Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

57 A 43/2011 - 33Rozsudek KSBR ze dne 05.10.2011

Prejudikatura

1 As 28/2009 - 62

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
3 As 12/2012 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek

57Ad 43/2011 - 33

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kubenovou v právní věci žalobce P. V. , zastoupeného JUDr. Michaelem Bartončíkem, Ph.D., advokátem, advokátní kancelář Brno, Koliště 55, proti žalovanému Krajskému úřadu Zlínského kraje, se sídlem Zlín, Tř. T. Batí 21, o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu,

takto:

I. Žaloba sezamítá.

II. Žádnému z účastníku se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění:

Ve včas podané žalobě žalobce uvedl, že rozhodnutím ze dne 14.4.2001, žalovaný pod č.j.: KUZL 12083/2011 svým rozhodnutím částečně změnil rozhodnutí prvostupňového správního orgánu vydaného dne 7.12.2010 pod č.j. 24724/2010/262, sp. zn. 16045/2010/262/195 tak, že uložená sankce pokuty se snižuje na částku 11.000,-Kč, přičemž ve zbytku se toto rozhodnutí potvrzuje, tj. výrok o vině, zbylá část výroku o sankci i výrok o náhradě nákladů spojených s projednáním přestupku zůstávají beze změny. Dle žalobce toto

rozhodnutí je nezákonné, neboť je založené na nesprávném skutkovém zjištění, podpořeném nesprávným právním posouzením jednotlivých skutkových okolností. Právě z těchto důvodů podával žalobu.

Uvedl, že dne 4.8.2010 byl ve 12:27 hod. byl zastaven a kontrolován hlídkou PČR, neboť za jízdy použil mobilní telefon. Ke spáchání tohoto přestupku se doznal a snažil se jej vyřešit na místě uhrazením blokové pokuty. Při příležitosti jeho kontroly však byl nucen Pokračování
-2-
57Ad 43/2011

podrobil se dechové zkoušce na zjištění požití alkoholu před jízdou. Této zkoušce se podrobil dobrovolně, neboť neočekával, že naměřené hodnoty budou pozitivní. Jelikož naměřené hodnoty souhlasily s hodnotami zapsanými v záznamu o provedení dechové zkoušky, tento podepsal. Nesouhlasil však s tím, že naměřené hodnoty souhlasí s jeho fyzickým stavem, tedy s tím, že by v době své kontroly, resp. v době řízení motorového vozidla, byl ovlivněn alkoholem. Ve správním řízení správnímu orgánu podal výpověď, ve které přiznal, že předchozího dne v rozmezí mezi 20:00 – 22:00 hod požil alkohol, a to cca v množství 3 velkých 10° piv. Přestože je tato jeho výpověď jediná způsobilá k procesnímu využití jako důkaz, bylo mu správním orgánem vytknuto, že na úřední záznam uvedl množství požitého alkoholu a hodinu jeho konzumace jinak. Proto si správní orgán předvolal k výslechu policisty, kteří v inkriminovanou dobu prováděli kontrolu. Ani jeden z těchto policistů si nebyl schopen vzpomenout na žalobcem uváděné množství ani hodinu konzumace alkoholu. Prap. Kotáčková odkázala na úřední záznam, který měla osobně sepsat. Na dotaz zmocněnce žalobce, zda byl tento záznam ex post, tedy poté, co jej podepsal, nějak měněn, odpověděla, že nikoliv . Přesto, jak z tohoto úředního záznamu je patrné, byly v něm provedeny změny. Oprava úředního záznamu spočívala v tom, že množství přiznaného alkoholu v decilitrech bylo změněno na litry a není vyloučeno, že i číslice uvedená za souslovím ,,červené víno“ byla přepisována. Oprava úředního záznamu není provedena tak, jak vyžaduje zákon, tedy původní text není pouze přeškrtnut, aby šel přečíst a oprava není provedena mimo tento text. Není přípustné, aby byl úřední záznam o podaném vysvětlení použit v přestupkovém řízení jako důkaz, není přípustné, aby svědek na úřední záznam odkazoval a už vůbec není přípustné, aby v úředním záznamu bylo ex post cokoliv měněno. K takovému důkazu tedy správní orgán nesměl při hodnocení důkazů přihlížet.

Co se týká svědeckých výpovědí zasahujících policistů, ani z jednoho z těchto výslechů nevyplynulo, že by v době řízení motorového vozidla či při kontrole vykazoval žalobce jakékoliv znaky chování, které by odůvodňovaly závěr o tom, že byl pod vlivem alkoholu. Co se týká prokázání skutečností, zda svým chováním žalobce vykazoval znaky ovlivnění alkoholem, navrhl v odvolacím řízení doplnit dokazování výslechem svých rodičů. Tyto vezl ve svém vozidle a proto byli přítomni celé policejní kontrole. Tyto důkazy však správní orgán neprovedl, aniž o nich rozhodl, a v odůvodnění svého rozhodnutí konstatuje, že tyto důkazy by nemohly zvrátit skutečnosti zjištěné prostřednictvím jediného důkazu, a to přístroje Dräger.

Závěr hodnověrnosti přístroje Dräger učinil správní orgán přesto, že ze strany žalobce byl do spisu založen znalecký posudek vypracovaný soudním znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, který jednoznačně stanoví, že žalobce v době řízení motorového vozidla nemohl být pod vlivem alkoholu. Znalec zde uvádí dokonce 2 propočty, ve kterých zohledňuje jak žalobcovu procesní výpověď učiněnou před správním orgánem, tak také údaje sepsané v úředním záznamu zasahujícími policisty. Současně znalec konstatuje, že hladina alkoholu v krvi do 0,30 ‰ není pro silniční provoz významná a hladina alkoholu v krvi do 0,49 ‰ značí, že člověk alkohol požil, ale je prakticky neovlivněn, protože nelze říci, že tato osoba je podnapilá. Správní orgán tento znalecký posudek označil za nevýznamný, neboť jak uvedl, právní úprava vyšetření dechovým analyzátorem jako důkaz ovlivnění alkoholem považuje za použitelný pro správní a trestní řízení. K tomu považoval za nutné podotknout, že jako důkaz může být použito takřka vše, co neodporuje zákonným

Pokračování
-3-
57Ad 43/2011 – 34

normám, či vše, co nebylo získáno v rozporu se zákonnými normami. Jak konstatuje i judikatura NSS ČR zmíněná i žalovaným (č.j. 8As 59/2010), výsledky dechové zkoušky lze

za důkaz použít pouze, splňují-li podmínky stanové zvláštním právním předpisem. Jak bylo uvedeno již v odvolání žalobce, orientační dechová zkouška v daném konkrétním případě podmínky použitelnosti nesplňovala. Nad to nutno připomenout, že jak správní tak trestní řád vyžaduje, aby všechny tyto důkazy byly hodnoceny (jejich hodnověrnost) jednak každý samostatně a jednak ve vzájemných souvislostech. Správní orgán tedy nemůže pojmout jeden důkaz jako hodnověrný a ostatní odmítnout pouze proto, že tomuto jednomu důkazu odporují. Tento postup by znamenal porušení jednak zásady materiální pravdy a jednak zásady in dubio pro reo, která se uplatní i ve správním řízení. Uvedl, že důkaz znaleckým posudkem je hodnověrnější a přesnější, než důkaz získaný prostřednictvím přístroje Dräger, a to především s odkazem na literaturu, kterou žalobce v žalobě uvedl.

Dále uvedl, že žalovaný se v odůvodnění svého rozhodnutí zabývá také námitkou žalobce ohledně porušení zásady in dubio pro reo. S odkazem na rozhodnutí NSS konstatuje, že tuto zásadu nelze použít automaticky, ale pouze v těch případech, má-li po zhodnocení všech důkazů pochyby…Uvedl, že správní orgán nikdy nepopřel věrohodnost znaleckého posudku a přesto tento důležitý důkaz ve věci nehodnotil. Upozornil na skutečnost, že jediný důkaz, který vyvolává podezření, že v době řízení motorového vozidla mohl být pod vlivem alkoholu, je právě provedené měření přístrojem Dräger. Proti tomuto důkazu stojí jednak žalobcem zmíněný znalecký posudek a jednak výslechy policistů, kteří ani jeden neuvedli, že žalobce působil tak, že by byl ovlivněn alkoholem. Na dotaz zmocněnce žalobce svědkyně uvedla, že se pouze potil (což neprokazuje jeho ovlivnění alkoholem) a svědek uvedl, že nepůsobil jako ovlivněný alkoholem. Další důkazy, svědectví rodičů žalobce, správní orgán nepřipustil. Pokud tedy správní orgán provede hodnocení důkazů logicky dle pravidel vyžadovaných správním řádem, nemůže tvrdit, že i při zachování zásady in dubio pro reo je jednoznačné, že se žalobce dopustil deklarovaného přestupku.

Ve smyslu „Zápisu z porady s pracovníky obecních úřadů obcí s rozšířenou působností“, sepsaného Krajským úřadem Jihomoravského kraje, odbor dopravy, č.j.: JMK 44111/2009, sp.zn. S-JMK 44111/2009 OD (dále jen zápis z porady) bude v případě, že není k dispozici rozbor krve, který je jediným nezpochybnitelným důkazem prokazujícím ovlivnění alkoholem nebo navíc si obviněný opatřil znalecký posudek od jakéhokoliv znalce z oboru soudního lékařství, který konstatuje, že zkouška analyzátorem alkoholu v dechu je orientační, nespecifická a není ji prokázáno ovlivnění alkoholem, tato nepříznivá důkazní situace klade vyšší nároky na provedení jiných dostupných důkazů prokazujících ovlivnění alkoholem a na jejího hodnocení, a tím pádem na kvalitu odůvodnění rozhodnut o přestupku. Zjištění ovlivnění řidiče alkoholem nelze opírat jen o výsledek dechové zkoušky. Závěr správního orgánu o ovlivnění řidiče alkoholem je nutno odůvodnit řetězcem dalších důkazů prokazujících stav ovlivnění alkoholem (výslechem policistů, případně jiných svědků, vyjádření řidiče o množství, druhu a času požitého alkoholického nápoje, které učinil na místě kontroly před policisty).

K tomuto žalobce odkázal též na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR vedené pod sp zn.: 6Tdo 351/2010: „Vedle svědeckých výpovědí, lékařských zpráv či znaleckého posudku může Pokračování
-4-
57Ad 43/2011

být jedním ze souhrnu důkazů (byť nikoli jediným), jimiž lze prokázat stav vylučující způsobilost pachatele k výkonu činnosti podle § 201 odst. 1 trestního zákona, též výsledek dechové zkoušky, zejména pokud byla tato zkouška provedena přístrojem, který umožňuje kvantifikovat množství požitého alkoholu“. Byť se jedná o rozhodnutí v oblasti trestního práva, lze jej bez dalšího použít i pro přestupkové řízení. Toto rozhodnutí vylučuje, aby byly výsledky dechové zkoušky jediným důkazem ve věci. Tyto lze jako důkaz použít pouze v případě, jsou-li podpořeny dalšími, byť nepřímými důkazy. Nejvyšší soud v rozhodnutí povinuje činné v trestním řízení nechat vyhotovit znalecký posudek, který bude moci stanovit míru ovlivnění obviněného alkoholem.

Ve svém odvolání žalobce dále napadl procesní postup správního orgánu, neboť tento nedodržel podmínky pro vydání rozhodnutí. Jednou z těchto podmínek je povinnost správního orgánu před vydáním rozhodnutí vyzvat obviněného, aby se vyjádřil ke shromážděným podkladům pro rozhodnutí. Nelze se ztotožnit s tvrzením odvolacího správního orgánu, že tato povinnost mu odpadá, poučil-li žalobce správní orgán takto již v prvním předvolání k ústnímu jednání. Z ústního jednání, na které byl žalobce takto předvolán spolu s poučením o možnosti seznámit se s materiály nashromážděnými pro rozhodnutí a vyjádřit se k nim, byl

žalobce nucen pro svou pracovní neschopnost omluvit. Následující předvolánka k ústnímu jednání už toto poučení neobsahovala. Po výslechu žalobce proběhly výslechy dvou policistů, se kterými se seznámil pouze zmocněnec žalobce, nikoliv on sám. Dále byl do spisu založen znalecký posudek a doba od výslechu žalobce do doby rozhodnutí se tak protáhla o několik týdnů. Zákonným právem žalobce zaručeným mu ustanovením § 36 odst. 3 správního řádu je, aby ho správní orgán před vydáním rozhodnutí poučil a vyzval ho, že se může se všemi nashromážděnými důkazy seznámit a vyjádřit se k nim. Konstatoval, že tuto povinnost správní orgán nesplnil ani formálně, neboť poučení při prvním předvolání nelze brát za dostačující. Toto poučení není výzvou! Z povahy věci je zřejmé, že vyzývat k vyjádření se k podkladům rozhodnutí před vydáním rozhodnutí lze až poté, co byly všechny podklady shromážděny a ukončeno dokazování. Žalobce nemohl tušit, zda správní orgán bude či nebude reagovat na znalecký posudek dalším prováděním důkazů a tudíž ani nevěděl, že má správní orgán dokazování za skončené (viz. např. nález Ústavního soudu sp. zn.: III ÚS 58/2000).

Obdobně správní orgán procesně pochybil, nerozhodl-li o žalobcem navržených důkazech (výslechem jeho rodičů) a důvody jejich neprovedení pouze zmínil v odůvodnění meritorního rozhodnutí. Toto žalobcem navržené doplnění dokazování přitom bylo ve smyslu výše zmíněného zápisu z porady či judikátu NS ČR 6 Tdo 351/2010 přímo namístě.

Žalobce konstatoval, že v předmětném řízení nepostupoval správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2 správního řádu.

Další procesní náležitost, kterou správní orgán nedodržel, je ta, že ač měly být dle tvrzení správního orgánu spáchány dva přestupky současně, resp. ve vícečinném souběhu (telefonování za jízdy a řízení vozidla bezprostředně po požití alkoholického nápoje),

Pokračování
-5-
57Ad 43/2011 – 35

nerozhodl o nich ve společném řízení. Tento postup vyžaduje přímo zákon, a to ust. § 57 zákona o přestupcích. Jestliže se tedy měl pachatel dopustit více přestupků, které je příslušný projednávat týž orgán, projednávají se tyto přestupky ve společném řízení. Pokud policejní orgán po uložení blokové pokuty zjistí, že existuje podezření o spáchání dalšího přestupku a zahájí řízení ohledně tohoto dalšího přestupku, je povinen rozhodnutí v blokovém řízení na

základě přezkumného řízení zrušit a oba přestupky projednat ve společném řízení. Společné řízení konané dle zákona o přestupcích není fakultativní, nýbrž obligatorní. Není na úvaze správního orgánu, zda společné řízení vede či nikoliv, ale s ohledem na text ust. § 57 zákona o přestupcích tak musí učinit povinně (viz. Komentář C.H. Beck: Zákona o přestupcích

a přestupkovém řízení, 1. vydání, 2001, s. 292-295). Z výše uvedených důvodů a také z důvodu uvedených v odvolání žalobce proti rozhodnutí o přestupku vedeném MěÚ Luhačovice, na které odkázal, navrhoval, aby Krajský soud v Brně vydal rozsudek, jímž zruší rozhodnutí žalovaného ze dne 14.4.2011 č.j. KUZL-12083/2011 a věc vrátí žalovanému k dalšímu řízení. Požadoval dále, aby žalovaný žalobci nahradil náklady řízení.

V písemném vyjádření k žalobě žalovaný uvedl, že s obsahem žaloby nesouhlasí, má za to, že jeho rozhodnutí vychází ze spolehlivě zjištěného stavu věci v souladu s ust. § 3 správního řádu a že k dokazování bylo použito všech prostředků, jimiž lze zjistit a objasnit skutečný stav věci a které jsou v souladu s právními předpisy. Má za to, že správní orgán prvého stupně spolehlivě zjistil přesně a úplně skutečný stav věci.

Dále uvedl, že žalovaný se při posuzování odvolání podaného žalobcem opíral o spis Policie ČR, č.j. KRPZ-40258-1/PŘ-2010-150513 a dále se opíral o důkazy ve formě svědeckých výpovědí, a též znaleckého posudku, které si správní orgán I. stupně opatřil v průběhu přestupkového řízení. Rovněž žalovaný vycházel z toho, co uvedl žalobce při ústním jednání, z jeho vyjádření v průběhu řízení a konečně i z obsahu podaného odvolání. Konstatoval, že námitky žalobce se nijak neliší od námitek odvolacích, přičemž na tyto reagoval žalovaný dostatečně podrobným způsobem v rozhodnutí o odvolání, na jehož obsah plně odkázal. Doplňoval pouze zdůraznění, že správně provedené orientační vyšetření dechovým analyzátorem je i dle judikatury NSS (právě rozsudku ve věci sp.zn. 8 As 59/2010), postaveno naroveň lékařskému vyšetření, a to konkrétně ust. § 16 odst. 2 zák. č. 379/2005 Sb., proto požadavek na předkládání dalších důkazů ze strany žalobce není na místě. Logicky by takovýto požadavek žalobce musel vést k závěru, že i v případě zjištění alkoholu z krve pomocí plynové chromatografie ověřené např. Widmarkovou nebo enzymatickou metodou, by musel být doložen vliv alkoholu vyšetřované osoby další sadou nepřímých či přímých důkazů. Žalovaný trval na tom, že ze spisového materiálu je zřejmé, že vyšetření zasahujícími policisty proběhlo korektním způsobem s dodržením požadovaného časového odstupu, když jednotlivé dechové zkoušky nevykazují rozdílu většího než 10%. Bylo-li by nutno v takových případech ještě provádět lékařské vyšetření, pak právní úprava obsažena v ust. § 16 odst. 2 zákona č. 379/2005 Sb., byla zcela obsoletní, absurdní, nepoužitelná, a vůbec proti smyslu a účelu novely citovaného zákona provedené zákonem č. 274/2008 Sb. Cílem právní úpravy nebylo zpochybnění orientačního vyšetření prováděného

stanoveným měřidlem, ale především na základě aktuálních vědeckých poznatků zefektivnit dokazování přítomnosti alkoholu v organismu řidičů. I v důvodové zprávě k zákonu č. 274/2008 Sb. je uvedeno, že „na základě požadavků nejenom Policie České republiky byla v roce 2006 Českým metrologickým institutem zpracována odborná netrologická studie, která Pokračování
-6-
57Ad 43/2011

na základě objektivního vědeckého zkoumání dospěla k závěru, že pokud je použit kvalitní certifikovaný přístroj a samotné měření alkoholu v dechu je provedena fundovaně, jedná se o relevantní metodu ověření způsobilosti osob k činnostem z hlediska ovlivnění alkoholem, zcela srovnatelnou s analýzou vzorku odebrané krve“.

O vlivu alkoholu na bezpečnost silničního provozu se žalovaný rovněž zmínil, když uvedl výsledky odborné studie ve svém rozhodnutí.

Žalovaný dále uvedl, že žalobci nebránilo nic, aby případné návrhy na dokazování uplatnil kdykoliv v průběhu řízení, neboť podklady, na jejíchž základě by mohl vytvářet úvahy či měnit názor na dosavadní důkazní prostředky, jakož i na zjištěný skutkový stav, mu byly všechny známy již v okamžiku, kdy obdržel posudek zpracovaný na jeho žádost prof. Hirtem. Žalovaný tedy trval na tom, že informace o ukončení dokazování byla žalobci dostatečně zřejmá, a to spolu s poučením, kterého se mu dostalo na ústním jednání při výslechu svědků tvoří dostatečný základ pro tvrzení, že mu bylo umožněno vyjádřit se k podkladům před vydáním rozhodnutí ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu.

Vzhledem k výše uvedenému navrhoval zamítnutí žaloby.

Skutečnosti zjištěné ze správních spisů

Ve spise se nachází úřední záznam sepsaný PČR, obvodní oddělení policie Luhačovice 4.8.2010. V tomto úředním záznamu je uvedeno že 4.8.2010 ve 12:27 hod. v obci Luhačovice na silnici č. II/492 v km 16,8 ulice Uherskobrodská bylo pomocí výstražného světla stop na vozidle hlídkou policie ČR OO Luhačovice ve složení prap. Bc. V. K. a prap. P. H. zastaveno vozidlo RZ: ………, tov. zn. Škoda Fabia modrá- metal, rok výroby 22.11.2006. Dále uvedeno že řidičem byl P.V. nar. …… (uvedeno pak i místo narození a místo trvalého pobytu, telefon, adresa zaměstnavatele, pracovní zařazení, číslo OP, číslo řidičského průkazu s tím, že v obou případech uvedeno kým a kdy byly vydány, dále uvedeny jména jeho rodičů) a uvedeno, že v průběhu kontroly byl řidič vyzván, aby se podrobil orientační dechové zkoušce ke zjištění, zda před jízdou nebo během jízdy nepožil alkoholické nápoje či jiné návykové látky. Dále byl dotázán, zda neužil ústní spreje, lékařské preparáty a kapky s obsahem alkoholu. Orientační dechové zkoušce, která byla provedena alkoholtesterem Dräger Alcotest 7410+, se podrobil. Na základě pozitivní dechové zkoušky se řidič podrobil následné dechové zkoušce pomocí alkoholtesteru s výslednou hodnotou měření:

1.zkouška provedena v čase 4.8.2010 ve 12:30.hod. s výsledkem 0,31 ‰ alkoholu, 2. zkouška provedena v čase 4.8.2010 ve 12:36 hod. s výsledkem 0,27 ‰ alkoholu 3.zkouška v čase 4.8.2010 ve 12:41 hod. s výsledkem 0,25 ‰ alkoholu. Uvedeno dále, že řidič uvedl, že dne 3.8.2010 v době od 22.00 hod. do 23.00 hod. požil následující množství a druh alkoholu: červené víno 3 x 0,2l + pivo 12° 3 x 0,5l. Dále uvedeno, že řidič souhlasí, po poučení s tím, že Pokračování
-7-
57Ad 43/2011 – 36

výsledek dechové zkoušky na alkohol bude použit jako důkaz při projednání přestupku ve správním řízení. Dále uvedeno, že řidič byl poučen o skutečnosti, že nebude-li s výsledkem provedené dechové zkoušky souhlasit, má právo požádat o lékařské vyšetření a odběr biologického materiálu i na zkoušku alkoholu. Dále nebude-li sdělení o množství požitého alkoholu odpovídat naměřené hodnotě, bude nařízeno lékařské vyšetření spojené s odběrem biologického materiálu na zkoušku množství alkoholu.

V tomto úředním záznamu pak dále uvedeno: výše uvedené četl a s údaji o množství alkoholu souhlasí a pod tím podpis žalobce.

Na druhé straně tohoto úředního záznamu je uvedeno, že řidič byl poučen o povinnosti podrobit se ve smyslu ust. § 5 odst. 1 písm. f, g zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších právních předpisů, dechové zkoušce a po pozitivním výsledku i lékařskému vyšetření a odběru biologického materiálu na zjištění množství alkoholu v krvi. Pod tím pak v poznámce uvedeno, že uvedeného dne v 10 hodin jel žalobce z místa trvalého bydliště do Luhačovic.

Dále uvedeno, že byla provedena lustrace v evidenční kartě řidiče (pouze tresty za požití alkoholu v posledních dvou letech), pod tím uvedeno negativní.

Dále uvedeno, při řešení přestupku byli přítomni T. V. (uvedeno její rodné číslo i bydliště) a F. V., uvedeny tytéž skutečnosti. Na konci úředního záznamu je razítko Policie ČR Krajské ředitelství Policie Zlínského kraje a pod tím podpis prap. Bc. V. K., uvedeno i služební číslo a zcela v závěru úředního záznamu v kolonce - výše uvedené četl a k věci uvádí: - podpis žalobce. K tomuto úřednímu záznamu jsou připojeny 3 výstupy z tiskárny přístroje Dräger Alcotest Printer, na kterých jsou i razítka Policie ČR kde uvedeno ve všech třech výstupech, že přístroj Alcotest je výrobního čísla: ARWF-0026, že příští kalibrace přístroje je 15.9.2010, dále z výstupu vyplývá, že dechové zkoušce se podrobil P. V. narozený ………, že měření prováděla policistka prap. K. ve 12:30 hod. 4.8.2010 a výsledek dechové zkoušky je 0.31 ‰ alkoholu. Z druhého výstupu z uvedené tiskárny pak bylo zjištěno, že ve 12:36 byla naměřena dechovou zkouškou hladina alkoholu 0,27 ‰ a ve 12:41 hod. 0,25 ‰. Ve všech třech případech, jak vyplývá, dechovou zkoušku prováděla prap. K. a výsledky všech dechových zkoušek žalobce vlastnoručně podepsal. K úřednímu záznamu je pak připojen i ověřovací list uvedeného přístroje Dräger Alcotest 7410+, výrobního čísla ARWF-0026, z něhož vyplývá, že se jedná o digitální analyzátor alkoholu v dechu, ověřovací list byl vydán 17.3.2010 a skládá se ze dvou listů, zákazníkem bylo Krajské ředitelství Policie Zlínského kraje, které si ověření objednalo a ověření provedl český meteorologický institut. Součástí tohoto ověřovacího listu je i kalibrační protokol.

Dále pak zjištěno, že Policie ČR OO Luhačovice zasílalo 4.8.2010 MěÚ Luhačovice oznámení přestupku, v němž uvedeno, že P. V. narozený …………………., je podezřelý z přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle

Pokračování
-8-
57Ad 43/2011

ust. § 22 odst. 1 písm. b) přestupkového zákona tím, že ve 12:27 hod. dne 4.8.2010 v Luhačovicích, na ulici Uherskobrodská naproti nábytku Nasil. II/492 v km 16,8 bylo stavěno a kontrolováno osobní motorové vozidlo zn. Škoda Fabia rz: 4B6 6907 barvy modré - metal, řidič P. V., který jel ve směru jízdy na Uherský Brod. Řidič byl vyzván k provedení orientační dechové zkoušky přístrojem Dräger Alcotest 7410+ na zjištění hladiny alkoholu v dechu s pozitivním výsledkem a následnými naměřenými hodnotami: 0,31 ‰, 0,27 ‰ a 0,25 ‰ alkoholu v dechu. Řidič s naměřenými hodnotami souhlasil a po zákonném poučení uvedl, že dne 3.8.2010 v době od 22:00 hod do 23:00 hod vypil 3x 0,5 l, 12° piva a 3x 0,2 l červeného vína. LV a odběr biologického materiálu nežádal. Řidiči nebyl na místě zadržen ŘP a byl poučen o tom, že do vystřízlivění nesmí řídit motorová vozidla. Lustrace pátrání osoba + vozidla – negativní, EKŘ – negativní. Dále uvedeno, že spolujezdci byli T. V. a F. V., uvedena data narození i adresa bydliště a dále uvedeno, že hlídka OOP Luhačovice byla ve složení prap. Bc. V. K. a prap. P. H.. Uvedeno, že oznámení přestupku zpracovala prap. Bc. V. K..

18.8.2010 oznamoval MěÚ Luhačovice, odbor dopravy, přestupky žalobci zahájení řízení a předvolal ho k ústnímu jednání na den 6.9.2010 v 9:30 hod. V oznámení popsal, jakého přestupkového jednání se žalobce měl dopustit a současně ho poučil dle příslušných ustanovení zákona o přestupcích i správního řádu, a to konkrétně i podle ust. § 36 odst. 3 správního řádu dle něhož, nestanoví-li zákon jinak, musí být účastníkům před vydáním rozhodnutí ve věci dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí; to se netýká žadatele, pokud se jeho žádosti v plném rozsahu vyhovuje a účastníka, který se práva vyjádřit se k podkladům rozhodnutí vzdal. Toto Oznámení a předvolání k jednání žalobce osobně převzal 23.8.2010. 6.9.2010 byla správnímu orgánu doručena omluva žalobce z nařízeného ústního jednání z důvodu dočasné pracovní neschopnosti a doklad o dočasné pracovní neschopnosti byl přiložen. 15.9.2010 byl MěÚ Luhačovice žalobce opět předvoláván k ústnímu jednání na den 7.10.2010, toto předvolání osobně převzal 24.9.2010. Na stejný den pak byli předvoláváni i svědkové, policisté, kteří kontrolu řidiče prováděli, a to prap. P. H. a prap. Bc. V. ..

14.9.2010 založil žalobce do spisu plnou moc JUDr. Michaela Bartončíka, Ph.D., advokáta k zastupování v přestupkovém řízení proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích dle ust. § 22 odst. 1 písm. b) přestupkového zákona vedené pod sp.zn. 16045/2010/262/195. Poté je ve spise založeno podání žalobce označené jako Podání vysvětlení – výpověď ke sdělenému obvinění.

7.10.2010 se konalo ústní jednání o přestupku před MěÚ Luhačovice, jehož se zúčastnil žalobce a jeho právní zástupce. Žalobce, který byl seznámen s obsahem předloženého spisového materiálu a byl poučen zejména o právu nahlížet do spisu, vyjadřovat se ke všem důkazům, o možnosti dát se zastupovat advokátem nebo jiným zástupcem, dle ust. § 33, 36, 38 právního řádu a § 73 odst. 2 přestupkového zákona k věci uvedl, že poučení

rozuměl a po seznámení se spisovým materiálem Policie ČR, OO Luhačovice čj. KRZP-40258-1/PŘ-2010-150513 v počtu 4+8 listů správního orgánu uvedl, že zástupce si zvolil, že doba, která mu byla poskytnuta na seznámení se spisem byla dostatečně dlouhá a k věci samotné uvedl, že s obsahem spisu nesouhlasí a zejména nesouhlasí se sdělením

Pokračování
-9-
57Ad 43/2011 – 37 obvinění z přestupku. Nebyl v době kontroly pod vlivem alkoholu. Alkohol požil den předem v době od 20:00 do 22:00 hod., kdy požil pouze 3 lahvové 10° piva a nic víc, tedy žádné víno, jak o tom hovoří spis PČR. Také nebyl policistou poučený o možnosti lékařského vyšetření s odběrem biologického materiálu. Po první dechové zkoušce byl dotazován, zda nepožil nějaké ovocné šťávy. Před dechovou zkouškou, tak dvě minuty, vykouřil cigaretu, je náruživý kuřák. Pravidelně kouří a před dechovou zkouškou vykouřil za hodinu tak pět cigaret. Při měření měl také v náprsní kapse mobilní telefon. Jinak odkázal na písemné vyjádření předložené správnímu orgánu k založení do spisu. Na dotaz, zda souhlasil na místě kontroly z naměřenými hladinami alkoholu, uvedl, že věděl, jaké hladiny alkoholu mu byly naměřeny, a bez toho, že by si kontroloval doklady, tak je podepsal.

Poté v protokolu, kdy následoval výslech svědků, obviněný z přestupku prohlásil, že výslechu svědků bude přítomen pouze jeho zmocněnec a pod tím je podpis jak žalobce, tak jeho zmocněnce.

Jednání pak pokračovalo výslechem svědků, kdy za žalobce byl přítomen jeho zmocněnec. Jako svědkyně po řádném poučení dle § 55 správního řádu byla vyslechnuta prap. Bc. V. K. která k věci uvedla, že může uvést pouze tolik, že 4.8.2010 v době kolem poledne byla ve službě s kolegou prap. P. H. a na kontrolu obviněného pana Vaněčka si vzpomíná. Jeho vozidlo zastavili služebním vozidlem na ulici Uherskobrodská v Luhačovicích v místě stavebnin Kolařík. Zastaven byl proto, že řidič vozidla za jízdy telefonoval a policisté s ním chtěli vyřešit tento přestupek. Vyzvali řidiče vozidla k předložení dokladu a na základě těchto dokladů byl ztotožněný obviněný P. V. s tím, že se dopustil přestupku souhlasil a svědkyně u něj provedla dechovou zkoušku na alkohol přístrojem Dräger s pozitivním výsledkem 0,31 ‰ alkoholu v dechu. Po asi pěti minutách byla provedena druhá zkouška s výsledkem 0,27 ‰ a následně třetí zkouška s výsledkem 0,25 ‰. To také svědkyně řidiči ukázala po provedení každé dechové zkoušky na displeji a následně to šla vytisknout a předložila mu k podepsání. Po provedení těchto tří dechových zkoušek se jej zeptala na požití alkoholických nápojů a on uvedl, že předešlého večera, doba je uvedena v úředním záznamu, vypil alkohol v podobě piva a vína, jaké množství je uvedeno na úředním záznamu. Tímto se na uvedený úřední záznam odvolala a také na oznámení

přestupku. Také se s podezřelým z přestupku bavila o tom, že víno se drží nejdéle a ještě v kombinaci s pivem. Poučila ho o tom, že pokud nesouhlasí s naměřenými výsledky, může požádat o lékařské vyšetření s odběrem biologického materiálu, což na místě odmítl a souhlasil s naměřenými hodnotami. Pak vypsala úřední záznam, který si přečetl a

souhlasil s ním a podepsal z přední i zadní strany. Vzhledem k tomu, že hodnoty mu klesly pod 0,3 ‰ a měl ve vozidle rodiče, byl mu ponechán řidičský průkaz, další jízda mu byla do vystřízlivění zakázána. Na dotaz, zda se nějak na obviněném požití alkoholu projevovalo, uvedla, že byl takový upocený. Na další dotazy pak uváděla, že slouží u policie bez dvou měsíců sedm let, provedla již řádově tisíce takovýchto zkoušek. Na dotaz, zda zná technickou normativu, která upravuje postup měření uvedeným přístrojem, sdělila, že přístroj chodí na kalibrování, je ověřovaný. Pokud se provádí přesné měření jako u žalobce, tak to bere jenom alkohol v dechu a nenasává to nic z okolí. Na dotaz, zda je seznámena s metodikou měření alkoholu v dechu vydanou Českým metrologickým institutem a s tím souvisejícím pokynem Policejního prezidia a technickými propozicemi přístroje upravujícími závazný postup při měření alkoholu v dechu, uvedla, že se závaznými pokyny policejního prezidenta se

Pokračování
-10-
57Ad 43/2011 seznamují. Dále na dotaz, zda je obeznámena s vnějšími okolnostmi, jako je teplota okolí, přítomnost elektromagnetického vlnění, předchozí požití nealkoholických preparátů či předchozí kouření, které mohou ovlivnit výsledek a chybnost měření uvedla, že je seznámena. Na dotaz, zda zadokumentovala někde působení těchto vlivů a kde, pak uvedla že nezadokumentovalo. Dále na dotaz, zda je jí známo, jaké právní důsledky má rozdíl v hodnotách měření při odchylce vyšší než do 10%, uvedla, že ano. Dále sdělila, že mezi první a druhou zkouškou byl výsledek větší jak 10% a proto byla udělána třetí zkouška, kde byl již výsledek méně než 10%. Dále sdělila na dotaz, že úřední záznam vypisovala ona. Na dotaz, zda obsah úředního záznamu byl nějak v textu pozměněn, uvedla, že nebyl. Na další dotaz, zda se může vyjádřit, kdo, kdy a kde opravil v originále úředního záznamu, v části nazvané při měření alkotestrem- strana 1 údaje o požitém alkoholu, uvedla, že údaj opravila ona, protože si to spletla, když tam napsala dcl a opravila to na l. Zjistila to až při nahlédnutí do úředního záznamu. K teplotě uvedla, že mohlo být kolem 20 °C, nebylo horko ani zima.

Svědek prap. P. H., po poučení dle § 55 správního řádu pak uvedl, že na událost kontroly obviněného P. V. si vzpomíná matně, byl tehdy ve službě s kolegyní prap. Bc. Kotačkovou. Vozidlo žalobce zastavili na ulici Uherskobrodská u odbočky

k ToKu a vozidlo jelo z Luhačovic na Uherský Brod. Již si nevzpomíná, kdo prováděl dechovou zkoušku. Byly naměřeny 3 hodnoty a vzhledem k tomu, že byly v toleranci 10%, tak řidiče nevyzvali k provedení lékařského vyšetření s odběrem krve. Poučili ho, že jestli nesouhlasí s naměřenými hodnotami, tak má právo na lékařské vyšetření spojené s odběrem biologického materiálu. O lékařské vyšetření žalobce nežádal a přiznal požití alkoholu kolem 23:00 hod. předešlého dne. Vypsali oznámení o přestupku, tam měl možnost se vyjádřit, zda se vyjádřil, to neví. Potom to podepsal a přeparkoval vozidlo.

Na dotaz, jak se obviněný vyjádřil k naměřeným hladinám alkoholu, uvedl, že si to již nepamatuje. Dále na dotaz, zda obviněný žádal o provedení lékařského vyšetření s odběrem biologického materiálu, odpověděl, že ne. Na dotaz, zda se na obviněném projevovalo nějaké požití alkoholu, pak sdělil, že co se týče pohybu, tak ne. Dále na dotaz, zda dokáže odhadnout, kolik obdobných kontrol řidičů provede řádově měsíčně, uvedl, že je to několik set měsíčně. Na dotaz, kolik se obvykle provádí dechových měření za sebou, pak uvedl, že maximálně tři.

11.10.2010 požádal MěÚ Luhačovice žalobce v intencích ust. § 64 odst. 3 správního řádu o přerušení uvedeného správního řízení na dobu jednoho měsíce. Sdělil, že důležitým důvodem pro přerušení řízení je posečkání do doby, něž bude vypracován znalecký posudek soudním znalcem z oboru zdravotnictví, toxikologie, neboť tento znalecký posudek je stěžejním důkazem ve věci. Jedině tento znalecký posudek může (po zohlednění výsledku dechové zkoušky a žalobcem uváděných tvrzení ohledně času a množství jím naposledy požitého alkoholu) stanovit, zda v době řízení vozidla před předmětnou silniční kontrolou žalobce byl, respektive zda mohl být ovlivněn alkoholem.

Pokračování
-11-
57Ad 43/2011 – 38

Usnesením ze dne 25.10.2010 správní orgán určil žalobci lhůtu k předložení znaleckého posudku znalce v oboru zdravotnictví – toxikologie, jehož zpracování navrhuje, do 15ti dnů po doručení usnesení.

8.11.2010 doručil žalobce správnímu orgánu znalecký posudek vypracovaný znalcem prof. MUDr. Miroslavem Hirtem, CSc, který si u tohoto znalce objednal žalobce, když znalec odpověděl na otázky položené mu účastníkem řízení:

1) Měl provést propočet hladiny alkoholu v krvi za dobu od 4.8.2010 ve 12:27 hod., jestliže obviněný dne 3.8.2010 vypil v době od 20:00 hod. do 22:00 hod. 3 x 0,5 l 10° piva. Odpověď byla taková, že pokud muž tělesné konstituce žalobce vypije v době od 20:00 do 22:00 hod. 1,5 litrů 10° piva, potom hladina alkoholu v jeho krvi ve 12:27 hod. nemůže přesáhnout 0,00 ‰. Dále uvedeno, že pokud muž tělesné konstituce obviněného vypije v době od 22:00 do 23:00 hod. 1,5l 12° piva a 6dcl vína, potom stejně jako v předchozím případě, hladina alkoholu v jeho krvi ve 12:27 hod., nemůže přesáhnout 0,00 ‰.

2) Jaké ovlivnění alkoholem bylo u obviněného v době silniční kontroly, 4.8.2010 ve 12:27 hod. Odpověď znalce je taková, že hladina do 0,30 ‰ není pro silniční provoz významná. Hladina 0,31-0,49 ‰ značí, že člověk alkohol požil, ale je prakticky neovlivněn. Nelze říci, že je tato osoba podnapilá.

3) Mohl být výsledek – výtisk z dechového analyzátoru – přesný, když obviněný jako silný kuřák těsně (tj. do 3 minut) před měřením dechovým analyzátorem kouřil. Odpověď je taková, že toto je otázka na znalce technického, neboť posuzuje technické vlastnosti přístroje.

4) Znalec odpověděl stejně i na otázku, zda může tabákový nebo jiný kouř přítomný v dechu testované osoby poškodit měřící systém analyzátoru dechu.

5) Na otázku, zda může výsledek - výtisk z analyzátoru dechu – spolehlivě stanovit koncentraci ethylalkoholu v krvi, o jakou metodu se jedná, je odpověď taková, že dechové analyzátory uvádějí hodnoty všech těkavých redukujících látek v dechu, tj. nejen ethanolu. Z toho vyplývá, že se jedná o zkoušku rychlou a levnou, nicméně nespecifickou a pouze orientační. Přesnou hladinu alkoholu v krvi lze zjistit pouze laboratorním, přísně specifickým „lege artis“ vyšetřením, které odpovídá směrnicím ministerstva zdravotnictví.

7.12.2010 pod č.j. 24724/2010/262 vydal MěÚ Luhačovice rozhodnutí, kdy žalobce uznal vinného tím, že 4.8.2010 ve 12:27 hod. na silnici č.492 v km 16,8 v obci Luhačovice na ulici Uherskobrodská řídil MV Škoda Fabia barvy modrá metalíza, rz. 4B6 6907, bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo v takové době po požití alkoholického nápoje, po kterou byl ještě pod jeho vlivem, neboť dechovou zkouškou provedenou analyzátorem alkoholu v dechu typu Dräger u něj byla ve 12:30 hod. naměřena hodnota

Pokračování
-12-
57Ad 43/2011

0,31 ‰ alkoholu v krvi, ve 12:36 hod. byla u něj naměřena hodnota 0,27 ‰ alkoholu v krvi a ve 12:41 u něj byla naměřena hodnota 0,25 ‰ alkoholu v krvi. Při zohlednění

metrologických specifik použitého analyzátoru alkoholu v dechu se tak naměřené hodnoty alkoholu pohybovaly v rozsahu hodnot větších jak 0,2 ‰ a menších nebo rovno jak 0,30 ‰, tedy řídil vozidlo bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo v takové době po požití alkoholického nápoje, po kterou byl ještě pod jeho vlivem a tím porušil ust. § 5 odst. 2 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů a tím se dopustil přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle ust. § 22 odst. 1 písm. b) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů a za to se mu ukládá podle ust. § 22 odst. 5, § 14 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. b), c) přestupkového zákona pokuta ve výši

12.000,-Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 6ti měsíců ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

Dále byl zavázán k povinnosti nahradit náklady přestupkového řízení v částce 1.000,-Kč.

V odůvodnění rozhodnutí uvedeno, které důkazy byly provedeny správním orgánem (uvedeno na straně 9 rozhodnutí, mimo jiné byl proveden i důkaz znaleckým posudkem, který předložil žalobce).

Správní orgán uvedl, že z výše uvedeného spisového materiálu a po provedeném dokazování je dostatečně zjištěno a prokázáno, že obviněný svým výše uvedeným jednáním porušil ust. § 5 odst. 2 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., kdy v tomto ustanovení zákona se stanovuje, že řidič nesmí řídit vozidlo bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo užití návykové látky nebo v takové době po požití alkoholického nápoje nebo použití návykové látky, kdy by mohl být ještě pod jejím vlivem. Vzhledem k tomu, že obviněný toto ustanovení zákona nepochybně porušil, kdy sám uvádí, že alkohol konzumoval v průběhu večera předešlého dne, a požití alkoholu mu bylo také zjištěno pozitivní dechovou zkouškou na přístroji Dräger ve výši 0,31 ‰ a také 0,27 a 0,25 ‰ alkoholu. Proto se dopustil přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle § 22 odst. 1 písm. b) zákona o přestupcích, kdy zákon stanoví, že takového přestupku se dopustí ten, kdo v provozu na pozemních komunikacích řídí vozidlo nebo jede na zvířeti bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo po užití jiné návykové látky nebo v takové době po požití alkoholického nápoje nebo po užití jiné návykové látky, po kterou je ještě pod jejich vlivem. Obviněný pod vlivem alkoholu nepochybně byl a toto mu bylo zjištěno a prokázáno dechovými zkouškami na přístroji Dräger, který je k měření hladiny alkoholu určený a také kalibrovaný a ověřovaný, kdy mu byly postupně naměřeny výše uvedené hodnoty alkoholu v dechu. Vzhledem k tomu, že zjištění bylo v souladu s metodickým pokynem ministerstva dopravy, byl obviněný uznán vinným, kdy podle tohoto pokynu lze považovat za negativní zjištění při naměřených hodnotách od 0,00 ‰ do 0,24 ‰, kdy ale obviněnému byly naměřeny hodnoty o málo vyšší, nicméně takové, že na základě nich musel správní orgán rozhodnout tak, jak je výše uvedeno.

Pokračování
-13-
57Ad 43/2011 – 39

Na straně 8 rozhodnutí pak uvedeno, že spočívá-li orientační vyšetření zjišťující obsah alkoholu v dechové zkoušce provedené analyzátorem v dechu, splňujícím podmínky stanovené zvláštním právním předpisem, odborné lékařské vyšetření se neprovede. V případě, že osoba tento způsob orientačního vyšetření odmítne, provede se odborné lékařské vyšetření. I přesto obviněný měl možnost požádat o lékařské vyšetření, jehož však i navzdory patřičnému poučení nežádal. Namísto toho se spokojil s výsledky dechových zkoušek, které byly pozitivní a jistě jako dlouholetý řidič je obviněný dobře obeznámen s tím, co znamená pozitivní zjištění na přítomnost alkoholu za volantem. Obviněný dále uvádí, že v jeho případě bylo porušeno ust. čl. 2 odst. 2 Listiny, měl tím zřejmě na mysli Ústavu a spatřuje to v tom, že k porušení tohoto ustanovení došlo tím, že nebyl policisty řádně poučen dle § 13 zákona č. 273/2008 Sb., o policii ČR, o možnosti žádat o provedení odborného lékařského vyšetření. Také s tímto argumentem nemůže správní orgán souhlasit, neboť dokazování jak spisem Police ČR, tak také svědeckými výpověďmi zasahujících policistů byl prokázán pravý opak. Podle těchto dostupných důkazů a všech podpůrných důkazních prostředků k poučení obviněného v tomto duchu rozhodně ze strany policistů došlo a bylo prováděno také opakovaně. Bylo tak pouze na řidiči - obviněném, aby vyjádřil svůj nesouhlas s tím, co mu bylo naměřeno, potom by byl zcela jistě vyzván policistou k odbornému lékařskému vyšetření. Tohoto vyzvání potom nebylo třeba, protože s naměřenými hladinami alkoholu na místě samém obviněný souhlasil, byl poučen o možnosti lékařské vyšetření požádat a neučinil tak. Svůj názor změnil až daleko později, čistě z důvodu procesního taktizování. Správní orgán tak nemá žádnou pochybnost o tom, že obviněný se tohoto přestupku nepochybně dopustil. Vyplynulo to pro něj z průběhu celého správního řízení založeného na objektivně zjištěných skutečnostech policejními orgány, které jsou k odhalování trestné činnosti a také přestupků zmocněny právními předpisy. Správní orgán uzavřel, že je toho názoru, že byl ve smyslu ust. § 3 správního řádu zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a že si za tím účelem opatřil potřebné podklady pro rozhodnutí. Správní orgán v souladu s ust. § 52 správního řádu provedl důkazy, které byly potřebné ke zjištění stavu věci, zejména tedy důkazy přestupkovým spisem, výslechem obviněného a výslechem zasahujících policistů. Důkaz svědeckou výpovědí ve smyslu ust. § 55 správního řádu je zcela legální způsob, kterým lze prokázat skutečný stav věci, neboť jak vyplývá z ust. § 51 odst.1 správního řádu, k provedení důkazů lze užít všech důkazních prostředků, které jsou vhodné ke zjištění stavu věci a které nejsou získány nebo provedeny v rozporu s právními předpisy. Dále uvedeno, že správní orgán uvěřil svědeckým výpovědím zasahujících policistů, neboť policisté nemají k věci osobní vztah a kontrolní činnost spočívající mimo jiné v dozoru nad bezpečností a plynulostí silničního provozu vykonávají jako své povolání, k němuž mají zákonné zmocnění, zakotvené konkrétně v ust. § 124 odst. 8 a odst. 9 zákona o provozu na pozemních komunikacích. Výsledek správního řízení policistům, na rozdíl od obviněného, nepřináší ani újmu ani prospěch. Proto považuje za zcela vyloučené, aby se policisté o své vůli rozhodli šikanovat nevinného řidiče, neboť každá silniční kontrola je pro policisty vždy možným zdrojem konfliktu a samozřejmě i další následné administrativy, nehledě na reálnou možnost kázeňských a zjevně i trestněprávních sankcí. Vědomým poskytnutím nepravdivých údajů v oznámení přestupku, jakož i při svědeckých výpovědích, by se policisté vystavili mimo jiné ukončení služebního poměru i trestnímu stíhání pro křivou výpověď, křivé obvinění či zneužití pravomoci veřejného činitele. Všechny tyto výše uváděné okolnosti přiměly správní orgán při rozhodování k tomu, že uvěřil výpovědím zasahujících policistů v kontextu zpracovaného spisového materiálu. Policejní spis o přestupku obviněného proto vyhodnotil správní orgán jako důvěryhodný a zakládající se na objektivních a pravdivých

Pokračování
-14-
57Ad 43/2011 zjištěních, která učinili policisté při kontrole obviněného, který se podrobil dechové zkoušce na alkohol při jeho kontrole jako řidič vozidla na pozemní komunikace.

V otázce stanovení druhu sankce a její výměry pak uvedl, že byly zohledněny jednotlivé body ust. § 12 odst. 1 přestupkového zákona, tj. bylo přihlédnuto k závažnosti přestupku, kdy se jedná o přestupek závažný, kdy řízení vozidla pod vlivem alkoholu je jeden z nejzávažnějších přestupků a zákon za něj ukládá také přísnou sankci. Zejména přihlédl ke způsobu jeho spáchání a následkům, kdy alkohol před jízdou konzumoval podle spisu ve večerních hodinách a jako řidič musí být s účinky alkoholu dobře obeznámený. U řízení vozidla pod vlivem alkoholu se jedná o společensky nežádoucí jev, a i když v daném případě nevznikl škodlivý následek v podobě škody na materiálu nebo na zdraví, ale jen morálního charakteru v podobě negativního příkladu pro ostatní řidičskou veřejnost, zvláště potom na jeho nejbližší, a to rodiče, které vezl ve vozidle. Naše zákony, jak uvedeno, neumožňují žádnou toleranci u hladiny alkoholu u řidiče při řízení vozidla, a proto byl obviněný také z přestupku uznán vinným, dále přihlédl k okolnostem, za níž byl spáchán, když alkohol požíval téměř až do půlnoci a ve značném množství a druhý den byl v domnění, že již nic nenadýchá. Také přihlédl k míře zavinění, k pohnutkám a osobě pachatele, kdy ten porušil jedno z nejdůležitějších ustanovení zákona, když usedl do vozidla po požití alkoholu a pod vlivem alkoholu toto motorové vozidlo řídil po frekventované pozemní komunikaci, měl ve vozidle také další spolujedoucí, což ještě zvyšuje společenskou nebezpečnost jednání obviněného. Při řízení motorového vozidla pod vlivem alkoholu dochází ke zpomalení reakcí na vzniklé dopravní situace nebo také naopak k urychlenému reagování, toto je individuální, řidič ztrácí pozornost vnímat provoz na komunikaci a také vnímat další motorová vozidla a chodce v pohybu. Sankce je ukládána za závažné porušení zákona a tudíž nemůže být ani

zanedbatelná. Obviněný byl podle evidenční karty řidiče za přestupek v dopravě jedenkrát řešený, a to právě v tomto řešeném případě, kdy ještě navíc držel v ruce telefonní přístroj. Tento přestupek s ním byl vyřešený na místě v blokovém řízení. Tuto skutečnost vyhodnotil správní orgán rovněž při ukládání sankce pokuty a zákaz činnosti uložil v základní výši. Správní orgán má za to, že uložená sankce odpovídá účelu sledovanému zákonem k dosažení individuální igenerální prevence a splní tak svůj výchovný účel.

Proti tomuto rozhodnutí žalobce včas podal odvolání, jehož obsah je v podstatě totožný s námitkami žalobce uváděnými v žalobě.

Žalovaný rozhodnutím vydaným 14.4.2001 pod. č.j. KUZL 12083/2011 v souladu s ust. § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu rozhodnutí správního orgánu I. stupně změnil následovně:

Uložená sankce pokuty se snižuje na částku 11.000,-Kč.

Podle ust. § 90 odst. 5 správního řádu se výše uvedené rozhodnutí správního orgánu v jeho zbytku potvrzuje, tj. výrok o vině, zbylá část výroku o sankci i výrok o náhradě nákladů spojených s projednáním přestupku zůstávají beze změny.

Pokračování
-15-
57Ad 43/2011 – 40

Poukázal v odůvodnění na to, že není nutné vyslýchat jakékoliv další svědky, kteří by obviněnému mohli potvrdit, že konzumoval menší množství alkoholu, popřípadě v jinou dobu nebo by subjektivně pociťovali, že obviněný dne 4.8.2010 nebyl pod vlivem alkoholu, když ovlivnění obviněného alkoholem je zcela zřejmé z korektně provedeného vyšetření dechovým analyzátorem. Stejně tak není nutné vyslýchat jakékoliv svědky ohledně toho, zda obviněný před vyšetřením dechovým analyzátorem kouřil cigaretu či nikoliv, neboť zkouška provedená 9 minut po zastavení vozidla vykazovala hodnotu 0,27 ‰, když po dalších 5 minutách byla tato verifikována hodnotou 0,25 ‰, když vzájemný odstup hodnot nedosahuje 10%. Tím je vyloučena jakákoliv reakce přístroje na interferující látku, neboť ostatně právě za tímto účelem postup při měření dechovým analyzátorem obsahuje obligatornost minimálně dvou zkoušek odpovídajícím časovém intervalu se stanovením maximální možné odchylky. Dále pak mimo jiné v odůvodnění uvedeno, že správní orgán se neopomněl vyjádřil v posudku prof. Hirta ani k dalším důkazům či důkazním návrhům. Odvolací orgán zdůraznil, že s ohledem na v odůvodnění rozhodnutí předestřenou argumentaci, je jakýkoliv znalecký posudek revizní či oponentní k posudku prof. Hirta zcela nadbytečný, neboť jeho vědecké závěry jsou ve světle současné právní úpravy irelevantní. Stejně tak není důvodné provádět znalecký posudek na metrologické vlastnosti přístroje Dräger, neboť právě naměřené hodnoty bez chybového hlášení nelišící se o více jak 10%, jednoznačně prokazují, že přístroj nereagoval na křížně citlivou látku a jeho čidlo nebylo poškozeno a výsledek nebyl ovlivněn ani případnou blízkostí mobilního telefonu. Odvolací správní orgán uzavřel, že je toho názoru, že správním orgánem byl ve smyslu ust. § 3 správního řádu zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti a že si za tím účelem opatřil potřebné podklady pro rozhodnutí. Uvedl, že v souladu s ust. § 52 správního řádu správní orgán provedl důkazy, které byly potřebné ke zjištění stavu věci, tedy důkaz přestupkovým spisem, výpověď obviněného, jakož i vyšetřovacím pokusem. Přestupkový spis obsahuje veškeré nezbytné a potřebné dokumenty,

ze kterých je zřejmý průběh dané události. Skutečnosti týkající se jednání obviněného jsou tedy dostatečně zadokumentovány. Zavinění na projednávaném přestupku bylo jasně prokázáno a skutková zjištění jsou taková, že není pochyb o jejich průběhu.

Dále uvedeno, že v souladu s právními předpisy postupoval správní orgán i při ukládání druhu a výše sankce. Za přestupek podle ust. § 22 odst. 1 písm. b) přestupkového zákona se uloží pokuta do 20.000,-Kč spolu se sankcí zákazu činnosti v trvání od 6 do 12-ti měsíců. Obviněný dosud nemá záznam v evidenční kartě řidiče o trestu nebo sankci za protiprávní jednání v souvislosti s provozem na pozemních komunikacích. Je tedy vzhledem ke své dosavadní zřejmě bezchybné řidičské praxi řidičem příkladným a spáchání uvedeného přestupku je pochybením zcela ojedinělým. Projednávaný přestupek naštěstí a shodou okolností neměl žádný škodlivý následek, nicméně tato skutečnost je spíše shodou šťastných okolností, než zásluhou obviněného. Nepříznivý vliv alkoholu na řízení vozidla je všeobecně znám. Alkohol nese s sebou zejména zpomalování reakcí, zvýšenou sebejistotu a též i únavu, což bezpečnosti provozu na pozemních komunikací nijak nepřispívá a naopak bývá příčinou dopravních nehod s nezřídka vážnými a tragickými následky. V České republice je stále právními předpisy i judikaturou uznávaná nulová tolerance hladiny alkoholu v krvi s výjimkou hranice fyziologické (0,20‰), která v daném případě byla překročena. Správní orgán jako formu zavinění určil nedbalost, přičemž odvolací správní orgán je toho názoru, že se jedná o zavinění na pomezí vědomé a nevědomé nedbalosti. Je toho názoru, že je zcela beze zbytku odpovědností řidiče, aby za volant usedl až v době, kdy má maximální jistotu, že

Pokračování
-16-
57Ad 43/2011 není jakkoliv ovlivněn alkoholem, byť třeba i zbytkovým. Obviněný tak sice nevěděl, že může svým jednáním porušit zájem chráněný zákonem, ale vzhledem k okolnostem to vědět měl a mohl tedy požít menší množství alkoholu předchozí den (či v noci), případně pověřit odvozem rodičů někoho jiného.

Připomněl, že orgán Policie ČR jednoznačně porušil ust. § 57 odst. 1 přestupkového zákona, když namísto, aby dva sbíhající se přestupky oznámil příslušnému správnímu orgánu, provedl projednání jednoho z nich (§ 22 odst. 1 písm. f) bod 1 přestupkového zákona – držení v ruce nebo jiným způsobem při jízdě telefonu nebo jiného hovorového či záznamového zařízení v blokovém řízení, zatímco druhý k projednání postoupil. Odvolacímu orgánu uniká smysluplnost takovéhoto postupu, který jednoznačně vede k popření principu absorpce při ukládání sankcí za sbíhající se přestupky. Uvedl mimo jiné, že z obsahu rozsudku NSS, č.j. 1As 27/2008 – 67, lze dovodit oprávnění (a vlastně povinnost správních orgánů v případě

ukládání souhrnného trestu v situaci, kdy není o sbíhajících se protiprávních činech vedeno společné řízení uložit tzv. zbytkovou sankci tak, aby bylo naplněno ust. § 12 odst. 2 přestupkového zákona, jako by společné řízení bylo vedeno. Tedy správní orgán je pak v ukládání sankcí za takto se sbíhající přestupky či správní delikty omezen horní hranicí a druhém ukládaných sankcí za čin nejpřísněji postižitelný. Jinými slovy, správní orgán v daném případě nebylo omezen horní hranicí sankce za přestupek dle ust. § 22 odst. 1 písm. b) přestupkového zákona ve výši 20.000,-Kč, ale s ohledně na uložení blokové pokuty za přestupek dle ust. § 22 odst. 1 písm. f) bod 1 přestupkového zákona v částce 1.000,-Kč, bylo nutno v tomto řízení uložit sankci pokuty dosahující maximálně částky 19.000,-Kč, neboť oba přestupky naplňují podmínku souběhu tak, jak o nich hovoří ust. § 43 trestního zákona. V tomto směru odvolací orgán konstatoval, že správní orgán byl při ukládání sankce zbytečně přísný, neboť souhrnná sankce za oba přestupky dosahuje částky 13.000,-Kč, přičemž obviněný dosud, před dnem 4.8.2010, neměl žádný záznam v evidenční kartě řidiče o spáchaném přestupku či jiném protiprávním skutku v souvislosti s bezpečností a plynulostí

provozu na pozemních komunikacích, když navíc hodnota alkoholu naměřená dechovým analyzátorem jen velmi těsně prokazuje požití alkoholu obviněným. K tíži obviněného v dané situaci je třeba přičíst fakt, že se k protiprávnímu jednání nedoznal, nelitoval jej, vezl další osoby, a kromě ovlivnění (byť zbytkovým) alkoholem ještě za jízdy telefonoval. Obě sankce tak v daném případě nemohou dosahovat minimálních hodnot. Odvolací orgán nicméně posoudil všechny okolnosti případu a uzavírá, že celková výše sankce pokuty v částce 12.000,-Kč (1.000,-Kč v blokovém řízení a 11.000,-Kč v řízení o projednávaném přestupku) je adekvátní jak souběhu obou protiprávních jednání, tak i dalším výše uvedeným přitěžujícím i polehčujícím okolnostem. Podotkl, že neexistuje zákonná možnost uložit za tento projednávaný přestupek sankce nižší nebo v jiném druhu, než byly uloženy obviněnému.

Právní posouzení věci soudem:

Podle § 75 odst. 1 soudního řádu správního (dále jen ,,s.ř.s.“), při přezkoumání rozhodnutí vychází soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu.

Pokračování
-17-
57Ad 43/2011 – 41

Podle § 75 odst. 2 věta prvá s.ř.s., soud přezkoumal v mezích žalobních bodů napadené výroky rozhodnutí.

Krajský soud v Brně dospěl k závěru, že ani jedna z žalobních námitek důvodná není.

Pokud žalobce namítá, že nebyl náležitě zjištěn skutkový stav věci, s touto námitkou žalobce se soud neztotožňuje, a dospěl k závěru, že správní orgány postupovaly zcela v souladu s ust. § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, dle něhož nevyplývá-li ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2.

Správní orgán I. stupně provedl tedy, dle názoru soudu, všechny důkazy ke zjištění skutečného stavu věci a provádění dalších důkazů, např. výslechem svědků, rodičů žalobců i soud pokládá za zcela nadbytečné. Správní orgán postupoval v souladu s ust. § 51 a násl. správního řádu a dle správního uvážení provedl ty důkazy, které byly potřebné ke zjištění skutečného stavu věci.

Pokud žalobce namítá, že z výslechu ani jednoho z policistů nevyplynulo, že chování a jednání žalobce by vykazovalo jakékoliv znaky chování, s níž by bylo odůvodněno, že je pod vlivem alkoholu, a že nebyl správně hodnocen závěr znaleckého posudku znalce prof. Miroslava Hirta, navíc není k dispozici rozbor krve žalobce, navíc, že úřední záznam

sepsaný policistkou byl přepisován, a nad to úřední záznam nelze jako důkaz použít, soud k tomu uvádí: Skutečně prvotním aktem, který se ve správním spise nachází, je úřední záznam policie z 4.8.2010, včetně výsledků dechové zkoušky a ověřovací list a kalibrační protokol přístroje Dräger. Pokud jde o obsah úředního záznamu, tento sepsala policistka prap. Bc. K., která dechovou zkoušku u žalobce prováděla a která do úředního záznamu uvedla, že řidič uvedl, že předchozího dne, tj. 3.8.2010 v době od 22 do 23:00 hod požil 3x 0,5 litrů 12° pivo a 3x 0,2 l červené víno. Pokud žalobce namítá, že úřední záznam byl přepisován, není toto pravdou, pouze, když policistka zaznamenala skutečnost, co řidič uvedl ohledně doby a množství požitého alkoholu, je skutečně na první pohled viditelné, že je uvedeno u alkoholu červené víno 3x 0,2 litru a že původně bylo vypsáno rukou 3x 0,2 dcl, když svědkyně, policistka zcela jednoznačně vysvětlila, že původně napsala 3x 0,2 dcl a až po sepsání úředního záznamu si uvědomila, že se má jednat o 3x 0,2 l. Toto je zcela logické, k takovémuto drobnému nedopatření mohlo dojít, když si spletla dcl a l a při svém výslechu toto skutečně uvedla na pravou míru. Uvedla, že se spletla a tento drobný údaj opravila. To však neznamená, že by byl úřední záznam nějak ,,přepisován“. Pokud jde o uvedený úřední záznam, zcela jednoznačně má vypovídací hodnotu a dle názoru soudu vysokou, neboť je doplněn svědeckou výpovědí obou policistů v zásadních věcech je shoda a není důvodu policistům nevěřit. Je nepravděpodobné, že by uváděli jak v úředním záznamu, tak ve svých výpovědích skutečnosti nepravdivé, neboť nebylo prokázáno, že by k žalobci měli jakýkoliv vztah, ať již pozitivní nebo negativní, že by s ním nějak v dřívější době při výkonu služby přišli do styku nebo i jinak a samozřejmě na výsledku přestupkového jednání nemají a nemohou mít žádný zájem. Naopak z toho pro ně vyplývají další povinnosti, a to ať již

Pokračování
-18-
57Ad 43/2011 v podobě administrativy nebo vědomí o tom, že mohou být jako svědkové voláni ke správnímu orgánu při projednávání přestupku, což je zcela běžné. Soud tedy uzavírá, že tvrzení o tom, v jaké době a jaké množství alkoholu žalobce požil je v úředním záznamu uvedeno pravdivě, neboť ho žalobce podepsal.

Rozhodující v daném případě však je dle názoru soudu, a toto je skutečně zásadní důkaz, co bylo zjištěno třemi dechovými zkouškami, když výstupy z tiskárny, pokud jde o výsledky dechových zkoušek, jsou součástí správního spisu. Žalobce se zjištěnými

hodnotami alkoholu pomocí dechových zkoušek zcela jednoznačně souhlasil, výstupy z tiskáren podepsal a ani z výpovědi samotného žalobce, ani slyšených svědků – policistů nevyplývá, že by žalobce se zjištěnými hodnotami nesouhlasil, že by cokoliv namítal, nebo že by chtěl, aby bylo provedeno lékařské vyšetření a odběr biologického materiálu na zjištění množství alkoholu v krvi. Nic takového nenamítá ani samotný žalobce.

Soud tedy uzavírá - vzhledem k tomu, co již uvedl a vzhledem k výsledkům dechových zkoušek, tomu, že bylo postupováno při jejich provádění správným způsobem, že přístroj, kterým byly dechové zkoušky prováděny, byl v pořádku, což vyplývá z ověřovacího listu i kalibračního protokolu a nebylo zjištěno, že postup svědkyně – policistky při provádění dechových zkoušek by byl v rozporu se stanovenými postupy, navíc se jedná, jak bylo z výpovědi svědkyně zjištěno, o zkušenou policistku, která již provedla tisíce takových to dechových zkoušek, skutkový stav byl zjištěn náležitě a přestupkové jednání žalobce bylo těmito důkazy prokázáno.

Pokud pak jde o znalecký posudek prof. MUDr. Miroslava Hirta, CSc., který si nechal vypracovat žalobce, soud uvádí, že správní orgány tento znalecký posudek jako důkaz použily a zhodnotily, soud se však přiklání k názoru, že pro dané přestupkové jednání uvedený posudek, resp. odpověď znalce na jemu položené otázky nemá žádný význam, vzhledem k důkazům, které byly provedeny do té doby a správně byly zhodnoceny.

Soud totiž uvádí, že samozřejmě v jakou dobu a jaké množství alkoholu žalobce požil znalec nevěděl, vyšel pouze z údajů, které mu uvedl žalobce a soud uvádí, že nemusely být pravdivé ani údaje, které byly uvedeny ohledně doby a množství požitého alkoholu policii při kontrole, protože nikdo kromě samotného žalobce neví, kterou dobu a v jakém množství a jaký druh alkoholu požil.

Soud k tomuto ještě uvádí, že pokud žalobce mění svá tvrzení, v úředním záznamu uvádí ohledně doby a množství požitého alkoholu něco jiného než při svém výslechu před správním orgánem, jediným kritériem, zda žalobce porušil zákon a řídil vozidlo bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo v takové době po požití alkoholického nápoje, po kterou byl ještě pod jeho vlivem a porušil tím ust. § 5 odst. 2 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., se přesně zjistilo pouze na základě provedených dechových zkoušek.

Pokračování
-19-
57Ad 43/2011 – 42

Pokud jak žalobce tak žalovaný poukazují na rozsudek NSS, č.j. 8As 59/2010 – 82, Krajský soud v Brně z tohoto rozsudku cituje:

NSS především připomíná, že v ČR platila a platí zásada tzv. nulové tolerance alkoholu při řízení motorových vozidel. Prokáže-li správní orgán právně konformním způsobem přítomnost alkoholu v krvi obviněného a tato skutečnost je zapříčiněna požitím alkoholického nápoje, jsou (za dalších předpokladů) naplněny znaky skutkové podstaty přestupku dle § 22 odst. 1 písm. b) zákona o přestupcích. Podle § 16 odst. 2 tabákového zákona ,,orientačnímu vyšetření a odbornému lékařskému vyšetření zjišťujícímu obsah alkoholu je povinna se podrobit osoba, u níž se lze důvodně domnívat, že vykonává činnosti podle odst. 1 pod vlivem alkoholu, a dále osoba, u které je důvodné podezření, že přivodila jinému újmu na zdraví v souvislosti s požitím alkoholického nápoje. Spočívá-li orientační vyšetření zjišťující obsah alkoholu v dechové zkoušce provedené analyzátorem alkoholu v dechu, splňujícím podmínky stanovené zvláštním právním předpisem, odborné lékařské vyšetření se neprovede. V případě, že osoba tento způsob orientačního vyšetření odmítne, provede se odborné lékařské vyšetření“. Je zřejmé, že právní úprava předvídá 2 způsoby vyšetření zjišťující obsah alkoholu, a to orientační vyšetření [§ 2 odst. 1 tabákového zákona] a odborné lékařské vyšetření [§ 2 písm. m) tabákového zákona]. Současně je ze znění § 16 odst. 2 tabákového zákona patrno, že s účinností od 1.1.2009 je důkazu o ovlivnění alkoholem získanému orientačním vyšetřením formou dechové zkoušky provedené analyzátorem alkoholu v dechu schváleným českým metrologickým institutem ve smyslu § 3 odst. 3, § 6, resp. § 7 zákona č. 505/1990 Sb., o metrologii, ve znění pozdějších předpisů (dále ,,zákon o metrologii“), přiznána vyšší míra přesvědčivosti než podle předchozí právní úpravy.

Zvláštním právním předpisem, jež má na mysli § 16 odst. 2 tabákového zákona, je právě zákon o metrologii, resp. prováděcí vyhláška Ministerstva průmyslu a obchodu č. 345/2002 Sb., kterou se stanoví měřidla k povinnému ověřování a měřidla podléhající schválení typu, ve znění pozdějších předpisů.

S odkazem na to, co bylo citováno z uvedenému rozsudku NSS, Krajský soud v Brně uvádí, že dle jeho názoru bylo zcela jednoznačně prokázáno, že přestupkového jednání, z kterého byl uznán žalobce vinným, se tento dopustil, tato skutečnost byla zjištěna, jak soud uvádí správným a zákonným způsobem a není důvodu zpochybňovat, že se přestupkového jednání nedopustil.

Pokud jde o zbývající dvě námitky, jsou tyto procesní povahy, a soud k ním uvádí následující.

Žalobce jednak namítal, že před vydáním rozhodnutí nebyl poučen ve smyslu ust. § 36 odst. 3 správního řádu, dle něhož, nestanoví-li zákon jinak, musí být účastníkům před vydání rozhodnutí ve věci dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí; To se netýká žadatele, pokud se jeho žádosti v plném rozsahu vyhovuje, a účastníka, který se práva vyjádřit se k podkladům rozhodnutí vzdal.

Pokračování
-20-
57Ad 43/2011

Žalobce poukazoval na to, že dle ust. § 36 odst. 3 správního řádu byl poučen pouze při zahájení správního řízení, když správní orgán oznamoval žalobci zahájení správního řízení a současně ho předvolal k nařízenému jednání. Uvedl, že z tohoto jednání se však omluvil a pokud pak bylo nařízeno další jednání o přestupku, tohoto se při výslechu svědků žalobce již nezúčastnil, zúčastnil se ho pouze jeho zmocněnec a po výslechu svědků tak bylo ještě dále prováděno dokazování, neboť správní orgán na žádost žalobce vyčkal na vypracování znaleckého posudku, který si zadal žalobce a žalobě nemohl vědět poté, kdy vypracovaný posudek zaslal správnímu orgánu, zda tento nebude právě v důsledku obsahu znaleckého posudku provádět další dokazování.

Tuto námitku žalobce soud nepokládá za důvodnou. Žalobce byl skutečně poučen dle § 36 odst. 3 správního řádu v oznámení o zahájení správního řízení a nařízeném prvním ústním jednání o přestupku. Je pravdou, že z tohoto jednání se omluvil, bylo nařízeno další ústní jednání, ke kterému byl předvolán nejenom žalobce, ale i svědkové, oba policisté. V této době již udělil žalobce plnou moc zmocněnci, který se společně s žalobcem k jednání dostavil. Obviněný z přestupku i jeho zmocněnec, jak z protokolu vyplývá, byly opětovně poučeni správním orgánem i dle § 36 správního řádu. Po svém výslechu žalobce opustil správní orgán a při výslechu svědků, tedy při pokračování v ústním projednání, byl se souhlasem obviněného z přestupku přítomen pouze jeho zmocněnec, kterému však udělil žalobce plnou moc pro celé přestupkové řízení.

Poté již správní orgán nenavrhl provádění žádných důkazů a žalobce požádal o přerušení přestupkového řízení z toho důvodu, že si chce nechat vypracovat znalecký posudek znalcem z oboru zdravotnictví, toxikologie, jež správnímu orgánu po vypracování zašle. Správní orgán žalobci vyhověl, řízení bylo na dobu 15-ti dnů po doručení usnesení o přerušení řízení přerušeno. Žalobce pak zaslal správnímu orgánu ve stanovené lhůtě uvedený znalecký posudek a žalobce poté, kdy se z jeho obsahem seznámil, vydal ve věci rozhodnutí.

Není tedy pravdou, že žalobce by nebyl řádně poučen ve smyslu ust. § 36 odst. 3 správního řádu a nebyla mu dána možnost vyjádřit se před vydáním rozhodnutí k podkladům rozhodnutí. Jak soud již zdůrazňuje, žalobce byl poučován 2x, on i jeho zmocněnec měli možnost se s podklady pro vydání rozhodnutí v průběhu správního řízení seznámit, když zmocněnec žalobce výslechu svědků byl osobně přítomen a poté již správní orgán sám žádný důkaz neprováděl a pokud jde o obsah znaleckého posudku, který si nechal žalobce vypracovat a zaslal správnímu orgánu, je logické, že s obsahem tohoto posudku žalobce i jeho zmocněnec byli seznámeni, když si ho nechal vypracovat sám žalobce.

Na podporu svého stanoviska krajský soud cituje ze dvou judikátu NSS:

Materiálním předpokladem užití § 36 správního řádu z roku 2004 je situace, kdy skutkový stav doznal změn, zejména byly provedeny zásadní důkazy, o nichž žalobce neví. Jednání účastníka, který správnímu orgánu zaslal listinu na podporu svého tvrzení nebo na takové listiny odkazuje ve svých podáních, nebrání vydání rozhodnutí, pokud tyto listiny jsou

Pokračování
-21-
57Ad 43/2011 - 43 již součástí spisového materiálu nebo jiného podání účastníka řízení, které obsahuje jeho vyjádření k těmto podkladům za předpokladu, že správní orgán pak řízení na II. stupni nedoplnil prováděním dalšího dokazování a při rozhodování vycházel pouze z těchto podkladů, které již žalobce znal (podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15.12.2009, č.j. 11Ca 10/2009 – 50).

Z § 36 odst. 3 správního řádu z roku 2004 vyplývá povinnost správního orgánu dát účastníkům řízení možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí před jeho vydáním. Zákonem není dána forma, jakou tak musí učinit. Z citovaného ustanovení nevyplývá povinnost správního orgánu stanovit účastníkovi lhůtu k realizaci tohoto procesního práva. Pokud se účastnici řízení s podklady rozhodnutí seznámili v rámci ústního jednání a měli možnost se k nim vyjádřit, nelze takovému postupu správního orgánu nic vytknout (podle rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15.5.2008, č.j. 22Cad 92/2007 – 25).

Pokud pak jde o druhou procesní námitku žalobce a toto, že rozhodnutí žalovaného by mělo být zrušeno a vrácena věc k dalšímu řízení i proto, že oba přestupky, kterých se měl žalobce dopustit téhož dne a byly zjištěny při jedné kontrole Policie ČR, měly být projednávány ve společném řízení, což se však nestalo s tím, že jeden z přestupků (telefonování za jízdy) byl vyřízen v blokovém řízení a druhý v ,,klasickém“ správním řízení.

Je sice pravdou, že přestupky měly být projednávány ve společném řízení, což se nestalo, v tomto směru se však soud ztotožňuje se stanoviskem žalovaného, který se k porušení ust. § 57 správního řádu velmi podrobně vyjádřil ve svém rozhodnutí, na což soud z důvodu procesní ekonomie odkazuje, neboť tuto část odůvodnění rozhodnutí žalovaného již citoval v odůvodnění svého rozsudku a na podporu stanoviska, které žalovaný zaujal a dle něhož i postupoval krajský soud, odkazuje na judikaturu NSS, která se týká ust. § 57 odst. 1 a § 12 odst. 2 zákona o přestupcích:

Nevedl-li správní orgán v rozporu s § 57 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, společné řízení o více přestupcích téhož pachatele, není takový postup vadou řízení, je-li z odůvodnění následného rozhodnutí zřejmé, že ve věci byla aplikována zásada absorpční, zakotvená v § 12 odst. 2 cit. zákona pro ukládání trestu za souběh přestupků (podle rozsudku NSS ze dne 18.6.2009, č.j. 1As 28/2009 – 62).

Právě shora uvedeným způsobem žalovaný ve svém rozhodnutí postupoval, a jak soud již uvedl, svůj postup velmi podrobně zdůvodnil takže ani to, že nebylo vedeno společné řízení pro oba přestupky, v daném případě nezpůsobuje nezákonnost rozhodnutí.

Soud se tedy vypořádal se všemi námitkami uvedenými v žalobě, dospěl k závěru, že námitky důvodné nejsou a žalobu dle § 78 odst. 7 soudního řádu správního (dále jen ,,s.ř.s.“) zamítl.

Pokračování
-22-
57Ad 43/2011

Pokud jde o náklady řízení, rozhodoval soud v souladu s ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., když žalobce ve věci neměl úspěch a žalovanému správnímu orgánu, který úspěšný byl, náklady řízení, kromě běžné úřednické činnosti, nevznikly.

Poučení: Tento rozsudek nabývá právní moci dnem doručení. Lze proti němu podat kasační stížnost do dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně, prostřednictvím Krajského soudu v Brně, ve dvojím vyhotovení. Stěžovatel musí být zastoupen advokátem. To neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních předpisů vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 a 106 odst. 2 s.ř.s.).

V Brně dne 5.října 2011

JUDr. Jana Kubenová, v. r.

samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Marie Šeregelyová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru