Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

56 Az 71/2010 - 31Rozsudek KSBR ze dne 03.09.2010

Prejudikatura
9 Azs 5/2009 - 65
Oprav. prostředek / ústav. stíž.
7 Azs 1/2011 (odmítnuto)

přidejte vlastní popisek


56 Az 71/2010 – 31

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Bystřickou v právní věci žalobce D.D., proti žalovanému Ministerstvu vnitra České republiky, Nad Štolou 3, poštovní přihrádka 21/OAM, 170 34 Praha 7, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 5. 2010, č. j. OAM-122/LE-PA03-PA03-2010,

takto:

I. Žaloba se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. III. Tlumočnici Ing. Cend-Ajúš Staňkové, bytem Středová 4786, 760 05 Zlín, se přiznává odměna za tlumočnický úkon ve výši 350,- Kč, která jí bude vyplacena do 30-ti dnů od právní moci tohoto rozsudku z účtu Krajského soudu v Brně.

Odůvodnění:

Žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 5. 2010, č. j. OAM-122/LE-PA03-PA03-2010, které nabylo právní moci dnem 27. 5. 2010. Tímto rozhodnutím bylo zastaveno řízení o udělení mezinárodní ochrany podle ust. § 25 písm. i) zák. č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“) a bylo rozhodnuto, že žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná podle ust. § 10a písm. e) zákona o azylu.

Žalobce namítal, že v předcházejícím řízení o udělení mezinárodní ochrany byl zkrácen na svých právech. Namítal porušení ust. § 3, § 50 odst. 2, 3 a § 68 odst. 3 zák. č. 500/2004 Sb., správní řád ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Dle jeho názoru správní orgán rozhodl v rozporu se skutkovým stavem, neopatřil si potřebné důkazy a proto je napadené rozhodnutí nezákonné. Je přesvědčen, že splňuje zákonné podmínky pro udělení doplňkové ochrany ve smyslu ust. § 14a zákona o azylu a má za to, že jeho vycestování by bylo porušením ust. § 14a odst. 2 písm. d) zákona o azylu a to z důvodu
2

pokračování

56 Az 71/2010

rozporu s čl. 8 Evropské úmluvy o lidských právech, neboť na území ČR žije jeho manželka a vycestování žalobce zamezí jakoukoliv realizaci rodinného života, neboť nelze po manželce žádat, aby opustila území ČR. Má za to, že skutkový stav odůvodňuje opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, z toho důvodu správní orgán pochybil při aplikaci ust. § 10a zákona o azylu. Žalobce dále uvedl, že v roce 2007 mu obyvatelka Mongolska nabídla zprostředkování práce v Jižní Koreji, žalobce našel 11 lidí, vybral od nich peníze za zprostředkování, které odevzdal zprostředkovatelce, která ovšem zmizela i s penězi. Lidé chtěli vrátit peníze po žalobci, obrátili se i na policii, která žalobce zatkla na několik dní. Žalobce se poté skrýval, uvedl, že jej málem zabili a jen zázrakem se mu podařilo odjet z Mongolska. Žalobce je přesvědčen, že mu v Mongolsku hrozí smrt a policie mu nepomůže.

Ve svém vyjádření ze dne 30. 6. 2010 žalovaný uvedl, že žaloba není důvodná a navrhl její zamítnutí. Žalobce žádá opětovně o mezinárodní ochranu ze stejných důvodů jako v předcházejícím řízení. Neuvedl žádné nové skutečnosti, které nebyly bez jeho vlastního zavinění předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení. Vzhledem k tomu došlo k naplnění podmínek ust. § 10a písm. e) zákona o azylu a žalovaný nebyl povinen se zabývat otázkou udělení mezinárodní ochrany podle §12 a 14a zákona o azylu. Dle názoru žalovaného měl žalobce svůj pobyt řešit podle jiných předpisů, než je zákona o azylu. Jeho manželka je Mongolskou státní příslušnicí, v ČR pobývá na základě pracovního víza, nic jí nebrání v návratu do Mongolska. Žalobce tedy může svůj rodinný život realizovat v zemi původu. Žalovaný je přesvědčen, že svým rozhodnutím neporušil žádné právní předpisy, kterými je povinen se řídit, ani mezinárodní smlouvy.

Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 22. 7. 2010, č. j. 56 Az 71/2010 – 21 byl žalobě na návrh žalobce přiznán odkladný účinek dle ust. § 73 odst. 2 zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).

Ve věci proběhlo dne 3. 9. 2010 jednání před Krajským soudem v Brně. Žalobce uvedl, že pohovor o žádosti byl velmi stručný, chtěl by zůstat v ČR, chce zde žít s manželkou, nemá se kam vrátit. Žalovaný konstatoval, že žalobce měl ve správním řízení dostatečný prostor ke sdělení svých důvodů a veškeré skutečnosti mohl uvést ve vlastnoručním prohlášení.

Soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů a hledisek uvedených v žalobě, přičemž vyšel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.).

Pokud jde o žalobní body vytýkající žalovanému porušení § 3 a § 50 odst. 2 a 3 správního řádu, nemůže soud žalobci přisvědčit. V řízení o žádosti o udělení mezinárodní ochrany řádné zjištění skutkového stavu věci spočívá především v tom, že žadateli je dána možnost podat úplnou a pravdivou výpověď o důvodech, které jej vedly k opuštění vlasti. Žalobci byl poskytnut dostatečný prostor aby uvedl vše, co považuje za důležité pro rozhodování o žádosti, otázky, na které odpovídal v rámci pohovoru mu byly kladeny takovým způsobem, aby byly objasněny všechny relevantní skutečnosti. Žalovaný ve věci provedl dostatečné dokazování, jehož rozsah byl určen skutečnostmi tvrzenými žalobcem. Při projednání předmětné věci bylo rozhodující, že se jednalo o žádost opakovanou. Žalovaný své rozhodnutí dostatečně srozumitelně a přesvědčivě odůvodnil, zabýval se všemi rozhodnými
3

pokračování
56 Az 71/2010-32

skutečnostmi. Z tvrzení žalobce vyvodil správné skutkové závěry. Vzhledem k tomu soud shledal nedůvodnou rovněž námitku porušení § 68 odst. 3 správního řádu. V postupu žalovaného neshledal soud žádné pochybení.

U uvedených žalobních námitek, vytýkajících žalovanému ustanovení správního řádu nelze přehlédnout, že se žalobce omezil pouze na obecná tvrzení doprovázená doslovnými citacemi ustanovení správního řádu. Žádná konkrétní pochybení správního orgánu žalobce neuvedl, a proto se jimi soud mohl zabývat pouze v obecné rovině.

Žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany byla shledána nepřípustnou dle § 10a písm. e) zákona o azylu a z tohoto důvodu bylo řízení o udělení mezinárodní ochrany dle § 25 písm. i) téhož zákona zastaveno. Základem rozhodnutí žalovaného správního orgánu a následně i krajského soudu bylo tedy ověření naplnění skutečností pro možnou aplikaci ustanovení § 10a písm. e) zákona o azylu. Soud se rozhodnutím žalovaného zabýval v mezích vymezených žalobními body.

Při přezkumu soud vycházel z rozsudku Nejvyššího správního soudu v Brně ze dne 11. 6. 2009, č. j. 9 Azs 5/2009 – 65, www.nssoud.cz, kde tento konstatoval, že: „Hlavním smyslem a účelem možnosti podat opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany je postihnout případy, kdy se objeví takové závažné skutečnosti, které by mohly ovlivnit hmotněprávní postavení žadatele a které nemohl uplatnit vlastní vinou během předchozího pravomocně ukončeného řízení. Při opakovaném podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany je proto nutno důsledně dbát na splnění těchto podmínek, které mají na straně jedné garantovat určitou přidanou hodnotu této nové žádosti, jenž může vést k jinému rozhodnutí než u žádosti předchozí, a na straně druhé zajistit, aby nedocházelo k účelovému podávaní opakovaných žádostí.“

Ze správního spisu soud zjistil, že dne 17. 5. 2010 podal žalobce svou druhou žádost o udělení mezinárodní ochrany, potvrdil, že jeho obavy v případě návratu do země původu jsou shodné s těmi, které žalovanému sdělil již v průběhu prvního pravomocně ukončeného řízení, tj. vyhrožování lidí blízkých zprostředkovatelce práce a dluh vůči lidem od kterých jsem vybral peníze za zprostředkování, dále skutečnost, že jeho manželka, rovněž státní příslušnice Mongolska, pobývá na území České republiky na základě platného povolení k pobytu a žalobce zde chce zůstat s ní.

Ve vztahu k tvrzení stěžovatele týkajícímu se jeho obav z návratu do země původu v důsledku vyhrožování ze strany věřitelů a osob blízkých zprostředkovatelce práce soud uvádí, že tyto důvody byly posouzeny již v předchozím řízení o udělení mezinárodní ochrany. Žalobce v České republice poprvé požádal o udělení mezinárodní ochrany dne 2. 4. 2010, jako důvod uvedl vyhrožování věřitelů a příbuzných zprostředkovatelky práce a dále legalizaci pobytu v ČR, neboť jeho manželka zde legálně pracuje, má všechny doklady v pořádku. Tato žádost o udělení mezinárodní ochrany byla zamítnuta rozhodnutím žalovaného ze dne 26. 4. 2010, č. j. OAM-133/ZA-06-ZA14-2010, jako zjevně nedůvodná dle § 16 odst. 1 písm. d) zákona o azylu, neboť bylo shledáno, že Mongolsko je bezpečnou zemí původu ve smyslu zákona o azylu.

Vzhledem ke zjištění, že žalobce v opakované žádosti neuvedl nové skutečnosti, je soud, shodně se žalovaným toho názoru, že byly naplněny podmínky pro aplikaci § 10a písm.
4

pokračování
56 Az 71/2010

e) zákona o azylu a zamítnutí žádosti žalobce jako nepřípustné. Žalovaný rovněž vzhledem k užití uvedeného ustanovení správně řízení zastavil podle § 25 písm. i) zákona o azylu.

Soud připomíná, že žalobce v žalobě tvrdil, že žalovaný nesprávně aplikoval § 10a písm. e) zákona o azylu, namítal, že mu měl být udělen azyl, nebo alespoň doplňková ochrana, nikterak však nezpochybňoval závěr žalovaného, že důvody jeho žádosti o mezinárodní ochranu jsou stejné jako v předcházejícím případě. Soud k tomu dodává, že žalovaný v napadeném rozhodnutí rovněž stručně odůvodnil, proč u žalobce nejsou dány důvody pro udělení doplňkové ochrany. Žalobce nevznesl obavy z jednání státních orgánů, žalovanému není známo, že by v případě návratu neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu docházelo k jejich postihu. Neexistence možnosti vážné újmy jasně vyplynula z předchozího řízení, jehož závěrem bylo, že Mongolsko je bezpečnou zemí původu.

Pokud se týká námitky žalobce, že v ČR žije legálně jeho manželka, občanka Mongolska, a v případě jeho vycestování by byly přerušeny jejich kontakty a tím došlo k porušení čl. 8 Evropské úmluvy o lidských právech, soud především konstatuje, že rovněž tuto skutečnost uvedl žalobce již v předchozím řízení. Dále zdůrazňuje, že žalobci a jeho manželce nic nebrání v tom, aby svůj rodinný život realizovali v Mongolsku, kde žije jejich dítě.

Krajský soud v Brně na základě výše uvedeného dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, proto byla ve smyslu ustanovení § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítnuta.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ustanovení § 60 odst.l s.ř.s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V dané věci neúspěšný žalobce právo na náhradu nákladů řízení nemá, žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly, proto soud mu právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal .

V souladu s ust. § 59 odst. 2 s. ř. s. byla přiznána odměna tlumočnice za 1 hodinu tlumočení u jednání soudu dne 3. 9. 2010 ve výši 350,- Kč podle ust. § 17 odst. 1 položka 1 vyhl. č. 37/1967 Sb. ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti tomuto rozsudku, který nabývá právní moci dnem doručení (§ 54 odst. 5 s.ř.s.) je přípustná kasační stížnost za podmínek stanovených v § 102 a následujících s.ř.s., která musí být podána do dvou týdnů po doručení rozsudku k Nejvyššímu správnímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Brně ve dvojím vyhotovení. Stěžovatel, který nemá vysokoškolské právnické vzdělání,musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem (§ 105 odst. 2 a § 106 odst. 2 a 4 s.ř.s.)

V Brně dne 3. září 2010

JUDr. Zuzana Bystřická, v.r.


samosoudkyně
5

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru