Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

56 Az 43/2011 - 26Rozsudek KSBR ze dne 29.12.2011

Prejudikatura

3 Azs 22/2004

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
1 Azs 6/2012 (odmítnuto)

přidejte vlastní popisek

56Az 43/2011-26

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Lukotkovou v právní věci žalobce: M. H., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky, odbor azylové a migrační politiky se sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19.8.2011, č.j. OAM-225/ZA-ZA06-ZA09-2011,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění:

Rozhodnutím Ministerstva vnitra ČR, odbor azylové a migrační politiky ze dne 19.8.2011, č.j. OAM-225/ZA-ZA06-ZA09-2011 byla zamítnuta žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodná podle ust. § 16 odst. 1 písm. f/ zák. č. 325/1999 Sb. o azylu a o změně zák. č. 283/1991 Sb. o Policii České republiky ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů. Žalovaný dospěl ve správním řízení k závěru, že žalobce neuvedl žádné důvody, pro které lze udělit některou z forem mezinárodní ochrany podle § 12 a § 14a zákona o azylu v platném znění a že mu hrozí nebezpečí vážné újmy ve smyslu některého z důvodu uvedených v § 14a zákona o azylu v platném znění.

Pokračování
- 2 -
56 Az 43/2011

V zákonem stanovené lhůtě podal žalobce proti tomuto rozhodnutí žalobu, vytkl, že správní orgán nerespektoval jeho práva zakotvená právním řádem České republiky, byla porušena ust. § 2 odst. 4, § 3 odst. 2 a 4, § 50 odst. 2 a 3 a § 68 odst. 3 správního řádu. Správní orgán zjištěný skutkový stav nesprávně právně kvalifikoval, pochybil v aplikačním procesu tím, že nepřiřadil faktickou skutkovou podstatu zákonné skutkové podstatě pronásledování upravené v ust. § 12 zákona o azylu. Neopatřil si rovněž podklady potřebné pro rozhodnutí, a to i ve vztahu k odůvodnění výroku rozhodnutí o neudělení doplňkové ochrany ve smyslu § 14 písm. a/ a § 14 písm. b/ zákona o azylu. Žalobce dále uvedl, že je dán důvod pro udělení mezinárodní ochrany, když měl odůvodněný strach z pronásledování ze strany spolupachatele. Odmítl návrat do své vlasti, kde by mohl být vystaven mučení nebo nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání. Žádost o udělení mezinárodní ochrany podal z důvodu obavy o svou svobodu, zdraví, život a nikoliv z důvodu snahy legalizovat svůj pobyt na území České republiky. Navrhl, aby přezkoumávané rozhodnutí bylo zrušeno a věc vrácena žalovanému k novému projednání.

Žalovaný v písemném vyjádření ze dne 13.10.2011 navrhl, aby soud žalobu zamítl jako nedůvodnou. Vyslovil přesvědčení, že ve věci bylo rozhodnuto na základě řádně zjištěného stavu věci, popřel oprávněnost žaloby a nesouhlasil s ní, neboť neprokazuje nezákonnost rozhodnutí. Odchod žalobce z vlasti nebyl motivován žádným z důvodů taxativně vyjmenovaných v § 12 zákona o azylu a rovněž jím namítané obavy z návratu nelze podřadit vážné újmě, jak má na mysli § 14a téhož zákona. Jmenovaný se obává jednání spolupachatelů, tj. soukromých osob. Toto jednání nejen že nemá žádnou souvislost s azylově relevantními důvody, ale z použití týchž podkladů bylo rovněž zjištěno, že žalobce má v případě svého ohrožení vyřešit svoji situaci pomoci příslušných prostředků, které mu poskytuje právní řád jeho vlastní. V případě neoprávněného jednání nebo postupu státního úředníka nebo organizace může podal stížnost ukrajinskému ombudsmanovi. Žalovaný proto navrhl, aby žaloba jako nedůvodná byla v plném rozsahu zamítnuta.

Vzhledem ke splnění zákonných podmínek podle ust. § 51 odst. 1 zák. č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního v platném znění soud rozhodl o žalobě bez nařízení jednání.

V řízení podle části III., hlavy II., dílu prvního s.ř.s. přezkoumává soud napadené výroky rozhodnutí správního orgánu v mezích žalobních bodů a z těch hledisek, které žalobce v podané žalobě uvede, přičemž vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 a 2, věta první s.ř.s.).

Pokud jde o žalobní body vytýkající žalovanému porušení ust. § 3 odst. 2 zák. č. 71/1967 Sb. správního řádu, nemůže soud žalobci přisvědčit. V řízení o žádosti o udělení mezinárodní ochrany řádné zjištění skutkového stavu věci spočívá především v tom, že žadateli je dána možnost podat úplnou a pravdivou výpověď o důvodech, které jej vedly k opuštění vlasti. Žalobci byl poskytnut dostatečný postup, aby uvedl vše, co považuje za důležité pro rozhodování o žádosti, otázky, na které odpovídal v rámci pohovoru mu byly kladeny takovým způsobem, aby byly objasněny všechny relevantní skutečnosti. Žalovaný ve věci provedl dostatečné dokazování, jehož rozsah byl určen skutečnostmi tvrzenými žalobcem. S ohledem na tvrzení žalobce bylo dostačující, když žalovaný při svém rozhodování vyšel ze skutečností uvedených žalobcem a nebylo nutné opatřovat další podklady pro rozhodnutí. V postupu žalovaného neshledal soud žádné pochybení.

Pokračování
- 3 -
56 Az 43/2011-27

Žalovaný své rozhodnutí dostatečně, srozumitelně a přesvědčivě odůvodnil, zabýval se všemi rozhodnými skutečnostmi, vyhodnotil všechna tvrzení žalobce, relevantní z hlediska použitých ustanovení zákona o azylu. Z odůvodnění je patrno, jakými právními úvahami se při rozhodování řídil, pokud žalobu zamítl podle ust. § 16 odst. 1 písm. f/ zákona o azylu a proč neshledal důvody pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12 ani podle § 14a zákona o azylu.

Žalovaný ve věci rozhodl podle ust. § 16 odst. 1 písm. f/ zákona o azylu v platném znění, podle kterého se žádost o udělení mezinárodní ochrany zamítne jako zjevně nedůvodná, jestliže žadatel neuvádí žádné skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v ust. § 12 nebo, že mu hrozí vážná újma podle ust. § 14a zákona o azylu. Žalobce v žalobě namítal, že dle jeho názoru uvedené ustanovení zákona o azylu nebylo použito správně, neboť nebyly splněny podmínky pro jeho aplikaci, a to s ohledem na zjištěný skutkový stav věci. Uvedenou námitku soud neshledává důvodnou a plně se ztotožňuje s tím, jak ve věci rozhodl žalovaný.

Ze správního spisu soud zjistil, že žalobce podal žádost o udělení mezinárodní ochrany dne 2.8.2011. Uvedl, že Ukrajinu opustil dne 14.3.2011, protože nebyla práce, tato mu byla poskytnuta až v ČR. V ČR pracoval jeho kamarád i jeho otec. Od roku 2006 byl opakovaně za prací v ČR, měl uděleno vízum za účelem zaměstnání v ČR. V době od 7.4.2009 do 23.6.2011 byl ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici v Příbrami. Odsouzen byl k trestu odnětí svobody na 3 roky za loupež, dne 23.6.2011 byl podmínečně propuštěn 8 měsíců před vypršením trestu. Má problémy se spolupachateli na této loupeži, neboť mu vyhrožují, chtějí, aby jim zaplatil peníze, že se dostali do vězení. Z těchto důvodů se také bojí vrátit na Ukrajinu, jakmile by se vrátil spolupachatelé by si jej vyhledali, neboť znají i jeho rodinu na Ukrajině, volali i jeho otci. Uvedl, že za svého pobytu v cizině nenavázal spojení se svým zastupitelským úřadem. Následně se jmenovaným byl učiněn pohovor dne 10.8.2011, kdy skutečnosti uvedené do žádosti potvrdil. Uvedl dále, že byl odsouzen za loupežné přepadení, kdy v lednu roku 2009 ve městě Tábor přepadli směnárnu a vzali určitý finanční obnos. Jednalo se o spolupachatelství celkem třech osob. Po loupeži nebyl s dalšími dvěma osobami ve styku, tito se domnívali, že je nahlásil na policii, že je udal. Ve výkonu trestu byli každý v jiné věznici. V ČR má družku, se kterou po výkonu trestu obnovil soužití. Jedná se o Ukrajinku, má uděleno dlouhodobé vízum za účelem podnikání.

Soud se shoduje se závěrem žalovaného, že žalobce v průběhu správního řízení neuvedl skutečnosti, které by odůvodňovaly udělení mezinárodní ochrany dle § 12 a § 14a zákona o azylu. Na odůvodnění své žádosti o mezinárodní ochranu žalobce uváděl, že se bojí vrátit do vlasti, neboť spolupachatelé mu vyhrožují, požadují po něm peníze za to, že se dostali do vězení, měl obavy ze vzniku problémů. Netvrdil, že by v důsledku jejich vyhrožování vyhledal pomoc u příslušných orgánů státu. Netvrdil rovněž žádné skutečnosti, ze kterých by vyplynulo, že byl ve své vlasti pronásledován nebo se pronásledování mohl obávat. Jeho obavy nebyly podloženy žádným konkrétním tvrzením, jedná se pouze o obavy teoretické. V průběhu správního řízení bylo objasněno, že důvodem podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany byla snaha vyhnout se návratu na Ukrajinu, dalším krokem pak snaha o legalizaci pobytu na území ČR, aby zde mohl i nadále žít se svojí ukrajinskou přítelkyní.

Jak již bylo výše uvedeno svou vlast opustil již v r. 2006 a až do doby, kdy byl propuštěn z výkonu trestu v ČR o udělení mezinárodní ochrany neuvažoval. Do r. 2009 se na Pokračování
- 4 -
56 Az 43/2011

Ukrajinu opakovaně vracel a při návštěvách ve vlasti žádné potíže neměl. Navíc se nijak netajil tím, že o mezinárodní ochranu požádal pouze z důvodu legalizace svého dalšího pobytu poté, co mu bylo po propuštění z výkonu trestu vydáno výjezdní vízum. Výslovně sdělil, že žádost o mezinárodní ochranu mu má dopomoci k setrvání v ČR, kde se chce nějaký čas ukrýt před spolupachateli trestného činu, které se vrátili na Ukrajinu.

Soud připomíná rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18.12.2003, č.j. 5 Azs 22/2003-41, podle kterého „Povinností správního orgánu je zjišťovat skutečnosti rozhodné pro udělení azylu podle ust. § 12 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu jen tehdy, jestliže žadatel o udělení azylu alespoň tvrdí, že existují důvody v tomto ustanovení uvedené. Z žádného ustanovení zákona však nelze dovodit, že by správnímu orgánu vznikla povinnost, aby sám domýšlel právně relevantní důvody pro udělení azylu žadatelem neuplatněné a posléze k těmto důvodům činil příslušná skutková zjištění. Povinnost zjistit skutečný stav věci dle ust. § 32 správního řádu má správní orgán pouze v rozsahu důvodů, které žadatel v průběhu správního řízení uvedl“.

Soud se ztotožňuje se žalovaným rovněž v tom, že žalobce v průběhu řízení neuvedl žádné skutečnosti, na základě kterých by bylo možno dospět k závěru, že by mu v zemi státní příslušnosti hrozilo nebezpečí vážné újmy, z některého z důvodů uvedených v § 14a zákona o azylu. Nebylo shledáno, že by jeho tvrzené obavy mohly být pronásledováním ve smyslu zákona o azylu a nic nenasvědčuje tomu, že by byl v případě návratu z těchto nebo jiných důvodů reálně ohrožen vážnou újmou. Žalovaný správně uvedl, že legalizace v souvislosti se záměrem dalšího pobytu žalobce na území ČR není důvodem pro mezinárodní ochranu formou azylu.

Soud odkazuje na judikaturu NSS v Brně a to např. na rozhodnutí ze dne 10.3.2004, č.j. 3 Azs 22/2004-48, podle kterého: „skutečnost, že žadatel o azyl má v zemi původu obavy před vyhrožováním ze strany soukromé osob není bez dalšího ani důvodem pro udělení azylu dle § 12 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu ve znění zákona č. 2/2002 Sb., tím spíše v situaci, kdy politický systém v zemi původu žalobce dává občanům možnost domáhat se ochrany svých práv u státních orgánů a tyto skutečnosti v řízení o udělení azylu nebyly vyvráceny“.

Soud rovněž souhlasí s názorem žalovaného, že jednání žalobce svědčí o účelovosti s cílem legalizace dalšího pobytu na území ČR. Ze správního řízení bylo zjištěno, že vlast neopustil na základě žádného z azylově relevantních důvodů a ani jeho obavy z návratu nelze považovat za opodstatněné ve smyslu zákona o azylu. Prostřednictvím žádosti o mezinárodní ochranu se snaží především o legalizaci svého pobytu na území ČR. V této souvislosti soud ve shodě s žalovaným poukazuje na rozsudek NSS ze dne 22.1.2004, č.j. 5 Azs 37/2003, www.nssoud.cz, dle kterého: „ ……….poskytnutí azylu je specifickým důvodem pro povolení pobytu na území ČR a nelze je zaměňovat s jinými legálními formami pobytu cizinců na území republiky, tak jak jsou upraveny zákonem č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR“. Dále nutno poukázat i na skutečnost, že ochrana práva na soukromý život dle názoru soudu v souvislostech uváděných žalobcem není řešitelná za pomoci zákona o azylu. Nebylo zjištěno, že by žalobce v případě návratu do vlasti mohl být ohrožen vážnou újmou, nic tedy nebrání tomu, aby právo na soukromý život se svojí přítelkyní rovněž občankou Ukrajiny realizoval v zemi původu. Vzhledem k uvedenému nelze ani přisvědčit námitce žalobce, že žalovaný měl jeho situaci posoudit dle § 14 zákona o azylu, který upravuje možnost udělení Pokračování
- 5 -
56 Az 43/2011-28

humanitárního azylu. Navíc v daném případě byly jednoznačně naplněny podmínky ust. § 16 odst. 1 písm. f/ zákona o azylu a nebylo povinností žalovaného věc ust. § 14 posuzovat.

Krajský soud v Brně na závěr konstatuje, že vzhledem k shora uvedeným skutečnostem dospěl k závěru, že žalovaný se nedopustil právního pochybení pokud žádost žalobce zamítl jako zjevně nedůvodnou podle ust. § 16 odst. 1 písm. f) zákona o azylu. Soud tedy žalobu jako nedůvodnou v souladu s ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce neměl ve věci úspěch a žalovanému nevznikly žádné náklady řízení.

Poučení: Proti tomuto rozsudku, který nabývá právní moci dnem doručení (§ 54 odst. 5 s.ř.s.) je přípustná kasační stížnost za podmínek stanovených v § 102 a následujících s.ř.s., která musí být podána do dvou týdnů po doručení rozsudku k Nejvyššímu správnímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Brně ve dvojím vyhotovení. Stěžovatel, který nemá vysokoškolské právnické vzdělání,musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem (§ 105 odst. 2 a § 106 odst. 2 a 4 s.ř.s.)

V Brně dne 29. prosince 2011

Za správnost vyhotovení:
JUDr. Eva Lukotková,v.r.

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru