Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

56 Az 68/2011 - 27Rozsudek KSBR ze dne 25.04.2012

Prejudikatura

5 Azs 24/2008 - 48

4 Azs 35/2003

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
3 Azs 35/2012 (zrušeno a vráceno)

přidejte vlastní popisek

56Az 68/2011 – 27

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kubenovou v právní věci žalobce: M. T., bytem ……., proti žalovanému Ministerstvu vnitra ČR, odbor azylové a migrační politiky, Poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu,

takto:

I. Rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR, odbor azylové a migrační politiky ze dne 10.11.2011, č.j. ….. sezrušuje pro vady řízení a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Ve včas podané žalobě žalobce uvedl, že rozhodnutím ze dne 10.11.2011 vydané žalovaným pod č.j. ………… byla zamítnuta žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodná dle ust. § 16 odst. 1 písm. f) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů

(zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o azylu). S uvedeným rozhodnutím žalobce nesouhlasí, proto proti němu podává žalobu, jelikož má za to, že v předchozím řízení o udělení mezinárodní ochrany v České republice byl zkrácen na svých právech. Žalobce je státní občan Ukrajiny, do České republiky z ………. přijel 24.3.2007 kvůli problémům s mafiány. V prosinci téhož roku mu bylo uděleno vyhoštění na 2 roky. Dne 19.8.2011 mu bylo uloženo nové rozhodnutí o vyhoštění s dobou trvání na 3 roky a dne 2.11.2011 mu bylo uloženo poslední správní vyhoštění s omezením vstupu na území ČR s dobou trvání na 5 let. Žádost o udělení mezinárodní ochrany žalobce podal z důvodu, že má strach vrátit se zpátky na ………., neboť mu tam vyhrožovaly neznámé osoby, které ho Pokračování
-2-
56Az 68/2011

přiměly k odjezdu z vlasti za to, že s nimi měl v opilosti konflikt a jednoho z mužů následně zranil.

Uvedl, že má za to, že v průběhu správního řízení došlo k nedostatečnému posouzení skutečností správním orgánem, ten nevyšel ze spolehlivě zjištěného stavu věci, nezjistil všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch žalobce, odůvodnění napadeného rozhodnutí žalobce nepřesvědčilo o jeho správnosti a správnosti postupu správního orgánu a neobsahuje objektivní hodnotící úvahu ohledně jeho situace v případě nuceného návratu na…….. Správní orgán se žádostí žalobce zabýval nedostatečně a bez porozumění všech souvislostí. Myslí si, že důvody, které v řízení uvedl v žádosti a v pohovoru jsou svou relevancí dostatečné k udělení minimálně doplňkové ochrany. Žalobce je přesvědčen, že po svém návratu na …….. by byl vystaven nebezpečí vážné újmy způsobené osobami s mafiánskými praktikami, které žalobce v minulosti ohrožovaly zbraní a přinutily opustit území ……... Žalobce nemůžu souhlasit s tím, že si chce žádostí o azyl pouze zlegalizovat svůj pobyt v České republiky. Žádost o mezinárodní ochranu dřív nepodal proto, že o takové možnosti nevěděl. Pokud by o této možnosti věděl už dříve, tak by jí využil. Skutečným důvodem podání žádosti o mezinárodní ochranu je strach z potrestání od mafiánů, které žalobci hrozí v případě návratu na ………. Taktéž mu bylo vytýkáno, že se pro pomoc po incidentu, který byl důvodem jeho odchodu z …………, neobrátil na příslušné orgány na …………. Na ukrajinské státní orgány se rozhodl neobrátit, protože pověst policie na ……… není nejlepší. Za největší problémy považuje přetrvávající korupci, nelidské zacházení v případě zajištění, jestliže se zjistí, že zajištěný obviňuje osobu příbuznou nebo známou osobám sloužícím v policejním sboru. I přesto, že podle oficiálních zpráv policie na ………. disponuje technickým vybavením, které by mělo sloužit k dodržování základních lidských práv a svobod, tak kupříkladu v případě kamer, které jsou instalovány v mnoha policejních stanicích, jsou tyto ve většinu případů vypnuté a tak jen těžko můžou zabezpečovat dodržování lidských práv. Tyto a podobné tvrzení vycházejí např. ze zprávy Amnesty International ,,No evidence off a crime“ z roku 2011.

Dále pak uvedl, že součástí právního řádu ČR je i směrnice Rady č. 2004/83/ES (směrnice). Tato měla být do českého práva transponována ke dni 10.10.2006 (viz. čl. 38 odst. 1 směrnice). Pokud ovšem nebyla transponována v plné míře (domnívá se, že jde o případ žalobce), jsou české orgány zavázány aplikovat přímo (tzv. vertikální přímý účinek směrnice) vůči jednotlivci a pokud ji neaplikují, má jednotlivec právo dovolávat se povinností tam určených vůči státu. Dle čl. 7 písm. 2 směrnice se má zpravidla za to, že ochrana je poskytována, jestliže subjekty – stát nebo strany nebo organizace, včetně mezinárodních organizací, které ovládají stát nebo podstatnou část území státu učiní přiměřené kroky k zabránění pronásledování nebo způsobení vážné újmy, mimo jiné zavedením účinného právního systému pro odhalování, stíhání a trestání jednání představujících pronásledování nebo způsobení vážné újmy, a žadatel má k této ochraně přístup. Má za to, že i podle posledních zpráv ochrana podle směrnice poskytována není, spíše naopak, a tedy okolnosti skutkového stavu odůvodňují podání žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany a tím rozhodnutí správního orgánu zamítnutí jeho žádosti jako zjevně nedůvodné považuje ve světle směrnice za nezákonné. Uvedl, že rozhodně došlo k porušení ust. § 3 správního řádu a § 68 odst. 3 správního řádu a § 12 a § 14 a) zákona o azylu domáhal se proto toho, aby soud Pokračování
-3-
56Az 68/2011 – 28

rozsudkem rozhodnutí žalovaného ze dne 10.11.2011 zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě uvedl, že správní orgán v řízení o udělení mezinárodní ochrany v případě žalobce postupoval v souladu se zákony a jinými právními předpisy, svědomitě a zodpovědně se zabýval danou věcí, vycházel ze zjištěného stavu věci a opatřil si pro rozhodnutí dostatečné podklady, jak je patrno ze spisového materiálu. Obava žalobce z jednání neznámých osob nepředstavují pronásledování ani ohrožení vážnou újmou ve smyslu zákona o azylu. Jednání neznámých osob nebylo zapříčiněno důvody pro azylové řízení významnými, tedy pronásledováním z důvodu rasy, pohlaví, národnosti, náboženství, příslušnosti k určité sociální skupině či pro zastávání politických názorů. Správní orgán si obstaral podklady, se kterými žalobce seznámil. Tento nenavrhoval jejich doplnění, ani se k jejich obsahu nějak nevyjádřil. Ze zjištění žalovaného vyplynulo, že na území …… není vyloučena možnost se domáhat ochrany svých základních lidských práv a svobod u mocenských orgánů státu, případně si ztěžovat na postup policejních či jiných orgánů státní moci. Jestliže ale žalobce ……… orgány veřejné moci o pomoc vůbec nepožádal, nelze usuzovat na to, že by mu nebyly schopny účinnou pomoc poskytnout. Zdůraznil, že nepokusil-li se žadatel získat ochranu prostředky vnitrostátního práva, nemůže mu být poskytnuto mezinárodní forma ochrany. Ta je totiž až poslední možností v situaci, kdy všechny ostatní nástroje práva selhaly. I s ohledem na tyto skutečnosti nesouhlasí žalovaný s provedením navrhovaných důkazů, neboť má za to, že nemohou do případu přinést cokoliv nového. Dále upozornil žalovaný na obsah protokolu o vyjádření účastníka řízení, které byly s žalobcem sepsány v souvislosti s řízením ve věci správního vyhoštění, a ve kterých jmenovaný sdělil, že vyjma přítelkyně, kterou má v ČR, neexistuje žádný důvod ani překážka, která by mu znemožňovala vycestování z území ČR. Rovněž i když žalobce namítá, že žádost o udělení mezinárodní ochrany rozhodně nepodal z důvodu snahy legalizovat svůj pobyt v ČR, nelze dle názoru žalovaného přehlédnout, že jmenovaný pobývá v ČR od roku 2007 a svoji situaci se nepokusil za celou dobu nijak vyřešit ani nevyhledal pomoc dříve, cítil-li se

skutečně ohrožen. Tvrzení, že o možnosti podat žádost o udělení mezinárodní ochran nevěděl, nelze považovat za relevantní. Navíc z rozsudků NSS (např. č.j. 2Azs 423/2004 ze dne 20.10.2005 a č.j. 2Azs 137/2005 ze dne 9.2.2006) mimo jiné vyplývá, že ,,…o azyl je nutno požádal bezprostředně poté, co má k tomu žadatel příležitost, a to nejen z hlediska zeměpisného, ale i časového. Jelikož totiž není v zákoně o azyl stanovena konkrétní lhůta, v níž je po překročení hranice potřeba požádal o azyl, je třeba, aby podání žádosti o azyl následovalo skutečně neprodleně po vstupu do ČR, nebrání-li tomu nějaké závažné okolnosti“. Žalovaný má tedy za to, že rozhodl na základě náležitě zjištěného skutkového stavu věci, neshledal však důvodnost aplikace jiného ustanovení než ust. § 16 odst. 1 písm. f) zákona o azylu, neboť žalobce neuvedl žádné skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodu uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14 a) zákona o azylu. Odůvodnění napadeného rozhodnutí je zcela v souladu s příslušnými

právními předpisy. Žalovaný vyslovil všechny závěry, jakož i úvahy, jimiž byl při vyslovování závěrů veden. Navrhoval tedy zamítnutí žaloby jako nedůvodné.

Pokračování
-4-
56Az 68/2011

Žalobce i žalovaný souhlasili s tím, aby soud rozhodl o věci bez nařízení jednání. Soud tedy v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního ve znění pozdějších předpisů (s.ř.s.) rozhodl o žalobě bez nařízení jednání.

V řízení podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního s.ř.s., přezkoumává soud napadené výroky rozhodnutí správního orgánu v mezích žalobních bodů a z těch hledisek, které žalobce v podané žalobě uvede, přičemž vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 a 2 věta první s.ř.s.).

Soud má za to, že žalovaný své rozhodnutí také dostatečně, srozumitelně a přesvědčivě odůvodnil, když se zabýval všemi rozhodnými skutečnostmi v tom směru, zda u žalobce jsou splněny podmínky ust. § 12 zákona o azylu, případně důvody pro udělení doplňkové ochrany podle § 14 a) zákona o azylu.

Ze správního spisu soud zjistil, že žalobce podal žádost o udělení mezinárodní ochrany v ČR dne 3.11.2011. V ní uvedl, že svou vlast opustil 24.3.2007, měl problémy s mafii. V prosinci roku 2007 obdržel v …….. správní vyhoštění na 2 roky. Odjel na …., kde pobýval a pracoval. V prosinci roku 2009 se ze ……. vrátil do …….bez víza a od té doby zde pobývá nepřetržitě. Uvedl, že nikdy v minulosti o azyl nežádal. Dále uvedl, že má obavu vrátit se na ………., protože jemu a jeho rodině hrozí nebezpeče, pokud by se vrátil zpět. Mafie mu vyhrožuje ohrožením na životě, a to nejenom jemu, ale i jeho rodině.

V Protokolu o pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany na území ČR žalobce uvedl, že žil na ………. s rodiči v jejich domě. V roce 1997 ukončil základní školu a poté pracoval v truhlářské dílně drobného podnikatele, kde dělali nábytek na objednávku. Toto dělal až do roku 2002, kdy odešel za prací do …….. Asi po třech měsících se z ……… vrátil, protože mu tam nezaplatili za práci. Potom odjel pracovat do ………., kde asi 5 měsíců přes sezónu pomáhal ve sportovním areálu. Po návratu byl na ……….. do jara 2004, kdy odešel do ………... Tam byl do července 2004. 16.11.2004 se oženil. Od roku 2005 dojížděl za prací do ČR. Pracoval zde na stavbách a toto trvalo do začátku roku 2007. Od března roku 2007 již na Ukrajině nebyl, dva týdny po narození své dcery odjel z ……… natrvalo. Koncem roku 2007 již v ČR neměl povolen pobyt a dostal správní vyhoštění na 2 roky. Českou republiku ale neopustil a dále zde pobýval, pracoval v ………. Nedával žádný důvod policii, aby byli nuceni se na žalobce kontaktovat. Až nyní ho zadrželi dvakrát. V srpnu roku 2011 a v listopadu téhož roku. Dostal 2 krát správní vyhoštění, nejprve na tři roky, potom na pět let. Uvedl na pravou míru své tvrzení, že v prosinci roku 2007 odjel na …….. po dobu správního vyhoštění a v prosinci 2009 se vrátil do ČR. Toto není pravdou, po celou dobu byl v ……... Z vlasti odjel 24.3.2007, 14 dnů po narození dcery. Odjel proto, že oslavoval 10.3.2007 narození dcery a opil se. Při cestě domů byl zbit a okraden čtyřmi neznámými mužmi, kteří jeli kolem autem. Doma pak chodil ještě na brigády a čekal na vhodnou dobu návratu do ………. Protože dcera byla zdravá, chtěl odjet. Náhodně v hospodě poznal dva z mužů, co ho napadli v noci po narození dcery. Žalobce je ,,zmlátil“ a jednomu z nich zlomil ruku. Po dvou nebo třech dnech zastavilo auto a dva muži ho vtáhli do auta a pod pohrůžkou pistole a násilí mu vyhrožovali, že ho zabijí, pokud neodjede z ……….. Chtěli 1000 USD za zranění toho Pokračování
-5-
56Az 68/2011 – 29

muže. Žalobce řekl, že peníze nemá, takže jim stačilo, že odjede z ……. Volali mu asi po dvou týdnech po příchodu do …., neví kde sehnali jeho telefonní číslo. Zdůraznili, aby to měl na paměti a nevracel se na ………. Rodiče mu pak telefonovali, proč se nevrátí domů. Žalobce jim řekl, že je mu v …… dobře a že se nevrátí. Ze strachu před těmi muži se nechce vrátit na ……….. Manželka o jeho problémech neví, rozvedla se s ním asi v roce 2009 nebo 2010, přesně si to nepamatuje. Dále uvedl, že ve své vlasti nikoho o pomoc nepožádal, nestěžoval si nikde u žádných státních orgánů. Z …….. odešel s tím úmyslem, že se tam již nikdy nevrátí. V …… má přítelkyni, nikoho jiného zde nemá. Jedná se o ……., žalobce zná však pouze její křestní jméno, nezná ani její příjmení, bydlí někde v …………. Má na ni telefonický kontakt, příležitostně se navštěvují. Totožnost mužů, se kterým měl konflikt nezná. Na …….. se nechce vrátit s ohledem na uvedené problémy s ,,mafii“. Myslí si, že je tam ohrožen na životě. Na dotaz, zda si myslí, že by se nedalo najít řešení na ………, nebo možnost přestěhovat se do jiné části ………, žalobce uvedl, že toto je zbytečné řešit, na ……… se vrátit nechce. Dále uvedl, že nikdy před odjezdem z …….. neměl žádné problémy se státními orgány. Na dotaz, zda si je vědom skutečnosti, že na …….. existují prostředky, které mu zajistí bezpečnost, např. policie, soudy, nevládní organizace, ombudsman uvedl, že takové možnosti nechtěl využít a nechce ji využít. Dále uvedl, že nepožádal o mezinárodní ochranu dříve, tedy při svém prvním nebo druhém příjezdu do …….., neboť o takové možnosti v roce 2007 ještě nevěděl. Svou budoucnost si představuje tak, že bude žít v ….. natrvalo, chce zde žít a pracovat.

Podle § 16 odst. 1 písm. f) zákona o azylu ve znění účinném pro projednávanou věc se žádost o udělení mezinárodní ochrany zamítne jako zjevně nedůvodná, jestliže žadatel neuvede skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodu uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14 a) zákona o azylu.

Soud se ztotožňuje zcela se závěrem žalovaného, že žalobce v průběhu správního řízení neuvedl skutečnosti, které by odůvodňovaly udělení mezinárodní ochrany dle § 12 a § 14 a) zákona o azylu. Odůvodnění své žádosti o mezinárodní ochranu žalobce uvádí

obavu z ,,mafie“, tedy z mužů, se kterými měl na ……. po narození dcery konflikt. Žalobce v důsledku vyhrožování uvedených mužů nikdy nevyhledal pomoc u příslušných orgánů státu ani netvrdil, že by se v případě potřeby pomoci nedovolal. Uvedl, že předtím, než odjel natrvalo, situaci v ČR znal, protože tu již předtím byl a věděl, že do ČR chce odjet, chce zde žít.

Vzhledem k shora uvedenému je soud toho názoru, že jednak problémy žalobce s několika muži, s nimiž měl konflikt, nejsou přičitatelné státu, jednak žalobce dle názoru soudu problémy s uvedenými muži, které nazývá ,,mafii“, zveličuje, i když je nezpochybnitelné, že původcem pronásledování i vážné újmy dle zákona o azylu mohou být i soukromé osoby. Je však nutné, aby jednání představující pronásledování či vážnou újmu

bylo možné přičítat odpovědnosti státu, což jak je výše uvedeno, nebylo v případě žalobce splněno.

Pokračování
-6-
56Az 68/2011

Krajský soud v Brně tedy dospěl k závěru, že nebylo zjištěno, že by žalobce splňoval podmínky ust. § 12 nebo § 14 a) zákona o azylu. Z tohoto pohledu žalovaný postupoval správně.

Přesto Krajský soud v Brně napadené rozhodnutí zrušil a v tomto směru se odvolává na názor Nejvyšší správní soud vyjádřený v rozsudku č.j. ………, z něhož vyplývá, že žádost o poskytnutí mezinárodní ochrany posuzuje správní orgán na základě skutečností, které žadatel uvede, či které ve správním řízení jinak vyjdou najevo, a to z hlediska všech zákonných forem této ochrany, které se k těmto skutečnostem vztahují. Zamítnout žádost podle § 16 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, může správní orgán jen tehdy, nepřichází-li v úvahu žádná z takovýchto forem mezinárodní ochrany; tento závěr musí v rozhodnutí odůvodnit.

Krajský soud v Brně ještě cituje z uvedeného rozsudku:

Rozšířený senát se ztotožňuje se závěrem obsaženým v citovaném rozsudku ze dne 10.2.2004, č.j. ………., že jsou-li relevantní důvody pro případné udělení humanitárního azylu podle § 14 zákona o azylu, nelze žádost zamítnout jako zjevně nedůvodnou podle § 16 zákona o azylu. Odlišně však chápe samotnou podstatu institutu zamítnutí žádosti jako zjevně nedůvodné podle § 16 zákona o azylu. Podle citovaného rozsudku a na něj navazující judikatury, jde vlastně o procesní rozhodnutí, jímž se řízení o žádosti končí, aniž by byla žádost z hlediska možných důvodů pro udělení jednotlivých forem mezinárodní ochrany meritorně posouzena. Ve shodě s argumentací vyjádřenou v citovaném rozsudku ze dne 15.8.2008, č.j. ………., je podle názoru rozšířeného senátu rozhodnutí o zamítnutí žádosti o udělení mezinárodní ochrany podle § 16 zákona o azylu rozhodnutím hmotněprávním, což

je dáno právě tím, že tímto rozhodnutím žádost z hlediska hmotněprávních ustanovení § 12 až 14 b) zákona o azylu, tj. z hlediska všech zákonných forem mezinárodní ochrany, posouzena jako zjevně nedůvodná, a že tedy zjevně nejsou splněny podmínky pro udělení azylu ani doplňkové ochrany z žádného ze zákonem vymezených důvodů.

V bodě 23 uvedeného rozsudku uvedeno, že zjevnou nedůvodnost žádosti o udělení mezinárodní ochrany je však nutno posuzovat z hlediska forem mezinárodní ochrany upravených zákonem o azylu. Žádost o udělení mezinárodní ochrany lze tedy zamítnout, podle § 16 zákona o azylu pouze tehdy, je-li skutečně zjevně nedůvodná nejen z hlediska § 12 a § 14 a) zákona o azylu, ale i z hlediska § 13, § 14 a § 14 b) zákona o azylu. Tomu

nebrání ani dikce § 14 zákona o azylu. I v případě rozhodnutí podle § 16 zákona o azylu totiž, jak již bylo řečeno, musely být v předchozím řízení nutně zvažovány případné důvody pro udělení azylu podle § 12 zákona o azylu. Pokud nebyly shledány, tedy žádost byla vyhodnocena z hlediska tohoto ustanovení jako zjevně nedůvodná, je třeba se dále zabývat tím, zda zde nejsou relevantní důvody podle § 14 zákona o azylu. Obdobné závěry platí Pokračování
-7-
56Az 68/2011 – 30

i pro azyl a doplňkovou ochranu za účelem sloučení rodiny podle § 13 a § 14 b) zákona o azylu.

V případě žalobce je zjevné, že z pohledu ust. § 14 zákona o azylu situace žalobce posuzována nebyla.

Krajský soud v Brně proto rozhodnutí žalovaného ze dne 10.11.2011 zrušil dle ust. § 78 odst. 1 s.ř.s. pro vady řízení a věc vrací žalovanému k dalšímu řízení.

V něm, před vydáním nového rozhodnutí bude možnost udělení azylu u žalobce posuzována i z pohledu ust. § 14 zákona o azylu.

Pokud jde o náklady řízení, žalobce ve věci měl úspěch, náklady řízení mu nevznikly, proto bylo rozhodnuto tak, jak ve výroku rozsudku uvedeno.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno, ve dvojím vyhotovení. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Brně dne 25. dubna 2012

JUDr. Jana Kubenová, v. r.

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru