Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 A 10/2012 - 91Rozsudek KSCB ze dne 15.10.2012

Prejudikatura

1 As 36/2010 - 44


přidejte vlastní popisek

10A 10/2012 - 91

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobců a) A. S., bytem Č. B., V Z. X, b) F. S., bytem Č. B., V Z. X, c) I. K., bytem H. n. V., N. X, d) Ing. L. K., bytem S. X, K., zastoupených Mgr. Petrem Nesporým, advokátem se sídlem České Budějovice, Puklicova 1069/52, proti žalovanému Krajskému úřadu - Jihočeského kraje České Budějovice, U Zimního stadionu 1952/2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16.11.2011 č.j. KUJCK 35787/2011 OZZL/5/Sou/O-88/11, takto:

Vyslovuje se nicotnost rozhodnutí Krajského úřadu – Jihočeského kraje ze dne 16.11.2011 č.j. KUJCK 35787/2011 OZZL/5/Sou/O-88/11 a rozhodnutí Městského úřadu Český Krumlov ze dne 7.6.2010 sp.zn. S-MUCK 44632/2009/Pi, č.j. MUCK 18137/2010/OŽPZ/Pi .

Žalobcům se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

Žalobci se žalobou podanou v zákonné lhůtě domáhají zrušení rozhodnutí žalovaného, kterým bylo částečně změněno rozhodnutí Městského úřadu v Českém Krumlově ze dne 7.6.2010, jímž bylo podle § 142 správního řádu ve vazbě na § 1 odst. 4 zákona o vodovodech a kanalizacích rozhodnuto, že vodovod Hory u Perneka, vodovody Hory – 1. etapa a vodovod Hory – 2. etapa nejsou vodovody pro veřejnou potřebu dle zákona o vodovodech a kanalizacích, a to tak, že bylo ve výroku I. změněno ustanovení, podle kterého bylo z původního podle § 142 správního řádu ve vazbě na § 1 odst. 4 zákona o vodovodech a kanalizacích rozhodnuto tak, že „podle § 142 odst. 1 správního řádu ve vazbě na § 1 odst. 3 Pokračování
- 2 -
10A 10/2012

zákona o vodovodech a kanalizacích“ a dále byl změněn závěr výrokové věty ve výroku I. z původního „nejsou vodovody pro veřejnou potřebu podle zákona o vodovodech a kanalizacích a nikdy jiné nebyly“ na správně „nejsou vodovody sloužící veřejné potřebě podle zákona o vodovodech a kanalizacích“ a zbylá část rozhodnutí byla potvrzena.

Žalobci považují napadené rozhodnutí za nezákonné, poukazují na skutečnost, že prvostupňový správní orgán rozhodl o tom, že předmětný vodovod nesplňuje podmínky § 1 odst. 3 zákona č. 274/2001 Sb., aby byl vodovodem pro veřejnou potřebu dle zákona o vodovodech a kanalizacích, když tento svůj závěr vyjádřil ve výrokové části rozhodnutí tak, že uvedl, že předmětný vodovod není vodovodem pro veřejnou potřebu podle zákona o vodovodech a kanalizacích a nikdy jimi ani nebyl. O podnětu k vydání rozhodnutí podle § 1 odst. 4 zákona č. 274/2001 Sb. však výrokem rozhodnutí rozhodnuto nebylo, neboť správní orgán se zabýval pouze tím, proč nejsou podle jeho názoru dány podmínky pro rozhodnutí. Podnět k posouzení věci dle § 1 odst. 4 zákona byl nepochybně učiněn. Správní orgány v řízení věc formálně ukončily vydáním rozhodnutí, když výrokem však o žádosti podle § 142 správního řádu s odkazem na § 1 odst. 4 zákona o vodovodech a kanalizacích rozhodnuto nebylo. Žalobci proto napadají postup odvolacího správního orgánu, který posouzení věci dle § 1 odst. 3 zákona o vodovodech a kanalizacích a podle § 1 odst. 4 uvedeného zákona považuje za řízení o dvou žádostech. Pokud by byl tento náhled odvolacího orgánu správný, jednalo by se ve věci pouze o jedno rozhodnutí, kdy by byl správní orgán povinen posoudit tuto otázku jak z hlediska ustanovení § 1 odst. 3, tak i z hlediska § 1 odst. 4 zákona, byla by tak vydáním napadeného rozhodnutí věc pravomocně skončena a žalobci by tak ztratili možnost domáhat se vydání rozhodnutí, kde by věc byla posouzena rovněž z hlediska § 1 odst. 4 zákona o vodovodech a kanalizacích. Žalobci rovněž považují za nesprávný závěr, že vodovody trvale využívá méně než 50 osob. Správní orgán prvého stupně nesprávně uvedl, že vodovody, kterých se rozhodnutí týká, s výjimkou tří osob, zásobují pouze rekreační objekty, které jsou využívány především v letních měsících. Správním orgánem prvého stupně ani správním orgánem odvolacím není uváděno, jaké skutkové závěry o množství odebírané vody byly vlastně učiněny a na základě jakých důkazů byly takové skutkové závěry učiněny. Žalobci považují napadené rozhodnutí za nepřesvědčivé i ohledně výkladu pojmu vodovod sloužící k trvalému bydlení jiné než pitné vody. Napadené rozhodnutí není řádně odůvodněno. Správní orgán neuvedl, na základě čeho určuje, zda se jedná o vodovod sloužící k trvalému rozvodu jiné než pitné vody. Pouze v odůvodnění se vyjadřoval k jednotlivým okolnostem týkajících se vodovodu a připojených objektů, aniž by jasně uvedl, zda se jedná o vodovod sloužící k trvalému rozvodu jiné než pitné vody. Rovněž správní orgán neuvádí, na základě jakého právního předpisu by mělo být ve výroku uvedeného rozhodnutí stanoveno, že se jedná o stavbu určenou k zásobování pitnou vodou. Žalobci mají za to, že správní orgán dezinterpretuje rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 10.2.2003, rovněž tak i obsah rozsudku Městského soudu v Praze č.j. 93/2003-51 ze dne 28.2.2005.

Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby, v souladu se zákonem přistoupil ke změně výroku ustanovení, podle kterého bylo rozhodováno, a to na správné podle § 142 odst. 1 správního řádu ve vazbě na § 1 odst. 3 zákona č. 274/2001 Sb., neboť o postupu dle § 1 odst. 4 zákona o vodovodech a kanalizacích bude správním orgánem rozhodnuto. Žalovaný vyzval Ministerstvo zemědělství o výklad pojmu „osoby trvale užívající vodovod“. Ve vyjádření žalovaný setrval na závěru, že se nejedná o dodávku pitné vody. Žalovaný ve vyjádření k žalobě odkázal na obsah napadeného rozhodnutí s tím, že námitky žalobce považuje za nedůvodné. Dle žalovaného je rozhodnutí přezkoumatelné, zda se jedná o dodávku pitné vody či nikoli, bylo vyloženo správně.

Pokračování
- 3 -
10A 10/2012

Z obsahu správních spisů soud zjistil, k věcné příslušnosti tyto rozhodné skutečnosti. Žalobci podali žádost o pomoc ve věci nezahájeného přezkumného řízení ve věci veřejného vodovodu v obci Horní Planá, část Hory, kdy se žalobci domáhali vydání rozhodnutí dle § 39 odst. 4 zákona č. 274/2001 Sb. o vodovodech a kanalizacích. V odpovědi na jejich žádost Ministerstvo zemědělství, útvar odboru auditu a supervize dne 9.6.2009 sdělilo, že nemohlo rozhodnout v pochybnostech dle § 39 odst. 4 zákona o vodovodech a kanalizacích, neboť nebyla splněna jedna z podmínek uvedených v tomto ustanovení. Vodovod by musel splňovat podmínky stanovené v § 1 zákona o vodovodech a kanalizacích a musel by být veřejným vodovodem podle předcházející právní úpravy. Tyto předpoklady však u vodovodu Hory splněny nebyly. Rozhodovací pravomoc proto spadá do působnosti vodoprávního úřadu první instance – Městského úřadu v Českém Krumlově.

Žalobci proto podali dne 10.7.2009 podnět k vydání rozhodnutí dle § 142 odst. 1 správního řádu u Městského úřadu Český Krumlov, odboru životního prostředí a zemědělství. Požadovali vydání rozhodnutí ohledně trvání právních vztahů k vodovodům „Vodovod Hory u Perneka, tak vodovod Hory – 1. etapa i vodovod Hory - 2. etapa“. V žádosti žalobci navrhli, aby vodoprávní úřad rozhodl, že předmětný vodovod je vodovodem pro veřejnou potřebu podle zákona o vodovodech a kanalizacích s tím, že pokud by vodoprávní úřad došel k závěru, že předmětný vodovod není vodovodem pro veřejnou potřebu, mohl by pak z vlastního podnětu stanovit podle § 1 odst. 4 zákona, že se uvedený zákona vztahuje i na tento vodovod. Vodoprávní úřad tato podání postoupil Ministerstvu zemědělství s odůvodněním, že dle ustanovení § 39 odst. 4 zákona č. 274/2001 Sb. o vodovodech a kanalizacích v pochybnostech rozhodne ministerstvo. Ministerstvo zemědělství usnesením č.j. 36724/2009-15110 ze dne 2.11.2009 rozhodlo dle § 12 správního řádu tak, že podání žalobců ze dne 10.7.2009 vrátilo Městskému úřadu Český Krumlov jako věcně a místně příslušnému správnímu orgánu k vyřízení předmětného podání. Citované usnesení je odůvodněno tím, že Ministerstvo zemědělství aby mohlo dle § 39 odst. 4 zákona č. 274/2001 Sb. o vodovodech a kanalizacích rozhodnout, musel by vodovod Hory splňovat podmínky uvedené v § 1 uvedeného zákona a zároveň také být veřejným vodovodem dle předcházející právní úpravy. Tyto předpoklady splněny nebyly, neboť v době platnosti předchozích právních předpisů nebylo pravomocně rozhodnuto, zda je vodovod Hory vodovodem veřejným.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu a dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí stejně jako prvostupňové rozhodnutí správního orgánu jsou nicotná.

Krajský soud se nejprve zabýval otázkou, zda rozhodnutí bylo vydané správním orgánem, který k jeho vydání byl věcně příslušný.

V daném případě je mezi účastníky na sporu, zda je předmětný vodovod vodovodem pro veřejnou potřebu.

Z ustanovení § 39 odst. 4 zákona č. 274/2001 Sb. vyplývá, že vodovody a kanalizace, které byly podle dosavadních právních předpisů veřejnými vodovody a veřejnými kanalizacemi a splňují podmínky stanovené v § 1 jsou vodovody a kanalizacemi podle tohoto zákona. V pochybnostech rozhoduje ministerstvo.

Toto přechodné ustanovení stanoví, které vodovody a kanalizace se po dni nabytí účinnosti zákona stávají veřejnými vodovody a kanalizacemi podléhajícími uvedenému zákonu. Jsou jimi všechny vodovody a kanalizace, které byly podle dříve platných právních Pokračování
- 4 -
10A 10/2012

předpisů považovány za veřejné vodovody a kanalizace. Jednou z podmínek je tedy veřejnost stávajících vodovodů a kanalizací a druhou podmínkou je, že splňují požadavky uvedené v § 1 zákona. Pokud jsou tyto dvě podmínky splněny, jsou stávající vodovody a kanalizace považovány za vodovody a kanalizace podléhající tomuto zákonu.

Dle právního názoru Ministerstva zemědělství vyjádřeného v usnesení ze dne 2.11.2009 předmětné vodovody nebyly před 1.1.2002 veřejnými vodovody, proto nesplňují podmínky § 1 uvedeného zákona. Tento názor je nesprávný, neboť podle § 39 odst. 4 zákona o vodovodech a kanalizacích může pochybnost vzniknout nejen o tom, zda dnes vodovod /dříve veřejný/ naplňuje znaky dle § 1 uvedeného zákona, ale tehdy, zda vodovod byl vůbec podle dřívější úpravy veřejný. Zcela nesprávně bylo proto vycházeno pouze ze splnění podmínek stanovených v § 1, přestože se má rozhodovat v pochybnostech o tom, zda vodovod byl veřejný podle předchozích předpisů. Soud proto uzavřel, že rozhodnutí bylo vydáno absolutně věcně nepříslušným správním orgánem, neboť věcně příslušné v pochybnostech bylo ministerstvo.

Jestliže tu vznikly pochybnosti o povaze posuzovaného vodovodu, musí o daném vodovodu z hlediska jeho charakteru rozhodnout ministerstvo. Kompetenci vodoprávních úřadů nižšího stupně nezakládá právní názor ministerstva na aplikaci § 39 odst. 4 zákona a není tu ani zákonné zmocnění, na základě kterého by bylo možno založit působnost vodoprávního úřadu nižšího stupně v pochybnostech rozhodnout. Jak již bylo uvedeno, daná norma obsahuje podmínky dvě, přičemž pochybnosti se mohou vztahovat k oběma těmto podmínkám. Takové pochybnosti se projevují v projednávané věci.

Z toho, co bylo uvedeno proto plyne, že rozhodnutí o povaze vodovodu je na ministerstvu, které jediné je k takovému rozhodování povoláno a které má v pochybnostech o daném vodovodu rozhodnout. Vydání takového rozhodnutí nemohou suplovat vodoprávní úřady nižších stupňů pro nedostatek jim zákonem svěřené věcné příslušnosti.

Soud poznamenává, že podle § 78 odst. 1 správního řádu se nicotnost „zjišťuje a prohlašuje z moci úřední, a to kdykoli“. Nicotnost správního rozhodnutí označuje stav, kdy správní akt vydaný správním orgánem není v důsledku určité závažné vady vůbec správním aktem, ale je aktem, který není způsobilý vyvolat žádné právní následky. Nicotný správní akt nikoho právně nezavazuje. Nicotnost nemůže být zhojena ani uplynutím času, na rozdíl od nezákonnosti či věcné nesprávnosti. V souvislosti s tím, soud odkazuje na judikaturu Nejvyššího správního soudu ze dne 22.7.2005 č.j. 6 A 76/2001-96, Sb. NSS 793/2006 a ze dne 13.5.2008 č.j. 8 Afs 78/2006-74, Sb. NSS 1629/2008.

Podle judikatury Nejvyššího správního soudu je typickým důvodem nicotnosti rozhodnutí absolutní nedostatek věcné příslušnosti na straně správního orgánu, který jej vydal. Charakter předmětného vodovodu měl být v daném případě posouzen ministerstvem dle § 39 odst. 4 zákona č. 274/2001 Sb.

Soud proto dospěl k závěru, že rozhodnutí krajského úřadu i prvostupňové správní rozhodnutí jsou nicotná, a proto dle § 76 odst. 2 s.ř.s. vyslovil jejich nicotnost i bez návrhu. Soud vyslovil nicotnost napadeného rozhodnutí i přesto, že žalobci toto nepožadovali ani tuto skutečnost v žalobě nenamítali, neboť k nicotnosti rozhodnutí je soud povinen přihlédnout dle § 76 odst. 2 s.ř.s. i bez návrhu. S ohledem na nicotnost napadeného rozhodnutí se soud nemohl zabývat přezkoumáním jeho zákonnosti.

Pokračování
- 5 -
10A 10/2012

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s., kdy soud žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení za situace, kdy žalobce se svými žalobními body nebyl úspěšný, ze strany žalobce bylo navrhováno vyslovení nicotnosti, rovněž žalovaný v řízení úspěšný nebyl v případě, že ohledně napadeného rozhodnutí byla vyslovena nicotnost.

Soud rozhodl rozsudkem bez jednání dle § 51 odst. 1 s.ř.s., neboť účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 15. října 2012

Předsedkyně senátu:

JUDr. Věra Balejová v.r.

Za správnost vyhotovení: Šárka Vondřejcová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru