Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

62 A 213/2016 - 93Usnesení KSBR ze dne 19.04.2017

Prejudikatura

11 A 19/2012 - 33


přidejte vlastní popisek

62 A 213/2016-93

USNESENÍ

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D. a soudců Mgr. Petra Šebka a Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D. v právní věci žalobce: L. V., bytem B. 7, P., zastoupený JUDr. Janem Klailem, advokátem se sídlem Lukavická 22, Plzeň, proti žalovanému: velitel vojenského útvaru 2427, se sídlem Sedlec, Vícenice u Náměště nad Oslavou, v řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného,

takto:

I. Řízení se zastavuje.

II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 14 342 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Jana Klaila, advokáta se sídlem Lukavická 22, Plzeň.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou podanou dne 29.11.2016 domáhal ochrany před nečinností žalovaného, jež podle žalobních tvrzení měla spočívat v tom, že žalovaný dosud nerozhodl ve věci samé v řízení o žádosti o doplacení dlužného platu vojáka z povolání, jež bylo zahájeno již dne 13.8.2008. V průběhu řízení dne 29.3.2017 – poté, co bylo ve věci zdejším soudem nařízeno jednání – žalovaný rozhodnutí vydal. Žalobce následně podáním ze dne 5.4.2017 vzal žalobu zpět. Proto zdejší soud řízení zastavil podle § 47 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s.ř.s.“).

Pokud jde o náklady řízení, zdejší soud jejich náhradu přiznal žalobci k tíži žalovaného v souladu s § 60 odst. 3 větou druhou s.ř.s. Zdejší soud totiž řízení zastavil z důvodu zpětvzetí žaloby pro chování žalovaného po podání žaloby, jež spočívalo ve vydání požadovaného rozhodnutí, přitom zdejší soud musel zohlednit, že již v době, kdy byla žaloba podána, bylo řízení před žalovaným zatíženo nečinností, jež byla ukončena teprve dne 29.3.2017 vydáním rozhodnutí.

Bez ohledu na předcházející děje v období od srpna 2008 do července 2015 zdejšímu soudu z obsahu spisu, který byl žalovaným zdejšímu soudu předložen, vyplývá, že věc se žalovanému po předchozím proběhlém řízení naposledy vrátila poté, co předchozí rozhodnutí ve věci bylo zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 10.7.2015, č.j. 22 Ad 20/2014-69. V důsledku tohoto rozsudku totiž náčelník Generálního štábu Armády České republiky rozhodnutím ze dne 10.9.2015 zrušil prvostupňové rozhodnutí a věc vrátil prvostupňovému orgánu k dalšímu řízení. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 11.9.2015. Tím se tedy v září roku 2015 věc dostala žalovanému, který o ní měl vést další řízení (a také je vedl v době, kdy byla podána žaloba, tj. 29.11.2016). Spis se k vedení tohoto řízení žalovanému dostal dne 29.9.2015 na základě jeho postoupení přípisem náčelníka Generálního štábu Armády České republiky ze dne 21.9.2015. Žalovaný tedy měl v řízení pokračovat.

Pokud jde o lhůtu, v níž měl žalovaný ve věci samé rozhodnout, její počátek by mohl být odvozován již od právní moci rozhodnutí náčelníka Generálního štábu Armády České republiky ze dne 10.9.2015, č.j. 2292-5/2015-1304, tedy ode dne 11.9.2015; od tohoto dne však žalovaný řízení reálně vést nemohl, neboť teprve až po právní moci tohoto rozhodnutí mu byl postoupen spis. Za bezpečně dovoditelný okamžik, k němuž mohl žalovaný řízení skutečně vést a k němuž mohl i žalobce legitimně spoléhat na to, že řízení před žalovaným může být vedeno, tedy zdejší soud pokládá den, kdy žalovaný měl pro řízení k dispozici spis. Lhůta pro vydání rozhodnutí tak podle zdejšího soudu plynula nejpozději ode dne následujícího po dni 29.9.2015; toto datum je pro zdejší soud určující pro závěr, že žaloba byla podána v době, kdy řízení před žalovaným bylo zatíženo nečinností.

Ze žádného zvláštního právního předpisu neplyne odchylná právní úprava běhu lhůt, v nichž měl žalovaný povinnost ve věci samé rozhodnout. Žalovaný byl tedy povinen vydat rozhodnutí bez zbytečného odkladu (§ 71 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, dále jen „správní řád“). V posuzované věci je zdejšímu soudu zřejmé, že rozhodnutí nebylo možno vydat bezodkladně, proto měl žalovaný povinnost podle § 71 odst. 3 správního řádu vydat rozhodnutí nejpozději do 30 dnů od zahájení řízení, k nimž se připočítává doba a) až 30 dnů, jestliže je zapotřebí nařídit ústní jednání nebo místní šetření, je-li třeba někoho předvolat, někoho nechat předvést nebo doručovat veřejnou vyhláškou osobám, jimž se prokazatelně nedaří doručovat, nebo jde-li o zvlášť složitý případ, b) nutná k provedení dožádání podle § 13 odst. 3 správního řádu, ke zpracování znaleckého posudku nebo k doručení písemnosti do ciziny. Zdejší soud má za to, že věc lze – v kontextu širokého spektra nejrůznějších typů správních řízení, jež jsou před správními orgány vedena – pokládat za zvlášť složitý případ, a tedy ke lhůtě 30 dnů pro vydání rozhodnutí je třeba připočítat lhůtu dalších 30 dnů v souladu s § 71 odst. 3 písm. b) správního řádu.

Ze shora uvedeného má zdejší soud za to, že lhůta pro vydání rozhodnutí počala žalovanému plynout nejpozději ode dne následujícího po dni 29.9.2015; toto datum určuje její počátek a tento den se tedy do lhůty nezapočítává (§ 40 odst. 1 písm. a/ správního řádu). Poslední den lhůty šedesáti dnů (30 + 30) pro vydání rozhodnutí připadl na sobotu dne 28.11.2015, lhůta tedy uplynula v pondělí dne 30.11.2015. Z obsahu spisu totiž neplyne, že by během této doby bylo řízení přerušeno, a tedy že by běh lhůt pro vydání rozhodnutí byl stavěn, z obsahu spisu dokonce neplyne ani to, že by žalovaný – bez přerušení řízení – opatřoval jakýkoli skutkový podklad pro svoje rozhodnutí. Žalovaný v té době po cca měsíci, kdy neučinil žádný úkon, pouze přípisem ze dne 27.10.2015 žalobce informoval o tom, že vede řízení, a vyzval žalobce k tomu, aby doplnil důkazy, kterými bude podložena jím tvrzená skutečnost, že uplatněním námitky promlčení prvoinstančním služebním orgánem došlo ke zneužití práv na úkor žadatele nebo byla námitka promlčení uplatněna v rozporu s dobrými mravy, a stanovil mu k tomu lhůtu 30 dnů. Nejednalo se tedy o výzvu k tomu, aby žalobce na podporu svých konkrétních skutkových tvrzení navrhl důkazy, jejichž provedení by pro rozhodnutí ve věci samé bylo podle žalovaného nezbytné, resp. výzvu k odstranění nedostatků žádosti podle § 45 odst. 2 správního řádu, s níž by mohlo být spojeno přerušení řízení podle § 64 odst. 1 písm. a) správního řádu, jež by lhůtu pro vydání rozhodnutí stavělo, a to dokonce již ode dne, kdy nastal důvod pro přerušení řízení (§ 65 odst. 1 věta čtvrtá správního řádu). Jednalo se ze strany žalovaného fakticky o výzvu, aby žalobce žalovanému předložil svoji právní argumentaci, z níž předtím dovozoval, že žalovaný zneužívá práv a jedná v rozporu s dobrými mravy. O doplňování skutkového podkladu pro rozhodnutí ve věci samé (o žalobcově žádosti) se tudíž nejednalo; ostatně sám žalobce na to reagoval přípisem ze dne 30.11.2015 tak, že všechny důkazy již byly předloženy a nyní je již třeba je jen vyhodnotit. Žádný jiný úkon přitom žalovaný v té době neučinil a ze spisu neplyne ani žádný jiný důvod, pro který by lhůta pro vydání rozhodnutí v době od 29.9.2015 do 30.11.2015 neměla plynout. Žalovaný měl tedy povinnost rozhodnout ve věci dne 30.11.2015. Neučinil-li tak, bylo jeho řízení od té doby zatíženo nečinností, jež vedla žalobce k podání žaloby, kterou poté (jakmile žalovaný přestal být nečinným) vzal zpět. Proto jsou dány důvody žalobci k tíži žalovaného přiznat náhradu nákladů řízení.

Pokud jde o výši nákladů řízení důvodně a účelně vynaložených, žalobci vznikly náklady za zaplacený soudní poplatek (2 000 Kč) a na právní zastoupení spočívající ve třech úkonech právní služby (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby a podání zpětvzetí žaloby) po 3 100 Kč společně se třemi režijními paušály po 300 Kč podle § 11 odst. 1 písm. a) a d) a § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, společně s navýšením o částku odpovídající DPH, celkem tedy 2 000 Kč + 12 342 Kč = 14 342 Kč. Přípis zástupce žalobce zdejšímu soudu ze dne 16.3.2017, v němž zdejšímu soudu opakuje argumenty, jež předtím zdejší soud zástupci žalobce sdělil v jiné věci, tehdy souběžně vedené, zdejší soud za důvodný a účelný úkon právní služby nepokládá. Proto byla žalovanému stanovena povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 14 342 Kč a k jejich zaplacení k rukám zástupce – advokáta byla stanovena přiměřená lhůta.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Brně dne 19. dubna 2017

Za správnost vyhotovení:
David Raus,v.r. Romana Lipovská
předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru