Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

57 A 61/2011 - 36Rozsudek KSBR ze dne 21.10.2011

Prejudikatura

1 Azs 5/2009 - 35


přidejte vlastní popisek

57A 61/2011 – 36

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kubenovou v právní věci žalobce J. Š. , zastoupeného JUDr. Pavlem Holubem, advokátem se sídlem AK Brno, Kopečná 14, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihomoravského kraje, odbor dopravy, se sídlem Brno, Žerotínovo nám. 3/5, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25.5.2011,

takto:

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje, odbor dopravy č.j. JMK 64169/2011, sp. zn. S-JMK 64169/2011/OD/Fö ze dne 25.5.2011 sezrušuje pro vady řízení a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný má povinnost zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 10.600,-Kč do 30-ti dnů od právní moc rozsudku k rukám právního zástupce žalobce JUDr. Pavla Holuba, advokáta, advokátní kancelář Brno, Kopečná 14.

Odůvodnění:

Ve včas podané žalobě žalobce uvedl, že rozhodnutím ze dne 25.5.2011, č.j. JMK 64169/2011 žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí o přestupku ze dne 7.4.2011 a současně rozhodnutí, které vydal MěÚ ve Znojmě a které bylo učiněno ve věci vedené pod sp. zn. SMUZN 8857/2010/Do, potvrdil.

Žalobce má za to, že rozhodnutí obou správních orgánů trpí vadami.

Pokračování
-2-
57A 61/2011

Zejména z rozhodnutí správního orgánu I. stupně není vůbec patrné, jaké důkazy a kdy byly v řízení provedeny. Z odůvodnění rozhodnutí správního orgánu I. stupně je patrné, že jsou zde pouze obecné formulace, ze kterých nevyplývá, jaké důkazy správní orgán I. stupně hodnotil a co z takového konkrétního důkazu dovodil. Hodnocení správního orgánu I. stupně pak postrádají právní logiku a jsou vnitřně rozporné. Žalobce namítal, že je rozhodnutí správních orgánu obou stupňů nesrozumitelné, nejasné a nepřezkoumatelné.

Namítal také, že v řízení u správních orgánů obou stupňů nebyly vůbec zkoumány majetkové poměry žalobce.

Žalobci byla též správním orgánem I. stupně upřena možnost účastnit se na úkonech ve věci prováděných a klást svědkům otázky. Žalobce má za to, že tak správní orgán I. stupně porušil mimo jiné i zásadu bezprostřednosti. Právní zástupce žalobce se řádně z ústního jednání, které bylo nařízeno na 15.9.2010, omluvil. Omluva právního zástupce byla správnímu orgánu doručena s dostatečným časovým předstihem, a to dne 6.9.2010. Ze spisového materiálu správního orgánu I. stupně je zřejmé, že 17.8.2010 bylo doručeno žalobci oznámení o zahájení řízení v předmětné věci, a to spolu s předvoláním k ústnímu jednání na 15.9.2010. Přípis právního zástupce žalobce, kterým se omlouval z nařízeného jednání, pak byl prvním úkonem žalobce v předmětné věci. Žádná jednání, ze kterých by se právní zástupce žalobce omlouval, resp., z nichž by se žalobce omlouval sám, nebyla v řízení nařízena. Je tak zřejmé, že když se právní zástupce žalobce z nařízeného jednání omlouval, činil tak poprvé a z důvodů konkrétních, zcela nezpochybnitelných kolizí s jednáním, které bylo nařízeno před okamžikem nařízení jednání v předmětné věci. Je právem každého účastníka řízení, aby se nechal v řízení právně zastoupit, a to konkrétní osobou, ke které má důvěru, a se kterou spolupracuje na řešení věci od počátku. Žalobce trvá na osobní účasti právního zástupce JUDr. Pavla Holuba, který ve své omluvě z nařízeného jednání tuto skutečnost správnímu orgánu sdělil, že z tohoto důvodu není substituce možná. V této souvislosti odkázal na ustálenou judikaturu:

,,Obecně platí, že účastník řízení se může dát v řízení zastupovat zástupcem, jehož si zvolí (§ 24 odst. 1 o.s.ř.). Oprávnění zvolit si zástupce je zaručeno i v ústavní rovině (č.l. 37 odst. 2 Listiny); jeho smyslem je poskytnout procesním právům a povinnostem účastníka kvalifikovanou ochranu. Zástupce, vybavený plnou mocí pro celé řízení, je oprávněn ke všem úkonům, které může v řízení učinit účastník (§ 28 a) odst. 2 o.s.ř.), ať je jím advokát (§ 25 o.s.ř.), nebo tzv. obecný zmocněnec (§ 27 o.s.ř.). Je-li účastník zastoupen, realizuje svá procesní práva a povinnosti prostřednictvím svého zástupce. Z této úpravy procesního postavení zástupce účastníka logicky vyplývá, že jestliže je účastník řízení zastoupen, podmínky vydání rozsudku pro zmeškání (tj. mj. neexistence včasné a důvodné omluvy z prvního jednání), musí být splněny i ve vztahu k omluvě pouze ze strany zástupce účastníka řízení (srov. judikaturu obecných soudů, např. rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 20Cdo 935/2000, 20Cdo 2907/1999, 31Odo 2432/1998, nebo nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 394/05, IV. ÚS 63/05). Je pak irelevantní, zda se včas a důvodně omluvil samotný účastník řízení“.

Pokračování
-3-
57A 61/2011 – 36

Dle ust. 74 odst. 1 zákona o přestupcích, lze věc projednat v nepřítomnosti obviněného z přestupku jen tehdy, jestliže odmítne, ač byl řádně předvolán, se k projednávání dostavit nebo se nedostaví bez náležité omluvy nebo bez důležitého důvodu.

Žalobce se prostřednictvím svého právního zástupce z jednání náležitě omluvil a má za to, že správní orgán I. stupně projednal věc v nepřítomnosti obviněného v rozporu s ust. § 74 odst. 1 zákona o přestupcích a současně má za to, že tím byl zkrácen na svých

právech. Žalobce se domnívá, že tak řízení trpí vadou řízení, neboť nebyly splněny zákonné důvody pro projednání přestupku v nepřítomnosti obviněného. K tomu žalobce odkázal na ustálenou judikaturu NSS ČR, např.: č.j. 7As 34/2007 – 56: ,, Z hlediska povinnostíisoučinnosti obviněného z přestupku však musí správní orgán i při existenci důležitého důvodu vyhodnotit též závažnost skutečnosti, pro kterou mu obviněný z přestupku nedoručil náležitou omluvu. Na druhou stranu náležitá omluva vždy předpokládá existenci důležitého důvodu“.

Žalobce zdůraznil, že je zarážející, jakým způsobem správní orgán I. stupně odůvodňuje své prvoinstanční rozhodnutí ohledně nevyhovění žádosti o odročení projednání přestupku na jiný termín, když mimo jiné, na str. 4/14 rozhodnutí uvádí: ,,Dne 6.9.2010 byl správnímu orgánu doručen písemný přípis JUDr. Holuba, ve kterém je uvedeno, že … Ačkoliv přípis obsahoval označení přílohy – originál plné moci, tato nebyla přiložena … Současně k uvedeném přípise JUDr. Holub žádal o změnu termínu nařízeného ústního jednání … S tím, že by termín jednání byl předem domluven telefonicky s jeho advokátní kanceláří. Ve výzvě k doložení plné moci správní orgán sdělil, že žádost o přeložení neakceptuje a současně dané nepovažuje za řádnou omluvu s tím, že právní úprava neobsahuje ust. o povinnosti správního orgánu nařizovat ústní jednání po telefonických dohodách s právními zástupci“. Žalobce namítá, že toto výše citované odůvodnění dle jeho soudu postrádá jakoukoliv logiku, je nesrozumitelné a zmatečné. Žalobce má za to, že se právní zástupce náležitě omluvil, a to přípisem ze dne 6.9.2010, je právně irelevantní, zda byla či nebyla k přípisu přiložena plná moc, když tuto právní zástupce žalobce posléze doložil. Právní zástupce konkretizoval důvody, pro které se nemůže k nařízenému jednání dostavit. Není také zřejmé, co má správní orgán na mysli, když uvádí pojem ,,řádná omluva“, žalobci není jasné, zda má namysli nějaký druh jiné omluvy, než požaduje ust. § 74 odst. 1, které hovoří o náležité omluvě. Měl správní orgán na mysli toto, nebo jen není schopen použít konkrétní právní termín správně? Lze snad považovat náležitou omluvu za ,,neřádnou“ a spojovat s tím nějaké konkrétní právní důsledky? Správní orgán ani dostatečně neodůvodňuje, proč neakceptoval žádost žalobce a v čem v daném konkrétním případě spatřuje důvody pro neakceptování žádosti o odročení

jednání, správní orgán ve svém rozhodnutí pouze konstatoval, že: právní úprava neobsahuje ustanovení o povinnosti správního orgánu nařizovat ústní jednání po telefonických dohodách s právními zástupci“. Žalobce ani jeho právní zástupce nic takového nenavrhoval, právní zástupce žalobce toliko v rámci snahy předejít opětovným omluvám navrhl takovýto ,,modus operandi“ – tedy možnost domluvit konkrétní termín prostřednictvím telefonu. K tomuto, jen zcela na okraj žalobce uvedl, že za podání, je v souladu s ust. § 37 odst. 4 správního řádu považováno osobní doručení písemné omluvy do podatelny správního orgánu, ústní podání do protokolu, elektronické podání, fax, dálnopis, telefon apod., takže zcela zjevně i telefonická komunikace splňující podmínky ust. § 37 odst. 4 správního řádu by splňovala zákonné požadavky kladené na podání. Avšak žalobce stále zdůrazňuje, že vůbec nepochopil, co Pokračování
-4-
57A 61/2011

správní orgán takovýmto odůvodněním mínil. Dále správní orgán pouze v obecné rovině hovoří o povinnostech advokáta, které sám jistým, nutno říci nezávazným způsobem interpretuje a v dalším pouze odkazuje na nález Ústavního soudu ČR.

V této souvislosti žalobce odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR:

,,Pobyt účastníka řízení v zahraničí v době, kdy bylo nařízeno jednání soudu, je důležitým důvodem pro neúčast na jednání ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř. a důvodem pro odročení jednání. Důvodem pro odročení jednání je rovněž případ, kdy účastník (jeho právní zástupce) svou žádost o odročení jednání zdůvodní časovou kolizí s jiným soudním sporem, oznámí konkrétní údaje o tom, proč se nemůže jednání zúčastnit, zejména jaké jiné jednání mu brání v účasti (jaké věci a u jakého soudu), kdy se o něm dozvěděl (že k němu byl předvolán dříve než k jednání, z něhož se omlouvá) a že časovou kolizí více jednání nebylo možno řešit jinak“. (viz. rozsudek NS ČR sp. zn. 32Cdo 4256/2007 ze dne 26.11.2007).

Takovéto odůvodnění, jakož i rozhodnutí správního orgánu I. stupně jako celek považuje žalobce za nedostatečné a nutno říci, i vzhledem k výše popsaným skutečnostem, za nepřezkoumatelné a zmatečné. Nad to je, vzhledem k tomu, že lze ústní jednání považovat za klíčový úkon, který má v případě nedostavení se pro účastníka řízení vážné následky, takovéto odůvodnění více než zarážející. Žalobce dále namítal nepřehlednost, nesrozumitelnost a chaotičnost rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Žalobce zejména namítá, že Rozhodnutí o přestupku je odůvodňováno na 14 ti stranách, a to písmem o velikosti 8. Písmo takovéto velikosti je takřka nečitelné a i tato skutečnost přispívá k nepřehlednosti rozhodnutí.

Z odůvodnění rozhodnutí správního orgánu I. stupně je zřejmé, že správní orgán odkazuje na ,,další spisový materiál“, aniž by bylo zřejmé, o jaký spisový materiál se má jednat.

Dále na str. 3/14 správní orgán I. stupně konstatuje, že: Řidiči bylo sděleno, že překročil nejvyšší dovolenou rychlost v obci, …, čímž se dopustil přestupku. Řidič od počátku s přestupkem nesouhlasil“. Nikde není ani zmínka o tom, že by byl řidič zasahující hlídkou PČR poučen o svých právech, zejména o možnosti postoupení přestupku do správního řízení apod. Jakákoliv zmínka o poučení zcela absentuje.

Na str. 7/14 pak správní orgán zmiňuje svědeckou výpověď P. Z. (viz. rozhodnutí správního orgánu I. stupně), který mimo jiné měl uvést, že: ,,se jen zeptal, jestli ví, proč ho zastavili … “. I z této skutečnosti je zřejmé, že kontrola hlídkou PČR neproběhla v souladu s předpisy. Orgány moci veřejné jsou povinny se při své činnosti pohybovat v rámci mezí, které jsou dány čl. 2 odst. 3 Ústavy: ,,Státní moc slouží všem občanům a lze ji

uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon“. Zasahující policisté Pokračování
-5-
57A 61/2011 – 37

měli v souladu s ust. § 13 zákona č. 273/2008 Sb., o policii osobu dotčenou úkonem poučit o právních důvodech provedení úkonu, a jde-li o úkon spojený se zásahem do práv nebo svobod osoby, také jejich právech a povinnostech.

Navrhoval proto, aby Krajský soud v Brně vydal rozsudek, kterým rozhodnutí žalovaného ze dne 25.5.2011 zruší a věc vrátí žalovanému k dalšímu řízení a dále požadoval, aby soud zavázal žalovanému žalobci zaplatit náklady řízení.

V písemném vyjádření k žalobě žalovaný uvedl, že s podanou žalobou nesouhlasí, napadené rozhodnutí považuje za správné a odůvodněné. Žalovaný, jakož i správní orgán I. stupně při svém rozhodování postupovaly zcela v souladu s platnou právní úpravou

vztahující se na řízení o přestupcích. V rámci řízení o přestupku správní orgány respektovaly práva žalobce. Řízení bylo zahájeno dnem doručení oznámení o zahájení přestupkového řízení. Správní orgán I. stupně oznámil žalobci, že s ním zahájil řízení o přestupcích, v oznámení specifikoval jednání, jímž žalobce porušil zákonem uložené povinnosti, čímž se dopustil přestupků, náležitě ho poučil o jeho procesních právech a povinnostech, přičemž před vydáním rozhodnutí mu umožnil vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. K námitce žalobce, že mu nebyla dána možnost vyjádřit se ke skutečnostem, které jsou mu kladeny za vinu, neboť jeho zmocněnec výslovně žádal o změnu termínu ústního projednání přestupku, a to z toho důvodu, že měl na daný den účast na hlavním líčení v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně, žalovaný uvedl, že obviněný byl k ústnímu projednání přestupku správním orgánem I. st. předvolán s dostatečným předstihem a měl tedy on i jeho zmocněnec možnost přizpůsobit svůj časový harmonogram nařízenému termínu konání ústního jednání. Skutečnost, že zmocněnec obviněného upřednostnil jednání u jiného orgánu před ústním jednáním o přestupku u správního orgánu I. stupně, nelze považovat za důležitý důvod neúčasti na nařízeném ústním jednání. Kolizi tak mohl řešit substitucí, která je ostatně v udělené plné moci též zmíněna. V daném případě bylo na rozhodnutí zmocněnce, jak danou situaci vyřeší, tedy zda se nechá na základě substituce zastoupit ve zmíněném trestním řízení před soudem a osobně se zúčastní projednání přestupku před správním orgánem I. st. nebo zda se osobně zúčastní jednání před soudem v trestní věci a v řízení o přestupku se nechá při ústním projednání zastoupit na základě substituce. Žalobce v žalobě odkázal na rozsudek NSS ČR ze dne 26.11.2007, sp. zn. 32Cod 4256/2007. Žalovaný je toho názoru, že uvedené rozhodnutí nelze vztahovat na daný případ, neboť je zřejmé, že zmocněnec žalobce mohl časovou kolizí více jednání vyřešit jinak, a to tak, že se mohl nechat na základě substituce zastoupit, kdy tuto možnost mu dává jak ust. § 26 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, tak plná moc, kterou obviněný udělil zmocněnci, kdy tato možnost je v ní přímo uvedená. Žalovaný je toho názoru, že v rámci výkonu advokacie, jako činnosti, při které advokát poskytuje právní služby klientům, nezřídka nastávají situace, kdy v důsledku počtu těchto klientů a řízení, v níž advokát tyto klienty zastupuje, dochází ke kolizi mezi jednotlivými nařízenými jednáními u různých orgánů. Je pak věcí advokáta, jak danou kolizi vyřeší. Není povinností správního orgánu přizpůsobovat termíny nařízených ústních jednání časovému harmonogramu zmocněnce obviněného. Žalovaný také poukázal na fakt, že zmocněnec žalobce důvod, pro který žádal o nařízení jiného termínu konání ústního projednání přestupku, ani nikterak ve své omluvě nedoložil, kupříkladu přiloženou kopii Pokračování
-6-
57A 61/2011

předvolání. Za daného stavu nezbylo správnímu orgánu I. stupně než takovou omluvu považovat nikoliv za náležitou a důvod nikoliv za řádný. V této souvislosti odkázal žalovaný na nález Ústavního soudu ze dne 12.6.1997, III. ÚS 68/1997, dle kterého se zásad

spravedlivého procesu nemůže dovolávat ten účastník řízení před obecnými soudy (jinými orgány veřejné moci), který ač řádně a zavčas o jednání obecného soudu (jiného orgánu veřejné moci) byl uvědomen, toto jednání zmeškal, a to pro příčiny tkvící v jeho nedostatečné procesní obezřetnosti nebo ten, kdo řádné a včasné uplatnění svých procesních práv zanedbal; totéž platí i v případech, spočívá-li nedostatek procesní aktivity či obezřetnosti na straně advokáta, jehož si účastník řízení před obecnými soudy (jinými orgány veřejné moci) zvolil a který za řádný výkon převzatého zastoupením podle zákona a pravidel svého povolání

odpovídá. Časová kolize zástupce mezi zastupováním u různých jednání zpravidla není dostatečně závažným důvodem proto, aby kterékoliv již nařízené jednání bylo odročováno, neboť je na samotném zástupci, aby bez újmy na procesním postavení a zájmech zastupovaného nastalou kolizi podle své vůle a výběru řešil substitucí. Žalovaný se nedomnívá, že by správní orgán I. st. výše uvedeným postupem žalobce zkrátil na jeho procesních právech. Žalovaný se s postupem správního orgánu I. st. ztotožňuje.

K námitce žalobce týkající se nepřehlednosti, nesrozumitelnosti a chaotičnosti rozhodnutí správního orgánu I. st, která je ze strany žalobce odůvodněna rozsahem tohoto rozhodnutí, jakož i velikostí použitého písma, žalovaný uvedl, že tuto námitku považuje za zcela bezpředmětnou, neboť dle příslušného právního předpisu upravujícího řízení o přestupcích, nevyplývá, jaký rozsah by rozhodnutí správního orgánu mělo mít, jakož z něho i nevyplývá, jakou by měl správní orgán při vypracování rozhodnutí použít. Je věcí správního orgánu v jakém rozsahu odůvodní své rozhodnutí a jakou velikost písma při vypracování svého rozhodnutí zvolí. Žalovaný je toho názoru, že rozhodnutí správního orgánu I. st. obsahuje všechny náležitosti v souladu s ust. § 68 správního řádu. Zvolenou velikost

písma považuje žalovaný za zcela obvyklou a nebránící tomu, aby se žalobce s obsahem tohoto rozhodnutí mohl bez obtíží seznámit. Další námitce žalobce spočívající v tom, že správní orgán I. stupně na straně třetí svého rozhodnutí odkazuje na další spisový materiál, aniž by bylo zřejmé, o jaký spisový materiál se má jednat, žalovaný uvedl, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně je třeba vnímat jako celek, kdy na straně druhé rozhodnutí správní orgán I. stupně v 1. odstavci odůvodnění vyjmenoval, na základě jakých důkazů dospěl ve svém rozhodnutí k závěru o vině obviněného z předmětného přestupku.

Námitka žalobce, že kontrola hlídkou Policie ČR neproběhla v souladu s předpisy, neboť zasahující policisté žalobce nepoučili o právních důvodech provedení úkonu a jeho právech a povinnostech, žalovaný uvádí, že není oprávněn se vyjadřovat k činnosti Policie ČR a jednotlivých zasahujících policistů v průběhu projednávání přestupků. Pokud některý ze zasahujících policistů při projednávání přestupku pochybil a podezřelý z přestupku se tímto postupem cítil dotčen ve svých právech, mohl využít možnosti, kterou mu dává ust. § 97 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii ČR v platném znění, dle kterého může každý upozornit na nedostatky v činnosti policejního útvaru, policisty nebo zaměstnance policie nebo na skutečnost, že se policista nebo zaměstnanec policie dopustil jednání, které naplňuje znaky trestného činu, správního deliktu nebo kázeňského přestupku, přičemž policista nebo útvar Pokračování
-7-
57A 61/2011 – 38

policie musí upozornění přijmout. Přezkoumávání postupu policistů je pak příslušný orgán Policie ČR.

S ohledem na shora uvedené skutečnosti navrhoval žalovaný, aby žaloba jako nedůvodná byla zamítnuta.

Skutečnosti zjištěné ze správních spisů

11.8.2010 MěÚ Znojmo, odbor dopravy oznamoval J. Š. zahájení řízení o přestupku a předvolání k ústnímu projednání přestupku na den 15.9.2010 v 10:00 hod. Toto oznámení jmenovaný převzal 10.8.2010. Současně bylo zaslána žádost o předání písemnosti policistům N., B., K., P., S. a vedoucímu PČR OŘ DI Znojmo.

6.9.2010 byl doručen na MěÚ Znojmo na oddělení přestupků přípis JUDr. Pavla Holuba, advokáta, kde sděloval, že 3.9.2010 převzal vyrozumění a předvolání obv. J. Š. k dostavení se dne 15.9.2010 v 10:00 hod na MěÚ ve Znojmě za účelem projednání přestupku. Dále sdělil uvedený advokát, že v daný den je u Krajského soudu v Brně v trestní věci vedené pod č.j. 10C 1/2010, stejně jako sděloval, že má již nařízeno jednání u příslušných soudů dne 16.9, 20.9., 21.9, 22.9, 29.9, 1.10 a 14.10.2010. Uvedl, že si dovoluje

sdělit správnímu orgánu, že ve volných dnech v měsíci říjnu (pravděpodobně 4.10 – 8.10.) bude mít dovolenou. Uvedl, že žádá zdvořile, aby pracovnice, která přestupkovou věc žalobce projednává, tuto omluvu v celém rozsahu akceptovala a s ohledem na termíny nařízeného jednání, které sdělil, navrhoval, aby přestupková věc žalobce byla nařízena na druhou polovinu měsíce října 2010 s tím, že by termín jednání byl předem domluven telefonicky na výše uvedených číslech jeho advokátní kanceláře nebo přímo se jmenovaným advokátem na čísle telefonu, které sdělil.

7.9.2010 zaslal MěÚ Znojmo, odbor dopravy J. Š. i JUDr. Pavlu Holubovi sdělení, že správní orgán žádost o přeložení ústního jednání neakceptuje a současně nepovažuje za řádnou omluvu z následujících důvodů:

Právní úprava neobsahuje ustanovení o povinnosti správního orgánu nařizovat ústní jednání po telefonických dohodách s právními zástupci. Povinnost advokáta jej chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta, jak vyplývá ze zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii. Povinnosti ve vztahu k zastoupenému jsou upraveny v hlavě třetí předmětného

zákona. Je na samotném zmocněnci, aby nastalou časovou kolizí mezi termínem nařízeného ústního jednání o přestupku a termínem jednání u soudu, řešil, a to bez újmy na procesním Pokračování
-8-
57A 61/2011

postavení a zájmech zastoupeného. Tuto situaci pak mohl řešit podle své vůle a výběru substitucí, kdy udělení substituční plné moci umožňuje i charakter projednávané věci, kdy se nejedná o nijak skutkově či právně složitou kauzu (tj. nevyžaduje složitou a časově náročnou přípravu substituta, která by mu bránila přijmout substituční plnou moc). Nařízené jednání u jiného orgánu není dle správního orgánu dostatečně závažným důvodem proto, aby bylo

řízení odročováno, neboť je na samotném zmocněnci, aby nastalou časovou kolizi podle své vůle a výběru řešil substitucí. Tento názor správního orgánu je pak zcela v souladu s názorem Ústavního soudu, jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu ze dne 12.6.1997 III. ÚS 68/97, kdy část tohoto ústavního nálezu bylo citováno shodně, jako ve vyjádření k žalobě. Toto bylo doručeno jednak žalobci, který výzvu osobně přijal 17.9.2010 a také jeho právnímu zástupci 8.9.2010. Současně bylo vydáno MěÚ Znojmo, odbor dopravy Usnesení o stanovení lhůty, která byla zaslána jak žalobci, tak JUDr. Pavlu Holubovi a bylo uvedeno, že nebyla předložena plná moc k zastupování dle § 33 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., kdy byla stanovena 5-ti denní lhůta k doplnění plné moci do 5-ti dnů od převzetí tohoto usnesení.

9.9.2010 byla doručena JUDr. Pavlem Holubem plná moc k zastupování žalobce, kdy v závěru textu plné moci před podpisy je uvedeno, že J. Š. bere na vědomí, že advokát je oprávněn ustanovit za sebe zástupce, a to ji koncipienta a plná moc je datována dnem 15.10.2008.

15.9.2010, jak vyplývá z Protokolu o ústním projednání v nepřítomnosti, projednal MěÚ Znojmo, odbor dopravy, přestupky, z nichž byl obviněn žalobce. Bylo konstatováno, jakých přestupkových jednání se měl žalobce dopustit, bylo uvedeno, s jakou spisovou dokumentací se správní orgán seznámil k přestupku a jaké dokazování provedl a dále pak byli jako svědkové vyslechnuti zakročující policisté M.K., J.P., M.Z. a L.M..

Tohoto jednání se žalobce ani JUDr. Pavel Holub nezúčastnili. 5.10.2010 zasílal MěÚ Znojmo, odbor dopravy zástupci žalobce JUDr. Pavlu Holubovi Usnesení o stanovení lhůty, kde uváděl, že stanovuje lhůtu 15-ti dnů od převzetí usnesení k využití práv účastníků dle správního řádu, před vydáním rozhodnutí. V odůvodnění tohoto usnesení je mimo jiné uvedené, že ústní jednání v dané věci proběhlo dne 15.9.2010, v souladu s ust. § 74 odst. 1, zákona č. 200/1990, v nepřítomnosti obviněného. V rámci ústního projednání správní orgán shromáždil podklady pro vydání rozhodnutí. O daném byl obviněný i právní zástupce samostatným přípisem vyrozuměn a současně opětovně poučen o právech souvisejících s postavením účastníka řízení. Uvedl, že dle ust. § 39 správního řádu, správní orgán účastníkovi určí přiměřenou lhůtu k provedení úkonu, pokud ji nestanoví zákon a je-li toho zapotřebí, proto správní orgán v souladu s ust. § 39 správního řádu stanovil lhůtu 15-ti dnů, která je považována za přiměřenou a dostačující. Tímto není dotčeno právo účastníka řízení vyjádřit kdykoliv v průběhu správního řízení své stanovisko dle ust. § 36 odst. 2 správního řádu. Citované Usnesení převzal JUDr. Pavel Holub 13.10.2010.

11.9.2010 vyrozuměl MěÚ Znojmo JUDr. Pavla Holuba, že za daného stavu nemá správní orgán právní důvod stanovovat nový termín ústního projednání věci a vyrozuměl ho Pokračování
-9-
57A 61/2011 – 39

o tom, že byly shromážděny podklady pro vydání rozhodnutí, s tím, že níže uvedená práva může uplatnit ve lhůtě stanovené přiloženým usnesením, a to u MěÚ Znojmo, kterýkoliv pracovní den v době od 8:00 hod do 14:00hod nebo písemně a bylo citováno v ust. § 73, § 36, § 33, § 38, § 52, § 23 odst. 1 a 4, § 24 a odst.1 a § 24 odst. 2 správního řádu.

17.9.2010 (doručeno MěÚ Znojmo 21.9.2010) zasláno sdělení, v němž znovu poukázal JUDr. Holub na to, že jeho klient J. Š. nesouhlasil s jednáním se substitucí, a to z toho důvodu, že JUDr. Holub jmenovaného dlouhodobě zastupuje. Z toho důvodu, že dle jeho názoru se jedná o složitou kauzu, kde bude nutno vyslechnout řadu svědků tak, aby objektivně správní orgán zjistil, zda k událostem ze dne 20.6.2010 ve 14:12 hod, a téhož dne ve 14:30 hod a 26.7.2010 ve 14: 02 hod došlo takovým způsobem, jakým na straně jedné deklaruje např. PČR ale na straně druhé uvádí J. Š., respektive svědci, kteří byli přítomni na místě samém. Uvedl, že Listina základních lidských práv a svobod, která je dána Ústavou ČR, deklaruje spravedlivý proces pro účastníky sporu, což je evidentně tento případ, deklaruje, aby při projednání v daném případě přestupku byla účastna ta osoba, které se daná věc dotýká, nehledě na to, že dotyčná osoba má právo, aby tohoto jednání byl účasten jeho právní zástupce, což v tomto případě nebylo umožněno. Zástupce žalobce žádal o ustanovení nového termínu ústního jednání ve věci přestupků, tak jak jsou uvedeny v oznámení MěÚ o zahájení řízení ze dne 11.8.2010, neboť pořád je dostatečný prostor pro toto jednání, nebo, jak uvedeno, pracovnice správního orgánu (paní D.) žalobci uvedla, že v dané věci doposud rozhodnuto nebylo, přičemž zástupce žalobce uvedl, že správní orgán může rozhodnout teprve na základě objektivního zjištění. Znovu žádal, aby nový termín jednání s ním byl telefonicky či e-mailem dohodnut.

7.4.2011 pod sp. zn. SMUZN 8857/2010 Do MěÚ Znojmo, odbor dopravy vydal rozhodnutí o přestupku ve věci žalobce a toto bylo doručeno jak samotnému žalobci tak jeho právnímu zástupci. Právnímu zástupci, JUDr. Holubovi bylo rozhodnutí doručeno 8.4.2011.

V odůvodnění tohoto rozhodnutí správní orgán I. stupně mimo jiné uvádí, že povinností advokáta je chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta, jak vyplývá ze zákona o advokacii. Povinnosti ve vztahu zastoupeného jsou upraveny v hlavě třetí předmětného zákona. Je na samotném zmocněnci, aby nastalou časovou kolizi mezi termínem nařízeného ústního jednání o přestupku a termínem jednání u soudu řešil, a to bez újmy na procesním postavení a zájmech zastoupeného. Tuto situaci pak mohl řešit podle své vůle a výběru substitucí, kdy udělení substituční plné moci umožňuje i charakter projednávané

věci, kdy se nejedná o nijak skutkově či právně složitou kauzu (tj. nevyžaduje složitou a časově náročnou přípravu substituta, která by mu bránila přijmout substituční plnou moc).

Nařízené jednání u jiného orgánu není dle správního orgánu dostatečně závažným důvodem proto, aby bylo řízení odročeno, neboť je na samotném zmocněnci, aby nastalou časovou kolizi podle své vůle a výběru řešil substitucí - § 16, § 26 odst. 1 zákona o advokacii. Tento názor správního orgánu je pak zcela v souladu s názorem Ústavního soudu, jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu ze dne 12.6.1997, 4. III. ÚS 68/97 publikováno ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR sv. 8, č. 74, kdy tento soud vyslovil názor, že zásad

spravedlivého procesu se nemůže dovolávat ten účastník řízení, před obecnými soudy či jinými orgány veřejné moci, který ač řádně a včas uvědoměn o jednání soudu, či jiného Pokračování
-10-
57A 61/2011

orgánu veřejné moci, toto jednání zmeškal, a to pro příčiny tkvící v jeho nedostatečné procesní obezřetnosti … Dále uvedeno, že časová kolize zástupce mezi zastupováním u různých jednání (procesních úkonů) zpravidla není dostatečně závažným důvodem proto, aby kterékoliv již nařízené jednání (procesní úkon) bylo odročováno, neboť je na samotném zástupci, aby – bez újmy na procesním postavení a zájmech zastupovaného – nastalou kolizi podle své vůle a výběru řešil substitucí – obdobné stanovisko zaujal i Ústavní soud v usnesení ze dne 19.11.2002, sp. zn. II. ÚS 100/02. V odůvodnění rozhodnutí pak správní orgán citoval ust. § 74 odst. 1 zákona o přestupcích, dle něhož omluvit se z povinnosti dostavit se na předvolání lze jen ze závažných důvodů, jež jsou zpravidla povahy objektivní, neovlivnitelné vůli účastníka řízení. Takovým důvodem je zejména pracovní neschopnost uznaná lékařem, ošetřování člena rodiny, dovolená na zotavenou, objednaná s časovým předstihem, událost rodinné povahy. To, zda se jedná o závažný důvod k omluvě předvolaného posoudí správní orgán v rámci svého správního uvážení při respektování zásady předvídatelnosti rozhodnutí dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb. Při svém rozhodování správní orgán vždy přihlíží k individuálním charakteristikám případu i osobnosti předvolaného. O skutečnosti, že lze za splnění zákonných podmínek jednání konat v nepřítomnosti, byl obviněný opakovaně a nepopíratelně poučen. Náležitá omluva předpokládá existenci důležitého důvodu.

Hodnocení toho, zda se v konkrétním případě jedná o náležitou omluvu, resp. důležitý důvod, provádí správní orgán i s ohledem na dosavadní řízení. Proto i důvod, který může být dostatečný pro přeložení prvního ústního jednání již nemusí být dostatečný i pro jeho další přeložení. Obviněný ani jeho zástupce se k jednání nedostavili. Jak výše uvedeno, přípis právního zástupce správní orgán nepovažuje za řádnou omluvu důležitého důvodu. Obviněný se k jednání nedostavil a důvod své nepřítomnosti nedoložil, proto v souladu s ust. § 74 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, bylo ústní projednání provedeno v nepřítomnosti.

V odůvodnění rozsudku je pak konstatováno, které důkazy byly provedeny a jsou přesně citovány.

S rozhodnutím správního orgánu I. stupně žalobce nesouhlasil, podal proti němu prostřednictvím právního zástupce odvolání, v němž namítá, že mu nebyla dána možnost osobního projednání přestupku, neboť vysloveně trval na osobní účasti svého právního zástupce JUDr. Pavla Holuba, který se však v navrhovaném termínu.nemohl dostavit a správnímu orgánu se předem řádně omluvit. Tím bylo porušeno jeho právo na soudní a jinou ochranu, která je zakotvena v Listině základních práv a svobod, protože mu nebylo umožněno zvolit si svého obhájce, na jehož účasti trval. Rovněž tím byla porušena ustanovení správních předpisů, zejména zákona o přestupcích a správního řádu, které rovněž umožňují odvolateli právo na ústním projednání věci a zvolení si právního zástupce, kterého si odvolatel určí sám. Dále uvedl, že v rozporu s právním řádem ČR je to, že nebyli vyslechnuti svědci, které navrhoval, tj. pan K.T. (uvedeno datum narození i bydliště v Austrálii), který automobil v době údajného spáchání přestupku řídil a dále osoby, které v době údajného spáchání přestupku seděli ve vozidle, tj. paní R. K. – T. (uvedeno její datum narození i bydliště v Austrálii) a paní I. K. (její přesná adresa v ČR – rovněž uvedena). Pokračování
-11-
57A 61/2011 – 40

Rozhodnutím z 25.5.2011 žalovaný odvolání žalobce zamítl a napadené rozhodnutí MěÚ Znojmo ze dne 7.4.2011 potvrdil.

V odůvodnění rozhodnutí mimo jiné uvedl, že odvolací orgán v řízení neshledal pochybení, které by bylo důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí. Uvedeno, že 15.9.2010 proběhlo ústní jednání o přestupcích. Obviněný ani jeho zmocněnec se k ústnímu jednání nedostavili, ačkoliv byl obviněný k ústnímu jednání řádně a s dostatečným předstihem předvolán. V průběhu jednání správní orgán znovu sdělil obvinění z přestupku včetně řádného popisu skutků, kterých se měl obviněný dopustit. V rámci ústního projednání přestupku provedl správní orgán I. stupně dokazování čtením oznámení přestupku, úředního záznamu z místa spáchání přestupku z 20.6.2010, úředního záznamu z téhož dne, protokolu o převzetí dokladů, ověřovacího listu č. 85/10 ze dne 12.4.2010 silničního rychloměru Polcam, oznámení o přestupku ze dne 20.6.2010, úředního záznamu z místa spáchání, úředního záznamu ze dne 21.6.2010, oznámení o přestupku ze dne 29.7.2010, výpisu z registru řidičů ze dne 26.7.2010 a výpisu z evidenční karty obviněného ze dne 19.8.2010. Dále byl jako důkaz proveden záznam z CD o překročení rychlosti a důkaz výslechem svědků – policistů K., P., Z. a M. Před provedením důkazů výslechem byli všichni svědci řádně poučeni o právech a povinnostech svědka v řízení o přestupcích. Dále uvedeno, že odvolací orgán se ztotožňuje se závěry, ke kterým na základě dokazování dospěl správní orgán I. stupně.

Ke skutečnosti, kdy obviněný namítá, že mu nebyla dána možnost vyjádřit se ke skutečnostem, které jsou mu kladeny za vinu, neboť jeho zmocněnec výslovně žádal o změnu termínu ústního projednání přestupku, a to z toho důvodu, že zmocněnec měl na daný den účast na hlavním líčení v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně, a proto se ve věci přestupkového řízení řádně omluvil dostatečně dlouhou dobu dopředu, odvolací orgán uvedl, že obviněný byl k ústnímu projednání přestupku správním orgánem I. stupně předvolán s dostatečným předstihem a měl tedy on i jeho zmocněnec možnost přizpůsobit svůj časový harmonogram nařízenému termínu konání ústního jednání. Skutečnost, že zmocněnec obviněného upřednostnil jednání u jiného orgánu před ústním jednáním o přestupku u správního orgánu I. stupně, nelze považovat za důležitý důvod neúčasti na nařízeném ústním jednání. Kolizi mohl řešit substitucí, která je ostatně v udělené plné moci též uvedena. V daném případě bylo na rozhodnutí zmocněnce, jak danou situaci vyřeší, tedy, zda se nechá na základě substituce zastoupit ve zmíněném trestním řízení před soudem a osobně se zúčastní projednání přestupku před správním orgánem I. stupně nebo zda se osobně zúčastní jednání před soudem v trestní věci a v řízení o přestupku se nechá při ústním projednání zastoupit na základě substituci. Opět byl citován nález Ústavního soudu ze dne 12.6.2007, III. ÚS 68/97.

U jednání Krajského soudu v Brně zástupce uvedl, že pokud žalovaný odkazuje na nález Ústavního soudu, který cituje i v rozhodnutí, že v dané věci k němu nemělo být přihlédnuto, neboť Ústavní soud řešil zcela jinou situaci, když šlo o několikátou omluvu v průběhu řízení, nikoliv o případ, kdy se jednalo, jako v situaci žalobce, o omluvu první. V tom případě právní zástupce žalobce vůbec nepředpokládal, že by jeho žádosti o odročení jednání nebylo vyhověno, neboť zcela běžně, když dojde k souběhu více jednání, soudy ve věcech civilních i trestních, advokátovi při odročení jednání vyhoví. Stává se to zcela běžně i Pokračování
-12-
57A 61/2011

při jednáních před správními orgány, takže v tomto případě byla zcela jednoznačně porušena zásada předvídatelnosti. Poukazoval zejména na rozsudek NSS č.j. 7As 3/2011 – 52, který dává otázku, na níž mají obě strany sporu protichůdný názor.

Skutkové a právní zhodnocení věci

Ze správního spisu bylo zjištěno, že 8.9.2010 bylo nařízeno ústní jednání v přestupkové věci žalobce. 6.9.2010 doručil JUDr. Pavel Holub správnímu orgánu sdělení, kde vyrozuměl o převzetí zastoupení obviněného z přestupku J. Š. a požádal z důvodu, které byly již soudem uvedeny o odročení tohoto prvního jednání ve věci na druhou polovinu října. Na výzvu správního orgánu doložil plnou moc, která nebyla s původním přípisem předložena.

Správní orgán I. stupně 15.9.2010 ve věci přestupku J. Š. jednal, k tomuto jednání se žalobce ani jeho právní zástupce nedostavil. Další jednání ve věci pak již nařízeno nebylo a 7.4.2011 vydal MěÚ Znojmo, tedy prvostupňový správní orgán ve věci rozhodnutí.

Odkaz na rozsudek NSS č.j. 7As 3/2011 – 52 je na daný případ přiléhavý zcela proto z tohoto rozsudku Krajský soud v Brně cituje:

Jako v přestupkové věci vedené pod č.j. ve věci (rozhodnutí NSS 7As 3/2011) pak i v nynější věci je namítáno, že konalo-li se ústní jednání bez účasti obviněného z přestupku a v nepřítomnosti jeho zástupce, bylo to v rozporu s ust. § 74 odst. 1 zákona o přestupcích.

Podle č.l. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod má každý právo, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům.

Podle ust. § 74 odst. 1 zákona o přestupcích koná správní orgán v I. stupni o přestupku ústní jednání. V nepřítomnosti obviněného z přestupku lze věc projednat jen tehdy, jestliže odmítne, ač byl řádně předvolán, se k projednání dostavit nebo se nedostaví bez náležité omluvy nebo důležitého důvodu.

Podle citovaného ustanovení, jak z odůvodnění uvedeného rozsudku NSS vyplývá, lze tedy věc projednat v nepřítomnosti obviněného z přestupku jen tehdy, jestliže odmítne, ač byl řádně předvolán, se k projednávání dostavit nebo se nedostaví bez náležité omluvy nebo bez důležitého důvodu. Hodnocení toho, zda se v konkrétním případě jedná o náležitou omluvu, resp. důležitý důvod, provádí správní orgán, a to i s ohledem na dosavadní průběh řízení. Proto důvod, který může být dostatečný pro přeložení prvního ústního jednání, již nemusí být dostatečný pro jeho další přeložení.

Pokračování
-13-
57A 61/2011 – 41

Zákon o přestupcích koncipuje řízení o přestupku v I. stupně jako řízení s ústním jednáním za přítomnosti obviněného z přestupku. Ústním projednáním přestupku před správním orgánem I. stupně za účasti řádně předvolaného účastníka je sledována, a také garantována, právní jistota spolehlivě zjištěného skutkového stavu věci a prokázání viny či neviny, jakož i právo na spravedlivý proces. Vzhledem ke klíčovému významu ústního jednání v přestupkovém řízení a se zřetelem k závažnosti následků nedostavení se k tomuto jednání, má zásadní význam (řádného předvolání k projednání přestupu) i řádné posuzování dalších zákonných podmínek umožňujících projednat věc v nepřítomnosti obviněného z přestupku (odmítnutí obviněného dostavit se k projednávané věci nebo nedostavení se obviněného z přestupku bez náležité omluvy nebo důležitého důvodu). Jelikož v oblasti správního trestání platí princip presumpce neviny a z něho vyplývající zásada rozhodování v pochybnostech ve prospěch obviněného, je třeba každou pochybnost v uvedených směrech vykládat ve prospěch obviněného z přestupku.

Nejvyšší správní soud při svém rozhodování vycházel z toho, že právo na spravedlivý proces, které je jedním ze základních práv, garantuje nejen Listina základních práv a svobod (č.l. 36 odst. 1, 2), ale také Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Je proto nezbytné vykládat práva na spravedlivý proces, uvedené v jednotlivých procesních řádech a v zákoně č. 85/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, v souladu s č.l. 4 odst. 4 Listiny

základních práv a svobod. Nabízejí-li se přitom dvě interpretace, z nichž jedna hovoří ve prospěch výkonu práva na spravedlivý proces a druhá proti němu, musí soud vždy zvolit výklad první.

Při hodnocení důležitosti důvodu omluvy neúčasti zástupce stěžovatele u ústního jednání dne 8.10.2009 (čerpání dovolené) bylo třeba vzít v úvahu všechny okolnosti této neúčasti stěžovatele a jeho zástupce. Ke spáchání tvrzeného přestupku proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu došlo dne 23.8.2009 a 22.9.2009 bylo stěžovateli doručeno

oznámení o zahájení řízení a předvolání k ústnímu projednání na 8.10.2009. Dne 5.10.2009 byla správnímu orgánu I. stupně doručena plná moc datovaná 1.10.2009 udělená stěžovatelem advokátovi a současně jeho omluva, že z důvodu čerpání dovolené v době od 5.10 do 12.10.2009 se nemůže advokát jednání zúčastnit s tím, že stěžovatel trvá na jeho účasti. Proto požádal o odročení ústního jednání na termín po 12.10.2009. Frekvence uvedených úkonů zástupce stěžovatele a skutečnost, že se jednalo o první omluvu a žádost o odročení na dobu po 12.10.2009, tj. nepříliš časově vzdáleno, prakticky vylučuje, že by měla obstrukční charakter a mohla také způsobit průtahy v řízení. Pokud krajský soud argumentoval nálezem Ústavního soudu ze dne 12.6.1997, sp. zn. III. ÚS 68/97, jedná se o argumentaci nepřípadnou, protože v této věci nešlo o opakovanou žádost o odročení a ani o časovou kolizi zástupce stěžovatele mezi zastupováním u různých jednání. Šlo o nepřítomnosti v délce 7 dnů po sobě jdoucích z důvodu dovolené, kterou zástupce stěžovatele v přiměřeném předstihu, s ohledem na časovou posloupnost jednotlivých úkonů, správnímu orgánu sdělil. Trvá-li obviněný z přestupku na osobní účasti svého zástupce při důležitém procesním úkonu, jakým je ústní jednání, nemůže být nucen k tomu, aby akceptoval substituci jiného advokáta, byť by plná moc obsahovala substituční doložku. V této situace potom nebylo, vzhledem ke konkrétním okolnostem případu a k dosavadnímu průběhu řízení, žádného důvodu zástupci stěžovatele Pokračování
-14-
57A 61/2011

nevyhovět. Je tomu tak proto, že ústavní a zákonné záruky práva na obhajobu (č.l. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod) a presumpce neviny (§ 73 odst. 1 zákona o přestupcích) jsou základními podmínkami spravedlivého procesu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), v němž vina obviněného z přestupku má být zjištěna a tyto záruky se pak promítají v zásadě priority volby konkrétního zástupce (§ 33 zákona č. 500/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů), kterou je obviněný z přestupku oprávněn uplatnit v kterémkoli stádiu řízení. Je proto vždy věcí obviněného z přestupku, kdy a koho z osob oprávněných k poskytování právní pomoci zmocní k zastupování, případně, zda svého práva zvolit si zástupce vůbec využije.

Nejvyšší správní soud proto shledal jako důvodnou stížní námitku, že krajský soud vadně posoudil právní otázku přípustnosti projednání přestupku v nepřítomnosti stěžovatele a jeho zástupce.

Krajský soud v Brně uvádí, že tento právní názor vyslovený v rozsudku NSS čj. 7As 3/2011 – 52 lze beze zbytku vtáhnout i na nynější projednávaný případ. V přestupkovému jednání, z něhož byl žalobce obviněn (20.6.2010), správní orgán nařídil první jednání o přestupku na den 15.9.2010 (žalobce obdžel 17.8), když 6.9.2010 obdržel sdělení JUDr. Pavla Holuba o tom, že převzal právní zastoupení J. Š. v uvedené přestupkové věci a požádal vzhledem k tomu, že v uvedený den má u Krajského soudu v Brně nařízeno jednání v trestní věci (jeho spisovou značku uvedl) a současně sdělil, ve kterých dnech v měsíci září a říjnu již má u soudu nařízena jednání, a to v období od 16.9 do 14.10.2010 s tím, že pravděpodobně od 4.10 do 8.10 bude mít dovolenou o odročení jednání, s tím, aby jeho omluva byla akceptována a aby správní orgán jednání nařídil na druhou polovinu října 2010. Protože nezaslal k tomuto přípisu plnou moc, na výzvu správního orgánu reagoval a 8.9.2010 je zaslal se sdělením, že doufá, že jeho výzvě bude vyhověno, že nemůže neúčast u jednání řešit substitucí, neboť klient v tomto případě trvá na jeho osobní účasti.

Přesto jednání před MěÚ Znojmo, odbor dopravy 15.9.2010 proběhlo, u tohoto jednání byly provedeny výslechy čtyř svědků – policistů a byl konstatován obsah dosavadní spisové dokumentace k přestupku, z něhož byl obviněn.

Správní orgán I. stupně ve věci pak vydal rozhodnutí teprve 7. dubna 2011 tedy bez jednoho týdne za 7 měsíců poté, kdy bylo ve věci nařízeno první jednání, když žádné další jednání se nekonalo.

Pokračování
-15-
57A 61/2011 – 42

Krajský soud v Brně se zcela ztotožňuje s tím, že v případě JUDr. Pavla Holuba omluva nemohla mít v žádném případě obstrukční charakter, když šlo o omluvu z prvního jednání z důvodu kolize s jednáním u Krajského soudu v Brně. Tím, že požadoval odročit jednání o 1 měsíc, tedy na polovinu října 2010, když lhůta, ve které musel být přestupek projednán (§ 20 odst. 1 zákona o přestupcích) by uplynula až 20. června 2011, nemohl zástupce žalobce ztížit správní (přestupkové) jednání.

S ohledem na důležitost ústního jednání o přestupku, kdy byli vyslýchání klíčoví svědkové, postup správního orgánu nebyl v souladu s ust. § 74 odst. 1 zákona o přestupcích, neboť, jak soud již uvedl, omluvu zástupce žalobce pokládá za omluvu řádnou, kdy pro omluvu měl vážný důvod pro kolizi jiného jednání s jednáním před správním orgánem a jeho klient se substitucí nesouhlasil, přičemž tímto odročením jednání by žádné problémy ve věci způsobeny být nemohly, zvláště, když rozhodnutí správního orgánu bylo vydáno až po více než půl roku.

Z těchto důvodu krajský soud zrušil rozhodnutí žalovaného pro vady řízení a věc vrací tomuto orgánu k dalšímu řízení.

Žalovaný je pak vázán právním názorem krajského soudu, dle něhož bude třeba nařídit znovu ze strany správních orgánů ústní jednání o projednání přestupku, k němuž bude žalobce, včetně jeho právního zástupce, řádně předvolán a kdy budou za přítomnosti žalobce a jeho právního zástupce znovu provedeny výslechy svědků, které byly prováděny 15.9.2010

bez přítomnosti žalobce a jeho právního zástupce tak, aby mohl žalobce klást případně svědkům otázky. Poté zváží správní orgán, zda skutkový stav byl náležitě zjištěn a pokud by dospěl k jinému závěru, připadá v úvahu provádění dalšího dokazování. Teprve poté bude možno ve věci znovu rozhodnout při respektování ust. § 74 odst. 1 zákona o přestupcích, neboť právní zástupce žalobce se náležitě, řádně a včas omluvil a i důvod omluvy v tomto případě soud pokládá za důležitý, když měl kolizi s jiným jednáním a klient trval na tom, což zástupce žalobce správnímu orgánu sdělil, že substituci odmítá.

S ohledem na výše uvedené, soud tedy dle § 78 odst. 1 s.ř.s. zrušil rozhodnutí žalovaného pro vady řízení a věc vrací žalovanému k dalšímu řízení.

Dle § 78 odst. 5 s.ř.s. žalovaný je zavázán právním názorem soudu v tom, že bude potřeba ve věci nařídit znovu jednání o přestupku, k tomuto žalobce i jeho právního zástupce znovu předvolat, znovu provést důkazy, které byly již u jednání v nepřítomnosti žalobce 15.9.2010 provedeny a zvážit, zda ve věci bude třeba provádět další dokazování, tak, aby byl zjištěn skutečný stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (§ 3 správního řádu). Pokud jde o náklaFdy řízení, rozhodnutí se opírá o ust. § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce měl ve věci úspěch, vznikly mu náklady řízení, zaplacený soudní poplatek 2.000,-Kč, dále náklady právního zástupce advokátem – 3 úkony (příprava a převzetí věci, sepis žaloby, účast u jednání), 3x Pokračování
-16-
57A 61/2011

2.100,-Kč + 3x 300,-Kč režijní paušál (§ 9 odst. 3, písm. f), § 7 a § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., zvýšeno o 20% DPH).

Poučení: Tento rozsudek nabývá právní moci dnem doručení. Lze proti němu podat kasační stížnost do dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně, prostřednictvím Krajského soudu v Brně, ve dvojím vyhotovení. Stěžovatel musí být zastoupen advokátem. To neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních předpisů vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 a 106 odst. 2 s.ř.s.).

V Brně dne 21. října 2011

JUDr. Jana Kubenová, v. r.

samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Marie Šeregelyová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru