Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

62 A 25/2013 - 64Rozsudek KSBR ze dne 12.06.2014

Prejudikatura

7 As 90/2012 - 65

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
7 As 119/2014

přidejte vlastní popisek

62A 25/2013 - 64

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D. a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D. a Mgr. Petra Šebka v právní věci žalobce: Ing. S. G., bytem H. 508, zastoupený Mgr. et Mgr. Kamilou Mesiarkinovou, advokátkou, se sídlem Brno, Orlí 36, proti žalovanému: Zeměměřický a katastrální inspektorát v Brně, se sídlem Brno, Moravské nám. 1, o žalobě proti rozhodnutí Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Brně, ze dne 11.2.2013, č.j. ZKI-O-127/699/2012,

takto:

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 11.2.2013, č.j. ZKI-O-127/699/2012, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 23.400 Kč, k rukám Mgr. et Mgr. Kamily Mesiarkinové, advokátky, se sídlem Brno, Orlí 36, ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se domáhá zrušení rozhodnutí Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Brně (dále jen „žalovaný“) ze dne 11.2.2013, č.j. ZKI-O-127/699/2012, kterým žalovaný o odvolání žalobce proti rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Zlín (dále jen „katastrální úřad“), ze dne 11.10.2012, sp.zn. OR-118/2012-705-14, rozhodl tak, že výrok odvoláním napadeného rozhodnutí katastrálního úřadu ve znění „1. Nesouhlasu s provedením/neprovedením opravy se nevyhovuje, neboť se nejedná o chybu v katastrálním operátu podle ustanovení § 8 katastrálního zákona.“ se nahrazuje textem „Nesouhlasu Ing. S. G. s neprovedením opravy chyby v katastru nemovitostí se nevyhovuje.“.

I. Podstata věci

Žalobce podáním, doručeným katastrálnímu úřadu dne 27.4.2012, požadoval opravu chyby v katastrálním operátu pro katastrální území Halenkovice u pozemků zapsaných na listu vlastnictví č. 663 ve vlastnictví paní M. G., zemřelé matky žalobce. Chybu spatřoval v tom, že pozemky p.č. 1157/6 a 1157/8, přestože nebyly uvedeny ve výpisu z listu vlastnictví ze dne 18.9.1995, jsou uvedeny na výpisu z listu vlastnictví ze dne 20.12.2011. Uvedené pozemky měly vzniknout rozdělením pozemku p.č. 1157/4, který není uveden ve výpisu z listu vlastnictví ze dne 18.9.1995.

Katastrální úřad požadovanou opravu neprovedl s tím, že způsob zápisu parcel na list vlastnictví č. 633 oproti výpisu ze dne 18.9.1995, na který se odvolával žalobce, se změnil jen v rámci digitalizace listů vlastnictví provedené v roce 1997. Digitalizace spočívá v převedení evidenčních parcel, které nebyly vedeny na listech vlastnictví, nýbrž pouze v popisných informacích katastru nemovitostí zjednodušeným způsobem, na vlastnickou parcelu. Jedná se o ztotožnění existující parcely v katastrální mapě s vlastnickými parcelami vedenými ve zjednodušené evidenci, jejichž hranice nejsou zobrazeny na katastrální mapě, jsou zobrazeny pouze na mapách předchozí evidence, tedy mapách pozemkového katastru. Parcely p.č. 1157/6 a 1157/8 vznikly podle geometrického plánu ze dne 25.9.1996, č. zak. 539-1154/96 z pozemku komunikace p.č. 1157/4, kterou užívalo zemědělské družstvo jako přístupovou cestu a která sloužila jako přístupová cesta k domu č.p. 508. Komunikace byla zapsána do evidence nemovitostí podle skutečného stavu užívání v terénu v roce 1996 v souladu se zákonem č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí, podle kterého byly v evidenci vedeny užívací stavy. Při digitalizaci pozemků v roce 1997 byly parcely č. 1157/6 a 1157/8 zobrazeny do katastrální mapy a zapsány na list vlastnictví paní M.G. Pro doplnění pozemků ze zjednodušené evidence do katastru nemovitostí v rámci digitalizace není třeba souhlas či ohlášení vlastníka pozemků. Stav vedený na listu vlastnictví č. 633 ke dni 18.9.1995 tak odpovídá tehdejšímu způsobu zápisu v katastru nemovitostí. Jsou zde evidovány vlastnické parcely zobrazené v katastrální mapě. Ostatní evidenční parcely jsou zapsány na listu vlastnictví ve zjednodušené formě – jen číslem podle pozemkového katastru a výměrou, neboť byly součástí větších půdních celků.

Proti rozhodnutí katastrálního úřadu podal žalobce odvolání, v němž zejména namítal, že do katastru nemovitostí nebyl promítnut stav nastolený rozhodnutím Ministerstva životního prostředí ze dne 16.12.1991, č.j. 772/2206/91-28-Ga, na jehož základě paní M. G. dne 30.10.1995 požádala katastrální úřad, aby byl její pozemek - původně p.č. 1160/1 (dnes p.č. 1160/1+1160/4+1157/8, pozn. soudu), který jí byl protiprávně vyvlastněn a poté navrácen, označen a veden jako zahrada. Žalobce také požadoval „zrušit“ původní pozemek p.č. 1157/4 a pozemky, které jeho rozdělením byly zavedeny a dále poukazoval na to, že pozemek p.č. 1160/1 je veden s nesprávnou výměrou – správná mám být 1.160 m.

Žalovaný odvolání zamítl s tím, že v letech 1969 a 1970 (zápisy pod položkami výkazu změn č. 42/1969 a 60/1970) byl do operátu evidence vyznačen podle skutečného stavu v terénu pozemek komunikace p.č. 1157/4. Technickými podklady byly výsledky zeměměřických činností - náčrt č. I/1969 a geometrický plán ze dne 12.11.1970, č. zak. 761-046/70/605. Tento pozemek procházel i přes pozemky v pozdějším vlastnictví paní M. G. Pozemky, přes které procházel, stále zůstávaly ve vlastnictví původních majitelů, a v operátu byl evidován jako pozemek v užívání státu - MNV Halenkovice.

Podle geometrického plánu ze dne 25.9.1996, č. 539-1154/96, předloženého obcí Halenkovice v rámci digitalizace souboru popisných informací katastrální úřad části pozemku p.č. 1157/4, i části okolních pozemků, zapsal jako samostatné parcely s parcelními čísly.

Z obsahu rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 16.12.1991, č.j. 772/2206/91-28-Ga, pak podle žalovaného nijak nevyplývá, že by měl katastrální úřad v katastrálním operátu vyznačit změnu spočívající ve výmazu pozemku komunikace p.č. 1157/4. Části tohoto původního pozemku jsou evidovány ve vlastnictví paní M. G., a to na základě rozhodnutí o dědictví ze dne 13.3.1981 jako pozemky p.č. 1157/6 a 1157/8. Další části původního pozemku p.č. 1157/4 jsou evidovány u různých vlastníků a také obce Halenkovice.

Požadavek žalobce „zrušit pozemek p.č. 1157/4“ tak katastrální úřad podle žalovaného provést nemohl, neboť by porušil § 5 odst. 7 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (dále jen „katastrální zákon“). Žalobce nedoložil takové listiny, na jejichž základě by mohlo k požadované opravě dojít. Předmětem rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 16.12.1991, č.j. 772/2206/91-28-Ga, bylo pouze zrušení rozhodnutí o vyvlastnění části pozemku p.č. 1160/1.

Tyto závěry žalobce napadá podanou žalobou.

II. Shrnutí žalobní argumentace

Žalobce v žalobě setrval na argumentaci obsažené v odvolání proti rozhodnutí katastrálního úřadu a doplnil, že zásadní chybu spatřuje v tom, že do kataru nemovitostí nebyl promítnut stav nastolený rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 16.12.1991, č.j. 772/2206/91-28-Ga.

Žalobce dovozuje, že rozhodnutím Ministerstva životního prostředí ze dne 16.12.1991, č.j. 772/2206/91-28-Ga, bylo zrušeno rozhodnutí o vyvlastnění pozemku p.č. 1160/1 a dále tímto rozhodnutím podle žalobce došlo ke zrušení neoprávněného rozdělení tohoto pozemku a ke „zrušení“ pozemku p.č. 1157/4 a p.č. 1160/4. Tomu odpovídá stav na listu vlastnictví č. 663 ze dne 18.9.1995, neboť na něm nejsou vedeny pozemky p.č. 1160/4, p.č. 1157/4 a pozemek p.č. 1160/1 je veden ve správné výměře 1.160 m.

Z rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 16.12.1991, č.j. 772/2206/91-28-Ga, podle žalobce dále vyplývá, že ještě v roce 1975 byla komunikace užívaná MNV Halenkovice řešena jen po hranici vyvlastňovaného pozemku. Tímto rozhodnutím bylo potvrzeno, že zásahy na pozemku p.č. 1160/1 byly prováděny nezákonně, tento pozemek je zahradou a paní M. G. měla jak vlastnické, tak užívací právo k tomuto pozemku. F. G. starší nikdy nebyl členem družstva a pozemky p.č. 1160/1, 1161/2, ani část pozemku p.č. 1164 nikdy nebyla a nemohla být v užívání družstva.

V letech 1969 a 1970 existovala zpevněná komunikace pouze po hranici pozemku p.č. 1160/1 navazující na cestu p.č. 3535/1. Závěr žalovaného o tom, že položky výkazu změn č. 42/1969 a 60/1970 byly zaneseny podle skutečného stavu v terénu, je nesprávný a důkazně nepodložený. Existence užívacího pozemku byla nastolena protiprávně.

Pokud byl pozemek, jak uvádí žalovaný, evidován pouze jako užívací pozemek v užívání tehdejšího státu, pak tento stav byl dle žalobce v rozporu s § 4 zákona č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí (dále jen „zákon č. 22/1964 Sb.“) a § 6 odst. 1 vyhlášky Ústřední správy geodézie a kartografie č. 23/1964 Sb., kterou se provádí zákon č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí (dále jen „vyhláška č. 23/1964 Sb.“). Proto byla v roce 1986 část zahrady, neoprávněně zahrnutá do p.č. 1157/4, zaorána a zaseta. V roce 1996 tak na pozemcích paní M. G. žádná komunikace neexistovala, a to ani evidenčně. V roce 1996 byl proto v evidenci obnoven nezákonný stav, bez vědomí vlastníka, a to na základě geometrického plánu ze dne 12.11.1970, č 761-046/70/605, a to i přes nevyřízenou žádost paní M. G. ze dne 30.10.1995.

Žalobce dále upozorňuje na stanovisko Okresního prokurátora v Gottwaldově ze dne 25.4.1984, podle něhož MNV Halenkovice jako objednatel geometrického plánu ze dne 12.11.1970, č. 761-046/70/605 za účelem výkupu pozemků pro vybudování nové cesty p.č. 1157/4 byl v evidenci nemovitostí vyznačen jako uživatel, přitom byl geometrický plán v evidenci nemovitostí realizován ještě před provedením výkupu dotčených pozemků, tedy v rozporu s § 4 odst. 1 a 2 zákona č. 22/1964 Sb. a § 6 odst. 1 vyhlášky č. 23/1964 Sb.

Žalobce dále poukazuje na to, že o zpracování geometrického plánu zahrnujícího vyznačení p.č. 1157/4 žádal sám pan F. G. starší, otec žalobce. K zaměření cesty přes pozemky však mělo dojít pouze za účelem sjednání průjezdu k domu č. 46 pro lehká vozidla, nikoliv k výkupu pozemků nebo k vytyčení nových parcel. Ostatně na tom neměl zájem ani žalobce, ani jeho otec, což dokládá komunikací s předsedou ONV panem F. K. Geometrický plán č. 761-046/70/605, který měl vzniknout v souvislosti s výkupem a posléze protiprávním vyvlastněním pozemků v roce 1970 byl pouze účelovým dokumentem, nejednalo se o podklad, na základě kterého měla vzniknout parcela p.č. 1157/4.

V replice žalobce zdůraznil, že katastrální úřad ani žalovaný se nezabývali otázkou, zda stav potvrzený na výpisu ze dne 18.9.1995 z listu vlastnictví č. 663 paní M. G. koresponduje se stavem vedeným v katastru nemovitostí k témuž dni a to přesto, že žalobce i paní M. G. katastr nemovitostí na nesoulad opakovaně upozorňovali. Tento nesprávný stav byl podkladem pro zápis současného stavu. Stav vedený na listu vlastnictví č. 663 ze dne 18.9.1995 není a nebyl správně veden v evidenci nemovitostí a to je podle žalobce podstata pochybení. Žalobce zdůrazňuje, že v roce 1995 došlo k navrácení pozemků, které byly do té doby protiprávně v užívání JZD Slušovice. Je tedy zřejmé, že členění a výměry pozemků neodpovídají stavu na listu vlastnictví z roku 1995.

Z výše uvedených důvodů se žalobce domáhá zrušení žalobou napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Na svém procesním postoji žalobce setrval po celou dobu řízení před zdejším soudem.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

Žalovaný uvádí, že žalobce vychází z nesprávného názoru na institut opravy chyby v katastrálním operátu. Rozhodnutí o opravě chyby je ve své podstatě rozhodnutím o odstranění rozporu mezi údaji v katastrálním operátu a listinou založenou ve sbírce listin katastrálního úřadu, neslouží k řešení objektivního právního či skutkového stavu.

Žalovaný zdůraznil, že zápisem pozemku komunikace z roku 1970 nedošlo ke změně právních vztahů k nemovitostem – nedošlo ke změně vlastnických práv k dotčenému pozemku.

Ohledně dalších částí žalobní argumentace žalovaný setrvává na své argumentaci vyjádřené v žalobou napadeném rozhodnutí.

Žalovaný navrhuje, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Taktéž žalovaný setrval na svém procesním postoji po celou dobu řízení před soudem.

IV. Posouzení věci

Žaloba byla podána včas (§ 72 s.ř.s.), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s.ř.s.), žaloba je přípustná (§ 65, § 68 a § 70 s.ř.s.).

Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v rámci žalobních bodů, jak je uplatnil žalobce v podané žalobě dle § 75 odst. 2 s.ř.s., podle skutkového a právního stavu ke dni rozhodování žalovaného postupem podle § 75 odst. 1 s.ř.s.

Podle § 8 odst. 1 katastrálního zákona katastrální úřad na písemný návrh vlastníka nebo jiného oprávněného nebo i bez návrhu opraví chybné údaje katastru, které vznikly

a) zřejmým omylem při vedení a obnově katastru,

b) nepřesností při podrobném měření, zobrazení předmětu v katastrální mapě a při výpočtu výměr parcel, pokud byly překročeny mezní odchylky stanovené prováděcím předpisem.

Citovaná právní úprava zakotvuje institut opravy chyby v katastrálním operátu. Tento právní institut slouží k uvedení údajů v katastru do souladu s listinami založenými ve sbírce listin katastru nemovitostí. Žádostí o opravu chyby v katastrálním operátu se tedy nelze domáhat změny evidovaných údajů v katastrálním operátu za účelem jejich uvedení do souladu se skutečným objektivním stavem dané nemovitosti.

S tím plně koresponduje i závěr rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 7. 2013, č.j. 7 As 90/2012-65, publ. pod č. 2969/2014 Sb. NSS a na www.nssoud.cz, podle něhož je katastrální úřad povinen opravit pouze takové údaje katastru, které jsou chybné v důsledku zřejmého omylu. To znamená, že musí existovat rozpor mezi údaji katastru a listinami založenými ve sbírce listin. Zápis v katastru je podmíněn jednak existencí listiny, jednak tím, že tato listina má určitý obsah a že z jejího obsahu vyplývá závěr o existenci či neexistenci určitých práv nebo povinností vztahujících se k nemovitosti. Katastrální úřad se sice nevyhne vedle ověření, že určitá listina existuje a splňuje předepsané formální a obsahové náležitosti, také v určité míře i její interpretaci, tedy vyvození, jaká práva nebo povinnosti z listiny vyplývají, ale při opravě chybného údaje katastru nemůže katastrální úřad vybočit ze své evidenční role a při rozhodování o opravě chybného údaje fakticky nalézat právo, tedy i posuzovat, za jakých podmínek práva vznikají, zanikají, mění se jejich obsah, přecházejí na jiné osoby apod.

Vztaženo na nyní posuzovanou věc, argumentace žalovaného přesvědčivě dokládá, že stav evidovaný v katastru nemovitostí a čísla parcel v současnosti jsou výsledkem procesu digitalizace. Žalovaný porovnal původní zápisy evidence podle výpisu na listu vlastnictví č. 663 ze dne 18.9.1995 a stávající operát. Podrobným porovnáním dospěl žalovaný k závěru, že parcely nyní číslované p.č. 1164/2, p.č. 1157/8 a p.č. 1164 dohromady odpovídají původní parcele p.č. 1164, parcely nyní číslované p.č. 1157/5, p.č. 1161/2 a p.č. 1157/8 dohromady odpovídají původní parcele č. 1160/2 a parcely nyní číslované p.č. 1160/1, p.č. 1160/4 a p.č. 1157/8 dohromady odpovídají původní parcele p.č. 1160/1 ve vlastnictví paní M. G.

Pokud žalobce požadoval opravu výměry parcely nyní číslované p.č. 1160/1 na 1.160 m, je zjevné, že se dovolává výměry původní parcely (tedy parcely pod původním číslem p.č. 1160/1) a nikoli zřejmého omylu či nepřesnosti při zápisu výměry pozemku v katastru nemovitostí. Žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí dostatečně a srozumitelně vysvětlil, že součet výměr tří parcel tvořících původní parcelu p.č. 1160/1 je dokonce nyní o něco větší. U původního pozemku

2,p.č. 1160/1, který měl podle výpisu z listu vlastnictví z roku 1995 výměru 1.160 m je nyní evidována výměra 1.214 m.

Pokud žalobce požadoval opravit zápis druhového určení pozemků p.č. 1157/6 a p.č. 1157/8, které byly jako díly vyčleněny na základě geometrického plánu z pozemku – komunikace, původně evidované jako p.č. 1157/4, v užívání čs. státu – MNV Halenkovice, která vedla přes původní parcely p.č. 1164, 1160/2 a 1160/1, pak zde dává soud žalobci zapravdu, že předmětný pozemek nemohl být v katastru nemovitostí zaevidován jako komunikace.

Nebylo vyvráceno, že právní předchůdci žalobce zamýšleli sjednat pouze průjezd k domu p.č. 46 pro lehká vozidla. Přes výslovný nesouhlas právních předchůdců žalobce, který vyplývá z dokumentace obsažené ve správním spise, MNV Halenkovice usiloval o vybudování nové cesty, za tímto účelem nechal vypracovat geometrický plán z roku 1970. Protože právní předchůdkyně žalobce s cestou nesouhlasila, přistoupil Městský národní výbor v Napajedlích dne 22.1.1987 až k vyvlastnění části pozemku paní M. G., které ovšem bylo jako protiprávní zrušeno, což dokládá právě obsah rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 16.12.1991, č.j. 772/2206/91-28-Ga.

Ve správním spisu se nenachází žádná podkladová listina, z níž by vyplývalo jakékoli právo ke zřízení veřejně přístupné komunikace. Žalovaný ani žádnou podkladovou listinu, která by měla být v katastru nemovitostí obsažena a která by byla právním titulem pro zápis komunikace, nezmiňoval. Takovým listinným podkladem pro vyznačení pozemku p.č. 1157/4 komunikace do katastru nemovitostí či pro jeho zakreslení do katastrální mapy nemohou být pouze samotné výsledky zeměměřických činností orgánů geodézie a kartografie – ty nemohou založit právní vztahy a katastrální úřad na základě nich nebyl oprávněn provést zápis druhu pozemku jako komunikace - takovým zápisem de facto sám katastrální úřad založil právní vztah - právo komunikace a to ve prospěch uživatele MNV Halenkovice, přes výslovný nesouhlas vlastníka pozemku, a tím jeho vlastnické právo omezil. V katastru nemovitostí je tak evidován stav spočívající ve zjevném zápisu práva bez opory v podkladových listinách.

Odkazoval-li žalobce v této souvislosti na stanovisko Okresního prokurátora v Gottwaldově, z něho se podává, že u pozemku p.č. 1157/4 byl nesprávně vyznačen uživatel MNV Halenkovice, a to pouze na základě skutečnosti, že jako objednatel požádal středisko Geodézie o zhotovení geometrického plánu, soud k tomu dodává, že je to právní nástupce MNV Halenkovice, který musí prokázat a příslušnými listinami do katastru nemovitostí případně doložit oprávněnost zápisu komunikace do katastru nemovitostí. Zde soud pouze ve stručnosti poznamenává, že jednou z podmínek sine qua non vzniku veřejného práva komunikace je, že vlastník souhlasil s obecným užíváním (bezplatně, obvyklým způsobem a k účelům, ke kterým je pozemní komunikace určena) části svého vlastnictví jako komunikace a umožnil na ni veřejný přístup. Veřejně přístupnou účelovou komunikací je rovněž komunikace, u níž sice již nelze zjistit, zda byla některým z předchozích vlastníků obecnému užívání věnována, jež však byla jako veřejná cesta užívána od nepaměti z naléhavé komunikační potřeby. Právo komunikace však nebylo možno zřídit pouze geometrickým plánem a přes nesouhlas vlastníka pozemku, tak jak bylo provedeno v nyní projednávané věci (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2011, č.j. 5 As 36/2010-204, publ. pod č. 2390/2011 Sb. NSS a na www.nssoud.cz a dále rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2000, sp. zn. 22 Cdo 1868/2000 a ze dne 7. 10. 2003, sp. zn. 22 Cdo 2191/2002 a nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 268/06, č. 2/2008 Sb. ÚS).

Poukazoval-li pak žalobce na to, že doposud nebyla vyřízena žádost jeho matky paní M. G. ze dne 30.10.1995 o opravu údajů na listu vlastnictví č. 663 ze dne 18.9.1995, pak soud uvádí, že věcí nyní projednávanou je správní řízení a rozhodnutí o žádosti žalobce jako dědice paní M. G. o odstranění chyby v katastru nemovitostí. Postupem katastrálního úřadu ve věci přípisu ze dne 30.10.1995 se proto soud nemohl zabývat.

V. Náklady řízení

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 1 větu první s. ř. s., podle něhož, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, jež důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

Žalobce měl ve věci plný úspěch, a proto má podle § 60 odst. 1 s.ř.s. právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný ve věci úspěch neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení, které spočívají v zaplaceném soudní poplatku za žalobu (3.000 Kč) a v nákladech právního zastoupení, které byly podle zdejšího soudu vynaloženy důvodně, a to za šest úkonů právní služby po 3.100 Kč, spočívajících v převzetí a přípravě zastoupení, sepsání žaloby, dvou písemných doplněních žaloby, replice k vyjádření žalovaného a účasti na jednání u krajského soudu (§ 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu), dále společně se šesti režijními paušály po 300 Kč (§ 13 odst. 3 citované vyhlášky), celkem tedy 23.400 Kč. K zaplacení byla neúspěšnému žalovanému stanovena přiměřená lhůta.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůt k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Brně dne 12. června 2014

David Raus

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru