Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 A 11/2014 - 51Rozsudek KSCB ze dne 20.06.2014


přidejte vlastní popisek

10A 11/2014 - 51

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce B. H., proti žalovanému Krajskému úřadu Kraje Vysočina, sídlem Jihlava, Žižkova 57, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 7. 2013 čj. KUJI 49239/2013, sp. zn. OUP 206/2013 Cí-2, za účasti M. H., bytem P., H. 291, Bc. J. K., bytem P., H. 114,

takto:

Žaloba sezamítá.

Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného shora uvedeného jednacího čísla, jímž bylo rozhodnuto o jeho odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Pelhřimov ze dne 7. 2. 2013 čj. OV/144/2011-38, kterým bylo nařízeno vlastníkovi stavby (střešní nadezdívky) provést obnovení předcházejícího stavu stavby: stavební úprava štítové zdi objektu čp. 291 v Pelhřimově na pozemkové parcele p. č. 603 v k. ú. Pelhřimov.

Pokračování
- 2 -
10A 11/2014

Předmětem tohoto řízení byla obnova nadezdívky na štítové stěně objektu čp. 291 na pozemku p. č. 603 k. ú. Pelhřimov. Ubouraná část štítové nadezdívky byla provedena tak, že přesahovala směrem do ulice Hrnčířská střešní rovinu objektu čp. 114 o cca 20 cm, jak je patrno z fotografie, která je přílohou rozhodnutí. Současný stav je zřejmý z fotografie č. 2, která je rovněž přílohou uvedeného rozhodnutí, nadezdívka je ubourána a štítová stěna objektu č. p. 291 je ukončena oplechováním červené barvy. Napadeným rozhodnutím bylo odvolání žalobce zamítnuto a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno.

Žalobce v žalobě cituje odůvodnění prvostupňového rozhodnutí vydaného Městským úřadem v Pelhřimově a dále cituje odvolání a obsah odůvodnění rozhodnutí žalovaného. V odvolání vycházel ze sdělení stavebního úřadu, který rozhodoval na základě zákona č. 183/2006 Sb. ve znění pozdějších předpisů, tedy ze znění platného a účinného ke dni rozhodnutí, tedy k datu 7. 2. 2013, kdy bylo aplikováno ustanovení § 129 odst. 6 stavebního zákona bez dalších odkazů na přechodná ustanovení, což po formální stránce je zavádějící. Z toho plyne i výtka odvolacího orgánu, že odvolání nesměřovalo proti samotné povinnosti obnovit předchozí stav stavby, přestože žalobce projevoval jednoznačný nesouhlas s nástavbou nadezdívky na štítovou stěnu domu čp. 291.

V daném případě došlo k nařízení obnovení předcházejícího stavu stavby štítové stěny objektu čp. 291 na pozemku parc. č. 603 v k. ú. Pelhřimov, bylo nařízeno obnovení stavby štítové stěny objektu čp. 291, ale stavba štítové stěny jako celek je rozdělena na dvě stavby, a to na štítovou stěnu čp. 291 a na nadezdívku nadštítové stěny objektu čp. 291, kdy každá stavba má dle žalovaného svého vlastníka. Dále žalobce poukazuje na to, že žalovaný zrušil výrok II. ohledně povinnosti nahradit náklady správního řízení, které vlastník stavby štítové stěny objektu čp. 291 vyvolal porušením své právní povinnosti, proto odkázal odbor výstavby toto řešit samostatným rozhodnutím. Podle § 129 odst. 6 nebo 8 stavebního zákona nezbytnou podmínkou pro nařízení obnovení předcházejícího stavu je, že musí být porušena právní povinnost a provedena stavební úprava, při které by došlo k odstranění některé části stavby, tedy musela by být odstraněna část nějakého celku stavby jednoho vlastníka a v důsledku toho by došlo ke snížení výškového ohraničení stavby, tedy štítové stěny domu čp. 291, nikoli úplně odstraněna cizí stavba ze štítové stěny, která svým havarijním stavem minimálně 1 a ¾ roku ohrožovala majetek žalobce.

Žalobce má za to, že musí být jednoznačně dokázáno, že byla jím porušena právní povinnost a provedena stavební úprava, kterou by byla odstraněna část stavby, tj. část štítové stěny objektu čp. 291 a konkretizováno o jakou část štítové stěny domu čp. 291 se jednalo. Musí být dokázáno, že se jedná o část stěny domu čp. 291, nikoli o novou stavbu v cizím vlastnictví. V případě, že tomu tak není, jedná se o protiprávní rozhodnutí, které v rozporu s § 129 odst. 6, nebo § 8 stavebního zákona nařizuje postavit novou cizí stavbu na štítové stěně domu čp. 291. V rozhodnutí absentuje zcela zásadní stanovení porušení právní povinnosti a přesné označení stavebních úprav, kterými mělo dojít k odstranění některé části stavby a tím snížení jejího výškového ohraničení.

Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Ve vyjádření uvedl, že v důsledku havarijního stavu části stavby došlo v roce 2010 k sesutí části štítové stěny nad střešní krytinou domu čp. 291. V rámci následných udržovacích prací na štítové stěně byla nadezdívka štítové stěny o výšce cca 20 cm z důvodu jejího špatného stavebně technického stavu žalobcem odstraněna, štítová stěna snížena na úroveň střešní krytiny, a tím došlo ke vzniku otvoru do původního prostoru v hřebenové části střechy sousedního domu čp. 114. Na tento případ byl aplikován § 129 odst. 6 zákona č. 183/2006 Sb. v tehdy platném znění o nařízení obnovení celé štítové Pokračování
- 3 -
10A 11/2014

stěny do předcházejícího stavu. V řízení se tedy jedná o stavbu štítové stěny a stavbu nadezdívky štítové stěny, kdy tyto dvě části jednoho celku mají různé vlastníky. Dohoda mezi sousedícími vlastníky uzavřena nebyla, v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí žalobce napadl pouze postup stavebního úřadu, že na projednávaný případ aplikoval nesprávné znění stavebního zákona. Řízení o nařízení obnovení předcházejícího stavu bylo vedeno dle § 129 odst. 6 stavebního zákona ve znění platném do 31. 12. 2012, o čemž byl žalobce poučen, přesto nesprávně v žalobě odkazuje na aplikaci ustanovení stavebního zákona ve znění platném po novele provedené zákonem č. 350/2012.

Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti:

Městský úřad provedl dne 8. 9. 2010 prohlídku objektu čp. 291 v Pelhřimově, o čemž je sepsán protokol. Z protokolu vyplývá, že došlo k ubourání štítové stěny domu čp. 291 – atiky přesahující střešní rovinu objektu čp. 114 směrem do ulice Hrnčířská v rozsahu délky 1,2 m a výšky cca 20 cm, a to vlastníky objektu čp. 291.

Žalobce zaslal stavebnímu úřadu připomínku ohledně havarijního stavu uvedené štítové nadezdívky s tím, že uvedenou nadezdívku považuje za majetek vlastníků objektu čp. 114.

Stavební úřad vyžádal od HZS Kraje Vysočina stanovisko za účelem posouzení, zda provedené úpravy negativně ovlivňují požární bezpečnost objektů či nikoliv.

Ze sdělení HZS Kraje Vysočina vyplývá, že provedenou úpravou byla negativně ovlivněna požární bezpečnost. Stavební úřad proto vyzval žalobce, aby dokončil započaté udržovací práce s tím, že štítovou nadezdívku uvede do původního stavu. Současně byl žalobce poučen, že v opačném případě bude na věc nahlíženo jako na provedení stavební úpravy bez ohlášení stavebnímu úřadu.

Stavební úřad provedl dne 25. 1. 2011 kontrolní prohlídku objektu a zjistil, že stav štítové nadezdívky odpovídá stavu při kontrolní prohlídce konané dne 8. 9. 2010, štítová nadezdívka není dozděna do původních rozměrů a je stále ubourána.

Stavební úřad dne 9. 2. 2011 oznámil zahájení správního řízení o odstranění stavby, respektive uvedení stavební úpravy týkající se odstranění štítové nadezdívky do stavu před provedením této úpravy. Městský úřad v Pelhřimově vydal dne 21. 3. 2011 rozhodnutí o opětovném dozdění štítu objektu čp. 291, které nařídil vlastníkům objektu čp. 291. Žalobce se proti tomuto rozhodnutí odvolal. Krajský úřad Kraje Vysočina rozhodnutím ze dne 8. 7. 2011 napadené rozhodnutí Stavebního úřadu v Pelhřimově zrušil a věc vrátil k novému projednání. Zejména byl prvostupňovému správnímu orgánu vytknut chybějící přesný popis řešené otázky, určení lhůty ke splnění ukládané povinnosti a zejména pak byla uložena povinnost dosáhnout shody týkající se vlastnictví ubourané nadezdívky, v opačném případě odkázat účastníky řízení k podání žaloby o určení vlastnictví.

Prvostupňový správní orgán následně nařídil ústní jednání na den 30. 8. 2011, při kterém žalobce uvedl, že štítová stěna objektu je v jeho vlastnictví a ubouraná nadezdívka této stěny jeho není, důvodem odstranění nadezdívky byl její havarijní stav. Vlastnice sousední nemovitosti V. K. se odmítla vyjádřit. Proto stavební úřad vyzval účastníky řízení k zodpovězení otázky vlastnictví nadezdívky, předložení případných dokladů, které by se týkaly ubourané nadezdívky, k vyjádření k časovému určení doby provedení krovu a krytiny Pokračování
- 4 -
10A 11/2014

objektu čp. 114, a zda jsou tyto konstrukce původní a zda řešená nadezdívka nemohla být provedena později než v době let 1934 – 1935.

Spoluvlastnice objektu čp. 114 Bc. J. K. se písemně na základě výzvy vyjádřila. Z jejího sdělení vyplývá, že ubouraná část nadezdívky byla do doby ubourání ve vlastnictví majitelů objektu čp. 114, byla provedena v letech 1934 – 1935 a od této doby nebyl měněn tvar krovu. Žalobce se rovněž vyjádřil, ve vyjádření zrekapituloval celý vývoj související se stavem štítové nadezdívky od roku 2006 do současnosti. Ubouráním atiky byl řešen v dobré víře havarijní stav této konstrukce.

Stavební úřad vydal rozhodnutí, kterým nařídil vlastníkům objektu čp. 291 provedení obnovy střešní nadezdívky štítové zdi – atiky v původním rozsahu. Rovněž byla stanovena lhůta pro provedení její obnovy a bylo i stanoveno, jak bude nadezdívka provedena.

Žalobce se proti tomuto rozhodnutí odvolal, nesouhlasil s rozhodnutím stavebního úřadu v celém rozsahu. Tomuto odvolání žalobce bylo vyhověno, napadené rozhodnutí bylo odvolacím orgánem zrušeno a věc byla vrácena k novému projednání.

Následně byla provedena stavebním úřadem opětovně kontrolní prohlídka stavby a stavební úřad požádal HZS Kraje Vysočina o vydání stanoviska k aktuálnímu stavu řešené nadezdívky a možného jiného řešení, které by zabezpečilo současný stav stavby z hlediska požární bezpečnosti. HZS Kraje Vysočina vydal stanovisko, ve kterém se uvádí, že platí původní stanovisko ze dne 14. 10. 2010 s tím, že snížením požární stěny mezi objekty došlo k otevření půdního prostoru čp. 114 a je negativně ovlivněna požární bezpečnost. Stavební úřad vydal dne 11. 2. 2013 rozhodnutí, ve kterém nařídil vlastníkům objektu čp. 291 (žalobci), aby odstranil provedené oplechování štítové stěny objektu čp. 291 v rozsahu, ve kterém bude provedeno její opětovné nadezdění, tj. v délce cca 1,2 m. Vlastníkům objektu čp. 114 nařídil, aby zajistili opětovné nadezdění štítové stěny na objektu čp. 291 do původní podoby před jejím ubouráním. V podmínce č. 10 byla stanovena lhůta pro provedení její obnovy a dále bylo i stanoveno, že nadezdívka bude provedena dle původního materiálového a proporčního řešení. Proti tomuto rozhodnutí se žalobce odvolal. Odvolání žalobce bylo napadeným rozhodnutím zamítnuto a prvostupňové rozhodnutí bylo potvrzeno, neboť ze strany stavebního úřadu bylo správně na věc aplikováno znění stavebního zákona platné přede dnem 1. 1. 2013, a proto ustanovení zákona č. 350/2012 Sb. nebylo v tomto procesu využito. Napadeným rozhodnutím byl výrok II., kterým uložil stavební úřad žalobci a M. H. povinnost nahradit náklady správního řízení ve výši 1.000 Kč, zrušen a řízení bylo zastaveno.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body dle § 75 odst. 2 s. ř. s. a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Řízení o obnovení štítové stěny domu čp. 291 na pozemku parc. č. 603 v k. ú. Pelhřimov bylo zahájeno z podnětu stavebního úřadu dne 9. 2. 2011. Prvostupňové rozhodnutí bylo vydáno Městským úřadem v Pelhřimově dne 7. 2. 2013. Zákon č. 183/2006 Sb. o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) byl novelizován zákonem č. 350/2012 Sb. účinným ode dne 1. 1. 2013. Z přechodných ustanovení zákona č. 350/2012 Sb. vyplývá, že správní řízení, která nebyla pravomocně skončena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, tedy přede dnem 1. 1. 2013, se dokončí podle dosavadních právních předpisů s výjimkou a) stavebních řízení neukončených v prvním stupni, která se týkají staveb, u nichž podle nové právní úpravy postačí ohlášení; na takové stavby se hledí jako na ohlášené podle tohoto zákona, za ohlášení se v tomto případě považuje žádost o vydání Pokračování
- 5 -
10A 11/2014

stavebního povolení a za den ohlášení den nabytí účinnosti tohoto zákona, b) řízení o správním deliktu spáchaném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, pokud nová právní úprava je pro obviněného příznivější. Z uvedeného vyplývá, že na řízení, které bylo zahájeno dne 9. 2. 2011 přičemž nebylo pravomocně skončeno přede dnem 1. 1. 2013, jestliže prvostupňové rozhodnutí bylo vydáno dne 7. 2. 2013, bylo nutno aplikovat znění stavebního zákona platné přede dnem 1. 1. 2013. Proto stavební úřad postupoval správně, jestliže nebylo dle novelizovaného zákona č. 350/2012 Sb., který byl účinný ode dne 1. 1. 2013, postupováno. Soud proto uzavřel, že jestliže správní řízení nebylo pravomocně skončeno do dne 1. 1. 2013, bylo nutno toto řízení dokončit podle dosavadních právních předpisů. Zcela nedůvodně se proto žalobce odvolává ustanovení § 129 odst. 6 nebo 8 stavebního zákona účinného ode dne 1. 1. 2013. Stavební úřad správně postupoval podle dosavadní právní úpravy podle ustanovení § 129 odst. 6, dle něhož, pokud je třeba nařídit obnovení předcházejícího stavu stavby, u které byly bez stavebního povolení nebo sdělení stavebního úřadu k ohlášení a nebo v rozporu s ním provedeny stavební úpravy spočívající v odstranění některé části stavby, postupuje stavební úřad podle odstavce tři. Dosavadní úprava ustanovení § 129 stavebního zákona, podle kterého stavební úřad postupoval, odst. 8 neobsahuje, proto se žalobce nedůvodně dovolává jeho aplikace.

V rámci stavebního řízení bylo zajištěno stanovisko HZS Kraje Vysočina, ze kterého vyplývá, že snížením požární stěny mezi objekty došlo k otevření půdního prostoru čp. 114 a je negativně ovlivněna požární bezpečnost. Ze spisu vyplývá, že ubouraná část štítové nadezdívky byla provedena tak, že přesahovala směrem do ulice Hrnčířská střešní rovinu objektu čp. 114 o 20 cm. Štítová nadezdívka pravého štítu objektu čp. 291 je provedena z důvodů zajištění požární bezpečnosti sousedících objektů, tedy omezuje šíření požáru z objektu čp. 114 na objekt čp. 291 a naopak. Štítová stěna objektu čp. 291, která navazuje na objekt čp. 114, náleží pouze vlastníkům objektu čp. 291, objekt čp. 114 k této stěně přiléhá prostorem svého druhého nadzemního podlaží a půdy, které jsou při objektu čp. 291 již nad pozemkem parc. č. 603 vlastníků M. a B. H. Objekt čp. 114 štítovou stěnu v návaznosti na objekt čp. 291 nemá a funkci této štítové stěny plní štítová stěna objektu čp. 291. Vlastníci nemovitosti čp. 291 uvedli, že ubouráním atiky řešili havarijní stav konstrukce. Ubouraná podezdívka patřila vlastníkům objektu čp. 114, byla zřízena na základě povolení přestavby objektu čp. 114 a byla i v rámci kolaudace objektu čp. 114 zkoulaudována. Proto vlastníci objektu B. H. a M. H. neměli právo tuto nadezdívku ubourat. Jestliže takto jednali za účelem odstranění havarijního stavu této části stavby a neuvedli následně tuto část stavby do původního stavu, byla tím ovlivněna požární bezpečnost obou objektů, jak vyplývá ze stanoviska HZS Kraje vysočina. Za tohoto skutkového stavu správně stavební úřad postupoval dle § 129 odst. 6 stavebního zákona účinného ke dni 31. 12. 2012 a nařídil obnovení předcházejícího stavu stavby, neboť ze strany žalobce byly bez stavebního povolení nebo sdělení stavebního úřadu k ohlášení provedeny stavební úpravy, které spočívaly v odstranění části štítové zdi. V daném případě tedy po ubourání atiky není zajištěna požární bezpečnost, zejména není dodrženo ustanovení § 30 odst. 1 vyhlášky č. 23/2008 Sb. o technických podmínkách požární ochrany, kde je uvedeno, že při užívání stavby musí být zachována úroveň požární ochrany vyplývající z technických podmínek požární ochrany staveb, podle kterých byla stavba navržena a provedena a bylo zahájeno její užívání. Úroveň požární ochrany byla snížena ubouráním štítové nadezdívky. Proto stavební úřad správně nařídil žalobci, aby nadezdívka byla provedena dle původního materiálového a proporčního řešení. Vlastníci objektu čp. 114 i vlastníci objektu čp. 291 nenavrhli jiné zajištění řešení požární bezpečnosti, přičemž vlastníci objektu čp. 114 trvali na obnově štítové nadezdívky.

Pokračování
- 6 -
10A 11/2014

Soud poznamenává, že orgán dozoru požární ochrany není oprávněn provádět návrhy stavebních úprav objektů, toto oprávnění nemá ani stavební úřad.

Žalobce namítá, že mělo být prokázáno, že jím, jakožto vlastníkem stavby čp. 291 byla porušena právní povinnost při odstranění části stavby a konkretizováno o jakou část štítové stěny domu čp. 291 se jednalo, tedy musí být prokázáno, že se jedná o část stěny domu čp. 291, nikoli o novou stavbu v cizím vlastnictví. Uvedená výhrada není důvodná, a to s odkazem na § 129 odst. 6 stavebního zákona. V daném případě bylo prokázáno, že štítová stěna objektu čp. 291 v návaznosti na objekt čp. 114 náleží nesporně vlastníkům objektu čp. 291, kdy objekt čp. 114 štítovou stěnu v návaznosti na objekt čp. 291 nemá a funkci této štítové stěny plní štítová stěna objektu čp. 291, tedy funkce fyzického oddělení prostorů čp. 114, konstrukčně statické funkce, akustické, tepelně technické a požárně bezpečnostní. Je nesporné, že ubourání štítové stěny čp. 291 – atiky přesahující střešní rovinu čp. 114 v rozsahu délky 1,2 m a výšky cca 20 cm, bylo provedeno vlastníky objektu čp. 291, přičemž následně bylo zjištěno na základě stanoviska dotčeného orgánu požární bezpečnosti, že tato provedená úprava negativně ovlivňuje požární bezpečnost objektů. Z toho je zřejmé, že ze strany žalobce došlo k porušení právní povinnosti, jestliže byla jím provedena stavební úprava, respektive došlo k odstranění části štítové stěny objektu čp. 291, bez rozhodnutí přičemž bylo i řádně konkretizováno o jakou část z štítové stěny domu se jednalo, proto je namístě postup dle § 129 odst. 6 stavebního zákona. S ohledem na porušení požárních předpisů proto došlo k nařízení obnovení předcházejícího stavu stavby a nejedná se tedy o protiprávní rozhodnutí, které by bylo v rozporu s § 129 odst. 6 stavebního zákona. Ze spisového materiálu je patrno v jakém rozsahu došlo k ubourání štítové stěny, jak je i uvedeno v předchozí pasáži rozsudku.

Zjednodušeně řečeno protiprávní počínání žalobce spočívá v provádění stavebních prací bez opatření stavebního úřadu a v porušení předpisů požární ochrany.

Ustanovení § 129 odst. 6 stavebního zákona ukládá stavebnímu úřadu povinnost postupovat podle § 129 odst. 3, který se týká případů, kdy je stavba provedena bez rozhodnutí nebo opatření stavebního úřadu. O takovou situaci se v daném případě jedná, neboť k odstranění části stavby došlo bez rozhodnutí nebo opatření stavebního úřadu. Stavba byla v minulosti povolena a řádně zkolaudována. Účelem rozhodování podle § 129 odst. 6 stavebního zákona je dosáhnout souladu mezi faktickým stavem a tím, jak byla stavba správním rozhodnutím původně povolena.

Soud proto uzavřel, že námitky žalobce důvodné nejsou, a proto soud žalobu dle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s., kdy žalovaný, který měl v řízení úspěch, se práva na náhradu nákladů řízení vzdal. Nebylo zjištěno, že by žalovanému vznikly v řízení náklady přesahující rámec jeho obvyklé administrativní činnosti.

O náhradě nákladů řízení osob na řízení zúčastněných bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 5 s. ř. s. Podle tohoto předpisu mají osoby na řízení zúčastněné právo na náhradu jen těch nákladů, které vznikly v souvislosti s plněním povinností uložených soudem. Jestliže soud osobě na řízení zúčastněné žádnou povinnost neuložil, nemají osoby na řízení zúčastněné právo na náhradu nákladů řízení.

Pokračování
- 7 -
10A 11/2014

Soud rozhodl podle § 51 odst. 1 s. ř. s. rozsudkem bez jednání, neboť účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve čtyřech vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 20. června 2014

Předsedkyně senátu:

JUDr. Věra Balejová v.r.

Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru