Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 A 115/2015 - 39Rozsudek KSCB ze dne 10.10.2016

Prejudikatura

1 As 89/2010 - 152


přidejte vlastní popisek

10A 115/2015 - 39

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň Mgr. Kateřiny Bednaříkové a JUDr. Marie Trnkové v právní věci žalobce L. B., adresa pro doručování D., M. X, proti žalovanému Ministerstvu životního prostředí, se sídlem Praha 10, Vršovická 65, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 4. 2015, čj. 226/510/15,13482/ENV/15,

takto:

I. Rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 17. 4. 2015, čj. 226/510/15,13482/ENV/15, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 3 000 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 4. 2015, čj. 226/510/15,13482/ENV/15 (dále též „napadené rozhodnutí“), jímž bylo prvoinstanční rozhodnutí České inspekce životního prostředí, Oblastního inspektorátu České Budějovice (dále též „ČIŽP“ nebo „správní orgán prvního stupně“) ze dne 30. 1. 2015, čj. ČIŽP/42/OOH/SR01/1419418.003/15/CHZ (ve znění opravného usnesení 30. 4. 2015, zn. ČIŽP/42/OOH/SR01/1419418.008/15/CHZ), podle § 90 odst. 1 písm. c) zákona Pokračování
- 2 -
10A 115/2015

č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) ve výrokové části I. změněno tak, že text „150 000 Kč (slovy: jedenstopadesáttisíckorunčeských)“ byl nahrazen textem „40 000 Kč (slovy: čtyřicettisíckorunčeských)“. Ve zbytku bylo prvoinstanční rozhodnutí podle § 90 odst. 5 správního řádu potvrzeno. Rozhodnutím prvostupňového správního orgánu byl žalobce uznán vinným ze spáchání správního deliktu podle § 16 odst. 1 písm. a) zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (dále též „kontrolní řád“), kterého se dopustil porušením právní povinnosti uvedené v § 10 odst. 2 kontrolního řádu, neboť nevytvořil podmínky pro výkon kontroly, neumožnil kontrolujícím výkon jejich oprávnění stanovených tímto zákonem a neposkytl k tomu potřebnou součinnost.

Správního deliktu se měl žalobce dopustit tím, že jako provozovatel autolakovny v bývalém areálu kasáren v obci Drhovice (dále též „provozovna“) dne 9. 12. 2014 neumožnil v rozporu s § 10 odst. 2 kontrolního řádu inspektorům ČIŽP, kteří se dostavili ke kontrole provozovny zaměřené na prověření obsahu obdrženého podnětu, výkon jejich oprávnění. Žalobce inspektorům odmítl umožnit vstup s odkazem na blíže nespecifikované technologické důvody. Uvedeným jednáním, které je v rozporu s ustanovením o právech a povinnostech kontrolované a povinné osoby podle § 10 odst. 2 kontrolního řádu, se žalobce dopustil správního deliktu podle § 16 odst. 1 písm. a) kontrolního řádu a byla mu uložena pokuta ve výši 150 000 Kč a úhrada nákladů správního řízení ve výši 1 000 Kč. Shora uvedeným rozhodnutím žalovaného byla výše uložené pokuty snížena, resp. uložena ve výši 40 000 Kč, ve zbytku bylo rozhodnutí prvostupňového správního orgánu potvrzeno.

Žalobce napadl shora uvedené rozhodnutí žalovaného včas podanou žalobou a navrhl napadené rozhodnutí, včetně souvisejícího rozhodnutí prvého stupně, zrušit a vrátit věc žalovanému k dalšímu řízení. V případě, že soud nevyhoví návrhu na zrušení napadeného rozhodnutí, domáhal se žalobce, aby soud svým rozhodnutím od uložené pokuty upustil. Své výhrady žalobce formuloval do následujících žalobních námitek.

Žalobce s odkazem na § 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“), namítá, že byl zkrácen na svých právech, když správní orgány v rozhodnutích nerespektovaly skutečnost, že nemohl z důvodu objektivně existujících překážek jako kontrolovaná osoba dne 9. 12. 2014 splnit zákonnou povinnost stanovenou v § 10 odst. 2 kontrolního řádu, aniž by utrpěl nemalou majetkovou újmu. Žalobce uvedl, že inspektoři ČIŽP nerespektovali existenci objektivních překážek (technologické důvody, kdy žalobce prováděl proces lakování autodílů osobně) a na sdělené důvody bránící provedení kontroly reagovali pohrůžkou sankce, odmítli posečkat s provedením kontroly a z místa odešli. Na podporu svých tvrzení žalobce přikládá fotokopii „Technických informací výrobce nástřikových hmot STANDOX k době zpracovatelnosti“. Žalobce též doplnil, že přerušení započatých prací při lakování by znamenalo zatvrdnutí nástřikových hmot a jejich znehodnocení, včetně zničení stříkací pistole. Žalobce zdůraznil, že nemá zaměstnance a že veškeré činnosti při provozování živnosti vykonává sám. Žalobce dodal, že prvostupňový správní orgán neprodleně informoval o nepřiměřenosti postupu inspektorů a žádal jej o provedení nové kontroly s cílem prokázat skutkový stav věci. S ohledem na objektivně existující překážky plynoucí z charakteru živnosti nemohla kontrola bezprostředně proběhnout, žalovaný se proto nemůže dovolávat rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 1. 2004, čj. 6 A 99/2002 – 52 (všechna citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz).

Pokračování
- 3 -
10A 115/2015

Žalobce se neztotožnil s postupem prvostupňového správního orgánu, který za jediný právně relevantní důkaz považuje protokol o průběhu dílčí kontroly ze dne 9. 12. 2014, čj. ČIŽP/42/OOH/1419418.001/14/CHZ, přičemž odmítl zkoumat a hodnotit veškeré skutkové okolnosti prokazované žalobcem. Žalobce současně odmítl citovanou rétoriku projevu jeho údajné vůle nestrpět kontrolní postup, zejména pak inspektory tvrzený nesplněný požadavek prokázání totožnosti, který správní orgány opakovaně použily ke zdůrazňování vysoké míry společenské nebezpečnosti správního deliktu, aniž by byl jednoznačně zjištěn skutkový stav věci. Žalobce se cítí být poškozen naprostým vyloučením povinností kontrolujících.

Žalobce dále namítal, že žalovaný je povinen mimo jiné šetřit žalobcova majetková práva a jeho oprávněné zájmy, což neučinil a v odůvodnění napadeného rozhodnutí tuto svou zákonnou povinnost redukoval na vlastní interpretaci § 9 písm. b) kontrolního řádu, v čemž žalobce spatřuje projev nevázané volné úvahy a svévole, resp. popření ústavního principu zákonnosti. Postup inspektorů ČIŽP dožadujících se provedení kontroly provozovny byl nepřiměřený, když vynucovanou součinnost pod hrozbou sankce neodůvodňovaly objektivní skutečnosti potvrzující ohrožování či poškozování životního prostředí. Správní orgány vůbec nevzaly v úvahu specifika prověřované živnosti autolakýrnictví. Správní řízení s následným uložením pokuty je založené na vysoké společenské nebezpečnosti, aniž by bylo podloženo reálně existujícími skutkovými okolnostmi či výsledky v provozovně následně provedené kontroly. K tomu žalobce odkazuje na protokol o kontrole provedené ČIŽP dne 29. 5. 2015.

Žalobce namítal podjatost pracovníků ČIŽP, kteří v souzené věci rozhodovali v prvním stupni. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí odmítl zabývat námitkou podjatosti vznesenou žalobcem vůči kontrolujícímu inspektorovi. Žalobce nesouhlasí s postupem žalovaného, neboť námitku podjatosti uplatnil včas v souladu s § 14 správního řádu. Žalovaný měl toto podání posuzovat podle skutečného obsahu, z něhož byly důvody namítané podjatosti seznatelné bez ohledu na jeho označení. Svá tvrzení žalobce dokládá písemným vyrozuměním od ČIŽP ze dne 15. 12. 2014, zn. 42/Ř/1400148.012/14/CVJ a jeho podáním ze dne 18. 12. 2014 adresovaným ČIŽP. Podjatost je způsobena žalobcovými dřívějšími kritickými vyjádřeními vůči postupu inspektorů ČIŽP při kontrole jiného subjektu (společnosti MH Odpady, s. r. o.), když žalobce opakovaně upozorňoval na jejich nezákonnou shovívavost vůči tomuto subjektu. Své tvrzení žalobce opřel o námitku podjatosti ze dne 22. 8. 2014 adresovanou ČIŽP, usnesení ČIŽP o zamítnutí námitky ze dne 27. 8. 2014, zn. ČIŽP 42/OOH/1413373.004/14/CMK, odpověď ČIŽP na podaný podnět ze dne 3. 9. 2014, zn. ČIŽP 42/OOH/1413373.004/14/CHK a sdělení HZS JčK ÚO Tábor ze dne 9. 10. 2014, čj. HSCB-4718-4/2014 UO-TA. Žalovaný neměl vzhledem k žalobcem předloženým listinným důkazům žádný důvod vyloučit z přezkoumání námitky vůči inspektoru ČIŽP Ing. Kocábkovi, spočívající v rozdílných přístupech hodnocení i řešení důsledků ohrožování životního prostředí. K tomu jako důkazy uvádí: odvolání proti rozhodnutí prvoinstančního správního orgánu ze dne 30. 1. 2015, sp. zn. ČIŽP/42/OOH/SR01/1419418.003/15/CHZ, podnět ČIŽP ze dne 27. 6. 2011, zpráva o výsledku šetření podnětu ČIŽP ze dne 9. 9. 2011, zn. ČIŽP/42/OOH/1111188.004/11/CMK. Nepřezkoumáním shora uvedených námitek bylo podle žalobce porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces.

S odkazem na shora uvedené považuje žalobce uloženou pokutu za zjevně nepřiměřenou a poukazuje na porušení zásady legitimního očekávání. Uložením pokuty byl porušen princip zákonnosti trestu a jeho individualizace. Odůvodnění výše uložené pokuty v napadeném rozhodnutí současně nesplňuje zákonem stanovená kritéria, když procentuální sazba neodpovídá výši uložené pokuty. Stanovená výše pokuty ve výši 0,8 % zákonem Pokračování
- 4 -
10A 115/2015

stanovené horní hranice podle žalobce nedává záruku, že pokuta není žádnou odplatou, ale výsledkem spravedlivého procesu. Žalobce též podotýká, že výše pokuty 40 000 Kč odpovídá 8 % zákonem stanovené horní hranice pokuty a ne deklarovaným 0,8 %.

Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě popřel, že by správní orgán rozporoval, že v provozovně mohl být zahájen technologický proces. Kontrola však nebyla zaměřena výhradně na lakovací kabinu. Provozovna totiž sestává i z jiných prostor a kontrola byla zaměřena na nakládání s odpady v provozovně jako takové. Lze akceptovat odepření vstupu do lakovací kabiny, nikoli však do ostatních prostor. Žalobce byl upozorněn na účel kontroly, trval však na objektivních důvodech bránících vstupu. Žalobce nenavrhl kontrolnímu orgánu žádný náhradní termín, naopak požadoval být o zamýšlené kontrole v předstihu informován.

Žalovaný odmítl veškeré námitky týkající se kontroly ČIŽP provedené na podnět žalobce u společnosti MH Odpady, s. r. o. Námitka podjatosti kontrolního orgánu nebyla oprávněná a žalovaný trvá na svém závěru uvedeném v napadeném rozhodnutí. K písemnému podání žalobce ze dne 18. 12. 2014 žalovaný dodal, že z jeho obsahu nelze seznat námitku podjatosti konkrétní úřední osoby ani důvody tvrzené podjatosti vztahující se ke kontrolujícím pracovníkům ČIŽP.

Žalovaný souhlasil s námitkou o nesprávnosti údaje vyjadřujícího procentuální podíl uložené sankce ve vztahu k její maximální výši. Jeho nesprávnost však podle jeho názoru nezpůsobuje nezákonnost rozhodnutí jako celku.

Žalovaný shrnul, že oba správní orgány při řízení šetřily majetková práva žalobce, pojetí kontroly prvostupňovým správním orgánem nepopíralo princip zákonnosti, kontrola byla zahájena a provedena v souladu s kontrolním řádem a zavedenou praxí, přičemž nevykazuje známky nepřiměřenosti úředního úkonu. Žalovaný dospěl k závěru, že skutková podstata shora uvedeného správního deliktu byla naplněna a porušení uvedené povinnosti prokázáno. Žalovaný při rozhodování vycházel ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu, výši uložené pokuty uvážil s respektem k judikatuře a skutečnosti vedoucí k rozhodnutí řádně uvedl v odůvodnění napadeného rozhodnutí, pročež navrhuje zamítnutí žaloby.

Ze správního spisu zjistil krajský soud následující pro věc podstatné skutečnosti: Podle dílčího protokolu o průběhu kontroly ze dne 9. 12. 2014, zn. ČIŽP/42/OOH/1419418.001/14/CHZ (dále též „protokol“), se uvedeného dne inspektoři ČIŽP, oddělení odpadového hospodářství, dostavili k sídlu žalovaného, kterým je autolakovna na pozemku st. p. 147, parc. č. 1370/10 v k. ú. Meziříčí (dále též „provozovna“) za účelem provedení neohlášené kontroly dodržování právních předpisů v oblasti odpadového hospodářství při nakládání s odpady na provozovně žalobce při jeho činnosti, a to na základě zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, v účinném znění (dále též „zákon o odpadech“) a dále k šetření podnětu doručeného na ČIZP dne 24. 11. 2014. V době jejich příjezdu (cca 9:20 hod.) byla provozovna uzavřena. Muž, který po zazvonění na zvonek otevřel, se představil jako B., inspektoři (Ing. H. Z., Ing. M. K.) se identifikovali služebním průkazem, seznámili žalobce s účelem kontroly a požádali jej o prokázání totožnosti. Žalobce tento požadavek odmítl, ačkoli je provozovna provozována dvěma fyzickými osobami téhož příjmení, bez bližšího odůvodnění sdělil, že kontrolu neumožní z technologických důvodů s tím, že povinností inspekce je kontrolu předem písemně oznámit. Žalobce byl seznámen se zákonnou povinností poskytnout součinnost k výkonu kontroly, s neexistencí povinnosti ohlašovat termín zamýšlené kontroly i s možnými následky neumožnění kontroly. Žalobce trval na svém stanovisku a na dotaz mu bylo sděleno, že Pokračování
- 5 -
10A 115/2015

kontrola se týká nakládání se vznikajícími odpady. Žalobce nepoptával průběh ani časovou náročnost kontroly a nenabídl jiné přijatelné řešení situace. Inspektoři následně provozovnu opustili (cca v 9:35 hod.). Žalobce byl ztotožněn na základě pořízené fotografie a předchozí kontrolní činnosti správního orgánu.

Dne 9. 12. 2014 bylo prvostupňovému správnímu orgánu e-mailem doručeno podání žalobce vyhodnocené jako stížnost proti postupu správního orgánu (dále též „stížnost“) podle § 175 odst. 1 správního řádu, jehož obsahem byla námitka nepřiměřeného postupu inspektorů. Žalobce stručně objasnil důvod neumožnění kontroly (nemožnost přerušit autolakýrnické práce) a požadoval být do budoucna o zamýšlené kontrole informován. Prvostupňový správní orgán vyrozuměním ze dne 15. 12. 2014, zn. 42/Ř/1400148.012/14/CVJ, vyhodnotil stížnost na nesprávný úřední postup jako nedůvodnou.

Dne 22. 12. 2014 bylo prvostupňovému správnímu orgánu doručeno podání žalobce ze dne 18. 12. 2014, kterým reagoval na shora uvedené vyrozumění ve věci vyřízení jeho stížnosti. Žalobce opakovaně uvedl důvod neumožnění kontroly a dodal, že dříve podanou stížností dostatečně projevil svůj zájem o posečkání s kontrolou s tím, že před odchodem inspektorů ani kdykoli později mu nebyl sdělen náhradní termín provedení kontroly a současně nezaznamenal snahu inspektorů o posečkání. Žalobce popřel odmítnutí prokázání totožnosti, stejně jako porušení povinností kontrolované osoby a dovodil účelovost kontroly. Prvostupňový správní orgán vyrozuměním ze dne 9. 1. 2015, zn. ČIŽP/42/Ř/1500251.004/15/CVJ v otázce stížnosti na postup inspektorů odkázal na své předchozí vyrozumění ze dne 15. 12. 2014, ve zbytku žalobce odkázal na správní řízení, kde bude o věci rozhodnuto.

Dne 6. 1. 2015 bylo žalobci doručeno oznámení ze dne 2. 1. 2015 o zahájení správního řízení ve věci uložení pokuty. Žalobci bylo současně doručeno usnesení ze dne 2. 1. 2015, v němž byl poučen podle § 36 odst. 1 a 3 správního řádu. Žalobce byl vyrozuměn o právu seznámit se s podklady pro rozhodnutí a seznámen s možností nahlédnout do spisu, vyjádřit se k podkladům i ke způsobu jejich zajištění, případně navrhnout jejich doplnění. Právo vyjádřit se k podkladům rozhodnutí žalobce nevyužil.

Dne 30. 1. 2015 vydal prvostupňový správní orgán rozhodnutí, ve kterém shledal, že se žalobce dopustil předmětného správního deliktu, za což mu uložil sankci ve výši 150 000 Kč a úhradu nákladů řízení ve výši 1 000 Kč. Správní orgán uvedl, co je žalobci kladeno za vinu, zrekapituloval dosavadní průběh řízení, popsal jednání žalobce v kontextu platné a účinné právní úpravy s důrazem na vysokou míru společenské nebezpečnosti správního deliktu a odůvodnil výši uložené sankce s tím, že je vzhledem k charakteru deliktu přiměřená tak, aby plnila funkci preventivní a výchovnou.

Proti tomuto rozhodnutí podal dne 18. 2. 2015 žalobce odvolání. Prvostupňovému správnímu orgánu vytknul požadavek neodkladného vstupu do provozovny, nešetření práv kontrolované osoby, dále odmítá účelovost svých tvrzení a vyjádřil se ke kontrole provedené dříve u společnosti MH Odpady, s. r. o. Dále namítl podjatost pracovníků ČIŽP. Pokutu, která mu byla uložena, označil za likvidační, resp. za nástroj potlačování jeho práv.

Napadeným rozhodnutím ze dne 17. 4. 2015 bylo rozhodnutí prvostupňového správního orgánu ve výrokové části I. změněno tak, že výše pokuty byla snížena ze 150 000 Kč na 40 000 Kč. Ve zbytku bylo rozhodnutí prvostupňového správního orgánu potvrzeno. Žalovaný v odůvodnění shrnul skutkový stav a dosavadní průběh řízení Pokračování
- 6 -
10A 115/2015

a konstatoval, že se žalobce dovolává porušení svých práv coby kontrolované osoby, aniž by sám v průběhu kontroly poskytoval potřebnou součinnost a umožnil její výkon. Dle protokolu inspektoři netrvali bezvýhradně na vstupu do provozovny, přičemž ta nesestává pouze z autolakovny, kde měl probíhat technologický proces bránící výkonu kontroly, ale též z jiných prostor, kde objektivně nic nebránilo výkonu kontroly. Zahájení kontroly shledal žalovaný v souladu se zákonem a požadavek žalobce být předem o zamýšlené kontrole informován, za neoprávněný. Žalovaný upravil výši uložené pokuty. K námitce podjatosti žalovaný z důvodu opožděnosti nepřihlédl. Námitky týkající se jiného kontrolovaného subjektu shledal ve vztahu k vedenému řízení irelevantními.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.).

Žaloba je důvodná.

Krajský soud se nejprve zabýval námitkou spočívající v tom, že žalobce nesouhlasí s tím, jakým způsobem se žalovaný vypořádal s jeho námitkou podjatosti proti pracovníkům ČIŽP a jmenovitě proti Ing. K., kterou v odvolání uplatnil. Žalobce nesouhlasil jednak s tím, že by jeho námitka byla uplatněna opožděně podle § 14 odst. 2 správního řádu, a jednak s tím, že ji žalovaný zcela vyloučit ze svého odvolacího přezkumu. Žalobní námitka je důvodná.

Žalobce ve svém odvolání ze dne 17. 2. 2015 uplatnil jako jeden z odvolacích důvodů podjatost ČIŽP a jmenovitě Ing. K. Svá tvrzení opíral o předchozí postup ČIŽP ve věci, v níž sám žalobce podával podnět ke kontrole nakládání s odpady společností MH Odpady, s. r. o. Žalobce závěrem svého odvolání navrhl žalovanému, aby posoudil vztahy podjatosti ČIZP v kontextu podaných podnětů a námitek žalobce, které směřovaly k ochraně životního prostředí v lokalitě k. ú. Meziříčí. Žalobce dovozoval podjatost inspektorů ČIŽP (především Ing. K.) z toho, že žalobce vůči Ing. K. v minulosti podal námitky a stížnosti kvůli jeho postupu při kontrole společnosti MH Odpady, s. r. o., kdy měl podle tvrzení žalobce přejít zjištěné porušení zákona o odpadech bez vyvození jakýchkoliv důsledků pro kontrolovanou osobu. Podle žalobce je proti němu uplatněný tvrdý postup za správní delikt důsledkem žalobcova předchozího vystupování vůči ČIŽP.

Žalovaný uvedenou odvolací námitku vypořádal tak, že k ní nepřihlížel, neboť ji měl žalobce uplatnit podle § 14 odst. 2 správního řádu neprodleně poté, co se dozvěděl, že kontrolující inspektor je Ing. K. Žalovaný tedy aplikoval § 14 odst. 2 správního řádu a námitkou podjatosti pracovníků ČIŽP se odmítl zabývat pro její opožděnost. Takový procesní postup je však vadný a zakládá procesní vadu, která měla vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s.

V daném případě byl žalovaný povinen tuto uplatněnou námitku vypořádat jakožto námitku odvolací a posoudit ji, zda je důvodná či nikoliv, jelikož vydání rozhodnutí podjatou úřední osobou je vadou řízení, která by mohla být podle § 89 odst. 2 správního řádu důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí, pokud by bylo lze mít důvodně za to, že taková vada mohla mít vliv na soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy, popř. na jeho správnost. Krajský soud doplňuje, že Ing. K. vystupoval nejen jako kontrolující inspektor při kontrole dne 9. 12. 2014, nýbrž též vydal prvostupňové rozhodnutí o uložení pokuty za správní delikt jako vedoucí oddělení odpadového hospodářství Oblastního inspektorátu ČIŽP České Budějovice.

Pokračování
- 7 -
10A 115/2015

Žalovaný nemohl s uplatněným tvrzením o podjatosti úředních osob nakládat jako s námitkou podjatosti ve smyslu § 14 správního řádu a hodnotit její včasnost, nýbrž ji měl hodnotit jako odvolací důvod ve smyslu § 89 odst. 2 správního řádu. Žalovaný tedy závažným způsobem pochybil, pokud uvedl, že k dané námitce nebude přihlížet z důvodu její opožděnosti. Žalovaný se tak dopustil procesní vady, která měla vliv na zákonnost jeho rozhodnutí, neboť věcně nevypořádal řádně uplatněnou odvolací námitku, ačkoliv k tomu byl povinen.

Obdobné se podává i z odborné literatury a taktéž např. z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2013, č. j. 1 As 89/2010 – 152, v němž se uvádí, že „podle § 14 odst. 2 správního řádu z roku 2004 sice účastník řízení „může namítat podjatost úřední osoby, jakmile se o ní dozví. K námitce se nepřihlédne, pokud účastník řízení o důvodu vyloučení prokazatelně věděl, ale bez zbytečného odkladu námitku neuplatnil.“ Formulaci „k námitce se nepřihlédne“ je však dle Nejvyššího správního soudu nutno vykládat ve spojitosti s dalšími ustanoveními správního řádu, a to tak, že se v případě, kdy není námitka podána bez zbytečného odkladu, o takové námitce nerozhoduje samostatným usnesením. Účastník, který námitku podjatosti podá „opožděně“, pouze ztrácí procesní „privilegium“ kvalifikovaného rozhodnutí o takové námitce, ale to neznamená, že by se skutečnostmi, které v ní uvede, neměl příslušný správní orgán vůbec zabývat. Je tomu tak proto, že podjatost nastává přímo ze zákona při splnění podmínek stanovených v § 14 odst. 1 správního řádu z roku 2004 (rozhodnutí o podjatosti určité úřední osoby má pouze deklaratorní charakter). Dojde-li tedy správní orgán k závěru, že účastník řízení neuplatnil námitku podjatosti „bez zbytečného odkladu“, sdělí mu, že nebude o jeho námitce rozhodovat usnesením, ale bude s ní nakládat jako s neformálním podnětem, na jehož základě tvrzenou podjatost úřední osoby z moci úřední prověří. Pokud na základě takového prověřování tvrzené podjatosti dospěje správní orgán k závěru, že je skutečně dána podjatost některé z úředních osob, bude na místě postupovat podle § 14 odst. 4 uvedeného zákona (tzn. určit jinou úřední osobu). Pokud je taková „opožděná“ námitka vznesena až v odvolání a odvolací správní orgán dospěje k závěru, že rozhodnutí bylo vydáno podjatou úřední osobou, pak je nutno na takové vydání rozhodnutí nahlížet jako na vadu řízení, která podle § 89 odst. 2 zpravidla bude důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí (obdobně viz také Vedral, J. Správní řád. Komentář. Praha: BOVA POLYGON, 2012, II. vydání, str. 183-184).“

Jako další vadu řízení shledal krajský soud zřejmý rozpor mezi výrokem napadeného rozhodnutí a jeho odůvodněním. Výrokem napadeného rozhodnutí změnil žalovaný prvostupňové rozhodnutí tak, že uloženou pokutu ve výši 150 000 Kč snížil na 40 000 Kč. V odůvodnění svého rozhodnutí k tomu uvedl, že ačkoliv se shoduje s ČIŽP v hodnocení společenské nebezpečnosti správního deliktu, přistoupil ke snížení pokuty v souladu se zásadou legitimního očekávání a také z toho důvodu, že ze spisu nezjistil, že by kontrola byla bezprostředně spojena s přímým poškozením neb ohrožením životního prostředí či s přímo hrozící škodou na životním prostředí. Žalovaný uvedl, že sankci uložil ve výši 0,8 % zákonem stanovené horní hranice sankce (500 000 Kč). Žalobce správně v žalobě namítl, že 0,8 % zákonem stanovené horní hranice sankce činí 4 000 Kč, a nikoliv 40 000 Kč, což je částka uvedená ve výroku napadeného rozhodnutí. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že jde o chybu v psaní, a to o chybu v procentním údaji (místo 8 % bylo mylně uvedeno 0,8 %).

K tomu krajský soud uvádí, že nelze bez dalšího uzavřít, že se jedná o prostou chybu v psaní. Podle § 70 správního řádu opravu zřejmých nesprávností v písemném vyhotovení Pokračování
- 8 -
10A 115/2015

rozhodnutí na požádání účastníka nebo z moci úřední usnesením provede správní orgán, který rozhodnutí vydal. Týká-li se oprava výroku rozhodnutí, vydá o tom správní orgán opravné rozhodnutí.

Toto ustanovení cílí na opravdu zřejmé nesprávnosti. To se však u přezkoumávaného případu konstatovat nedá. V rámci odůvodnění uložené pokuty totiž nebyla zopakována přesná výše uložené pokuty a bylo tam uvedeno pouze ono procentní vyčíslení v rozsahu 0,8 %. Vzhledem k tomu, že se částka 40 000 Kč vyskytuje pouze ve výroku napadeného rozhodnutí, nelze bez dalšího vyloučit, že došlo k chybě právě v této částce a že pokuta měla být snížena na 4 000 Kč. Napadené rozhodnutí ve výroku a jeho odůvodnění nedává soudu jednoznačnou možnost k přiklonění se k tomu, že došlo k chybě v uvedení procentního rozsahu pokuty v odůvodnění, a k vyloučení závěru, že mohlo stejně tak dojít k chybě ve výroku rozhodnutí v částce uložené pokuty. Toto je rozpor napadeného rozhodnutí, který nelze odstranit celkovým výkladem obsahu napadeného rozhodnutí. Vyjádření žalovaného v tomto směru může být pouze vodítkem, ovšem žalovaný není oprávněn jakkoliv napravovat vady svého rozhodnutí prostřednictvím vyjádření k žalobě. Krajský soud tedy toto pochybení shledal jako další důvod pro zrušení napadeného rozhodnutí a uložil žalovanému, aby se uvedené chyby v dalším řízení vyvaroval.

V dalším řízení bude žalovaný povinen náležitým a přezkoumatelným způsobem vypořádat odvolací důvod, spočívající v tvrzení podjatosti pracovníků ČIŽP a jmenovitě Ing. K. Pokud by byla zjištěna namítaná podjatost, bude žalovaný povinen posoudit, zda je to důvod pro zrušení prvostupňového rozhodnutí a podle toho přijmout náležitý procesní postup. Pokud žalovaný zhodnotí odvolací námitku podjatosti pracovníků ČIŽP jako nedůvodnou, pak se v novém rozhodnutí ve věci vyvaruje vady rozporu výroku o uložené pokutě s jejím odůvodněním, tak aby stanovená výše pokuty nevyvolávala pochybnosti v kontextu toho, co je uvedeno v odůvodnění. Jinými slovy řečeno, pokud žalovaný opětovně užije uvedení konkrétního procentního rozsahu zákonem stanovené horní hranice pro uložení pokuty (500 000 Kč), tak bude dbát o tom, aby toto procento bylo v odůvodnění uvedeno správně a v souladu s vyčíslenou výší pokuty uvedenou ve výroku jeho rozhodnutí.

S ohledem na shora uvedené závěry o procesních vadách napadeného rozhodnutí se krajský soud nemohl zabývat dalšími uplatněnými námitkami žalobce především stran naplnění skutkové podstaty deliktu podle § 16 odst. 1 písm. a) kontrolního řádu a stran nepřiměřenosti uložené pokuty. Tím by totiž krajský soud předbíhal výsledek odvolacího řízení. V případě, že bude shledán jako důvodný odvolací důvod podjatosti pracovníků ČIŽP, a bude z toho důvodu zrušeno prvostupňového rozhodnutí, pak by celé řízení muselo proběhnout znovu s jinou úřední osobou a nelze tak předjímat jeho výsledek. Kdyby krajský soud uvedené námitky vypořádal, pak by mohl zasáhnout do samostatné činnosti správních orgánů a do práv a oprávněných zájmů žalobce, neboť s ohledem na důvod zrušení napadeného rozhodnutí nelze nyní předjímat, jak celé řízení skončí.

Vzhledem k tomu, že se žalovaný dopustil závažných procesních vad, které měly vliv na zákonnost jeho rozhodnutí, zrušil krajský soud napadené rozhodnutí bez jednání podle § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný je v dalším řízení vázán závazným právním názorem krajského soudu podle § 78 odst. 5 s. ř. s. tak, jak byl vysloven shora.

S ohledem na výsledek řízení se krajský soud již nezabýval alternativním petitem žalobce ve věci upuštění od zjevně nepřiměřeného trestu. Pokračování
- 9 -
10A 115/2015

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 60 odst. 1, věty první s. ř. s., podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný, která neměl v soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalobce, v jeho případě jsou náklady řízení představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 3 000 Kč. Částku náhrady nákladů řízení ve výši 3 000 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobci do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 10. 10. 2016

Předsedkyně senátu

JUDr. Věra Balejová v. r.

Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru