Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 A 11/2012 - 21Rozsudek KSCB ze dne 31.01.2011

Prejudikatura

1 As 132/2011 - 51


přidejte vlastní popisek

10A 11/2012 – 21

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce A. D., státní příslušnost Senegalská republika, t.č. v Zařízení pro zajištění cizinců Bělá-Jezová, proti žalovanému Policii ČR, Krajské ředitelství policie Jihočeského kraje, odbor cizinecké policie v Českých Budějovicích, Pražská 558, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 27.12.2011 č.j. KRPC-89884-29/ČJ-2011-020023, takto:

Žaloba se zamítá.

Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

Žalobou podanou dne 23.1.2012 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 27.12.2011 č.j. KRPC-89884/ČJ-2011-010023, jímž byl žalobce zajištěn za účelem správního vyhoštění.

Napadenému rozhodnutí je vytýkáno porušení ustanovení § 124 odst. 1 zákona o pobytu cizinců ve spojení s § 2 správního řádu. Zásady stanovené správním řádem nebyly při aplikaci § 124 odst. 1 zákona o pobytu cizinců respektovány se zřetelem k požadavku individualizace správního řízení a principu proporcionality. Musejí být shromážděny všechny rozhodné okolnosti pro danou věc, podklady musejí být zhodnoceny a k zajištění cizince může dojít tehdy, je-li takový zásah nezbytný. Není tu žádná skutečnost odůvodňující nezbytnost zajištění žalobce. Přitom nelze vycházet z okolností, které se staly v minulosti. Žalovaný pominul skutečnost, že žalobce je rodinným příslušníkem občana Evropské unie a trvale žije s J. B.. Dovozuje se, že ustanovení § 124 zákona bylo aplikováno nesprávně.

Pokračování
- 2 -
10A 11/2012

Pro souzenou věc nebyl zjištěn řádně skutečný stav věci a bylo opomenuto, že žalobce vede rodinný život s občanem Evropské unie. Napadené rozhodnutí dále neodpovídá požadavkům § 68 odst. 2 správního řádu. To je spatřováno konkrétně v tom, že nebyly uvedeny žádné skutečnosti, pro které nebylo možno uložit mírnější donucovací prostředky než zajištění.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Poukázal na to, že žalobce přicestoval do České republiky dne 22.7.2007 s platným pasem a s platným českým vízem. V době platnosti českého víza nevycestoval a požádal o udělení mezinárodní ochrany, avšak žádosti vyhověno nebylo. Žalobci nebyl povolen dlouhodobý pobyt za účelem sloučení s příslušníkem Evropské unie, přičemž rozhodnutí nabylo právní moci dne 11.1.2010. Protože cizinec pobýval na území republiky neoprávněně, bylo mu uloženo správní vyhoštění rozhodnutím, které je v právní moci od 10.8.2010. Pro období od 6.12.2010 do 27.7.2014 je žalobce zařazen v evidenci nežádoucích osob. Další žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany byla vyřízena zastavením řízení. Dne 16.11.2011 nabylo právní moci rozhodnutí krajského soudu, jímž bylo řízení zastaveno a žalobci byla stanovena lhůta pro vycestování do 27.7.2011. Tuto lhůtu cizinec nerespektoval a neoprávněně pobýval na území republiky bez platného víza nebo povolení k pobytu.

Dne 26.12.2011 žalobce cestoval vlakem z Českých Budějovic do Prahy a mezi železničními stanicemi Ševětín a Veselí nad Lužnicí byl kontrolován hlídkou Policie ČR, která zjistila, že žalobce nemá platný cestovní doklad a vízum nebo povolení k pobytu na území republiky. Dne 27.12.2011 bylo se žalobcem zahájeno správní řízení ve věci vyhoštění z území členských států Evropské unie pro opakované porušení právního předpisu. V tomto řízení nebylo dosud vydáno rozhodnutí. Svým počínáním se žalobce dopustil přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí. Veškeré zjištěné skutečnosti pro zajištění žalobce byly posouzeny a nepostačuje uložení zvláštního opatření za účelem vycestování, protože cizinec nevycestoval z území v době stanovené v rozhodnutí o správním vyhoštění.

K žalobnímu bodu o tom, že žalobce žije s J. B., je poukazováno na obsah protokolu sepsaného se žalobcem, ve kterém uvedl, že navštěvuje přítelkyni O. N. v Praze 10, jejíž adresu nezná. Matku své dcery A. M. D. delší dobu neviděl, není s ní v kontaktu, rodina matky dítěte jej odmítá. Nevzpomíná si, kdy matku dítěte a dceru naposled viděl. Do prosince roku 2011 se zdržoval u kamaráda Osmana v Praze 3. Dovozuje se, že žalobce nemá s žádným občanem Evropské unie trvalý vztah obdobný vztahu rodinnému a nežije s ním ve společné domácnosti. Na vedení takové domácnosti se nepodílí finančně a ni jinou činností. K možnosti vycestování se vyjádřilo Ministerstvo vnitra ČR a neshledalo žádný důvod znemožňující vycestování žalobce do země státního občanství.

Uplatnění další žádosti o udělení mezinárodní ochrany není důvodem pro ukončení zajištění.

Ze spisu žalovaného vyplynuly následující podstatné skutečnosti.

Z úředního záznamu o zajištění cizince ze dne 26.12.2011 plyne, že žalobce byl dne 26.12.2011 mezi železničními stanicemi Ševětín a Veselí nad Lužnicí vyzván k prokázání své totožnosti, protože svým vzhledem odpovídal popisu hledané osoby. Žalobce předložil průkaz žadatele u udělení mezinárodní ochrany s dobou platnosti do 2.5.2011. Totožnost žalobce Pokračování
- 3 -
10A 11/2012

byla ověřena telefonickou lustrací. Žalobce prochází evidencí nežádoucích osob pro dobu od 6.12.2010 do 27.7.2014 a evidencí SIS.

Dne 27.12.2011 bylo se žalobcem zahájeno správní řízení o vyhoštění z území členských států Evropské unie podle § 119 odst. 1 písem. b) bod 9, § 119 odst. 1 písm. b) bod 2 a § 119 odst. 1 písm. c) bod 2 zákona o pobytu cizinců. V oznámení se uvádí, že řízení je zahajováno se zřetelem k tomu, že cizinec mařil výkon správního rozhodnutí o vyhoštění, které nabylo právní moci dne 6.12.2010.

Téhož dne byl pořízen protokol o vyjádření žalobce, které bylo podáno poté, co se žalobce seznámil s podklady pro rozhodnutí, jejichž výčet se v protokolu podává.

Žalobce vypověděl, že do České republiky přicestoval letecky z Ruska 22.7.2007 s úmyslem požádat o mezinárodní ochranu, což učinil dne 26.7.2007. Bydlel v Praze – Kobylisích, pak se zdržoval na různých místech v České republice u známých. Od 12.9.2009 do 26.5.2010 pobýval na území republiky bez platného víza a bez platného cestovního dokladu. Tato skutečnost byla důvodem pro vydání rozhodnutí o správním vyhoštění z území České republiky na dobu tří let. Je mu známo, že od 27.7.2011 má v České republice zakázáno pobývat.

Žádosti žalobce o poskytnutí mezinárodní ochrany nebylo opakovaně vyhověno, v pobytovém zařízení v Kostelci nad Orlicí nepobýval.

Od dubna 2011 do 15.11.2011 byl žalobce zadržován na neznámém místě, byl unesen, od měsíce dubna 2011 do prosince 2011 se zdržoval u kamaráda O. v Praze 3. Navštěvuje přítelkyni O. N. v P. 10, adresu nezná. V této době se nestýkal a nebyl v kontaktu a A. B., se kterou má dceru. Rodina A. B. žalobce odmítá. Dceru A. M. D. má rád, Českou republiku neopustí, do Afriky se nevrátí.

Z území republiky po vydání rozhodnutí o správním vyhoštění nevycestoval, protože v České republice chce zůstat a neobdržel žádný dokument. Po narození dcery požádal o povolení k pobytu. Finanční prostředky si obstarával brigádami na stavbách a v restauracích. Žádné prostředky k vycestování nemá, Českou republiku opustit nechce.

Rozhodnutím Policie ČR, oblastního ředitelství služby cizinecké policie Brno ze dne 12.7.2010 bylo žalobci uloženo správní vyhoštění na dobu tří let s odůvodněním, že žalobce porušil zákonnou povinnost o tom, že na území republiky lze pobývat pouze s platným cestovním dokladem a vízem. Z odůvodnění rozhodnutí plyne, že se správní orgán zabýval námitkou žalobce o tom, že je rodinným příslušníkem občana Evropské unie. V řízení o vyhoštění bylo zjištěno, že žalobce s A. B. a nezletilou dcerou A. M. D. nikdy nežil a v době rozhodování nežil ve společné domácnosti, o dceru nejeví žádný zájem, nepečuje o ni, nepřispívá na ni, nepodílí se na její výchově. Možnost vycestování do země státního občanství byla ověřena u ministerstva vnitra. Rozhodnutí o vyhoštění nabylo právní moci dne 10.8.2010.

Dne 11.1.2010 nabylo právní moci rozhodnutí v záležitosti žádosti žalobce o povolení k přechodnému pobytu na území České republiky. Rozhodnutí je odůvodněno tím, že žalobce s dcerou nežije ve společné domácnosti a nikdy tak nečinil.

Pokračování
- 4 -
10A 11/2012

Ministerstvo vnitra vydalo dne 1.7.2010 závazné stanovisko k možnostem vycestování žalobce do Senegalské republiky. Důvod znemožňující vycestování do země státního občanství nebyl shledán.

Dne 27.12.2011 bylo rozhodnuto o zajištění žalobce za účelem správního vyhoštění podle § 124 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců. Rozhodnutí je odůvodněno tím, že žalobce přicestoval dne 22.7.2007 do České republiky s platným cestovním dokladem a vízem, dne 26.7.2007 požádal o udělení mezinárodní ochrany na území České republiky, avšak jeho žádosti nebylo vyhověno. Se stejným výsledkem skončilo řízení o povolení dlouhodobému pobytu za účelem sloučení s příslušníkem Evropské unie. Protože na území republiky pobýval bez platného víza, bylo žalobci uloženo správní vyhoštění, žalobce byl zařazen do evidence nežádoucích osob. Zastavením bylo ukončeno další řízení o udělení mezinárodní ochrany. Žalobce měl opustit území republiky do 27.7.2011, což však neučinil a nadále neoprávněně pobýval na území republiky do 26.12.2011, kdy byl cestou vlakem z Českých Budějovic do Prahy kontrolován. Při kontrole bylo zjištěno, že se zdržuje na území republiky bez platného cestovního dokladu a českého víza, maří rozhodnutí o správním vyhoštění, čímž se dopouští trestného činu. Tyto skutečnosti vedly k zahájení řízení ve věci správního vyhoštění z území členských států Evropské unie. V rozhodnutí se podává výčet podkladů a po zhodnocení skutkového stavu je činěn závěr, že je dán důvod k vydání rozhodnutí o zajištění podle § 124 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců. Uvádí se, že mírnější donucovací opatření by nebyla účinná, což je dovozováno z počínání žalobce, kdy není záruka, že z území vycestuje.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Předmětem řízení bylo učiněno rozhodnutí o zajištění cizince za účelem správního vyhoštění. Stalo se tak podle § 124 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců, podle kterého je policie oprávněna zajistit cizince staršího patnácti let, jemuž bylo doručeno oznámení o zahájení řízení o správním vyhoštění a nebo o jehož správním vyhoštění již bylo pravomocně rozhodnuto, nebo mu byl uložen jiným členským státem Evropské unie zákaz vstupu platný pro území členských států Evropské unie a nepostačuje uložení zvláštního opatření za účelem vycestování, pokud cizinec nevycestoval z území v době stanovené v rozhodnutí o správním vyhoštění.

Rozhodnutím z 12.7.2010 je doloženo, že žalobci bylo uloženo správní vyhoštění a další řízení o vyhoštění žalobce bylo zahájeno dne 27.12.2011. Jestliže se žalobce stále na území České republiky zdržuje, je prokázáno, že v době stanovené v rozhodnutí o správním vyhoštění nevycestoval.

Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zřejmé, že žalovaný se zabýval tím, zda nepostačuje uložení zvláštního opatření na účelem vycestování. Úsudek o tom, že uložení zvláštního opatření za účelem vycestování žalobce nepostačuje, má oporu ve spise. Soud poukazuje především na vyjádření žalobce samého ze dne 27.12.2011, kdy výslovně uvedl, že v České republice setrvá a do Afriky se nikdy nevrátí. O správním vyhoštění žalobce bylo pravomocně rozhodnuto 10.8.2010 a žalobce toto rozhodnutí nerespektoval, z území republiky nevycestoval, a jak je patrno z jeho vyjádření, nemíní tak učinit. Podklady ve spise je tudíž prokázáno, že uložení zvláštního opatření za účelem vycestování nepostačuje a jsou dodrženy podmínky pro zajištění žalobce.

Pokračování
- 5 -
10A 11/2012

Při rozhodování o zajištění žalobce nebyly porušeny základní zásady správního řízení, jak se na ně v žalobě odkazuje. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zřejmé, že bylo vycházeno z podkladů týkajících se počínání žalobce, pro učinění skutkového zjištění bylo využito vyjádření žalobce samého a jestliže žalobce výslovně uvádí, že nemíní Českou republiku opustit, všechny rozhodné skutečnosti byly rovněž zjištěny, žalobce se na území republiky zdržuje bez cestovního dokladu, bez českého víza, opakovaným žádostem o poskytnutí mezinárodní ochrany nebylo vyhověno, bylo mu uloženo správní vyhoštění a žádost o udělení pobytu na území republiky byla zamítnuta. Hodnocení důkazů odpovídá požadavkům § 50 odst. 4 správního řádu a má oporu ve spise. Ten obsahuje vedle listinných důkazů vyjádření žalobce. Jestliže žalobce dne 27.12.2011 uvedl, že z území republiky nevycestuje a do Afriky se nevrátí a činí tak po celou dobu od právní moci rozhodnutí o správním vyhoštění, pak zajištění žalobce je se zřetelem k jeho případu nezbytné. Pakt o občanských a politických právech proto porušen nebyl, stejně jako směrnice Evropského parlamentu a Rady, na které se v žalobě odkazuje.

Žalobci nelze přisvědčit, že napadené rozhodnutí se opírá o okolnosti, ke kterým mělo dojít v minulosti. Jestliže žalobce nerespektuje rozhodnutí o správním vyhoštění, pak nejedná se o okolnost údajnou, ale o okolnost skutečnou. Pro věc je však podstatné, že žalobce nemínil rozhodnutí o správním vyhoštění respektovat ještě 27.12.2011, kdy k jeho zajištění došlo, protože tento den výslovně uvedl, že Českou republiku neopustí a do Afriky se nevrátí. Proto se tu nejedná o stav, kdy rozhodnutí žalovaného by bylo nepředvídatelné. Jestliže žalobce dne 27.12.2011 výslovně uvedl, že Českou republiku neopustí, pak tu nejde o jakoukoli penalizaci za jednání z minulé doby. Odkaz na rozhodnutí Městského soudu v Praze proto není přiléhavý. Právě z vyjádření žalobce samého je dovoditelná skutečnost, že žalobce bude mařit či ztěžovat výkon správního rozhodnutí.

Žalobní bod o tom, že žalobce trvale žije s J. B. nemá oporu ve spise. Žalobce ve svém vyjádření neuvedl, že by s označenou osobou žil, a proto nemohl žalovaný takovou skutečnost při svém rozhodování opomenout. Přitom povinností žalovaného je vycházet ze skutkového stavu, který tu byl v době rozhodování. To vyplývá z ustanovení § 75 odst. 1 s.ř.s. Jestliže tu neexistoval žádný důkaz o tom, že by žalobce měl trvale žít s J. B., nebylo na žalovaném takovou skutečností se zabývat. Kromě toho je žalobcovo žalobní tvrzení o soužití s J. B. v rozporu s jeho vyjádřením o tom, že v Praze bydlí u přítele Osmana a navštěvuje J. N., jejíž adresu nezná.

Jestliže žalobce sám tvrdí, že Českou republiku opustit nemíní, činí tak po celou dobu od rozhodnutí o vyhoštění, pak rozhodnutí o jeho zajištění je nezbytné a povaze věci zcela odpovídající. Žalovaný opatřil dostatek podkladů pro své rozhodování, na základě těchto podkladů učinil zcela správné skutkové zjištění o tom, že žalobce nemíní dodržet vykonatelné správní rozhodnutí a jsou proto splněny podmínky § 124 odst. 1 písm. c) zákona pro jeho zajištění za účelem správního vyhoštění.

Nerespektování ustanovení § 3 správního řádu je spatřováno v opomenutí zohlednit v žalobě uvedené skutečnosti týkající se rodinného života žalobce. Jestliže žalobce neuvedl, že žije s J. B., pak nebylo zapotřebí opatřovat v tomto smyslu důkazy. Poznamenává se, že z obsahu spisu je zřejmé, že žalobce má dceru A. M. D., přičemž žalobce sám uvedl, že rodina matky dítěte jej odmítá, s matkou ani dcerou se zhruba od února či března roku 2011 neviděl, s dcerou ani matkou dítěte nežije, bydlí u přítele O. a navštěvuje přítelkyni O. N.. Z rozhodnutí o zamítnutí žádosti o pobyt v České republice pak plyne, že žalobce se o svou Pokračování
- 6 -
10A 11/2012

dceru nestará, nepodílí se na její výchově a výživě. Podklady ve spise je tudíž prokázáno, že žalobce není rodinným příslušníkem občana Evropské unie.

Soud nesdílí názor žalobce, že odůvodnění napadeného rozhodnutí neodpovídá požadavkům § 68 odst. 3 správního řádu. Důvody výroků rozhodnutí se v odůvodnění uvádějí, stejně jako podklady pro jeho vydání, jakož i úvaha k aplikaci daného předpisu a je zřejmé, jakým způsobem byly podklady pro rozhodnutí hodnoceny. Napadené rozhodnutí není odůvodněno obecnými citacemi, jak se tvrdí v žalobě, ale je konkretizováno na poměry žalobce (nikoli na žalobkyni, jak se uvádí v žalobě). Nemožnost uložit mírnější donucovací opatření je v rozhodnutí odůvodněna tím, že by se zřetelem k počínání žalobce taková opatření nebyla účinná, protože by nezaručovala, že žalobce z území vycestuje. Tato pasáž odůvodnění pak zcela koresponduje s tím, co uvedl žalobce sám, že z území republiky nevycestuje.

I délka trvání zajištění je dostatečně odůvodněná a je konkretizováno, jaké úkony k realizaci správního vyhoštění budou činěny. Konkrétně se uvádí, že při stanovení délky zajištění byla vzata v úvahu složitost přípravy výkonu rozhodnutí, protože žalobce nedisponuje platným dokladem totožnosti a ten je zapotřebí v zájmu uskutečnitelnosti vyhoštění.

Pro důvody uvedené v žalobě není proto napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné, jak se v žalobě uvádí. Z odůvodnění rozhodnutí je zřejmé, jaké podklady byly k dispozici a na základě jaké úvahy bylo o zajištění rozhodnuto.

O žádosti žalobce o osvobození od soudního poplatku soud nerozhodoval s odkazem na ustanovení § 11 odst. 2 písm. i) zákona o soudních poplatcích, podle kterého je cizinec v řízení proti rozhodnutí o zajištění od poplatku osvobozen.

Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšnému žalovanému nevznikly v řízení náklady přesahující rámec jeho administrativní činnosti.

Podle § 172 odst. 5 zákona o pobytu cizinců nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas a nařízení jednání nebylo pro účely projednání žaloby nezbytné.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty Pokračování
- 7 -
10A 11/2012

nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 31. ledna 2012

Předsedkyně senátu:

JUDr. Věra Balejová v.r.

Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru