Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

56 Az 45/2011 - 32Rozsudek KSBR ze dne 21.12.2011

Prejudikatura

4 Azs 129/2005

3 Azs 22/2004

5 Azs 27/2003

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
8 Azs 14/2012 (odmítnuto)

přidejte vlastní popisek

56Az 45/2011-32

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kubenovou v právní věci žalobkyně V. Z. , zast. Mgr. Monikou Hulovou, advokátkou se sídlem Skorkov 40, 294 74 Předměřice nad Jizerou, proti žalovanému Ministerstvu vnitra České republiky, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Nad Štolou 3, P.O.Box 21/OAM, 170 34 Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění:

19.8.2011 podala žalobkyně, státní příslušnice Ukrajiny, žádost o udělení mezinárodní ochrany. Uvedla, že svou vlast opustila na jaře r. 2009, protože jí a jejímu manželovi vyhrožoval bratr jeho první ženy. Vyhrožoval proto, že manžel se rozvedl s jeho sestrou. Asi v r. 2004 tento muž žalobkyni napadl nožem a ona potratila. Problémy jí a manželovi začaly od r. 2000. Jezdili do ČR a mysleli si, že problémy přejdou. V r. 2009 prodali dům, aby měli na cestu a rozhodli se, že v ČR už zůstanou.

Pokračování
- 2 -
56 Az 45/2011

Rozhodnutím žalovaného ze dne 31.8.2011, č.j. OAM-237/ZA-ZA06-ZA14-2011 byla žádost žalobkyně zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle § 16 odst. 1 písm. f/ zák. č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zák. č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Žalovaný dospěl k závěru, že žalobkyně neuvedla žádné skutečnosti svědčící o tom, že by mohla být v zemi původu vystavena pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo ohrožena vážnou újmou dle § 14a zákona o azylu.

V zákonem stanovené lhůtě podala žalobkyně proti tomuto rozhodnutí žalobu. V ní namítala porušení ust. § 2 a § 3 zák. č. 500/2004 Sb., správní řád a současně porušení § 50 odst. 4 správního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Uvedla, že má strach vrátit se na Ukrajinu z důvodu ohrožení na životě a zdraví ze strany bratra manželovi bývalé manželky. Bratr bývalé manželky jí vyhrožoval ublížením na zdraví s nožem, následkem čehož žalobkyně přišla o dítě. Po této události měla dlouhou dobu psychické problémy a nemohla přijít do jiného stavu. Jejímu manželovi vyhrožoval bezdůvodně fyzickou likvidací, několikrát ho fyzicky napadl a ve dvou případech byl manžel hospitalizován v nemocnici po dobu 2 týdnů. Uvedla, že ačkoli na bratra bývalé manželky podali společně s manželem několik stížností pro jeho chování v místě jeho pracoviště – je zaměstnán jako zástupce velitele na obvodním oddělení policie, nikdy nedošlo k vyřízení žádné stížnosti a celá záležitost byla odložena. Žalobkyně má za to, že tak splňuje podmínky pro udělení azylu, neboť zákon o azylu definuje pronásledování také jako opatření působící psychický nátlak nebo jiná obdobná jednání, pokud jsou prováděna, podporována nebo trpěna státními orgány, stranami nebo organizacemi ve státě, jehož je cizinec státním občanem. Manželův bývalý švagr pracoval jako státní úředník ve složkách policie, zneužíval svého postavení k tomu, aby mohl bezdůvodně ohrožovat na zdraví a životě žalobkyni. Žalobkyně nedosáhla nápravy ani tehdy, kdy podala podnět k přešetření jeho chování. Stížnost nebyla příslušnými orgány rozhodnuta a žalobkyně tak byla vystavena hrozbě násilného protiprávního jednání bývalého manželova švagra. Záležitost je o to vážnější, že bývalý švagr jednal v postavení veřejného činitele – policejního orgánu. Žalobkyně uvedla a doložila, že je opět těhotná a v případě návratu na Ukrajinu by tak byla opět vystavena hrozbě násilného chování bývalého švagra manžela a mohla by tak znovu přijít o dítě a psychicky se zhroutit.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že rozhodl na základě řádně zjištěného stavu věci a dal žalobkyni dostatečný prostor uvést všechny důvody, kvůli kterým o mezinárodní ochranu žádá. Odchod žalobkyně z vlasti dle žalovaného nebyl motivován žádným z důvodů taxativně vyjmenovaných v § 12 zákona o azylu a rovněž jí namítané obavy z návratu nelze podřadit vážné újmě, jak má na mysli § 14a téhož zákona. Žalobkyně se obává jednání manželova bývalého švagra, toto však nemá žádnou souvislost s azylově relevantními důvody. Nelze hovořit ani o tom, že by ukrajinské státní orgány uvedené jednání tolerovaly či podporovaly. Pokud byla žalobkyně nebo její manžel nespokojeni s postupem policistů, kterým dali podnět k přešetření chování bývalého manželova švagra, měli možnost se obrátit na personální odbor Ministerstva vnitra nebo odbor vnitřní bezpečnosti, které se zabývají stížnostmi na neoprávněný postup policisty, rovněž měli možnost využít institutu Veřejného ochránce práv. Tyto možnosti potvrzuje použitá informace MZV č.j. 129871/2010-LPTP ze dne 19.1.2010, k č.j. MV-92160-1/OAM-2009. Žalovaný má zato, že rozhodl na základě náležitě zjištěného skutkového stavu věci, neshledal však důvodnost aplikace jiného ustanovení než ust. § 16 odst. 1 písm. f/ zákona o azylu. Navrhoval, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

Pokračování
- 3 -
56 Az 45/2011-33

Oba účastníci souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání.

V řízení podle části třetí., hlavy II., dílu prvního s.ř.s. přezkoumává soud napadené výroky rozhodnutí správního orgánu v mezích žalobních bodů a z těch hledisek, které žalobce v podané žalobě uvede. Při přezkumu napadeného rozhodnutí vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 a odst. 2 věta první s.ř.s.). Nejprve se soud zabýval námitkami žalobkyně, napadajícími porušení správního řádu, konkrétně ust. § 2, § 3 a § 50 odst. 4 správního řádu. Po přezkoumání průběhu správního řízení a napadeného rozhodnutí soud konstatuje, že tyto námitky důvodné nejsou. Žalovaný v řízení postupoval v souladu se správním řádem, vůči žalobkyni splnil své poučovací povinnosti a přistupoval k ní způsobem, který byl adekvátní vzhledem k charakteru řízení a osobě žalobkyně. Při pohovoru ji kladl takové otázky, aby zjistil možné azylově relevantní skutečnosti, navázal na skutečnosti, které sdělila žalobkyně v žádosti. Při rozhodování vyšel z tvrzení žalobkyně, přihlédl ke všem skutečnostem, které tato sdělila. Rozhodnutí ve věci řádně odůvodnil, uvedl, z čeho při rozhodování vycházel, shrnul tvrzení žalobkyně, uvedl rovněž, jaké úvahy ho k rozhodnutí vedly, a to s ohledem na použitá ustanovení zákona o azylu.

Ze správního spisu soud zjistil, že žalobkyně opustila Ukrajinu na jaře r. 2009, na základě bulharských dokladů, které nechal vyhotovit otec jejího manžela. Tyto doklady však nebyly pravé, což žalobkyně vůbec nevěděla. Otec manžela jim chtěl pomoci, řekl, že jim udělá bulharské občanky, aby mohli normálně cestovat, když je s vízy takový problém. Žalobkyně si myslela, že manžel má nárok na bulharské občanství po svém otci a z toho důvodu ho má i ona. Vůbec netušila, že jim dal falešné doklady. Když policie zjistila, že se jedná o padělané doklady, byl žalobkyni uložen trest vyhoštění na dobu 4 let. Žalobkyně pak uvedla, že jí a manželovi začaly problémy na Ukrajině v r. 2000, kdy se její nynější manžel rozvedl. Oba začal obtěžovat bratr jeho bývalé manželky, který je policista. Několikrát manžela zbil i se svými kamarády, manžel byl dokonce 2x hospitalizován, pokaždé po dobu 1 – 2 týdnů. Oběma také slovně vyhrožoval. Žalobkyně i její manžel podávali žaloby, ale nic se s nimi nedělo. Žalobkyně byla v té době, v r. 2004 těhotná, a právě z důvodu shora uvedených potratila. Ona i s manželem si mysleli, že když odjedou pryč a uplyne nějaká doba, vše se uklidní. Do České republiky přijeli poprvé v r. 2002, jednak navštívit manželovu matku, která zde již 9 let žije a má zde dlouhodobý pobyt a také z důvodu obtěžování. V r. 2004 se na Ukrajinu vrátili. Protože měli opět problémy s bývalým švagrem manžela, v r. 2006 opět přijeli do ČR. Měli česká víza na 90 dnů. Nepodařilo se jim je prodloužit, proto po jejich vypršení odjeli zpět na Ukrajinu a vyřídili si polská víza. Byla to multivíza, takže opakovaně krátkodobě ČR navštěvovali. Naposledy odjeli v r. 2009 a už se na Ukrajinu nevrátili. Platnost víz vypršela v červenci r. 2009. K osobě bývalého švagra manžela uvedla, že je policistou na obvodním oddělení v Kyslyčuvata, pod toto oddělení spadá i vesnice, kde žalobkyně s manželem žili. Ví, že bývalý švagr manžela není vedoucím oddělení, ví jen, že je policistou. Ke způsobu vyhrožování uvedla, že jmenovaný k nim chodil domů, vyhrožoval, že manžela zatkne, ohrožoval je, chodíval v průměru 4x do měsíce. Na uvedeného muže podali 2x stížnost poté, co manžela zbil, ten byl hospitalizován a žalobkyně potratila. Stížnost podávali na místo, kde bývalý švagr manžela pracoval. Nic se však s touto stížností nedělo. Na žádné nadřízené orgány stížnost nepodávali a když už chování bývalého švagra manžela nemohli dál snášet, prodali dům a odjeli do ČR za matkou manžela. Se státními orgány ve své vlasti nikdy problémy neměli. Žalobkyni samotnou bývalý švagr manžela nikdy fyzicky nenapadl, pouze ji slovně vyhrožoval a měl při tom i v ruce nůž. Na základě bulharských pasů Pokračování
- 4 -
56 Az 45/2011

pracovala žalobkyně v ČR, když pak přišla kontrola a zjistilo se, že doklady jsou falešné, byl soud a žalobkyně s manželem dostali trest vyhoštění na 4 roky. Žalobkyně tak uvedla, že o mezinárodní ochranu nepožádali s manželem hned po příjezdu do ČR z toho důvodu, že se povídalo, že občané Ukrajiny nemohou žádat o azyl, že to na Ukrajině zakázali, nyní se tato možnost pro ukrajince obnovila a proto o mezinárodní ochranu požádali. Na Ukrajinu se nechce vrátit, neboť by v ČR chtěli s manželem zůstat, pracovat zde a navíc zde má manžel matku. Na Ukrajinu se bojí žalobkyně vrátit, neboť neví, co by jim zase bývalý švagr manžela provedl. Žalobkyně je těhotná, bojí se o sebe, dítě a manžela. Nemají se ani kam vrátit, neboť dům prodali.

Podle ust. § 16 odst. 1 písm. f/ zákona o azylu, ve znění účinném pro projednávanou věc se žádost o udělení mezinárodní ochrany zamítne jako zjevně nedůvodná, jestliže žadatel neuvede skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a zákona o azylu.

Soud se zcela shoduje se žalovaným, který po řádném zjištění skutkového stavu zamítl žádost žalobkyně dle § 16 odst. 1 písm. f/ zákona o azylu. Žalobkyně totiž v průběhu správního řízení neuvedla skutečnosti, které by svědčily o jejím pronásledování nebo ohrožení vážnou újmou ve smyslu zákona o azylu. I když žalobkyně ve správním řízení a potom i v žalobě uvedla, že z Ukrajiny odjela ze strachu z bývalého švagra svého manžela, který jí i manželovi vyhrožoval a manžela i fyzicky napadl a že žalobkyně i její manžel mají obavy, že po návratu na Ukrajinu by jim bývalý švagr manžela mohl nadále vyhrožovat, tyto obavy nejsou důvodem pro udělení azylu podle § 12, ani doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu. Pokud skutečnosti, které žalobkyně tvrdí, jsou pravdivé, měla možnost žalobkyně a její manžel se obrátit na příslušné orgány na Ukrajině, což však ani v jednom případě neučinili, když na jednání a chování bývalého švagra manžela žalobkyně si stěžovali pouze na obvodním oddělení policie, kde bývalý švagr manžela žalobkyně pracoval, žádná stížnost z jejich strany nesměřovala na nadřízený orgán policisty, ani na jiný státní orgán, který uvádí žalovaný ve svém rozhodnutí.

Je nezpochybnitelné, že původem pronásledování i vážné újmy dle zákona o azylu mohou být soukromé osobě. Dále je však nezbytné, aby jednání představující pronásledování či vážnou újmu byl možno přičítat odpovědnosti státu. Tato podmínka však v případě žalobkyně nebyla, jak soud již uvedl, naplněna. Sama žalobkyně uvedla, že kromě stížnosti na obvodním oddělení se žalobkyně na žádný nadřízený ani jiný orgán neobrátila. Žalovaný neměl tedy žádný důvod k tomu, aby se zabýval dostupností a reálností možnosti domáhat se na Ukrajině pomoci u státních orgánů a institucí.

Soud odkazuje i na judikaturu Nejvyššího správního soudu, a to např. rozhodnutí ze dne 10.3.2004, č.j. 3 Azs 22/2004-48, podle kterého: „Skutečnost, že žadatel o azyl má v zemi původu obavy před vyhrožováním ze strany soukromé osoby, není bez dalšího důvodem pro udělení azylu podle ust. § 12 zák. č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění zák. č. 2/2002 Sb., tím spíše v situaci, kdy politický systém v zemi původu žalobce dává občanům možnost domáhat se ochrany svých práv u státních orgánů, a tyto skutečnosti v řízení o udělení azylu nebyly vyvráceny.“

Žalobkyně žalovanému vytýkala nedostatečné zjištění skutkového stavu. Soud tuto námitkou důvodnou neshledal. Žalobkyně v průběhu správního řízení netvrdila, že by ji Pokračování
- 5 -
56 Az 45/2011-34

příslušné státní orgány v případě potřeby neposkytly pomoc, žalovaný tedy neměl žádný důvod v této souvislosti opatřovat důkazní prostředky.

Soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18.12.2003, č.j. 5 Azs 27/2003-48 dostupné na www.nssoud.cz, podle kterého „Neuvádí-li žadatel o azyl skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodu uvedených v § 12 zák. č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění zák. č. 2/2002 Sb., jde o žádost zjevně nedůvodnou, kterou lze zamítnout podle § 16 odst. 1 písm. g/ zákona o azylu při dodržení lhůty uvedené v § 16 odst. 2 tohoto zákona“. (pozn.: ust. § 16 odst. 1 písm. f/ bylo dříve označeno § 16 odst. 1 písm. g/ zákona o azylu).

Soud uvádí, že jednání žalobkyně svědčí o účelovosti s cílem legalizace dalšího pobytu na území ČR, neboť lze předpokládat, že pokud by žalobkyně měla důvodné obavy a cítila ohrožení, požádala by o udělení mezinárodní ochrany co nejdříve po příjezdu do ČR a nikoliv až po více jak 2 letech.

Soud v této souvislosti poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 4 Azs 129/2005-54 ze dne 10.2.2006, podle kterého: „Obecné tvrzení stěžovatele o obavách z pronásledování či nebezpečí, které mu hrozí v zemi původu bez prokázání existence takového nebezpečí, za situace, kdy se stěžovatel v zemi původu neobrátil se svými problémy na příslušné orgány, nelze podřadit pod zákonem vymezené důvody udělení azylu. Nebyla-li žádost o azyl podána bezprostředně po příjezdu na území České republiky, ale až poté, co stěžovateli nebyl pro pozdní podání žádosti prodloužen pobyt, na území České republiky pobýval nelegálně a hrozilo mu správní vyhoštění, svědčí to o její účelovosti.“

Soud poukazuje na to, že uvedenou citací lze aplikovat i na případ žalobkyně.

Soud uvádí, že nebylo zjištěno, že by žalobkyně v případě návratu do vlasti mohla být ohrožena vážnou újmou, nic tedy nebrání tomu, aby žalobkyně se svým manželem a případně dítětem žila v zemi původu. Vzhledem k uvedenému nelze dospět k závěru, že by žalobkyni v zemi původu hrozilo vážné nebezpečí újmy z některého z důvodu uvedených v § 14a zákona o azylu.

V případě nezákonného jednání vůči své osobě jinou soukromou osobou, může žalobkyně najít účinnou ochranu u státních orgánů v mezi svého původu. Krajský soud v Brně tedy závěrem konstatuje, že vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem žalovaný rozhodl zcela správně, v souladu se zákonem, pokud žádost žalobkyně zamítl jako zjevně nedůvodnou podle § 16 odst. 1 písm. f/ zákona o azylu.

Z těchto důvodů soud žalobu jako nedůvodnou v souladu s ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobkyně neměla ve věci úspěch, žalovanému nevznikly žádné náklady řízení. Pokračování
- 6 -
56 Az 45/2011

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je možno podat kasační stížnost do dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Brně ve dvojím vyhotovení. Stěžovatel musí být zastoupen advokátem. To neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 a § 106 odst. 2 s.ř.s.).

V Brně dne 21. prosince 2011

Za správnost vyhotovení:
JUDr. Jana Kubenová,v.r.

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru