Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

56 Az 27/2010 - 68Rozsudek KSBR ze dne 21.09.2011

Prejudikatura

4 Azs 23/2009 - 64

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
8 Azs 2/2012 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek

56Az 27/2010 - 68

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Bystřickou v právní věci Žalobce S. A., zastoupeného opatrovníkem SOZE – Sdružení občanů zabývajících se emigranty, se sídlem Mostecká 5, 614 00 Brno, proti žalovanému Ministerstvu vnitra České republiky, Odbor azylové a migrační politiky, Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č.j. OAM-29/LE-PA03-PA00BE03-2010 ze dne 25. 2. 2010,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

Dne 10.2.2010 podal žalobce opakovanou, v pořadí čtvrtou žádost o udělení mezinárodní ochrany. Uvedl, že jeho důvody pro podání žádosti , které uváděl již dříve, stále trvají. Novým důvodem žádosti je, že od svých příbuzných obdržel listinu – zatykač na jeho osobu, prokazující fakt, že je v zemi původu ohrožen. Dále žalobce nově tvrdil, že byl členem politické strany Etihad Alšeb, která je nástupníkem stany Azady. Dále uvedl, že hodlá uzavřít sňatek s českou občankou, se kterou žije asi čtyři měsíce.

Rozhodnutím Ministerstva vnitra ČR, odboru azylové a migrační politiky ze dne 25. 2. 2010, č.j. OAM-29/LE-PA03-PA00BE03-2010, bylo rozhodnuto, že uvedená žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná podle §10a písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu). Zároveň bylo rozhodnuto, že se řízení o udělení mezinárodní ochrany zastavuje podle § 25 písm. i) zákona o azylu. Žalovaný dospěl k závěru, že byly naplněny předpoklady pro rozhodnutí dle těchto ustanovení. Konstatoval, že, pokud žalobce v souvislosti se svými problémy předložil fotokopie zatykačů, jedná se o nedokonalé padělky.

Včas podanou žalobou se žalobce domáhal zrušení uvedeného rozhodnutí. Je pravdou, že podal opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany. Zdůraznil, že v ČR žije dlouho, vede zde řádný život, nedopouštěl se žádné trestné činnosti. Je faktem, že v zemi původu měl ve spojení s příbuznými problémy, bylo proti němu vedeno řízení a hrozí mu stíhání. Angažoval se proti režimu. Pokud jde o potvrzení o stíhání, o kterém žalovaný konstatoval, že se jedná o falsifikát, který předkládají i jiní žadatelé, žalobce o tom nic neví. O falsifikát nejde a bylo na žalovaném, aby si tuto skutečnost ověřil u syrských orgánů. Dle názoru žalobce mu nemůže být kladeno k tíži, že nebyl schopen vysvětlit předložení obdobného dokladu dalším žadatelem. Nemůže totiž předvídat, kde jiný žadatel potvrzení získal. Žalobce není autorem tohoto potvrzení, přičemž potvrzení je osvědčeno razítky příslušného orgánu v Sýrii. Rovněž mu nemůže jít k tíži, že potvrzení předložené jiným žadatelem přeložil do češtiny shodný tlumočník, neboť se jedná o známou osobu a obrací se na něho více krajanů žalobce. Rovněž mu nemůže být oprávněně vytýkáno, že se o svých problémech nezmiňoval v předchozích žádostech. Situace v zemi původu se totiž vyvíjí a žalobce má spojení s rodinou, která ho o všem informuje. Dříve také žalobce nebyl schopen svá tvrzení prokázat listinnými důkazy a proto je ani nemohl uvést. Učinil to až po obdržení příslušných dokladů. Dříve by mu to nikdo nevěřil. Nesouhlasí rovněž s tím, že žalovaný poukazoval na to, že jeho tvrzení v předchozích žádostech byla nevěrohodná. Bylo to způsobeno tím, že ač dle čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod má právo mít zmocněnce, on ho neměl, a když mu byla kladen otázka z hlediska hmotného práva, nebyl schopen posoudit význam a smysl takového dotazu. Došlo tak k porušení jeho práv. Až po poradě s advokátem pochopil některé souvislosti. Dalším důvodem, proč mohla být jeho tvrzení označená za nevěrohodná, je fakt, že první řízení bylo vedeno již v roce 2005 a když žalobce podával nové žádosti na některé věci již zapomínal. Udály se nové věci, došlo ke změně reality, došlo ke změně nazírání na občany Sýrie a nebylo možno setrvat na jednom tvrzení. Pravdou je, že byl aktivní v protivládních demonstrací, za toto mu bylo vyhrožováno, rovněž jeho příbuzní měli problémy, z čehož plyne jeho ohrožení, pokud by se musel vrátit do Sýrie. Problémy by měl rovněž vzhledem k dlouhodobému pobytu v ČR, byl by podezírán, zda není nasazeným agentem. Za novou skutečnost pro podání žádosti žalobce považuje jím předložené potvrzení syrských orgánů o jeho pronásledování a pronásledování jeho příbuzných. Ač v minulosti věděl, že tyto skutečnosti existují, předmětnou listinu nemohl předložit, proto se dle jeho názoru jedná o novou skutečnost. Pokud žalovaný uváděl, že žalobcem předložený zatykač nemá možnost občan Sýrie získat, nelze toto tvrzení použít proti žalobci. Potvrzení mu bylo totiž dodáno bratrem a pokud by je bratr neobdržel, neměl by je ani žalobce. Další skutečností je, že má v ČR přítelkyni slečnu Andrlíkovou, se kterou hodlá uzavřít sňatek. Dle žalobce měl také žalovaný vyhodnotit, zda nejsou dány důvody pro udělení mezinárodní ochrany dle § 12, § 14 a § 14a zákona o azylu. O jeho pronásledování ve smyslu § 12 svědčí předložený zatykač.

Pokud je žalovaný jiného názoru, měl použít § 14 a § 14a zákona o azylu, pro které byly splněny předpoklady.

Žalovaný navrhl, aby soud podanou žalobu zamítl. Zdůraznil, že u žalobce se jedná v pořadí o čtvrtou žádost o udělení mezinárodní ochrany. Jak vyplývá z jeho třetí žádosti, v mezidobí odcestoval do Německa, do ČR se vrátil proto, že tam nemohl pracovat a proto požádal opětovně o udělení mezinárodní ochrany. Svou žádost zdůvodnil stejně jako v předchozích řízeních, na podporu svých tvrzení však v současném řízení předložil příkaz k zatčení z 1.6.2006, který však s ohledem na informace ze země původu nemohl správní orgán přijmout za věrohodné důkazy prokazující žalobcova tvrzení. Žalovaný si totiž vzhledem k opakující se praxi syrských žadatelů o mezinárodní ochranu, kteří využívají a předkládají obdobné listiny, opatřil vyjádření svého zastupitelského úřadu v Sýrii. Součástí materiálu zast. úřadu vyvracejícího možnost, že by se zatykač mohl vůbec dostat do rukou žadatele, je rovněž kopie skutečného syrského zatykače. Nejen forma předloženého příkazu k zatčení, ale i skutečnost, že se objevil náhle po téměř čtyřech letech, budí tak dle názoru žalovaného oprávněné pochybnosti o jeho pravosti. Dle žalovaného je také zarážející, že ač je tento datován dne 1.6.2006, žalobce se v předcházejících řízeních o jeho existenci vůbec nezmínil. K námitce porušení práv žalobce proto, že nebyl v předchozím řízení zastoupen žalovaný konstatoval, že žalobce byl poučen o svém právu nechat se zastupovat, v předmětném řízení se tak stalo dne 10.2.2010, kdy převzal poučení v kurdském jazyce. Správnímu orgán se však neprokázal žádnou plnou mocí.

V replice k vyjádření žalovaného žalobce zdůraznil, že až po jeho odjezdu nastala skutečnost, že jeho příbuzní v Sýrii měli problémy. Pokud se jedná o rozdílná tvrzení, důvodem byly jeho obavy, neboť nevěděl o tom, že orgány v ČR nesdělují skutečnosti státním orgánům v Sýrii. Obává se proto, že pokud by byl nucen se vrátit, byl by ohrožen on i jeho příbuzní. Předmětnou listinu nemohl předložit dříve, neboť mu byla doručena až v době, kdy podával žádost o udělení azylu. Její obsah neměl možnost ovlivnit a předložil ji proto, že ji považuje za pravou. Příbuzní mu ji doručili, aby ho varovali. Obdržel ji více než po čtyřech letech proto, že ani jeho příbuzní nevěděli, kde se zdržuje a byli vystavováni nátlaku, proto ani žalobce neměl vědomost o její existenci. Pokud by uvedli, kde se zdržuje, mohl být odchycen nějakými osobami, které by na něho byly nasazeny. Pokud by mu nebyla mezinárodní ochrana poskytnuta, musel by se vrátit do Sýrie. Pokud vycestoval do Německa bylo to proto, že mu azyl v ČR byl odepřen.

Následně svojí repliku žalobce ještě doplnil. Zdůraznil, že si nemohl zvolit právního zástupce v předchozích žádostech, neboť byl bez finančních prostředků a nemohl si tak zajistit právníka. Jeho právo bylo porušeno proto, že za těchto okolností mu měl být právník ustanoven. To, že je v současné době zastoupen advokátem je proto, že mu pomohla jeho přítelkyně, se kterou hodlá uzavřít manželství. Následně bylo jeho právo porušeno proto, že ač si právníka zvolil, nebyl právník vyrozuměn o tom, že bude žalobce vyslýchán. Tím, že jeho právník k jeho výslechu předvolán došlo k vážnému porušení práv. Žalobce opět zdůraznil, že nesouhlasil s tím, že jím předložený zatykač je falsifikátem, dle jeho názoru to žalovaný dostatečně neprokázal. Dále opakovaně zdůraznil, že při pobytu v ČR vedl řádný život a hodlá zde uzavřít manželství, přičemž v zemi původu prokazatelně vedl boj s vládnoucím režimem, který porušoval lidská práva.

Žalobce podal žalobu prostřednictvím právního zástupce JUDr. Josefa Klofáče, kterému udělil dne 19.3.2010 plnou moc, jeho prostřednictvím se následně i opakovaně vyjádřil ke stanovisku žalovaného k věci. Zároveň s podáním žaloby žalobce navrhl, aby podané žalobě byl přiznán odkladný účinek. Usnesením č.j. 56 Az 27/2010-20 ze dne 21.4.2010 soud podané žalobě odkladný účinek nepřiznal, neboť v návrhu žalobce nekonkretizoval, jaká nenahraditelná újma ve smyslu § 73 odst. 2 s.ř.s. by mu měla výkonem napadeného rozhodnutí vzniknout. Dne 7.8.2002 bylo realizováno vyhoštění žalobce mimo území ČR. Dle informace právního zástupce se žalobce zdržuje na adrese v Sýrii. Následně přípisem ze dne 11.2.2011 sdělil právní zástupce, že již žalobce nezastupuje a došlo k ukončení jeho zmocnění.

Vzhledem k tomu, že soud měl obavu, že by v případě doručování písemností do Sýrie ve věci mezinárodní ochrany mohlo dojít k porušení § 19 odst. 1 zákona o azylu a dále čl. 22 Směrnice Rady č. 2005/85/ES, které zakotvují zásadu důvěrnosti, po písemné konzultaci s vedoucí kanceláře UNHCR v Praze ustanovil pro další řízení žalobci v souladu s § 29 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s ust. § 64 s.ř.s. opatrovníkem organizací SOZE a to usnesením č.j. 56Az 27/2010-61 ze dne 16.6.2011, které nabylo právní moci dne 28.6.2011.

Ve věci proběhlo dne 21.9.2011 jednání před Krajským soudem v Brně. Při přezkumu napadeného rozhodnutí soud vyšel z písemností obsažených ve správním spise, jak žalobce navrhoval. Dokazování doplnil prohlášením H. A. ze dne 12.2.2010. Soud zamítl návrh, aby H.A. byla vyslechnuta jako svědkyně k otázce osobních vztahů žalobce na území ČR. Soud tento důkazní návrh zamítl, neboť ani žalovaný, ani soud nikterak nezpochybňují vztah žalobce se slečnou A.

Ze správního spisu soud zjistil, že žalobce, státní příslušník Syrské arabské republiky podal dne 10.2.2010 opakovanou, v pořadí čtvrtou žádost o udělení mezinárodní ochrany v ČR. Uvedl, že od roku 2004 byl členem strany ETIHAD ALŠEB, která byla nástupnickou organizací strany AZADY. Pokud byl dotazován na to, že ve svém prvním řízení o udělení mezinárodní ochrany o této straně neuvedl nic a ve druhém řízení tvrdil, že byl její sympatizant, uvedl, že to bylo způsobeno chybným tlumočením. Stejně tak skutečnost, že v předchozích řízeních byly jeho výpovědi shledány nevěrohodnými, byla způsobeny vydaným tlumočením. Svou vlast opustil v dubnu 2005, neboť byl obtěžován policisty kvůli práci jeho strýce pro organizaci zabývající se lidskými právy. V současné době má v ČR přítelkyni, občanku České republiky, se kterou žije 4 měsíce chtěl by s ní uzavřít sňatek. Přítelkyně hodlá požádat o pomoc advokáta. V ČR se mu líbí, chtěl by si zde otevřít restauraci. Dalším důvodem je, že v ČR pobývá již delší dobu a chtěl by si tím zajistit legální pobyt. Vrátit se nechce proto, že se obává vězení, výslechů a mučení, neboť v oblasti, kde žijí Kurdové došlo ke zhoršení situace a budou se ho ptát, proč nebyl u voleb, které jsou povinné. Kurdové jsou utlačováni, nemohou podnikat. Po úrazech v roce 2002 a 2003 se mu z důvodu, že je Kurd, nedostalo řádného lékařského ošetření. Má proto potíže s chůzí. Důvodem současné žádosti je rovněž to, že má možnost nyní prokázat svá tvrzení o pronásledování, neboť má k dispozici kopii příkazu k zatčení vydanou správou Generální bezpečnosti Syrské arabské republiky dne 1.6.2006. Dle doloženého překladu důvodem příkazu k zatčení je pokračování ve výslechu a předvedení pro potvrzení jeho obvinění z důvodu jeho spoluúčasti na nepokojích a jeho aktivity při převzetí části státního území. V případě návratu do země původu se obává zatčení, protože není Arab a nemá doklady.

Když byl žalobce dotázán, jakým způsobem mohlo dojít k tomu, že jeho krajan téhož dne v řízení předložil stejný doklad o zatčení doplněný pouze jiným jménem a datem narození přeložený stejným tlumočníkem konstatoval, že neví. Je to zřejmě stejný formulář.

Dále soud ze správního spisu zjistil, že žalobce požádal poprvé o udělení mezinárodní ochrany dne 2.5.2005. žalovaný ve věci rozhodl rozhodnutím č.j. OAM-297/LE-07-07-2005 ze dne 30.12.2005 žalobci nebyla udělena mezinárodní ochrana ani na něho nebyla vztažena překážka vycestování. Podanou žalobu zamítl krajský soud, Nejvyšší správní soud odmítl kasační stížnost pro nepřijatelnost. Žalobce tenkrát tvrdil, že důvodem jeho žádosti byly obavy ze zatčení syrskou policií za účast na demonstraci v březnu 2004 a dalším důvodem je jeho zdravotní stav. Pokud byl dotazován na členství v politické straně, uvedl, že byl členem Kurdské unie v Kámišlí.

Druhou žádost podal žalobce dne 31.12.2007, rozhodnutím žalovaného č.j. OAM-1-1009/VL-10-K04-2007 ze dne 14.3.2008 nebyla žalobci udělena mezinárodní ochrana v žádné z jejích forem. Rovněž v tomto případě nebyl žalobce úspěšný ani v řízení o žalobě ani v řízení o kasační stížnosti. Žalobce tvrdil, že se obává policie a bezpečnostních služeb v důsledku kurdské národnosti a činnosti svého strýce. Žalovaný shledal v jeho výpovědi rozpory a to i v porovnání s tím co tvrdil v prvním řízení. K dotazu na členství v politické straně uvedl, že byl sympatizantem strany Azadi.

Třetí žádost o udělení mezinárodní ochrany podal žalobce dne 6.11.2009 rozhodnutím žalovaného ze dne 11.12.2009 č.j. OAM-16/ZA-06-ZA10-2009 bylo rozhodnuto, že žádost je nepřípustná dle § 10a písm. e) zákona o azylu a řízení bylo zastaveno podle § 25 písm. i) téhož zákona. K otázce členství v politické straně uvedl, že byl od roku 2003 členem strany Al Azabi.

Žalovaný ve věci rozhodl podle § 10a písm. e) zákona o azylu, podle kterého žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná, podal-li cizinec opakovaně žádost o dělení mezinárodní ochrany, aniž by uvedl nové skutečnosti nebo zjištění, které nebyly bez jeho vlastního zavinění předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení ve věci mezinárodní ochrany.

Soud se při přezkumu napadeného rozhodnutí inspiroval rozsudkem Nejvyššího správního soudu v Brně ze dne 30. 6. 2009, čj. 4 Azs 23/2009-64 „Podává-li žadatel o mezinárodní ochranu opakovanou žádost, stanoví zákon č. 283/1991 Sb., o azylu, pro věcné posouzení žádosti podmínku tvrzení nových skutečností či zjištění. Je tedy povinností žadatele, aby takovéto nové skutečnosti či zjištění správnímu orgánu v nové žádosti uvedl. V opačném případě je nucen správní orgán na základě § 10a písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, posoudit žádost jako nepřípustnou.“

Základem rozhodnutí žalovaného správního orgánu a následně i krajského soudu bylo ověření naplnění předpokladů pro možnou aplikaci § 10a písm. e) zákona o azylu. Soud se napadeným rozhodnutím žalovaného zabýval v mezích vznesených žalobních námitek. Shledal, že námitky žalobce nejsou důvodné.

Soud se ztotožňuje se žalovaným, že žalobce v opakované žádosti netvrdil žádné nové skutečnosti, které by vyžadovaly opětovné věcné posouzení žádosti.

Pokud žalobce namítal, že mu bylo upřeno právo, aby byl v řízení o udělení mezinárodní ochrany zastoupen, jedná se o zcela nedůvodnou námitku. Žalobce byl o tomto svém právu řádně poučen, jak vyplývá ze správního spisu. Při sepisování žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalobce výslovně uvedl, že jeho přítelkyně „dnes pojede za advokátem“. Do skončení správního řízení však nepředložil žádnou plnou moc pro advokáta. Za těchto okolností tedy nebylo možné, aby byl zástupce žalobce informován o úkonech ve věci. Námitka, že mu nebyl ustanoven zástupce v předchozích řízeních je v projednávané věci bezpředmětná. Bylo na žalobci, aby ji uplatnil v předchozích řízeních.

Dále žalobce argumentoval tím, že v ČR žije dlouhodobě, chce zde podnikat, vede bezúhonný život, čtyři měsíce žije s přítelkyní, se kterou hodlá uzavřít sňatek. Jeho přítelkyně toto tvrzení osvědčila svým prohlášením. Soud konstatuje, že uvedené skutečnosti nijak nerozporuje. Nejedná se však o azylově relevantní důvody. Osud připomíná, že zákon o azylu slouží k ochraně lidem, kteří jsou v zemi původu pronásledováni z taxativně uvedených důvodů, popřípadě ohroženi vážnou újmou. V žádném případě se nejedená o prostředek k legalizaci pobytu za situace, když se někdo hodlá v zemi, kde je spokojen, „usadit“, popřípadě zde vést rodinný život. Žalobce uvedené argumenty by mohly být důvodem pro úpravu pobytu na základě zákona č. 326/1999 sb. o obytu cizinců, nikoliv důvodem pro udělení mezinárodní ochrany.

Žalobcem tvrzené skutečnosti, které ho měla vést k opuštění země původu byl již opakovaně posouzeny v předchozích žádostech žalobce o udělení mezinárodní ochrany. Soud připomíná, že v jeho tvrzení byly shledány rozpory, a to v líčení způsobu odjezdu země původu, jeho rodinných poměrů, předchozích zaměstnáních, konkrétních problémů a členství v politických stranách, na které upozornil ve svých rozhodnutích správní orgán, jeho závěry byly ve dvou případech potvrzeny i rozhodnutím soudů. Rovněž v současném řízení se žalobce dopustil rozporných tvrzení, a to především ve vztahu k otázce jeho členství ve straně Etihad Alšeb, která byla nástupnickou organizací strany Azadi. Tvrdil, že členem byl od roku 2004. V předchozím řízení uvedl, že byl členem strany Azadi od roku 2003, V předchozím, druhém řízení uvedl, že byl jejím sympatizantem, v prvním řízení o této straně nehovořil. Soud je toho názoru, že v tak podstatné otázce není možno připustit, že by rozdílné údaje bylo možno omluvit pamětí. Argumentace žalobce nesprávným tlumočením rovněž není důvodná, neboť žalobce si v průběhu správního řízení na tlumočení nikterak nestěžoval. Rovněž v žalobě uvedené nové vysvětlení, že se žalobce dříve obával uvést pravdivé skutečnosti, protože se obával, že kvůli tomu v případě návratu může mít problémy, nemůže obstát, neboť žalobce byl i v předchozích řízeních poučen, že musí uvést veškeré skutečnosti, pro které žádá o mezinárodní ochranu a rovněž byl poučen o tom, že správní orgán dbá na ochranu osobních údajů účastníka řízení, a to především ve vztahu ke státním orgánům země původu.

Stěžejní námitkou žalobce bylo nesprávné posouzení předložené kopie zatykače. I zde se však soud ztotožňuje s tím, jak uvedenou listinu a tvrzení žalobce v souvislosti s ní vyhodnotil žalovaný. Svůj závěr o tom, že předmětná listina je falzifikát opřel žalovaný o informaci MZV ČR č.j. 114413/2009-LPTP ze dne 31. 8. 2009 podle které zatykač je dokumentem, který koluje pouze mezi policií a soudem a zatýkaná osoba jej nemá možnost

získat. Dále porovnal zatykač předložené žalobcem s fotokopií skutečného zatykače, která je součástí uvedené informace a zjistil, že se liší. Poukázal správně na dosavadní celkovou nevěrohodnost žalobce. Žalovaný rovněž správně poukázal na skutečnost, že uvedená listina – zatykač v kopii je opakovaně předkládána krajany žalobce, což jistě vzbuzuje pochybnosti o její pravosti.

Soud upozorňuje ještě na další skutečnost, která ho utvrdila v tom, že tvrzení žalobce jsou nevěrohodná. Žalobce replice k vyjádření žalovaného tvrdil, že „zatykač“ obdržel více než po čtyřech letech proto, že ani jeho příbuzní nevěděli, kde se zdržuje. Toto jeho tvrzení je v rozporu s tím, co uváděl při svém druhém azylovém řízení. Při pohovoru dne 6. 2. 2008 uvedl, že je mimo jiné rovněž v telefonickém kontaktu s rodinou v Sýrii a s příteli. Hovořil o tom, že bratr ho informoval o návštěvě policie před dvěma měsíci, která se a vyptávala na žalobce.

Soud neshledal vadnými ani úvahy žalovaného ve vztahu k případnému návratu žalobce de země původu. Žalovaný vyšel z informace švýcarského Spolkového migračního úřadu ze dne 19. 10. 2009, která hodnotila rovněž i situaci osob, vracejících se do Syrské arabské republiky poté, co pobývaly v zahraničí a žádali o azyl a dále situaci Kurdů.

Krajský soud v Brně na závěr konstatuje, že vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem dospěl k závěru, že správní rozhodnutí bylo vydáno ve shodě se zákonem a žalobu jako nedůvodnou v souladu s § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch a žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozsudku, který nabývá právní moci dnem doručení (§ 54 odst. 5 s.ř.s.) je přípustná kasační stížnost za podmínek stanovených v § 102 a následujících s.ř.s., která musí být podána do dvou týdnů po doručení rozsudku k Nejvyššímu správnímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Brně ve dvojím vyhotovení. Stěžovatel, který nemá vysokoškolské právnické vzdělání,musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem (§ 105 odst. 2 a § 106 odst. 2 a 4 s.ř.s.)

V Brně dne 21. září 2011

JUDr. Zuzana Bystřická, v.r.

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru