Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 A 100/2011 - 43Rozsudek KSCB ze dne 25.11.2011

Prejudikatura

8 As 15/2011 - 72


přidejte vlastní popisek

10A 100/2011 – 43

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Krybusové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce Dělnické strany sociální spravedlnosti, se sídlem Praha 6, Ciolkovského 853, zastoupeného Jiřím Štěpánkem, obecným zmocněncem, adresa pro doručování Praha 6, Ciolkovského 853, proti žalovanému Městskému úřadu Vimperk, se sídlem Vimperk, Steinbrenerova 6/2, o žalobě žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21.11.2011 č.j. KS 32554/11-3/11-Chr, takto:

Rozhodnutí Městského úřadu Vimperk ze dne 21.11.2011, č.j. KS 32554/11-3/11-Chr se pro vady řízení zrušuje.

Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 3 000,- Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám obecného zmocněnce žalobce.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

(1) Žalobou, zaslanou soudu e-mailem dne 22.11.2011 doplněnou písemným podáním dne 24.11.2011 se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 21.11.2011, č.j. KS 32554/11-3/11-Chr, kterým bylo podle ustanovení § 10 odst. 1 písm. a) zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím, ve znění pozdějších předpisů, zakázáno shromáždění oznámené žalobcem, které se má konat dne 26.11.2011 od 11.00 hod. do 15.00 hod. ve Vimperku, na náměstí Svobody, neboť účel oznámeného shromáždění, spočívající Pokračování
- 2 -
10A 100/2011

v mítinku příznivců a členů strany DSSS s předsedou této strany povede s ohledem na hodnocení správního orgánu k výzvám k rozněcování nenávisti a nesnášenlivosti zejména pro národnost či sociální postavení důvodů.

(2) Žalobce v žalobě namítal, že stávající právní úprava neváže výkon shromažďovacího práva, které hodlal realizovat oznámením učiněným dne 16.11.2011, na povolení orgánu veřejné správy. Žalovaný rozhodl o zákazu shromáždění podle § 10 odst. 1 písm. a) zákona č. 84/1990 Sb., v platném znění, neunesl však své důkazní břemeno. K tomu je odkazováno na judikaturu NSS, kupříkladu č.j. 8 Af 7/2008-116. V bodech 6 – 11 rozhodnutí žalovaný jako důvod k zákazu shromáždění uvedl údajné zprovoznění diskusního fóra „Hnutí za Vimperk bez nepřizpůsobivých Rómů“ na sociální sítí facebook, avšak neuvedl konkrétní odkaz na internetovou adresu, kde se má daná diskuze nacházet, a tudíž není jednoznačně identifikovatelná a nezaměnitelná s jinou. Diskusní fórum nijak nesouvisí se zakázaným shromážděním. Žalovaný ani netvrdí, tím méně prokazuje, že uvedené diskusní fórum vytvořil žalobce, či že se na něm jakkoli podílí. Proto mu nemůže být přičítáno k tíži a uváděno jako důkaz k zákazu shromáždění, že na internetu probíhá anonymní diskuse. Odůvodnění rozhodnutí diskusním fórem na internetu je proto nezákonné a nepřezkoumatelné. Argumentuje-li žalovaný v bodech 12 – 14 údajnou činností DSSS navazující na činnost rozpuštěné Dělnické strany je jeho rozhodnutí rovněž nezákonné a nepřezkoumatelné, neboť žalobce je odlišným subjektem od Dělnické strany. Zákaz shromáždění nelze odůvodňovat údajnou minulou činností rozpuštěného již neexistujícího subjektu. Žalobce dále vznáší výhrady k odůvodnění rozhodnutí uvedenému v bodech 15 – 16, které označuje jako totalitářské rétoritské cvičení plné orwellovských obratů, které není pro žalobce srozumitelné a rétorika mu připomíná politické procesy z padesátých let. Argumentace vánočními trhy a údajnou mimořádnou dopravní situaci tak, jak je uváděna v bodu 17 odůvodnění rozhodnutí je podle žalobce rovněž nepřezkoumatelná, neboť není zřejmé, z jakých podkladů žalovaný vycházel a navíc shromáždění nebylo zakázáno z důvodu nutného omezení dopravy podle § 10 odst. 3 zákona o právu shromažďovacím, ale podle § 10 odst. 1 písm. a) téhož zákona. Žalobce odkázal i na názor Ústavu práva a právní vědy vyjádřený ve studii „Právní nález ve věci Pojem politického práva pokojně se shromažďovat a jeho možná omezení“, z něhož v žalobě citoval a zdůraznil, že omezení je možné toliko v případě reálně existujících relevantních dostatečných a prokazatelných důvodů, které lze podřadit pod taxativně vyjmenované výjimky z garantovaného práva, což znamená, že musí existovat některý z důvodů, který ospravedlňuje zákonné omezení práva pokojně se shromažďovat a zároveň musí být pozitivně zodpovězena otázka, zda je skutečně nezbytné v demokratické společnosti takováto opatření přijímat. Žalobce zdůraznil, že bylo porušeno jeho právo pokojně se shromažďovat, které je zaručeno článkem 19 Listiny základních práv a svobod, článkem 11 Evropské úmluvy, navíc zdůraznil, že shromáždění nesmí být podmíněno povolením orgánu veřejné správy. Žalovaný vydal rozhodnutí bez opory v zákoně. Pouze přesvědčivé a naléhavé důvody mohou ospravedlnit omezení svobody shromažďování, v daném případě však takové důvody neexistují. Bylo navrženo zrušení rozhodnutí žalovaného správního orgánu.

II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu

(3) Žalovaný správní orgán navrhl zamítnutí žaloby. Ve lhůtě soudem stanovené nesdělil, že nesouhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízeného jednání. Uvedl, že si je vědom podmínek, které stanoví zákon, na jejichž základě, lze přistoupit k omezení shromažďovacího práva. V žalobou napadeném rozhodnutí byly důvody, které správní orgán zjistil, popsány. Především se jednalo o to, že deklarovaný účel shromáždění Pokračování
- 3 -
10A 100/2011

podle názoru žalovaného povede k výzvám k rozněcování nenávisti a nesnášenlivosti z důvodu národnosti, rasy či sociální příslušnosti. Tato skutečnost je patrná kupříkladu z obsahu odůvodnění rozsudku NSS ze dne 17.2.2010 č.j. Pst 1/2009-469, ale i z dostupných informačních zdrojů. Nic na tom nemůže změnit skutečnost, že žalobce je právnickou osobou odlišnou od Dělnické strany, neboť činnost strany je vždy dána výhradně osobami, které takovou politickou stranu tvoří. V dané věci nezanedbatelná část členské základny včetně vedení bývalé Dělnické strany tvoří žalobce a žalobce se ani nijak netají, že je přímým pokračovatelem zrušené Dělnické strany. Představitelé žalobce ubezpečují veřejnost, že činnost Dělnické strany jejím zrušením nebude ohrožena. Žalovaný vyjádřil názor, že žalobce je subjektem značně provázaným se zaniklou Dělnickou stranou. Z toho důvodu lze očekávat i chování obdobné a příznačné pro Dělnickou stranu. Odmítl názor žalobce, že mu nelze přičítat souvislost s diskusí, která probíhá na diskusním fóru sociální sítě facebook, neboť k izolovanému vnímání těchto důkazních prostředků není důvod. Žalovaný si uvědomuje anonymitu těchto zdrojů, avšak rozhodnutí žalovaného není založeno pouze na obsahu této diskuze, ale na kontextu diskuse s faktickými aktivitami žalobce na území Města Vimperk a projevy jeho představitelů o dění ve Vimperku. Z projevů představitelů i webových stránek žalobce, které přímo odkazovaly na popsanou diskusi, žalovaný dovodil, že příspěvky k této diskusi jsou skutečně projevem představitele žalobce a žalobce i svou činností navazuje na probíhající diskusi. Ujišťuje totiž přispívatele, že zajistí, aby se do města dostavil značný počet příznivců. Sám žalobce odkazuje na judikát NSS č.j. 8 As 7/2008-116, z něhož vyplývá, že je vždy třeba postupovat s krajní obezřetností při respektování dříve nastíněných interpretačních vodítek. Jako okolnosti, které vedly k zákazu shromáždění, žalovaný označil skutečnosti, že v průběhu letošního roku docházelo a přetrvává napětí mezi občany města Vimperk a nepřizpůsobivou menšinou tvořenou rómskou komunitou. Jedním z výstupů tohoto napětí je i Hnutí za Vimperk a diskuse probíhající na sociální síti facebook, do které jsou zapojeni i členové žalobce. Žalovaný dovodil, že příznivci žalobce budou na místě mítinku s vedením žalobce, tak jak učinili v minulosti, vyzývat k nesnášenlivosti či jiným projevům nenávisti vůči národnostním menšinám a skupinám sociálně nepřizpůsobivých občanů ve městě Vimperk. To by mohlo ohrozit sociální stabilitu a způsobit eskalaci sociálního napětí a rizika násilných excesů. I z projevů žalobce popisovaných v odůvodnění napadeného rozhodnutí i ze žaloby samotné vyplývá, že žalobce svobodu projevu a shromažďování vnímá jako zaručenou možnost veřejně prezentovat cokoliv a kdykoliv a respektování práv jiných občanů a jejich kulturní odlišnosti považuje za rétoriku politických procesů z padesátých let a totalitní omezování jeho svobody, což žalovaný považuje za patologické a neslučitelné s fungováním demokratického právního státu.

III. Obsah správního spisu

(4) Ve správním spise, který byl soudu na jeho žádost zaslán, jsou založeny následující písemnosti. Leták s uvedením internetové adresy www.dsss-jiznícechy.cs, na němž jsou uvedena hesla Pohár trpělivosti již přetekl, Češi pojďte s námi je čas se sjednotit, Nebojuj sám, bojuj s námi za budoucnost našich dětí. Texty z internetové adresy www.dsss.cz ze dne 24.2.2010 k dvacátému výročí národní pravice s novým logem DSSS, text z 18.2.2011 k rozpuštění Dělnické strany, rok poté. Dále jsou ve spise založeny články Dělnické strany sociální spravedlnosti Krajské organizace Jižní Čechy ze dne 24.10.2011 označené „Vimperk: Město hrůzy a cikánské kriminality“ z 14.11.2011, „Krajská konference DSSS Jižní Čechy“ a „Glosa: Vimperk – Město hříchu“. Články z portálu iDNES.cz „Vimperk trápí potíže s Rómy“. „Lidé se bojí dalšího Šluknova“ z 2.11.2011, Ve Vimperku mají problémy s Rómy, strážníky tu ale na ulici nepotkáte ze dne 3.11.2011. „Vimperk je podle policie nejklidnější Pokračování
- 4 -
10A 100/2011

město v kraji, lidé se ale bojí“ z 4.11.2011, „Pohár trpělivosti s Rómy přetekl, hlásají plakáty vandasovců ve Vimperku“ z 8.11.2011.

(5) Ve spise je založena složka diskusního fóra na facebooku, „Hnutí za Vimperk bez nepřizpůsobivých Rómů“ a rozsudek NSS ze dne 17.2.2010 č.j. Pst 1/2009-348, kterým byla rozpuštěna politická strana Dělnická strana.

(6) Dne 21.11.2011 vydal Městský úřad Vimperk pod č.j. KS 32554/11-3/11-Chr rozhodnutí, kterým podle § 10 odst. 1 písm. a) zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím ve znění pozdějších předpisů zakázal shromáždění Dělnické strany sociální spravedlnosti, které se má konat dne 26.11.2011 od 11.00 hod do 15.00 hod. ve Vimperku na náměstí Svobody. Žalovaný uvedl, že prostudoval oznámení o konání politického shromáždění DSSS, které posoudil v návaznosti na nedávné události ve městě, zejména jejich mediální prezentaci v celostátně distribuovaných médiích ze dne 2.11.2011, 3.11.2011, 4.11.2011, 8.11.2011 a podobně, kdy byla situace popisována jako neřešený problém se sociálně nepřizpůsobivými občany s akcentem na občany rómské národnosti v návaznosti na obsah monitorované veřejně přístupné diskuse vedené na sociální síti facebook v rámci diskusního fóra „Hnutí za Vimperk bez nepřizpůsobivých Rómů“ a v návaznosti na deklarovanou a faktickou činnost DSSS s přihlédnutím k činnosti její předchůdkyně Dělnické strany dospěl k závěru, že aktivity DSSS a jí ohlášené shromáždění povedou k dalšímu výraznému rozněcování nenávisti a nesnášenlivosti, zejména pro národnost či sociální postavení. V tomto směru shledal naplnění podmínky podle ustanovení § 10 odst. 1 písm. a) zákona č. 84/1990 Sb., v platném znění a shromáždění zakázal. K jednotlivým poznatkům poukázal žalovaný na diskusní fórum „Hnutí za Vimperk bez nepřizpůsobivých Rómů“, které bylo zprovozněno dne 9.10.2011 a z celé diskuse je patrná silná protirómská nálada a snaha po podněcování k nenávisti a nesnášenlivosti vůči této národnostní menšině. Současně správní orgán navázal na fakt, že v bezprostřední časové souvislosti s otevřením diskusního fóra započala i aktivita DSSS ve Vimperku, a to uveřejněním článku dne 24.10.2011: „Vimperk, Město hrůzy a cikánské kriminality“, v závěru článku je uvedeno, že Dělnická strana sociální spravedlnosti je připravena toto hnutí podpořit. V příspěvku uveřejněném na internetových stránkách DSSS ze dne 13.11.2011 pod titulem Krajská konference DSSS se popisuje, že na konferenci byl zhodnocen vyhrocený stav rómského etnika ve Vimperku a byl stanoven přesný datum a čas uspořádání mítinku, z čehož správní orgán dospěl k závěru, že aktivity DSSS a jí ohlášené shromáždění povedou s ohledem na současný stav sociálního napětí ve Vimperku k dalšímu výraznému rozněcování nenávisti a nesnášenlivosti vůči uvedeným skupinám obyvatel. Současně správní orgán poukázal na to, že z projevů členů strany žalobce i vedoucích představitelů vyplývá, že tato politická strana plně převzala činnost, cíle i prostředky, jejich prosazování, které byly vlastní Dělnické straně, která byla rozpuštěna. Rovněž poukázal na zkušenosti s některými akcemi Dělnické strany takzvaná Bitva o Janov apod., vzal v úvahu i veřejné aktivity strany, konkrétně prohlášení zástupce pro Jižní Čechy pana Vacha i dalších prezentovaných vyjádření strany, které správní orgán vedly k závěru, že žalobce má ve skutečnosti v úmyslu využít oznámené shromáždění a jeho účel k prosazování cílů spočívajících v podněcování k rasové a sociální nesnášenlivosti a nenávisti z důvodu odlišné národnosti či sociálního postavení.

IV. Právní názor soudu

(7) Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle ustanovení § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Napadené výroky Pokračování
- 5 -
10A 100/2011

rozhodnutí soud přezkoumal podle odstavce druhého téhož ustanovení v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba byla opodstatněná.

(8) Žalovaný správní orgán rozhodnutím ze dne 21.11.2011 č.j. KS 32554/11-3/11-Chr, zakázal shromáždění příznivců a členů strany Dělnické strany sociální spravedlnosti s předsedou této strany Tomášem Vandasem, které se má konat dne 26.11.2011 od 11.00 hod. do 15.00. hod ve Vimperku na náměstí Svobody. Účelem shromáždění je seznámení se se současnou vnitropolitickou situací v zemi, bezpečnostní situací ve městě a proti rasovému násilí. Podle žalovaného oznámený účel shromáždění naplnil důvody umožňující jeho zákaz podle § 10 odst. 1 písm. a) zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím ve znění pozdějších předpisů (dále jen „shromažďovací zákon“).

(9) Podle ustanovení § 10 odst. 1 písm. a) shromažďovacího zákona úřad, jemuž bylo shromáždění oznámeno, je zakáže, jestliže by oznámený účel shromáždění směřoval k výzvě popírat nebo omezovat osobní, politická nebo jiná práva občanů pro jejich národnost, pohlaví, rasu, původ, politické nebo jiné smýšlení, náboženské vyznání a sociální postavení nebo k rozněcování nenávisti a nesnášenlivosti z těchto důvodů, podle písm. b) dopouštět se násilí nebo hrubé neslušnosti a podle písm. c) jinak porušovat Ústavu a zákony. Vydání zákazu shromáždění podle § 10 odst. 1 shromažďovacího zákona je proto závislé od účelu shromáždění. Ve spise, který byl soudu poskytnut nebylo oznámení o konání shromáždění založeno. Soud proto vychází z účelu shromáždění tak, jak byl uveden v žalobou napadeném rozhodnutí a žalobcem v žalobě nebyl rozporován, kterým je seznámení se se současnou vnitropolitickou situací v zemi, bezpečnostní situací ve městě a proti rasovému násilí. Žalovaný správní orgán posuzoval takto oznámený účel shromáždění, zvažoval současný stav dění ve městě z hlediska bezpečnosti občanů, vzal v úvahu i diskusi, která je v současné době vedena prostřednictvím facebooku pod názvem „Hnutí za Vimperk bez nepřizpůsobivých Rómů“ i probíhající mediální prezentaci otázky problémů se sociálně vyloučenými občany a národnostními menšinami a dospěl k závěru, že žalobcem oznámený účel shromáždění při současném zohlednění osoby jeho svolavatele by směřoval k výzvě popírat nebo omezovat osobní politická nebo jiná práva občanů, zejména pro jejich národnost nebo sociální postavení nebo k rozněcování nenávisti a nesnášenlivosti. Žalovaný vyjádřil přesvědčení, že i další argumentací uvedenou v rozhodnutí prokázal, že by konání shromáždění znamenalo zvyšování napětí a nebezpečí možného násilí a vedlo by nepochybně k rozněcování nenávisti a nesnášenlivosti zejména z důvodu národnosti, rasy či sociálního postavení některých skupin občanů. K tomuto závěru však žalovaný správní orgán neprovedl žádné konkrétní dokazování. Žalovaným správním orgánem vyslovený zákaz shromáždění může sice vyplývat pouze z účelu shromáždění, avšak hodlá-li správní orgán takovou argumentaci použít, je jeho povinností toto tvrzení prokázat, neboť v tomto směru na úřadu spočívá důkazní břemeno. Povinností správního orgánu je prokázat naplnění některého z důvodu zákazu podle § 10 odst. 1 shromažďovacího zákona. Dojde-li správní orgán k závěru, že je naplněn některý z taxativně stanovených zákonných důvodů pro zákaz shromáždění je nutné, aby tento závěr vyplýval z hodnocení konkrétních důkazů. Tuto povinnost správní orgán v dané záležitosti nesplnil. Důkazní břemeno neunesl. Závěr, který správní orgán vyslovil, nemá oporu ve spise ani v napadeném rozhodnutí. K tomuto závěru soud dospěl na základě posuzování konkrétních žalobních námitek, když vycházel přitom i z žalobcem citovaných judikátů Nejvyššího správního soudu, jakož i další judikatury tohoto soudu.

(10) Žalobce v prvé řadě rozporoval hodnocení žalovaného správního orgánu, které bylo učiněno na základě informací vyplývajících z diskuse probíhající na facebooku, neboť v tomto případě chybí konkrétní odkaz na internetovou adresu, kde se má daná diskuse Pokračování
- 6 -
10A 100/2011

nacházet a ta není jednoznačně identifikovatelná a nezaměnitelná s jinou adresou. Navíc tvrdil, že diskusní fórum „Hnutí za Vimperk bez nepřizpůsobivých Rómů“ nijak nesouvisí se zakázaným shromážděním a žalovaný to ani netvrdil, tím méně pak prokazoval, že diskusní fórum žalobce vytvořil, přispívá na něj nebo že je mu existence tohoto fóra vůbec známa. Tuto námitku soud považuje za důvodnou. Oznámený účel shromáždění, tak jak byl žalobcem deklarován, sám o sobě nesměřuje k výzvě popírat nebo omezovat osobní nebo politická nebo jiná práva občanů pro jejich národnost, pohlaví, rasu, původ, politické nebo jiné smýšlení, náboženské vyznání a sociální postavení nebo k rozněcování nenávisti a nesnášenlivosti z těchto důvodů. Opřel-li žalovaný důvod zákazu shromáždění o obsah jím monitorované veřejně přístupné diskuse vedené na sociální síti facebook v rámci diskusního fóra „Hnutí za Vimperk bez nepřizpůsobivých Rómů“ pak při respektu k právu druhých při výkonu vlastních práv je nutno vzít v úvahu, že obsah této diskuse, která je i v tištěné podobě založena ve správním spise, který byl soudu předložen, nemůže být přičítána žalobci jako právnické osobě právě pro skutečnost, že jedná se o diskusi zcela anonymní, jejíž důkazní hodnota je pro souzenou věc nízká, důkazní síla tohoto argumentu je výrazně oslabena tím, že se tento důkaz opírá o informace na internetu, jejichž věrohodnost nebyla ověřena ani hodnocena. To by bylo možné potvrdit pouze dalším dokazováním alespoň v určitém rozsahu, kterým by byla postavena najisto hodnověrnost těchto údajů. Takové dokazování však provedeno nebylo. Obdobný závěr je třeba vyslovit i ve vztahu k žalovaným citovaným příspěvkům uveřejněným na internetových stránkách žalobce, neboť z kontextu těchto údajů nelze přisvědčit správnímu orgánu ve správnosti jeho závěru, že ohlášené shromáždění právě po zhodnocení popsané diskuse a aktivit žalobce povedou k naplnění důvodu uvedeného v § 10 odst. 1 písm. a) zákona. Ani další argumenty uváděné žalovaným ve vyjádření k žalobě, nemohou zhojit jeho závěr nepodložený konkrétními důkazy, tak jak byl vysloven v žalobou napadeném rozhodnutí. Navíc vyjádření k žalobě netvoří součást rozhodnutí a při posuzování zákonnosti rozhodnutí již k němu nelze přihlížet. Žalovaný v rozhodnutí neuvedl o jaké faktické aktivity, které dal do souvislosti s posuzovaným skutečným účelem oznámeného shromáždění se mělo jednat a na základě jakých konkrétních důkazů tento závěr vyslovil. Zákaz shromáždění nelze odůvodnit předvídaným průběhem oznámeného shromáždění.

(11) Opodstatněnou soud považuje i další žalobní námitku, kterou žalobce vyjadřuje nesouhlas s body 12 – 14 rozhodnutí, v nichž správní orgán dovodil naplnění důvodu zákazu shromáždění v návaznosti na zkušenosti nikoliv pouze z činnosti žalobce, ale i předchůdce žalobce Dělnické strany. Právě z tohoto důvodu žalovaný dospěl k závěru, že ze strany žalobce lze z tohoto důvodu očekávat naplňování podobných cílů. V této souvislosti argumentuje žalovaný nejen internetovými stránkami žalobce, ale i články z internetového serveru aktuálně.cz ze dne 20.2.2010 citací předsedy Dělnické strany i žalobce Tomáše Vandase, jakož i rozsudkem NSS ze dne 17.2.2010 č.j. Pst 1/2009-469. Jak již bylo výše uvedeno, internetové stránky, případně novinové články, nelze jako důkaz k tomuto závěru použít stejně jako odkaz na citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu, který posuzoval činnost jiného subjektu Dělnické strany a také tímto rozsudkem tuto politickou stranu rozpustil. Politická strana žalobce je však povolenou politickou stranou a z toho důvodu bez dalšího konkrétního dokazování nelze obecný závěr o kontinuitě obou stran vyslovit a žalobci přičítat naplňování těchto cílů. Zákaz shromáždění nelze odůvodnit ani odkazem na osobu předsedy žalobce, který byl i předsedou rozpuštěné Dělnické strany a z toho dovozovat bez dalšího dokazování kontinuitu obou stran. Vždy je nezbytné zabývat se konkrétním zjišťováním skutečností dopadajících na žalobce a nikoliv týkající se jiného subjektu. Je-li proto opíráno rozhodnutí o odvozené argumenty, nelze je bez dalšího dokazování považovat za relevantní důkazy, které ve světle soudního přezkumu mohou obstát. Bez konkrétní argumentace nelze vyslovit závěr, že důvod pro vyslovení zákazu oznámeného shromáždění Pokračování
- 7 -
10A 100/2011

lze spojovat, resp. dovozovat z činnosti žalobce, který je pokračovatelem rozpuštěné Dělnické strany a v této souvislosti očekávat naplnění podobných cílů a provádění podobných činností. Takové hodnocení nemá oporu v provedeném dokazování.

(12) Námitky žalobce vznesené proti bodům 15 a 16 odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí se týkaly nesrozumitelnosti obsahu těchto bodů rozhodnutí a k těmto bodům žalobce vyjádřil pouze své hodnocení. Z tohoto hodnocení vyplývá, že závěry žalovaného, v těchto bodech vyslovené, žalobce odmítá. V těchto bodech žalovaný správní orgán svůj postup vysvětluje v obecné poloze veden přitom právními názory soudů, které již byly ohledně zákazu shromáždění podle § 10 odst. 1 shromažďovacího zákona vysloveny. S ohledem na nekonkrétnost této žalobní námitky, která byla vznesena pouze obecně soud uvádí, že v této části rozhodnutí jsou obsaženy obecné úvahy, které správní orgán vedly k vyslovenému závěru. Tyto úvahy lze v obecné poloze nepochybně podpořit, ve vztahu k vyslovenému závěru jich však nelze úspěšně využít, neboť z těchto bodů rozhodnutí není zřejmé, jaká konkrétní opatření úřad přijímá, nelze ověřit, jaká opatření jsou realizována a s jakým výsledkem a z toho důvodu nelze obecně dovodit, že vyslovením jiných názorů budou tyto postupy popřeny, neboť nelze ani presumovat, že takové názory budou na veřejném mítinku vysloveny a budou skutečně představovat nebezpečí, rozněcování národnostní nebo sociální nesnášenlivosti.

(13) K námitce žalobce ohledně argumentace žalovaného vánočními trhy a dopravní situací soud uvádí, že toto odůvodnění žalovaný správní orgán použil podpůrně, neboť k ní poznamenal, že považuje za vhodné poukázat na kolizi v termínu konání ohlášeného shromáždění s termínem konání vánočních trhů na témže místě, kde bude probíhat oficielní program spojený s vystoupením dětí u příležitosti rozsvícení vánočního stromu. Jak však vyplývá z výroku žalobou napadeného rozhodnutí, tento argument se do něho nepromítl, neboť zákaz shromáždění byl vysloven pouze podle § 10 odst. 1 písm. a) shromažďovacího zákona. Soud k tomu dále doplňuje, že tento argument, pokud by byl jediným důvodem pro zákaz shromáždění by nemohl obstát, neboť v takovém případě kolize oznámeného shromáždění s jinou oznámenou akcí by správní orgán musel postupovat podle § 8 shromažďovacího zákona a nabídnout žalobci možnost shromáždění na jiném místě, případně v jiném čase.

(14) Připomíná-li žalobce celkový rámec omezení práva pokojně se shromažďovat a odkazuje-li v této souvislosti na argumentaci Ústavu práva a právní vědy ve studii „Právní nález ve věci pojem politického práva pokojně se shromažďovat a jeho možná omezení“, pak tato studie nepředstavuje pro soud závazný mantinel, v němž se soud při posuzování důvodnosti žaloby může pohybovat, soud se při své rozhodovací činnosti řídí tak, jak mu ukládá Ústava ČR pouze zákonem a pouze soudu přísluší zákon vykládat. K argumentaci jinými zdroji lze přihlédnout pouze podpůrně. K žalobcem předložené studii soud poznamenává, že není pro rozhodování soudu nikterak závazná. Obsah studie, jak byl v žalobě z části citován, není v rozporu ani s výkladem soudu. Pro celkové posouzení důvodnosti žaloby nemá tato argumentace právní význam.

(15) Žalobní námitce, ve které žalobce poukazuje na ustanovení článku 19 Listiny základních práv a svobod, kterou je zaručeno právo pokojně se shromažďovat a je poukazováno i na článek 11 Evropské úmluvy, přičemž z těchto dokumentů žalobce dovozuje, že shromáždění nesmí být podmíněno povolením orgánu veřejné správy, lze v obecné poloze přisvědčit. Přisvědčit lze i žalobnímu tvrzení, že pouze přesvědčivé a naléhavé důvody mohou ospravedlnit omezení svobody shromažďování. Uvádí-li žalobce, že Pokračování
- 8 -
10A 100/2011

takové důvody neexistují, pak pro toto tvrzení neposkytl soudu žádné důkazy, pouze svou argumentací zpochybnil důvody použité žalovaným pro vyslovení zákazu shromáždění. Při respektování práva na pokojné shromažďování soud uvádí, že takové důvody, které by mohly ospravedlnit omezení svobody shromáždění nebyly správním orgánem opatřeny a předloženy. Správní orgán odůvodnil, že mu vznikly pochybnosti o oznámeném účelu shromáždění, avšak neprovedl takové důkazy, kterými by bylo jeho podezření, resp. pochybnosti prokázány. Učinil tak pouze nedostatečnými argumenty, které neměly oporu v dokazování, což je způsob nedostačující jak vyplývá i z právního názoru kupř. v rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 8 As 15/2011. Hodlal-li správní orgán prokázat, že skutečný účel shromáždění se liší od účelu oznámeného a odůvodnil-li tím svůj zákaz shromáždění, pak přesto, že z odůvodnění rozhodnutí zaznívá snaha o ochranu určité sociální skupiny, je třeba trvat na zákonném požadavku, že právo shromažďovací jako jedno z politických práv představuje právo na svobodu projevu. Důkazy, kterými by mohlo být toto právo omezeno, proto musí být provedeny procesním postupem. Žalovaný tomuto požadavku nevyhověl. Možnost zákazu shromáždění na základě účelu odlišného od účelu oznámeného, proto soud hodnotí jako výjimečnou. Žalovaný má i nadále možnost ve vymezených případech rozpustit shromáždění zákonem předvídaným způsobem (§ 12 odst. 5 shromažďovacího zákona).

(16) Soud proto uzavřel, že na základě žalobcem vyslovených žalobních bodů neshledal oporu pro argumenty žalovaného vyslovené v napadeném rozhodnutí. Správní orgán neprokázal, že účel shromáždění naplňuje důvody zákazu ve smyslu § 10 odst. 1 shromažďovacího zákona.

V. Závěr náklady řízení

(17) Soud proto uzavřel, že žaloba byla důvodná. Postupoval podle § 76 odst. 1 písm. b) s.ř.s., neboť skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí byl v rozporu se spisy nebo v nich neměl oporu nebo vyžaduje rozsáhlé nebo zásadní doplnění. V dané záležitosti nemá rozhodnutí správního orgánu oporu ve správním spise, neboť spis neobsahuje důkazy, které by dokládaly správním orgánem vyslovený závěr. Soud proto podle § 76 odst. 1 písm. b) s.ř.s. žalobou napadené rozhodnutí zrušil bez nařízeného jednání.

(18) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšnému žalobci náleží právo na náhradu nákladů řízení. Soud proto přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení ve výši 3 000,- Kč představující zaplacený soudní poplatek.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně z důvodů podle § 103 odst. 1 s.ř.s. prostřednictvím soudu podepsaného ve dvou stejnopisech. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen podle § 105 odst. 2 s.ř.s. advokátem. Podání kasační stížnosti nemá odkladný účinek.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 25. listopadu 2011

Předsedkyně senátu:

JUDr. Marie Krybusová v.r.

Pokračování
- 9 -
10A 100/2011

Za správnost vyhotovení:

Sládková Blanka

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru