Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

62 A 79/2012 - 461Usnesení KSBR ze dne 22.05.2014

Prejudikatura

11 Ca 308/2003 - 60


přidejte vlastní popisek

62A 79/2012 - 461

USNESENÍ

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D. a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D. a Mgr. Petra Šebka v právní věci žalobce: Nejvyšší státní zástupce, se sídlem Jezuitská 4, Brno, proti žalovanému: Energetický regulační úřad, se sídlem Masarykovo náměstí 5, Jihlava, zastoupený prof. JUDr. Janem Křížem, advokátem, Kříž a partneři s.r.o., se sídlem Dlouhá 13, Praha 1, za účasti: Zdeněk – Sun s.r.o., se sídlem Kollárova 1229, Veselí nad Moravou, zastoupená JUDr. Pavlem Gazárkem, advokátem, se sídlem Blatnice pod Svatým Antonínkem 462, o žalobě proti rozhodnutí Energetického regulačního úřadu ze dne 31. 12. 2010, č. j. 13916-26/2010-ERU,

takto:

I. Žaloba se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Nejvyšší státní zástupce (dále jen „žalobce“) se z důvodu shledání závažného veřejného zájmu domáhal zrušení rozhodnutí Energetického regulačního úřadu (dále jen „žalovaný“) ze dne 31. 12. 2010, č. j. 13916-26/2010-ERU, o udělení licence č. 111018048, kterým byla společnosti Zdeněk – Sun s.r.o. udělena licence na výrobu elektřiny na dobu 25 let ode dne vzniku oprávnění k výkonu licencované činnosti. Žalobce odůvodnil podání žaloby tím, že pro vydání napadeného rozhodnutí nebyly splněny všechny podmínky podle zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů.

Krajský soud se žalobou zabýval nejprve z hlediska splnění podmínek řízení, neboť pouze v tomto případě může být žaloba soudem meritorně projednána.

Podle § 46 odst. 1 písm. a) zákona 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s.ř.s.“), nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže soud o téže věci již rozhodl nebo o téže věci již řízení u soudu probíhá nebo nejsou-li splněny jiné podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení pokračovat.

V průběhu řízení o žalobě žalovaný dne 17.1.2014, pod č.j. 13916-39/2010-ERU, vydal rozhodnutí podle § 100 a § 102 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, kterým rozhodl tak, že společnosti Zdeněk – Sun s.r.o., udělil licenci č. 111018048 na výrobu elektřiny, s účinky rozhodnutí ode dne 31.12.2010, který je rovněž datem vzniku oprávnění k licencované činnosti, a samostatným výrokem původní žalobou napadené rozhodnutí o udělení licence ze dne 31.12.2010, č.j. 13916-26/2010-ERU, zrušil.

V souvislosti s výrokem, kterým žalovaný původní žalobou napadené rozhodnutí o udělení licence zrušil, soud poznamenává, že tento výrok je přinejmenším nadbytečným, neboť ke zrušení rozhodnutí ze dne 31.12.2010, č.j. 13916-26/2010-ERU, dochází ke dni právní moci rozhodnutí žalovaného dne 17.1.2014, pod č.j. 13916-39/2010-ERU, a to ze zákona.

Podle § 102 odst. 9 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“), novým rozhodnutím vydaným podle § 100 nebo § 101 písm. a) se původní rozhodnutí ruší; o tomto následku budou účastníci poučeni v písemném vyhotovení rozhodnutí; ustanovení § 99 platí obdobně. V ostatních případech nové rozhodnutí brání vykonatelnosti nebo jiným právním účinkům původního rozhodnutí; nejsou-li účinky nového rozhodnutí zřejmé z jeho obsahu, určí vliv na vykonatelnost nebo jiné právní účinky původního rozhodnutí správní orgán.

Vydáním nového rozhodnutí v obnoveném řízení tedy dochází k tomu, že se původní rozhodnutí ruší, a to ze zákona. Ke zrušení původního rozhodnutí tedy dochází ex lege, nikoliv výrokem nového rozhodnutí správního orgánu. Ke zrušení žalobou napadeného rozhodnutí tedy došlo ex lege právní mocí rozhodnutí žalovaného ze dne 17.1.2014, pod č.j. 13916-39/2010-ERU, ve znění opravného usnesení žalovaného ze dne 27.2.2014, sp.zn. LIC-13916/2010-ERU, č.j. 13916-45/2010-ERU.

Za situace, kdy bylo žalobou napadené rozhodnutí ze zákona zrušeno, není splněna jedna ze základních podmínek řízení – není zde rozhodnutí, které by bylo možno přezkoumat.

Soud proto návrh podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítl.

Soud považuje za vhodné zdůraznit, že odmítnutí žaloby nijak neovlivní možnost uplatnění dozorčích prostředků ve vztahu k novému rozhodnutí žalovaného. Pokud by došlo ke zrušení nového rozhodnutí, věc se vrátí do fáze obnoveného řízení o žádosti. Tím, že řízení o licenci žalobce bylo pravomocně obnoveno, není „obživnutí“ původního správního rozhodnutí žalovaného (ze dne 31.12.2010, č.j. 13916-26/2010-ERU) možné.

Ze znění správního řádu nelze podle zdejšího soudu dovodit opačný názor. Není zde žádné aplikační nejasnosti či mezery v zákoně, kterou by snad bylo nutno interpretací vyplnit či překlenout; naopak v nyní projednávané věci by závěr o možnosti „obživnutí“ původního žalobou napadeného rozhodnutí byl podle zdejšího soudu v rozporu s výslovnou dikcí zákonodárce a úpravu provedenou zákonodárcem by popíral; taková úvaha soudu by byla v rozporu s principem dělby moci jako principem demokratického právního státu, kdy je na zákonodárci, aby případně pravidlo o „obživnutí“ rozhodnutí zrušených ze zákona podle § 102 odst. 9 správního řádu stanovil.

Závěr zdejšího soudu koresponduje též se závěry judikatury správních soudů, kdy se na posuzovanou věc nejlépe uplatní závěr usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 9. 1998 ve věci sp.zn. 6 A 30/96, vyslovený ve vztahu k § 64 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, který obsahoval stejné pravidlo jako výše citovaný § 102 odst. 9 správního řádu. Podle Vrchního soudu v Praze je zrušení původního rozhodnutí vydáním nového rozhodnutí ve věci v řízení obnoveném skutečností nevratnou. Původní rozhodnutí tedy zůstává provždy zrušeno, „neobživne“ ani tehdy, jestliže nové rozhodnutí jej nahrazující bude - například užitím nápravných prostředků dozorčího práva (ale třeba i výrokem správního soudu) - samo také zrušeno. S tímto právním závěrem se zdejší soud ztotožňuje.

Soud považuje za vhodné zdůraznit, že jako fakticky soud I. stupně je povinen konzistentní, logický a další judikaturou správních soudů nezpochybněný právní závěr judikatury soudu vyššího stupně, se sjednocujícím úkolem ve vztahu k judikatuře soudů I. stupně, respektovat; naopak přesvědčivé důvody pro zaujetí opačného a ve vztahu k judikatuře Vrchního soudu v Praze rozporného právního závěru neshledal. Podle jeho názoru nelze opačný názor dovodit ani z nabízející se paralely charakteru přezkumného řízení ve smyslu § 94an. správního řádu se soudním řízením správním, neboť by tím bylo popřeno citované ustanovení § 102 odst. 9 správního řádu. Ostatně vyslovit takové důvody by případně náleželo soudu vyššího stupně - „[r]ozhodnutí vrcholných soudů, jakkoliv nemají precedenční účinky, je třeba respektovat v případech, kdy soud posuzuje skutkově i právně analogickou věc...“ (cit z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11.12.2008, ve věci sp.zn. 8 As 31/2008).

V intencích judikatury Nejvyššího správního soudu tedy zdejší soud neshledal komplexní, racionální a transparentní konkurující důvody pro to, aby odmítl akceptovat výše citovaný závěr Vrchního soudu v Praze (viz rozhodnutí kárného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 3. 2013, č.j. 16 Kss 6/2012-114).

Poukazoval-li pak žalobce na možné nesprávné postupy a prodlužování řízení žalovaným, které vedlo v konečném důsledku k vydání rozhodnutí žalovaného ze dne 17.1.2014, pod č.j. 13916-39/2010-ERU, ve znění opravného usnesení žalovaného ze dne 27.2.2014, sp.zn. LIC-13916/2010-ERU, č.j. 13916-45/2010-ERU, a tím k „odstranění žalobou napadeného rozhodnutí“, soud k tomu uvádí, že citované rozhodnutí ani řízení, které jeho vydání předcházelo, není předmětem posouzení v nyní projednávané věci; zákonnost rozhodnutí žalovaného ze dne 17.1.2014, pod č.j. 13916-39/2010-ERU, ve znění opravného usnesení žalovaného ze dne 27.2.2014, sp.zn. LIC-13916/2010-ERU, č.j. 13916-45/2010-ERU, pak může být posuzována v důsledku aktivace dozorčích prostředků ve smyslu platné právní úpravy.

Výrok o nákladech řízení se opírá o § 60 odst. 3 větu první s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba odmítnuta.

Vzhledem k tomu, že žalobce je podle § 11 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, od soudního poplatku osvobozen, soud nerozhodl o vrácení soudního poplatku ve smyslu § 10 odst. 3 věty třetí citovaného zákona.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Brně dne 22. května 2014

David Raus, v.r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru