Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

57 A 76/2011 - 26Rozsudek KSBR ze dne 02.11.2011

Prejudikatura

11 Ca 65/2005 - 41


přidejte vlastní popisek

57A 76/2011 – 26

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kubenovou v právní věci žalobce R. D. , proti žalované Policii České republiky, Krajské ředitelství Policie Jihomoravského kraje, se sídlem Brno, Kounicova 24, o žalobě proti nečinnosti správního orgánu,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení

Odůvodnění:

Ve včas podané žalobě žalobce uvedl, že rozhodnutím PO ČR, Krajské ředitelství Jihomoravského kraje, Územní odbor vnější služby, Oddělení hlídkové služby Brno ze dne 20.4.2011 byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle ust. § 22 odst. 1 písm. f) bod 4 zákona č.200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, tím, že porušil ust. § 18 odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Proti rozhodnutí

žalovaného podal žalobce žalobu dle ust. § 65 s.ř.s. Téhož dne podal žalobce žádost o odklad výkonu rozhodnutí o přestupku, který vydala žalovaná pod č.j. UM/2008 3236042 ze dne 20.4.2011 a to podle ust. § 83 odst. 1 přestupkového zákona. Žalovaná odpověděla na žádost žalobce ze dne 6.5.2011 svým přípisem ze dne 11.5.2001, ve kterém odmítla rozhodnout o odkladu rozhodnutí žalované ze dne 20.4.2011, přičemž v tomto přípise uvedla právní názor spočívající v tom, že rozhodnutí žalované ze dne 20.4.2011 není rozhodnutí o přestupku, ale rozhodnutí sui generis v blokovém řízení. S tímto názorem se nelze v žádném případě ztotožnit, neboť ust. § 83 odst. 1 přestupkového zákona hovoří toliko o rozhodnutí o přestupku, přičemž nerozlišuje v jakém řízení k takovému rozhodnutí došlo. Obecně lze říci,

že přestupky se projednávají v řízení přestupkovém a v řízení blokovém, přičemž obě řízení mají charakter správního řízení a jejich výsledkem je rozhodnutí o přestupku. Ust. § 83 odst. 1 přestupkového zákona tak dopadá toliko na rozhodnutí o přestupku a je lhostejno

Pokračování
-2-
57A 76/2011

v jakém typu správního řízení bylo rozhodnutí o přestupku vydáno. S ohledem na shora uvedené je nutné konstatovat, že žalovaná měla vydat rozhodnutí na základě žádosti žalobce ve lhůtě podle ust. § 71 odst. 1 správního řádu, a to ve spojení s ust. § 71 odst. 3 správního řádu. Pokud se týká otázky soudního přezkumu rozhodnutí o přestupku vydané v blokovém řízení, s touto otázkou se již dávno vypořádal v rámci své rozhodovací činnosti Nejvyšší správní soud, když např. dne 12.8.2010 judikoval rozsudek pod sp.zn. 9 As 25/2010-44.

Na základě shora popsaných skutečností je zřejmé, že žalovaná nesplnila svou zákonnou povinnost vydat rozhodnutí podle ust. § 83 odst. 1 přestupkového zákona ve věci rozhodnutí žalované č.j. UM/2008 3236042 ze dne 20.4.2011. Tímto jsou splněny podmínky ust. § 79 odst. 1 s.ř.s., stejně jako je splněna zákonná lhůta pro podání žaloby podle ust. § 80 odst. 1 s.ř.s. S ohledem na shora uvedené žalobce navrhoval, aby krajský soud vydal rozsudek, kterým uloží žalované vydat rozhodnutí podle ust. § 83 odst. 1 přestupkového zákona ve věci rozhodnutí žalované č.j. UM/2008 3236042 ze dne 20.4.2011, a to ve lhůtě dle § 71 odst. 1 správního řádu.

Dále požadoval, aby soud zavázal žalovanou zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení.

Žalobce předložil k žalobě žádost dle ust. § 83 odst. 1 přestupkového zákona ze dne 6.5.2011 adresovanou Policii České republiky, Krajské ředitelství Policie Jihomoravského kraje, Územní odbor vnější služby, Oddělení hlídkové služby Brno, Renčova 38, v němž právní zástupce žalobce uvedl, že 6.5.2011 podal ke Krajskému soudu v Brně správní žalobu vůči rozhodnutí ze 20.4.2011, č.j. UM/2008 3236042. V souladu s ust. § 83 odst. 1 přestupkového zákona, jak v přípise uvedeno, žádá o odklad výkonu rozhodnutí vydaného dne 20.4.2011 shora označeným správním orgánem pod č.j. UM/2008 3236042.

Dále přiložil odpověď Městského ředitelství Policie Brno ze dne 11.5.2011, č.j. KRPB-48216-2/ČJ-2011-0602 KR-ZB. Tento přípis je označen jako žádost podle ust. § 83 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb.- vyrozumění. Městské ředitelství Policie Brno sděluje, že přípis žalobce obdrželo 9.5.2011 a cituje obsah uvedené žádosti. Dále uvedeno, že dle ust. § 83 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb. „požádá-li účastník, který podal návrh na přezkoumání rozhodnutí o přestupku soudem, o odložení výkonu rozhodnutí, správní orgán žádosti vyhoví“. Citované ustanovení se vztahuje toliko na rozhodnutí o přestupku, které je výsledkem řízení o přestupku podle ust. § 67 a násl. zákona č. 200/1990, nikoli na blokové řízení podle ust. § 84 a násl. zákona č. 200/1990 Sb. Řízení o přestupku a rozhodnutí v něm vydané je nutno striktně odlišovat od blokového řízení, jehož jediným výstupem je pokutový blok, který je rozhodnutím sui generis. V případě blokového řízení se jedná o řízení specifické, neboť samotné řízení a jeho výsledek – uložení pokuty splývá de facto v jedno. Podmínkou blokového řízení je souhlas přestupce s uloženou pokutou, jímž přestupce ve svém důsledku ze svobodné vůle vylučuje provedení formalizovaného skutkového a právního posouzení věci v řádném řízení o přestupku. S uvedeným pak koresponduje nemožnost odvolání proti uložené blokové pokutě a logicky také nepřípustnost žaloby proti ní, neboť v opačném případě by tak přestupce odvolal dříve vyslovený souhlas s tím, že má přestupek za jednoznačně prokázaný, čímž by byla zcela popřena podstata blokového řízení a ve svém důsledku by zákonná úprava blokového řízení (ust. § 84 a násl. zákona č. 200/1990 Sb.) postrádala smysl. Podle ust. § 68 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb. je právní žaloba nepřípustná, nevyčerpá-li žalobce řádné opravné prostředky proti správnímu rozhodnutí. Jak uvedeno výše, žadatel nevyužil svého práva vést o přestupku řádné řízení před správním

Pokračování
-3-
57A 76/2011 – 27

orgánem, jehož rozhodnutí by byl oprávněn napadnout odvoláním a následně navrhnout jeho přezkoumání soudem. Na základě shora uvedeného správní orgán uzavírá, že s ohledem na povahu blokového řízení je aplikace ust. § 83 zákona č. 200/1990 Sb. vyloučena. Nadto správní orgán kontuje, že není-li přípustný návrh na přezkoumání rozhodnutí o přestupku soudem, pak nelze připustit odklad výkonu rozhodnutí. Pod tím je podpis ředitele Městského ředitelství Policie Brno.

Žalovaná se písemně k žalobě vyjádřila, když uvedla, že dle jejího názoru žaloba proti nečinnosti správního orgánu dle § 79 s.ř.s. je neoprávněná, jelikož správní orgán konal v rámci svých povinnosti veškeré úkony, které zákon předpokládá. K tomuto tvrzení žalovaná uvedla, že na žádost žalobce ze dne 6.5.2011 o odložení výkonu rozhodnutí dle ust. § 83 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb. o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, bylo reagováno řádně a včas Městským ředitelstvím Policie Brno vyrozuměním k žádosti ze dne 11.5.2011 a následně na druhou žádost žalobce v tomtéž smyslu doručenou žalované dne 23.5.2011 bylo odpovězeno vyrozuměním Městského ředitelství Policie Brno ze dne 24.5.2011. Žalovaná uvedla, že správní orgán by byl nečinný, pokud nekoná, přestože mu to zákon ukládá. Do ust. § 79 s.ř.s. byly začleněny dva možné případy nečinnosti, tj. nevydání rozhodnutí ve věci samé a nevystavení osvědčení, resp. jejich nevydání či nevystavení v rozumné (přiměřené) lhůtě. Ust. § 79 s.ř.s. chrání před nečinností s důsledkem nerozhodování ve věci samé, nikoliv tedy před jinými procesními vadami, nebo před nezákonnými rozhodnutími z hlediska hmotného práva. Vzhledem k výše uvedenému je zřejmé, že žalovaná na žádost v obou případech reagovala promptně i s ohledem k možnostem zákonem jí daným. Z výše jmenovaných listinných důkazů je zřejmé, že žalovaná strana jednala v souladu se zásadou rychlosti řízení, kdy vydala vyjádření, která odpovídala na žalobcem požadované odložení výkonu rozhodnutí. Žalovaná dále nesouhlasí s přiznáním odkladného účinku rozhodnutí č.j. UM/2008 3236042 ze dne 20.4.2011, vydáním rozhodnutí dle ust. § 83 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., a to ve lhůtě podle ust. § 71 odst. 1 správního řádu, neboť dle názoru žalované žalobce nedůvodně předjímá, že vydanému platnému rozhodnutí bude přiznán odkladný účinek, ačkoliv byl žalobce dvakrát písemně vyrozuměn Městským ředitelstvím Policie Brno, že aplikace ust. § 83 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb. je vyloučena z důvodu, že toto ustanovení se vztahuje toliko na rozhodnutí o přestupku, které je výsledkem řízení o přestupku podle § 67 a násl. zákona č. 200/1990 Sb., nikoli na blokové řízení podle ust. § 84 a násl. tohoto zákona.

K věcné stránce žaloby, konkrétně k tvrzení žalobce, cituji: „žalovaná odpověděla na žádost žalobce ze dne 6.5.2011 svým přípisem ze dne 11.5.2011, ve kterém odmítla rozhodnout o odkladu rozhodnutí... S tímto názorem se nelze v žádném případě ztotožnit, neboť ust. § 83 odst. 1 přestupkového zákona hovoří toliko o rozhodnutí o přestupku, přičemž nerozlišuje, v jakém řízení k takovému rozhodnutí došlo“, žalovaná uvádí, že blokové řízení je řízením sui generis, které je v zákoně č. 200/1990 Sb., upraveno v ust. § 84 až § 86, jako specifický druh řízení o přestupcích. V blokovém řízení lze projednat přestupek uložením pokuty, jestliže je spolehlivě zjištěn, v daném případě nepostačuje domluva a obviněný z přestupku je ochoten pokutu zaplatit (§ 84 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb.). Blokové řízení se vyznačuje především neformálností, rychlostí a nastolením okamžité právní jistoty, kde je svou povahou řízením specifickým, zkráceným, zjednodušeným, ve kterém do značné míry splývá řízení se svým výsledkem – uložením pokuty. Podstata blokového řízení nemůže být dotčena ani skutečností, že se pachateli vydá blok na pokutu na místě nezaplacenou, tedy v případě, nemůže-li pokutu zaplatit přímo na místě. Uložením pokuty v blokovém řízení je řízení o přestupku ukončeno a proti uložení pokuty v blokovém řízení se nedá odvolat.

Pokračování
-4-
57A 76/2011

Uvedené vyplývá z předpokladu zakotveného v zákoně, že pachatel přestupku se na vyzvání dobrovolně podrobil projednání věci v blokovém řízení. Jeho projev musí být v tomto směru jasný a úplný. Nestačí jen, aby projevil souhlas s provedením blokového řízení, ale aby výslovně souhlasil i s navrženou výši pokuty. Pachatelův souhlas v sobě zahrnuje prakticky vzdání se práva na odvolání. Pokud pachatel tento souhlas nedá, postupuje se v řízení podle § 67 a násl. zákona č. 200/19902 Sb., a věc se projedná a rozhodne ve standardním správním

řízení. V úvahu tedy připadají dvě varianty postupu, které je ovšem nutno od sebe striktně odlišit, neboť se jedná o dva různé typy řízení. Uložením pokuty je věc pravomocně skončena. Ve svém důsledku žalobce ze svobodné vůle vylučuje provedení formalizovaného skutkového a právního posouzení věci v řádném řízení o přestupku. Jde tedy o rozhodnutí mající podobu individuálního správního aktu. Aplikace některých procesních ustanovení zákona o přestupcích je v případě blokového řízení vyloučena. Jednak výslovně speciální úpravou (ust. § 84 a násl. zákona č . 200/1990 Sb.), jednak jejich použití je vyloučeno z povahy samotného blokového řízení.

K námitce žalobce, že: „Ustanovení § 83 odst. 1 přestupkového zákona tak dopadá toliko na rozhodnutí o přestupku a je lhostejno v jakém typu správního řízení bylo rozhodnutí vydáno“, nelze přisvědčit, neboť takové tvrzení by popíralo veškerý smysl blokového řízení a tímto tvrzením by byl stírán rozdíl mezi řízením o přestupku a blokovým řízením. Pro dané

je rozhodující, že žalobce nevyužil opravné prostředky v řízení o přestupku, jež mohlo být z jeho dispozice vyvoláno, a to proto, že nevyvolal ani samotné řádné řízení před správním orgánem v prvním stupni. S uvedeným koresponduje nemožnost podání odvolání proti uložené pokutě a logicky také nepřípustnost žaloby proti ní, neboť v opačném případě by tak žalobce odvolal dříve vyslovený souhlas s tím, že má přestupek za jednoznačně prokázaný, čímž by byla zcela popřena podstata blokového řízení a ve svém důsledku by zákonná úprava ust. § 84 a násl. zákona č. 200/1990 Sb. zcela postrádala smysl.

Žalobce dále v žalobě namítá, že: „Pokud se týká otázky soudního přezkumu rozhodnutí o přestupku vydané v blokovém řízení, s touto otázkou se již dávno vypořádal v rámci své rozhodovací činnosti Nejvyšší správní soud, když dne 9.8.2010 publikoval rozsudek pod sp.zn. 9 As 25/2010-44“. K tomuto tvrzení, které se žalobce snaží opřít o zmíněný judikát Nejvyššího správního soudu, nezbývá než konstatovat, že na danou věc se

předmětný judikát Nejvyššího správního soudu vůbec nevztahuje, neboť námitky žalobce směřují toliko proti postupu při řešení přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích a nijak neodůvodňují skutečnost, že by žalobci nebylo vůbec známo, že se přestupku měl někdy v minulosti dopustit. V opačných případech, jak již žalovaná uvedla ve svém vyjádření ze dne 24.5.2011, č.j. KRPB-48216-4/ČJ-2011-0602KR-ZB, by bylo ve svém důsledku možno podrobit soudnímu přezkumu každé blokové řízení, což by bylo v rozporu s konstantní soudní judikaturou Nejvyššího správního soudu a de facto by byl stírán rozdíl mezi řízením o přestupku a blokovým řízením. Nejvyšší správní soud v odůvodnění výše uvedeného rozhodnutí neuvedl, že je-li předmětem žaloby v rámci správního soudnictví sama skutečnost, zda blokové řízení proběhlo či neproběhlo, jsou soudy v rámci správního soudnictví povinny tuto skutečnost projednat v rámci soudního přezkumu. Nejvyšší správní soud pouze konstatoval, že soud první instance „se bude muset vypořádat s otázkou, zda je proti rozhodnutí o uložení pokuty v blokovém řízení za přestupek nepřípustná žaloba rovněž v případě, kdy je žalobcem, resp. stěžovatelem zpochybňována sama skutečnost, že se předmětného přestupku dopustil a poskytl tak s jeho projednáním v blokovém řízení souhlas“. K uvedenému žalovaná opětovně podotýká, Pokračování
-5-
57A 76/2011 – 28

že argumentace obsažená v předložené správní žalobě s přihlédnutím k právní zásadě „vigilantibus iura scripta sunt“ nemůže obstát, neboť je zcela na odpovědnosti žalobce (není-li zbaven způsobilosti k právním úkonům, či nemá-li způsobilost k právním úkonům omezenu) ověřit si, jaký dokument vlastně podepisuje.

Žalobce dále v žalobě namítá, cituji: „S ohledem na shora uvedené je nutné konstatovat, že žalovaná měla vydat rozhodnutí na základě žádosti žalobce ve lhůtě podle ust. § 71 odst. 1 správního řádu, a to ve spojení s ust. § 71 odst. 3 správního řádu“. Na základě všech výše uvedených skutečností žalovaná k tomu uzavírá, že s ohledem na uskutečněné blokové řízení je aplikace ust. § 83 zákona č. 200/1990 Sb., vyloučena. Mimoto žalovaná konstatovala, že není-li přípustný návrh na přezkoumání uložení pokuty v blokovém řízení soudem, pak nelze připustit ani odklad výkonu takového neformálního rozhodnutí.

Z výše uvedených důvodů navrhovala, aby soud žalobu jako nedůvodnou dle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

Zjištěný skutkový stav soudem

Ze spisu Policie ČR bylo zjištěno, že v tomto spise se nachází blok, serie UM/2008 č.M 3236042 vystavený dne, který je u 20.4.2011. Na tomto bloku je uvedeno, že se jedná o blok na pokutu 1. 000 Kč uloženou za přestupek dle § 22/f 4 zákona č. 200/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů na místě nezaplacenou, blok vystavený na jméno a příjmení R. D., rodné číslo/datum narození ……………, bydliště …………………... v kolonce totožnost ověřena je uvedeno OP (uvedeno jeho číslo), ŘP (uvedeno jeho číslo), místo a popis přestupkového jednání uvedeno 6B5 7561, 20.4.2011 ve 13:49 hod v Brně, ulice Stará Dálnice, překročil povolenou rychlost v obci o více než 30km/h. upravenou značkou (ta uvedena), rychlost stanovena na 70km/h, porušil § 18/3 zákona č. 361/2000 Sb. Uvedeno, stanovená rychlost 70, naměřeno 91km/hod. Pod tím podpis policisty s uvedením jeho služebního čísla a razítkem Policie ČR a pod tím uvedeno potvrzuji převzetí dílu „B“ pokutového bloku. Byl jsem poučen o způsobu zaplacení pokuty a následcích nezaplacení. Datum dne 20.4.2011, v kolonce přestupce podpis žalobce. K tomuto pokutovému bloku je připojen záznam o přestupku, na němž je vyfotografováno vozidlo registrační značky ………… uvedeno, že se jedná o vozidlo Volkswagen Passat, datum a čas je u měření je uvedeno 20.4.2011, čas 13:49:11, vzdálenost 129,2 m, místo měření Stará dálnice, limit místa – osobní 70 km/hod., číslo snímku z měřiče 2205, výrobní číslo UX 018020, měření provedl Ch., připojen pak další záznam o přestupku, kde je přes čelní sklo vyfotografován i řidič, dáel úřední záznam uvedeného přestupku sepsaný 14.8.2011 s uvedením, že věc byla vyřešena v blokovém řízení na místě blokovou pokutou na místě nezaplacenou s vydáním složenky. Ve spise se pak nachází ještě úřední záznam z 20.8.2011 podepsaný policistou pprap. L . Ch., kde uvedeno, že 20.4.2011 prováděla hlídka OOP Brno-Bystrc dopravně bezpečnostní akci zaměřenou na dodržování rychlosti v obci Brno-Bystrc na ulici Stará dálnice. Cíl měření byl před křižovatkou ul. Stará dálnice, ul. Kohoutovická a ul. Žebětínská a zastavovací místo bylo na parkovišti směr obec Troubsko. Před křižovatkou je rychlost upravena dopravní značkou B20 na 70 km/h. Během měření se na místo dostavila hlídka OHS ÚO VS MŘP Brno, která se do dopravně bezpečnostní akce zapojila. Téhož dne, jak uvedeno, jsem jako policista ve službě vykonával obsluhu radaru. Ve 13:45 hod. jsem dne 20.4.2011 nahlásil prostřednictvím radiostanice hlídce, která vozidla zastavovala, vozidlo Volkswagen Passat, RZ …………, kterému byla naměřena výsledná rychlost 88 km/h.

Pokračování
-6-
57A 76/2011

(po odečtu odchylky 3 km/h.) přestupek s řidičem řešil kolega pprap. Petr Sladký. Na žádost řidiče, který byl ztotožněn jako R. D., byla předložena fotografie pořízená radarem při měření rychlosti. Pan Daněk si fotografii prohlédnul a následně s kolegou odešel zpět k vozidlu.

Ze spisu Krajského soudu v Brně vedeného pod sp.zn. 57 A 64/2011 bylo zjištěno, že žalobce R. D. podal žalobu proti Policii ČR, Krajskému ředitelství Policie Jihomoravského kraje, Územní odbor vnější služby, Oddělení hlídkové služby Brno, Renčova 38, 6.5.2011, doručeno Krajskému soudu v Brně 13.6.2011, v němž se domáhá, aby Krajský soud v Brně vydal rozsudek, jímž zruší rozhodnutí Policie ČR vydané pod č.j. UM/2008

3236042 ze dne 20.4.2011 a věc vrátí žalované k dalšímu řízení s tím, že žalobce 20.4.2011 přibližně v čase kolem 13:45 řídil osobní motorové vozidlo Volkswagen Passat Variant 3C, SPZ: ………. v obci Brno na ulici Stará dálnice. Ve vozidle cestoval spolu s dalšími dvěma osobami, jejíchž jména, příjmení, data narození i bydliště uvedl. V uvedeném čase byl zastaven hlídkou Policie ČR na shora uvedeném místě. Žalobce spolu s oběma spolucestujícími vystoupili z vozidla. Příslušník Policie ČR požádal žalobce o

předložení dokladu od vozidla, ŘP a OP. Žalobce dle výzvy uvedené doklady předložil. Poté příslušník PO ČR sdělil žalobci, že překročil nejvyšší dovolenou rychlost o 18 km/hod. a tím, že uvedené vozidlo řídil rychlostí 88 km/h., přičemž v měřeném úseku je nejvyšší dovolená rychlost stanovená dopravní značkou B20a na 70 km/h. Žalobce sdělil policistovi, že nejvyšší dovolenou rychlost nepřekročil, neboť podle ukazatele rychlosti satelitní navigace umístěné ve vozidle vykazovalo jeho vozidlo v inkriminované době rychlost 68 km/h. Tuto skutečnost na místě potvrdili příslušníkovi i oba spolucestující se žalobcem. Žalobce požádal příslušníka Policie ČR o snímek z měřícího zařízení, které bylo pro měření rychlosti jeho vozidla použito, přičemž tuto žádost příslušník Policie ČR odmítl s tím, že toto není technicky možné a poučil žalobce, že pokud nesouhlasí s výsledkem měření a nechce přestupek projednat v blokovém řízení, má možnost blokové řízení odmítnout a věc tak bude projednána v rámci správního řízení příslušným správním orgánem. Žalobce sdělil příslušníkovi Policie ČR, že s projednáním v blokovém řízení nesouhlasí a žádá, aby byl skutek projednán v přestupkovém řízení před správním orgánem. Příslušník Policie se odebral do služebního vozidla a po několika minutách předložil dokument a poučil jej, že jde o žádost o projednání skutku ve správním řízení, dokument položil na kapotu vozidla žalobce tak, že část dokumentu přidržoval svou dlaní a druhou rukou ukázal žalobci, kam se má podepsat. Žalobce se na dokument podepsal. Poté žalobce převzal doklady a spolu se svými spolucestujícími nastoupil do vozidla a odjel. Uvedl, že na základě shora popsaných skutečností je zřejmé, že rozhodnutí žalované nesplňuje zákonné náležitosti ust. § 84 a násl. přestupkového zákona, neboť přestupek nebyl spolehlivě zjištěn, žalobce se k přestupku nedoznal, s přestupkem nesouhlasil a rozhodnutí žalované nepodepsal ani nepřevzal. Rozhodnutí žalované tak postrádá zákonné náležitosti rozhodnutí správního orgánu v blokovém řízení. S ohledem na shora uvedené navrhoval vydání rozsudku, kterým se zruší rozhodnutí PO ČR, č.j. UM/2008 3236042 ze dne 20.4.2011 a věc se vrátí žalované k dalšímu řízení.

S žalobou, která byla soudu zaslána, se pak nachází jako příloha žádost žalobce ze 6.5.2011 dle ust. § 83 odst. 1 přestupkového zákona, která byla soudem citována, odpověď PO ČR, Městské ředitelství Policie Brno z 11.5.2011, která byla rovněž citována soudem, neboť byla připojena k žalobě a dále se tam pak nachází opětovná žádost žalobce dle ust. § 83 odst. 1 přestupkového zákona zaslaná Městskému ředitelství Policie ČR 23.5.2011, kde Pokračování
-7-
57A 76/2011 – 29

mimo jiné žalobce znovu odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 9 As 25/2010- 44. Na toto podání žalobce odpověděl 24.5.2011 vyrozuměním, kde setrval na svém původním stanovisku ze dne 11.5.2011 a vyjádřil se podrobně i k uvedenému judikátu.

Skutkové a právní zhodnocení věci

Podle § 79 odst. 1 s.ř.s. ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. To neplatí, spojuje-li zvláštní zákon s nečinností správního orgánu fikci, že bylo vydáno rozhodnutí o určitém obsahu nebo jiný právní důsledek.

Podle odst. 2 § 79 s.ř.s. žalovaným je správní orgán, který podle žalobního tvrzení má povinnost vydat rozhodnutí nebo osvědčení.

Podle § 80 odst. 1 s.ř.s. žalobu lze podat nejpozději do 1 roku ode dne, kdy ve věci, v níž se žalobce domáhá ochrany, marně proběhla lhůta stanovená zvláštním zákonem pro vydání rozhodnutí nebo osvědčení, a není-li taková lhůta stanovena, ode dne, kdy byl žalobcem vůči správnímu orgánu nebo správním orgánem proti žalobci učiněn poslední úkon.

Podle odst. 2 § 80 s.ř.s. zmeškání lhůty nelze prominout.

Podle § 83 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, požádá-li účastník, který podal návrh na přezkoumání rozhodnutí o přestupku soudem, o odložení výkonu rozhodnutí, správní orgán jeho žádosti vyhoví.

Žaloba žalobce důvodná není. Je sice pravdou, že žalobce požádal dle § 83 odst. 1 zákona o přestupcích o odložení výkonu rozhodnutí žalovaného a současně podal návrh na přezkoumání rozhodnutí o přestupku soudem.

Pokud však jde o uvedený přestupek, kterého se žalobce měl dopustit dne 20.4.2011 překročením povolené rychlosti, je pravdou, že ze spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. 57 A 64/2011 bylo zjištěno, že v této přestupkové věci žaloba byla podána, nicméně uvedený

přestupek byl vyřízen v blokovém řízení v souladu s ust. § 84 odst. 1 zákona o přestupcích, dle něhož přestupek lze projednat uložením pokuty v blokovém řízení, jestliže je spolehlivě zjištěn, nestačí domluva a obviněný z přestupku je ochoten pokutu zaplatit.

To se v tomto případě stalo, tedy že přestupek v blokovém řízení byl vyřízen.

Dle ustálené judikatury NSS je situace jiná, pokud je přestupek vyřízen v blokovém řízení oproti tomu pokud se přestupky projednávají v klasickém správním řízení dle ust. § 67 a násl. oproti tomu, zákona o přestupcích. Proti řízení přestupku v blokovém řízení nelze podat žádný opravný prostředek, přestupek v blokovém řízení je projednán uložením pokuty v blokovém řízení.

Pokračování
-8-
57A 76/2011

V tomto směru soud uvádí, že uvedené přestupkové jednání, které bylo projednáno v blokovém řízení, se nemůže stát předmětem správní žaloby a pokud by tomu tak i bylo, žaloba ve smyslu ust. § 46 odst. 1 písm. a) s.ř.s. by byla odmítnuta.

V tomto směru se soud zcela ztotožnil s tím, co žalovaná sdělila žalobci v jeho přípisech z 11.5. a 24.5.2011 a v písemném vyjádření k žalobě, a to že ust. § 83 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., by bylo možno vztáhnout pouze na rozhodnutí o přestupku, které je výsledkem řízení o přestupku podle ust. § 67 a násl. zákona o přestupcích, nikoliv na blokové řízení dle ust. § 84 a násl. zákona o přestupcích, neboť řízení o přestupku a rozhodnutí v něm vydaná (klasické správní řízení dle ust. § 67 a násl) je zcela odlišné od vyřízení věci v blokovém řízení dle ust. § 84 zákona o přestupcích, když jediným výstupem blokového řízení je pokutový blok, který skutečně je rozhodnutím sui generis a kdy podpisem na bloku přestupce stvrzuje, že skutkový stav byl spolehlivě zjištěn a obviněný z přestupku je ochoten pokutu za přestupek zaplatit. To se samozřejmě stalo i v případě přestupku, jehož se žalobce měl dopustit 20.4.2011. Řízení bylo tedy pravomocně skončeno a proto žalovaná nemohla dle ust. § 83 odst. 1 zákona o přestupcích rozhodnout o odložení výkonu rozhodnutí a žádosti žalobce v tomto směru vyhovět.

O nečinnost správního orgánu se může jednat pouze v případě, že neexistuje žádná skutečnost, která by bránila v řízení činit úkony a rozhodnout. V tomto případě však takováto skutečnost existuje, a to projednání přestupku uložením pokuty v blokovém řízení. Za této situace se tedy v žádném případě nedá hovořit o nečinnosti správního orgánu, tak jak má na mysli ust. § 79 odst. 1 s.ř.s., žaloba tedy důvodná není a proto ji soud zamítl.

Pokud jde o náklady řízení, žalobce ve věci neměl úspěch, žalované náklady řízení, kromě běžné úřednické činnosti, nevznikly (§ 60 odst. 1 s.ř.s.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí, které nabývá právní moci dnem doručení, lze podat opravný prostředek (kasační stížnost podle ust. § 102 a násl. s.ř.s.) do dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu soudu v Brně. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních právních předpisů vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 a § 106 odst. 2,4 s.ř.s.).

V Brně dne 2. listopadu 2011

JUDr. Jana Kubenová, v. r.

samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Marie Šeregelyová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru