Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

63 A 1/2013 - 47Usnesení KSBR ze dne 16.04.2013

Prejudikatura

1 Ao 1/2009 - 120


přidejte vlastní popisek

63 A 1/2013-47

USNESENÍ

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců Mgr. Petra Pospíšila a JUDr.Kateřiny Mrázové, Ph.D., v právní věci navrhovatele: Občanské sdružení Na rovinách, Propast, o.s., se sídlem Velatice 198, PSČ 664 05, IČ: 22883720, proti odpůrci: Obec Velatice, se sídlem Velatice č.p. 35, PŠC 664 05, IČ: 00488364, o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy – Územního plánu obce Velatice, týkající se lokality „Z 13“, schváleného Zastupitelstvem obce Velatice dne 18. 2. 2013,

takto:

I. Návrh seodmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Navrhovateli s e z účtu Krajského soudu v Brně vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Návrhem ze dne 20. 3. 2013 se navrhovatel domáhá zrušení části opatření obecné povahy - územního plánu obce Velatice, týkající se lokality „Z 13“, která se nachází v části obce „Propast“. Navrhovatel je občanským sdružením, založeným dle zákona č. 83/1090 Sb., registrovaným u Ministerstva vnitra dne 7. 7. 2011. Náplní jeho činnosti je mimo jiné ochrana přírody a krajiny v Obci Velatice v okrese Brno – venkov a ochrana území označeného jako Velatická slepencová stráň.

Uvedeným opatřením obecné povahy byla na pozemcích p.č. 441, 440, 439, 438/1. 438/2 a 437, orná půda, zapsaných na LV č. 10001 pro katastrální území Velatice, obec Velatice, vymezena zastavitelná plocha, která je v územním plánu označena jako lokalita Z 13. Dle navrhovatele důvodem vymezení zastavitelné plochy byl prodej předmětných pozemků, o kterém bylo rozhodnuto zastupitelstvem obce na témže jednání, na kterém byl schválen územní plán. Rozhodnutí o prodeji vycházelo ze smlouvy o smlouvě budoucí ze dne 22. 7. 2011, kde na straně kupujícího vystupuje investor, společnost TOPTERM, s.r.o. se pokračování
63 - 2 -
A 1/2013

sídlem Václava Rady 1470/3, 156 00 Praha 5, IČ 26961008, který na předmětných pozemcích plánuje výstavbu domů.

Opatření obecné povahy napadá navrhovatel především z důvodu, že předmětná lokalita se nachází v bezprostřední blízkosti lesa, v jeho ochranném pásmu, v blízkosti památky Velatická slepencová stráň. Dosud zde nebyl vymezen lokální biokoridor, tedy prvek systému ekologické stability, jejíž ochranou a vytvářením se zajišťuje ochrana přírody a krajiny. Lokalita Z 13 dosud plnila ochrannou funkci, byla zástupcem volné kulturní krajiny, sloužila nejen občanům Velatic jako místo klidu a odpočinku. Uvedená lokalita byla před mnoha lety i formálně v územním plánu k těmto účelům určena. Územní plán dle žalobce nesplňuje základní zákonné požadavky. Žalobce v této souvislosti uvedl konkrétní námitky. Dále navrhl, aby soud podané žalobě přiznal odkladný účinek, neboť pokud by bylo postupováno podle části územního plánu, která je navrhována ke zrušení, mohlo by to vést k nevratným důsledkům.

Navrhovatel uvedl, že zaslal písemné připomínky již proti prvotnímu záměru prodeje, které zastupitelstvem nebyly zohledněny. Bylo patrné, že obec nehodlá z prodeje ustoupit. Dle žalobce byla patrná snaha obce vyhovět investorovi umožnit výstavbu. Navrhovatel byl aktivním i nadále v procesu přijímání územního plánu, neboť se obával zásahů do přírodních útvarů a narušení lesa jako významného krajinného prvku. Dne 14. 12. 2012 podal námitky proti návrhu územního plánu, které doručil odpůrci i pořizovateli, Městskému úřadu Šlapanice. Na jeho námitky však nebylo nijak reagováno, odpůrce se s nimi vůbec nevypořádal. Navrhovatel proto považuje napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné. Navíc územní plán nebyl dosud řádně zveřejněn na úřední desce obce Velatic ani městyse Šlapanice.

Krajský soud v Brně zkoumal, zda jsou splněny podmínky, za nichž může jednat ve věci. Nejprve se zabýval aktivní procesní legitimací navrhovatele. Jak je výše uvedeno, navrhovatel je občanským sdružením založeným podle zákona č. 83/1990 Sb. se zaměřením mimo jiné na ochranu přírody a krajiny v dané lokalitě. Jedná se tedy o právnickou osobu, která je samostatným nositelem hmotných i procesních práv, odlišných od práv fyzických osob, které jsou jejími členy.

Navrhovatel ke své aktivní legitimaci odkázal na §101a s.ř.s. s tím, že přijetím předmětného opatření obecné povahy byl zkrácen na svých právech, neboť je nositelem práva na příznivé životní prostředí, které bylo dotčeno. V této souvislosti citoval z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 10. 2007, sp. zn. 2 As 13/2006.

Dále navrhovatel poukázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu 6 Ao 4/2010-88 ze dne 19. 12. 2012 s tím, že se považuje za „dotčenou veřejnost“ ve smyslu čl. 9 odst. 2 a 3 Aarhuské smlouvy, která zajišťuje širokou míru přístupu k ochraně ve věcech životního prostředí .

Podle § 101a odst. 1 věta prvá s. ř. s. návrh na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části je oprávněn podat ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech opatřením obecné povahy, vydaným správním orgánem, zkrácen.

pokračování
63 - 3 -
A 1/2013

Soud při aplikaci uvedeného ustanovení vycházel z usnesení Nejvyššího správního soudu č.j. 3 Ao 3/2011-41 ze dne 25. 5. 2011, kde byla řešena otázka aktivní procesní legitimace občanského sdružení zaměřeného na ochranu přírody k podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy – územního plánu. Nejvyšší správní soud při řešení této otázky poukázal na usnesení Rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009 – 120, publikované pod č. 1910/2009 Sb. (ve věci územního plánu obce Vysoká nad Labem), ze kterého citoval: „Navrhovatel tedy musí v první řadě tvrdit, že existují určitá jemu náležející subjektivní práva, která jsou opatřením obecné povahy dotčena. Nestačí tedy, tvrdí-li navrhovatel, že opatření obecné povahy či procedura vedoucího k jeho vydání jsou nezákonné, aniž by současně tvrdil, že se tato nezákonnost dotýká jeho právní sféry. (…) Splnění podmínek aktivní procesní legitimace bude tedy dáno, bude-li stěžovatel logicky konsekventně a myslitelně tvrdit možnost dotčení jeho právní sféry příslušným opatřením obecné povahy. To, zda je dotčení podle povahy věci vůbec myslitelné, závisí na povaze a předmětu, obsahu a způsobu regulace prováděné konkrétním opatřením obecné povahy, napadeným návrhem na jeho zrušení. (…) V případě územních plánů musí navrhovatel především plausibilně tvrdit, že existuje vztah mezi jeho právní sférou a územím, jež je územním plánem regulováno, a dále musí tvrdit, že dotčení je z povahy věci myslitelné právě danou formou právní regulace, tj. územním plánem s jeho předmětem, obsahem a způsobem regulace. (…) Výjimečně je též představitelné, aby aktivní procesní legitimace byla dána i tehdy, tvrdí-li navrhovatel, který sám není vlastníkem nemovitosti ani nemá právo k takové cizí věci na území regulovaném územním plánem, že jeho vlastnické právo nebo jiné absolutní právo k nemovitosti nacházející se mimo území regulované územním plánem by bylo přímo dotčeno určitou aktivitou, jejíž provozování na území regulovaném územním plánem tento plán (jeho změna) připouští. Typicky půjde o vlastníka pozemku sousedícího s územím regulovaným územním plánem, který by mohl být dotčen určitou aktivitou, jejíž vlivy se významně projeví i na jeho pozemku (např. exhalacemi, hlukem, zápachem apod.) nebo které povedou k významnému snížení hodnoty jeho majetku.“

Nejvyšší správní soud v usnesení č.j. 3 Ao 3/2011-41 ze dne 25. 5. 2011 dále uvedl:„Rozšířený senát tak aktivní procesní legitimaci k podání návrhu v podstatě navázal na okruh osob uvedených v § 52 odst.2 stavebního zákona, jimž je umožněno v procesu pořizování a schvalování územního plánu podávat námitky, s mírným rozšířením na subjekty, jejichž nemovitosti se sice nenacházejí uvnitř řešeného území, u nichž však vzhledem k charakteru opatření přijatých v rámci územního plánu lze ve výjimečných případech předpokládat dopad srovnatelný s dopadem na zákonem vymezenou skupinu.

Je zcela zřejmé, že navrhovatel podmínky zde uvedené neplní. Oprávnění občanských sdružení zabývajících se ochranou přírody a krajiny je ve vnitrostátním právu vymezeno pouze v ustanoveních § 70 odst. 2 a 3 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, případně v § 23 odst. 10 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí.“

Dále v uvedeném usnesení Nejvyšší správní soud konstatoval: „…občanská sdružení mohou být účastníky správních řízení tam, kde mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny, a tudíž mohou případně podávat žaloby podle části třetí, hlavy druhé soudního řádu správního s žalobní legitimací podle § 65 odst. 2 s. ř. s. Z žádného ustanovení ať již stavebního zákona, zákona na ochranu přírody a krajiny, zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, soudního řádu správního či z jiného právního předpisu, však nelze dovodit jejich oprávnění podat návrh na zrušení opatření obecné povahy – územního plánu obce či jeho změny. Občanská sdružení zaměřená na ochranu přírody a krajiny nemají žádná hmotná práva, která by mohla být přijatým územním plánem přímo dotčena, ani jim zvláštní právní předpis nepřiznává v procesu přijímání územního plánu či jeho změny nějaké speciální pokračování
63 - 4 -
A 1/2013

postavení. Občanská sdružení zde mohou pouze podávat připomínky bez nároku na jejich vypořádání v rozhodnutí o námitkách, s výjimkou případů uvedených v § 23 stavebního zákona. O takovýto případ se však u navrhovatele nejedná.

K tomu Nejvyšší správní soud dodává, že právo občanských sdružení na přístup k soudu nelze dovodit ani z komunitárních předpisů či z tzv. Aarhuské úmluvy. Územní plán je koncepcí ve smyslu čl. 7 Aarhuské úmluvy, právo na přístup k soudu, jež by se mohlo k čl. 7 vztahovat, pak upravuje čl. 9 odst. 3 Úmluvy. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 8. 3. 2011 ve věci C 240/09 však nemá uvedený článek v právu Unie přímý účinek. Právo na přístup k soudu při přezkumu územních plánů tak zůstává výhradně věcí příslušné vnitrostátní úpravy. “

Krajský soud plně odkazuje na výše uvedenou argumentaci Nejvyššího správního soudu a uzavírá, že navrhovatel jako občanské sdružení zabývající se ochranou přírody a krajiny není v předmětné věci nadán aktivní procesní legitimací.

Krajský soud dodává, že pokud navrhovatel poukázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu 6 Ao 4/2010-88 ze dne 19. 12. 2012 s tím, že se považuje za „dotčenou veřejnost“ ve smyslu čl. 9 odst. 2 a 3 Aarhuské smlouvy, krajský soud konstatuje, že se nejednalo o přiléhavý příměr. V uvedené věci byla řešena aktivní legitimace navrhovatelů, kteří byly vlastníky pozemků v katastrálním území, jehož se týkalo opatření obecné povahy. Odkaz na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 10. 2007, sp. zn. 2 As 13/2006 nebyl rovněž případný, neboť v uvedené věci se nejednalo o otázku aktivní procesní legitimace při soudním přezkumu opatření obecné povahy.

Vzhledem k výše uvedenému krajský soud konstatuje, že návrh na zrušení části opatření obecné povahy byl podán osobou zjevně k tomu neoprávněnou, a proto ho soud podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z §60 odst. 3 věta prvá s. ř. s., podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízen, í bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.

Výrok o vrácení zaplaceného soudního poplatku žalobci se opírá o § 10 odst. 3 in fine zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti tomuto usnesení lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Brně dne 16. dubna 2013

JUDr. Zuzana Bystřická, v.r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru