Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

56 Az 9/2011 - 26Rozsudek KSBR ze dne 18.08.2011

Prejudikatura

5 Azs 27/2003

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
1 Azs 2/2012 (odmítnuto)

přidejte vlastní popisek

56Az 9/2011 - 26

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Bystřickou v právní věci žalobců a) A. H., b) nezl. O. H., c) nezl. O. H., žalobci ad b) a c) zastoupeni žalobkyní ad a) jako zákonnou zástupkyní, proti žalovanému Ministerstvu vnitra České republiky, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7.3.2011, č. j. OAM-60/ZA-ZA06-ZA14-2011,

takto:

I. Žaloba se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

Dne 17.2.2011 podala žalobkyně a), za svoji osobu i jako zákonná zástupkyně svých dětí, žalobců b) a c), žádost o udělení mezinárodní ochrany. Uvedla, že svou vlast ….. opustila 11.2.2011, neboť byla nařčena z šíření pornografie. Obává se proto, že jí hrozí vězení a odebrání dětí, ostatních žalobců.

Rozhodnutím žalovaného ze dne 7.3.2011, č. j. OAM-60/ZA-ZA06-ZA14-2011 byla žádost žalobců zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle § 16 odst. 1 písm. f) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb. o Policii České republiky ve znění pozdějších předpisů. V tvrzeních žalobců žalovaný neshledal skutečnosti svědčící o vystavení pronásledování z důvodů uvedených v §12 nebo o ohrožení vážnou újmou podle §14a zákona o azylu.

V zákonem stanovené lhůtě podala žalobkyně a) proti tomuto rozhodnutí žalobu. Namítla porušení § 3, § 50 odst. 2 a 3, § 68 odst. 3 správního řádu. Domnívá se, že se žalovaný dopustil nesprávné právní kvalifikace, když zjištěnou skutkovou podstatu nepodřadil pod skutkovou podstatu pronásledování dle § 12 zákona o azylu. Domnívá se, že splňují podmínku pro udělení azylu dle §12 zákona o azylu, nebo pro udělení doplňkové ochrany podle §14a zákona o azylu. Zamítnutí žádosti jako zjevně nedůvodné nemá oporu ve skutkovém stavu věci a je nezákonné. Žalovaný dle názoru žalobkyně a) rovněž pochybil, pokud neposoudil, jestli není v jejich případě na místě použití imperativního pravidla non-refoulement. Odkázala na čl. 10 Ústavy ČR, s ohledem na který je Česká republika vázána mimo jiné i Úmluvou o právním postavení uprchlíků, publikovanou ve Sbírce zákonů pod. č. 208/1993 Sb., (dále jen Úmluva), která má v případě odlišné dikce vnitrostátního právního předpisu aplikační přednost. Dle čl. 33 odst. 1 Úmluvy „žádný smluvní stát nevyhostí jakýmkoli způsobem nebo nevrátí uprchlíka na hranice zemí, ve kterých by jeho život či osobní svoboda byly ohroženy na základě jeho rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité společenské vrstvě či politického přesvědčení.“ Ve smyslu této Úmluvy se správní orgán měl obligatorně zabývat otázkou zákazu navracení . Žalobkyně a) má za to, že rozhodnutí žalovaného o zamítnutí její žádosti o mezinárodní ochranu jako zjevně nedůvodné a neudělení doplňkové ochrany ani humanitárního azylu nemá oporu ves právním spise, neboť důvody, které uvedla během pohovoru jsou dostatečné k udělení doplňkové ochrany nebo humanitárního azylu. Žalovaný si za účelem zjištění skutečného stavu věci neopatřil dostatečné podklady potřebné pro rozhodnutí a to i ve vztahu k odůvodnění výroku rozhodnutí o zamítnutí žádosti dle § 16 odst. 1 písm. f). Žalovaný dle jejího názoru nepostupoval důsledně při získávání informací o zemi původu. Tato povinnost přitom plyne z ustanovení čl. 4 kvalifikační směrnice ( směrnice č. 2004/83/ES ) a také z ustanovení čl. 8 procedurální směrnice. (směrnice č. 2005/85/ES). Porušil svou povinnost posuzovat žádosti o mezinárodní ochranu jednotlivě a nestranně, získat přesné a aktuální informace z různých zdrojů týkající se situace v zemi původu a zajistit, aby byly dostupné pracovníkům rozhodujícím o žádostech.

Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. Podaná žaloba nijak nezpochybňuje správnost a zákonnost napadeného rozhodnutí. V průběhu řízení bylo dostatečně prokázáno, že žalobkyně neuvedla jménem svým ani svých nezletilých dětí skutečnosti svědčící o tom, že by mohli být vystaveni pronásledování z důvodů uvedených v § 12 zákona o azylu nebo že jim hrozí vážná újma podle § 14a téhož zákona. Pod uvedená ustanoven nelze podřadit ani obavy žalobkyně z trestního řízení, neboť nesouvisí s žádným z důvodů uvedených v § 12 zákona o azylu. Z žalobkyní doložených materiálů vyplývá, že její procesní postavení v dané věci nebylo doposud určeno. Příslušné státní orgány reagovaly na stížnosti žalobkyně sdělením dalšího postupu, přičemž žalobkyně nečekala na výsledek šetření a z vlasti odcestovala. Správní orgán si obstaral relevantní informace, na jejichž pozadí věc posoudil. Žalobkyně neměla proti jejich obsahu žádné námitky, ani nenavrhla jejich doplnění. Žalovaný odůvodnění svého rozhodnutí o zamítnutí žádosti jako zjevně nedůvodné vztáhl v souladu s ustanovením § 16 odst. 1 písm. f) zákona o azylu i na posuzování naplnění podmínek udělení doplňkové ochrany dle § 14a uvedeného zákona. Žádné z tvrzení žalobkyně nelze dle odůvodněného závěru žalovaného podřadit taxativně vymezeným typům vážné újmy, jak je definována v § 14a odst. 2 zákona o azylu. K námitce žalobkyně, že jí tvrzené skutečnosti jsou důvodem pro udělení humanitárního azylu podle § 1 4 zákona o azylu žalovaný konstatoval, že vzhledem k zamítnutí žádosti jako zjevně nedůvodné nebyl povinen se posuzování důvodů pro udělení humanitárního azylu zabývat.

Žalovaný souhlasil s tím, aby soud rozhodl o věci bez nařízení jednání, žalobkyně a) se ve stanovené lhůtě nevyjádřila. Soud tedy v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního ve znění pozdějších předpisů (s. ř. s.) rozhodl o žalobě bez nařízení jednání.

V řízení podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního s. ř. s., přezkoumává soud napadené výroky rozhodnutí správního orgánu v mezích žalobních bodů a z těch hledisek, které žalobce v podané žalobě uvede, přičemž vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst.1 a odst. 2 věta první s. ř. s.).

Protože žalobkyně a) vytkla žalovanému, že k zamítnutí žádosti o mezinárodní ochranu došlo v důsledku porušení procesního předpisu, musel se soud zabývat tím, zda k tvrzenému porušení procesního předpisu v postupu žalovaného skutečně došlo a pokud se tak stalo, zda taková vada řízení mohla mít za následek nezákonnost či nicotnost žalobou napadeného rozhodnutí, popřípadě, zda v dané věci nejsou jiné procesní vady, které žalobkyně nemohla bez své viny uplatnit a které mohly mít za následek nezákonnost rozhodnutí.

Pokud jde o žalobní body vytýkající žalovanému porušení §3 a § 50 odst. 2 a 3 správního řádu, nemůže soud žalobkyni a) přisvědčit. V řízení o žádosti o udělení mezinárodní ochrany řádné zjištění skutkového stavu věci spočívá především v tom, že žadateli je dána možnost podat úplnou a pravdivou výpověď o důvodech, které jej vedly k opuštění vlasti. Žalobkyni a) byl poskytnut dostatečný prostor aby uvedl vše, co považuje za důležité pro rozhodování o žádosti , otázky, na které odpovídala v rámci pohovoru jí byly kladeny takovým způsobem, aby byly objasněny všechny relevantní skutečnosti. Za účelem důkladného zjištění skutkového stavu věci proběhl i doplňující pohovor. Ostatní žalobci, děti žalobkyně a) nebyli vzhledem k věku a okolnostem případu vyslechnuti. Žalovaný se zabýval rovněž listinnými důkazy, předloženými žalobkyní a), u některých s ohledem na jejich význam provedl jejich překlad, u některých se spokojil s tím, co o jejich obsahu sdělila žalobkyně a) a nikterak je nezpochybňoval. Pro své rozhodnutí opatřil s ohledem na zjištěné skutečnosti i další podklady – informace o zemi původu. Konkrétně se jednalo o informace MZV, čj. 129871/2010-LPTP z 19. 1. 2010, k čj. MV-92160- 1/OAM-2009, které pojednávají o způsobu trestního řízení na …., zejména dodržování lidských práv v soudnictví a vězeňství, o možnosti podání stížnosti proti postupu příslušníků policie a jiných orgánů státní moci a o institutu ombudsmana. Dále si žalovaný opatřil Trestní zákoníku …. a aktuální znění Infobanky ČTK „Země světa, ….“. Uvedené podklady byly dostačující i z hlediska Kvalifikační i Procedurální směrnice.

Žalovaný své rozhodnutí dostatečně srozumitelně a přesvědčivě odůvodnil, zabýval se všemi rozhodnými skutečnostmi, z odůvodnění je patrno, jakými právními úvahami se při rozhodování řídil, pokud žádost žalobců zamítl jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. f) zákona o azylu. Podrobně a přesvědčivě s o hledem na zjištěný skutkový stav odůvodnil, proč neshledal podmínky pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu a doplňkové ochrany podle §14a zákona o azylu. Vzhledem ke zjištěnému skutkovému stavu nebylo nutno, aby se žalobce za býval možností udělení humanitárního azylu podle §14 zákona o azylu. mezinárodní ochrany. Soud tedy shledal nedůvodnou rovněž námitku porušení §68 odst. 3 správního řádu.

Ze správního spisu soud zjistil, že dne 17. 2. 2011 podala žalobkyně a), státní příslušnice Ukrajiny, jménem svým a svých nezletilých dětí, ostatních žalobců, žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice. Je vdaná, má dva syny, její dřívější příjmení je ….. . Manžel (A. H., ….. státní příslušník) se nachází na území …… . …..naposledy opustila dne 11. 2. 2011, letecky se přepravila s dětmi z ….. do Prahy na základě českého schengenského víza, s vycestováním neměla problémy. Důvodem pro opuštění vlasti bylo, že koncem září 2010 bylo proti ní ve vlasti zahájeno trestní stíhání za vyhotovování a šíření videomateriálů pornografického charakteru. Po narození prvního syna pracovala oficiálně jako fotomodelka pro ukrajinský erotický časopis, jehož vydávání je v současnosti zakázáno. Díky této práci ji oslovila agentura, zabývající se natáčením pornografie. Od roku 2003 jezdila asi jedenkrát za dva měsíce natáčet pornografické filmy do ČR nebo Maďarska. Ještě v průběhu roku 2007 byla navrhovatelka na natáčení , ale když zjistila, že je těhotná, práci ukončila. V roce 2008 se jí narodil druhý syn. Od té doby byla pouze jednou v roce 2010 na natáčení v Maďarsku. Na ……. nikdy pornografické filmy nenatáčela, je to tam zakázáno, neví, zda se filmy, v nichž účinkovala, daly na ……. sehnat, ona je nikdy nedistribuovala. V roce 2007 poskytla interview do ……. novin, ve kterém hovořila o své práci, tenkrát byla svobody slova, mohlo se o tom mluvit. Problémy začala mít od června 2010, kdy byly nařčena skupinou poslanců z šíření pornografie, kultu násilí a krutosti. Poslanci sepsali dopis určený ministru vnitra. Sdělovali, že se na ně obrátili představitelé institutu politologického a sociologického bádání T. G. Ševčenka, církve, veřejných organizací a občané. Ve stížnostech mělo být uvedeno, že žalobkyně byla koncem 90. let znásilněna svým současným manželem, donucena k prostituci a společnému životu. Následně se měli oba věnovat prostituci, zhotovování, dovážení a rozšiřování děl pornografických a propagujících násilí a krutost. Svědky tohoto jednání měly být jejich děti, které byly již dříve vtaženy do činností sexuálního charakteru, včetně filmování. Dle oznamovatelů je zřejmé, že tato činnost naplňuje skutkovou podstatu trestných činů uvedených v čl. 300-304 Trestního zákoníku …….. Bylo požadováno prošetření věci, postup dle předpisů trestního práva, zkoumání podmínek bydlení a výchovy nezletilých dětí a zamezení, aby žalobkyně a) s manželem vyvezli svoje děti za hranice ………. Žalobkyně a) se domnívá se, že to poslanci učinili proto, že ji chtěli použít jako exemplární příklad, neboť na ……… byl v roce 2009 přijat zákon zakazující přechovávání a šíření pornografie. V červnu 2010 byla telefonicky vyzvána k podání svědecké výpovědi na místní oddělení policie ve ……... Omluvila se kvůli péči o dítě a na policii dostavil manžel. Policisté mu oznámili podezření z páchání trestné činnosti, které se měl on i žalobkyně a) dopouštět, dali mu přečíst dopis poslanců. Následně je doma začala navštěvovat policie a sociální pracovníci, kteří požadovali souhlas k sexuologickému vyšetření dětí, který odmítla udělit, udělali u nich domovní prohlídku, prohlíželi počítač. Při návštěvě jí policisté sdělili, že v jejím případě lze použít trestní sazbu na pět let odnětí svobody a může dojít k odebrání dětí. Po provedených prohlídkách sdělili, že nenašli žádné důkazy. Někdy kolem desátého července 2010 bylo žalobkyni a jejímu manželovi sděleno, že proti nim bylo zahájeno trestní stíhání pro porušení ukrajinského zákona. Oficiální dokument

od feodosijské policie obdrželi 27. 10. 2010. Psala stížnosti na Generální prokuraturu ……….., organizace pro lidská práva, také přímo iniciátorovi zmíněného nařčení, poslanci L. G.. Na všechny stížnosti dostala odpověď, že se jejím případem budou zabývat, z ministerstva vnitra vzkázali, že v její věci bude probíhat trestní řízení. Obrátila se proto také na úřad ombudsmana, který jí sdělil, že stížnost bude prošetřena. Před odjezdem z vlasti se také obrátila na Generální prokuraturu Krymu, odpověď přišla až po opuštění ……. , sestra jí informovala, že jí sdělili, že bylo zahájeno trestní řízení a probíhá vyšetřování. Obrátila se také na sdělovací prostředky a ženské hnutí Femen, její případ byl medializován. Od září do listopadu 2010 různé televizní stanice vysílaly pořady věnující se jejich případu. Medializace případu měla opačný dopad, než žalobkyně a) očekávala, policie v prohlášení pro televizi uvedla, že existuje důkazní materiál proti žalobkyni a jejímu manželovi. Nemohli v klidu žít, proto se odstěhovali koncem srpna do Kyjeva, i tam však museli změnit bydliště, policie navštěvovala i její rodiče. Po přestěhování je policie vždy znovu našla, telefonovali jim, ptali si i ve škole, kam chodil straší syn. Žalobkyně byla ve věci vyslechnuta policií pouze jedenkrát, a to doma. Oficiální předvolání jí byl posléze doručeno na adresu ve ……… v době, když bydlela v …………. Do …….. se vrátila vždy na jeden den v listopadu a prosinci 2010, neboť si potřebovala vyřídit nový občanský průkaz. Žádné potíže s jeho vydáním neměla. Naposledy volali manželovi asi v lednu 2011 s požadavkem, aby se vrátili do ……….., jinak budou předvedeni k výslechu . Také jim oznámili, že znají jejich adresu v ……………. Tato informace a obava ze zadržení a odebrání nezletilých dětí žadatelku přiměla k vyřízení víza a odjezdu. Při vyřizování víza neměla žádné problémy, zařídila je cestovní kancelář. Nedokázala objasnit bezproblémové vydání víza přesto, že po ní mělo být v uvedené době ve vlasti vyhlášeno pátrání. Mohlo to být proto, že policie používala stále její dřívější příjmení ……………., zatímco doklady měla vystavené na příjmení …………, které převzala od manžela. Žalobkyně s dětmi nechtěla řešit svou situaci tím, že by odjela do Ruska za manželem, protože jsou tam podobné zákony a měla by tam tytéž problémy jako ve vlasti. Navíc je tam těžké získat povolení k pobytu. Přesto, že manžel byl na ……………. obviněn ze stejných trestných činů jako navrhovatelka, on v ………… žádné problémy nemá. Plánuje přijet do ČR, chtěl by zde podnikat. Žalobkyně se rozhodla situaci vyřešit odjezdem do ČR a podáním žádosti o mezinárodní ochranu, protože měla strach, že děti budou podrobeny sexuologickému vyšetření a budou jí odebrány, jí samotné hrozilo uvěznění. Obvinění vůči její osobě jsou smyšlená, bojí se do vlasti vrátit, obává se nespravedlivého odsouzení, neboť i její manžel měl v minulosti zkušenost s nespravedlivým odsouzením. V době správního řízení byla těhotná a přála si být v klidu. Předpokládaný termín porodu byl 15. 8. 2011. Trpí depresemi.

Žalovaný žádost žalobců zamítl jako zjevně nedůvodnou podle ust. § 16 odst. 1písm. f) zákona o azylu ve znění účinném pro projednávanou věc, podle kterého se žádost o udělení mezinárodní ochrany zamítne jako zjevně nedůvodná, jestliže žadatel neuvede skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a zákona o azylu . V odůvodnění uvedl, že z výpovědí žalobkyně nebyly zjištěny žádné skutečnosti svědčící o tom, že by mohla být ve vlasti vystavena pronásledování z důvodů pro azylové řízení významných. Zdůraznil, že výčet důvodů pro udělení azylu vyjmenovaných v § 12 zákona o azylu je taxativní, což znamená, že z jiných důvodů nelze azyl udělit. Neshledal ani důvody pro udělení doplňkové ochrany podle §14a zákona o azylu. Soud se s jeho závěry ztotožňuje.

Žalovaný ani soud nezpochybňuje, že žalobkyně měla v zemi původu problémy plynoucí z důvodu, že v zahraničí natáčela pornografické filmy, přičemž s touto svojí činností se v zemi původu netajila, v tisku o ní zveřejnila v roce 2007 rozhovor. Následně se stala z tohoto důvodu centrem pozornosti lidí i nejrůznějších institucí, věcí se začala z podnětu poslanců zabývat i policie a došlo k vyšetřování věci. Dle názoru soudu žalobkyně, která zveřejnila svou činnost, mohla reálně počítat s negativními reakcemi svého okolí. Ne každou negativní reakci lze však považovat za důvod pro udělení mezinárodní ochrany .

Soud vycházel z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 6.11.2003 č.j. 6Azs 12/2003-49 podle kterého „smyslem práva azylu je poskytnout žadateli ochranu. Nejde však o ochranu před jakýmkoliv negativním jevem v zemi původu; nárok na udělení azylu vzniká jen z důvodu vypočtených v § 12 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.“

Správnímu orgánu ani soudu v řízení o udělení mezinárodní ochrany nepřísluší posuzovat, zda se na reálném základě nacházejí obvinění poslanců uvedená v jejich dopise určeném policií a dále v novinových článcích, které předložila žalobkyně a sdělila jejich obsah. Z dokumentu ze dne 19. 10. 2010, sepsaného na vyšetřovacím oddělení ……………. městského oddělení Hlavní správy ministerstva vnitra …………. v AR Krym, který žalobkyně dle svého tvrzení obdržela 27. 10. 2010 a který předložila ve správním řízení vyplývá, že na základě příznaků skutkové podstaty trestného činu dle čl. 301 bod 2 Trestního zákoníku …………….., zhotovování a šíření videoprodukce pornografického charakteru, bylo zahájeno trestní řízení, přičemž v přípravném řízení bylo zjištěno, že se natáčení filmů zúčastnila i žalobkyně (označená jako ………… A.S.) V důsledku tohoto byla žalobkyně předvolána na vyšetřovací oddělní za účelem výslechu, aby bylo možno zvolit její procesní status ve věci. Jak sama žalobkyně uvedla, policií byla vyslechnuta pouze jedenkrát doma, v červnu či červenci 2010. Protože dle svého tvrzení nikdy nebyla řádně předvolána k výslechu, vyslechnuta následně ve věci již nikdy nebyla. Z dokumentu tedy nevyplývá, že by vůči ní bylo zahájeno trestní stíhání. Jak sama žalobkyně uvedla, se stížnostmi na postup policie se obracela na nejrůznější orgány, včetně ombudsmana, vždy dostala odpověď s příslibem prošetření, což ji neuspokojilo.

I když policie dle tvrzení žalobkyně věděla o změnách bydliště žalobkyně, o tom, kam její syn chodí do školy a nepodařilo se jí doručit žalobkyni vzhledem ke změnám bydliště předvolání, nikdy nedošlo k tomu, že by se pokusila o její zadržení či předvedení. Policií byla upozorněna, že v jejím případě lze použít trestní sazbu na pět let odnětí svobody a může dojít k odebrání dětí a byla požadována sexuologická prohlídka dětí, kterou žalobkyně úspěšně odmítla. I když ji v původním bydlišti navštívili kvůli dětem sociální pracovníci, následně se to již nestalo, i když, jak je výše uvedeno, o změně bydliště žalobců policie věděla. Bez problémů si také žalobkyně a) vyřídila v původním bydlišti nový občanský průkaz a následně získala bez problémů i vízum k výjezdu do České republiky, kam zcela legálně společně s dětmi odcestovala. Soud se ztotožňuje se žalovaným, že tyto skutečnosti svědčí o tom, že žalobkyně a) své problémy v zemi původu značně zveličila. Dle názoru soudu vzhledem k uvedenému nelze rovněž konstatovat, že by žalobkyně byla terčem takového jednání, které by se vzhledem ke svému charakteru a intenzitě dalo označit za pronásledování ve smyslu zákona o azylu.

Soud se ztotožňuje se žalovaným rovněž v tom, že žalobkyně a) v průběhu řízení neuvedla žádné skutečnosti, na základě kterých by bylo možno dospět k závěru, že by jí či jejím nezletilým dětem v zemi státní příslušnosti hrozilo nebezpečí vážné újmy z některého z důvodů uvedených v § 14a zákona o azylu. Soud odkazuje na odůvodnění ve vztahu k §12 zákona o azylu. Nebylo shledáno, že by žalobci byli v zemi původ pronásledování, nic nenasvědčuje ani tomu, že by byli v případě návratu reálně ohroženi vážnou újmou. Nebylo zjištěno rovněž žádné nebezpečí, které by představovalo ohrožení práv účastníků vyplývajících z mezinárodních závazků České republiky a tedy porušení zásady non-refoulement. Žalovaný rovněž správně připomenul, že manžel žalobkyně a) a otec ostatních žalobců žije v Rusku a všichni tedy mají reálnou možnost cestovat za ním, pokud se nechtějí vrátit do země původu. Proti této úvaze žalovaného nevznesla žalobkyně a) žádnou námitku. Soud dodává, že za nelogickou považuje obavu žalobkyně a). že by měla v Rusku stejné problémy jako na ………………, když sama uvedla, že manžel, ač na …………… měl dle jejího tvrzení čelit stejnému obviňování, žije v ………… bez problémů.

Soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2003.č.j. 5 Azs 27/2003-48. www.nssoud.cz, podle kterého „Neuvádí-li žadatel o azyl skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v §12 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění zákona č. 2/2002 Sb., jde o žádost zjevně nedůvodnou, kterou lze zamítnout podle §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu při dodržení lhůty uvedené v §16 odst. 2 tohoto zákona. (Ustanovení §16 odst. 1 písm. f) bylo dříve označeno §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu).

Žalobkyně a) dále vyslovila přesvědčení, že žalovaný pochybil, pokud žalobcům neudělil s ohledem na skutečnosti, které uvedla ve správním řízení, humanitární azyl podle §14 zákona o azylu. Nekonkretizovala, jaké skutečnosti by k udělení humanitárního azylu měly vést. Soud uvádí, že z §16 odst. 1 písm. f) zákona o azylu nevyplývá, že by byl žalovaný povinen se zabývat v případě použití tohoto ustanovení otázkou humanitárního azylu. Dle názoru soudu ani zjištěný skutkový stav neodůvodňoval úvahy o této formě mezinárodní ochrany. Žalobkyně a) o mezinárodní ochranu požádala s nezletilými dětmi, navíc byla těhotná, dle názoru soudu to však samo osobě nebylo důvodem pro úvahy o humanitárním azylu za situace, že nebylo zjištěno, že by byla ve své vlasti pronásledována či ohrožena vážnou újmou. Soud i v této souvislosti připomíná, že všichni účastníci měli možnost odcestovat do Ruska k otci rodiny, nenacházeli se tedy v nijak bezvýchodné situaci.

Krajský soud v Brně na závěr konstatuje, že vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem dospěl k závěru, že správní rozhodnutí bylo vydáno ve shodě se zákonem a žalobu jako nedůvodnou v souladu s § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobci neměli ve věci úspěch a žalovanému žádné náklady řízení nevznikly. Poučení: Proti tomuto rozsudku, který nabývá právní moci dnem doručení (§ 54 odst. 5 s.ř.s.) je přípustná kasační stížnost za podmínek stanovených v § 102 a následujících s.ř.s., která musí být podána do dvou týdnů po doručení rozsudku k Nejvyššímu správnímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Brně ve dvojím vyhotovení. Stěžovatel, který nemá vysokoškolské právnické vzdělání,musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem (§ 105 odst. 2 a § 106 odst. 2 a 4 s.ř.s.)

V Brně dne 18. srpna 2011

Za správnost vyhotovení:
JUDr. Zuzana Bystřická,v.r

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru