Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 A 108/2012 - 128Rozsudek KSCB ze dne 31.03.2014

Prejudikatura

1 As 25/2012 - 34


přidejte vlastní popisek

10A 108/2012 - 128

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Krybusové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce ZŘUD-MASOKOMBINÁT PÍSEK CZ, se sídlem Praha 4, Novodvorská 1010/14, právně zastoupeného Mgr. Janem Procházkou, advokátem se sídlem v Táboře, Husovo nám. 531/12, proti žalovanému Ministerstvu životního prostředí, se sídlem Praha 10, Vršovická 65, odboru výkonu státní správy II, se sídlem České Budějovice,

Mánesova 3a, o žalobě žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 8. 2012 čj. 54326/ENV/12, 737/510/12 takto:

Žaloba se zamítá.

Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

(1) Žalobou, doručenou dne 4. 10. 2012 Městskému soudu v Praze postoupenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 30. 10. 2012, se žalobce domáhá přezkoumání rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 3. 8. 2012, čj. 54326/ENV/12, 737/510/12, kterým bylo změněno rozhodnutí České inspekce životního prostředí, Oblastního inspektorátu Pokračování
- 2 -
10A 108/2012

České Budějovice, čj. ČIŽP/42/IPP/SR02/1000923.003/12/CJN ze dne 4. 6. 2012 tak, že text pokutu ve výši 90.000 Kč nahradilo textem pokutu ve výši 50.000 Kč a ve zbytku bylo podle § 90 odst. 5 správního řádu napadené rozhodnutí potvrzeno.

(2) Žalobce namítal, že žalovaný nepřezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které mu předcházelo s právními předpisy ani v rozsahu žalobcem podaných námitek. Vytkl vady v rozhodnutí žalovaného, konkrétně porušení § 89 odst. 2 správního řádu. Současně tvrdil, že došlo k porušení § 68 odst. 3 správního řádu, neboť odůvodnění rozhodnutí nemá zákonem požadované náležitosti. Dle žalobce bylo porušeno i ustanovení § 50 odst. 3 správního řádu, které správnímu orgánu ukládá povinnost zjistit všechny rozhodné skutečnosti svědčící ve prospěch i neprospěch účastníka řízení. Česká inspekce životního prostředí se nevypořádala s námitkou, že vzorky odebíral vyškolený odborně způsobilý zaměstnanec, který tak činil 30 let v souladu se zákony. Odebrané vzorky vždy vyhovovaly zákonným požadavkům pro zhodnocení kvality odpadních vod vypouštěných do kanalizace a doba, po kterou docházelo k porušení podmínky integrovaného povolení (2 roky) je kratší než doba, kdy stejný postup nebyl správním deliktem. Dále nebyla vypořádána informace, že krajský úřad sankcionovanou podmínku jako nedůvodnou zrušil, její porušení nepokládal za významné, neboť nemohlo být ohroženo životní prostředí.

(3) Žalobce zdůraznil, že porušením povinnosti stanovené v podmínce H. 1 odst. 2 písm. d) integrovaného povolení nevznikla žádná škoda, ani nedošlo k ohrožení životního prostředí. Porušení povinnosti ze strany žalobce nebylo úmyslné, ale nastalo přehlédnutím. Chybně bylo vyhodnoceno ze strany České inspekce životního prostředí, že odpadní vody nebyly vypouštěny do vod povrchových, ale do kanalizace města, a proto je vyloučeno, aby došlo k ohrožení životního prostředí.

(4) Žalobce označil závěr správních orgánů, že odebrané vzorky nebylo možné porovnat s předepsanými emisními limity, jako nedůvodný a nepřezkoumatelný. Nebylo vzato v úvahu, že vzorky byly pravidelně odebírány odborně způsobilým zaměstnancem žalobce a jejich rozbory byly prováděny oprávněnou laboratoří.

(5) Žalovaný nehodnotil námitku, že se Česká inspekce životního prostředí neřídila právním názorem nadřízeného orgánu. Žalovaný přehlédl i námitku žalobce týkající se opětovného porušení zásady proporcionality. Nebyly vypořádány námitky žalobce, které byly uplatněny v odvolání proti rozhodnutí České inspekce životního prostředí ze dne 28. 1. 2012, čehož se žalobce domáhal, neboť zůstaly platné. Nebyla vypořádána ani námitka, že odůvodnění rozhodnutí je nesrozumitelné a vnitřně rozporné při srovnávání ekonomické síly žalobce s jiným subjektem.

(6) Žalobce vyslovil názor, že prvoinstanční správní orgán i žalovaný při vydání rozhodnutí o uložení pokuty a v odvolacím řízení porušily ustanovení § 2 odst. 4 a § 3 správního řádu, kdy správní orgán dbá na to, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a aby odpovídalo okolnostem daného případu, jakož i na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly. K tomu žalobce poukázal na postup v případě dalších obchodních společností.

(7) Žalobce vyslovil přesvědčení, že bylo porušeno i ustanovení § 8 správního řádu, neboť Česká inspekce životního prostředí, ani žalovaný nespolupracovaly s Krajským úřadem Jihočeského kraje, přestože byly žalobcem upozorněny na skutečnost, že v průběhu sankčního řízení proběhlo další řízení, které souvisí se sankcionovanou povinností. Krajský úřad Pokračování
- 3 -
10A 108/2012

Jihočeského kraje totiž rozhodnutím ze dne 7. 4. 2011 integrované povolení změnil a původně stanovená povinnost integrovaným povolením v části H. 1, odst. 2 písm. d) provádět odběr vzorků jen laboratoří s osvědčením o akreditaci nebo s osvědčením o správné činnosti laboratoře byla tímto rozhodnutím zrušena.

(8) Žalobce dále v žalobě tvrdil, že Česká inspekce životního prostředí i žalovaný porušily ustanovení § 68 odst. 2 správního řádu, neboť nehodnotily všechny podklady, zákonem stanovená kritéria a nevysvětlily výši pokuty. Poukazoval na popření jednoho z kritérií, kterým byl správní orgán povinen se zabývat při stanovení výše sankce, a to kritériem způsobu, jakým byl správní delikt spáchán. Rovněž kritérium škodlivých následků správní orgány nehodnotily dostatečným způsobem. Ani kritérium doby trvání protiprávního stavu nebylo hodnoceno objektivně. Nevzalo totiž v úvahu podstatně delší dobu trvání stejného stavu, kdy tento stav neměl za následek spáchání správního deliktu. Výše pokuty nebyla řádně zdůvodněna, a proto je nepřezkoumatelná. Není zřejmé, proč pokutu žalovaný snížil, jestliže Česká inspekce životního prostředí označila správní delikt za úmyslný a velmi závažný, zatímco žalovaný jej překvalifikoval jako neúmyslný a závažnost nikoliv vysokou. Výši uložené sankce žalobce považuje za persekuční. Pokuta proto postrádá preventivní a výchovný smysl. Z těchto důvodů bylo navrženo zrušení rozhodnutí žalovaného a zastavení řízení.

II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu

(9) Žalovaný správní orgán navrhl zamítnutí žaloby. Ve svém vyjádření s ohledem na rozsáhlost případu a dobu trvání kauzy uvedl stručný přehled dosavadního postupu. Shrnul, že předmětem sankcionovaného správního deliktu bylo porušení závazné podmínky provozu dle integrovaného povolení čj. KUJCK 31810/2006 OZZL/17/FI/R ze dne 28. 2. 2007, a to dle podmínky H.1.2.d), která stanovila způsob provádění rozboru vypouštěných odpadních vod, a to tak, že rozbory vypouštěných odpadních vod budou prováděny ve stanovených ukazatelích znečištění podle příslušné technické normy. Odběry a rozbory odebraných vzorků budou provádět jen laboratoře s osvědčením o akreditaci nebo s osvědčením o správné činnosti laboratoře, které vydává Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka. Skutečnost, že odběry byly po dobu dvou let prováděny technickým ředitelem, který byť měl dlouholetou praxi v takové činnosti, nebyl k tomuto osvědčen ve smyslu shora uvedené podmínky, žalobce nerozporoval.

(10) Žalovaný uvedl, že žalobce v žalobě uvedl námitky a argumenty, které byly totožné s námitkami, které uvedl v podnětu k přezkoumání rozhodnutí, který byl odložen s odůvodněním, že napadené rozhodnutí Ministerstva životního prostředí MŽP čj. 1865/430/13, spis. zn. P/2483 ze dne 18. 6. 2013 zůstává v platnosti. Námitky žalobce byly označeny jako neoprávněné.

(11) Žalovaný připomněl, že není sporu o tom, že odběry byly po dobu dvou let (1. 1. 2008 – 31. 12. 2009) realizovány nepříslušnou osobou. Jednalo se o frekventované odběry 1x měsíčně v deseti ukazatelích a 2x ročně v ukazateli AOX. Prvoinstanční orgán ve svém rozhodnutí odkázal na zásadu individualizace trestu ve spojení s nálezem Ústavního soudu, odvolací orgán neměl důvod toto tvrzení rozporovat a své odůvodnění podpořil navíc odkazem na rozsudek NSS čj. 7As 32/2012-44 v obdobné věci.

(12) Ve prospěch žalobce žalovaný správní orgán uvážil skutečnost, že krajský úřad snížil v únoru 2010 dříve stanovené limity znečištění, což beze sporu úzce souvisí s mírou Pokračování
- 4 -
10A 108/2012

ohrožení. Proto také přistoupil ke snížení pokuty na 50.000 Kč. Tento postup odpovídá veřejnému zájmu chráněnému zákonem o integrované prevenci. Doba trvání protiprávního stavu byla dva roky, hrozící škodlivé následky představovaly neznalost orgánů státní správy, jakož i odvolatele o kvalitě odpadních vod a s tím související mírou ohrožení. Správní delikt byl spáchán opomenutím, které žalobce nikterak nerozporoval a teprve následně argumentoval odbornou způsobilostí fyzické osoby odebírající vzorky. Výše pokuty odpovídala majetkovým poměrům žalobce a plnila preventivní účinek. Pokuta ve výši 50.000 Kč představuje 0,7 % zákonem stanoveného rozpětí.

(13) Žalovaný zdůraznil, že vzal v úvahu, že vzorky odebíral vyškolený zaměstnanec, nicméně tím nebyl zhojen požadavek, aby vzorky byly odebírány akreditovanou osobou. Žalovaný označil jako nepravdivé tvrzení žalobce, že odebírané vzorky vyhovovaly vždy zákonným požadavkům, neboť jen z protokolu z kontroly vyplývá, že ukazatele kvality odpadních vod nebyly vždy dodrženy (odkaz na stranu 12 a 7 protokolu). S námitkou proti postupu krajského úřadu se žalovaný vypořádal na straně 3 rozhodnutí. Uvážil i polehčující okolnosti na straně žalobce. Odvolací námitky vypořádal v plném rozsahu. Prvoinstanční orgán v souladu se zásadou proporcionality popsal své úvahy, které žalovaný akceptoval. V dané věci byly splněny podmínky § 68 odst. 2 správního řádu. Žalovaný odkázal i na judikaturu správních soudů v obdobné věci.

(14) Pokud žalobce argumentoval porušením § 2 odst. 4 správního řádu ve vztahu k § 38 odst. 2 zákona o integrované prevenci a poukazoval na postup správních orgánů v obdobných záležitostech jiných subjektů, pak s touto námitkou se prvostupňový orgán i žalovaný vypořádaly ve svých rozhodnutích. Z odůvodnění v těchto rozhodnutích uvedeného vyplývá, že správní orgány postupovaly v souladu se zásadou legitimního očekávání i příslušnou judikaturou správních soudů.

III. Obsah správních spisů

(15) Ze správních spisů, které si soud vyžádal, vyplynuly pro věc následující rozhodné skutečnosti:

(16) Česká inspekce životního prostředí provedla ve dnech 25. 1. – 26. 1. 2010 ohlášenou kontrolu zařízení „ZŘUD-MASOKOMBINÁT PÍSEK CZ, a.s., výrobní středisko Písek“ (dále jen zařízení) zaměřenou na dodržování právních předpisů v oblasti integrované prevence a dalších předpisů na ochranu životního prostředí.

(17) Z protokolu o kontrolním zjištění ze dne 26. 1. 2010 vyplývá závěr z integrované kontroly, kdy bylo zjištěno nesplnění v protokolu uvedených podmínek integrovaného povolení. Dále společnost v případě termínovaných podmínek nedoložila jejich splnění ve stanoveném termínu. Nesplnění podmínek integrovaného povolení hodnotila Česká inspekce životního prostředí jako porušení zákona o integrované prevenci. Při kontrole bylo zjištěno i porušení ustanovení § 44 zákona o odpadech, nezpracování plánu odpadového hospodářství původcem odpadů. Žalobce se k protokolu o kontrolním zjištění dne 23. 2. 2010 vyjádřil. Dne 17. 3. 2010 byl sepsán další protokol o kontrolním zjištění, kdy předmětem byl výsledek kontroly zaměřené na splnění podmínky E.2 rozhodnutí o žádosti o vydání integrovaného povolení ze dne 28. 2. 2007. Důvodem provedení kontroly byla skutečnost, že ve dnech 25. 1. – 26. 1. 2010, kdy proběhla plánovaná kontrola zařízení, nebyly fyzicky zkontrolovány podružné vodoměry a provozovatel následně neprokázal splnění podmínky ani dodatečně.

Pokračování
- 5 -
10A 108/2012

(18) Proti obsahu protokolu ze dne 26. 1. 2010, kterou byla namítána instalace indukčního průtokoměru pro měření množství vypouštění odpadních vod, byla podána námitka, které bylo rozhodnutím České inspekce životního prostředí ze dne 27. 4. 2010 vyhověno.

(19) Správní řízení pro správní delikt podle § 37 odst. 4 písm. b) zákona o integrované prevenci, kterého se měl žalobce dopustit tím, že provozoval zařízení v rozporu s podmínkami rozhodnutí o žádosti o vydání integrovaného povolení ze dne 28. 2. 2007 čj. KUJCK 31810/2006 OZZL/17/F1/R, které nabylo právní moci 17. 3. 2007, bylo zahájeno dne 7. 5. 2010.

(20) Rozhodnutím České inspekce životního prostředí ze dne 30. 7. 2010 byla žalobci uložena pokuta ve výši 230.000 Kč za správní delikt podle § 37 odst. 2 zákona o integrované prevenci, neboť provozoval zařízení v rozporu s podmínkami rozhodnutí o žádosti o vydání integrovaného povolení ze dne 28. 2. 2007, které nabylo právní moci dne 17. 3. 2007. O odvolání žalobce bylo rozhodnuto Ministerstvem životního prostředí dne 22. 10. 2010 tak, že rozhodnutí orgánu prvého stupně ze dne 30. 7. 2010 bylo zrušeno a věc byla vrácena k novému projednání.

(21) Nově rozhodla Česká inspekce životního prostředí dne 28.1.2011 a uložila žalobci pokutu za správní delikt podle § 37 odst. 2 zákona o integrované prevenci ve výši 170.000 Kč. O odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí rozhodlo Ministerstvo životního prostředí dne 28. 3. 2011 tak, že odvolání žalobce zamítlo a napadené rozhodnutí České inspekce životního prostředí ze dne 28. 1. 2011 potvrdilo. V dané věci byl podán podnět k přezkoumání rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 28. 3. 2011, k čemuž ministr životního prostředí vydal dne 5. 3. 2012 souhlas. Ministerstvo životního prostředí dne 2. 4. 2012 pod čj. 302/510/12-3 PŘ 1/2012 své rozhodnutí ze dne 28. 3. 2011 změnilo tak, že rozhodnutí OI ČIŽP čj. ČIŽP/42/IPP/SR01/1000923.008/11/CJN ze dne 28. 1. 2011 zrušilo a věc vrátilo správnímu orgánu k novému projednání a rozhodnutí. Důvodem tohoto postupu byl závěr, že výše uložené pokuty nebyla považována za adekvátní. V této souvislosti nebyla dodržena zásada proporcionality, neboť správní orgán vždy musí zohlednit, zda uložená sankce odpovídá závažnosti deliktního jednání, okolnostem daného případu i způsobu, jakým byl delikt spáchán.

(22) Žalobce byl dne 26. 4. 2012 Českou inspekcí životního prostředí vyrozuměn o dalším postupu ve správním řízení. Bylo mu sděleno, jaké byly shromážděny podklady, které tvoří v dané věci spis, do kterého má jako účastník řízení právo nahlížet. Dále byl vyrozuměn o tom, že může navrhovat důkazy a vyjádřit své stanovisko. K tomu mu byla stanovena lhůta 15 dnů, a to usnesením ze dne 26. 4. 2012. Žalobce dne 9. 5. 2012 České inspekci životního prostředí navrhl, aby v pokračujícím správním řízení posoudila závažnost deliktního jednání, a toto zjištění zohlednila při stanovení výše sankce. Žalobce učinil návrh, aby Česká inspekce životního prostředí vycházela z názoru povolujícího orgánu, který porušení stejné podmínky sankcionoval společně s porušením dalších tří podmínek integrovaného povolení pokutou ve výši 5.000 Kč. K tomu odkázal na přílohu, ve které zaslal rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 27. 10. 2010, kde úřad uložil právnické osobě FEZKO THIERRY a.s. právě pokutu ve výši 5.000 Kč, neboť v roce 2009 nezajistila provedení odběru vzorků vypouštěných odpadních vod do veřejné kanalizační sítě oprávněnou laboratoří ve čtyřech případech.

Pokračování
- 6 -
10A 108/2012

(23) Česká inspekce životního prostředí zjišťovala cenu odběru jednoho dvouhodinového vzorku u laboratoře Písek, kdy bylo sděleno, taková cena činí u dvouhodinového vzorku 600 Kč a u dvacetičtyřhodinového vzorku 1.800 Kč.

(24) Česká inspekce životního prostředí dne 4. 6. 2012 vydala rozhodnutí, kterým žalobci uložila pokutu ve výši 90.000 Kč za správní delikt podle § 37 odst. 2 zákona o integrované prevenci, kterého se žalobce dopustil tím, že provozoval zařízení v rozporu s podmínkou H.1, bod 2, písm. d) rozhodnutí o žádosti o vydání integrovaného povolení ze dne 28. 2. 2007, čj. KUJCK 31810/2006 OZZL/17/FI/R, neboť v období od 1. 1. 2008 do 31. 12. 2009 nezajistil provedení odběru vzorků vypouštěných odpadních vod ve dvou odběrových profilech kanalizační přípojka PK 1 a PK 2 laboratoří s osvědčením o akreditaci nebo s osvědčením o správné činnosti. Proti tomuto rozhodnutí se žalobce odvolal. O odvolání rozhodlo Ministerstvo životního prostředí dne 3. 8. 2012 pod čj. 54326/ENV/12, 737/510/12 tak, že podle § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu změnilo rozhodnutí Inspekce životního prostředí, oblastního inspektorátu České Budějovice, čj. ČIŽP/42/IPP/SR02/1000923.003/12/CJN ze dne 4. 6. 2012 tak, že pokutu ve výši 90.000 Kč nahradilo textem pokutu ve výši 50.000 Kč. Ve zbytku bylo podle § 90 odst. 5 správního řádu napadené rozhodnutí potvrzeno.

(25) Žalobce podal dne 25. 10. 2012 podnět k provedení přezkumného řízení. Ministerstvo životního prostředí vyřídilo podnět žalobce k přezkumu rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 3. 8. 2012 čj. 737/510/12, kterým byla snížena pokuta ve výši 90.000 Kč, původně uložena výrokem I. rozhodnutím České inspekce životního prostředí, Oblastního inspektorátu České Budějovice ze dne 4. 6. 2012 čj. ČIŽP/42/IPP/SR02/1000923.003/12/CJN podle ustanovení § 37 odst. 4 písm. b) zákona o integrované prevenci a za provozování zařízení v rozporu s podmínkou H.1, bod 2 písm. d) integrovaného povolení na částku 50.000 Kč tak, že v daném případě nebyly naplněny podmínky pro zahájení přezkumného řízení, napadené rozhodnutí nebylo vydáno v rozporu s právními předpisy. Správní orgán postupoval na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu věci a právní závěr, který učinil je v souladu s ním. Podnět žalobce k provedení přezkumného řízení byl jako nedůvodný odložen. Rozhodnutí ministerstva ze dne 3. 8. 2012 čj. 737/510/12, 54326/ENV/12 zůstalo nadále v platnosti.

(26) S ohledem na podaný podnět k provedení přezkumného řízení zdejší soud řízení o žalobě, která mu byla postoupena usnesením Městského soudu v Praze 30. 10. 2012 přerušil. Poté co bylo soudu dne 3. 3. 2014 zasláno vyjádření žalovaného s informací, že podnět pro vedení přezkumného řízení byl odložen a byl soudu postoupen i správní spis, bylo soudem vydáno usnesení o pokračování v řízení ze dne 7. 3. 2014.

IV. Právní názor soudu

(27) Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla.

(28) Žalobce v prvé řadě namítal vady řízení, především porušení ustanovení § 89 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, neboť nebylo zjištěno, že prvoinstanční orgán zásadním způsobem porušil ustanovení § 68 odst. 3 správního řádu, neboť odůvodnění rozhodnutí nemá zákonem požadované náležitosti. Zároveň bylo porušeno ustanovení § 50 Pokračování
- 7 -
10A 108/2012

odst. 3 správního řádu, které ukládá správnímu orgánu povinnost i bez návrhu zjistit všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch toho, komu má být povinnost uložena. Odůvodnění rozhodnutí se nevypořádalo s námitkami žalobce zcela a v rozporu se základními právními zásadami se věcí zabývalo okolnostmi, které svědčily v neprospěch žalobce a okolnosti, které by byly v jeho prospěch, byly zcela pominuty. Námitku soud nehodnotí jako důvodnou.

(29) Žalobce tvrdil, že nebylo vzato v úvahu, že vzorky odebíral vyškolený odborně způsobilý zaměstnanec, který tak činil 30 let v souladu se zákony. Odebrané vzorky vždy vyhovovaly zákonným požadavkům na zhodnocení kvality odpadních vod vypouštěných do kanalizace, doba, po kterou docházelo k porušení podmínky integrovaného povolení, činila dva roky a byla nesrovnatelně kratší než doba, po kterou probíhal postup odběru vzorků vyškoleným zaměstnancem a vždy byl v souladu se zákony. Rovněž se žalovaný nevypořádal s informací, že krajský úřad sankcionovanou podmínku jako nedůvodnou zrušil a její porušení nepokládá za významné, neboť nemohlo dojít k ohrožení životního prostředí.

(30) Soud v prvé řadě považuje za nutné připomenout, že v rámci veřejnoprávní odpovědnosti za protispolečenská jednání teorie rozeznává zejména trestné činy, přestupky, jiné správní delikty a v další specifikaci správní disciplinární delikty a správní delikty pořádkové. Deliktní je jen takové porušení povinnosti (konání či opomenutí, které konkrétní zákon takto označuje. Rozlišovacím kritériem mezi jednotlivými druhy deliktů podle závažnosti je míra jejich typové společenské nebezpečnosti vyjádřená ve znacích skutkové podstaty u jiných správních deliktů a disciplinárních deliktů, pak ještě okruh subjektů, které se deliktu mohou dopustit. To vyplývá z usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu sp. zn. 2 As 34/2006. Z tohoto členění pak soud vycházel i při posouzení námitky žalobce, že rozhodnutí porušilo ustanovení § 68 odst. 3 správního řádu, přičemž žalobce konkrétně nevytýká, v jakém směru dle jeho názoru nemá správní rozhodnutí zákonem požadované náležitosti, a proto je tato námitka vypořádána rovněž v obecné poloze. Ustanovení § 68 odst. 3 správního řádu stanoví, že v odůvodnění rozhodnutí se uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí. Soud v tomto směru neshledal ze strany správních orgánů žádné vady. Skutek byl řádně konkretizován, byl řádně formulován výrok rozhodnutí, který obsahoval konkrétní popis skutku. Bylo z něj možné zjistit, jaká povinnost byla porušena, a jaká sankce byla v souvislosti s porušením povinnosti žalobci uložena. V odůvodnění rozhodnutí jsou uvedeny důvody výroku, obsahem odůvodnění je i rozbor a zhodnocení podkladů rozhodnutí, ve kterém je uvedeno, jakými úvahami se správní orgány řídily. V konkrétních souvislostech je popsán i výklad právních předpisů, které byly na danou věc aplikovány. Správní orgán uvedl, jakým způsobem se vypořádal s návrhy a námitkami žalobce i s jeho vyjádřením k podkladům rozhodnutí. Soud neshledal namítanou strannost postupu správních orgánů, které se měly zabývat pouze okolnostmi svědčícími v neprospěch žalobce, přičemž okolnosti, které by svědčily pro žalobce, byly zcela pominuty.

(31) Již v prvostupňovém rozhodnutí bylo vysvětleno, že žalobce neplnil podmínku H.1 bod 2 písm. d) integrovaného povolení, neboť nezajistil odběr vzorků průmyslových odpadních vod laboratoří s osvědčením o akreditaci nebo s osvědčením o správné činnosti laboratoře, a to i přestože je provedl M. T., technický ředitel, neboť na předložených protokolech bylo uváděno, že odběr byl neakreditovaný a jednalo se přitom o čtyřicet osm odběrů za období od 1. 1. 2008 do 31. 12. 2009. Správní orgán hodnotil neprovedení odběru Pokračování
- 8 -
10A 108/2012

vzorků dle podmínky H.1, bod 2 písm. d) tak, jakoby nebyly vůbec odebrány, neboť právě na způsobu provedení odběru významně závisí správnost odběru. Odběr realizovaný nezávislou osobou s určitým oprávněním má svůj smysl, neboť je to právě způsob odběru vzorku, který je inkriminovaným místem v rámci monitoringu. Není-li odběr proveden profesionálně, je velmi pravděpodobné, že získaný výsledek nebude výsledkem reprezentativním. Navíc, pokud odběr neprovede nezávislá osoba. Důležitou skutečností je, že odběr nebyl proveden oprávněnou laboratoří, ale zaměstnancem provozovatele, a proto nelze výsledky získané analýzou těchto vzorků porovnat s emisními limity. I druhostupňové rozhodnutí vysvětlilo, že žalobci byly stanoveny limity pro vypouštění průmyslových odpadních vod z jatek a z masné výroby do kanalizace pro veřejnou potřebu města Písku a za účelem kontroly dodržování těchto limitů měly být provedeny odběry a rozbory právě oprávněnou laboratoří. Limity byly žalobci stanoveny i přesto, že odpadní vody z provozovny byly následně čištěny v čističce odpadních vod města Písku. Rozhodnutí současně reagovalo i na námitku žalobce uvedenou v odvolání, že krajský úřad tuto podmínku na žádost žalobce změnil tak, že již jí nepožaduje, tzn., aby vzorky byly odebírány oprávněnou laboratoří. Žalovaný vysvětlil, že tato skutečnost není důvodem pro upuštění od uložení sankce a nelze v této souvislosti uplatňovat zásadu retroaktivity, pozdějšího pro pachatele příznivějšího předpisu, neboť tato zásada se uplatní pouze tehdy, dochází-li ke změně právních předpisů, nikoliv ke změně individuelních správních aktů. Z toho důvodu není důvodná námitka žalobce, neboť rozhodnutí vyhovělo požadavkům § 68 odst. 3 správního řádu ve spojení s rozhodnutím prvoinstančním a nebylo zjištěno porušení § 50 odst. 3 téhož zákona, neboť byly zjištěny rozhodné skutečnosti, na základě kterých mohlo být vydáno správní rozhodnutí o porušení právní povinnosti žalobce.

(32) V této souvislosti lze dále doplnit, že argumentuje-li žalobce odbornou způsobilostí svého zaměstnance, pak k tomu prvoinstanční orgán tuto odbornou způsobilost zjišťoval, žalobce vyzýval k předložení příslušných dokladů, kupříkladu dne 26. 1. 2010, avšak ani doložená odbornost zaměstnance žalobce bez příslušné akreditace by nemohla být liberačním důvodem, neboť byla-li v integrovaném povolení stanovena podmínka, že vzorky musí být odebrány laboratoří s osvědčením o akreditaci, nebo s osvědčením o správné činnosti laboratoře, pak nelze takovou podmínku splnit tím, že bude vzorky odebírat zaměstnanec žalobce, byť by disponoval schopností či odborností takové vzorky odebírat a nemůže být takovým důvodem ani skutečnost, že takovou činnost v minulosti prováděl. Navíc z písemností založených ve spise je zřejmé (konkrétně z protokolu o kontrole str. 7 a 12), že ukazatele kvality odpadních vod nebyly vždy dodržovány.

(33) Nad to soud zdůrazňuje, že postup žalovaného, kterým nezohlednil námitku žalobce, že krajský úřad sankcionovanou podmínku zrušil, neboť její porušení nepokládal za významné, odpovídá zákonu. Tato podmínka byla zrušena až dne 7. 4. 2011, tedy po vydání rozhodnutí, kterým byl žalobce sankcionován za spáchání správního deliktu, kterého se dopustil tím, že odběry nebyly realizovány příslušnou osobou po dobu dvou let od 1. 1. 2008 do 31. 12. 2009, přičemž jednalo se o frekventované odběry 1x měsíčně v deseti ukazatelích a 2x ročně v ukazateli AOX. Byla-li podmínka zrušena následně, nelze zrušení této podmínky zohlednit zpětně pro období, kdy tato podmínka jednoznačně platila a vyplývala z pravomocného a účinného rozhodnutí krajského úřadu ze dne 28.2.2007, které nabylo právní moci dne 17. 3. 2007.

(34) Z toho, co bylo řečeno, lze uzavřít, že správní orgány objektivně hodnotily porušení právní povinnosti žalobce a ze zjištění, které měly k dispozici, vyslovily závěry, které odpovídají zákonu. Pokud žalobce tvrdí, že porušení jeho právní povinnosti mělo být zhojeno tím, že by byly vzaty v úvahu nějaké skutečnosti, které by svědčily ve prospěch Pokračování
- 9 -
10A 108/2012

žalobce, pak na takovou konstrukci nelze přistoupit, neboť takovou konstrukci zákon nestanoví. Naplnění skutkové podstaty správního deliktu je postaveno na objektivní odpovědnosti. Objektivní odpovědnost pak s obecnými případně žalobcem předkládanými liberačními důvody nepočítá. Zákon ani žádné liberační důvody, které by mohly být zohledněny, nestanoví. V úvahu nelze vzít ani skutečnost tvrzení žalobce, že porušení právní povinnosti nebylo úmyslné. Ve vztahu k zákonné konstrukci, objektivní odpovědnosti za správní delikt nemůže být taková argumentace zohledněna. Pro vyslovení odpovědnosti za správní delikt postačuje zjištění, že došlo k porušení povinnosti. Taková zjištění byla učiněna a vyslovena a soud v těchto závěrech neshledal žalobcem vytýkané vady. Ostatně k této okolnosti bylo přihlédnuto při stanovení výše sankce, což představuje poměrně zásadní postoj správních orgánů při projednávání daného správního deliktu.

(35) Námitka žalobce, že byly chybně vyhodnoceny důkazy dokládající skutečnost, že odpadní vody byly vypouštěny do kanalizace města Písek, kde docházelo k dalšímu čištění, a proto bylo vyloučeno, aby došlo k ohrožení životního prostředí, nebyla opodstatněná, neboť žalobce nebyl postihován za správní delikt, kterým by ohrožoval životní prostředí, ale za jiný správní delikt nedodržení podmínky stanovené v integrovaném povolení, přičemž žalobce měl povinnost takovou podmínku dodržovat. Pro věc je nerozhodné, zda došlo či nedošlo k ohrožení životního prostředí. Tato skutečnost nebyla v dané věci posuzována a takový postup je v souladu s posouzením naplnění skutkové podstaty konkrétního správního deliktu.

(36) Jinými slovy řečeno, nerozhodná byla skutečnost, kam byly odpadní vody vypouštěny, neboť žalobce nebyl postihován za případné ohrožení životního prostředí, ale za správní delikt podle § 37 odst. 2 zákona č. 76/2002 Sb. ve znění pozdějších předpisů, neboť došlo k porušení § 16 odst. 1 písm. a) téhož zákona, protože žalobce provozoval zařízení v rozporu s podmínkou H.1 bod 2 písm. d) rozhodnutí o žádosti o vydání integrovaného povolení. Proto argumentace žalobce, že neohrozil životní prostředí, nemůže zhojit porušení právní povinnosti, neboť žalobce nedodržel podmínky integrovaného povolení.

(37) Soud neshledal důvodnou námitku žalobce, kterou vytýkal nesprávnost rozhodnutí nepřezkoumáním rozhodnutí v rozsahu námitek uvedených v odvolání. Žalobce namítal, že se Česká inspekce životního prostředí neřídila právním názorem nadřízeného orgánu, pokládala jej pouze za doporučující, navíc přehlédl, že žalobce poukazoval na opětovné porušení proporcionality a odkazoval na důkazy, které byly předloženy v podnětu k provedení přezkumného řízení rozhodnutí České inspekce životního prostředí ze dne 28. 1. 2011. Žalovaný se nevypořádal s námitkami žalobce, které uplatnil v odvolání proti rozhodnutí ze dne 28. 1. 2012, ani se nevypořádal s námitkou, že odůvodnění je nesrozumitelné a vnitřně rozporné, neboť správní orgán porovnával ekonomickou sílu žalobce s jiným subjektem, který byl pokutován za srovnatelný správní delikt pokutou, která byla nižší v řádech tisíců korun.

(38) Rozhodnutí orgánu prvého stupně na straně 8 – 11 výši pokuty řádně odůvodnilo. Odůvodnění je adekvátní, srozumitelné a nikterak rozporné. Pokud žalobce tvrdí opak, neuvádí, v jakém směru shledal vnitřní rozpornost. Odvolací námitky byly vypořádány, správní orgán vysvětlil své úvahy ohledně závažnosti správního deliktu i stanovení výše sankce. Vzal v úvahu i okolnosti daného případu (délku trvání protiprávního stavu, nemožnost zhodnotit kvalitu vypouštěných vod, okolnost, že žalobce nemusel vynaložit vyčíslenou částku 28.800 Kč za provedení rozborů). Prvostupňový orgán vysvětlil, z jakých důvodů nemohl vzít v úvahu jako vodítko názor krajského úřadu, neboť mu nebyly známy okolnosti případu, kterého se při srovnání žalobce dovolával. Zároveň zdůraznil, že linie krajského Pokračování
- 10 -
10A 108/2012

úřadu při sankcionování správního deliktu je nastavena jiným způsobem a inspekce dodržuje a srovnává výši sankcí z hlediska proporcionality a přiměřenosti ve své působnosti a tyto zásady dodržuje ve své rozhodující praxi. K poukazu žalobce na nevypořádání námitek, které byly uplatněny v podnětu k provedení přezkumného řízení a v odvolání proti rozhodnutí České inspekce životního prostředí ze dne 28. 1. 2012 soud zdůrazňuje, že takové námitky nemohly být v konkrétním žalovaném rozhodnutí vypořádány. Žalobce touto námitkou požaduje vypořádání všech námitek, které byly vzneseny i v jiných řízeních, které netvoří s rozhodnutím, které bylo učiněno předmětem přezkumu jeden nedělitelný celek. Navíc v žalobě nebylo uvedeno, jaké konkrétní námitky žalobce vznesl, a které zůstaly nevypořádány. Odkaz na předchozí řízení v tomto směru nelze považovat za dostačující.

(39) Důvodná nebyla ani další námitka žalobce, kterou vytýkal prvoinstančnímu správnímu orgánu i žalovanému, porušení § 2 odst. 4 a § 3 správního řádu, kdy správní orgán dbá na to, aby řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a aby odpovídal okolnostem daného případu. Zároveň, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly. V tomto směru žalobce poukázal na další rozhodnutí České inspekce životního prostředí, která uložila obchodní společnosti TEBO a.s. pokutu za obdobné porušení podmínky H.1 integrovaného povolení ve výši 75.000 Kč, nebo obchodní společnosti František Hejtmánek s.r.o., kdy uložila pokutu ve výši 45.000 Kč. Právě v této souvislosti má žalobce za to, že byla porušena jím citovaná ustanovení správního řádu, neboť nedůvodné rozdíly existují v použití kritérií podle § 38 odst. 2 zákona o integrované prevenci a v důsledku toho se pak také liší výše sankce. V této souvislosti však žalobce nepoukazuje, v jakém směru mělo dojít k porušení jeho veřejných subjektivních práv, neboť výše pokuty, která byla žalobci uložena, činila 50.000 Kč. Úkolem soudu není vyšetřit podrobné argumenty v žalobcem uváděných případech, ani porovnávat výši sankce, neboť žalobcem uvedené příklady ani nevybočují z rámce, který byl nastaven žalovaným správním orgánem a výše sankce, která byla žalobci uložena, je v této souvislosti srovnatelná. K tomu lze doplnit, že ve prospěch žalobce žalovaný vzal v úvahu skutečnost, že krajský úřad snížil v únoru 2010 dříve stanovené limity znečištění, což úzce souvisí s mírou ohrožení. Posléze předmětnou povinnost žalobci zrušil. Proto žalovaný přistoupil ke snížení pokuty na 50.000 Kč. Žalovaný přihlédl k době trvání protiprávního stavu, která činila 2 roky, vzal v úvahu hrozící škodlivé následky, neboť i při vypouštění odpadních vod do veřejné kanalizace je nutné respektovat zákonná pravidla, která nelze libovolně měnit. Zároveň vzal v úvahu, že k porušení právní povinnosti žalobcem došlo opomenutím, kdy žalobce tento stav nerozporoval, teprve posléze argumentoval odbornou způsobilostí fyzické osoby odebírající vzorky. Výše pokuty, která byla žalobci uložena, odpovídá majetkovým poměrům a plní preventivní účel. Byla uložena ve výši 0,7 % zákonem stanoveného rozpětí.

(40) Nad to soud doplňuje, že zásada nestranného a objektivního postupu a z něj plynoucího rovného přístupu k jednotlivým případům nebyla na základě žalobcem předložené argumentace porušena. Žalobce nepředložil žádnou konkrétní argumentaci, z níž by bylo možné porušení zásady nestranného a objektivního postupu dovodit. Zásada nestranného přístupu navíc souvisí se zásadou legitimního očekávání a se zásadou materielní pravdy a rovnosti či zákazu diskriminace. To jinými slovy znamená, že nelze v případě správních řízení některé osoby diskriminovat, nebo některé osoby upřednostňovat. Žalobcem předloženou argumentací nelze dojít k závěru, že takový postup byl ve vztahu k žalobci aplikován. Konkrétní případ žalobce byl svým způsobem jedinečný a vycházel z konkrétních okolností případu, které byly zjištěny při dodržení ustanovení § 3 správního řádu. Pokud má žalobce za to, že žalovaný správní orgán a prvostupňový orgán rozhodují v případech různých správních deliktů a různých účastníků odlišně, pak je nutno zdůraznit, že každý případ byl Pokračování
- 11 -
10A 108/2012

posuzován za určitých podmínek, určitým způsobem a právě tento fakt nebyl dle přesvědčení soudu v případě žalobce porušen, neboť i v jeho případě byly posuzovány určité konkrétní podmínky, určitým způsobem. Zásada legitimního očekávání neznamená, že všechny případy budou posuzovány unifikovaně, neboť to by znamenalo zavedení precedenčního systému práva. Soud proto k této žalobní námitce uzavírá, že neshledal porušení žalobcem poukazované zásady, kdy nedošlo k uplatnění státní moci způsobem, který by byl v rozporu se zákonem. Správní orgán využil při stanovení výše sankce své diskréční oprávnění, které nezneužil a úvahu týkající se výše sankce náležitým způsobem odůvodnil.

(41) Soud proto uzavřel, že výše pokuty byla ze strany žalovaného i prvostupňového orgánu řádně odůvodněna. Nebyla porušena ani zásada proporcionality, kterou žalovaný správní orgán promítl do svých důvodů rozhodnutí, kdy byla pokuta za správní delikt snížena na částku 50.000 Kč. Žalovaný vysvětlil, že nelze akceptovat argumentaci žalobce rozhodnutím krajského úřadu o uložení pokuty ve výši 5.000 Kč zcela odlišnému subjektu, byť za obdobný delikt, neboť se týká skutkově jiného případu, navíc, kdy podmínka byla porušena pouze krátkodobě a vůbec nebylo zjištěno překročení emisních limitů. Výše sankce i důvody, které vedly správní orgány k jejímu uložení, byly s ohledem na konkrétní specifika případu náležitě odůvodněny. Soud přezkoumával konkrétní postup žalovaného správního orgánu při vydání žalobou napadeného rozhodnutí a neshledal pochybení, které by mělo za následek zkrácení žalobce na jeho právech.

V. Závěr, náklady řízení

(42) Soud proto uzavřel, že žalobcem uvedené žalobní námitky nebyly důvodné, a proto žalobu podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

(43) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané záležitosti byl úspěšný žalovaný správní orgán, který nevynaložil žádné náklady nad rámec své běžné činnosti. Soud proto žalovanému i přes jeho úspěch v řízení právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

Pokračování
- 12 -
10A 108/2012

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 31. března 2014

Předsedkyně senátu:

JUDr. Marie Krybusová v.r.

Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru