Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

57 A 65/2011 - 41Rozsudek KSBR ze dne 27.09.2011

Prejudikatura

7 As 61/2010 - 89

2 Afs 202/2004

1 As 32/2009 - 58

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
5 As 127/2011 (zrušeno a vráceno)

přidejte vlastní popisek

57 A 65/2011-41

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Lukotkovou v právní věci žalobce JUDr. M. B. , zastoupen Mgr. Petrem Langem, advokátem se sídlem Jakubská 121/1, 602 00 Brno, proti žalovanému Krajskému úřadu Zlínského kraje, odbor dopravy a silničního hospodářství, se sídlem Tř. T. Bati 21, 761 90 Zlín, o žalobě proti rozhodnutí žalované,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění:

I.
Vymezení věci:

Rozhodnutím Městského úřadu Uherský Brod, odbor dopravy ze dne 3.3.2011 č.j. OD/2144/9/10/Po byl žalobce uznán vinen z přestupku podle ust. § 22 odst. 1 písm. f) č. 2 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích ve znění platných předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“) ve spojení s ust. § 18 odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), neboť dne 11.5.2010 v 19:21 hod. na komunikaci I/50 mezi obcemi Veletiny a Uherský Brod v katastru obce Drslavice v cca 73-74 km komunikace ve směru jízdy na Uherský Brod, řídil motorové vozidlo zn. Audi A6, r.z. ….. , kdy silničním radarovým rychloměrem zn. RAMER 7M-M mu byla naměřena rychlost jízdy 147 km/hod., v úseku, kde je povolena nejvyšší rychlost jízdy 90 km/hod. Tímto žalobce překročil nejvyšší povolenou rychlost jízdy mimo obec o 57 km/hod. Po odečtu povolené odchylky měřícího zařízení ± 3%, byla stanovena jako nejnižší rychlost jízdy 142 km/hod., čímž překročil rychlost jízdy mimo obec nejméně o 52 km/hod. Podle ust. § 22 odst. 7, v návaznosti na ust. § 11 odst. 1 písm. b), ust. § 11 odst. 1 písm. c) a ust. § 14 odst. 1 zákona o přestupcích mu

byla uložena pokuta ve výši 6.000,-Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 6 měsíců ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnuti. Podle ust. § 79 odst. 1 zákona o přestupcích v návaznosti na ust. § 1 vyhl. č. 231/1996 Sb., mu byla uložena povinnost zaplatit náklady spojené s projednáváním přestupku ve výši 1.000,- Kč. Vzhledem k tomu, že na místě přestupku žalobce složil kauci ve výši 7.000,-Kč bylo rozhodnuto tak, že po nabyti právní moci rozhodnutí o uložení pokuty za přestupek tato částka z kauce v souladu s ust. § 125a odst. 5 zákona o silničním provozu bude započtena v celé výši na zaplaceni uložené pokuty a nákladů řízení, která činí v celkové výši 7.000,-Kč, tudíž tímto úkonem bude uložena pokuta společně s náklady řízení uhrazena.

Žalobce podal proti citovanému rozhodnutí odvolání. Rozhodnutím žalovaného ze dne 1.5.2011 č.j. KUZL-25495/2011, sp. zn. KUSP-25495/2011-DOP/Ti v souladu s ust. § 90 odst. 1 písm. c) zák. č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) byl změněn výrok o započtení kauce tak, že nově zní:

Kauce složena JUDr. M. B. na místě přestupku v částce 7.000,-Kč se podle ust. § 125a odst. 5 zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích ve znění pozdějších předpisů, započte na nabytí právní moci rozhodnutí o přestupku na uloženou sankci pokuty v částce 6.000,-Kč. Zbylá částka se vrátí obviněnému, po případě se použije k úhradě nákladů spojených s projednáním přestupků, pakliže obviněný s takovým postupem vysloví souhlas.

Podle ust. 90 odst. 5 správního řádu se výše uvedené rozhodnutí správního orgánu v jeho zbytku potvrzuje, tj. výrok o vině, výrok o sankci i výrok o náhradě nákladů spojených s projednáním přestupku zůstávají beze změny.

II.

Shrnutí základních argumentů uvedeních v žalobě:

Žalobou ze dne 14.6.2011 namítl žalobce, že vyznačením právní moci žalovaného na předmětném rozhodnutí splňuje všechny atributy nezákonného zásahu správního orgánu, neboť jde o zásah správního orgánu, který není rozhodnutím a žalobce je tak přímo krácen na svých právech tím, že od 12.5.2011 de iure pozbyl řidičské oprávnění, tedy zásah správního orgánu směřuje přímo proti žalobci a v jeho důsledku bylo proti žalobci zasaženo jiným správním orgánem. Nezákonný zásah správního orgánu včetně jeho důsledku stále trvá. Jsou tedy splněny podmínky ust. § 82 s.ř.s. Navrhl proto, aby bylo zakázáno žalovanému porušovat práva žalobce nezákonným vyznačením právní moci na rozhodnutí žalovaného ze dne 1.5.2011, dále přikázat žalovanému neprodleně zrušit vyznačení právní moci na rozhodnutí z uvedeného data a přikázat žalovanému neprodleně sdělit správnímu orgánu I. stupně, že rozhodnutí žalovaného ze dne 1.5.2011 dosud nenabylo právní moci.

Na podporu svého návrhu uvedl, že rozhodnutí žalovaného ze dne 1.5.2011 doručoval žalovaný tak, že dne 1.5.2011 učinila úřední osoba pokus o doručení zmocněnci žalobce, přičemž ten nebyl úřední osobou zastižen. Dne 9.5.2011 byla žalovanému doručena výpověď plné moci, kterou dne 10.4.2011 udělil žalobce Tomáši Bortelovi, DiS, nar. 21.3.1985, trvale bytem …… pro zastupování v předmětném přestupkovém řízení. Žalovaný použil pro doučení předmětného rozhodnutí fikci doručení podle ust. § 24

odst. 1 správního řádu, když vyznačil právní moc na den 11.5.2011 a to ve spojení s ust. § 75 odst. 1 správního řádu.

Podle ust. § 34 odst. 1 správního řádu existoval právní vztah mezi žalobcem a jeho zmocněncem do 9.5.2011, kdy nastaly účinky doručení výpovědi plné moci vůči správnímu orgánu. V této souvislosti poukázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu a to rozsudek ze dne 30.9.2010, č.j. 7 As 61/2010.

III.

Právní stanovisko žalovaného a replika žalobce:

V písemném vyjádření ze dne 30.8.2011 neuznal žalovaný nároky uplatněné v žalobě.

K žalobním námitkám uvedl následující:

Dne 1.5.2011 vypravil žalovaný k doručení stejnopis přezkoumávaného rozhodnutí a to tehdejšímu zmocněnci žalobce Tomáši Bortelovi, DiS, rozhodnutí podepsaná úřední osoba dne 1.5.2011 zavezla jmenovanému do Brna na adresu Jakubské nám. 580/4, kde se jej neúspěšně pokusila doručit, neboť jmenovaného nezastihla. Bylo zjištěno, že Tomáš Bortel, DiS, ani JUDr. M. B. osobně neměli označenou schránku svými jmény, proto na bytových dveřích i na stěně s poštovními schránkami bylo zanecháno poučení adresáta o jeho právech a povinnostech při doručování písemnosti podle správního řádu. Tomáš Bortel, Dis, byl upozorněn na to, že zásilku si může převzít u žalovaného v explicitně uvedeném časovém období s připojením telefonního čísla, na němž bylo možno dohodnou i jinou dobu předání zásilky.

Právní účinky doručení uplynutím lhůty podle ust. § 24 odst. 1 správního řádu ničeho nemění, že v mezidobí, kdy byl Tomáši Bortelovi, DiS, doručován stejnopis rozhodnutí bylo na podatelnu žalovaného dne 9.5.2011 doručeno oznámení o výpovědi plné moci jmenovanému ze strany jeho bratra JUDr. M. B.. V této souvislosti žalovaný připomenul rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29.4.2009 č.j. 1 As 32/2009-59, v němž je poznamenáno, že vypovězení plné moci nabývá účinnosti až v momentu, kdy mu bylo oznámeno. V daném případě bylo doručováno dne 1.5.2011, zatímco oznámení výpovědi plné moci došlo do dispozice správního orgánu dne 9.5.2011, čili 8 dní poté, co správní orgán předmětný úkon učinil. Dle názoru žalovaného jeho úkon je formálně označený jako výpověď plné moci a je fakticky obstrukcí, jejímž cílem není zlepšení právního postavení žalobce, ale toliko zmaření smyslu a účelu řízení. Dle názoru žalovaného na daný případ nelze aplikovat rozsudek NSS ze dne 30.9.2010, č.j. 7 As 61/2010-89, jímž žalobce popírá své námitky, neboť rozsudek řeší jiný právní případ. V tehdy souzeném případě šlo o to, že zmocněnec obviněného z přestupku vypověděl plnou moc k zastupování, o čemž správní orgán I. stupně vyrozuměl dne 9.11.2009, zatímco orgán odvolací teprve dne 16.11.2009 vydal rozhodnutí, které doručoval onomu účastníku již nezastupujícímu zmocněnci. Na projednávanou věc proto dopadá již citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 1 As 32/2009-59 a obdobně i rozsudek č.j. 1 As 27/2011-81 ze dne 4.5.2011, argumenty v něm obsažené ohledně účinnosti doručování cituje. Podle názoru žalovaného postup žalobce je jednoznačně zneužitím práva tak, jak doznal Nejvyšší správní soud i v rozsudku ze dne 10.11.2005, č.j. 1 Afs 107/2004-48.

Pokud se týká právního výkladu žalobce v této souvislosti, poukázal žalovaný na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18.8.2005 č.j. 2 Afs 202/2004-43, jehož podstatnou část citoval.

Žalobu na ochranu před nezákonným zásahem spočívajícím ve vyznačení právní moci rozhodnutí žalovaného považoval žalovaný za nepřípustnou, neboť vyznačení právní moci na rozhodnutí je úzce spjato právě s tímto rozhodnutím, přičemž toto je napadeno žalobou, pak je zjevné, že subsidiární žaloba na ochranu před nezákonným zásahem postrádá jakékoliv opodstatnění, neboť tvrzený nezákonný zásah je vyvolán rozhodnutím správního orgánu, proti němuž ve správním soudnictví existují prostředky ochrany tak, jak normuje ust. § 85 s.ř.s. ve spojení s ust. § 65 a následující s.ř.s. Vyznačení právní moci je pouze úkon, který deklaruje, že se jedná o akt orgánu veřejné moci, jímž jsou vázány jak správní orgány, tak i účastníci právě ukončeného správního řízení. Žalovaný proto navrhl, buď odmítnutí žaloby z důvodu její nepřípustnosti, popř. zamítnutí žaloby pro její nedůvodnost.

V návaznosti na písemné právní stanovisko žalovaného podal žalobce prostřednictvím právního zástupce repliku, která byla doručena Krajskému soudu v Brně dne 26.9.2011, v níž rozporuje výklad učiněný žalovaným v souvislosti s judikátem Nejvyššího správního soudu ze dne 29.4.2009 č.j. 1 As 32/2009, který je třeba aplikovat celý, neboť smysl a právní názor Nejvyššího správního soudu z citovaného rozsudku jasně svědčí argumentaci žalobce, když deklaruje, že účinky vypovězení plné moci zmocněnci nastávají okamžikem doručení výpovědi plné moci správnímu orgánu. Judikovaný právní názor je pak třeba i doplnit rozsudkem téhož soudu ze dne 30.9.2010, č.j. 7 As 61/2010, v němž je uvedeno, že jakékoliv úkony správního orgánu vůči zmocněnci po doručení výpovědi plné moci jsou ve vztahu ke zmocněnému neúčinné.

Pokud se týká argumentace žalovaného spočívající v tom, že postup žalobce je jednoznačně zneužitím práva tak, jak naznal i rozsudek NSS ze dne 10.11.2005, č.j. 1 Afs 107/2004-48, je nesprávná, neboť žalobce žádný úkon nepředstíral, ani se nesnažil zastřít žádný právní úkon, či takovými úkony práva nezneužil.

Žalobce byl i nadále toho názoru, že bylo do jeho práv nezákonně zasahováno právě tím, že na rozhodnutí žalovaného ze dne 1.5.2011, č.j. KUZL-25495/2011 je v rozporu se zákonem vyznačena právní moc. Postupem žalovaného jsou naplněny všechny znaky § 82 s.ř.s., neboť tímto úkonem žalovaného, který není rozhodnutím je nezákonně zasahováno do žalobcových práv, proto jde o nezákonný zásah správního orgánu, který stále trvá.

IV.

Ze správního spisu vyplývají pro posouzení následující podstatné skutečnosti:

Správní orgán I. stupně vydal dne 3.3.2011 č.j. OD/2144/9/10/Po rozhodnutí ve věci žalobce, jehož obsah je citován již v odůvodnění soudního rozhodnutí. Dne 6.4.2011 bylo prvostupňovému správnímu orgánu doručeno odvolání žalobce, o němž žalovaný rozhodl dne 1.5.2011. Ve spise se dále nachází plná moc k zastupování, kterou udělil žalobce Tomáši Bortelovi, DiS, nar. 21.3.1985, trvale bytem Jakubské nám. 580/4, 602 000 Brno ze dne 10.4.2011. Rozhodnutí žalovaného ze dne 1.5.2011 č.j. KUZL-25495/2011, sp. zn. KUSP-

25495/2011/DOP/Ti bylo doručováno tomuto právnímu zástupci na uvedenou adresu a to prostřednictvím úřední osoby, doručení se však nepodařilo realizovat, neboť jak vyplývá z úředního záznamu ze dne 3.5.2011 zástupce (zmocněnec) žalobce ani žalobce neměli označenou schránku svými jmény. Proto u bytových dveří označených vizitkou JUDr. M. B., bez odezvy na dvojí zazvonění, přilepil poučení o uložení doporučené zásilky do vlastních rukou doručované podle zákona č. 500/2004 Sb., správní řád ve znění pozdějších předpisů. Učiněné poučení o uložení doporučené zásilky, kterou si zmocněnec žalobce může převzít u žalovaného správního orgánu uvedeném časovém období s připojením telefonního čísla, na němž bylo možno dohodnout i jinou dobu předání zásilky opakovaně vyfotografoval. Citované poučení následně včetně ústřižku z obálky s písemností přilepil na stěnu vedle poštovních schránek ve vstupní chodbě, což rovněž ofotografoval stejně tak i vstup do domu,

uvedené doklady jsou součástí správního spisu.

Ve spise je dále založena výpověď plné moci, kterou vypovídá žalobce Tomáši Bortelovi, Dis, ze dne 6.5.2011 doručená žalovanému dne 9.5.2011. Na rozhodnutí žalovaného je vyznačena doložka právní moci ze dne 11.5.2011.

V.

Při posouzení věci vycházel Krajský soud v Brně z následujících skutečností,
úvah a právních závěrů:

Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zák.č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s.ř.s.“), osobami oprávněnými (§ 65 odst. 1 s.ř.s.), žaloba je přípustná (§ 65, § 68, § 70 s.ř.s.).

Žaloba byla přezkoumána v mezích žalobních bodů, včetně řízení předcházející jeho vydání, přičemž soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1, odst. 2 s.ř.s.).

Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání za splnění zákonných podmínek dle § 51 odst. 1 s.ř.s.

Jedinou žalobní námitkou žalobce je dle jeho názoru nesprávný postup žalovaného při vyznačení právní moci na přezkoumávaném rozhodnutí s argumentací, že tímto postupem došlo k nezákonnému zásahu správního orgánu, neboť byl přímo zkrácen na svých právech tím, že od 12.5.2011 de iure pozbyl řidičské oprávnění.

Soud neshledal relevantnost uvedené námitky z těchto důvodů: Z obsahu správního spisu vyplynulo, že v rámci správního řízení byl žalobce zastupován právními zástupci, sice dne 11.5.2010 udělil plnou moc Mgr. Václavu Černému,nar. 26.11.1976, trvale Konečného nám. 4, 602 00 Brno. Přípisem doručeným správnímu orgánu I. stupně dne 10.6.2010 sdělil žalobce, že vypovídá plnou moc Mgr. Václavu Černému. Z písemného sdělení žalobce ze dne 26.8.2010 bylo zjištěno, že na adrese Jakubské nám. 580/4, 602 00 Brno má trvalé bydliště společně s jeho bratrem Tomášem Bortelem, DiS. Ve spise je dále založená ze dne 10.4.2011 plná moc k zastupování v předmětné právní věci udělená žalobcem Tomáši Bortelovi, DiS, nar. 21.3.1985, trvale bytem Jakubské nám. 580/4, 602 00 Brno. Plná moc byla udělena pro všechny právní úkony v uvedené věci s tím, že zmocněnec je oprávněn přijímat všechny písemnosti, včetně rozhodnutí. Z úředního záznamu žalovaného ze dne 3.5.2011 vyplývá, že rozhodnutí žalovaného ze dne 1.5.2011 bylo doručováno úřední osobou dne 1.5.2011 zmocněnci Tomáši Bortelovi, DiS, na adresu Jakubské nám. 580/4, doručení však bylo neúspěšné, neboť jmenovaný zmocněnec nebyl zastižen. Z dalších okolností pak bylo zjištěno a fotodokumentací potvrzeno, že na bytových dveřích s vizitkou JUDr. M. B., bylo zanecháno poučení adresáta o jeho právech a povinnostech při doručování písemnosti a zmocněnec byl upozorněn i na to, že zásilku si může převzít u žalovaného v explicitně uvedeném časovém období, připojeno bylo i telefonní číslo na němž bylo možno dohodnout i jinou dobu předání zásilky. Tato forma byla zvolena z toho důvodu, že žalobce ani zmocněnec neměli označenou poštovní schránku se jmény. Vzhledem k tomu, že zmocněnec zůstal nečinný, žalovaný postupoval ve smyslu § 24 odst. 1 správního řádu, dle kterého „jestliže si adresát uloženou písemnost ve lhůtě 10-ti dnů ode dne, kdy byla k vyzvednutí připravena nevyzvedne, písemnost se považuje za doručenou posledním dnem této lhůty této lhůty.“ Byla-li tudíž písemnost připravena k vyzvednutí dne 1.5.2011 pak posledním dnem 10-ti denní lhůty byl den 10.5.2011 tj. úterý. Plná moc ze dne 10.4.2011, kterou udělil žalobce k zastupování předmětné věci Tomáši Bortelovi, DiS, byla žalobcem písemně vypovězena dne 6.5.2011, výpověď plné moci byla doručena žalovanému jak vyplývá z razítka podatelny žalovaného dne 9.5.2011.

Soud musel přisvědčit argumentaci žalovaného a sice, že žalobce nebyl zkrácen na svých právech nezákonným zásahem správního orgánu, neboť zcela správně právní stanovisko žalovaného mělo oporu v judikatuře Nejvyššího správního soudu.

Určitá obecná východiska svých úvah k institutu doručování vyjádřil Nejvyšší správní soud např. v rozsudku ze dne 18.8.2008, č.j. 2 Afs 202/2004-43, www.nssoud.cz, v němž mimo jiné uvedl, že „právní výklad prováděný k tomu specializovanými orgány nemá vést k praktickým důsledkům, jež se zásadně odlišují od běžného vnímání tohoto institutu ve společnosti. Jakkoliv totiž je institut doručování v právním řádu značně významný, operuje i s některými abstraktními termíny (např. tzn. Fikce doručení) a má celou řadu konkrétních právních dopadů, nelze zároveň přehlížet fakt, že svojí podstatou se jedná o komunikační prostředek, kdy doručení slouží k seznámení účastníků konkrétního řízení s určitými úkony, provedenými vrchnostenským orgánem. Jestliže tedy na straně jedné je nutno trvat na tom, aby bylo řádně doručováno, neboť v opačném případě účastníci řízení mohou být výrazně dotčeni na svých právech, na straně druhé nelze přijmou formalistický přístup těchto účastníků, dosahující svojí intenzitou až procesních obstrukcí, jehož důsledkem je faktické znemožňování efektivní činnosti orgánů ochrany práva.“

V daném případě došlo k doručení přezkoumávaného rozhodnutí žalovaného tzv. fikcí dne 10.5.2011, na základě § 24 odst. 1 správního řádu, dle kterého „jestliže si adresát uložené písemnosti ve lhůtě 10-ti dnů ode dne, kdy byla k vyzvednutí připravena, nevyzvedne, písemnost se považuje za doručenou posledním dnem této lhůty.“ Zásilka obsahující rozhodnutí žalovaného zaslaná zmocněnci žalobce byla prokazatelně uložena u správního orgánu, o uvedené skutečnosti byl zmocněnec řádně uvědoměn a to na základě poučení o uložení doporučené zásilky, které bylo umístěno úřední osobou dne 1.5.2011 u vstupních dveří do bytu označených vizitkou JUDr. M. B., neboť zmocněnec Tomáš Bortel,

DiS, neměl (taktéž i žalobce) označenou poštovní schránku svým příjmením, rovněž ani nebyl takto označen některý z dalších bytů. Navíc uvedené poučení včetně ústřižku z obálky s písemnosti bylo přilepeno na mramorovou stěnu vedle poštovních schránek ve vstupní chodbě nalevo od vstupních dveří, což bylo doloženo fotodokumentací. Podle názoru žalobce vyznačení právní moci žalovaným na předmětném rozhodnutí jasně splňuje všechny atributy nezákonného zásahu správního orgánu. Krajský soud v Brně taktéž i žalovaný se však s uvedenou námitkou neztotožnil. Je třeba souhlasit s použitím postupu podle § 24 odst. 1 správního řádu žalovaným. V daném případě nelze hovořit o tom, že by se nedařilo doručovat písemnost zmocněnci. K takové situaci by došlo tehdy, kdy by nebylo možno doručit ani fikcí dle § 24 odst. 1 správního řádu, např. pro neznámé sídlo nebo pobyt zmocněnce. Jestliže z obsahu správního spisu opakovaně vyplynulo, že zmocněnec má trvalé bydliště na adrese Jakubské nám. 580/4, 602 00 Brno, pak by bylo absurdní nedoručovat na tuto adresu písemnost zmocněnci způsobem a formou, kterou zvolil žalovaný. Skutečnost, že dne 6.5.2011 žalobce vypověděl plnou moc pro zastupování v předmětné věci Tomáši Bortelovi, DiS, s tím, že výpověď plné moci bylo doručena žalovanému dne 9.5.2011 ještě sama o sobě neznamená, že nemohla být i po tomto datu rozhodnutí týkající se stěžovatele řádně doručena tomuto zmocněnci. Jak cituje Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 29.4.2009 č.j. 1 As 32/2009-58 „jak ze znění § 33b odst. 5 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, tak z § 28 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, plyne, že vypovězení plné moci nabývá (v nynějším případě vůči správnímu orgánu) účinnosti až v momentu, kdy mu bylo oznámeno.“ Soud vyvodil relevanci těchto ustanovení z § 64 s.ř.s., ačkoliv posuzovaná situace se netýkala řízení před soudem, ale správního řízení. V daném případě bylo doručováno dne 1.5.2011, zatímco oznámení výpovědi plné moci došlo do dispozice správního orgánu dne 9.5.2011, tedy 8 dní poté, co správní orgán předmětný úkon učinil.

Na základě shora zjištěných skutečností i právní argumentace pak Krajský soud v Brně neshledal relevantnost žalobcovy námitky, že vyznačení právní moci žalovaným na předmětném rozhodnutí splňuje znaky nezákonného zásahu správního orgánu. Naopak se plně ztotožnil s právním stanoviskem žalovaného, který měl oporu i v judikatuře Nejvyššího správního soudu, zejména v rozsudku ze dne 29.4.2009, č.j. 1 As 32/2009-58 a rozsudku ze dne 18.8.2005, č.j. 2 Afs 202/2004-43, uváděná rozhodnutí jsou dostupná na stránkách www.nssoud.cz.

Z výše uvedených důvodu proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (§ 78 odst. 7 s.ř.s.).

Výrok o nákladech řízení se opírá o § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce ve věci samé nebyl úspěšný, proto mu náhrada nákladů řízení nepřísluší. Soud neshledal, že by žalovanému vznikly náklady, jež by převyšovaly náklady jeho jinak běžné administrativní činnosti, proto bylo rozhodnuto tak, že žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí, které nabývá právní moci dnem doručení, lze podat opravný prostředek (kasační stížnost podle ust. § 102 a násl. s.ř.s.) do dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu soudu v Brně. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle

zvláštních právních předpisů vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 a § 106 odst. 2,4 s.ř.s.).

V Brně dne 27. září 2011

JUDr. Eva Lukotková, v.r.

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru