnutí.

(25) Soud nehodnotí důvodnou ani námitku žalobce ohledně neúplnosti spisu ve vztahu k vnitřním předpisům, na něž žalovaná a služební funkcionář odkazovali. Vnitřní předpisy se nezakládají v konkrétní věci do spisu ani nepodléhají povinnosti dokazování. Vnitřní předpis, na který žalobce poukazoval, představuje rozkaz policejního prezidenta, kterým se zřizuje poradní komise policejního prezidenta č. 206/2011 Sb. Je jistě v zájmu zachování zásady dobré správy umožnit účastníku řízení do vnitřních předpisů nahlédnout, případně k jeho žádosti o poskytnutí informace ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím takový interní předpis či pokyn zprostředkovat. Pokud není požadavku na zprostředkování požadované informace vyhověno, je třeba k nápravě zvolit jiný právní prostředek, než učinil žalobce, který v souvislosti s absencí případně neposkytnutím vnitřního předpisu označil rozhodnutí žalované jako nepřezkoumatelné. Absence vnitřního předpisu ve správním spise nemá za následek nepřezkoumatelnost rozhodnutí. Nelze ani dovodit, že v případě absence takového předpisu nemá rozhodnutí oporu ve spise, neboť v řízení o povolení obnovy se zkoumá pouze existence zákonem taxativně stanoveného důvodu obnovy řízení, nikoliv hodnocení skutkového stavu. Navíc jak již bylo výše uvedeno původní zamítavé rozhodnutí (27. 1. 2011) se neopíralo o jakýkoliv důkaz, který by se ukázal nepravdivý, ale o právní názor žalované, že služba přesčas byla nařízena v souladu se zákonem č. 361/2003 Sb. bez jakéhokoliv dalšího odůvodnění. Současně lze shledat, že žalobcem zmiňovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu, který označil jako důvod pro povolení obnovy řízení, měl mít za následek posun právního názoru žalované, tedy případnou změnu právního hodnocení žalované nikoliv důkaz, který by se ukázal nepravdivý, nebo novou skutečnost, která v době původního řízení existovala a kterou účastník nemohl uplatnit.

(26) Žalobní námitka, že o žádostech o doplacení přesčasů v I. stupni v současné době rozhoduje náměstek ředitele Krajského ředitelství Policie Jihočeského kraje, nemá souvislost s přezkumem žalobou napadeného rozhodnutí, a proto je pro posouzení věci zcela irelevantní. Pokud měl žalobce na mysli v souvislosti s touto argumentací nepříslušnost zmiňovaného služebního funkcionáře pro vydání konkrétně přezkoumávaného rozhodnutí v I. stupni, pak ani v tomto případě není námitka důvodná, neboť rozsah pravomoci služebních funkcionářů byl stanoven podle § 2 odst. 1 služebního zákona na základě závazného pokynu policejního prezidenta č. 154/2012 a podle článku 12 odst. 3 věta druhá, kdy rozhoduje ve věcech služebního poměru bývalého příslušníka, ve kterých rozhodl služební funkcionář, jehož služební místo bylo zrušeno služební funkcionář stanovený interním aktem v řízení o nástupnictví při rozhodování ve věcech služebního poměru. Tímto služebním funkcionářem byl ředitel Krajského ředitelství Policie Jihočeského kraje.

(27) Důvodná nebyla ani námitka žalobce ohledně dalších procesních pochybení, zejména nedodržení § 174 odst. 1 písm. a) a b) a § 194 služebního zákona, kdy žalobci nebylo umožněno, aby se vyjádřil k podkladům pro rozhodnutí, nebylo mu umožněno účastnit se jednání senátu poradní komise, což je právo žalobce realizované prostřednictvím § 194 Pokračování
- 10 -
10A 118/2013

služebního zákona. Podle § 174 odst. 1 písm. a) má účastník právo nahlížet do spisu, pořizovat si z něj výpisy, navrhovat důkazy a činit jiné návrhy po celou dobu řízení, na poskytnutí informací o řízení potřebných k hájení svých práv a oprávněných zájmů vyjádřit k řízení své stanovisko, klást otázky svědkům a znalcům a za b) vyjádřit se před vydáním rozhodnutí k jeho podkladům, ke způsobům jejich zjištění, popřípadě navrhnout jejich doplnění. Podle § 194 služebního zákona o odvolání (rozkladu), v obnoveném řízení, přezkumném řízení a o námitkách proti služebnímu hodnocení rozhoduje služební funkcionář na základě návrhu poradní komise. Členy poradní komise jmenuje a pravidla jejího jednání stanoví služební funkcionář, pro kterého poradní komise připravuje návrh rozhodnutí.

(28) V řízení před správním orgánem I. stupně byl žalobce informován o tom, že se může vyjádřit, případně návrh doplnit konkrétní určitý den (18. 3. 2013). V odvolacím řízení byl dne 28. 5. 2013 informován, že dne 16. 7. 2013 bude ukončeno shromažďování podkladů a byl vyrozuměn, že může požádat o doplnění členů senátu. Navíc v odvolacím řízení nebyly prováděny žádné důkazy. Z toho důvodu nelze souhlasit s námitkou žalobce, že žalovaná znemožnila žalobci vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Porušení tohoto práva soud z podkladů založených ve spise nezjistil. Tvrdí-li žalobce, že mu nebylo umožněno účastnit se jednání senátu poradní komise, přičemž jedná se o právo realizované prostřednictvím § 194 služebního zákona a v této souvislosti dovozuje, že mu nebylo umožněno, aby objasnil některé věci týkající se odůvodnění skutečností, které měly za následek podání žádosti o obnovu řízení, pak toto právo mu ust. § 194 služebního zákona explicitně zaručováno není. V tomto ustanovení je stanoven rozsah agend, které jsou projednávány v poradní komisi, avšak z tohoto ustanovení jednoznačně vyplývá, že rozhodnutí v těchto věcech přísluší služebnímu funkcionáři na základě návrhu poradní komise. Poradní komise připravuje pro služebního funkcionáře návrh rozhodnutí. Žalobce požádal o účast na jednání senátu poradní komise, o čemž informován nebyl, bylo však vyhověno jeho návrhu a komise byla doplněna o člena odborového orgánu. Je třeba zdůraznit, že výsledkem činnosti senátu poradní komise je návrh rozhodnutí, který však nemusí služební funkcionář akceptovat a tento návrh na rozhodnutí pro služebního funkcionáře není aktem, který by přímo zasahoval do práv a povinností účastníka řízení. Vzhledem k tomu, že návrh rozhodnutí je součástí spisu, má žalobce nepochybně právo se s takovým návrhem seznámit, případně se k němu vyjádřit. Žalobce měl současně právo dle statutu poradní komise být přizván k jednání senátu komise. Toto právo žalobce neměl možnost konzumovat, neboť nebyl k jednání senátu přizván. Nicméně v konkrétní souvislosti soud neshledal, že toto porušení procesního práva žalobce účastnit se jednání senátu mělo za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé, neboť v konkrétních souvislostech, podání žádosti žalobce o obnovu řízení, bylo pouze zkoumáno naplnění některého z taxativně stanovených důvodů pro povolení obnovy řízení. Samotná obnova řízení právě pro neexistenci taxativně stanoveného důvodu povolena nebyla. Soud proto neshledal zkrácení žalobce na jeho právech. Požadavku žalobce o rozšíření senátu o člena z řad odborové organizace bylo vyhověno a důvod, pro který se takto doplněný člen jednání senátu nezúčastnil, nelze z písemností ve spise nikterak vysledovat. Ostatně ani procedura, na základě které je senát poradní komise svoláván, není předmětem přezkumu soudem, neboť návrh senátu poradní komise není závazným podkladem pro vydání žalobou napadeného rozhodnutí. Nadto soud poznamenává, že formální procedura při jednání senátu poradní komise není stanovena zákonem, a proto nelze soudní cestou postup poradní komise přezkoumávat. Nutno zdůraznit, že poradní komise předává služebnímu funkcionáři doporučení, které samo o sobě není rozhodnutím.

(29) Pokud žalobce v další části žaloby zpochybňoval dodržení § 192 odst. 3 služebního zákona a § 181 odst. 2 písm. a), b), c) téhož zákona, neuvedl konkrétní souvislosti, Pokračování
- 11 -
10A 118/2013

v nichž porušení těchto citovaných ustanovení služebního zákona spatřuje. Soud na rozdíl od žalobce neshledal porušení § 192 odst. 3 služebního zákona, neboť nové řízení ve věci vůbec vedeno nebylo, a proto nelze namítat v tomto směru nedodržení citovaného ustanovení. Porušení § 181 odst. 2 písm. a), b) a c) soud rovněž neshledal, neboť rozhodnutí bylo vydáno v souladu se s právními předpisy a bylo vydáno příslušným funkcionářem (vysvětleno viz. výše) a bylo z hlediska obsahového dostatečně určité. Současně je třeba uvést, že v rámci povolení (nařízení) obnovy řízení není ještě prostor pro nové zjišťování skutkového stavu věci a na jeho základě nové posouzení věci. Žalobce v žádosti o obnovu řízení nepředložil vůbec žádné důkazy a argumentoval pouze právním názorem Nejvyššího správního soudu, na jehož základě mělo dojít k posunu právního názoru žalované. Sdělení žalované ze dne 27. 1. 2011 (posléze označené jako rozhodnutí, kterým nebylo vyhověno žádosti žalobce o proplacení přesčasů) neuvádělo, že by nějaké důkazy byly v konkrétní věci proplacení přesčasových hodin žalobci prováděny. Žádosti o proplacení přesčasů žalobci nebylo vyhověno z toho důvodu, že žalovaná neposunula právní názor a trvala na tom, že služba přesčas byla nařízena v souladu se zákonem č. 361/2003 Sb. Na základě jakých úvah a na jakých skutkových zjištění byl tento závěr vysloven, však ve sdělení, které představovalo prvostupňové rozhodnutí, u něhož žalobce žádal jeho obnovu, uvedeno nebylo. Ostatně sám žalobce tvrdí, že v původním rozhodnutí (sdělení ze dne 27. 1. 2011) nebylo vůbec prováděno shromáždění materiálů a ani nedošlo k dokazování. Právě pro tuto skutečnost bylo zapotřebí využít proti tomuto aktu, kterým bylo zasaženo do práv žalobce, nejprve řádného opravného prostředku a bránit se konkrétními výhradami proti vadnému procesnímu postupu prvostupňového orgánu. Pokud tak žalobce neučinil a uplatnil k nápravě těchto vad mimořádný opravný prostředek obnovu řízení, pak tímto mimořádným opravným prostředkem, jak již bylo opakovaně výše uvedeno, lze napravovat vady skutkové nikoli vady právní. Z toho důvodu byla také žádost žalobce o obnovu řízení v konkrétní věci pro absenci taxativně stanoveného důvodu pro obnovu řízení zamítnuta.

(30) Z toho důvodu je zcela nadbytečná výtka žalobce na adresu správních orgánů, že jej nevyzvaly k odstranění vady jeho žádosti o obnovu řízení. Pokud oba služební funkcionáři postavili své hodnocení na tom, že žádost byla dostatečně určitá a nemuseli žalobce vyzývat k jejímu doplnění, pak soud tento názor služebních funkcionářů sdílí. V konkrétní věci soud ve shodě se služebními funkcionáři dospěl k závěru, že žádost žalobce důvody pro naplnění podmínek pro obnovu řízení, neobsahovala. Po posouzení formálních náležitostí žádosti o obnovu řízení soud konstatuje, že žádost netrpěla vadou, která by ji činila nezpůsobilou k projednání. Nebylo proto namístě uplatnit postup k odstranění vad podání, který žalobce postrádá, neboť podání bylo způsobilé k projednání. Žádost žalobce byla po formální stránce bez vad. Věcnému projednání žádosti žalobce nebránil nedostatek formálních nebo obsahových náležitostí, které by žalovaná byla povinna odstraňovat zákonem předpokládaným způsobem. Pokud žalobce v návrhu na obnovu netvrdil, či neprokázal existenci skutečností, kterými zákon podmiňuje povolení obnovy řízení, nejednalo se o vadu podání. Pokud byl návrh o obnovu řízení shledán nedůvodným, neznamená to, že byl formálně vadný. Žalovaná věcně posuzovala obsah žádosti žalobce z hlediska splnění podmínek pro obnovu řízení ve smyslu § 192 služebního zákona a po tomto věcném posouzení dospěla k závěru, že podmínky pro obnovu řízení splněny nebyly. Soud neshledal interpretaci žádosti žalobce o obnovu řízení účelovým způsobem, pouze ve snaze a s úmyslem ji zamítnout z formálních důvodů. Úmysl žalobce je zcela zřejmý a nepřehlédnutelný. K realizaci tohoto úmyslu, však nebyl zvolen správný druh mimořádného opravného prostředku, tak jak byl ostatně žalobce již v prvostupňovém rozhodnutí poučen. Právě pro skutečnost, že v prvotním řízení nebylo vůbec prováděno shromažďování materiálů a nedocházelo k dokazování a posuzování zjištěných skutečností je zřejmé, že obnova řízení, Pokračování
- 12 -
10A 118/2013

která je určena k nápravě skutkových vad, nebyla pro nápravu případného vadného rozhodnutí využitelná a aplikovatelná. Právě z tohoto důvodu nemůže obstát ani tvrzení žalobce, že jakýkoliv získaný důkaz o nesprávnosti tvrzení služebního funkcionáře je způsobilý s úspěchem iniciovat obnovu řízení, neboť žádné řízení ve věci neproběhlo právě z důvodu vad řízení. Tento stav je odstranitelný pouze cestou výše označených opravných prostředků.

(30) V dané záležitosti soud neshledal porušení žalobcem uvedených ustanovení služebního zákona. Rozhodnutí považuje za přezkoumatelné a zákonu odpovídající.

VI. Závěr, náklady řízení

(31) Na základě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalovaný i prvostupňový orgán postupovali v souladu s platnou právní úpravou. Soud neshledal v postupu správních orgánů nesprávnost, ani nezákonnost, a proto žalobu v souladu s ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. jako nedůvodnou zamítl.

(32) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které úspěšně vynaložil proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané věci byl úspěšný žalovaný správní orgán, který žádnou náhradu nákladů řízení nepožadoval, neboť nevynaložil žádné náklady nad rámec své běžné činnosti. Z toho důvodu nebyla žalovanému správnímu orgánu přiznána náhrada nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Pokračování
- 13 -
10A 118/2013

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 2. července 2014

Předsedkyně senátu:

JUDr. Marie Krybusová , v. r.

Za správnost vyhotovení: Prázdná Jaroslava

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru