Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

57 A 89/2011 - 21Rozsudek KSBR ze dne 23.11.2011

Prejudikatura

7 As 61/2010 - 89


přidejte vlastní popisek

57A 89/2011 - 21

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kubenovou v právní věci žalobce Ing. J.N, proti žalovanému Krajskému úřadu Zlínského kraje, se sídlem tř. T. Bati 21, 761 90 Zlín, o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu ze dne 3.6.2011,

takto:

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Zlínského kraje, sp. zn. … č.j. … ze dne 3.6.2011 se zrušuje pro vady řízení a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný má povinnost zaplatit žalobci na nákladech řízení 2.000,-Kč do 30 ti dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

Ve včas podané žalobě žalobce uvedl, že rozhodnutím žalovaného ze dne 3.6.2001, č.j. KUZL – 10004/2011, bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí MěÚ Uh. Hradiště ze dne 17.1.2011, č.j. OD/53530/10/10499/2010/GreV., kterým byl žalobce shledán vinným ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle ust. § 22 odst. 1 písm. f) bod 4 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích. Proti tomuto rozhodnutí žalobce podává žalobu a namítá především nezákonnost napadeného rozhodnutí žalovaného z důvodu prekluze práva. S přihlédnutím k ust. § 20 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, uplynula lhůta k jeho projednání, tudíž i k rozhodnutí ve věci přestupku dne 13.6.2011. V této souvislosti odkázal žalobce na setrvalou judikaturu správních soudů, podle které je nutno v zákonem stanovené lhůtě (zde jeden rok) rozhodnout ve věci Pokračování
-2-
57A 89/2011

pravomocně – viz. např. rozsudek NSS ze dne 15.12.2005, č.j. 3Afs 57/2004 – 39 (ve věci přestupku a zejména pozdější usnesení rozšířeného senátu č.j. 9Afs 86/2007 – 161 ze dne 23.10.2007). Z uvedených rozsudků vyplývá jednoznačně, že ve lhůtě dle § 20 zákona o přestupcích, která je prekluzivní, musí rozhodnutí o přestupku nabýt právní moci. Lze dále

odkázal na rozsudek NSS ze dne 31.5.2006, č.j. 5Afs 42/2004 – 61 a rozsudek ze dne 31.7.2008, č.j. 5Afs 6/2008 – 110, které jakkoliv se týkaly daní, jsou (ve světle výše uvedeného usnesení rozšířeného senátu) aplikovatelné rovněž v případě uložení jakékoliv jiné povinnosti než daňové, tj. v případě správního trestání. Z posledně uvedeného rozsudku vyplývá, že dnem právní moci rozhodnutí se rozumí den doručení, přitom absence doručení rozhodnutí odvolacího orgánu v prekluzivní lhůtě má za následek její marné uplynutí. Tomuto právnímu závěru rovněž odpovídá poučení, které žalovaný sám v rozhodnutí o odvolání v souladu s § 73 správního řádu uvedl: … ,,Toto rozhodnutí je konečné a nabývá právní moci dnem oznámení“.

Podle ust. § 72 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, rozhodnutí se účastníkům oznamuje doručením stejnopisu písemného vyhotovení do vlastních rukou. Teprve doručením rozhodnutí tedy nabývá rozhodnutí právní moci, tímto dnem je pravomocně rozhodnuto. V daném případě se tak stalo až po uplynutí prekluzivní lhůty stanovené v § 20 zákona o přestupcích, a to dne 15.6.2011.

Podle ust. § 73 správního řádu je v právní moci rozhodnutí, které bylo oznámeno a proti kterému nelze podat odvolání. Teprve pravomocné rozhodnutí je závazné jak pro účastníky, tak pro všechny správní orgány. V daném případě však právní moc nastala až po uplynutí prekluzívní lhůty, nelze proto rozhodnutí vykonat.

Žalovaný sice vydal dle údaje na něm, rozhodnutí dne 3.6.2011, nicméně nebylo téhož dne doručováno, do vlastních rukou bylo žalobci doručeno v souladu s příslušnými ustanoveními správního řádu až dne 15.6.2011, když rozhodnutí si žalobce vyzvedl, a to ještě v průběhu úložní lhůty, neboť v době doručování se v místě doručování nezdržoval, a to nikoliv účelově, ale z důvodu vyřizování pozůstalosti po zemřelé matce a intenzivního jednání ve věci změnit zaměstnání. Výzva České pošty k vyzvednutí zásilky neobsahuje, v rozporu s ust. § 23 odst. 5 správního řádu, označení správního orgánu, který písemnost odesílá a jeho adresu.

Jak vyplývá z výše citované judikatury, ve lhůtě 1 roku od spáchání přestupku musí rozhodnutí o přestupku nabýt právní moci. Správní orgán musí k prekluzi přihlížet z úřední povinnosti, a není proto třeba, aby byla účastníkem namítána. V intencích nálezu Ústavního soudu ze dne 30.3.2009, sp. zn. IV. ÚS 2701/08 musí k prekluzi práva přihlížet ex offo nejen správní orgány, ale i soudy ve správním soudnictví. Přesto, z důvodu opatrnosti, tuto námitku žalobce uplatňuje v žalobě.

Pokračování
-3-
57A 89/2011 – 22

Jakkoliv je přesvědčen, že je dán nepochybný důvod pro postup soudu podle ust. § 76 odst. 1 písm. c) soudního řádu správního, a to z důvodu výše uvedeného, uplatňuje rovněž námitku existence vady řízení, pro kterou rozhodnutí žalované je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

Žalovaný pak namítal, že skutkový stav nebyl zjištěn náležitě, nebylo řádně prokázáno, že žalobce se dopustil dne 13.6.2010 vytýkaného protiprávního jednání.

Navrhoval proto, aby Krajský soud v Brně rozhodnutí žalovaného ze dne 3.6.2011, č.j. KUZL – 10004/2011, jakož i rozhodnutím MěÚ Uherské Hradiště ze dne 17.1.2011, č.j. OD/53530/10/10499/2010/GreV zrušil, a to proto, že nebylo prokázáno, že se žalobce protiprávního jednání, které je mu kladeno za vinu, dopustil a tudíž spáchal tvrzený přestupek, zejména však rozhodnutí nebylo vydáno v zákonné prekluzivní lhůtě a je již z tohoto důvodu nezákonné.

V písemném vyjádření k žalobě žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby jako nedůvodné, když skutkový stav měl za náležitě zjištěný, tedy jednoznačně prokázané, že přestupkového jednání, které je kladeno žalobci za vinu, se tento dopustil.

Pokud pak se týká námitky nezákonnosti napadeného rozhodnutí, žalovaný uvedl, že příslušné rozhodnutí bylo vyhotoveno a vypraveno dne 3.6.2011. Písemné vyhotovení příslušného rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 15.6.2011 a téhož dne nabylo i právní moci. Vzhledem k době spáchání přestupku, tj. 13.6.2010, není toto rozhodnutí vykonatelné. Na tuto skutečnost žalovaný upozornil správní orgán I. stupně v průvodním dopise ze dne 20.6.2011, kterým mu vracel spisový materiál, včetně příslušného rozhodnutí. Správní orgán i přes upozornění žalovaného omylem zaslal žalobci upozornění na nedoplatky ze dne 18.8.2011 a zapsal příslušný přestupek do evidenční karty řidiče. Po zjištění této skutečnosti správní orgán zaslal žalobci dne 24.8.2011 sdělení, který mu oznamuje, aby považoval upozornění za bezpředmětné a provedl žalobci výmaz předmětného přestupku z evidenční karty řidiče. Vzhledem k této skutečnosti, kdy není příslušné rozhodnutí vykonatelné, je proto žalovaný názoru, že nedošlo k žádnému zásahu do práv žalobce a nejsou tak dány důvody pro aplikaci § 76 odst. 1 písm. c) s.ř.s.

Z připojených správních spisů byly pro věc zjištěny tyto podstatné skutečnosti:

Přestupkového jednání, které je kladeno žalobci za vinu, se měl tento dopustit tím, že dne 13.6.2010 v 17:19 hod na silnici I./50 u obce Buchlovice, v místě čerpacích stanic, řídil osobní motorové vozidlo zn. VW Tiguan, rz. …… nedovolenou rychlostí, přičemž mu byla orgány Policie ČR Uh. Hradiště naměřena rychlost jízdy 110 km/hod. Při zvážení možné odchylky měřícího zařízení ± 3% mu tedy byla jako nejnižší skutečná rychlost naměřena rychlost 106 km/hod. Nejvyšší dovolenou rychlost stanovenou pro jízdu mimo obec

Pokračování
-4-
57A 89/2011

na 90 km/hod, tak překročil nejméně o 16 km. Tímto jednáním měl porušit ust. § 18 odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. Za přestupek mu jako sankce byla uložena podle § 22 odst. 9 a § 11 odst. 1 písm. b) přestupkového zákona pokuta ve výši 1.500,-Kč. Současně mu byla podle ust. § 79 odst. 1 přestupkového zákona a v souladu s ust. § 1 vyhl. č. 231/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, uložená povinnost nahradit náklady spojené s projednáváním přestupku ve výši 1.000,-Kč.

Rozhodnutí bylo vydáno dne 3.6.2011 pod č.j. KUZL – 10004/2011, sp. zn. KUSP – 10004/2011/DOP/Ze, rozhodnutí nabylo právní moci dne 15.6.2011.

Rozhodnutí bylo tedy žalobci doručeno 15.6.2011, kdy také rozhodnutí nabylo právní moci.

Podle § 20 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, přestupek nelze projednat, uplynul-li od jeho spáchání 1 rok; nelze jej též projednat, popřípadě uloženou sankci nebo její zbytek vykonat, vztahuje-li se na přestupek amnestie.

Krajský soud v Brně dospěl k závěru, že žaloba žalobce důvodná je.

Odkazuje v tomto směru na rozsudek NSS, č.j. 7As 61/2010 – 89, z něhož cituje následující:

Nejvyšší správní soud se dále zabýval otázkou prekluze práva projednat přestupek. Ust. § 20 odst. 1 zákona o přestupcích stanoví, že přestupek nelze projednat, uplynul-li od jeho spáchání 1 rok. Nejvyšší správní soud již v rozsudku ze dne 15.12.2005, č.j. 3As 57/2004 – 39, publikovaný pod č. 845/2006 Sb. NSS, interpretoval toto ustanovení tak, že rozhodnutí o přestupku musí ve lhůtě 1 roku od spáchání přestupku nabýt právní moci (srov. rovněž rozsudek NSS ze dne 25.1.2007, č.j. 6As 56/2004 – 68, a ze dne 23.4.2010, č.j. 5As 10/2010 – 75, a ze dne 19.8.2010, č.j. 7As 41/2010 – 66, dostupné na www.nssoud.cz). Nejvyšší správní soud i v dané věci dospěl k závěru, že ust. § 20 odst. 1 zákona o přestupcích, je třeba vyložit tak, že přestupek musí být v zákonné lhůtě projednán pravomocně. Pokud totiž právo správního orgánu projednat přestupek po uplynutí prekluzivní lhůty zaniká, je nutné, aby do této doby bylo rozhodnutí o přestupku perfektní, tzn. splňovalo všechny znaky zásadně nezměnitelného individuálního správního aktu. Není rozhodující, zda správní akt nabude právní moci marným uplynutím lhůty k odvolání, oznámení v rozhodnutí o podaném odvolání či případně jiným zákonem stanoveným způsobem. Z procesního hlediska jde o konečný výsledek určitého postupu správního orgánu. Nelze připustit, aby rozhodnutí o přestupku nabylo právní moci až po uplynutí prekluzivní lhůty. Pod pojem ,,projednat“ je totiž třeba zahrnout i konečný výsledek postupu správního orgánu, tedy nabytí právní moci, s níž jsou Pokračování
-5-
57A 89/2011 – 23

spojeny významné právní následky. Teprve v okamžiku nabytí právní moci je rozhodnutí o přestupku úplné a neměnné (srov. rozsudek NSS ze dne 31.5.2006, č.j. 5Afs 42/2004 – 61,

publikovaný pod č. 954/2006 Sb. NSS).

Krajský soud tak posoudil správně i námitku prekluze, neboť k jednání, které správní orgán kvalifikoval jako přestupek spáchaný účastníkem řízení došlo dne 6.12.2008, a proto prekluzivní lhůta podle ust. § 20 odst. 1 zákona o přestupcích uplynula dne 6.12.2009, přičemž účastníkovi řízení bylo napadené rozhodnutí odvolacího orgánu doručeno až dne 22.12.2009.

Ze všech důvodů výše uvedených není kasační stížnost (podaná správním orgánem) důvodná a proto jí NSS podle ust. § 110 odst. 1 věta druhá s.ř.s. zamítl. Ve věci rozhodl v souladu s ust. § 109 odst. 1 s.ř.s., podle něhož rozhoduje o kasační stížnosti zpravidla bez jednání, když neshledal důvody pro jeho nařízení.

Skutkové a právní posouzení věci krajským soudem.

Krajský soud v Brně dospěl k závěru, že situace, kterou popisuje ve shora citovaném rozsudku NSS, je plně aplikovatelná i na daný případ žalobce, neboť přestupkového jednání se žalobce měl dopustit 13.6.2010 a rozhodnutí o přestupku nabylo právní moci až 15.6.2011, tedy 2 dny po uplynutí prekluzivní lhůty stanovené v § 20 odst. 1 zákona o přestupcích.

Podle § 76 odst. 1 písm. c) soudního řádu správního (dále jen ,,s.ř.s.“), soud zruší napadené rozhodnutí pro vady řízení bez jednání rozsudkem pro podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, mohlo-li mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.

Vzhledem k tomu, že rozhodnutí o přestupku nabylo právní moci až po uplynutí prekluzivní lhůty a pod pojem ,,projednat“ je dle názoru NSS třeba zahrnout i konečný výsledek postupu správního orgánu, tedy nabytí právní moci, s níž jsou spojeny významné právní následky, ve smyslu ust. § 76 odst. 1 písm. c) s.ř.s. soud rozhodnutí žalovaného zrušil dle § 76 odst. 1 písm. c) s.ř.s. a věc vrací žalovanému k dalšímu řízení.

Vzhledem k uplynutí prekluzivní lhůty, je nutno správní řízení zastavit dle § 66 správního řádu.

Ze shora uvedených důvodů se pak soud nezabýval druhou žalobní námitkou žalobce, a to tou skutečností, zda bylo náležitě zjištěno, zda žalobce se přestupkového jednání, které je mu kladeno za vinu a k němuž mělo dojít 13.6.2010, dopustil.

Pokračování
-6-
57A 89/2011

Pokud jde o náklady řízení, rozhodnutí se opírá o ust. § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce ve věci měl úspěch, vznikly mu náklady zaplacením soudního poplatku 2.000,-Kč. Neúspěšný žalovaný proto byl zavázán k povinnosti tyto náklady žalobci zaplatit.

Poučení: Tento rozsudek nabývá právní moci dnem doručení. Lze proti němu podat kasační stížnost do dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně, prostřednictvím Krajského soudu v Brně, ve dvojím vyhotovení. Stěžovatel musí být zastoupen advokátem. To neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních předpisů vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 a 106 odst. 2 s.ř.s.).

V Brně dne 23. listopadu 2011

JUDr. Jana Kubenová, v. r.

samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Marie Šeregelyová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru