Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

62 A 15/2011 - 60Rozsudek KSBR ze dne 08.02.2013

Prejudikatura

6 As 12/2007 - 140

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
6 As 17/2013 (zrušeno + zrušení rozhodnutí spr. orgánu)

přidejte vlastní popisek

62A 15/2011-60

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D. a soudců Mgr. PetraŠebkaa JUDr. Jany Kubenové v právní věci žalobce: Město Chodov, se sídlem Chodov, Komenského 1077, zastoupený JUDr. Vladislavem Bílkem, advokátem se sídlem Klatovy, Čs. Legií 143, proti žalovanému: Energetický regulační úřad, se sídlem Jihlava, Masarykovo nám. 5, za účasti: MARSERVIS, s. r. o., se sídlem Praha 5, nám. 14. října 1307/2, zastoupený JUDr.

Petrem Orctem, advokátem se sídlem Karlovy Vary, Na Vyhlídce 53, o žalobě proti rozhodnutí předsedkyně Energetického regulačního úřadu č. j. 09901-103/2010-ERU ze dne 21. 10. 2011,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce napadá rozhodnutí předsedkyně Energetického regulačního úřadu č. j. 09901-103/2010-ERU ze dne 21. 10. 2011, kterým byl podle § 152 odst. 4 ve spojení s § 92 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítnut jako nepřípustný žalobcův rozklad proti usnesení Energetického regulačního úřadu o přerušení řízení č. j. 09901-94/2010-ERU ze dne 20. 4. 2011.

I. Podstata věci

Předsedkyně žalovaného napadeným rozhodnutím zamítla rozklad žalobce jako nepřípustný, neboť shledala, že žalobce jako vlastník rozvodného tepelného zařízení není účastníkem řízení o zrušení licence podle § 10 odst. 2 písm. a) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „energetický zákon“). Rozklad směřoval proti usnesení o přerušení řízení ze dne 20. 4. 2011, č. j. 09901-94/2010-ERU, kterým Energetický regulační úřad coby prvostupňový orgán reagoval na zahájené řízení u Okresního soudu v Sokolově ve věci sp. zn. 16 C 408/2010, jehož předmětem bylo určení vlastnictví rozvodných tepelných zařízení v k. ú. Dolní Chodov. Otázku určení vlastnictví tohoto zařízení považoval Energetický regulační úřad za předběžnou otázku dle § 64 odst. 1 písm c) správního řádu, neboť řízení o zrušení licence bylo zahájenop roto, že nájemní smlouva mezi vlastníkem energetického zařízení (žalobcem) a držitelem licence (osobou na řízení zúčastněnou), jež je jednou z podmínek pro udělení licence, byla Krajským soudem v Plzni ve věci sp. zn. 25 Co 300/2008 shledána absolutně neplatnou.

II. Shrnutí žaloby

Žalobce namítá, že je účastníkem předmětného správního řízení. Podle něj se na danou problematiku aplikuje správní řád, který je založen na materiálním pojetí účastenství. Odvolání tak může podat i osoba, se kterou se během správního řízení jako s účastníkem nejednalo. Žalobce svoje účastenství odvozuje od § 27 odst. 2 správního řádu a namítá, že byl rozhodnutím o zrušení licence přímo dotčen na svých právech, konkrétně na právu vlastnickém. Žalobce rovněž poukazuje na skutečnost, že nájemní smlouva z roku 1993 uzavřená mezi žalobcem a osobou na řízení zúčastněnou, jejímž předmětem bylo užívání rozvodného tepelného zařízení, byla shledána absolutně neplatnou a energetické zařízení je tak provozováno bez jedné ze zákonných podmínek. Žalobce dále namítá, že žalovaný jednal v rozporu s veřejným zájmem, pokud nechal držitele licence provozovat část energetického zařízení, která je ve vlastnictví žalobce. Žalobce dále nesouhlasí se žalovaným, že námitku týkající se jeho účastenství, uplatněnou poprvé až v podaném rozkladu, je nutno řešit v rámci řízení o rozkladu. Tento názor se neshoduje se současnou právní úpravou.

Žalobce navrhuje napadené rozhodnutí zrušit a na svém procesním postoji setrval po celou dobu řízení před soudem.

III Shrnutí vyjádření žalovaného

Žalovaný ve svém vyjádření opakuje argumenty uvedené v napadeném rozhodnutí. Má za to, že žalobce nemůže být rozhodnutím o zrušení licence na rozvod tepelné energie přímo dotčen ve svých právech a z tohoto důvodu nemá podle žalovaného ani postavení účastníka řízení podle § 27 odst. 2 správního řádu, tím méně ani postavení účastníka řízení podle § 27 odst. 1 písm. b) správního řádu.O dkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 8. 2009, sp. zn. 8 As 18/2008.

Žalovaný navrhuje žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Na svém procesním postoji rovněž setrval po celou dobu řízení před soudem.

IV. Shrnutí vyjádření osoby zúčastněné na řízení

Osoba na řízení zúčastněná (držitel licence) uvádí, že žaloba by měla být jako nepřípustná odmítnuta, případně jako nedůvodná zamítnuta. Předmětem správního řízení je totiž otázka zrušení licence, tedy individualizovaného veřejnoprávního oprávnění uděleného osobě zúčastněné na řízení, které se týká výlučně jí.

V. Posouzení věci

Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“) osobou oprávněnou ( § 65 odst. 1 s. ř. s.). Žaloba je přípustná (zejména § 65, § 68 a § 70 s. ř. s.).

Pokud jde o namítanou nepřípustnost žaloby podle § 70 písm. c) s. ř. s., tak tu soud neshledal. Napadeným rozhodnutím totiž nebylo potvrzeno prvostupňového rozhodnutí o přerušení řízení, ale tím, že byl rozklad žalobce jako nepřípustný zamítnut, bylo de facto rozhodnuto o tom, že žalobce není účastníkem předmětného správního řízení ve věci zrušení licence udělené osobě na řízení zúčastněné. V takovém případě tedy není žalobou napadeno procesní rozhodnutí o přerušení řízení, ale hmotněprávní rozhodnutí o účastenství žalobce v daném správním řízení, které nepochybně žalobce v jeho právech zasahuje a rozhodnutím ve smyslu § 65 s.ř.s. je.

Rozsah přezkumu soudu byl ve vztahu k napadenému rozhodnutí zásadně vymezen v žalobě uplatněnými žalobními body (§ 75 odst. 2 věty první s. ř. s.).

Zdejší soud rozhodoval bez nařízení jednání za splnění podmínek dle § 51 odst. 1 s. ř. s.

Žaloba není důvodná.

V případě, že je rozklad účastníka zamítnut pro nepřípustnost podle § 92 odst. 1 správního řádu, soud je oprávněn při přezkumu tohoto rozhodnutí zabývat se toliko důvody nepřípustnosti; v daném případě tedy otázkou, zda žalobci svědčilo právo být účastníkem řízení ve věci zrušení licence osoby na řízení zúčastněné či nikoli.

Soud v této souvislosti konstatuje, že je povinností správního orgánu, tedy i Energetického regulačního úřadu, zkoumat okruh účastníků, a to během celého řzeíní ex offo. Pokud by správní orgán dospěl k závěru, že je účastníkem řízení i jiná osoba, soud musí tuto osobu za účastníka usnesením přibrat. Za zjištění správného okruhu účastníků tak odpovídá správní orgán, v tomto případě Energetický regulační úřad.

Žalobce svoje účastenství odvozuje od možnosti přímého dotčení na jeho právech vydaným rozhodnutím podle § 27 odst. 2 správního řádu.

Při posuzování otázky účastenství žalobce je třeba vycházet z definice účastníků pro příslušné řízení. Vzhledem k tomu, že energetický zákon neobsahuje vlastní definici účastníků řízení o zrušení licence, je třeba použít správní řád jako obecným předpis pro řízení před správními orgány, který rozlišuje tzv. hlavní a vedlejší účastníky řízení.

Hlavními účastníky jsou podle § 27 odst. 1 správního řádu v řízení z moci úřední dotčené osoby, jimž má rozhodnutí založit, změnit nebo zrušit právo anebo povinnost nebo prohlásit, že právo mají nebo nemají. Řízení o zrušení licence podle energetického zcela jistě nezaloží či neodejme vlastníku energetického zařízení nové právo či povinnost. Lze tedy konstatovat, že žalobce není účastníkem podle § 27 odst. 1 správního řádu. Jediným, kdo by mohl být podle výše citované definice účastníkem tohoto řízení, je samotný držitel licence.

Vedlejšími účastníky jsou podle § 27 odst. 2 správního řádu další dotčené osoby, pokud mohou být rozhodnutím přímo dotčeny ve svých právech a povinnostech.

Žalobce má za to, že právě na základě tohoto ustanovení je účastníkem řízení. Soud však tento názor nesdílí. Účastníkem podle tohoto ustanovení jsou osoby, kterým žádná nová práva či povinnosti nevznikají, nicméně rozhodnutí má přímý vliv na výkon jejich práv. Znakem účastenství podle § 27 odst. 2 správního řádu je tak jejich hmotně právní vztah k věci. Dále správní řád podmínku tohoto účastenství váže na hrozbu „přímého dotčení“ na právech osob. Nejedná se tedy o dotčení nepřímé, zprostředkované přes jinou osobu. Při zkoumání přímého dotčení na právech žalobce je třeba vyjít z charakteru řízení o zrušení licence. Zjednodušeně řečeno, licence představuje veřejnoprávní souhlas státu s výkonem určité podnikatelské činnosti. Jde tedy výhradně o vztah mezi státem, jehož jménem vystupuje Energetický regulační úřad, a podnikatelem, (potencionálním) držitelem licence, který o udělení licence žádá. V případě řízení o zrušení licence se jedná naopak o odnětí tohoto souhlasu, jde tedy o zánik oprávnění k výkonu podnikatelské činnosti. Okamžikem zrušení licence zanikají práva podnikatele provozovat rozvodné tepelné zařízení.

Sporným v daném případě je, zda je přímo dotčen i žalobce jako vlastník energetického zařízení. Soud dospěl k závěru, že nikoli. Vyšel přitom z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 8. 2009, sp. zn. 8 As 18/2008, dostupného na www.nssoud.cz, kde Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že účastníkem řízení o udělení licence je toliko žadatel o licenci, eventuelně její držitel, v případě řízení o změně licence. Nejvyšší správní soud přirovnal licenci k živnostenskému oprávnění a uvedl, že „také v řízení o koncesi dle živnostenského zákona nemohou být účastníkem řízení jiné osoby než žadatel, správní orgán rovněž posuzuje pouze splnění předpokladů pro udělení koncese, přičemž zamítnout žádost může jen tehdy, není-li splněna některá z všeobecných či zvláštních podmínek pro provozování živnosti nebo trvá překážka provozování živnosti nebo nesouhlasí-li s udělením koncese orgán státní správy…Splnění či nesplnění těchto požadavků je výlučně na žadateli. Tím, že státní orgán posuzuje pouze splnění předpokladů pro udělení povolení k podnikatelské činnosti konkrétního subjektu, a rozhoduje tedy o jeho právech a povinnostech, těžko by bylo možné uznat přímé dotčení práv či povinností třetích osob. Fakticky dopad výkonu podnikatelské činnosti je pak předmětem zcela jiných řízení (ať již správních či soudních, např. v civilním, ale i trestním řízení).“ Obdobně se k otázce účastenství vyjádřil rozšířený senát Nejvyššího správního senátu v usnesení ze dne 25. 11. 2008, sp. zn. 6 As 12/2007, dostupné na www.nssoud.cz, které se týkalo řízení o udělení povolení k provozování linkové dopravy.

Podle zdejšího soudu je srovnatelná situace i v případě řízení o zrušení licence. Energetický regulační úřad podle § 10 odst. 2 písm. a) energetického zákona licenci zruší v případě, že nejsou splněny podmínek pro její udělení. Stejně jako v řízení o udělení licence, také v tomto řízení je prokázání splnění podmínek pro udělení licence výlučně na žadateli (držiteli licence). Lze tak uzavřít, že osud podnikatelského oprávnění má přímý vliv pouze na osobu podnikatele (žadatele o licenci, resp. držitele licence), toliko ten je účastníkem řízení o zrušení licence. Soud nezpochybňuje, že zrušení licence se může zprostředkovaně dotknout i jiných osob, ovšem takové dotčení není dotčením přímým a nezakládá tak účastenství v řízení podle správního řádu. Nepřímý, zprostředkovaný vliv není v takovém případě relevantní.

Žalobce tak není účastníkem řízení o zrušení licence ani podle § 27 odst. 2 správního řádu. Za této situace není podstatné, jaké důvody žalobce vedouk t omu, aby se domáhal svého účastenství v předmětné věci (tj. zda se jedná o okolnosti veřejnoprávní či soukromoprávní).

Žalobci rovněž nelze dát zapravdu v tom, že žalovaný pochybil, pokud nerozhodl o otázce jeho účastenství podle § 28 správního řádu samostatným usnesením, ale přímo zamítl žalobcův rozklad. K této otázce se vyjádřil již Vrchní soud v Praze v rozhodnutí ze dne 21.8.1998, sp. zn. 5 A 27/96, kde poukázal na to, že „žalobce námitku, že byl účastník řízení pominut, uplatnil až v podaném rozkladu a v této fázi řízení není již pro takový postup místa (byl by totiž nemístným dualismem), protože správní řád pro takový případ nabízí řešení v rámci samotného odvolacího či rozkladového řízení (event. i v rámci autoremedury). Pokud totiž odvolání (rozklad) podá ten, s nímž orgán I. stupně v řízení nejednal jako s účastníkem, je odvolací orgán povinen tuto uplatněnou námitku řešit jako prvořadou, a to tak, že pokud je oprávněn, a odvolání podal ten, kdo měl být účastníkem řízení, odvolání účastníka projedná a rozhodne podle § 59 (§61) správního řádu (pozn. zdejšího soudu: zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení) ve věci samé (zpravidla rozhodnutí pro tuto vadu zruší). Dojde-li však k závěru, že odvolání podala osoba, která účastníkem řízení podle zákona není, ač to tvrdí, postupuje podle § 60 (§ 61 odst. 3) správního řádu.“

Žalobce v podané žalobě namítá, že tento postup není v souladu se správním řádem z roku 2004. Podle žalobce tak bylo možno postupovat toliko za účinnosti „starého správního řádu“ (zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení).

Soud však s takovým tvrzením nesouhlasí a má za to, že právě uvedený závěr vrchního soudu je aplikovatelný i na řízení podle správního řádu z roku 2004 (shodně viz Vedral, J. Správní řád – komentář, II.vydání, BOVA Polygon, Praha 2006, s. 344). Přestože správní řád z roku 1967 narozdíl od správního řádu z roku 2004 výslovně neupravoval povinnost správního orgánu v pochybnostech rozhodnout usnesením o tom, zda je určitá osoba účastníkem či nikoli (§ 28 odst. 1 správního řádu), nejedná se podle názoru soudu o povinnost bezvýjimečnou. Mohou tedy nastat situace, kdy správní orgán o účastenství určité osoby rozhodne jiným způsobem než usnesením podle § 28 odst. správního řádu. Ostatně Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 19. 5. 2008, sp. zn. 2 As 8/2008, dostupném na www.nssoud.cz, výslovně připouští, že v určitých případech správní orgán toto usnesení vydávat nemusí a osobě, která se domáhá účastenství pouze neformálním přípisem sdělí, že ji za účastníka nepovažuje. V citovaném rozsudku Nejvyšší správní soud uvedl, že „usnesení o tom, zda osoba tvrdící své účastenství účastníkem řízení je, či nikoli, není správní orgán povinen vydávat v případech, kdy není třeba provádět jakékoli právní hodnocení věci nad rámec prosté aplikace normy; o takový případ se jedná v situaci, kdy je toto účastenství expressis verbis řešeno přímo v zákoně. Stejně může postupovat i v případě, kdy pro posouzení této otázky není třeba provést skutková šetření. V ostatních případech je nutno vycházet z existence „pochybností“ (§ 28 odst. 1 věta první správního řádu z roku 2004) a musí být o tvrzeném účastenství vydáno usnesení. Postup, kdy o tvrzeném účastenství nebude vydáno usnesení (a věc bude vyřešena toliko neformálním sdělením), je třeba omezit na zcela nesporné situace, a v hraničních případech postupovat cestou vydání usnesení ve smyslu § 28 odst. 1 věty druhé správního řádu z roku 2004, podrobeného instanční kontrole.“

V případě právě posuzovaném, kdy se žalobce domáhá svého účastenství až v podaném opravném prostředku, tedy žalovaný nepochybil, pokud o žalobcově účastenství nerozhodl samostatným usnesením, ale rozhodl přímo o podaném rozkladu, který posoudil jako nepřípustný (podaný osobou k tomu neoprávněnou – „neúčastníkem“ správního řízení). Podle názoru soudu nebyl žalobce takovým postupem dotčen ve svých právech, neboť závěr předsedkyně žalovaného o tom, že žalobce není účastníkem, mohl napadnout u zdejšího soudu (což také učinil) a zákonnost tohoto závěru tak byla soudem přezkoumána. Ochrana jeho práv je mu tak poskytnuta stejným způsobem, jako v případě, že by předsedkyně žalovaného o jeho účastenství v řízení rozhodovala usnesením podle § 28 odst. 1 správního řádu. Žalobcem zpochybňovaný postup je podle názoru soudu přitom rovněž v souladu se zásadou ekonomie a rychlostí správního řízení, narozdíl od jím požadovaného vydání samostatného usnesení a teprve následném rozhodnutí o rozkladu. Jak již soud uvedl, postup zvolený předsedkyní žalovaného přitom žalobcova práva na přezkum otázky jeho účastenství nijak nepoškodil.

VI.Závěr

Soud tak shledal, že žalovaný správně posoudil účastenství žalobce a rozhodl v souladu se zákonem, pokud zamítl žalobcův rozklad jako nepřípustný.

Zdejší soud neshledal ani žádnou vadu, k níž by musel přihlížet nad rámec uplatněných žalobních bodů, a proto žalobu jako nedůvodnou zamítl podle § 78 odst. 7 s. ř. s.

VII. Náklady řízení

O nákladech řízení účastníků zdejší soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce ve věci nebyl úspěšným, a proto mu nenáleží právo na náhradu nákladů řízení. Úspěšným byl žalovaný, tomu však nevznikly žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti. Proto soud rozhodl, že žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Osobě zúčastněné na řízení soud neuložil žádnou povinnost, s níž by jí náklady řízení mohly vzniknout, proto nemá osoba zúčastněná na řízení podle § 60 odst. 5 s. ř. s. právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Brně dne 8.2.2013

JUDr. David Raus, Ph.D.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Lucie Gazdová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru