Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

62 Af 40/2010 - 38Usnesení KSBR ze dne 03.08.2011


přidejte vlastní popisek

62 Af 40/2010-38

USNESENÍ

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D. a soudců JUDr. Jany Kubenové a Mgr. Petra Šebka v právní věci žalobce: Litvínovská uhelná a. s., se sídlem Most, V. Řezáče 315, zastoupený Mgr. Augustinem Kohoutkem, advokátem se sídlem PELIKÁN KROFTA KOHOUTEK advokátní kancelář s. r. o., Praha 1 – Malá Strana, Újezd 450/40, Tyršův Dům, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem Brno, tř. Kpt. Jaroše 7, o žalobě proti „sdělení“ Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 31. 3. 2010, č. j. ÚOHS-P012/2009/KS-4551/2010/840/RPI,

takto:

I. Žaloba se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou podanou u Krajského soudu v Brně dne 1. 6. 2010 se žalobce domáhal zrušení „sdělení“ Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 31. 3. 2010, č. j. ÚOHS-P012/2009/KS-4551/2010/840/RPI.

I. Podstata věci

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže shora označeným přípisem ze dne 31. 3. 2010 žalobci sdělil, že nemá důvod postupovat podle § 19 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (dále jen „ZOHS“) a zahajovat řízení o zrušení rozhodnutí ze dne 5. 11. 2009, č. j. S 189/2009/KS-14222/2009/840, jak se domáhá žalobce, neboť neshledal, že by toto rozhodnutí bylo vydáno na základě nepravdivých informací poskytnutých LIBUTE INVESTMENT Ltd. Rozhodnutím ze dne 5. 11. 2009 žalovaný podle § 16 odst. 2 ZOHS povolil spojení soutěžitelů LIBUTE INVESTMENT Ltd, se sídlem Kyperská republika, Nicosia, Akropoleos, 59-61, a International Power Opatovice, a. s., se sídlem Opatovice nad Labem, Pardubice 2, k němuž došlo podle § 12 odst. 3 písm. a) ZOHS, na základě smlouvy o koupi akcií uzavřené dne 1. 7. 2009 mezi International Power Holdings B.V., se sídlem Nizozemské království, Amsterdam, De Lairessestraat 111-115, jako prodávajícím, a International Power plc, se sídlem Spojené království Velké Británie a Severního Irska, Londýn, Senator House, 85 Queen Vicotria Street, na straně jedné, a LIBUTE INVESTMENT Ltd, jako kupujícím, a J&T FINANCE GROUP, a. s., se sídlem Slovenská republika, Bratislava, Lamačská cesta 3, jako ručitelem kupujícího, na straně druhé, v jejímž důsledku získala LIBUTE INVESTMENT Ltd akcie představující 100 % podíl na základním kapitálu International Power Opatovice, a. s., a tím i možnost tuto společnost kontrolovat.

II. Shrnutí procesních stanovisek účastníků

Žalobce v žalobě uvádí, že napadá rozhodnutí žalovaného o nezahájení správního řízení. Poukazuje na to, že podal návrh na zahájení řízení podle § 19 ZOHS. Postup žalovaného, který veškeré šetření prováděl mimo správní řízení, a to hodlal zahájit pouze tehdy, pokud by nabyl jistoty, že jsou splněny podmínky pro vydání rozhodnutí o zrušení povolení spojení, považuje za nezákonný. Žalovaný tím, že „uvážil veškeré uváděné informace“, překročil meze pouhého prověřování podnětu podle § 42 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. V dané věci navíc porušil v tomto ustanovení stanovenou lhůtu, neboť sdělení odeslal žalobci nikoli do 30 dnů, ale až 92. den. Podle žalobce tedy žalovaný dospěl k důvodnému podezření, že mohlo dojít k poskytnutí nepravdivých informací, a měl tedy zahájit správní řízení podle § 19 ZOHS. Žalobce dále poukazuje na jednotlivé důvody a důkazy, které ve svém podání uváděl, a které sdělení nepravdivých informací ze strany LIBUTE INVESTMENT Ltd. potvrzují. Jako nejzávažnější důkaz žalobce označil tiskové zprávy skupiny J&T, v nichž se sama tato skupina označuje za entitu kontrolující EPH. S tímto důkazem se přitom žalovaný v napadeném sdělení nijak nevypořádal. Žalobce uzavírá s tím, že jeho podnětem a následnými doplněními se žalovaný dozvěděl o skutečnostech, které zakládají více než důvodné podezření, že žalovaný vydal rozhodnutí o povolení spojení soutěžitelů na základě nepravdivých informací. Žalovaný tedy měl řízení podle § 19 ZOHS z úřední povinnosti zahájit. Napadené rozhodnutí (sdělení) je tedy nezákonné a žalobce proto navrhuje, aby je soud zrušil a vyslovil závazný právní názor, že řízení podle 19 ZOHS má žalovaný zahájit.

Žalovaný podanou žalobu považuje za nepřípustnou a navrhuje, aby ji soud odmítl, neboť napadené sdělení není rozhodnutím ve smyslu § 65 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s.ř.s.“). Poukazuje též na to, že napadené sdělení není nezákonné.

K vyjádření žalovaného podal žalobce repliku, v níž se žalovaným nesouhlasí. Má nadále za to, že je k podání žaloby aktivně legitimován a že názor žalovaného, podle něhož nevydal rozhodnutí, je v rozporu se zákonem. Žalobce zdůraznil, že předložil řadu závažných důkazů pro zahájení řízení podle § 19 ZOHS a pokud žalovaný správní řízení nezahájil, pochybil a porušil žalobcovo „právo na legitimní očekávání“. Na svém procesním stanovisku setrval po celou dobu řízení před soudem.

III. Posouzení věci

Předtím, než mohl soud přistoupit k věcnému posouzení žaloby, musel se zabývat její přípustností. V případě, že by shledal, že žaloba je nepřípustná, nemohl by ji posoudit věcně, ale musel by ji podle § 46 odst. 1 písm. d) s.ř.s. odmítnout.

Jeden z důvodů nepřípustnosti žaloby je zakotven v § 68 písm. e) s. ř. s., podle něhož je žaloba nepřípustná také tehdy, domáhá-li se žalobce přezkoumání rozhodnutí, které je z přezkoumání podle s.ř.s. vyloučeno. Ustanovení § 70 písm. a) s. ř. s. pak stanoví, že ze soudního přezkumu jsou vyloučeny úkony správního orgánu, které nejsou rozhodnutím.

Právě nepřípustnost žaloby z důvodu, že žalobce žalobou brojí proti úkonu žalovaného, který není rozhodnutím, soud shledal.

Žalobcova žaloba je z hlediska systematiky s. ř. s. žalobou podle § 65 odst. 1 s.ř.s. Řízení o této žalobě je upraveno v Hlavě II, dílu 1 s.ř.s. (§ 65 a násl. s.ř.s.). Podle § 65 odst. 1 s.ř.s. je rozhodnutím, jehož zrušení nebo vyslovení nicotnosti se lze domáhat, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak, úkon správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují práva nebo povinnosti.

Žalobce svojí žalobou napadá přípis žalovaného, v němž je mu oznamováno, že žalovaný na základě žalobcem podaného podnětu nezahájí řízení podle § 19 ZOHS, neboť neshledal důvody, které by zahájení řízení o zrušení rozhodnutí o povolení spojení umožňovaly.

Podle § 19 odst. 1 ZOHS může žalovaný zrušit rozhodnutí o povolení spojení, jestliže zjistí, že spojení povolil na základě podkladů, údajů a informací, za jejichž úplnost, správnost a pravdivost odpovídají účastníci řízení a které se ukázaly zcela nebo zčásti nepravdivé nebo neúplné, nebo povolení bylo dosaženo tím, že účastníci řízení uvedli žalovaného v omyl, nebo pokud neplní podmínky, omezení nebo závazky, kterými žalovaný podmínil povolení. Odst. 2 pak umožňuje žalovanému řízení o zrušení rozhodnutí o povolení spojení zahájit do 1 roku od zjištění skutečností uvedených v odstavci 1, nejpozději však do 5 let, kdy k těmto skutečnostem došlo.

Z citovaného ustanovení je zřejmé, že zrušení rozhodnutí o povolení spojení je formulováno jako fakultativní oprávnění žalovaného, které je v jeho diskreční pravomoci. Fakticky by se však mělo jednat o povinnost žalovaného v případech, kdy žalovaný zjistí, že k naplnění podmínek stanovených v § 19 odst. 1 ZOHS došlo. V právě posuzovaném případě je však ze sdělení žalovaného zřejmé, že naplnění podmínek uvedených v § 19 odst. 1 ZOHS žalovaný neshledal, a proto řízení z moci úřední zahajovat nebude. Žalovaný přitom zahajuje řízení podle § 19 ZOHS jen z moci úřední. I v případě, že je žalovaný na porušení povinnosti účastníky řízení (tedy na podezření z naplnění podmínek stanovených v § 19 odst. 1 ZOHS) upozorněn jinými subjekty působícími na trhu, není řízení zahajováno na jejich návrh, ale takové upozornění je považováno za podnět k zahájení správního řízení.

Žalobcovo podání zaslané žalovanému tak bylo právě takovým podnětem k zahájení řízení podle § 19 ZOHS. Doručením podnětu, který obsahuje skutečnosti nasvědčující tomu, že spojení mohlo být povoleno na základě nepravdivých informací, za jejichž správnost odpovídají účastníci řízení o povolení spojení, tedy zahajováno správní řízení není a ohledně způsobu vyřízení takového podnětu není vydáváno rozhodnutí. Poté, kdy je podnět žalovanému doručen, zahájí žalovaný kroky k jeho prověření. Tyto kroky uskutečňuje mimo správní řízení, neboť jedno správní řízení (to, které bylo skončeno vydáním rozhodnutí o povolení spojení) již bylo skončeno a druhé správní řízení (zahájené podle § 19 ZOHS) může být zahajováno až poté, co na základě posouzení obsahu podnětu dospěje žalovaný k závěru, že je dáno důvodné podezření z naplnění podmínek uvedených v § 19 odst. 1 ZOHS (jde o řízení o zrušení rozhodnutí o povolení spojení). Na žalovaném tedy bylo, aby již po podání žalobcova podnětu, a nikoli tedy až v případně zahájeném řízení podle § 19 ZOHS, posoudil, zda jsou dány podmínky pro jeho zahájení. Institut řízení o zrušení rozhodnutí o povolení spojení je institutem mimořádným, prolamujícím právní jistotu účastníků původního řízení o povolení spojení o tom, že jejich spojení povoleno bylo.

Z právě uvedeného dospívá zdejší soud k závěru, že podnět žalobce nemůže bez dalšího vyvolat zahájení správního řízení podle § 19 ZOHS, které by vyústilo k vydání rozhodnutí. Dojde-li žalovaný na základě provedeného šetření k závěru, že pro zahájení správního řízení nejsou důvody, tuto skutečnost podavateli (žalobci) sdělí (§ 42 správního řádu). Tak také žalovaný v daném případě učinil.

Žalovaný tedy žalobci sdělil, že nejsou splněny podmínky pro to, aby zahajoval řízení o zrušení svého předchozího rozhodnutí o povolení spojení. Z jeho sdělení bylo žalobci patrno, že právní stav založený původním rozhodnutím o povolení spojení nebude měněn, tedy že právní moc a vykonatelnost původního rozhodnutí o povolení spojení nebude nikterak prolamována – a ani o tom nebude vedeno řízení. Žalovaný tedy tímto svým sdělením (úkonem) nikterak nekonstituoval žádné veřejné subjektivní právo žalobce, ani mu je neodnímal a nerušil, ani žádné žalobcovo existující veřejné subjektivní právo neměnil, ani žalobcovo právní postavení z pohledu žádného veřejného subjektivního práva závazně neurčoval, ani ve vztahu k žalobci žádné veřejné subjektivní právo autoritativně nedeklaroval. Uvedený úkon žalovaného neměl na právní postavení žalobce z pohledu jeho veřejných subjektivních práv žádný vliv, uvedeným úkonem žalovaného nebyla právní sféra žalobce v žádném ohledu zasahována. Tento úkon žalovaného není rozhodnutím ve formálním, ale především ani v materiálním smyslu. Nejedná se tedy o rozhodnutí podle § 65 odst. 1 s.ř.s.

Vzhledem k uvedenému zdejší soud žalobu jako nepřípustnou odmítl podle § 46 odst. 1 písm. d), § 68 písm. e) ve spojení s § 70 písm. a) s. ř. s.

IV. Náklady řízení

O nákladech řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 3 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je přípustná kasační stížnost za podmínek § 102 a násl. s. ř. s., kterou lze podat do dvou týdnů po jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Brně. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něho jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání (§ 105 odst. 2 a § 106 odst. 2 a 4 s. ř. s.).

V Brně dne 3.8.2011

JUDr. David Raus, Ph.D., v. r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Lucie Gazdová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru