Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

57 A 57/2011 - 36Rozsudek KSBR ze dne 03.11.2011

Prejudikatura

4 As 56/2003

5 Azs 47/2003

5 As 29/2009 - 48

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
9 As 17/2012 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek

57 A 57/2011 – 36

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Lukotkovou v právní věci žalobce: A. L. , zastoupeného JUDr. Petrem Živělou advokátem se sídlem Puškonova 5, 682 01 Vyškov, proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, odbor dopravy, Žerotínovo náměstí 3/5, 601 82 Brno, o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádnému z účastníku se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění:

I.

Vymezení věci:

Dne 22.10.2010 v 15:10 řídil žalobce vlastní jízdní kolo tovární značky Velamos v obci Vyškov po cyklostezce na ulici Sochorova ve směru od průmyslové zóny do centra města a při vyjíždění z cyklostezky nedal přednost v jízdě osobnímu motorovému vozidlu tovární značky Seat Toledo RZ: ……….., které řídil J.D. po místní komunikaci ulice Sochorova ve směru od sídliště směrem k hlavnímu průtahu a s tímto s střetl. Technická závada, jako příčina dopravní nehody, nebyla na místě ohledáním zjištěna ani uplatněna. Svým jednáním porušil ust. § 23 odst. 1 zákona o provozu na pozemních komunikacích tedy nedal přednost v jízdě v případě, ve kterém je povinen dát přednost v jízdě podle zvláštního právního předpisu a spáchal tak přestupek proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu dle ust. § 22 odst. 1 písm. f) bod 8 zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ,,zákon o přestupcích“). Za tento přestupek se obviněnému na podkladě ust. § 22 odst. 8 a v souladu s ust. § 12 zákona o přestupcích ukládá pokuta v částce Pokračování
-2-
57 A 57/2011

2.500,- Kč. V předmětné věci bylo vydáno rozhodnutí Městským úřadem Vyškov, odbor dopravy dne 14.1.2011 sp.zn. MV 60892/2010 OD, č.j. MV 60892/2010 OD/7Ja, proti kterému podal žalobce odvolání.

Rozhodnutím Krajského úřadu Jihomoravského kraje, odboru dopravy ze dne 23.3.2011 č.j. JMK 24833/2011, sp.zn. S-JMK 24833/2011/OD/Ko bylo odvolání žalobce podle ust. § 90 odst. 5 zák. č. 500/2004 Sb., správní řád (dále též jen ,,správní řád“) zamítnuto a rozhodnutí Městského úřadu Vyškov, odboru dopravy (dále jen ,,správní orgán I. stupně“)

ze dne 14.1.2011 č.j. MV 60892/2010OD/7Ja bylo potvrzeno.

II.

Shrnutí žalobních bodů:

V žalobě ze dne 25.5.2011 doručené Krajskému soudu v Brně dne 30.5.2011 namítl žalobce, že napadené rozhodnutí trpí nejenom skutkovými vadami, ale dokazování před správním orgánem I. stupně zůstalo kusé, neúplné, navrhoval vypracování znaleckého posudku z oboru doprava o mechanismu vzniku předmětné dopravní nehody. Uvedl, že rozhodnutím obou správních orgánů se cítí poškozen a zkrácen na svých právech. Žádal, aby soud přezkoumal zákonnost obou rozhodnutí. Navrhl, aby žalobě byl přiznán odkladný účinek, neboť výkon by pro něho znamenal nenahraditelnou újmu. Přiznání odkladného účinku se nedotkne nepřiměřeným způsobem nabytých práv 3 osob a není v rozporu s veřejným zájmem. Navrhl proto, aby přezkoumávané rozhodnutí žalovaného, taktéž i rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo zrušeno a věc vrácena žalovanému k dalšímu

řízení.

III.

Právní stanovisko žalovaného:

V písemném vyjádření ze dne 11.8.2011 uvedl, že návrh na důkaz znaleckým posudkem uplatnil žalobce, až v odvolacím řízení, nikoliv tedy v řízení prvoinstančním. K vlastnímu hodnocení důkazního návrhu sdělil, že správní orgán není povinen vyhovět důkaznímu návrhu účastníka řízení. Podle ust. § 52 věty druhé správního řádu, není správní orgán návrhy účastníků vázán. V dané věci žalovaný dospěl k závěru, že důkaz znaleckým posudkem by byl nadbytečným, což odůvodnil tím, jak vyplývá i z odůvodnění napadeného rozhodnutí, že předmětem řízení je skutek žalobce spočívající v nedání přednosti v jízdě, pak v zásadě nemá smysl zjišťovat možnosti řidiče Seatu odvrátit střed situaci, kterou vyvolal obviněný když sankce byla uložena v nejnižší přípustné variantě. Na závěru o tom, že obviněný nedal přednost v jízdě a ani se nepřesvědčil, zda po vozovce nepřijíždí řidič s právem přednosti v jízdě by nemohlo nic změnit znalecké zkoumání nehodového děje, když tento závěr se odvíjí mimo jiné i od vlastního popisu situace ze strany obviněného. Znalecký posudek by mohl být významný pokud by se vedlo řízení s řidičem Seatu, proto zde reagoval adekvátně, tj. zda u něj není dána sekundární odpovědnost spočívající v nedostatečné reakci na obviněným vyvolanou kolizní situaci. To však předmětem řízení není, obvinění ani ve vztahu k důkaznímu návrhu na znalecký posudek neuvádí co jiného by jim mělo být

Pokračování
-3-
57 A 57/2011 – 37

prokázáno, když naopak sám doznává, že se doprava nedíval tj. přednost v jízdě řidiče Seatu ani nemohl dát.

Lze také odkázat na pasáž výše, v níž se odvolací orgán vyjádřil k tomu, že řidič Seatu byl nucen jízdou obviněného náhle reagovat, takže i kdyby střed odvrátil, stále by šlo o nedání přednosti v jízdě ze strany obviněného, tj. i stejný přestupek. Odvolací orgán proto považuje odvolací tvrzení o nedostatečném dokazovaní před prvoinstančním orgánem a návrh na důkaz znalecký posudkem v dalším řízení, za nedůvodné.

Jestliže, žalobce v žalobě neuvedl žádné konkrétní argumenty, v čem má být popsaný závěr žalovaného chybný, nemůže být podle žalovaného jeho žaloba důvodná, neboť soud je vázán žalobními body tj. zvažuje, zda žalobní argumentace je důvodná, jestliže konkrétní argumentace absentuje, těžko může být žaloba úspěšná.

Pokud jde o návrh na přiznání odkladného účinku v žalobě, žalobce netvrdí žádnou nenahraditelnou újmu, která by mu vznikla v důsledku účinku žalobou napadeného rozhodnutí, proto podle žalovaného nejsou splněny podmínky pro přiznání odkladného účinku žalobě.

Žalobou napadené rozhodnutí netrpí vadou v tom směru, že nebyl proveden důkaz znaleckým posudkem, neboť tento postup byl ze strany žalovaného řádně zdůvodněn a žalobce s tím nijak konkrétně nepolemizuje. Žalovaný proto nárok uplatněný v žalobě neuznává a navrhuje žalobu proti svému rozhodnutí zamítnout podle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s.

IV.

Shrnutí relevantních skutečností zjištěných ze správního spisu a z přezkumného

soudního řízení:

Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 17.8.2011 č.j. 57A 57/2011-26 nebyl žalobě ze dne 25.5.2011 proti napadenému rozhodnutí žalovaného přiznán odkladný účinek. Usnesení nabylo právní moci dnem 3.9.2011.

Ve správním spise je založeno oznámení přestupku policie ČR, územní odbor Vyškov, ze dne 19.11.2010 popisující skutkový děj k němuž došlo dne 22.10.2010 v 15:10 v obci Vyškov, kdy žalobce řídil po cyklostezce na ulici Sochorova vlastní jízdní kolo tovární značky Velamos, při vyjíždění z cyklostezky nedal přednost v jízdě osobnímu motorovému vozidlu tovární značky Seat Toledo RZ: ……. , které řídil J. D. a tímto došlo ke střetu, cyklista neměl na hlavě nasazenou cyklistickou přilbu. Dále je ve spisu založen úřední záznam o podání vysvětlení žalobce ze dne 28.10.2010. Žalobce potvrdil, že uvedeného dne i v uvedeném čase řídil popisované jízdní kolo, jel po cyklostezce, která je souběžná s hlavním průtahem ulice Sochorova ve Vyškově. Na jízdním kole jezdí rychlostí do 15 km/h.

Pokračování
-4-
57 A 57/2011

přiznal, že při jízdě neměl nasazenou cyklistickou přilbu, alkohol, návykové látky, léky či jiné látky před ani během jízdy na kole nepožil. Jel v pravém pruhu v momentě, kdy se blížil ke konci cyklostezky foukal mu do tváře protivítr, hlavu měl tedy mírně skloněnou, ale neustále vnímal situaci před ním. Než vyjel z cyklostezky žádní blížící se vozidlo po místní komunikaci ulice Sochorova neviděl. Před vyjetím z cyklostezky přibrzdil a snížil rychlost jízdy a pokračoval dále v jízdě přes místní komunikaci s tím, že opět vjede na cyklostezku pokračující za místní komunikací. Co se však dělo dál si nepamatoval, probudil se až v sanitním voze.

Z úředního záznamu o podání vysvětlení J. D., řidiče osobního automobilu, tovární značky Seat Toledo RZ: ………., bylo zjištěno, že dne 22.10.2010 v 15:10 hod, jel vlastním vozidlem po ulici Sochorova, když se blížil k hlavnímu průtahu tedy i k cyklostezce, která vede souběžně s hlavním průtahem, jel velice pomalu, téměř krokem, neboť je mu známo jak se cyklisté i chodci při pohybu v popisovaném úseku chovají a na místní komunikaci ulice Sochorova, kde projížděl navíc parkují vozidla, tudíž v popisovaném úseku jezdí velice opatrně. Když se blížil k hlavnímu průtahu sledoval již z dálky levou stranu, neboť na tuto stranu je relativně dobrý rozhled a žádný pohyb v tu chvíli neviděl. Když se blížil více k cyklostezce věnoval pozornost pravé straně, protože na té se nachází veřejná zeleň (strom) rovněž neviděl žádného chodce ani cyklistu. Opět se chtěl rozhlédnou doleva a přesvědčit se, že může pokračovat dále v jízdě, při pohybu hlavou vlevo již periferně vnímal jak se k jeho vozidlu zleva po cyklostezce řítí celkem rychle cyklista, který následně narazil do přední části jeho vozidla. Nepamatoval si, zda v tu chvíli již z vozidlem stál, nebo velmi pomalu dojížděl. Byl toho názoru, že dopravní nehodu zavinil cyklista, který nerespektoval, že vyjíždí z cyklostezky, která byla v místě ukončena svislou dopravní značkou.

Z protokolu o nehodě v silničním provozu vyplynulo, že k dopravní nehodě došlo v uzavřené obci Vyškov na ulici Sochorova, kde je maximálně povolená rychlost do 50 km/h. jako výchozí bod měření byl zvolen průsečík okraje vozovky ulice Sochorova a okraj cyklostezky. Povrch cyklostezky, i stezky pro chodce je tvořen živicí, povrch byl suchý. neznečištěný bez výmolů, výtluků či jiných závad. Místo dopravní nehody bylo osazeno svislým dopravním značením, a to „P4-Dej přednost v jízdě!“, dále „C9A-Stezka pro chodce a cyklisty“, „C9B-Konec stezky pro chodce a cyklisty“, na vozovce je vyznačeno vodorovné dopravní značení, veškerá dopravní značení jsou viditelná a čitelná. V době ohledání místa dopravní nehody bylo denní světlo, slunečno, zároveň byl připojen i zakreslení nehody.

Ve spise se dále nachází fotodokumentace, evidenční karta řidiče prokazující, že žalobce nemá záznam v přestupcích.

Dne 10.1.2011 se konalo ústní jednání v řízení o přestupku, žalobce uvedl, že jel rychlostí asi 10 km/h díval se přímo před sebe, předním žádná překážka nebyla. Potvrdil, že doprava se nedíval. Uvedl dále, že pokud řidič osobního vozidla jel pomalu musel jej vidět byl toho názoru, že přednost v jízdě může dát pouze tehdy, když vidí překážku, když žádnou nevidí dát přednost v jízdě nemůže. Uvedl dále, že když jede rovně dívá se před sebe na přední kolo.

Pokračování
-5-
57 A 57/2011 – 38

Poškozený J. D. se odvolal na protokolaci ze dne 23.10.2010.

Rozhodnutím Městského úřad Vyškov, odbor dopravy, ze dne 14.1.2011, č.j. MV 60892/2010/OD/SJa, sp.zn. MV 60892/2010/OD, bylo rozhodnuto o vině a sankci tak jak uvedeno shora v soudním rozhodnutí.

Dne 31.1.2011 bylo doručeno správnímu orgánu I.stupně odvolání žalobce. Žalovaný ve věci rozhodl dne 23.3.2011, odvolání žalobce zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil.

Dne 3.11.2011 se konalo jednání u Krajského soudu v Brně, právní zástupce žalobce se nedostavil, telefonicky se omluvil dne 2.11.2011, žalobce osobně přítomen při jednání souhlasil, aby bylo rozhodnuto bez účasti jeho právního zástupce.

Z výpovědi žalobce vyplynulo, že dne 22.10.2010 v 15:10 hod jel v popisovaném místě po cyklostezce na vlastním jízdním kole, které je v dobrém technickém stavu. Uvedl, že je mu 79 let, je zdráv vyjma potížím s pravým kolením kloubem. Cyklostezku velmi dobře zná, jezdí po ní často. Byl si vědom značky ,,Dej přednost v jízdě“. Dle jeho názoru problém je v tom, že nikdo neuznává, že když se dívá před sebe tak jak uvedl, jež v předcházejících protokolech, přestože nosí brýle má zorný úhel kolem 150 stupňů, nemusí se tedy dívat na pravou stranu, doprava vidí, žádné vozidlo, však na této straně neviděl, jeho prvotní zájem je dívat se před sebe na silnici, aby udržel kolo v pojízdném stavu. Uvedl, že kdyby viděl vozidlo tak mu přednost dá, vozidlo však neviděl potvrdil, že na pravé straně ulice Sochorové při výjezdu z cyklostezky parkují auta je tam tudíž špatně vidět, v době, kdy uvedeným místem projížděl si nepamatoval přesně, zda byla auta zaparkována, ale podle fotografie, kterou pořídila policie ČR, auto vidět bylo. Opakovaně potvrdil, že se doprava nedíval, protože to nebylo třeba, bylo pro něho důležité to co vidí před sebou, vyvrátil tvrzení, že by mělo dojít ke střetu s vozidlem, o ničem nevěděl vzbudil se až v sanitce s otřesem mozku.

Zástupce žalovaného shodně s písemným vyjádřením ze dne 11.8.2011 uvedl, že žaloba žádné zcela konkrétní žalobní body neobsahuje. Žalobní argumentace je povrchní spočívá toliko v nesouhlasu s tím, že nebyl v rámci správního řízení proveden znalecký posudek. Pokud jde o nehodu samotnou, její objasňování a rozhodování o ní je obsahem obou správních rozhodnutí. Podstatou věci byla skutečnost, že žalobce jako cyklista jel po cyklostezce, měl povinnost dát přednost v jízdě osobnímu automobilu, který jel po místní komunikaci. Tato povinnost vyplývá z ust. § 23 odst. 1 zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ,,zákon o silničním provozu“). V daném případě došlo k nadání přednosti v jízdě, které je definováno jako manévr, který řidiče s právem přednosti v jízdě donutí k náhlé změně směru, nebo náhlé změny rychlostí jízdy. Otázka znaleckého posuzování by na tomto prokázaném faktu nedání přednosti v jízdě nemohla nic změnit. Nedání přednosti v jízdě ze strany žalobce vyplývá zejména z vlastní výpovědi žalobce, který neprojížděl úsek takovým způsobem, aby splnil svoji povinnost dát přednost v jízdě osobnímu automobilu jedoucímu po ulici Sochorově. I při Pokračování
-6-
57 A 57/2011

jednání u Krajského soudu v Brně žalobce uvedl, že nic k tomu, aby se přesvědčil o situaci vpravo neučinil. Zástupce žalovaného proto navrhl zamítnutí žaloby.

V.

Při posouzení věci soud vycházel z následujících skutečností úvah a právních závěrů:

Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní dále jen ,,s.ř.s.“), osobami oprávněnými (§ 65 odst. 1 s.ř.s.), jde o žalobu přípustnou (§ 65, § 68, § 70 s.ř.s.).

V souladu s ust. § 75 odst. 1 a odst. 2 s.ř.s. přezkoumal Krajský soud v Brně napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů včetně řízení předcházející jeho vydání, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu.

Žaloba není důvodná.

Mezi účastníky není sporu, že žalobce dne 22.10.2010 v 15:10 řídil vlastní jízdní kolo tovární značky Velamos v obci Vyškov po cyklostezce na ulici Sochorova ve směru od průmyslové zóny do centra města. Spornou otázkou zůstává zda při vyjíždění z cyklostezky dal či nedal přednost v jízdě osobnímu motorovému vozidlu tovární značky Seat Toledo RZ: …… , s nímž došlo poté ke střetu. S ohledem na žalobní námitky pak je třeba zkoumat, zda skutkový stav z kterého správní orgány vycházely byl dostatečně zjištěn pro učiněné právní závěry či zda bylo třeba dokazování doplnit dalším důkazem, který navrhl žalobce, až v odvolacím řízení, a to znaleckým posudkem z oboru dopravy za účelem zkoumání mechanismu vzniku předmětné dopravní nehody.

Žalobce, tudíž jednak kritizuje správnost hodnocení důkazů provedených správními orgány a jednak upozorňuje, že tu jsou vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel nemá oporu ve zjištěném stavu věci. Krajský soud v Brně na tato žalobcova tvrzení konstatuje, že podle ust. § 3, § 32 odst. 1 a § 46 správního řádu je třeba vést správní řízení tak, aby posilovalo důvěru občanů ve správnost rozhodování, přijatá rozhodnutí správního orgánu musí být přesvědčivá a musí vycházet ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu věci. Správní orgány jsou dále povinny postupovat řízení v úzké součinnosti s občany a organizacemi a dát jim vždy příležitost, aby mohly svá práva a zájmy účinně hájit, zejména se vyjádřit k podkladu rozhodnutí a uplatnit své návrhy. Platí tzv. zásada vyhledávací, podle které za účelem úplného zjištění skutečného stavu věci je správní orgán povinen opatřit si potřebné podklady pro rozhodnutí a přitom není vázán jen návrhy účastníků řízení. Nejvyšší správní soud ve své judikatuře již dostatečně vyložil jakým způsobem přezkoumává napadená správní rozhodnutí, a sice např. v rozsudku

Pokračování
-7-
57 A 57/2011 – 39

ze dne 22.3.2005 sp.zn. 4As 56/2003, www.nsssoud.cz uvedl: ,,pokud je z odůvodnění napadeného rozsudku soudu zřejmé proč v souladu se správním spisem shledal zjištění skutkového stavu žalovaným za úplné a spolehlivé, jakými úvahami se řídil při naplňování zásady volného hodnocení důkazů či utváření závěrů o skutkovém stavu, a z jakého důvodu nepovažovala důvodnou právní argumentaci žalobce v žalobě, potom není důvodná námitka, že skutková podstata, z níž správní orgán vycházel nemá oporu ve spisech, nebo je s nimi v rozporu“. Také v rozhodnutí ze dne 22.1.2004, sp. zn. 5Azs 47/2003, www.nssoud.cz, Nejvyšší správní soud rozvedl:,,v otázkách přezkumu správního rozhodnutí, které je ovládáno zásadami správního uvážení, zákon vytváří kritéria, podle nichž a v jejich rámci se může uskutečnit volba včetně výběru a zjišťování těch skutečností konkrétního případu, které nejsou správní normou předpokládány, ale uvážením správním orgánu jsou uznány za potřebné pro volbu jeho rozhodnutí. Samotné správní rozhodnutí podléhá přezkumu soudu pouze v tom směru zda nevybočilo z mezí a hledisek stanoveným zákonem, zda je v souladu s pravidly logického usuzování a zda premisi takového úsudky byly zjištěny řádným procesním postupem. Za splnění těchto předpokladů není soud oprávněn s týž skutečností dovozovat jiné nebo přímé opačné názory“. Lze tedy shrnout, že rozsah a způsob zjišťování podkladů pro rozhodování určuje správní orgán a je na jeho úvaze, které důkazy za účelem zjištění skutečného stavu věci provede a které nikoliv. Také soud hodnotí důkazy podle své úvahy, a to jak jednotlivě tak i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž opět jen jemu přísluší rozhodnout o tom, které z důkazů navrhovaných účastníky provede a které nikoliv. Podstatné je, že v každém jednotlivém případě se musí správní orgán i soud dostatečným a přesvědčivým způsobem vypořádat s navrženými důkazními prostředky, to znamená, že

pokud je neprovede, vyložit proč tak neučinil, jelikož v opačném případě by se jednalo a tzv. opomenutý důkaz, což by představovalo procesní deficit zásadního rázu.

Na základě těchto obecnějších úvah dospěl v nyní projednávané věci Krajský soud k závěru, že nevyhověl-li žalovaný návrhu žalobce na provedení důkazu vznesených v odvolacím řízení sice vypracování znaleckého posudku, pak z toho důvodu, že je shledal nadbytečným.

Podle ust. § 52 správního řádu jsou účastnicí řízení povinni označit důkazy na podporu svých tvrzení. Správní orgán není návrhy účastníků vázán, vždy však provede důkazy, které jsou potřebné ke zjištění stavu věci.

Z judikatury NSS vyplývá, že má-li správní orgán za to, že byl dostatečně zjištěn skutkový stav, není jeho povinností navržený důkaz provést. Rozhodnutí o tom, který z navržených důkazů provede však není věcí libovůle správního orgánu. Správní orgán je povinen odpovědně vážit, které důkazy je třeba provést, zda je potřebné stav dokazování doplnit a posuzovat důvodnost návrhů stran na doplnění dokazování. Pokud některé z navržených důkazů neprovede, musí přesvědčivě zdůvodnit, proč se tak stalo (viz. rozsudek NSS ze dne 13.11.2009, č.j. 5As 29/2009 – 48, www.nssoud.cz). Zjištění všech důležitých okolností ve správním řízení je povinností správního orgánu a on je také tím, kdo určuje jaké důkazy v řízení budou provedeny (§ 50 odst. 1 a 2, § 51 správního řádu) a tím, kdo provede důkazy v jejich vzájemné souvislosti hodnotí (§ 50 odst. 3 správního řádu). Znalecký posudek je jedním z možných důkazů a provedení takového důkazu je upraveno v § 56 správního řádu. Podle tohoto ustanovení, závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, které úřední osoby nemají, a jestliže odborné posouzení skutečností nelze Pokračování
-8-
57 A 57/2011

opatřit od jiného správního orgánu, správní orgán usnesením ustanoví znalce. Citované ustanovení výslovně nestanoví, v jakých případech je nezbytné či vhodné zpracovat znalecký posudek. V zájmu hospodárnosti správního řízení (§ 6 odst. 2 správního řádu) a rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě však bude k zpracování takového posudku přistoupeno pouze tehdy, bude-li mít správní orgán pochybnosti o správnosti na shromážděných důkazů. V konkrétní věci je pak posouzení nutnosti uvedeného postupu na úvaze správního orgánu. V případě, že tento postup navrhne účastník řízení je nezbytné, aby takový návrh dostatečně přesvědčivě odůvodnil.

Vzhledem k výše uvedenému soud konstatuje, že v projednávané věci bylo žalovaným s dostatečnou mírou pravděpodobností prokázáno, že se žalobce dopustil jednání, jež bylo posléze kvalifikováno jako naplnění skutkové podstaty předmětného přestupku. Krajský soud dále dodává, že žalovaný ve svém rozhodnutí dostatečně podrobně, srozumitelně a přesvědčivě zdůvodnil, proč nevyhověl návrhu žalobce na provedení dalšího důkazu

tj. znaleckého posudku, důkazu, který navrhl žalobce teprve v odvolacím řízení. S argumentací uvedenou žalovaným se Krajský soud v Brně zcela ztotožňuje.

Z provedených důkazů v rámci správního řízení i z výpovědi žalobce jednání u Krajského soudu v Brně bylo jednoznačně prokázáno, že žalobce nedal při výjezdu ze cyklostezky přednost v jízdě osobnímu vozidlu tovární značky Seat Toledo RZ: …………, které řídil J. D. . Žalobce v úředním záznamu o podání vysvětlení ze dne 28.10.2010 uvedl, že ,,v momentě, kdy se blížil ke konci cyklostezky foukal do tváře protivítr, hlavu měl tedy mírně skloněnou, ale neustále vnímal situaci před ním. Než vyjel z cyklostezky, žádné blížící se vozidlo po místní komunikaci ulice Sochorova neviděl. Před vyjetím z cyklostezky přibrzdil a snížil rychlost jízdy a pokračoval dále v jízdě přes místní komunikaci s tím, že opět vjede na cyklostezku pokračující za místní komunikací. V protokolu o ústním jednání dopravního přestupku dne 10.1.2011 pak uvedl ,,…že jel rychlostí asi 10 km/h, díval se přímo před sebe, doprava se nedíval“. Při jednání u Krajského soudu v Brně dne 3.11.2011 vyslovil názor, že ,,když se dívá před sebe, má zorný úhel kolem 150 °, přestože nosí brýle, na pravou stranu se dívat nemusí, doprava vidí. Žádné vozidlo zprava však neviděl. Jeho prvotním zájmem je dívat se před sebe na silnici, kdyby viděl vozidlo přednost by mu dal. Doprava se tedy nedíval, protože to nebylo třeba, pro něho je důležité to, co vidí před sebou.

Z výpovědi žalobce je tedy zcela zřejmo, že nevytvořil podmínky k tomu, aby při vyjíždění ze stezky pro cyklisty dal přednost v jízdě vozidlu jedoucímu po pozemní komunikaci, tedy nesplnil povinnost stanovenou § 23 odst. 1 zákona o silničním provozu. Opakovaně potvrdil, že se doprava nedíval, spoléhal se na jeho zorný úhel. Uvedl, že se díval pouze před sebe. Tímto tvrzením sám prokázal, že nevytvořil si takové podmínky, aby se přesvědčil o situaci vpravo, tudíž vlastní vinou ani nemohl dát přednost v jízdě řidiči osobního automobilu Seat Toledo, protože ani nezjišťoval jestli někomu dát přednost v jízdě nemá. Na závěru o tom, že žalobce nedal přednost v jízdě a ani se nepřesvědčil, zda po vozovce nepřijíždí vozidlo s právem přednosti v jízdě, by nemohl nic změnit znalecké zkoumání nehodového děje, když tento závěr se odvíjí i od vlastního popisu situace ze strany žalobce. Je nutno přisvědčit tvrzení žalovaného, že znalecký posudek by byl významný pokud by se vedlo řízení i s řidičem osobního vozidla proto, zda reagoval adekvátně tj. zda u něj není dána sekundární odpovědnost spočívající v nedostatečné reakci na žalobcem vyvolanou kolizní situaci. To však předmětem vedeného přestupkového řízení není.

Pokračování
-9-
57 A 57/2011 – 40

Krajský soud v Brně dospěl proto k závěru, že žalovaný postupoval správně pokud žalobci nepřisvědčil v jeho námitce na provedení znaleckého posudku. Rozhodnutí žalovaného nebylo tak ztíženou vadou, pro kterou by měl jej krajský soud zrušit podle ust. § 78 odst. 1 s.ř.s. naopak z výše uvedeného plyne, že přezkoumávané správní rozhodnutí

žalovaného poskytuje dostatečnou oporu pro právní závěr, že netrpí vadou chybného posouzení právní otázky a proto ve smyslu ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. žaloba jako nedůvodná byla zamítnuta.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ust. § 60 s.ř.s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak má účastník, který měl ve věci plný úspěch nárok na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V dané věci neúspěšný žalobce právo na náhradu nákladů řízení nemá, žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nad rámec jeho běžné úřednické činnosti nevznikly, náklady řízení nežádal, soud proto rozhodl, že právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.

Poučení: Tento rozsudek nabývá právní moci dnem doručení. Lze proti němu podat kasační stížnost do dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně, prostřednictvím Krajského soudu v Brně, ve dvojím vyhotovení. Stěžovatel musí být zastoupen advokátem. To neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních předpisů vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 a 106 odst. 2 s.ř.s.).

V Brně dne 3. listopadu 2011

Za správnost vyhotovení:
JUDr. Eva Lukotková,v.r.

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru