Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

56 Az 38/2011 - 19Rozsudek KSBR ze dne 31.10.2011

Prejudikatura

5 Azs 27/2003

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
7 Azs 16/2012 (zastaveno)

přidejte vlastní popisek

56Az 38/2011 - 19

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Bystřickou v právní věci žalobce G. L., proti žalovanému Ministerstvu vnitra České republiky se sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 6. 2011, č.j. OAM-127/LE-PA03-PA03-2011,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

Žalobce, státní příslušník Indické republiky, podal dne 13. 6. 2011 žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice. Uvedl, že mu v I. hrozí pronásledování mužem jménem S. S., který žalobci hrozil smrtí, čímž se chtěl pomstít otci žalobce za jeho svědectví u soudu. Svou vlast žalobce z tohoto důvodu opustil v květnu roku 2011. Jiný důvod k odjezdu neměl.

Rozhodnutím Ministerstva vnitra ČR, odboru azylové a migrační politiky ze dne 30.6.2011, č. j. OAM-127/LE-PA03-PA03-2011, byla uvedená žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle § 16 odst. 1 písm. f) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb. o Policii České republiky ve znění pozdějších předpisů, vzhledem k tomu, že podle závěru žalovaného žalobce v průběhu správního řízení o udělení mezinárodní ochrany neuváděl žádné důvody, pro které lze udělit některou z forem mezinárodní ochrany podle § 12 a § 14a zákona o azylu.

Žalobce podal včas proti tomuto rozhodnutí žalobu. Namítl porušení § 3 a § 50 odst. 2 a odst. 3 a § 68 odst. 3 správního řádu a článku 8 Směrnice Rady 2005/85/ES. Dále žalobce uvedl, že žalovaný se nevypořádal s jeho námitkami ohledně nebezpečí, které mu hrozí po případné návratu v zemi původu dle § 14a zákona o azylu. Domnívá se, že žalovaný rozhodl v rozporu se skutkovým stavem, neopatřil si řádné poklady pro toto rozhodnutí a odůvodnění neobsahuje objektivní hodnotící úvahu ohledně situace žalobce v případě návratu do Indie.

Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. V průběhu řízení bylo dostatečně prokázáno, že žalobce o mezinárodní ochranu nežádá z důvodů azylově relevantních. Odchod žalobce z vlasti nebyl motivován žádným z důvodů taxativně vyjmenovaných v § 12 zákona o azylu a rovněž jím namítané obavy z návratu nelze podřadit vážné újmě, jak má na mysli § 14a téhož zákona. Obavy z jednání soukromé osoby nelze považovat za opodstatněné, neboť nesouvisí s žádným z azylově relevantních důvodů, žalobce se s žádným negativním jednáním vůči sobě nesetkal.

Žalovaný souhlasil s tím, aby soud rozhodl o věci bez nařízení jednání, žalobce se ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Soud tedy v souladu s §51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního ve znění pozdějších předpisů (s. ř. s.) rozhodl o žalobě bez nařízení jednání.

V řízení podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního s. ř. s., přezkoumává soud napadené výroky rozhodnutí správního orgánu v mezích žalobních bodů a z těch hledisek, které žalobce v podané žalobě uvede, přičemž vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst.1 a odst. 2 věta první s. ř. s.).

Ze správního spisu soud zjistil, že dne 13. 6. 2011 podal žalobce, státní příslušník Indické republiky, žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice. Ze své vlasti cestoval za pomoci převaděče s přítelem S. J. letadlem z D. do neznámého místa, asi v Evropě. Odtud jeli vlakem dvě hodiny do Vídně, poté jeli autem do P., naplánoval to převaděč. Po dvou dnech jim převaděč sdělil, že jedou zpět do V., koupil jim jízdenky na autobus s tím, že se ve V. sejdou. Cestou byli v autobuse zadrženi českými policisty. Indii opustil v květnu 2011, protože měl problém s mužem jménem S. S., proti němuž jeho otec svědčil u soudu ve věci zabití kamarádova bratra. Po odpykání tříletého trestu byl tento muž na podzim roku 2010 propuštěn a začal žalobci vyhrožovat zabitím. Žalobce se s ním nikdy nepotkal, o hrozícím nebezpečí ze strany S. ví pouze od otce. Otec říkal, že mu hrozí nebezpečí, proto ho pošle do ciziny, žalobce tedy odešel z Indie. Před odjezdem pobýval ještě asi pět měsíců v Dillí, bydlel v hotelu a neměl žádné problémy. Domnívá se však, že časem by ho tam S. našel, protože je velmi bohatý. Dle jeho názoru by tedy přestěhování jeho situaci nevyřešilo. Nevyhledal žádnou pomoc státních orgánů a jiných organizací a ani s ní nepočítá v případě návratu domů, protože nezná takové možnosti. Myslí si, že by mu státní orgány země a soudy nepomohly, protože dle jeho názoru, kdo má peníze, tak je mocný V případě návratu má obavy ze zabití.

Protože žalobce vytkl žalovanému, že k zamítnutí žádosti o mezinárodní ochranu došlo v důsledku porušení procesního předpisu, musel se soud zabývat tím, zda k tvrzenému porušení procesního předpisu v postupu žalovaného skutečně došlo a pokud se tak stalo, zda taková vada řízení mohla mít za následek nezákonnost či nicotnost žalobou napadeného rozhodnutí, popřípadě, zda v dané věci nejsou jiné procesní vady, které žalobce nemohl bez své viny uplatnit a které mohly mít za následek nezákonnost rozhodnutí.

Pokud jde o žalobní body vytýkající žalovanému porušení § 3 a § 50 odst. 2 a 3 správního řádu, nemůže soud žalobci přisvědčit. V řízení o žádosti o udělení mezinárodní ochrany řádné zjištění skutkového stavu věci spočívá především v tom, že žadateli je dána možnost podat úplnou a pravdivou výpověď o důvodech, které jej vedly k opuštění vlasti. Žalobci byl poskytnut dostatečný prostor aby uvedl vše, co považuje za důležité pro rozhodování o žádosti, otázky, na které odpovídal v rámci pohovoru mu byly kladeny takovým způsobem, aby byly objasněny všechny relevantní skutečnosti. Pro své rozhodnutí opatřil žalovaný s ohledem na zjištěné skutečnosti i další podklady – informace z předchozího řízení a informace o zemi původu. Konkrétně se jednalo o Zprávu MZ USA o dodržování lidských práv v Indii za rok 2010 – překlad vybraných částí, ze dne 8.4.2011, Zprávu MV Velké Británie o zemi – Indie (vycestování a návrat) ze dne 21.9.2010 a Informace MZV ČR, č.j. 6944/2010-LPTP ze dne 3.3.2010 a aktuální informace obsažené v databázi ČTK.

Žalovaný své rozhodnutí dostatečně srozumitelně a přesvědčivě odůvodnil, zabýval se všemi rozhodnými skutečnostmi, z odůvodnění je patrno, jakými právními úvahami se při rozhodování řídil, pokud žádost žalobce zamítl jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 1 písmeno f) zákona o azylu. Vzhledem k tomu soud shledal nedůvodnou rovněž námitku porušení § 68 odst. 3 správního řádu. V postupu žalovaného neshledal soud žádné pochybení.

Žalovaný žádost žalobce zamítl jako zjevně nedůvodnou podle ust. § 16 odst. 1písm. f) zákona o azylu ve znění účinném pro projednávanou věc, podle kterého se žádost o udělení mezinárodní ochrany zamítne jako zjevně nedůvodná, jestliže žadatel neuvede skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a zákona o azylu. V odůvodnění uvedl, že z výpovědí žalobce nebyly zjištěny žádné skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být ve vlasti vystaven pronásledování z důvodů pro azylové řízení významných. Zdůraznil, že výčet důvodů pro udělení azylu vyjmenovaných v § 12 zákona o azylu je taxativní, což znamená, že z jiných důvodů nelze azyl udělit. Neshledal ani důvody pro udělení doplňkové ochrany podle §14a zákona o azylu. Soud se s jeho závěry ztotožňuje.

Žalobce tvrdil, že měl obavy z vyhrožování muže, proti kterému jeho otec svědčil při projednávání vraždy, kvůli které byl dotyčný muž následně odsouzen. S tímto mužem se žalobce nikdy nesetkal, o vyhrožování zabitím se dozvěděl od svého otce. Vyhrožování nebylo spojeno s žádnými útoky proti osobě žalobce, jednalo se pouze o slovní vyhrožování, žalobce se s původcem vyhrožování nikdy nesetkal, jeho obavy nejsou spojeny s žádnou reálnou událostí, jedná se o pouhé domněnky. Žalobce se ve své vlasti nepokusil vyhledat pomoc žádných státních orgánů ani jiných institucí, tvrdil, že nevěděl o této možnosti, neví kam by se měl obrátit a domnívá se, že muž, který mu měl vyhrožovat si dokáže vše zařídit, neboť je bohatý. Dle názoru soudu již samotná skutečnost, že tento muž byl odsouzen a vykonal trest odnětí svobody svědčí o tom, že uvedené obavy žalobce nejsou postaveny na reálném základě. Z informací opatřených žalovaným bylo zjištěno, že v zemi původu žalobce existují možnosti, jak se v případě porušování lidských práv domáhat nápravy. Vyplývá to ze Zprávy MZ USA o dodržování lidských práv v Indii za rok 2010 a z informace MZV ČR, č.j. 6944/2010-LPTP ze dne 3.3.2010. Žalobcovo tvrzení, že nevěděl o tom, kde by měl o pomoc žádat, nemůže obstát. Soud je ve shodě se žalovaným rovněž toho názoru, že pokud byly obavy žalobce reálné, mohl svou situaci dobře vyřešit rovněž přestěhováním. Soud připomíná, že žalobce netvrdil, že by během svého pětiměsíčního pobytu v Dillí měl jakékoliv problémy.

Soud při svých úvahách vyšel z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2003.č.j. 5 Azs 27/2003-48. www.nssoud.cz, podle kterého „Neuvádí-li žadatel o azyl skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v §12 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění zákona č. 2/2002 Sb., jde o žádost zjevně nedůvodnou, kterou lze zamítnout podle §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu při dodržení lhůty uvedené v §16 odst. 2 tohoto zákona.“ (Ustanovení §16 odst. 1 písm. f) bylo dříve označeno § 16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu).

Soud se ztotožňuje se žalovaným rovněž v tom, že žalobce v průběhu řízení neuvedl žádné skutečnosti, na základě kterých by bylo možno dospět k závěru, že by mu v zemi státní příslušnosti hrozilo nebezpečí vážné újmy z některého z důvodů uvedených v § 14a zákona o azylu. Nebylo shledáno, že by jeho tvrzené obavy mohly být pronásledováním ve smyslu zákona o azylu a nic nenasvědčuje tomu, že by byl v případě návratu z těchto nebo jiných důvodů reálně ohrožen vážnou újmou. Žalovaný se pro případ návratu žalobce do země původu zabýval obavami žalobce z vyhrožování soukromou osobou. Správně konstatoval, že důvody vyhrožování nebyly způsobeny žádným z azylově relevantních důvodů a žalobce má možnost využít k zajištění své bezpečnosti ve vlasti pomoc příslušných institucí, které v Indii působí. Žalovaný se obecně zabýval rovněž situací osob, které se do Indie vracejí poté, co v zahraničí žádali o udělení mezinárodní ochrany. Informace čerpal ze Zprávy MV Velké Británie o zemi – I. (vycestování a návrat) ze dne 21.9.2010. V jeho úvahách soud neshledal žádné pochybení. Navíc soud připomíná, že ani v této souvislosti žalobce nenamítal konkrétní pochybení žalovaného a žaloba byla značně obecná.

Krajský soud v Brně na závěr konstatuje, že vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem dospěl k závěru, že správní rozhodnutí bylo vydáno ve shodě se zákonem a žalobu jako nedůvodnou v souladu s § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch a žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozsudku, který nabývá právní moci dnem doručení (§ 54 odst. 5 s.ř.s.) je přípustná kasační stížnost za podmínek stanovených v § 102 a následujících s.ř.s., která musí být podána do dvou týdnů po doručení rozsudku k Nejvyššímu správnímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Brně ve dvojím vyhotovení. Stěžovatel, který nemá vysokoškolské právnické vzdělání,musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem (§ 105 odst. 2 a § 106 odst. 2 a 4 s.ř.s.)

V Brně dne 31. října 2011

JUDr. Zuzana Bystřická, v.r.

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru