Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

62 A 56/2015 - 75Rozsudek KSBR ze dne 02.11.2016

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
5 As 277/2016

přidejte vlastní popisek

62A 56/2015-75

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D. a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D. a Mgr. Petra Šebka v právní věci žalobce: J. K., bytem V. 116, R., zastoupeného JUDr. Františkem Mozgou, advokátem se sídlem Špitálka 41, Brno, proti žalovanému: Ministerstvu zemědělství, se sídlem Těšnov 65/17, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí Ministerstva zemědělství, odboru státní správy lesů, myslivosti a rybářství, ze dne 9.2.2015, č.j. 1557/2015-MZE-16231,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů nepřiznává.

Odůvodnění:

Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení rozhodnutí Ministerstva zemědělství, odboru státní správy lesů, myslivosti a rybářství, ze dne 9.2.2015, č.j. 1557/2015-MZE-16231, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno pokračování
62A- 2 -
56/2015

rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje, odboru životního prostředí, ze dne 26.11.2014, č.j. JMK113947/2014.

I. Podstata věci

Krajský úřad Jihomoravského kraje, odbor životního prostředí, rozhodnutím ze dne 26.11.2014, č.j. JMK 113947/2014, uložil žalobci pokutu ve výši 1000 Kč podle § 64 odst. 3 písm. c) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti (dále jen „zákon o myslivosti“), a to za porušení § 3 odst. 2 zákona o myslivosti, kterého se žalobce dopustil tím, že nesplnil povinnost zajistit v mysliveckém roce 2013-2014 chov zvěře jelení v rozmezí mezi minimálním a normovaným stavem. Podle statistického výkazu Mysl (Mze) 1-01 za myslivecký rok 2013 je pro honitbu Bukovec uveden jarní sčítaný stav jelení zvěře 9 kusů, čímž došlo k překročení normovaného stavu této zvěře, který je pro honitbu Bukovec stanoven na 7 kusů.

Proti rozhodnutí Krajského úřad Jihomoravského kraje podal žalobce odvolání, které žalovaný svým rozhodnutím ze dne 9.2.2015, č.j. 1557/2015-MZE-16231, zamítl a potvrdil rozhodnutí Krajského úřad Jihomoravského kraje, neboť shledal, že bylo vydáno v souladu se zákonem.

Tento závěr žalovaného nyní žalobce napadá podanou žalobou.

II. Shrnutí argumentace žalobce

Žalobce namítá nesprávný procesní postup Krajského úřadu Jihomoravského kraje, který provedenou atrakcí správního řízení bezdůvodně a protiprávně vyloučil z rozhodování věcně příslušný orgán státní správy prvního stupně, kterým byl v projednávaném případě Městský úřad Šlapanice. Žalobce dále odkazuje na svá vyjádření v průběhu správního řízení. Má za to, že předchozí nájemce honitby neplnil plán lovu, což mělo za následek vyšší stav spárkaté zvěře v předmětné honitbě. Žalobce proto musel v minulosti opakovaně žádat o navýšení plánu lovu za účelem snížení skutečných stavů spárkaté zvěře na stavy normované.

Žalobce dále uvádí, že ač se výše uložené pokuty může jevit jako zanedbatelný trest, v samotném důsledku má pro jeho osobu dalekosáhlé následky. Uznáním viny za spáchání přestupku na úseku myslivosti žalobce přestává být osobou bezúhonnou, pročež mu správní orgán na úseku myslivosti odebere lovecký lístek na dobu až 5 let. V návaznosti na odebrání loveckého lístku přestane žalobce splňovat podmínku pro nájem honitby podle § 33 zákona o myslivosti a tato smlouva zanikne.

Žalobce tak považuje celkový výsledný trest za přísný a nepřiměřeně tvrdý. Žalobce je toho názoru, že pokuta má být obecně udělena za zaviněné jednání, kdy existuje subjektivní stránka tohoto jednání buď ve formě úmyslu, nebo nedbalosti. Její výše musí být stanovena přiměřeně ve vztahu ke zjištěnému porušení. V posuzovaném pokračování
62A- 3 -
56/2015

případě by však žalobci uložená pokuta způsobila značné útrapy spojené se znepřístupněním jeho práv na nájem honitby, a to za delikt, který nespáchal.

V rámci podané repliky žalobce soudu zaslal písemné vyjádření Městského úřadu Šlapanice ze dne 18.5.2015, č.j. OŽP-ČJ/30193-15/SML, v němž je uvedeno, z jakého důvodu Městský úřad Šlapanice nezahájil se žalobcem správní řízení o uložení pokuty za porušení zákona o myslivosti. Zároveň žalobce soudu zaslal znalecký posudek Ing. V. T., Ph.D. ze dne 20.4.2015, kterým dokládá, že ze strany žalobce nedošlo k porušení ustanovení zákona o myslivosti.

Na svém procesním stanovisku žalobce setrval po celou dobu řízení.

III. Shrnutí argumentace žalovaného

Žalovaný předně uvádí, že souhlasí s názorem žalobce, že prvostupňovým orgánem příslušným k uložení pokuty za porušení zákona o myslivosti je v daném případě Městský úřad Šlapanice. Městský úřad Šlapanice však navzdory zjištění prokazatelného překročení normovaných stavů jelení zvěře v honitbě Bukovec správní řízení se žalobcem nezahájil. Žalovaný má tak za to, že postup Krajského úřadu Jihomoravského kraje, který na sebe atrahoval příslušnost k zahájení správního řízení za porušení zákona o myslivosti z důvodu nečinnosti Městského úřadu Šlapanice, je z věcného i procesního hlediska správný. Žalovaný v této souvislosti podotýká, že nezahájení správního řízení ze strany Městského úřadu Šlapanice lze považovat za závažný případ nečinnosti, neboť zvýšené stavy zvěře působí v posledních letech významné škody na lesních porostech a zemědělských plodinách a roste rovněž i počet dopravních nehod způsobených srážkou se zvěří na pozemních komunikacích.

Žalovaný dále uvádí, že v průběhu správního řízení byly správními orgány zohledněny poměry v dané honitbě, skutečnost, že žalobce honitbu v předmětné době užíval pouze jeden rok, jakož i opakované navýšení plánu lovu ze strany žalobce. Z uvedených důvodů byla žalobci uložena pokuta v minimální výši. Žalovaný v této souvislosti upozorňuje na to, že zákon o myslivosti neumožňuje upuštění od uložení sankce v případech, kdy jsou splněny podmínky pro její uložení.

S ohledem na výše uvedené žalovaný navrhuje žalobu v celém rozsahu zamítnout. Žalovaný na svém procesním stanovisku setrval po celou dobu řízení před zdejším soudem.

IV. Posouzení věci

Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s.ř.s.“), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s.ř.s.). Žaloba je přípustná (zejména § 65, § 68 a § 70 s.ř.s.).

pokračování
62A- 4 -
56/2015

Zdejší soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s.ř.s.).

Soud rozhodoval bez jednání za splnění podmínek dle § 51 odst. 1 s.ř.s. a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Podstatou žalobní argumentace je zpochybnění zákonnosti postupu Krajského úřadu Jihomoravského kraje, který na sebe svým usnesením ze dne 8.9.2014, č.j. JMK 116948/2014, dle § 80 odst. 4 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“), vztáhl příslušnost k rozhodnutí o uložení sankce za porušení zákona o myslivosti, a to z důvodu nečinnosti Městského úřadu Šlapanice.

Dle § 80 odst. 2 správního řádu učiní nadřízený správní orgán opatření proti nečinnosti i tehdy, nezahájí-li příslušný správní orgán řízení ve lhůtě 30 dní ode dne, kdy se dozvěděl o skutečnostech odůvodňujících zahájení řízení z moci úřední.

Dle § 80 odst. 4 písm. b) správního řádu nadřízený správní orgán může usnesením převzít věc a rozhodnout namísto nečinného správního orgánu.

V projednávané věci není mezi žalobcem a žalovaným sporný skutkový stav věci. Zdejší soud má za prokázané, že v honitbě Bukovec bylo při jarním sčítání ke dni 8.3.2014 napočítáno celkem 9 kusů jelení zvěře, přičemž normovaný (a rovněž i minimální) stav je pro předmětnou honitbu stanoven na 7 kusů. Tuto skutečnost žalobce v průběhu správního řízení opakovaně potvrdil.

Dle § 3 odst. 2 zákona o myslivosti je držitel honitby a v případě jejího pronájmu nájemce honitby (dále jen „uživatel honitby“) povinen zajišťovat v honitbě chov zvěře v rozmezí mezi minimálním a normovaným stavem zvěře, které jsou určeny v rozhodnutí orgánu státní správy myslivosti o uznání honitby. Minimálním stavem zvěře je stav, při kterém není druh ohrožen na existenci a jeho populační hustota zabezpečuje biologickou reprodukci druhu. Normovaným stavem je nejvýše přípustný jarní stav, který odpovídá kvalitě životního prostředí zvěře a úživnosti honitby; uvádí v rámci jakostní třídy honitby i požadovaný poměr pohlaví a věkovou skladbu zvěře a koeficient očekávané produkce.

Dle § 64 odst. 3 písm. c) zákona o myslivosti uloží orgán státní správy myslivosti pokutu až do výše 200 000 Kč uživateli honitby, který nesplní nebo poruší povinnosti uvedené v § 3 odst. 2 tohoto zákona.

Je tedy zřejmé, že žalobce prokazatelně nesplnil povinnost uživatele honitby podle § 3 odst. 2 zákona o myslivosti, neboť v jeho honitbě se nacházelo 9 kusů jelení zvěře, přestože tam mělo být 7 kusů. Správní orgán na úseku myslivosti pak měl v souladu s § 64 odst. 3 písm. c) zákona o myslivosti žalobci uložit pokutu.

pokračování
62A- 5 -
56/2015

Z obsahu předloženého správního spisu vyplývá, že Krajský úřad Jihomoravského kraje se v rámci své úřední činnosti ze statistických výkazů Mysl-1-01 dozvěděl, že v honitbě Bukovec, jejímž uživatelem je žalobce, došlo v mysliveckém roce 2013/2014 k překročení normovaných stavů jelení zvěře.

Na dotaz Krajského úřadu Jihomoravského kraje, zda bylo z výše uvedených důvodů se žalobcem zahájeno správní řízení ve věci porušení § 3 odst. 2 zákona o myslivosti, sdělil Městský úřad Šlapanice, odbor životního prostředí, jako věcně a místně příslušný správní orgán, že toto řízení zahájeno nebylo. Krajský úřad Jihomoravského kraje proto využil jednoho z institutů ochrany proti nečinnosti správního orgánu a příslušnost k rozhodnutí ve věci na sebe atrahoval.

Zdejší soud je dále toho názoru, že ve věci není sporná ani právní kvalifikace daného případu. Z dikce výše uvedeného § 80 odst. 2 správního řádu naopak vyplývá, že dozví-li se nadřízený správní orgán v rámci své úřední činnosti o skutečnosti, že příslušný správní orgán nezahájil řízení, ačkoliv existují okolnosti odůvodňujících zahájení řízení z moci úřední, nemá možnost volby, zda učinit opatření proti nečinnosti či nikoliv. Nelze se tak ztotožnit s názorem žalobce, že Krajský úřad Jihomoravského kraje bezdůvodně a protiprávně vyloučil z rozhodování věcně příslušný orgán státní správy prvního stupně. Argument žalobce, že Městský úřad Šlapanice řádně rozhodl jako prvostupňový orgán v tom smyslu, že neshledal důvody pro zahájení řízení, v situaci, kdy tyto důvody prokazatelně existovaly, tak nemůže obstát.

Správní orgány přitom nepochybily, jestliže v souvislosti se vznikem odpovědnosti za porušení § 3 odst. 2 zákona o myslivosti nezkoumaly zavinění žalobce.

Ačkoliv platná právní úprava na úseku myslivosti postrádá konkrétní výčet principů, který by jednoznačně uváděl, z jakých východisek úprava vychází, je zřejmé, že zákon o myslivosti rozlišuje deliktní odpovědnost správní jednak jako odpovědnost za přestupky a jednak jako odpovědnost za jiné správní delikty. Výše uvedený § 64 zákona o myslivosti (s názvem „Pokuty“), který dopadá na projednávanou věc, upravuje skutkové podstaty správních deliktů s odkazem na jednotlivá ustanovení zákona o myslivosti. Uvedené ustanovení je konstruováno na principu objektivní odpovědnosti, tedy odpovědnosti bez ohledu na zavinění. Proto nemá skutečnost, zda žalobce jednal úmyslně či z nedbalosti, na odpovědnost za porušení tohoto ustanovení vliv.

Smyslem úpravy zásad chovu dle zákona o myslivosti je zlepšení kvality životních podmínek zvěře, zabránění zásahům do životního prostředí neúměrným nárůstem či poklesem stavu zvěře, případně zabránění jejich degeneraci. V případě, že stavy zvěře v jednotlivých honitbách přesahují normovaný stav, dochází pokračování
62A- 6 -
56/2015

k různým nežádoucím jevům, kterými může být zvyšující se riziko vzniku škod na lesních porostech a zemědělských plodinách, snížení hmotnosti a odolnosti zvěře, její migrace apod. Přitom nelze odhlédnout od skutečnosti, že obecná ochrana životního prostředí je jedním z prioritních veřejných zájmů. Zákonodárce tak postihem držitele (případně uživatele) honitby za porušení ustanovení regulujícího zásady chovu v režimu objektivní odpovědnosti klade důraz na přísné dodržování zákonných podmínek za účelem ochrany životního prostředí.

Optikou shora uvedeného nahlížel zdejší soud i na námitku nepřiměřenosti postihu žalobce a ani tu důvodnou neshledal. Byť soud souhlasí se žalobcem, že pro něho uložená pokuta znamená ztrátu bezúhonnosti ve smyslu § 12 odst. 4 zákona o myslivosti a z toho vyplývající ztrátu loveckého lístku (§ 47 odst. 5 zákona o myslivosti) a následný zánik smlouvy o nájmu honitby (§ 33 odst. 6 písm. d/ zákona o myslivosti), nejsou tyto následné a pro žalobce jistě nepříjemné okolnosti sankcí, kterou by žalovaný napadeným rozhodnutím žalobci uložil. Jedná se toliko o důsledek napadeného rozhodnutí.

Napadeným rozhodnutím byla uložena žalobci pokuta ve výši 1000 Kč. Maximální možná výše pokuty za porušení § 3 odst. 2 zákona o myslivosti přitom byla 200 000 Kč. Z uvedeného je zřejmé, že správní orgány uložily pokutu skutečně zcela při spodní hranici. Současně je zřejmé, že § 3 odst. 2 zákona o myslivosti byl porušen a že je to žalobce, jako uživatel honitby, kdo je za to objektivně (bez ohledu na zavinění) odpovědným. Pokud pak zákon o myslivosti výslovně ukládá správnímu orgánu za porušení citovaného ustanovení povinnost pokutu uložit (§ 64 odst. 3 písm. c/) a nezná možnost upustit od potrestání, nemohl správní orgán postupovat jinak, než při zjištění porušení zákona pokutu uložit, a to navzdory všem polehčujícím okolnostem, které žalobci svědčily (ty měl pak zohlednit při stanovení výše pokuty).

Zdejší soud tak dospěl k závěru, že není pravdou, že by se dotčené správní orgány v rámci rozhodování o porušení ustanovení zákona o myslivosti nedostatečně vypořádaly s otázkou individualizací tresu co do výše pokuty ukládané žalobci. V projednávané věci správní orgány dostatečně zjistily skutkový stav věci a vzaly v úvahu všechna kritéria a polehčující okolnosti, zejména skutečnost, že žalobce byl novým nájemcem a opakovaně žádal o navýšení plánu lovu v předmětné honitbě. Na základě komplexního zhodnocení všech okolností pak žalobci uložily pokutu na samotné spodní hranici zákonem stanoveného rozmezí. Jak již je uvedeno výše, jinak postupovat v souladu se zákonem nemohly. Současně neměly možnost jakkoli zohlednit děje následné (tj. ztrátu bezúhonnosti žalobce a nutnost odevzdat lovecký lístek). Stejně tak nemá v tomto řízení možnost tyto skutečnosti zohlednit ani soud zdejší. Jinak tomu ale může být, pokud bude předmětem přezkumu rozhodnutí o odebrání loveckého lístku podle § 47 odst. 5 zákona o myslivosti. Při určení doby, na kterou je lístek odebírán, jsou totiž stěžejní právě okolnosti vedoucí ke ztrátě bezúhonnosti.

pokračování
62A- 7 -
56/2015

Soud nepovažoval za potřebné dokazovat znaleckým posudkem předloženým žalobcem, neboť v daném případě není sporu o to, že v rozhodnou dobu se v honitbě nacházelo 9 kusů jelení zvěře (a nikoli 7, jak mělo), a jak je uvedeno výše, za tuto skutečnost je odpovědný žalobce bez ohledu na zavinění. Z téhož důvodu soud nepovažoval za potřebné dokazovat ani přípisem Městského úřadu Šlapanice ze dne 19.5.2015.

V. Závěr

Správní orgány při posuzování věci vycházely z řádně a dostatečně zjištěného skutkového stavu, na který následně správně aplikovaly relevantní ustanovení dotčených právních předpisů. Soud tak neshledal žádný z uplatněných žalobních bodů důvodným. Nad rámec uplatněných žalobních bodů nezjistil žádnou další vadu, jež by atakovala zákonnost napadeného rozhodnutí a k níž by musel přihlížet z úřední povinnosti. Vzhledem k tomu soud žalobu je nedůvodnou zamítl podle § 78 odst. 7 s.ř.s.

VI. Náklady řízení

Soud rozhodl o nákladech řízení účastníků podle § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce nebyl ve věci úspěšný, a proto mu nenáleží právo na náhradu nákladů řízení, to by náleželo procesně úspěšnému – žalovanému. Zdejší soud však nezjistil, že by žalovanému v souvislosti s řízením vznikly náklady přesahující rámec jeho běžné úřední činnosti, proto mu náhrada nákladů řízení nebyla přiznána.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

pokračování
62A- 8 -
56/2015

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Brně dne 2. listopadu 2016

Za správnost vyhotovení:
David Raus,v.r. Romana Lipovská
předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru