Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

57 A 35/2011 - 67Rozsudek KSBR ze dne 30.11.2011

Prejudikatura

5 As 19/2010 - 42

1 As 100/2008 - 61

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
2 As 15/2012 (odmítnuto)

přidejte vlastní popisek

57 A 35/2011-67

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Lukotkovou v právní věci žalobce: P.S., proti žalovanému: Krajský úřad kraje Vysočina, oddělení ostatních správních činností, Žižkova 57, 587 33 Jihlava, o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Rozsudkem NSS ze dne 20.10.2011, č.j 2As 111/2011 – 54 byl zrušen rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 9.6.2011, č.j. 57A 35/2011 – 35, kterým bylo rozhodnutí Krajského úřadu kraje Vysočina, oddělení ostatních správních činností ze dne 18.3.2011, č.j. KUJI 22067/2011, sp. zn. OOSČ 6589/2010 OOSC/231/DP zrušeno pro vady řízení a věc

vrácena žalovanému k dalšímu řízení.

Jelikož je evidentní, že účastníkům řízení jsou dosavadní provedené důkazy známy, nepokládal soud za potřebné je opakovaně podrobně rekapitulovat.

Krajský soud v Brně vázán právním názorem NSS vycházel při novém posouzení dané věci z následujících právních stanovisek tohoto soudu sice:

Byť ust. § 36 správního řádu bylo systematicky začleněno do dílu 2 označeného jako ,,úkony účastníků“ neznamená to, že všechny zde uvedená práva musí účastník řízení vykonat osobně. Takový to výklad by vedl ke zpochybnění smyslu zastoupení. Absurdum vzato Pokračování
-2-
57 A 35/2011

by to pak znamenalo, že všechny úkony popsané v dílu druhém by mohli činit jen sami účastníci řízení – včetně např. podávání procesních návrhů, informací o řízení a uplatňování jakýchkoliv podání. Logika zastoupení je však přesně opačná: zástupce nemá vlastní práva, nýbrž jedná jménem zastoupeného a jeho také svými úkony zavazuje. Například právo navrhovat důkazy pro zástupce neprovádí jako svoje osobní právo, nýbrž jako práv vykonávané jménem zastoupeného.

NSS má za to, že s tímto právním výkladem není v rozporu ani právní názor obsažený v jeho judikatuře, na kterou odkazoval krajský soud ve svém rozsudku ze dne 9.6.2011. Ztotožnil se s postupem Krajského soudu v Brně, který zvýraznil citaci obsaženou v rozsudku sp. zn. 1As 100/2008, podle níž je typickým úkonem vyžadujícím osobní konání zastoupeného, provedení výslechu účastníka řízení. V souvislosti s projednávanou věcí nicméně dle názoru NSS plyne, že žalobce nebyl předvoláván za účelem výslechu, nýbrž k ústnímu jednání, přičemž jeho neúčast na něm zásadně v jeho konání nebránila. V návaznosti na citovaný rozsudek 1As 100/2008 i zákonný požadavek nutnosti osobní účasti je třeba vykládat tak, že ,,správní orgán může příslušnou osobu předvolat pouze a jen tehdy, jestliže je osobní účast předvolané osoby nutná pro dosažení cíle řízení, tedy pro zjištění skutkového stavu, na němž je konečný výsledek zbudován“. Je tak zřejmé, že interpretace nezbytnosti účastníka řízení ve smyslu ust. § 34 odst. 2 správního řádu je interpretována zužujícím způsobem a má se týkat pouze případů, kdyby neúčast účastníka řízení reálně znemožňovala dosažení cíle řízení. Je zcela zřejmé, že v daném případě neúčast žalobce na ústním jednání za existující důkazní situace cíl řízení ohrozit nemohla. V tomto směru NSS přisvědčil argumentaci žalovaného.

V rozsudku NSS ze dne 17.2.2011 č.j. 5As 19/2010 – 45 je konstatováno, že ,,zastoupený účastník vykonává svá práva prostřednictvím svého zástupce; nezastoupený účastník vykonává tato práva sám. K zachování práv účastníka řízení je pak třeba, aby tato práva byla správními orgány dodržena u nezastoupeného účastníka ve vztahu k účastníku samotnému, u zastoupeného účastníka ve vztahu k jeho zástupci. K právům účastníka pak patří i práva garantovaná mu § 36 odst. 1, 2, 3 správního řádu. Zda měla být tato práva dodržena vůči účastníku samému, či vůči jeho zástupci závisí na tom, zda konkrétní úkon, který je správním orgánem vůči účastníku učiněn, je učiněn vůči účastníku v té chvíli zastoupenému či nezastoupenému“. NSS byl toho názoru, že citovaný právní názor plně odpovídá názoru stěžovatele, který je rovněž založen na tom, že práva účastníka řízení jsou zachována, byla-li respektována ve vztahu k jeho zástupci. NSS pak za podstatnou považoval především skutečnost, že v důsledku nedoručení předmětného předvolání přímo žalobci nemohla být porušena jeho práva na spravedlivé projednání věci, jelikož veškerá svoje procesní práva měl možnost uplatňovat osobně a nebo prostřednictvím svého zástupce. Bylo poukázáno na to, že ze správního spisu vyplynulo, že celkem ve třech případech byl žalobce předvolán k ústnímu jednání, vždy byl výslovně poučen o svých právech a měl tak dostatečnou možnost je uplatňovat. Jejich uplatňování je zákonem předvídaným způsobem však přitom nutně zůstává toliko jeho právem, nikoliv povinností. Z těchto důvodů nespatřil NSS žádný rozpor ani ve vztahu k rozsudku ze dne 26.11.2010 č.j. 8As 14/2010 – 48, který se netýká otázky předvolání k ústnímu jednání, resp. vztahu zástupce a zastoupeného v přestupkovém řízení, nýbrž pouze konstatuje ustálený právní názor, podle něhož má obviněný z přestupku podobné procesní postavení jako obviněný ze spáchání trestného činu. Jakkoliv totiž v obou případech platí, že tyto osoby mají všechna práva vyjádřit se k dané věci a podávat důkazní a jiné procesní návrhy, současně platí, že se jedná o jejich právo a nikoliv Pokračování
-3-
57 A 35/2011 – 67

povinnost a je především v jejich vlastním zájmu, aby se za svoje právní postavení aktivně zasazovali.

Krajský soud v Brně po zohlednění pokynů NSS obsažených v rozhodnutí ze dne 20.10.2011 musel přisvědčit právnímu názoru tohoto soudu týkajícího se zejména výkladu ust. § 36 a jeho vztahu k § 34 správního řádu a v návaznosti tak na stanovisko tohoto soudu musel změnit původně vyslovený právní názor sice, že přezkoumávané rozhodnutí žalovaného netrpí vadou chybného posouzení právní otázky a proto ve smyslu ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu jako nedůvodnou zamítl.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ust. § 60 s.ř.s. podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch nárok na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V dané věci neúspěšný žalobce právo na náhradu nákladů řízení nemá, žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nad rámec jeho běžné úřednické činnosti nevznikly, soud proto rozhodl, že právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.

Poučení: Rozsudek nabývá právní moci dnem doručení (§ 54 odst. 5 s.ř.s.). Proti rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě 2 týdnů ode dne doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně, prostřednictvím Krajského soudu v Brně, ve dvojím vyhotovení. Stěžovatel, který nemá vysokoškolské právnické vzdělání, musí být zastoupen advokátem (§ 105 odst. 2, § 106 odst. 2 s.ř.s.).

V Brně dne 30. listopadu 2011

Za správnost vyhotovení:
JUDr. Eva Lukotková,v.r.

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru