Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

56 Az 8/2011 - 29Rozsudek KSBR ze dne 20.10.2011

Prejudikatura

29 Az 11/2005 - 40

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
2 Azs 7/2012 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek

56Az 8/2011 - 29

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Bystřickou v právní věci žalobkyně K. T., zast. JUDr. Pravoslavem Svobodou, advokátem se sídlem Údolní 8, 400 01 Ústí nad Labem, proti žalovanému Ministerstvu vnitra České republiky se sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 2. 2011, č.j. OAM-45/ZA-ZA06-ZA04-2011,

takto:

I. Rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR, odboru azylové a migrační politiky ze dne 23. 2. 2011, č.j. OAM-45/ZA-ZA06-ZA04-2011, se zrušuje pro vady řízení a věc se vrací k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 4.800,-Kč do 30-ti dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce JUDr. Pravoslava Svobody, advokáta se sídlem Údolní 8, 400 01 Ústí nad Labem.

Odůvodnění:

Dne 3. 2. 2011 podala žalobkyně, občanka Ruské federace, žádost o udělení mezinárodní ochrany. Vlast opustila v září roku 2009, odjela za synem, který žije v České republice. Byli tak domluveni již při jeho odjezdu z vlasti. Ona je již od mládí nemocná, syn se o ní od dětství stará. Odjela za ním z důvodu svého zdravotního stavu, má řadu chorob. Do vlasti poté jezdila na krátkodobé pobyty pro léky a jednou byla v Moskvě hospitalizována se srdečními a jaterními potížemi. O udělení mezinárodní ochrany požádala, protože jí nebylo prodlouženo její vízum. Ve vlasti nic nemá, nemá tam kde žít a zbytek života chce prožít se svým synem v ČR.

Rozhodnutím Ministerstva vnitra ČR, odboru azylové a migrační politiky ze dne 23.2.2011, č.j. OAM-45/ZA-ZA06-ZA04-2011, byla tato její žádost zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle § 16 odst. 1 písm. f) zák. č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., neboť podle žalovaného žalobkyně v průběhu správního řízení neuváděla žádné důvody, pro které lze udělit některou z forem mezinárodní ochrany podle § 12 a § 14a zákona o azylu. Při posuzování otázky, zda žalobkyně splňuje podmínky pro udělení doplňkové ochrany podle ust. § 14a zákona o azylu, posoudil výpovědi žalobkyně a konstatoval, že žalobkyně v souvislosti s návratem do Ruska nezmínila žádnou ze skutečností, kterou by bylo možné podřadit vážné újmě ve smyslu zákona o azylu, když z řízení vyplývá, že žalobkyně odmítá návrat do vlasti z důvodů možných existenčních potíží a z důvodu svého zdravotního stavu, neboť by nebyla schopná se sama o sebe postarat.

V žalobě ze dne 11. 3. 201 a v jejím doplnění ze dne 12. 4. 2011 žalobkyně namítala, že žalovaný nedostatečně zjistil skutečnosti, které odůvodňují podání žádosti o mezinárodní ochranu a nepřihlédl dostatečně k hrozbě vážné újmy v souvislosti s jejím zdravotním stavem. Vyslovila nesouhlas s postupem správních orgánů, pokud jí bylo zrušeno povolení k pobytu. Uvedla, že si dostatečně neuvědomila podstatu žádosti o udělení mezinárodní ochrany proto se zmínila jen okrajově o dvojím únosu a o právních poměrech ve své vlasti, v městě N. v K. B., jedné z kavkazských republik kdy byla přítomna při schůzce syna s jeho přítelem, který byl nucen vyhrožováním k prodeji výrobny alkoholických nápojů a vyslechla jejich rozhovor. Následně došlo k zastřelení přítele syna a k postřelení dalšího člověka. Žalobkyně musela podat svědectví o tom, co při schůzce slyšela. Věc není dodnes uzavřena a dle informací příbuzných je žalobkyně z uvedeného důvodu v N. ohrožena. Dalším důvodem pro nesouhlas s napadeným rozhodnutím je otázka jejího zdravotního stavu, který se v posledních letech značně zhoršil, má problémy především se srdcem a psychikou, stálou péči ji poskytuje právě syn, žijící v České republice již od roku 1999 na základě povolení trvalému pobytu. V zemi původu nemá žádné zázemí. U nich je běžná úcta dětí vůči rodičům a jejich péče ve stáří a nemoci. Tuto péči jí syn osobně zajišťuje.

V doplnění žaloby žalobkyně zdůraznila, že má vážné zdravotní potíže. V ČR měla povolen do 15. 12. 2010 dlouhodobý pobyt. Z důvodu stupňujících se zdravotních potíží se srdcem přerušila na základě vlastní žádosti platby sociálního pojištění. Domnívala se, že nic neporušuje a je oprávněna na kratší dobu, když ze zdravotních důvodů nepodniká a nemá příjem, přerušit platby sociálního pojištění. Pro údajné přerušení podnikání jí však bylo zrušeno povolení k pobytu. Žalobkyně nemá žádné finanční požadavky vůči českému státu ani nežádá o ubytování. Veškeré její potřeby hradí její syn, který se o ni v případě potřeby stará. Podání žádosti o povolení pobytu z důvodu sloučení rodiny jí bylo odborem azylové a migrační politiky v Ústí nad Labem odmítnuto. Žalobkyně se domnívá, že by jí měl být udělen azyl z humanitárních důvodů. V doplnění žaloby ze dne 19.5.2011 žalobkyně uvedla, že je přesvědčena, že se na její případ vztahuje pravidlo „non refoulement“, neboť by její osobní svoboda případně i život byly v případě jejího vyhoštění ohroženy.

V podání ze dne 26.8.2011 žalobkyně navrhla soudu, aby zrušil žalobou napadené rozhodnutí žalovaného.

Žalovaný v písemném vyjádření ze dne 9.5.2011 navrhl, aby soud žalobu zamítl, neboť má za to, že podaná žaloba nijak nezpochybňuje správnost a zákonnost napadeného rozhodnutí. V průběhu řízení bylo dostatečně prokázáno, že žalobkyně neuvedla skutečnosti svědčící o tom, že by mohla být vystavena pronásledování z důvodů uvedených v § 12 zákona o azylu nebo že jí hrozí vážná újma podle § 14a téhož zákona. Žalovaný zdůraznil, že v řízení o udělení mezinárodní ochrany je nejpodstatnějším podkladem výpověď samotného žadatele a právě jejím rozsahem je žalovaný při rozhodování vázán. Nic z toho, co žalobkyně uvedla v žalobě ohledně své přítomnosti při schůzce syna a následných problémů nesdělila ve správním řízení, ač tuto možnost měla – jak v žádosti, tak ve vlastnoručně psaném prohlášení během pohovoru. V rámci přezkoumávání zákonnosti správních rozhodnutí ve správním soudnictví je rozhodující skutkový stav, který tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí. I když se žalobkyně tento stav snaží vysvětlit svojí frustrací z postupu správních orgánů a tím, že si neuvědomila podstatu žádosti o udělení mezinárodní ochrany, nelze takový postup považovat za ospravedlňující. Žalovaný nepopírá, že postavení žalobkyně z hlediska jejího dalšího soužití se synem na území ČR je obtížně řešitelné, uvádí však, že je pouze na žalobkyni, aby využitím dostupných prostředků (a to nejen na území ČR) dosáhla udělení nového pobytového oprávnění. Navíc syn žalobkyně je ruský státní občan, ani jemu nebrání nic v případném návratu do Ruské federace za účelem zajištění pomoci žalobkyni. K žádosti žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany s přihlédnutím k humanitárním důvodům žalovaný uvádí, že s ohledem na zamítnutí žádosti o azyl jako zjevně nedůvodné, nebyl povinen se zabývat posuzováním existence důvodů hodných zvláštního zřetele podle § 14 zákona o azylu.

V řízení podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního s. ř. s., přezkoumává soud napadené rozhodnutí správního orgánu v tom rozsahu a z těch hledisek, které žalobce v podané žalobě uvede , neboť je vázán vymezením žalobních bodů (§75 odst. 2. s. ř. s. ). Při přezkoumání soud vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu ( § 75 odst. 1 s. ř. s. ).

Soud se uplatněnými námitkami žalobkyně zabýval ve vztahu k výroku žalovaného o zamítnutí žádosti žalobkyně jako zjevně nedůvodné zákona o azylu, neboť zde shledal námitky žalobkyně důvodnými.

Soud dospěl k závěru, že v předmětném řízení došlo k vadám a jsou dány podmínky pro zrušení napadeného rozhodnutí, proto v souladu s § 76 s.ř.s. rozhodl bez nařízení jednání.

Ze správního spisu soud zjistil, že žalobkyně podala žádost o udělení mezinárodní ochrany dne 3.2.2011, je státní občankou ……, má dva syny, o jednom z nich neví, kde žije, druhý žije v ČR, má zde povolen trvalý pobyt. Žalobkyně pracovala 35 let jako zdravotní sestra, od roku 2002 pobírá invalidní důchod. Vlast opustila na 3měsíční turistické vízum v roce 2009, kdy odjela na základě pozvání syna, který v té době již žil v ČR. Poté si vyřídila veškeré doklady k podnikání, odjela do M. a na české ambasádě si vyřídila české roční vízum, které si v ČR dvakrát prodloužila o další dva roky. Do Ruska jezdila na krátkodobé pobyty pro léky a jednou ležela v nemocnici v Moskvě s problémy se srdcem a s játry. O mezinárodní ochranu požádala proto, že jí nebylo prodlouženo vízum, což nečekala, v Rusku vůbec nic nemá a nemá tam kde žít, za svůj důchod si nemůže ani pronajmout byt. Chce prožít zbytek života se svým synem, který se o ni stará. Z důvodu svého zdravotního stavu nemůže žít sama. Od svých sedmnácti let je nemocná a musí brát léky proti vysokému tlaku, potřebuje léky na podporu odvodnění organizmu, léčí se s řadou nemocí. Žalobkyně označila značné množství chorob, které u ní byly zjištěny. V Rusku jí byla přiznána invalidita. Uvedla rovněž, že dne 13.2. byla odvezena z PřS v Zastávce do nemocnice, kde jí bylo doporučeno pozorování, avšak toto pro jazykovou bariéru odmítla s tím, že se chce léčit v Ústí nad Labem. Její syn má v ČR trvalý pobyt, žije zde už 13 let. V Česku se žalobkyně neléčila, protože měla jen zdravotní pojištění, které jí krylo pouze zavolání první pomoci, jen základní péči. Pouze v lednu 2011 byla hospitalizována v nemocnici, když měla srdeční záchvat. Syn žijící v ČR ji už od dětství pomáhal při zdravotních problémech, od sedmi let jí píchal injekce. Žalobkyně uvedla, že se svými zdravotními potížemi nechce nikoho obtěžovat, její syn se o ni postará. Ona sama již ví, jaké má užívat léky. Vyslovila přání požádat ze zdravotních důvodů o humanitární azyl. Její zdravotní stav jí dle jejího názoru nedovoluje, aby odjela do Moskvy. Z důvodu svého zdravotního stavu nemůže žít sama. Nežádá žádnou materiální pomoc, chce jen dožít se synem. Žalobkyně ve správním řízení rovněž uvedla, že se v zemi původu potýkala s jednáním svého bývalého manžela, dále měla nepříjemnosti kvůli podnikání svých synů, dvakrát mělo dojít k pokusu o její únos.

Soud se ztotožňuje se žalovaným, pokud ve skutečnostech tvrzených žalobkyní nehledal důvody pro udělení mezinárodní ochrany uvedené v §12 a §14a zákona o azylu. Proti těmto závěrům žalobkyně v žalobě ani nevznesla žádné konkrétné žalobní námitky.

Pokud žalobkyně uvedla v žalobě nová tvrzení ohledně problémů, které jí vznikly v důsledku přítomnosti na schůzce syna s jeho přítelem, soud připomíná, že se jedná o nová skutková tvrzení. Soud při přezkumu správního rozhodnutí vychází ze skutkového a právního stavu, daného v době rozhodování správního orgánu. K těmto novým tvrzením tedy nelze přihlédnout.

Soud však dospěl k závěru, že žalovaný pochybil, pokud se nezabýval zdravotním stavem žalobkyně a vzhledem k jejím tvrzením o důvodech, z jakých se snaží setrvat v České republice se svým synem, nepřistoupil k úvahám o možném udělení humanitárního azylu. Žalobkyně ve správním řízení vysloveně uvedla, že jí jde o azyl z humanitárních důvodů,

popsala řadu svých zdravotních problémů, tvrdila, že je odkázána na pomoc svého syna. Žalovaný však tato její tvrzení pouze stručně vyhodnotil v úvahách ve vztahu k §12 zákona o azylu, kdy konstatoval, že jí v zemi původu nebyla upírána zdravotní péče, během pobytu v ČR se tam vracela pro léky. Zcela však pominul, že žalobkyně především zdůrazňovala v souvislosti se svým zdravotním stavem svou závislost na pomoci syna, žijícího v ČR na základě povolení k trvalému pobytu. Tvrdila, že se bez jeho pomoci nemůže obejít, uváděla, jak jí pomáhá již od dětství. Dle názoru soudu bylo za těchto okolností na místě, aby žalovaný přistoupil ke zvážení možnosti udělení humanitárního azylu. Soud nikterak nepředjímá výsledek správního uvážení žalovaného, vytýká mu však, že k takovému uvážení vůbec nepřistoupil.

Při svém rozhodování soud vycházel z rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, ze dne 30. 6. 2006, č.j. 29Az11/2005-40, podle kterého: „V případě, kdy věk žadatelky o azyl je vyšší než 80 let a sama poukazuje na svůj nedobrý zdravotní stav je fakt, že správní orgán nepřistoupl k případné úvaze o využití § 14 zákona o azylu a aplikoval § 16 odst. 1 písm. g) tohoto zákona, je důvodem pro zrušení jeho rozhodnutí“.

S ohledem na výše uvedené soud rozhodnutí žalované v souladu s § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. zrušil pro nepřezkoumatelnost, neboť neobsahuje hodnocení zjištěných skutečností ohledně zdravotního stavu žalobkyně ve vztahu k tvrzené závislosti na péči syna, žijícího trvale v České republice.

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobkyně měla ve věci úspěch. Náklady řízení jí vznikly v souvislosti se zastoupením, neboť udělila plnou moc advokátovi. Soud určil odměnu částkou 4.200,- Kč, režijní paušál částkou 600,- Kč, celkem 4 800,- Kč. Jednalo se o 2 úkony právní služby po 2 100,- Kč, režijní paušál za 2 úkony po 300,- Kč (podle vyhlášky č. 276/2006 Sb., §9 odst. 3 písm. f), §11 odst. 1 písm. b), d), g), §13 odst. 3 , §14 odst. 2). Konkrétně se jednalo o přípravu a převzetí zastoupení a sepis doplnění žaloby.

Poučení: Proti tomuto rozsudku, který nabývá právní moci dnem doručení (§ 54 odst. 5 s.ř.s.) je přípustná kasační stížnost za podmínek stanovených v § 102 a následujících s.ř.s., která musí být podána do dvou týdnů po doručení rozsudku k Nejvyššímu správnímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Brně ve dvojím vyhotovení. Stěžovatel, který nemá vysokoškolské právnické vzdělání,musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem (§ 105 odst. 2 a § 106 odst. 2 a 4 s.ř.s.)

V Brně dne 20. října 2011
JUDr. Zuzana Bystřická, v.r.

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru