Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

57 A 25/2011 - 28Rozsudek KSBR ze dne 03.08.2011

Prejudikatura

17 Ca 47/2009 - 50

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
3 As 29/2011 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek

57A 25/2011 – 28

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kubenovou v právní věci žalobce Ing. P. S., zastoupeného Ing. Mgr. Ondřejem Horázným, bytem 130 00 Praha 3, Čajkovského 1/1289, proti žalovanému Krajskému úřadu kraje Vysočina, se sídlem Jihlava, Žižkova 57, o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu,

takto:

I. Rozhodnutí Krajského úřadu kraje Vysočina ze dne 19.1.2011, sp. zn. OOSČ 6771/2010 OOSC/251/ZK, č.j. KUJI 4847/2011 se zrušuje pro vady řízení a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný má povinnost zaplatit žalobci na nákladech řízení 4.754,-Kč do 30-ti dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

Ve včas podané žalobě žalobce uvedl, že dle potvrzeného rozhodnutí správního orgánu I. stupně byl uznán vinným z přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích dle ust. § 22 odst. 1. písm. f) bod 4, zákona o přestupcích, kterého se měl dopustit tím, že dne 11.2.2010 v 15:46 hod na dálnici č. D1 v km 94 v katastru obce Kamenice, okres Havlíčkův Brod, ve směru jízdy na Prahu, kde je stanovená rychlost jízdy nejvýše 130 km/h, jako řidič automobilu tovární značky BMW reg. zn. ….. jel v uvedeném úseku rychlostí 152 km/h, po odečtení tolerance měření 147 km/h. Uvedeného přestupku se měl dopustit porušením ust. § 18 odst. 3 a § 4 písm. b) zák.č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. Za citovaný přestupek mu byla udělena pokuta ve výši 2.000,-Kč a úhrada nákladů řízení ve výši 1.000,-Kč. Žalobce Pokračování
-2-
57A 25/2011

nesouhlasí s výrokem žalovaného, podle něhož je vinen spácháním citovaného přestupku a toto rozhodnutí považuje za nezákonné. Rozhodnutím žalovaného byl zkrácen na svých právech, zejména v důsledku nesprávného posouzení důkazů a nedostatečným vypořádáním se s argumenty žalobce v odvolání. Na straně 4 napadeného rozhodnutí ve čtvrtém odst. shora žalovaný tvrdí: ,,Obviněný v odvolání namítá, že policejní vozidlo jelo v těsné blízkosti za vozidlem obviněného, přičemž ze strany policistů nebyla dodržena bezpečná vzdálenost. Podle obviněného je velmi pravděpodobné, že ze strany policistů došlo k porušení zákona o silničním provozu. Zde odvolací orgán odkazuje na vyjádření správního orgánu I. stupně. Zařízení Polcam je vybaveno Zoom objektivem a přiblížení vozidla obviněného prostřednictvím tohoto objektivu může vyvolat dojem, že služební vozidlo nedodrželo bezpečnou vzdálenost za vozidlem obviněného“. Žalovaný sice odkazuje na vyjádření orgánu I. stupně, ale vůbec v odůvodnění neříká, na jaká tvrzení odkazuje a jak je vyhodnocuje. Tím se tedy žalovaný vůbec nevypořádal s tvrzeními žalobce a ani nevyvrátil jeho obhajobu. Zatížil tím svoje rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti. Navíc tvrzení o vyvolání dojmu z přiblížení vozidla prostřednictvím Zoom vůbec neodpovídá skutečnosti. Zoom je na záznamu uprostřed nahoře vyjádřen hodnotou X025,6. Tato hodnota Zoomu se po dobu měření nezměnila. Pro doložení svých tvrzení přiložil žalobce série snímků ze zařízení Polcam, které byly pořízeny z videozáznamu jiného přestupku při identickém ZOOMu X025,6. Z nich je patrné, že policejní vozidlo se při stejném ZOOMu výrazně přiblížilo

k vozidlu přestupce a tedy tvrzení žalovaného, kterým měla být vyvrácena obhajoba žalobce o bezprostřední blízkosti policejního vozidla za vozidlem žalobce, neodpovídá realitě. Žalovaný dále vůbec nevyvrátil obhajobu žalobce, podle níž tento zvýšil rychlost jízdy svého vozidla proto, že policejní vozidlo se přiblížilo jeho vozidlu zezadu nebezpečně blízko. Ve vyjádření k ústnímu jednání a k dokazování bylo namítáno, že policejní vozidlo nerespektovalo ust. § 19 odst. 1 zákona o silničním provozu a nedodržovalo dostatečnou bezpečnostní vzdálenost od vozidla obviněného. Nebezpečně blízká vzdálenost je zcela zřejmá z videozáznamu. Ve svém vyjádření k důkazům žalobce tvrdil, že z důvodů vlastní bezpečnosti byl nucen zrychlit, aby zabránil nárazu zezadu. Toto tvrzení žalobce správní orgán I. stupně důkazně nevyvrátil s tím, že konstatoval: ,,z celého pořízeného záznamu není zjevné výrazné zvýšení rychlosti jízdy vozidla obviněného a ani náznak zamýšleného uvolnění jízdního pruhu“. Zvýšení rychlosti vozidla na videozáznamu ani být zaznamenáno nemůže, protože k němu došlo těsně před zahájením měření rychlosti policistou. Konstatoval, že správní orgán I. stupně měl možnost provést výslech zasahujících policistů tak, aby byl zjištěn stav věci, o kterém nejsou důvodné pochybnosti. Správní řád ukládá závazně v § 52 provést vždy důkazy, které jsou potřebné pro zjištění stavu věci. Toto evidentně splněno nebylo. Žalovaný zcela bez pochybností nevyvrátil tuto obhajobu žalobce a nevypořádal se dostatečně s jeho tvrzeními. Za naprosto zásadní tvrzení ve svém odvolání považoval žalobce námitku nedodržení návodu k obsluze zasahujícím policistou. Žalovaný se k této odvolací námitce vyjadřoval na straně 4 v rozhodnutí v 6. a 7 odstavci. Žalovaný zde tvrdí, že: ,,dodržení podmínky udržení stejné vzdálenosti mezi vozidly na začátku a na konci měření však v tomto případě není nutné (na rozdíl od měření pomoci metody tzv. ,, měření rychlosti změřením času a vzdálenosti“). Z toho je zřejmé, že návod k obsluze byl v případě obviněného dodržen (totéž konstatuje ve svém rozhodnutí správní orgán I. stupně“). Z návodu k obsluze zařízení Polcam na straně 31 v bodu 5.2 ,, Měření rychlosti v režimu automatického ukončení měření po ujetí nastavené dráhy“ však vyplývá, že tvrzení žalovaného neodpovídá skutečnosti, neboť podle návodu při této metodě rovněž musí být splněny podmínky uvedené v bodě 5.1 a v kap. 1.1, tedy konkrétně: Podmínka v bodě 5.1. návodu: ,, Při použití této Pokračování
-3-
57A 25/2011 - 29

měřící metody není naprosto nutné udržení stálé vzdálenosti mezi policejním vozidlem a sledovaným vozidlem během celého úseku dráhy. Důležitým faktorem je udržení stejné vzdálenosti mezi vozidly na začátku a na konci měření“. Ze záznamu je potom zcela zjevné, že tato podmínka stanovena závazně návodem k obsluze splněna nebyla. Podmínka dodržení návodu k obsluze je stanovená v bodě 8 Ověřovacího listu č. 253/09. Dále žalovaným tvrzené kopírování rychlosti policejním vozidlem je pro posouzení dané věci zcela irelevantní. Podmínka v kap. I.1 návodu: ,,Jako výstupy pro řešen a zpracování přestupku slouží videosekvence nebo tisk dvou snímků, tj. jeden z okamžiku zahájení měření a druhý v okamžiku ukončení měření. První snímek dokazuje, v případě, pokud není dokládaná celá videosekvence, zahájení měření konkrétního vozidla. Druhý snímek zobrazuje veškeré naměření hodnoty a identifikaci ukončení měření konkrétního vozidla. Měřené vozidlo musí být na druhém snímku zobrazeno ve stejné nebo menší velikosti při nezměněném ZOOMu objektivu“. Žalovaný v odst. 7 rozhodnutí tvrdí: ,,V tomto případě však vzal správní orgán I. stupně jako podklad pro své rozhodnutí právě videosekvenci. Argumentace rozdílnou velikostí dvou snímků potom nedopadá na tento případ a proto se jí odvolací orgán nebude dále zabývat“. K tomu však žalobce uvádí, i zde je tvrzení žalovaného nepřesné, neboť snímky ze začátku měření a konce měření jsou podle návodu k obsluze rovnocenné celé videosekvencí a jsou navíc pořízeny z originálního přehrávače, který je součástí spisu přímo, tj. přímo

z videosekvence. Snímky byly pořízeny právě proto, aby žalobce prokázal nesplnění podmínek měření. Vzhledem k tomu, že snímky jsou pořízeny přímo z videozáznamu, je zcela zjevné, že argumentace žalovaného je zcela lichá. Tvrzení žalovaného v 1 odst. na straně 5, podle něhož je podstatné, že byl dodržen návod k obsluze, neodpovídá skutečnosti.

Pokud jde o námitku žalobce o nedostatečném odůvodnění výše sankce, pak nezbývá, než konstatovat, že se s ní žalovaný nevypořádal. Žalovaný tvrdí, že správní orgán I. stupně přihlédl k osobě pachatele a zmiňuje výpis z EKŘ (evidenční karta řidiče z registru řidičů). Výpis z EKŘ přitom vůbec nebyl při dokazování na ústním jednání označen jako důkaz a nebyl ani jako důkaz proveden. Správní orgán I. stupně jej navíc v rozhodnutí vůbec

nezmiňuje. Tvrzení žalovaného je tedy pouze domněnkou. Žalovaný dále tvrdí, že správní orgán I. stupně ,,posuzoval závažnost přestupku a způsob jeho spáchání (obviněný překročil nejvyšší dovolenou rychlost na dálnici o 17 km/hod)“. Toto tvrzení nemá žádnou oporu v rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Ten tvrdí, že ,,Dále vycházel ze způsobu jeho spáchání a posuzoval hodnotu, o kterou byla nejvyšší povolená rychlost jízdy překročena“, přičemž v odůvodnění schází právě hodnocení způsobu spáchání přestupku.

Žalobce pak konstatoval, že žalovaný přinejmenším nepostupoval v souladu s § 68 správního řádu, když se nevypořádal s námitkami žalobce uvedenými v odvolání.

Z výše uvedených důvodů navrhoval, aby Krajský soud v Brně zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne 19.1.2011 i rozhodnutí MěÚ Havlíčkův Brod ze dne 24.9.2010 a uložil také žalovanému povinnost zaplatit žalobci vzniklé mu náklady řízení.

Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě uvedl, že s ohledem na skutečnost, že většina žalobních námitek se obsahově překrývá s námitkami, které již žalobce uplatnil ve Pokračování
-4-
57A 25/2011

svém odvolání, žalovaný v prvé řadě odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, ze kterého je zřejmé jeho posouzení celé věci, na kterém setrvává. Pokud žalobce v žalobě poukazuje na některá procesní pochybení (např. že výpis z EKŘ nebyl během ústního jednání formálně proveden jako důkaz), nezbývá žalovanému než konstatovat, že to odpovídá skutečnosti, nicméně při rozhodování ve správním soudnictví však hraje významnou úlohu zásada proporcionality, neboť důvodem ke zrušení rozhodnutí správního orgánu by v zásadě mělo být pouze natolik intenzivní porušení zákona, jež by mohlo být způsobilé zasáhnout do práv žalobce. Podle § 76 odst. 1 písm. c) s.ř.s. soud zruší napadené rozhodnutí pro vady řízení bez jednání rozsudkem pro podstatné porušení ust. o řízení před správním orgánem za předpokladu, že mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Jinými slovy řečeno, ne každá vady řízení je způsobilá atakovat zákonnost rozhodnutí ve věci samé. V tomto případě zřejmě došlo ze strany správních orgánů k administrativnímu pochybení, když např. v protokolu o ústním jednání není formálně uvedeno, že výpis z EKŘ byl proveden jako důkaz, nicméně tento výpis byl součástí spisového materiálu, se kterým byl zástupce žalobce kompletně seznámen v závěru tohoto ústního jednání jako s podklady, ze kterých bude správní orgán vycházet při vydání svého rozhodnutí. Žalobce tedy tímto administrativním pochybením (pokud vůbec je možno tuto záležitost označit za pochybení) rozhodně nebyl nijak zkrácen na svých právech. Ve stejném duchu se pak dle přesvědčení žalovaného nesou i všechny další námitky žalobce.

K dalším okolnostem spáchání přestupku, které rozporuje žalobce, žalovaný uvedl následující:

- Po celou dobu měření byla rychlost policejního vozidla (na záznamu vpravo dole) nejméně 151 km/h (po odečtení tolerance 146 km/h) s tím, že nedošlo k výraznému přiblížení se k vozidlu žalobce. V daném případě se nejedná o hodnoty, které by byly hraniční ve vztahu k nejvyšší povolené rychlosti

130 km/h, není proto vůbec sporné, že se žalobce přestupku dopustil.

- Zvýšení rychlosti vozidla žalobce – nebezpečné přiblížení policejního vozidla (nedodrželo bezpečnou vzdálenost). Jednak žalovaný konstatoval, že se policejní vozidlo nemuselo přiblížit – viz. Zoom a dále se s touto námitkou žalovaný vypořádal na str. 4 odst. 5 napadeného rozhodnutí. Žalobce jel v levém jízdním pruhu, pokud by se cítil ohrožen, měl možnost se vyhnout přejetí do pravého jízdního pruhu.

Žalovaný má za to, že z hlediska soudního přezkumu napadeného rozhodnutí je podstatné, že z provedených důkazů zcela jednoznačně a mimo jakoukoliv pochybnost vyplývá, že žalobce se v daném místě a čase dopustil přestupkového jednání, ze kterého byl následně uznán vinným. Toto jeho jednání bylo zadokumentováno zařízením Polcam, které je k těmto účelům řádně certifikováno, přičemž tato dokumentace byla provedena osobami, které jsou k těmto účelům řádně proškoleny. Případná procesní či spíše administrativní pochybení, na které žalobce poukazuje, a ke kterým mohlo v průběhu řízení dojít, nejsou dle přesvědčení žalovaného v žádném případě způsobilá atakovat zákonnost napadeného rozhodnutí, neboť žalobce jimi nemohl být v žádném případě zkrácen na svých právech. Ze Pokračování
-5-
57A 25/2011 - 30

všech shora uvedených důvodů žalovaný navrhoval, aby žaloba jako nedůvodná byla soudem zamítnuta.

Krajský soud v Brně provedl důkaz spisy správních orgánů, z nichž byly zjištěny tyto skutečnosti:

11.2.2010 sepsala Policie ČR, dálniční oddělení Velký Berannov, oznámení přestupku, kde uvedeno, že žalobce Ing. P. S. 11.2.2010 v čase 15:46 hod na dálnici D1 v km 94 ve směru jízdy na Prahu řídil motorové vozidlo tov. zn. BMW X70 rz. ….. . Byl zastaven policii z důvodu překročení nejvyšší povolené rychlosti na dálnici (130 km/h), a to v km 94, v k.ú. Kamelice (OSRP Havlíčkův Brod), kdy byl při tomto jednání zaznamenán záznamovým měřícím zařízením (radarem) zn. Polcam namontovaném na služebním vozidle PČR v civilním provedení tov. zn. VW Passat. Naměřená rychlost je 152 km/hod (po odečtení tolerance – 147 km/hod). Řidič nesouhlasil s blokovým řízením, věc předána příslušnému správnímu orgánu k projednání. Dále uvedeno, že řidič porušil ust. § 18 odst. 3 zák. č. 361/2000 Sb., čímž je podezřelý z naplnění skutkové podstaty přestupku podle § 22 odst. 1 písm. f) bodu 4. S výše jmenovaným řidičem bylo sepsáno oznámení o přestupku v silničním provozu. Dále uvedeno v kolonce – Vyjádření přestupce k okolnostem, které jsou mu kladeny za vinu, po přečtení oznámení – odmítl se vyjádřit a podepsat.

K oznámení přestupku z 11.2 je připojen videozáznam uvedeného přestupkového jednání a dále ověřovací list č. 253/09 vystavený 13.11.2009 Autorizovaným metrologickým střediskem K 22, když zjištěno, že se jednalo o silniční rychloměr Polcam PC 2006, v.č. 1255 PL/2008, a uvedeno, že měřidlo bylo zkoušeno podle PNÚ 1620.2 a metrologických předpisů MPO 1, MP10, MP 11 a na základě Rozhodnutí o udělení autorizace 38/2000 ze dne 21.12.2000. Uvedeno, že naměřené hodnoty odpovídají Schválení typu TCM 162/08 – 4600 a údajům výrobce. Dále uvedeno, že rychloměr byl ověřen a lze jej používat k měření rychlosti za dodržování Návodu k obsluze. Konec platnosti ověření je uveden dnem 12.11.2010.

10.5.2010 zahájil MěÚ Havlíčkův Brod, odbor dopravy, úsek přestupkového řízení, řízení o přestupku a současně předvolal žalobce k ústnímu jednání na 26.5 2010. Žalobce se písemně z tohoto nařízeného jednání omluvil z důvodu lékařského vyšetření a proto byl správním orgánem předvoláván znovu na den 24.6.2010. Ve spise se pak nachází plná moc, kterou žalobce udělil Ing. Mgr. Ondřeji Horáznému k zastupování v plném rozsahu v řízení o uvedeném přestupku vedeném pod sp. zn. DOP/363/2010 – 4.

Jednání bylo konáno dne 28.7.2010 na MěÚ Havlíčkově Brodě, na odboru dopravy, jehož se zúčastnil zmocněnec žalobce. V protokolu o ústním jednání je mimo jiné uvedeno, že zmocněnec byl upozorněn, že námitky bude moci uplatnit k jednotlivým bodům dokazování. Uvedeno, že bylo předloženo oznámení o přestupku ze dne 11.2.2010 a přečten jeho obsah, dále byl přehrán videozáznam z CD pod spisovým č. 3 spisu, pořízený silničním radarovým rychloměrem Polcam PC 206, obsluhovaným hlídkou PČR, na kterém je zadokumentována Pokračování
-6-
57A 25/2011

rychlost vozidla BMW reg. zn. ……. – 152 km/h, po odečtení tolerance měření 147 km/h. Dále bylo provedeno dokazování ověřovacím listem, na č.l. 4 spisu, dle kterého byl silniční rychloměr Polcam PC 2006, v.č. 125 PL/2008 ověřen a na základě tohoto ověření jej lze používat k měření rychlosti.

Dále v protokole uvedeno, že zmocněnec byl v dostatečném čase seznámen se spisem a žádá správní orgán o pořízení kompletní kopii celého spisu a lhůtu 20 dnů, ve kterém se písemně vyjádří po poradě s klientem k podkladům pro vydání rozhodnutí.

Pod tím uvedeno, že správní orgán na základě vyjádření zmocněnce dnešního dne ústní jednání končí. Ve věci přestupku bude vydáno rozhodnutí po obdržení písemného vyjádření zmocněnce. Zmocněnci vydána kopie spisu v počtu 14 listů a videozáznam.

Na č.l. 5 správního spisu se nachází žádost MěÚ Havlíčkův Brod, Magistrátu hlavního města Prahy o zaslání výpisu z registru řidičů P. S. a na č.l. 6 se tento výpis evidenční karty řidiče Pavla Sůvy ve spise nachází.

19.8.2010 obdržel Městský úřad Havlíčkův Brod vyjádření zmocněnce žalobce k ústnímu jednání a k dokazování, kdy je uváděno, že z dokazování provedeného při ústním jednání bylo zjevné, že vozidlo obviněného jelo rychlostí vyšší, než-li je v daném úseku dovoleno, nebyl však patrný důvod, proč se tak stalo. Obviněný tvrdí, že předjížděl v levém pruhu rychlosti cca 130 km/h pomaleji jedoucí vozidlo. Poté, kdy se dostal před jeho úroveň, spatřil, že v těsné blízkosti za ním jede v levém pruhu nějaké rychlé jedoucí vozidlo. Uvedené vozidlo zjevně nerespektovala ust. § 19 odst. 1 zákona o silničním provozu, které mu ukládá ponechat za vozidlem jedoucí před ním dostatečně bezpečnou vzdálenost. Vozidlo se k němu navíc přibližovalo, což je patrné i z videozáznamu. Obviněný cítil bezprostřední nebezpečí, hrozící z možného nárazu ze zadu a proto zrychlil, aby posléze v souladu s § 12 zák. o silničním provozu levý pruh rychleji jedoucímu vozidlu uvolnil. Vozidlo jedoucí za ním

však také zrychlilo a dostalo se k němu nebezpečně blízko. Po ujetí asi 300 m vozidlo za ním zapnulo výrazné modré světlo a ukázalo se, že jde o policejní vozidlo. Při tomto skutkovém ději se obviněný cítil v ohrožení a jeho jednání lze charakterizovat jako jednání v krajní nouzi, kdy svým jednáním sice porušil zákon, ale jeho jednání bylo vedeno snahou odvrátit nebezpečí srážky, tedy nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému zákonem. Jeho jednáním, při kterém nikoho neohrozil, zcela zjevně nebyl způsoben stejně závažný následek než ten, který hrozil srážkou a toto nebezpečí nebylo možno v dané chvíli odvrátit jinak s ohledem na situaci v provozu. K hodnocení důkazů pak uvedl, že pokud jde o provedení měření rychlosti jízdy vozidla obviněného uvádí následující fakta:

- ve spise je sice ověřovací list č. 25309, ale schází zde osvědčení o schválení technické způsobilosti typu výbavy vozidla Ministerstvem dopravy. Dále schází certifikát o schválení typu měřidla.

Pokračování
-7-
57A 25/2011 - 31

- ve spise není doloženo, který z policistů prováděl měření a zda a jak byl k této činnosti proškolen. Pokud jde o hodnocení důkazů v podobě videozáznamu uvedl:

Ověřovací listi č. 253/09 v bodě 8 stanoví, že ,,rychloměr lze používat k měření rychlosti za dodržování Návodu k obsluze“. Po shlédnutí a podrobné analýze videozáznamu nezbývá konstatovat, že tato podmínka při měření evidentně nebyla splněna. V návodu k obsluze R 311 065N vydaném společností Media Activision Sp. s.r.o. a Ramet C. H. M. a.s. dne 7.7.2009 jsou na straně 31 v bodě 5.1. stanoveno, že ,,při použití této měřící metody není naprosto nutné udržení stálé vzdálenosti mezi policejním vozidlem a sledovaným vozidlem během celého úseku dráhy. Důležitým faktorem je udržení stejné vzdálenosti mezi vozidly na začátku a na konci měření. Pro ukončení a výpočet průměrné rychlosti je třeba dodržet stejnou vzdálenost od měřeného vozidla jako na začátku měření a stlačit oranžové tlačítko měření vzdálenosti a času“. Z videozáznamu je vidět, že policejní vozidlo bylo při konci měření podstatně blíže k měřenému vozidlu, než-li na začátku měření. To je patrné z toho, že na začátku měření je mezi zadním kolem vozidla a spodní hranou obrazu prostor, stejně tak i nahoře. Na konci měření se vůbec vozidlo nevejde výškově do obrazu. Dále je toto možné

zjistit přeměřením velikosti některých partii vozidla na začátku a na konci měření. Z uvedeného vyplývá závěr, že při měření nebyly splněny závazné podmínky uvedené na ověřovacím listu a provedené měření proto nelze bez pochybnosti jako důkaz o vině akceptovat. Videozáznam navíc podporuje tvrzení obviněného, uvedeného v hodnocení skutkového stavu, přičemž nelze bezpečně a bez pochybností toto tvrzení vyvrátit. V závěru pak uvedeno, že na základě výše uvedeného nelze zcela bezpečně a nepochybně dovodit, že by obviněný řídil vozidlo v rozporu se zákonem a porušením ust. § 18 odst. 3 a 4 zákona o silničním provozu a dopustil se přestupku podle § 22 odst. 1 písm. f) bod. 4 zákona

o přestupcích. Navíc nevhodný způsob jízdy policejního vozidla, pokud jde o vzdálenost za

vozidlem obviněného, nelze s ohledem na okolnosti případu klást k tíži obviněného, naopak lze dokonce uvažovat o aplikaci ust. § 2 odst. 2 zákona o přestupcích, kdy obviněný jednal v krajní nouzi.

24.9.2010 pod č.j. DOP/636/2010 – 8 vydal MěÚ Havlíčkův Brod rozhodnutí, kdy uznal žalobce vinného ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích dle ust. § 22 odst. 1 písm. f) bod 4 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, kterého se dopustí ten, kdo v provozu na

pozemních komunikacích při řízení vozidla překročí nejvyšší dovolenou rychlost stanovenou zvláštním právním předpisem nebo dopravní značkou v obci o méně než 20 km/h a mimo obec o méně než 30 km/h. Za uvedené jednání mu byla uložena pokuta v částce 2.000,-Kč, kterou je povinen uhradit do dvou měsíců od nabytí právní moci rozhodnutí a byl zavázán k povinnosti nahradit náklady spojené s projednáním přestupku v paušální částce 1.000,-Kč. V odůvodnění mimo jiné uvedeno, že správní orgán při hodnocení důkazů dospěl k závěru, že v důkazních materiálech jsou zaznamenány skutečnosti, které byly při silniční kontrole zjištěny policisty Policie ČR a zaznamenány na záznamovém zařízení. Správní orgán vyhodnotil pořízený záznam o překročení nejvyšší dovolené rychlosti za objektivní a průkazný a z tohoto také při vydávání tohoto rozhodnutí vycházel. Z pořízeného záznamu

není zřejmá žádná ze skutečností, kterou ve svém vyjádření zmocněnec uvedl. Z celého pořízeného záznamu není zjevné výrazné zvýšení rychlosti jízdy vozidla obviněného a ani Pokračování
-8-
57A 25/2011

náznak zamýšleného uvolnění jízdního pruhu. Doložení, který z policistů měření prováděl a jeho proškolení považuje správní orgán za nadbytečné a pro zjištění stavu věci

bezpředmětné. Ani případná absence proškolení policisty nezakládá nezákonnost pořízeného důkazu. Správní orgán ze spisového materiálu nezjistil žádné objektivní důvody pro zpochybnění pořízeného důkazu (videozáznamu z rychloměru). Měření probíhalo rychloměrem Polcam v souladu s návodem k obsluze tohoto zařízení, přičemž tento rychloměr byl řádně ověřen a byl k němu vydán platný ověřovací list. Současně správní orgán vyhodnotil veškeré podklady za postačující k vydání rozhodnutí ve věci a shledal obviněného vinným ze spáchání přestupku v rozsahu v jakém mu bylo sděleno obvinění. Dále uvedeno v odůvodnění, že při stanovení sankce správní orgán vycházel ze závažnosti spáchaného přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích, která je dostatečně vyjádřena již samotnými sankcemi, které lze za uvedený přestupek uložit. Dále vycházel ze způsobu jeho spáchání a posuzoval hodnotu o kterou byla nejvyšší povolená rychlost jízdy překročena. Dále správní orgán přihlédl ke skutečnosti, že se obviněný uvedeného jednání již v minulosti dopustil, a to v roce 2009. V souladu s ust. § 12 zákona č. 200/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů, uložil správní orgán sankci pokutu ve střední

části rozpětí daného přestupkovým zákonem s odkladem splatnosti na 2 měsíce, kterou považuje za důvodnou ve vztahu k závažnosti spáchaného přestupku a za postačující k dosažení výchovného účinku.

Proti tomuto rozhodnutí žalobce včas podal odvolání, kdy namítal, že ve správním řízení došlo k porušení základních zásad správního řízení a správní orgán nepostupoval tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, což je v rozporu s ust. § 3 správního řádu, zejména řádně nevyhodnotil, zda jednání obviněného bylo skutečně

protiprávní. Bylo tedy nedostatečné vyhodnocení skutkového stavu a nedostatek dokazování. Žalobce v odvolání popisoval stejné skutečnosti, jako ve vyjádření k ústnímu jednání a dokazování, jež bylo doručeno správnímu orgánu I. stupně 19.8.2010 a zdůrazňoval, že

nebyly dodrženy podmínky měření stanovené návodem k obsluze. Z toho dle žalobce následně vyplývá závěr, že nebylo bezpečně a nepochybně prokázáno, jakou rychlostí vozidlo obviněného skutečně jelo a jestli má tedy obvinění dostatečnou oporu v dokazování. Dle žalobce správní orgán dále naprosto nepřípustným způsobem ignoroval namítaný nedostatek důkazů spočívající v nepředložení ,,Osvědčení o způsobilosti obsluhy“. Provádění měření rychlosti opravňuje policistu právě tento doklad o absolvování školení, který musí být vydán oprávněnou společností Ramet C.H.M. a.s. a jejím pověřeným zkušebním technikem. Pokud jde o absenci Osvědčení o způsobilosti obsluhy a dalších dokumentů: Osvědčení o schválené technické způsobilosti typu výbavy Ministerstvem dopravy a certifikát o schválení typu měřidla, tato si měl správní orgán od Policie ČR nechat pro účely dokazování doložit. Bez doložení přinejmenším tohoto osvědčení a dalších dokladů nelze vůbec měření považovat za průkazné a dále též s ohledem na nedodržení návodu k obsluze nelze měření považovat za důkaz, který má prokázat skutek, ze kterého je obviněný viněn. Správní orgán v odůvodnění konstatuje, že absence proškolení policisty nezakládá nezákonnost pořízeného důkazu. Ovšem právě nesprávná obsluha zařízení neproškoleným policistou znamená, že důkaz není ani v nejmenším věrohodný. Správní orgán tvrdí, že měření probíhalo v souladu s návodem k obsluze. Přitom je z výše uvedených tvrzení zcela zřejmé, že návod k obsluze dodržen nebyl. Správní orgán se dostatečně také nevypořádal s odůvodněním výše sankce, protože nedostatečně zhodnotil závažnost přestupku. Tvrzení, že ,, vycházel ze závažnosti spáchaného přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na

Pokračování
-9-
57A 25/2011 - 32

pozemních komunikacích, která je dostatečně vyjádřena již samotnými sankcemi, které lze za uvedený přestupek uložit“, lze do jisté míry přirovnat k tautologii. Je tedy nutné konstatovat, že závažnost přestupku nebyla nijak věrohodně zhodnocena. Z důvodu, jež uvedl v odvolání, žalobce nesouhlasil s napadeným rozhodnutím MěÚ Havlíčkův Brod, považoval je za nezákonné a navrhoval, aby bylo žalovaným zrušeno a řízení o uvedeném skutku zastaveno a nebo zrušeno a vráceno k novému projednání orgánu, který rozhodnutí vydal. K tomuto

důkazu pak připojil (č. l. 22, 23) 2 fotografie, návod k obsluze kontrolního rychloměru Polcam.

Žalovaný rozhodnutím ze dne 19.1.2011 č.j. KUJI 4847/2011, sp. zn. OSSČ 6771/2010 OOSC 251/ZK odvolání žalobce zamítl a napadené rozhodnutí správního orgánu potvrdil. V odůvodnění rozhodnutí pak mimo jiné uvedl, že obviněný v odvolání namítá, že policejní vozidlo jelo v těsné blízkosti za vozidlem obviněného, přičemž ze strany policistů nebyla dodržena bezpečná vzdálenost. Podle obviněného je velmi pravděpodobné, že ze strany policistů došlo k porušení zákona o silničním provozu. Zde odvolací orgán odkazuje na vyjádření správního orgánu I. stupně. Zařízení Polcam je vybaveno Zoom objektivem a přiblížení vozidla obviněného prostřednictvím tohoto objektivnu může vyvolat dojem, že

služební vozidlo nedodrželo bezpečnou vzdálenost za vozidlem obviněného. S tvrzením obviněného týkající se údajného jednání v krajní nouzi se odvolací orgán neztotožňuje. Podmínky krajní nouze jsou splněny, pokud nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněného zákonem, není možno v dané situaci odvrátit jinak (za splnění dalších podmínek). Z videozáznamu je zřejmé, že vozidlo obviněného jede v levém jízdním pruhu, přičemž pravý jízdní pruh je volný. Pokud by se obviněný tedy cítil ohrožen rychle jedoucím vozidlem za ním, měl možnost přejet do volného pravého pruhu, čímž by zajisté zabránil možnému nárazu zezadu, aniž by přitom ohrozil zájem chráněný zákonem. Podmínka subsidiarity, která je vyžadována u jednání v krajní nouzi, nebyla tedy v tomto případě splněna. S námitkou obviněného, které se týkají nedodržení návodu k obsluze, kdy důležitým faktorem je udržení stejné vzdálenosti mezi vozidly na začátku a na konci měření, odvolací orgán nesouhlasí. Z videozáznamu je skutečně zřejmé, jak již uvedl ve svém vyjádření správní orgán I. stupně, že při měření rychlosti vozidla obviněného byla použita metoda měření, tzv. ,,měření rychlosti v režimu automatického ukončení měření po ujetí nastavené dráhy“. Dodržení podmínky udržení stejné vzdálenosti mezi vozidly na začátku a na konci měření však v tomto případě není nutné (na rozdíl od měření pomoci metody tzv. měření rychlosti s měřením času a vzdálenosti“). Z toho je zřejmé, že návod k obsluze byl v případě obviněného dodržen (totéž

konstatuje ve svém rozhodnutí i správní orgán I. stupně). Navíc na videozáznamu je obsažený údaj o aktuální rychlosti policejního vozidla. Policejní vozidlo po celou dobu měření kopírovalo jízdu vozidla obviněného, přičemž rychlost policejního vozidla za tuto dobu neklesla pod 151 km/hod. V doplnění odvolání obviněný uvádí, že jako výstup z měření lze použít videosekvenci nebo 2 tištěné snímky, a to jeden v okamžiku zahájení měření a druhý v okamžiku ukončení měření, přičemž měřené vozidlo musí být na druhém snímku zobrazeno ve stejné nebo menší velikosti než na prvním snímku při nezměněném Zoom objektivu. Z přiložených snímků je pak zřetelné, že tato podmínka nebyla splněna. V tomto případě však vzal správní orgán I. stupně jako podklad pro své rozhodnutí právě videosekvencí. Argumentace rozdílnou velikostí dvou snímků potom nedopadá na tento případ a proto se jí odvolací orgán nebude dále zabývat. S námitkami ohledně chybějícího osvědčení o způsobilosti obsluhy se odvolací orgán ztotožňuje s vyjádřením správního orgánu I. stupně

s tím, že toto vyjádření se vztahuje i na další osvědčení, která nejsou dle námitek obviněného Pokračování
-10-
57A 25/2011

doložena. Dokládání těchto ověření je skutečně pro zjištění skutkového stavu nadbytečné. Podstatné je to, že při měření byl dodržen návod k obsluze (viz. výše) a že při měření rychlosti obviněného bylo použito zařízení, které bylo řádně ověřeno ověřovacím listem č. 253/09 ze dne 13.11.2009 a které mělo v době měření toto ověření platné.

Dále uvedeno, že není pravdou, že by správní orgán I. stupně při určení sankce vycházel pouze ze skutečnosti, že ,,vycházel ze závažnosti spáchaného přestupku, která je dostatečně vyjádřena již samotnými sankcemi, které lze za uvedený přestupek uložit“. Při určení druhu a výměře sankce se přihlédne v souladu s ust. § 12 odst. 1 zákona o přestupcích mimo jiné k závažnosti přestupku, způsobu jeho spáchání a k osobě pachatele. V odůvodnění napadeného rozhodnutí jsou tato kritéria také vyhodnocena. Při určení výše sankce správní orgán I. stupně přihlédl k osobě pachatele (k výpisu z EKŘ, který je součástí spisového materiálu a podle něhož se obviněný stejného přestupku již jednou dopustil), posuzoval závažnost přestupku a způsob jeho spáchání (obviněný překročil nejvyšší dovolenou rychlost na dálnici o 17 km/hod). K těmto kritériím bylo při rozhodování o druhu a výši sankce také přihlédnuto, přičemž uložená sankce těmto kritériím odpovídá, když je stanovena v polovině možné sazby za uvedené přestupek. Odvolací orgán považuje odůvodnění sankce v tomto případě za dostačující.

Žaloba žalobce je důvodná.

Podle § 3 zák. č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen ,,správní řád“), nevyplývá-li ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2.

Žalobce namítal, že pokud jde o způsob jízdy policistů ve vztahu k žalobci, a způsob prováděného měření rychlosti jízdy žalobce, nebyl zjištěn náležitě skutkový stav. Tuto svou námitku žalobce uváděl ve svém podání již po ústním jednání o přestupku, předtím než ve věci bylo vydáno rozhodnutí a toto namítal i v podaném odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně.

Soud v tomto směru cituje z judikatury NSS:

Nelze připustit, aby policisté vědomě iniciovali spáchání dopravního přestupku, který by následně sankcionovali. Pokud by nastolili situaci, kdy by podle konkrétních okolností případu stěžovatele fakticky donutili dopustit se přestupku spočívajícího v zakázaném předjíždění podle § 22 odst. 1 písm. f) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích (např. by jeli několik kilometrů rychlostí traktoru), bylo by na místě rozhodnutí o přestupku zrušit pro nezákonnost. Státní moc totiž nemůže svým jednáním a postupem sama o sobě vytvářet podmínky a navozovat situaci se zjevnou snahou případný protiprávní čin nastolit a dokonat (podle rozsudku NSS ze dne 3.6.2010, č.j. 2As 41/2010 – 77).

Pokračování
-11-
57A 25/2011 – 33

Soud cituje ještě z jednoho judikátu NSS:

Výsledek měření rychlosti vozidla jedoucího rychlostí překračující nejvyšší dovolenou rychlost, který byl získán měřícím zařízením umístěným v policejním vozidle, které z důvodu změření této rychlosti muselo jet také rychlostí překračující nejvyšší dovolenou rychlost, není nezákonně získaným důkazem. Překročení nejvyšší dovolené rychlosti je v takovém případě nezbytné k plnění úkolu Policie ČR (§ 18 odst. 9 zák.č. 361/2000 Sb., o silničním provozu). Není přitom ani nezbytné, aby takové policejní vozidlo mělo zapnuta zvláštní výstražná světla modré barvy, neboť § 18 odst. 9 cit. zákona je k § 41 odst. 1 téhož zákona, podle něhož se má výstražných světel užívat, v poměru speciality (podle rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26.2.2010, č.j. 58Ca 46/2009 – 37ú.

S ohledem na námitky žalobce, a to již před vydáním prvostupňového správního rozhodnutí, má krajský soud za to, že bude nutné doplnit dokazování, a to výslechem svědků – obou policistů, ke způsobu jejich jízdy, a dále také ke způsobu použití silničního rychloměru Polcam PC2006, ohledně toho, zda jsou seznámeni s návodem k použití tohoto měřícího zařízení, popřípadě zda pro použití uvedeného měřícího zařízení byli proškoleni, neboť zatím nebylo prokázáno, zda policisté vědomě neiniciovali spáchání dopravního přestupku žalobcem, a zda při měření rychlosti jízdy žalobce postupovali správně a v souladu se zákonem.

Zde Krajský soud v Brně poukazuje na judikát NSS:

Ke zjištění, zda žalobce překročil nejvyšší povolenou rychlost stačí, když kontrolující strážníci vyslechnutí správním orgánem jako svědci, odkázali na obsah svého úředního záznamu pracovaného několik hodin po kontrole vozidla žalobcem, a pokud existuje výsledek radarového měření, které překročení rychlosti dokládá. Skutečnost, že na oznámení o přestupku chybí vyjádření a podpis žalobce, není rozhodující, pokud žalobce správnímu

orgánu zaslal písemné vyjádření k obvinění z přestupku, ze kterého vyplývá, že vozidlo řídil (podle rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 28.5.2010, č.j. 17Ca 47/2009 – 50).

V daném případě je nepochybné, že při měření rychlosti vozidla žalobce vozidlo řídil, i když oznámení přestupku nepodepsal. Bude však třeba, jak soud uvedl doplnit řízení výslechem policistů ve shora uvedeném směru, aby byl skutkový stav zjištěn náležitě a bez vší pochybnosti.

Pokud pak žalobce namítal, že při ukládání sankce za přestupek správním orgánem I. stupně nebylo rozhodnutí tohoto správního orgánu řádně odůvodněno a navíc správní orgán I. stupně uvedl, že přihlédl k osobě pachatele a zmiňuje i výpis z EKŘ, přičemž výpis z evidenční karty řidiče nebyl při dokazování na ústním jednání označen jako důkaz a nebyl

ani jako důkaz proveden, a přitom je poukazováno na to, že žalobce se stejného jednání již v minulosti dopustil, a to v roce 2009.

Pokračování
-12-
57A 25/2011

Ze správního spisu bylo skutečně zjištěno, a to z protokolu o ústním jednání o přestupku z 28.7.2010, když žádné další ústní jednání konáno nebylo, že důkaz evidenční kartou řidiče, tj. žalobce, proveden nebyl, přestože při ukládání sankce bylo ze skutečnosti uvedené v evidenční kartě řidiče vycházeno, jako k okolnosti přitěžující.

Žalovaný sám ve svém vyjádření k žalobě připouští, že důkaz EKŘ proveden nebyl, poukazuje však na to, že výpis EKŘ se ve správním spise nachází a žalobce se s ním seznámit mohl. Je sice pravdou, že výpis z EKŘ se ve správním spise nachází, důkaz tímto výpisem však proveden nebyl. Pokud na něho však v odůvodnění ohledně výše sankce je poukazováno, což je, neboť se zde cituje, že stejného přestupku se žalobce dopustil již v roce 2009 a toto vyplývá z EKŘ, je takovýto postup v rozporu se zákonem.

Podle § 78 odst. 1 soudního řádu správního (dále jen ,,s.ř.s.“), je-li žaloba důvodná, soud zruší napadené rozhodnutí pro nezákonnost nebo pro vady řízení.

Podle § 78 odst. 4 s.ř.s. zruší-li soud rozhodnutí, vysloví současně, že věc se vrací k dalšímu řízení žalovanému.

Podle § 78 odst. 5 s.ř.s. právním názorem, který vyslovil soud ve zrušujícím rozsudku nebo rozsudku vyslovujícím nicotnost, je v dalším řízení správní orgán vázán.

Jak soud uvedl, žaloba žalobce důvodná je, a to z důvodu, jež soud uvedl v odůvodnění tohoto rozsudku.

Před vydáním nového rozhodnutí je třeba, aby byl proveden výslech policistů, kteří měření rychlosti vozidla žalobce prováděli, a to ohledně těch skutečností, které soud v odůvodnění svého rozsudku uvedl a dále je třeba provést důkaz EKŘ, tj. žalobce a teprve po doplnění dokazování je možno ve věci znovu rozhodnout.

Pokračování
-13-
57A 25/2011 – 34

Pokud jde o náklady řízení, žalobce ve věci měl úspěch, proto má v souladu s ust. § 60 odst. 1 s.ř.s. žalovaný povinnost nahradit mu náklady řízení. Ty spočívají v nákladech, které vznikly jízdou Stará Boleslav – Praha – Brno a zpět, tj. 480 km, kdy vyčíslené náklady dle platné vyhlášky činí 2.754,-Kč (náklady řízení zmocněnec žalobce vyčíslil) a dále zaplacený soudní poplatek ve výši 2.000,-Kč, celkem 4.754,-Kč.

Poučení: Tento rozsudek nabývá právní moci dnem doručení. Lze proti němu podat kasační stížnost do dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně, prostřednictvím Krajského soudu v Brně, ve dvojím vyhotovení. Stěžovatel musí být zastoupen advokátem. To neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních předpisů vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 a 106 odst. 2 s.ř.s.).

V Brně dne 3. srpna 2011

JUDr. Jana Kubenová, v. r.

samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Marie Šeregelyová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru