Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

56 Az 32/2010 - 28Rozsudek KSBR ze dne 31.01.2011

Prejudikatura

5 Azs 27/2003

3 Azs 22/2004

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
2 Azs 12/2011 (odmítnuto)

přidejte vlastní popisek

56 Az 32/2010-28

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Bystřickou v právní věci žalobců a) M.C., b) S.C., oba zast. Mgr. Zdeňkem Píclem, advokátem se sídlem Habrmannovo nám. 5, 312 00 Plzeň, proti žalovanému Ministerstvu vnitra České republiky se sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11.3.2010, č. j. OAM-67/ZA-06-ZA10-2010,

takto:

I. Žaloba se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

Rozhodnutím Ministerstva vnitra ČR, odboru azylové a migrační politiky ze dne 11.3.2010, č. j. OAM-67/ZA-06-ZA10-2010, byla zamítnuta žádost žalobců o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodná podle § 16 odst. 1 písm. f) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb. o Policii České republiky ve znění pozdějších předpisů.

V zákonem stanovené lhůtě podala žalobkyně a) jménem svým i jménem žalobce b), svého nezletilého syna proti tomuto rozhodnutí žalobu. Domnívá se, že správní orgán porušil § 3, § 50 odst. 2 a odst. 3, § 68 odst. 3 správního řádu a dopustil se nesprávné právní kvalifikace zahrnující pochybení při aplikaci § 16 odst. 1 písm. f) zákona o azylu. Žalobci se domnívají, že splňuje podmínky pro udělení mezinárodní ochrany dle § 12 a §14a zákona o azylu. V případě vycestování jsou ohroženi vážnou újmou ve smyslu § 14a zákona o azylu, neboť jejich vycestování by bylo v rozporu s mezinárodními závazky. Nelze totiž očekávat, že by státní orgány efektivně zasáhly vůči jejímu manželovi jako agresorovi. Žalovaný dostatečně neposoudil otázku dostupnosti ochrany, která je klíčová, požité informace o zemi původu jsou nedostatečné a neaktuální. V doplnění žaloby uvedla, že jí hrozí v případě návratu vážná újma spočívající v nelidském a ponižujícím zacházení ze strany jejího bývalého manžela. Moldavská republika jí není schopna poskytnout ochranu, pokud by jí hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy. Moldavská republika patří k nejchudším zemím Evropy, s čímž souvisí i úroveň státní správy včetně policie a soudů. Stát nemá vliv na jedné čtvrtině svého území, a sice v Podněsterské moldavské republice, která sousedí s okresem Floresti, odkud žalobkyně pochází. Žalobkyně podala v měsíci říjnu 2010 u Okresního soudu ve Floresti žalobu o rozvod jejího manželství a současně návrh na svěření nezletilého dítěte do

její výchovy. Tímto podáním žalobkyně nedisponuje, neboť bylo učiněno sepisem soudním úředníkem, přičemž kopie jí nebyla poskytnuta. Její manželství bylo při prvním soudním jednání rozvedeno. Písemné vyhotovení rozsudku žalobkyně k dispozici nemá, neboť jí ještě nebylo doručeno. Žalobkyně a) požádala, aby byl soudem vyžádán od Okresního soudu ve

Floresti spis, který se týká jejího rozvodu a péče o nezletilého žalobce b), kterým by mělo být prokázáno, že jí hrozí vážná újma od jejího bývalého manžela.

Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. Zdůraznil, že chování bývalého manžela žalobkyně a) nelze hodnotit jako pronásledování ve smyslu záokna o azylu. Nebylo podporované ani tolerované státními orgány a především nedocházelo k němu z azylově relevantních důvodů. Žalobci neuvedli žádné skutečnosti svědčící o tom, že by mohli být vystaveni pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že jim hrozí vážná újma podle § 14a zákona o azylu. Z výpovědi žalobkyně a) jednoznačně vyplynulo, že pokud se obrátila na policii, tato zasáhla v její prospěch, soud zbavil bývalého manžela rodičovských práv k žalobci b). Pokud měla žalobkyně i nadále pocit, že policie nepostupuje tak, jak má, mohla podat na její činnost stížnost, tuto možnost potvrzuje i informace MZV, přičemž mj. uvádí, že naděje na projednání roste od roku, jak sílí tlak ze zahraničí i nevládních organizací pro dodržování. K námitce neaktuálnosti a nedostatečné způsobilosti použitých informací dostatečným způsobem zodpovědět otázku dostupnosti ochrany žalovaný konstatoval, že použité informace spolu s vlastními výpověďmi žalobkyně jsou dostatečné k řádnému zjištění skutkového stavu věci. Dle názoru žalovaného rovněž nevznikly žádné pochybnosti o tom, že se situace v zemi původu žalobců od doby vydání informací do rozhodnutí žalovaného v jejich neprospěch nezměnila.

Žalovaný souhlasil s tím, aby soud rozhodl o věci bez nařízení jednání, žalobci se ve stanovené lhůtě nevyjádřili. Soud tedy v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního ve znění pozdějších předpisů (s. ř. s.) rozhodl o žalobě bez nařízení jednání.

V řízení podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního s. ř. s., přezkoumává soud napadené výroky rozhodnutí správního orgánu v mezích žalobních bodů a z těch hledisek, které žalobce v podané žalobě uvede. Při přezkumu napadeného rozhodnutí vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst.1 a odst. 2 věta první s. ř. s.).

Ze správního spisu soud zjistil, že dne 19.2.2010 podala žalobkyně a) za sebe i svého nezletilého syna, žalobce b), žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice. Mají moldavskou národnost a státní příslušnost. Vlast opustili 18.11.2009. Její bývalý manžel je narkoman a vyhrožuje jí i jejímu dítěti. Musela od něj odejít a nemá nyní kde bydlet. U svého otce bydlet nemůže, neboť ten žije s její bývalou tchýní, hodně pijí a nechtějí, aby u nich bydleli. Po odchodu od manžela bydleli se synem u sousedky. Jednou k nim vtrhl manžel, vzal syna a vyhrožoval, že je oba zabije. Sousedka jim pomohla, tak že syna neodvedl. Druhý den šla na policii, manžel byl zadržen a posléze ho soud ho zbavil rodičovských práv. Žalobkyně a) podala také žádost o rozvod. Odjela pracovně na 2 měsíce do Moskvy, syna nechala u sousedky, ta jí do Moskvy zavolala, že manžel je neustále obtěžuje, chodí každou noc klepat na okno a syn je z toho vyděšený. Žalobkyně a) se proto vrátila z Moskvy. Vyzvedla si u soudu dokumenty, které potvrzovaly rozvod jejího manželství. Žila nadále u sousedky, bývalý manžel tam často chodil, klepal na okno, vyhrožoval jí. Při pohovoru uvedla, že se opět obrátila na policii, ta však nezasáhla, protože bývalý manžel má příbuzného, který je politický funkcionář a má všude konexe (při podání žádosti hovořila pouze o jedné své stížnosti na policii, na základě které byl bývalý manžel posléze zadržen a zbaven rodičovských práv, o žádném strýci,, který by měl konexe a následkem jehož intervence by se nedomohla pomoci, nic neuváděla). Za pomoci sousedky, jejíž dcera je vdaná v ČR, si vyřídila vízum a přijela do ČR. Odjela hlavně kvůli manželovi, vyhrožoval jí nožem, musela před ním klečet na kolenou a prosit, ať je nechá na živu, v případě návratu má z něho obavy. Bojí se, že by splnil své výhrůžky. Nyní se nemá ani kam vrátit, nemá platné doklady. O mezinárodní ochranu žádá, jelikož neví, jak si má vyřídit další pobyt, poradila jí to dcera její sousedky.

Pokud jde o žalobní body vytýkající žalovanému porušení § 3 a § 50 odst. 2 a 3 správního řádu, nemůže soud žalobkyni přisvědčit. V řízení o žádosti o udělení mezinárodní ochrany řádné zjištění skutkového stavu věci spočívá především vtom, že žadateli je dána možnost podat úplnou a pravdivou výpověď o důvodech, které jej vedly k opuštění vlasti. Žalobkyni a) byl poskytnut dostatečný prostor aby uvedla vše, co považuje za důležité pro rozhodování o žádosti, otázky, na které odpovídala v rámci pohovoru jí byly kladeny takovým způsobem, aby byly objasněny všechny relevantní skutečnosti. Žalobce b) vzhledem k svému věku v řízení samostatně vyslechnut nebyl. S ohledem na tvrzení žalobkyně a) opatřil žalovaný i další podklady – informace o zemi původu. Žalovaný ve věci provedl dostatečné dokazování, jehož obsah i rozsah byl určen skutečnostmi tvrzenými žalobkyní a). V postupu žalovaného neshledal soud žádné pochybení.

Za účelem posouzení věci žalovaný opatřil další podklady rozhodnutí, a t informace obsažené v databance ČTK a informace MZV č.j. 115346/2007-LP ze dne 11. 5. 2007 k č.j. OAM-524/2007, se kterými se žalobkyně seznámila a uvedla, že se k nim nechce vyjádřit. Pokud byla dotázána, zda chce uvést nějaké skutečnosti nebo nové informace, které by měl vzít správní orgán v úvahu, uvedla, že nechce. Vzhledem k tomu pokládá soud za nedůvodnou námitku žalobkyně a), že použité informace byly nedostatečné a neaktuální. Jednalo se o materiál pouze o několika stranách textu, a bylo tedy reálné, aby se s ním žalobkyně za přítomnosti tlumočníka seznámila. Je pravdou, že se jednalo o informace MZV z roku 2007 a zpráva ČTK zahrnovala poslední informace z roku 2008, pokud se však žalobkyně domnívala, že situace popsaná zejména ve zprávě MZV není aktuální, z protokolu o seznámení s podklady je zřejmé, že měla dostatek prostoru své námitky uplatnit a skutečnosti vyplývající z uvedené listiny zpochybnit. Protože tak neučinila, soud konstatuje, že dle jeho názoru žalovaný nepochybil, pokud tyto informace ve svých úvahách použil.

Žalovaný své rozhodnutí dostatečně srozumitelně a přesvědčivě odůvodnil, zabýval se všemi rozhodnými skutečnostmi, z odůvodnění je patrno, jakými právními úvahami se při rozhodování řídil, zdůvodnil, proč věc posoudil podle § 16 odst. 1písm. f) zákona o azylu a proč neshledal důvody pro udělení mezinárodní ochrany podle §12 a § 14a tohoto zákona. Vzhledem k tomu soud shledal nedůvodnou rovněž námitku porušení § 68 odst. 3 správního

řádu.

Podle ust. § 16 odst. 1písm. f) zákona o azylu ve znění účinném pro projednávanou věc se žádost o udělení mezinárodní ochrany zamítne jako zjevně nedůvodná, jestliže žadatel neuvede skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a zákona o azylu .

Soud se zcela shoduje se žalovaným, který po řádném zjištění skutkového stavu zamítl žádost žalobců dle § 16 odst. 1písm. f) zákona o azylu.

Žalobkyně a) totiž v průběhu správního řízení neuvedla žádné skutečnosti, které by svědčily o možnosti jejího pronásledování nebo ohrožení vážnou újmou ve smyslu zákona o azylu.

Soud odkazuje na judikaturu Nejvyššího správního soudu v Brně, a to např. rozhodnutí ze dne 31. 10. 2003, č. j. 4 Azs 23/2003 - 65, či rozhodnutí ze dne 10. 3. 2004, č. j. 3 Azs 22/2004 - 48 (obě dostupná na www.nssoud.cz), podle kterých obava z vyhrožování soukromých osob není bez dalšího azylově relevantním důvodem ve smyslu § 12 zákona o azylu, neboť se jedná o jednání jednotlivců, které nelze přičítat odpovědnosti státu.

Aby bylo možno shledat, že je zde odpovědnost státu dána, bylo by nutno prokázat, že stát nebyl schopen či ochoten žalobkyni poskytnout ochranu. Tato premisa však v daném případě nebyla naplněna.

Žalobkyně a) v žalobě namítala, že dle jejího názoru nelze očekávat, že by státní orgány efektivně zasáhly vůči jejímu manželovi jako agresorovi a žalovaný dostatečně neposoudil otázku dostupnosti ochrany, která je klíčová. Tuto námitku soud neshledává důvodnou. Žalobkyně sama uvedla, že policie na základě jejího oznámení bývalého manžela zadržela a posléze byl zbaven rodičovských práv. Je tedy zřejmé, že se jí pomoci dostalo. Pokud v dalším případě nebyla s postupem policie spokojena, ze zprávy MZV vyplynulo, že měla možnost na tento postup podat stížnost. Soud připomíná, že žalobkyně byla seznámena s touto zprávou MZV, nijak ji nezpochybnila. Byť je ve zprávě uvedeno, že účinnost stížností bývá malá, dle názoru soudu z toho nelze odvodit, že by se žalobkyně pomoci nedomohla, když již se jí to předtím podařilo a její bývalý manžel byl zbaven rodičovských

práv.

Soud rovněž uvádí, že zapochyboval o tvrzeních žalobkyně a), pokud při pohovoru uvedla, že jí policie odmítla pomoci, pokud se na ni obrátila se žádostí o pomoc po návratu z Moskvy a přičítala to vlivu strýce bývalého manžela. V žádosti ani ve vlastnoručně psaných důvodech tuto okolnost nezmiňovala, ačkoliv byl poučena, že má uvést veškeré své důvody, které ji přiměly k opuštění vlasti. Soud připomíná, že v žádosti uvedla, že se obrátila s žádostí o pomoc na policii, ta jejího manžela zadržela a byl zbaven rodičovských práv, neuváděla, že by se na policii obrátila někdy poté opětovně a neúspěšně .

Soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2003.č.j. 5 Azs

, podle kterého „Neuvádí-li žadatel o azyl skutečnosti svědčící o 27/2003-48. www.nssoud.cztom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v §12 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění zákona č. 2/2002 Sb., jde o žádost zjevně nedůvodnou, kterou lze zamítnout podle §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu při dodržení lhůty uvedené v §16 odst. 2 tohoto zákona. (Ustanovení §16 odst. 1 písm. f) bylo dříve označeno §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu).

Žalobkyně v doplnění žaloby navrhovala, aby si soud ze země původu vyžádal její rozvodový spis za účelem zjištění, čeho se vůči ní její bývalý manžel dopouštěl. Soud uvádí, že v řízení nebylo zpochybňováno, že se vůči ní bývalý manžel dopouštěl násilného chování. Další dokazování v tomto směru tedy soud pokládá za zcela nadbytečné. Soud rovněž dodává, že v řízení o udělení mezinárodní ochrany je důsledně dbáno na ochranu osobních údajů žadatelů, a to především ve vztahu ke státním orgánů země původu. Z těchto důvodů je vyloučeno, aby soud přímo od soudu v zemi původu opatřoval za účelem dokazování v azylovém řízení podklady. Pokud žalobkyně v této souvislosti uváděla, že jí nebylo doručeno vyhotovení rozsudku o rozvodu, soud konstatuje, že ve správním řízení při pohovoru uvedla, že si po návratu z Moskvy vyzvedla „dokumenty, které potvrzovaly rozvod jejího manželství “.

Krajský soud v Brně na závěr konstatuje, že vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem dospěl k závěru, že správní rozhodnutí bylo vydáno ve shodě se zákonem a žalobu jako nedůvodnou v souladu s § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobci neměli ve věci úspěch a žalovanému žádné náklady řízení nevznikly .

Poučení: Proti tomuto rozsudku, který nabývá právní moci dnem doručení (§ 54 odst. 5 s.ř.s.) je přípustná kasační stížnost za podmínek stanovených v § 102 a následujících s.ř.s., která musí být podána do dvou týdnů po doručení rozsudku k Nejvyššímu správnímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Brně ve dvojím vyhotovení. Stěžovatel, který nemá vysokoškolské právnické vzdělání,musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem (§ 105 odst. 2 a § 106 odst. 2 a 4 s.ř.s.)

V Brně dne 31. ledna 2011

JUDr. Zuzana Bystřická, v.r.

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru