Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 A 106/2012 - 70Rozsudek KSCB ze dne 12.06.2013

Prejudikatura

6 Ads 156/2011 - 84

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
3 Ads 60/2013 (zrušeno a vráceno)

přidejte vlastní popisek

10A 106/2012 - 70

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Krybusové a JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce HALVASS-61 v.o.s., se sídlem Praha 4, Mikuleckého 1309/4, právně zastoupeného Mgr. Janou Latkovou, advokátkou v Praze 1, Štěpánská 39, proti žalovanému Státnímu úřadu inspekce práce se sídlem Opava, Horní náměstí 103/2, o žalobě žalobce proti rozhodnutí žalované ze dne 20.8.2012, č.j. 2373/1.30/12/14.3, takto :

Žaloba se zamítá.

Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

(1) Žalobou doručenou dne 25.10.2012 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 20.8.2012, č.j. 2373/1.30/12/14.3, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu se sídlem v Českých Budějovicích ze dne 10.5.2012 č.j. 6812/5.72/12/14.3, kterým byla žalobci uložena pokuta ve výši 250.000,-Kč za správní delikt, kterého se žalobce dopustil umožněním výkonu nelegální práce podle § 140 odst. 1 písm. c) zák. č. 435/2001 Sb., o zaměstnanosti ( dále jen ,, zákona o zaměstnanosti“ ) Pokračování
- 2 -
10A 106/2012

tím, že umožnil výkon nelegální práce ve smyslu ust. § 5 písm. e) bod 2. zákona o zaměstnanosti ukrajinskému státnímu příslušníkovi S. B., který vykonával práci v rozporu s vydaným povolením k zaměstnání, což bylo zjištěno Celním úřadem Žďár nad Sázavou dne 22.3.2012 kontrolou u firmy Qatrosystem, spol. s.r.o. na jejím pracovišti na zateplení bytového domu v Havlíčkově Brodě, Zrzavého 797, a toto rozhodnutí potvrzeno.

(2) Žalobce v žalobě namítal, že s rozhodnutím nesouhlasí, považuje je za nesprávné a nezákonné. Žalovaný nesprávně hodnotil zjištěný skutkový stav, kdy zaměstnanec žalobce vykonával práci v místě stavby, na kterou byl vyslán pracovním příkazem žalobce, které bylo odlišné od místa výkonu práce uvedeného v platném pracovním povolení zaměstnance. Žalobce má za to, že žalovaný nesprávně aplikoval zákon o zaměstnanosti a ust. § 42 zákoníku práce, neboť pokud zákon o zaměstnanosti neřeší možnost vysílání zaměstnanců – cizinců na pracovní cesty, pak žalobce zastává názor, že výkladem zákona nelze dospět k závěru, že vysílání cizinců na pracovní cesty je zákonem vyloučeno. Žalovaný se nezabýval podstatou ust. § 42 zákoníku práce. Ustanovením § 5 písm. e) bod 2. zákona o zaměstnanosti bylo naposledy změněno s účinností od 1.1.2009 a orgány státní správy od té doby aplikují toto ustanovení tak, že kupříkladu při kontrole v roce 2010 Úřadem práce Břeclav nebylo u žalobce zjištěno žádných pochybení, přestože byla zjištěna obdobná situace. Žalovaný však tuto argumentaci neakceptoval a poukázal na Směrnici generálního ředitele Úřadu práce ČR č. 6/2012 z 2.2.2012. Okamžikem účinnosti této Směrnice se postoj žalovaného k této problematice změnil, přitom však nedošlo k žádné změně právní úpravy. Tuto změnu právního stanoviska žalovaného žalobce považuje za účelovou a žalobce diskriminující. Bylo navrženo zrušení rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k další mu řízení.

(3) Žalobce v žalobě navrhl, aby soud odložil vykonatelnost žalobou napadeného rozhodnutí, neboť žalobce byl v důsledku nepravomocně uložené pokuty nucen utlumit svojí podnikatelskou činnost, kterou v současné době nerealizuje a nemá finanční prostředky na úhradu uložené pokuty, tudíž má pro něho prakticky likvidační důsledky.

(4) Dne 21.11.2012 zaslal žalobce doplněk žaloby proti rozhodnutí správního orgánu, v němž poukázal na situaci obchodní společnosti BEREST s.r.o., kde byla provedena kontrola inspektorem Oblastního inspektorátu práce pro hlavní město Prahu, zaměřená na dodržování ustanovení zákona o zaměstnanosti. Kontrola byla provedena na pracovišti Dvůr Králové nad Labem, byla zaměřena na zaměstnávání cizinců. Kontrolou bylo zjištěno, že byli na pracovišti přítomni zaměstnanci společnosti BEREST s.r.o., kteří byli státními příslušníky Ukrajiny. Všichni předložili platná pracovní povolení a ta byla vystavena na místo výkonu práce Praha. Přesto dospěl inspektor k závěru, že nedošlo k porušení ustanovení zákona o zaměstnanosti. Žalobce na tuto situaci poukázal z toho důvodu, že závěry byly vysloveny na základě principielně shodných skutkových zjištěných.

II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu

(5) Žalovaný správní orgán navrhl zamítnutí žaloby. Poukázal na platnou právní úpravu, podle které v dané věci postupoval. Zdůraznil, že při vydání povolení k zaměstnání úřad práce přihlíží vždy k situaci na trhu práce. Jinak by totiž místo výkonu práce v případě akceptování legality vysílání cizinců na pracovní cesty zcela ztratilo svůj smysl, neboť by cizinec mohl vykonávat práci v podstatě kdekoliv. To odporuje regulačnímu principu zakotvení nutnosti u cizinců mít k výkonu práce povolení k zaměstnání. Žalovaný poukázal na povahu rozhodnutí o povolení k zaměstnání, které je jednostranným autoritativním Pokračování
- 3 -
10A 106/2012

rozhodnutím a je právně závazné. Rozhodnutí zaměstnavatele na vyslání na pracovní cestu nemůže mít přednost před rozhodnutím orgánu státní správy, respektive zaměstnavatel nemůže měnit podmínky vrchnostenského správního aktu. Výkon práce cizince v rozporu s vydaným povolením je výkonem nelegální práce. K doplňku žaloby žalovaný uvedl, že v případě poukazovaném žalobcem se jednalo o individuelní posouzení ze strany inspektora Oblastního inspektorátu práce pro hlavní město Prahu, který však neodpovídá názoru žalovaného, jakožto nadřízeného správního orgánu.

III. Obsah správních spisů

(6) Ze správních spisů, které si soud vyžádal, vyplynuly pro věc následující rozhodné skutečnosti:

(7) Celní úřad Žďár nad Sázavou provedl dne 22.3.2012 kontrolu na staveništi – zateplení bytového domu v Havlíčkově Brodě, Zrzavého 796, zaměřenou na plnění povinností vyplývajících ze zákona o zaměstnanosti a o výsledku kontroly byl téhož dne pořízen protokol č.j. 6147-2/2012-016400-033. Z protokolu vyplývá kontrolní zjištění, že na staveništi pracovali tři osoby ukrajinské státní příslušnosti, které předložili platné doklady totožnosti. Pracovali pro firmu Qatrosystem na základě Smlouvy o dílo, která nebyla v průběhu kontroly na staveništi. S.B. předložil platné rozhodnutí o povolení k zaměstnání s místem výkonu Praha a platný cestovní příkaz na místo výkonu práce Havlíčkův Brod. Bylo zjištěno, že všechny tři přítomné osoby při příchodu kontrolních pracovníků na staveniště prokazatelně pracovali na opravě bytového domu. Oblastní inspektorát práce vyžádal od firmy Qatrosystem Smlouvu o dílu uzavřenou s firmou HALVASS – 61 v.o.s. dne 12.3.2012.

(8) Dne 7.5.2012 bylo s žalobcem zahájeno správní řízení, a to doručením oznámení o zahájení tohoto správního řízení pro možné spáchání správního deliktu dle § 140 odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti. Žalobce byl poučen o procesních právech včetně poučení podle § 36 odst. 3 správního řádu. Dne 10.5.2012 se žalobce dostavil k ústnímu jednání, kde uvedl a popsal situaci s vysíláním zaměstnanců na krátkodobé pracovní cesty na základě cestovních příkazů. Dne 16.5.2012 vydal Oblastní inspektorát práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu se sídlem v Českých Budějovicích rozhodnutí pod č.j. 6112/5.72/12/14.3, kterým žalobci uložil pokutu ve výši 250.000,-Kč za správní delikt, kterého se žalobce dopustil umožněním výkonu nelegální práce podle § 140 odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti tím, že umožnil výkon nelegální práce ve smyslu § 5 písm. e) bod 2 zákona o zaměstnanosti ukrajinskému státnímu příslušníkovi S.B., který vykonával práci v rozporu s vydaným povolením, zaměstnáním, což bylo zjištěno kontrolou dne 22.3.2012 u firmy Qatrosystem spol. s.r.o.na pracovišti na zateplení bytového domu v Havlíčkově Brodě, Zrzavého 797. Proti tomuto rozhodnutí se žalobce odvolal. O odvolání bylo rozhodnuto Státním úřadem inspekce práce v Opavě dne 20.8.2012 pod č.j. 2373/1.30/12/14.3 tak, že odvolání žalobce bylo zamítnuto a napadené rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu se sídlem v Českých Budějovicích č.j. 6812/5.72/12/14.3 ze dne 10.5.2012 bylo potvrzeno. Odvolací orgán se ztotožnil se závěrem oblastního inspektorátu práce, že se žalobce dopustil správního deliktu tím, že umožnil výkon nelegální práce a z toho důvodu mu byla uložena pokuta ve výši 250.000,-Kč na samé spodní hranici zákonného rozpětí.

Pokračování
- 4 -
10A 106/2012

IV. Právní názor soudu

(9) Krajský soud přezkoumal žalobu napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zákona č.150/2002 Sb., soudního řádu správního ( dále jen s.ř.s.), v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla.

(10) Žalobce v žalobě podané v řádné lhůtě pro podání žaloby, tak jak je uvedena v § 72 odst. 1 s.ř.s. ve vztahu k § 71 odst. 2 věta druhá téhož zákona vytkl rozhodnutí vydanému žalovaným správním orgánem nesprávnou aplikaci zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti jakož i ust. § 42 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce v platném znění. Dovodil, že pokud zákon o zaměstnanosti neřeší možnost pracovních cest cizinců, nelze výkladem dospět k závěru, že vysílání cizinců na pracovní cesty je vyloučeno. Podle názoru žalobce je namístě postup podle § 42 zákoníku práce a vysílání cizinců na pracovní cesty je v odůvodněných případech postup, který zákon nevylučuje. Korektním výkladem citovaných právních předpisů mohl žalovaný dospět k právnímu závěru, že se v případě vyslání zaměstnance – cizince na pracovní cestu nejedná o výkon nelegální práce.V této souvislosti žalobce v žalobě poukázal na změnu praxe, kterou spojuje s okamžikem účinnosti Směrnice generálního ředitele Úřadu práce č. 6/2012 z 2.2.2012. Z těchto důvodů žalobce navrhl zrušení rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení.

(11) K těmto žalobním námitkám a otázkách řešeným žalobou napadeném rozhodnutím soud poukazuje na platnou právní úpravu. Podle § 5 písm. e) bod 2. zákona o zaměstnanosti je vymezen pojem nelegální práce tak, že jedná se o práci, pokud fyzická osoba – cizinec vykonává práce v rozporu s vydaným povolením k zaměstnání nebo bez tohoto povolení, je-li podle tohoto zákona vyžadováno. Podle ust. § 89 zákona o zaměstnanosti cizinec může být přijat do zaměstnání a zaměstnáván jen tehdy, má-li platné povolení k zaměstnání a platné povolení k pobytu na území ČR. Ustanovení § 92 odst. 1 téhož zákona stanoví, že povolení k zaměstnání může vydat Úřad práce za podmínky, že jedná se o ohlášené volné pracovní místo ( § 35), které nelze s ohledem na požadovanou kvalifikaci nebo nedostatek volných pracovních sil obsadit jinak, a zaměstnavatel s krajskou pobočkou Úřadu práce předem projednal záměr zaměstnávat cizince podle § 86. Při vydávání povolení k zaměstnání Úřad práce přihlíží k situaci na trhu. Podle odstavce 2 o povolení v zaměstnání vydává krajská pobočka Úřadu práce rozhodnutí. Povolení se vydává nejdéle na dobu 2 let. Podle odstavce 3 povolení zaměstnání obsahuje mimo jiné místo výkonu práce a druh práce. Z ust. § 86 jednoznačně vyplývá, že zaměstnavatelé mohou získávat cizince na volná pracovní místa, která nelze obsadit jinak, jestliže svůj záměr předem oznámí krajské pobočce Úřadu práce a projednají s ní záměr zaměstnávat cizince. Z citované platné právní úpravy jednoznačně vyplývá, že povinností Úřadu práce při jeho činnosti je sledovat a vyhodnocovat situaci na trhu a realizovat opatření vedoucí k ovlivnění nabídky a poptávky v oblasti pracovních sil. Z toho důvodu tak v souvislosti s mezinárodními zvyklostmi a celkovou ochranou trhu práce v rámci EU postupuje tak, jak je v tomto ustanovení uvedeno, přijímat cizince lze až tehdy, není-li dostatek vlastních zdrojů pracovních sil. Zaměstnávání cizinců tedy přichází v úvahu pouze tehdy, není-li možné volné pracovní místo po určitou dobu obsadit. Povolení k zaměstnání je vydáváno krajskou pobočkou Úřadu práce pro konkrétního zaměstnavatele a co do místa výkonu práce a druhu práce musí být shodné s tím, co tento zaměstnavatel nahlásil, jako o volné pracovní místo. Na takto konkrétně specifikované pracovní místo může být uzavřena pracovní smlouva s cizincem a na každé volné pracovní místo musí být vydáno, tudíž samostatné povolení k zaměstnání. Nepostačuje, pokud cizinec už nějaké jiné povolení k zaměstnání má. Případný nesoulad ohledně místa výkonu práce či Pokračování
- 5 -
10A 106/2012

druhu práce může být posuzován ve vztahu k zákonu o zaměstnanosti, jako nelegální zaměstnávání.

(12) Dle skutkových zjištěných žalované Celní úřad Žďár nad Sázavou provedl dne 22.3.2012 na staveništi – zateplení bytového domu v Havlíčkově Brodě, Zrzavého 796 kontrolu dodržování povinností vyplývajících z právních předpisů se zaměřením na to, zda pracující cizinci vykonávají práci na základě pracovně-právních vztahů a v souladu s vydaným povolením o zaměstnání. Bylo zjištěno, že na této stavbě pracoval státní příslušník Ukrajiny S.B., který měl povolení k práci č.j. ABA-13523-1/2010 s platností do 31.5.2012 s místem výkonu práce Praha. Z toho bylo uzavřeno, že jednalo se o nelegální práci, neboť tvrzení, že S.B. byl vyslán na pracovní cestu, správní orgán neakceptoval. Žalovaný uzavřel, že jednalo se o výkon nelegální práce, neboť cizinci s povolením k zaměstnání nemohou být vysíláni na pracovní cesty. Odvolací orgán proto uzavřel, že žalobce se dopustil správního deliktu podle ust. § 140 odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti tím, že umožnil nelegální práci ve smyslu ust. § 5 písm. e) bod 2. zákona o zaměstnanosti. Tento závěr žalovaného správního orgánu považuje soud za správný.

(13) Měl-li zaměstnanec žalobce přesně vymezeno místo výkonu práce měl takovou práci vykonávat a povinností žalobce bylo pro případ jakékoliv změny místa výkonu práce cizince získat pro něho nové povolení k zaměstnání, jak vyplývá z výše citované platné právní úpravy. To platí i pro případy tvrzení žalobce, že hodlal cizince vyslat, respektive vyslal jej pouze na pracovní cestu. I pro takový případ platí postup stavený výše citovanou platnou právní úpravou, z něhož vyplývá, že na každé místo výkonu práce musí být nové pracovní povolení. Argumentuje-li v této souvislosti žalobce ustanovením zákoníku práce, pak takový postup nelze pro zaměstnávání cizinců aplikovat. Důvodem nemožnosti aplikace ustanovení zákoníku práce o vysílání pracovníků na pracovní cesty je skutečnost, že zákon o zaměstnanosti je ve vztahu k obecnému právnímu předpisu-zákoníku práce normou specielní. Při aplikaci právních předpisů v oblasti veřejné správy platí zásada, že vždy má přednost aplikace normy specielní před normou obecnou, proto bylo povinností žalobce vycházet z ustanovení zákona o zaměstnanosti a nelze žádat o zohlednění ustanovení obecného předpisu zákonu práce. V případě zaměstnanosti cizinců takový postup aplikovat nelze. To vyplývá především ze skutečnosti, že garantem pro vydávání povolení k zaměstnání pro cizince je Úřad práce, jehož povinností je právě sledování a vyhodnocování situace na trhu práce a vždy musím být posouzeno, zda se jedná o volné pracovní místo, které nelze obsadit vlastními zdroji pracovních sil. V případě postupu, kterého se dovolává žalobce by takový postup byl zcela popřen, neboť by nebylo umožněno takovou regulaci, která přísluší Úřadům práce vykovávat. V takovém případě by proto povolení k zaměstnání zcela ztratilo svůj smysl.

(14) Žalobce součastně namítal, že ze strany žalovaného došlo ke změně rozhodovací praxe, neboť pracovní cesty cizinců byly vždy posuzovány jako legální práce, k čemuž žalobce poukázal na kontrolu provedenou v roce 2010 Úřadem práce Břeclav, kde nebylo při obdobné situaci zjištěno pochybení. Pokud se žalovaný vypořádal s námitkou změny postupu s odkazem na Směrnici generálního ředitele Úřadu práce č. 6/2012 z 2.2.2012, na kterou odkázal, pak k tomu žalobce zastává názor, že okamžikem účinnosti směrnice nedošlo ke změně právní úpravy, a tudíž by praxe správních orgánu měla být stejná. Navíc odkazovaná směrnice i směrnice, která byla touto směrnicí nahrazena, není veřejně dostupná a publikovaná. Náhlá změna právního stanoviska žalovaného je žalobcem vnímána jako účelová a diskriminující nejen žalobce, ale i každého zaměstnavatele zaměstnávajícího cizince. Tuto námitku soud nepovažuje za důvodnou.

Pokračování
- 6 -
10A 106/2012

(15) Soud z obsahu žalobou napadeného rozhodnutí ověřil, že správní orgány srozumitelně a v souladu se zákonem o zaměstnanosti vysvětlily pojem nelegální práce. Jak již soud výše uvedl ve shodě s žalovaným, nelegální prací je práce vykovávána v rozporu s vydaným povolením zaměstnání nebo bez tohoto povolení, přičemž povolení k zaměstnání mimo jiné obsahuje místo výkonu práce a druh práce. Byl-li v dané věci zjištěn rozpor v místě výkonu práce, jedná se nepochybně o porušení základního údaje uvedeného v povolení k zaměstnání, a je-li naplněna tato podmínka ve smyslu § 5 písm. e) bod 2. jedná se o výkon nelegální práce. Tento závěr vyplývá jednoznačně z platné právní úpravy. K vyslovení tohoto závěru není zapotřebí aplikace podzákonného předpisu - Směrnice. Z toho důvodu nemůže obstát námitka žalobce, že v předchozím období probíhaly kontroly nelegální práce bez zjištěných závad a přitom byl postup žalovaného případně jiných subjektů stejný. Je třeba dodat, že obecná argumentace jinými výsledky kontrol, které sice žalobce považuje za shodné, nemohou být v dané věci zohledněny, neboť každý případ je posuzován individuelně a nelze úspěšně takovými postupy provedenými v předchozím období argumentovat. S ohledem na to, že závěr vyslovený správními orgány odpovídá zákonu je zcela nepřípadný odkaz na Směrnici generálního ředitele Úřadu práce č. 6/2012 z 2.2.2012, když navíc se jedná o podzákonný právní předpis vydaný Ústředním orgánem státní správy určeným podřízeným orgánům. Takovýto podzákonný předpis není pro soud závazný. Navíc jak vyplynulo z vyjádření žalovaného směrnicemi se řídí pouze v tom případě, pokud jsou vydány přímo jeho nadřízeným orgánem. Zmiňovaná směrnice je využívána Úřady práce nikoliv však žalovaným. Současně k této žalobní námitce soud poznamenává, že pokud by došlo ke změně praxe správních orgánů, je nezbytné zjištění, zda předchozí praxe odpovídala zákonu či nikoliv. To z obecně formulované žalobní námitky, navíc týkajících se zcela jiného případu, nelze zjistit. Za předpokladu, že správní praxe neodpovídala zákonu je zcela nezbytné, aby taková praxe byla změna, a aby postup správních orgánu zákonu odpovídal. S názorem žalobce doplněným odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu, že změna praxe může nastat pouze v případě změny právního předpisu lze sice obecně souhlasit, nicméně nutno odkázat na předchozí vysvětlení týkající se skutečnosti, zda praxe, respektive výklad právního předpisu, realizovaných v praxi odpovídal zákonu či nikoliv. Vzhledem k tomu, že v dané věci je výklad zákona zcela jednoznačný a rozhodnutí, které bylo vydáno na základě zákona o zaměstnanosti, takový výklad zákona respektovalo a z něho vycházelo, je námitka ohledně jiné praxe správních orgánů, navíc formulována obecně a ve vztahu k jiným případům, zcela nedůvodná.

(16) Žalobce soudu doručil dne 21.11.2012 doplněk žaloby a posléze žalobu doplnil ve sdělení žalobce soudu, respektive vyjádření žalobce, které soudu předal při jednání, které bylo ve věci nařízeno dne 12.6.2013. K tomu soud uvádí, že argumenty a návrhy v těchto písemnostech prezentované byly vzneseny po uplynutí zákonné lhůty pro podání žaloby, tak jak je stanovena v § 72 odst. 1 s.ř.s. ve vztahu k § 71 odst. 2 věta druhá téhož zákona a soud se těmito argumenty případně návrhy tam vyslovenými zabývat nemohl. To dopadá i na žalobcem navržené přerušení řízení ve smyslu § 48 odst. 1 písm. a) s.ř.s. a předložení návrhu Ústavnímu soudu na zrušení části ust. § 140 odst. 4 písm. f) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, pro rozpor s ústavním pořádkem podle článku 95 odst. 2 Ústavy. Ze stejných důvodů se soud nemohl zabývat otázkou, zda při uložení sankce žalobci nedošlo k překročení mezí správního uvážení, či že by se soud měl zabývat i dalšími okolnostmi, které dle názoru žalobce dokreslují věc a jsou podstatné pro správné rozhodnutí správního soudu. V tomto směru soud poukazuje rovněž na skutečnost, že tato námitka je formulována navíc zcela obecně. Pokud při jednání žalobce vznesl požadavek, aby byla opatřena Směrnice generálního ředitele Úřadu práce č. 6/2006, pak tento návrh žalobce byl při jednání před krajským soudem z důvodu nadbytečnosti zamítnut.

Pokračování
- 7 -
10A 106/2012

(17) Soud proto v dané věci uzavřel, že skutkový stav, jak byl zjištěn a z něhož vycházel žalovaný správní orgán, rozporován nebyl. Pokud jde o předmět sporu, žalovaný správně posoudil zásadní otázku, zda v případě zaměstnání cizince, jemuž bylo vydáno povolení k zaměstnání na určité pracovní místo Úřadem práce a byl vyslán na pracovní cestu do jiného místa, bez souhlasu Úřadu práce, představuje nelegální práci. V takovém případě se totiž jednalo o výkon práce v rozporu s vydaným povolením, a to ve vztahu k místu výkonu práce. Byl proto správný závěr žalovaného, že žalobce se dopustil správního deliktu podle § 140 odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti tím, že umožnil výkon nelegální práce ve smyslu ust. § 5 písm. e) bod 2. zákona o zaměstnanosti, neboť jeho zaměstnanec S.B., který měl povolení k zaměstnání č.j. ABA-13523-1/2010 s platností do 31.5.2012 s místem výkonu práce Praha, pracoval dne 22.3.2012 v 9 hodin 30 minut na staveništi-zateplení bytového domu v Havlíčkově Brodě, Zrzavého 797.

V. Závěr, náklady řízení

(18) Soud proto uzavřel, že žalobcem uvedené žalobní námitky, které byly vzneseny ve lhůtě 2 měsíců od právní moci žalobou napadeného rozhodnutí nebyly důvodné, a proto žalobu podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. Dospěl k závěru, že žalobce se dopustil předmětného správního deliktu a sankce, za správní delikt byla uložena v souladu s ust. § 140 odst. 4 písm. f) zákona o zaměstnanosti na samé spodní hranice zákonného rozpětí.

(19) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. 60 odst. 1 s.ř.s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníku, který ve věci neměl úspěch. V dané záležitosti byl úspěšný žalovaný správní orgán, který však nevynaložil žádné náklady nad rámec své běžné činnosti a z toho důvodu se také náhrady nákladů řízení vzdal. Soud proto žalovanému i přes jeho úspěch v řízení, právo na náhradu nákladu řízení nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

Pokračování
- 8 -
10A 106/2012

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 12.června 2013

Předsedkyně senátu

JUDr. Marie K r y b u s o v é , v.r.

Za správnost vyhotovení: Prázdná Jaroslava

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru