Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

57 A 68/2010 - 88Rozsudek KSBR ze dne 21.11.2011

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
9 As 21/2012 (zrušeno a vráceno)

přidejte vlastní popisek

57A 68/2010 – 88

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Jarmilou Ďáskovou ve věci žalobce P.M., bytem … zast. JUDr. Adamem Rakovským, advokátem AK Rakovský, Partners, v.o.s., se sídlem 122 00 Praha 2, Václavská 316/12, proti žalovanému Krajskému úřadu kraje Vysočina, se sídlem 587 33 Jihlava, Žižkova 57, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3.8.2010, č.j. KUJI 61472/2010, sp. zn. OOSČ 3263/2010, OOSC/98,

takto:

I. Žaloba se zamítá

II. Žádnému z účastníku se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění:

Rozhodnutím správního orgánu I. stupně – Městského úřadu Velké Meziříčí, odboru dopravy a silničního hospodářství ze dne 12.4.2010, č.j. DOP/58 726/2009/2451/2009 – mikli, byl žalobce shledán vinným spácháním přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle ust. § 22 odst. 1 písm. f) č.l. 2 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích ve znění pozdějších předpisů, neboť dne 3.10.2009 v 11:30 hod jako řidič osobního motorového vozidla … na dálnici D1 v prostoru 136 km ve směru na Brno jel nedovolenou rychlostí, přičemž mu byla v úseku s nejvyšší povolenou rychlostí 130 km/hod naměřena rychlost 191 km/hod. Při zvážení možné odchylky měřícího zařízení ± 3 %, mu byla jako nejnižší skutečná rychlost naměřena rychlost jízdy 185 km/h, tím překročil rychlost na dálnici o 55 km/h. Svým jednáním porušil ust. § 18 odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích ve znění pozdějších předpisů.

Pokračování
-2-
57A 68/2010

Za výše uvedený přestupek mu správní orgán I. stupně uložil pokutu dle ust. § 22 odst. 7 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů ve výši 5.000,-Kč a podle ust. § 11 odst. 1 písm. c) výše citovaného zákona v souladu s ust. § 22 odst. 7

citovaného zákona v platném znění sankci ve formě zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 6 měsíců. Současně mu byla uložena povinnost nahradit náklady řízení v paušálně stanovené výši 1.000,-Kč.

Proti tomuto rozhodnutí žalobce podal odvolání, v němž namítal, že věc byla projednána v nepřítomnosti obviněného, neboť z důvodu úrazu byl od 9.4.2010 do 21.4.2010 v pracovní neschopnosti, a proto se nemohl dostavit k ústnímu jednání nařízenému na den 12.4.2010. Z počátku trpěl velkými bolestmi, čímž byla snížena jeho pohyblivost, proto se snažil správní orgán I. stupně písemně vyrozumět pouze běžným, nikoliv doporučeným sdělením. Po ukončení neschopnosti dne 21.4.2010 správní orgán I. stupně o samé události ihned doporučeným sdělením vyrozuměl. Jelikož se ke svému obvinění nemohl vyjádřit, cítil se zkrácen na svých právech. Dále v odvolání namítal, že není zřejmé, jakým radarem, jakého výrobního čísla mu byla údajná nepovolená rychlost jízdy naměřena. Dále poukázal na ust. § 68 odst. 3 správního řádu, podle kterého by v odůvodnění rozhodnutí měly být uvedeny

podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů. Z jeho hlediska napadené rozhodnutí bylo nepřezkoumatelné, proto navrhl jeho zrušení a vrácení věci k novému projednání.

Správní orgán II. stupně – Krajský úřad kraje Vysočina, oddělení státních správních činnosti o odvolání žalobce rozhodl podle ust. § 90 odst. 5 z.č. 500/2004 Sb., správní řád v platném znění tak, že podané odvolání zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil svým rozhodnutím ze dne 3.8.2010, č.j. KUJI 61472/2010. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že zásadní odvolací námitkou obviněného je namítané porušení ust. § 74 odst. 1 zákona o přestupcích a k tomu uvádí, že důvody, pro které lze přestupek projednat v nepřítomnosti

obviněného se v tomto ustanovení zákona o přestupcích stanoveny taxativně, ale jejich posouzení však náleží správnímu orgánu. Podle konkrétních okolností může být náležitou a bezodkladnou omluvou ve smyslu § 74 odst. 1 zákona o přestupcích a ust. § 59 správního řádu i omluva učiněna s určitým odstupem času po události, která měla nastat a podle konkrétních okolností splňuje znaky náležité či bezodkladné omluvy správnímu orgánu. Obviněný v daném případě sice dodatečně doložil, že byl v době nařízeného ústního jednání v pracovní neschopnosti, ale žádný objektivní důvod mu nebránil učinit náležitou a bezodkladnou omluvu i v době jeho pracovní neschopnosti. Odvolací orgán sdílí názor

správního orgánu I. stupně, že předchozí omluvy obviněného byly vedeny účelovou snahou o protahování probíhajícího řízení a současně má za to, že podmínky pro projednání věci

v nepřítomnosti obviněného byly splněny. Obviněný se z ústního jednání omlouval několikrát, a to jednak z důvodu náhlého onemocnění a jednak z důvodu účasti na zahraniční dovolené. Správní orgán mu tyto omluvy akceptoval, ale vzhledem k tomu, že na poslední nařízené jednání se bez omluvy nedostavil, rozhodl v nepřítomnosti. Obviněný projevoval naprosto nulovou součinnost se správním orgánem I. stupně a projednání věci v jeho nepřítomnosti tedy bylo důsledky tohoto jeho účelového jednání, nikoliv pochybením správního orgánu I. stupně. K námitce, že omluva byla správnímu orgánu I. stupně zaslána obyčejnou poštou, správní orgán uvádí, že takové podání neobdržel. Byl toho názoru, že pokud žalobce byl Pokračování
-3-
57A 68/2010 – 89

schopen zaslat písemnou omluvu, tak mu jeho bolestivý zdravotní stav nebránil zaslat omluvou formou doporučené zásilky.

Další námitku týkající se rychloměru správní orgán specifikoval tak, že se jednalo o rychloměr Polcam, jednalo se o certifikovaný rychloměr, přičemž výrobní číslo použitého rychloměru se shodovalo s výrobním číslem rychloměru, ke kterému byl doložen platný ověřovací list. Veškeré podklady, které tyto skutečnosti dokládají jsou součástí spisového materiálu. Odvolací orgán neshledal pochybení v napadeném rozhodnutí správního orgánu I. stupně ani v námitce nedodržení náležitosti uvedených v ust. § 68 odst. 3 správního řádu,

neboť jednoznačně uvedl, že k závěru o vině obviněného dospěl na základě podkladů, které specifikoval. Proto napadené rozhodnutí potvrdil a odvolání zamítl.

Žalobce proti rozhodnutí správního orgánu II. stupně podal včas žalobu ze dne 24.8.2010, kde v podstatě opakoval námitky uvedené v odvolání. V žalobě především tedy byly uvedeny dva žalobní body, tj. první žalobní bod spočíval v tom, že rozhodnutí považoval nezákonné v důsledku podstatného porušení ustanovení o řízení před správním orgánem a tudíž je považuje za nepřezkoumatelné, což je druhá žalobní námitka. Navrhl zrušení

napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalované k dalšímu řízení.

Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 2.11.2010 navrhl zamítnutí žaloby jako nedůvodné, neboť žalobce opírá svoji žalobu v podstatě o jedinou skutečnost, tj. že odeslal správnímu orgánu I. stupně obyčejnou poštovní zásilku obsahující omluvu z ústního jednání nařízeného na 12.4.2010. Objektivní skutečnosti, že taková zásilka nebyla správnímu orgánu nikdy doručena, pak vytýká správním orgánům, že podání zásilky neověřily u České pošty. K tomu žalovaný uvádí, že v daném případě nese tíhu důkazního břemene nikoliv správní orgán ale žalobce, který tvrdí, že se včas a řádně omluvil. Nebylo tedy povinností správního orgánu I. stupně v případě žalovaného, aby u České pošty zjišťoval, zda byla tato zásilka k přepravě podána, nehledě k tomu, že v případě obyčejných poštovních zásilek je podobné zjišťování v praxi nerealizovatelné. K namítané nepřezkoumatelnosti uvedl, že se v odůvodnění svého rozhodnutí náležitě vypořádá se všemi námitkami, které žalobce uplatnil ve svém odvolání, včetně námitky týkající se neuvedení výrobního čísla rychloměru.

Krajský soud v Brně svým rozsudkem ze dne 17.1.2011, č.j. 57A 68/2010 – 2009 provedl přezkoumání napadeného rozhodnutí včetně podkladů nacházejícím se ve správním spise žalovaného. Jak již bylo výše uvedeno, správní orgán I. stupně zahájil správní řízení a předvolal účastníky k ústnímu jednání. Celkem předvolával 3x, ze všech nařízených ústních

jednání se však žalobce včas omluvil. Naposledy bylo nařízeno jednání na 12.4.2009, kterého se však žalobce nezúčastnil a do dne ústního jednání správní orgán I. stupně neobdržel žádnou omluvu nebo zdůvodnění žalobce, proč se nemohl dostavit na projednání přestupku. Teprve podáním ze dne 22.4.2010 žalobce uvedl, že opětovně žádá o omluvení jeho nepřítomnosti u jednání dne 12.4.2010 s odůvodněním, že utrpěl úraz a od 9.4.2010 do 21.4.2010 byl

v pracovní neschopnosti a zároveň uvedl, že vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nemohl zaslat omluvu doporučenou poštou ale věří, že byla doručena obyčejnou poštou. Zároveň předložil neschopenku vystavenou na dobu od 9.4 do 21.4.2010 a svoji omluvu doložil Pokračování
-4-
57A 68/2010

lékařskými nálezy ze dne 8.4 a 21.4.2010. Z těchto nálezů vyplývá, že 8.4.2010 po zvednutí těžšího břemene došlo u něho k bolesti z přechodu pro degeneraci meziobratlové ploténky s tím, že byl doporučen klid na lůžku, teplo, dostatek analgetik a kontrola byla stanovena na den 15.4.2010. Z lékařského nálezu z 21.4.2010 bylo zjištěno, že původní termín kontroly po telefonické dohodě byl přeložen na den 21.4.2010 pro výrazné bolesti. Žalobce slyšený u jednání své jednání upřesnil tím, že 8.4.2010 vypomáhal na nemovitosti přítele, kde utrpěl zranění. Přítel ho odvezl do Motola na ošetření jeho vlastním autem a telefon žalobce se všemi jeho věcmi zůstal v jeho autě na nemovitosti jeho přítele. Doma neměl pevnou linku, počítač ani telefon, takže zůstal bez spojení. Teprve druhý den využil návštěvy švagra, kterému předal dopis pro správní orgán I. stupně, obsahující jeho omluvu z jednání a švagr tento dopis poslal obyčejnou poštou nikoliv doporučeně a tudíž není vinou žalobce, že se omluva ztratila. Doma byl sám, rodina byla mimo domov. Ke svému autu, včetně počítače se žalobce dostal asi tak kolem 18.dubna, kdy jel na kontrolu. Byl přesvědčen, že se včas omluvil, ovšem nevěděl, že se dopis ztratil. Telefonovat na správní orgán nebo faxovat považoval za složité, neboť z minulosti věděl, že je velice obtížné se dovolat nebo zaslat fax z důvodu obsazenosti telefonních a faxových čísel. Neměl za důležité se již jiným způsobem omlouvat do té doby, než byl uznán práce schopným. Asi po 10-ti dnech telefonoval do Fakultní nemocnice …, kde si dohodl změnu kontroly na 21.4.2009. Byl doma víc než týden sám a teprve poté asi za 10 dnů poslal novou omluvenku, kterou doložil pracovní neschopenkou a lékařskými nálezy.

Krajský soud v Brně tuto omluvu žalobce posoudil jako omluvu, kterou učinil žalobce bezodkladně i když byla provedena až po datu vydání rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Omluvu žalobce proto posoudil jako bezodkladnou omluvu správnímu orgánu, která může být učiněna s určitým odstupem času po události, která měla nastat, jež podle konkrétních okolností splňuje znaky náležité či bezodkladné omluvy správního orgánu. Vycházel z toho, že pokud žalobce v době pracovní neschopnosti od neděle 9.4.2010 do 21.4.2010 byl upoután na lůžko ve svém bydlišti, kde dodržoval nařízený klid a v tomto bydlišti byl sám, nedisponoval telefonem, faxem ani internetovým připojením, nutno považovat prokázanou následnou omluvu správnímu orgánu dne 23.4.2010 za omluvu náležitou a bezodkladnou. Opřel se přitom o judikaturu NSS 7As 9/2009 – 66 ze dne 12.3.2009. Následně proto napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení, ve smyslu ust. § 78 odst. 1 s.ř.s. pro vady řízení, neboť nebyly splněny podmínky pro projednání přestupku v nepřítomnosti žalobce. V dalším pak žalovaného zavázal tím, že opětovně provede předvolání žalobce k jednání, kde bude žalobce vyslechnut a kde mu bude dán prostor v souladu s příslušnými právními předpisy, tj. aby se mohl řádně vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Poté teprve bude ve věci rozhodnuto a přihlédnuto k dalším skutečnostem zjištěným ve správním řízení (§ 78 odst. 4 a 5 s.ř.s.).

Žalovaný správní orgán proti rozsudku Krajského soudu v Brně podal kasační stížnost, kterou se domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17.1.2011, č.j. 57A 68/2010 – 29 s tím, že žalobce jako obviněný z přestupku se 3x omluvit z nařízeného

ústního jednání o přestupku, přičemž správní orgán tyto omluvy akceptoval (první a třetí omluva byla podložena zdravotním stavem žalobce, druhá potom jeho zahraniční dovolenou s rodinou). Poté dne 18.3.2010 převzal v pořadí již čtvrté předvolání k ústnímu jednání tentokrát na den 12.4.2010, kam se nedostavil, aniž by do tohoto dne byla správnímu orgánu Pokračování
-5-
57A 68/2010 – 90

doručena jakákoliv omluva. Proto prvostupňový správní orgán projednal přestupek v jeho nepřítomnosti a dne 12.4.2010 vydal rozhodnutí. Omluva žalobce datovaná dnem 22.4.2010 byla správnímu orgánu doručena až 23.4.2010. Žalobce k této omluvě doložil, že byl od 9.4.2010 do 21.4.2010 neschopen práce a zároveň sdělil své přesvědčení, že jeho předchozí omluva na jednání dne 12.4.2010, kterou nemohl zaslat doporučenou poštou, byla správnímu orgánu doručena.

Žalovaný v daném případě uvedl, že žalobce sice dostatečně doložil, že byl v době nařízeného jednání v pracovní neschopnosti, ale žádný objektivní důvod mu nebránil učinit náležitou a bezodkladnou omluvu i v době jeho pracovní neschopnosti. Stěžovatel – žalovaný při formulaci těchto závěrů vyšel jednak z povahy žalobcova onemocnění (bolestivá degenerace meziobratlové ploténky), které mu nebránilo učinit jakoukoliv hodnou formou s jejím následným doplněním v písemné formě, především pak z vlastního tvrzení žalobce, že v průběhu pracovní neschopnosti omluvu zasílal, přičemž ji prvostupňový správní orgán nikdy neobdržel. Proto žalovaný dospěl k závěru, že v dané věci byly splněny podmínky pro projednání věci v nepřítomnosti žalobce.

Stěžovatel – žalovaný je přesvědčen, že krajský soud nesprávně v řízení posoudil právní otázku podmínek pro projednání přestupku bez účasti žalobce.

NSS po posouzení všech skutečností přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k němž by musel přihlédnout z úřední povinnosti a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná. Přisvědčil námitce stěžovatele – žalovaného, jíž se brání proti závěru, že měl prvostupňové rozhodnutí správního orgánu zrušit na základě doručení následné omluvy žalobce z ústního jednání, jelikož taková omluva byla v posuzovaném případě dle krajského soudu bezodkladná a náležitá. Pro posouzení věci je tedy podstatné posouzení, zda konkrétní okolnosti žalobcovi pracovní neschopnosti svědčí pro nebo proti závěru, že i následnou omluvu lze v daném případě posuzovat jako bezodkladnou a náležitou. NSS se

ztotožnil se stěžovatelem, že následnou omluvu nelze v daném případě považovat za bezodkladnou, tedy náležitou, jelikož již v řízení před stěžovatelem bylo náležitě objasněno, že žalobce měl možnost učinit omluvu předem. Vychází z tvrzení samotného žalobce k dodatečné omluvě, kde uvedl, že v průběhu pracovní neschopnosti písemnou omluvu zasílal. O tom, že taková omluva správnímu orgánu došla ovšem není ve spise doložena žádným dokladem. Z ústního jednání před krajským soudem dne 17.1.2011 vyplývá, že povaha žalobcovi pracovní neschopnosti mezi 9.4 až 21.4.2010 nebyla takového charakteru, aby mu zcela znemožnila zaslat omluvu z ústního jednání nařízeného na 12.4.2010. Vychází z vlastního vyjádření žalobce, že takovou omluvu ještě v pracovní neschopnosti zasílal prostřednictvím švagra, a to ještě přede dnem nařízeného jednání. Rozhodně tedy byl schopen omluvu zaslat. Proto nelze považovat omluvu žalobce za bezodkladnou ale až za omluvu Pokračování
-6-
57A 68/2010

následnou. NSS se ztotožnil s námitkou žalovaného v kasační stížnosti, že žalobci nebylo jeho zraněním zcela vyloučeno učinit omluvu z jednání ještě před jeho nařízeným konáním, což lze v daném případě dospět již na základě tvrzení žalobce, v nichž uvádí, že omluvu zasílal prostřednictvím švagra. Pokud žalobce tvrdí, že takovou omluvu, zcela nepochybně z uvedeného plyne, že zaslat omluvu správnímu orgánu bylo možné. Hodnocení, že žalobce byl schopen omluvu v průběhu pracovní neschopnosti zaslat tak není v daném případě potřeba žádných zvláštních odborných znalostí, které by hodnotily charakter, průběh a bolestivost zranění. I když lze konstatovat, že jakkoliv degenerace meziobratlové ploténky znamená pro postiženého značnou limitaci v běžných aktivitách, nemusí podle své povahy v konkrétním případě ještě zcela vyloučit možnost podat omluvu správnímu orgánu, přičemž hodnocení toho, co žalobci jeho zdravotní stav dovoloval, plyne již z jeho vyjádření. Ani takové hodnocení žalovaného proto nepřesáhlo množství informací, kterými disponuje i laik, není k němu tedy třeba odborných znalostí, jak dovozuje žalobce.

Krajský soud v Brně nařídil jednání na den 21.11.2011. Žádný z účastníků se k jednání nedostavil, ač bylo dle doručenek účastníkům řádně doručeno. Žalovanému bylo doručeno 9.11.2011, žalobci 14.11.2011 a právnímu zástupci žalobce 11.11.2011. Z údajů na doručence vyplývá, že jednání se uskuteční 21.11.2011. Soud proto měl ve smyslu ust. § 49 odst. 3 s.ř.s. za to, že neúčast řádně předvolaných účastníků nebrání projednání a skončení věci, nejsou-li důvody pro odročení podle § 50. Důvody pro odročení soud neshledal, proto ve věci rozhodl konečným rozsudkem ze dne 21.11.2011 tak, že v intencích zrušujícího rozhodnutí NSS ze dne 17.8.2011, č.j. 9As 43/2011 – 67 rozhodl tak, že žalobu žalobce zamítl. Vycházel ze závěru NSS, že soud nižšího stupně nesprávně posoudil právní otázku, zda následnou omluvu učiněnou žalobcem lze v nyní posuzované věci považovat za bezodkladnou a tím i náležitou podle § 74 odst. 1 zákona o přestupcích. Vzhledem k ust. § 110 odst. 3 s.ř.s. zruší-li NSS rozhodnutí krajského soudu a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, je krajský soud vázán právním názorem vysloveným NSS ve zrušovacím rozhodnutí.

Při posouzení omluvy žalobce ve smyslu ust. § 74 odst. 1 zákona o přestupcích, soud opětovně vycházel jednak tedy z právního závěru soudu vyššího stupně, zároveň také vycházel ze správního spisu. Soud opětovně poukazuje na to, žalobce byl o možnosti omluvu z jednání řádně poučen a lze se omluvit telefonicky, i prostřednictvím třetí osoby. V době nařízeného ústního jednání žádná omluva, ať písemná, nebo telefonická bohužel správnímu orgánu zaslána nebyla, a jak uvádí žalovaný pokud byla zaslána obyčejnou poštou pak určitě by nebyl důvod proto, aby nebyla do spisu založena a pokud by se ztratila, nelze zrekonstruovat zjištění, zda byla odeslána a zda byla správním orgánem I. stupně převzata, neboť obyčejné zásilky se neevidují, což několikrát tedy bylo uvedeno. Žalobce uvádí, že ho navštívil 9.4.2010 jeho švagr, kterému předal omluvu – dopis pro správní orgán I. stupně, bohužel však švagr tento dopis podal obyčejnou poštou a doporučenou poštou. Žalobce žádný jiný doklad o provedení tohoto úkonu správnímu orgánu ani soudu nepodal. Do protokolu ze dne 17.1.2011 žalobce sám uvedl, že telefonovat nebo faxovat považoval za složité z důvodu obtížnosti dovolat se správního orgánu a proto tuto možnost nevyužil. Na druhé straně tvrdil, že telefon, fax ani počítač k dispozici neměl. Soud proto nepovažoval za nutné dále provádět Pokračování
-7-
57A 68/2010 – 91

dokazování ohledně zaslání omluvy obyčejnou poštou, a to z toho důvodu, že bylo prokázáno, že žalobce poslal omluvu prostřednictvím svého švagra, a nic mu nebránilo, aby tuto omluvu poslal doporučenou poštou. Proto krajský soud uznal své pochybení při hodnocení bezodkladné omluvy dle ust. § 74 odst. 1 zákona o přestupcích a posoudil omluvu žalobce jako následnou. Z toho důvodu se pak i jednání žalobce jako méně odpovědné tak, aby včas poskytl součinnost se správním orgánem. Proto nelze tedy jednání správního orgánu I. stupně považovat za porušení správního řízení, neboť správní orgán I. stupně projednal v souladu s ust. § 74 odst. 1 přestupkového zákona věc a rozhodl v nepřítomnosti žalobce, neboť neměl k dispozici řádnou omluvu.

V projednávaném případě není sporu o tom, že u žalobce existoval závažný důvod, který mu znemožňoval se nařízeného ústního jednání účastnit. Existence takového důvodu však sama o sobě za předpokladu, že žalobce z přestupku je schopen tento důvod předem správnímu orgánu sdělit, nebrání v projednání přestupku v nepřítomnosti pachatele. K projednání v nepřítomnosti přistoupí správní orgán právě v takovém případě, kdy obviněný z přestupku závažný důvod správnímu orgánu nesdělí předem, ačkoliv tuto možnost má. V daném případě žalobce byl podle svého vlastního tvrzení schopen odeslat obyčejnou poštovní zásilku s omluvou, nejedná se tedy o situaci, kdy by mu jeho stav či jiné okolnosti znemožnili omluvu učinit předem, tedy o situaci, na kterou dopadá rozsudek NSS ze dne 12.3.2009, č.j. 7As 9/2009. Soud souhlasí s žalovaným, že důkazní břemeno nese žalobce, který tvrdí, že omluvu odeslal, bylo tedy na něm, aby odeslání omluvy prokázal, což však doposud přes rozsáhlé dokazování neučinil. Za této situace tedy soud se přiklonil k právními názoru NSS v Brně, že v den konání ústního jednání neměl žalovaný správní orgán od žalobce řádnou omluvu, tedy byly splněny zákonem stanovené podmínky k projednání přestupku v jeho nepřítomnosti.

K namítané účelovosti lze dospět k závěru, že ve věci správní orgán celkem nařídil 4 termíny pro ústní jednání a žalobce se k jednání nedostavil. Zde se nabízí účelovost jeho jednání, že takto směřoval k tomu, aby řízení bylo zastaveno, neboť pokud není ve lhůtě 1 roku správním orgánem pravomocně rozhodnuto řízení musí být zastaveno (§ 20 zákona o přestupcích).

Krajský soud v Brně na základě výše uvedeného dospěl k závěru, že žaloba důvodná není, proto ji ve smyslu ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch Pokračování
-8-
57A 68/2010

neměl. V dané věci neúspěšný žalobce právo na náhradu nákladů řízení nemá, žalovanému náklady řízení pokud vznikly, vznikly v souvislosti s jeho běžnou úřednickou činností, proto soud právo na náhradu řízení nepřiznal žádnému z účastníků.

Poučení: Rozsudek nabývá právní moci dnem doručení. Ve věci je možno podat kasační stížnost do dvou týdnů po jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně, prostřednictvím Krajského soudu v Brně, ve dvojím vyhotovení. Stěžovatel, který nemá vysokoškolské právnické vzdělání, musí být zastoupen advokátem (§ 105 odst. 2 a 106 odst. 2 s.ř.s.).

V Brně dne 21. listopadu 2011

JUDr. Jarmila Ďásková

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru